Aktuální informace

(2.5 Roj) Jelikož psát články je mnohem jednodušší do sofistikovaného systému než sem na statické OHFko, aktuálnější je OHF.bloguje.cz

Kromě toho je stále aktivní Ádův blog a křížové tabulky základních skupin a osmifinálových skupin. Spolu s tím je aktuální i kalendář

Oblíbené Česko-slovenské derby uvidíme v sobotu 5.5, v 18:15. Další tahák bude určitě zápas mistrů světa Švédů s domácími Rusy v pondělí 7.května večer jako vyvrcholení osmifinálových bojů. O den před tím proběhne obdobný zápas mezi Českem a Kanadou

Já být Rus, tak mám rozervané srdce

(28.4. Ada) Přišel duben a jako každý rok jsem zamířil na mistrovství světa v hokeji. Je mi jedno, kde se hraje. O místě mé cesty rozhoduje Mezinárodní hokejová federace. Jel i bych asi i do Iráku nebo Súdánu, takže i když se hraje šampionát v Rusku, neváhal jsem ani chvilku.

Více na Adově blogu....

Máme tu MS 2007!

(28.4.2007 Roj) Bohužel zatím nedošlo ke spojení přes internet od našich zpravodajů. Zatím vím jen to, že v Rusku nic nefunguje. Pokud se Adovi podaří něco napsat, bude to tady na jeho blogu.

Alespoň jsem udělal obvyklý kalendář zápasů, což je věc, kterou jinde na internetu takhle přehlednou nenajdete.

Pro mě je koukání na MS v televisi velkou neznámou. A zatím to docela ujde, kór, jestli naši budou hrát tahle nebo ještě lépe.

 

Fuck!

(27.4.2007 Roj) Jistě jste si všimli, že se tu déle než rok nic neobjevilo. Důvod je prostý. Asociace profesionálních kreténů (APK) mě svými tupými a nezákonnými čachry natolik znechutila, že o soutěži s nejdebilnějím názvem na světě mi nestálo za to psát.

Dokonce mi nestálo za to psát ani o důvodech, proč mi to nestojí za to ;-) Ostatně, každý si to musel domyslet.

Tragédií našeho (částečně i světového) hokeje je to, že nemá vytvořen korekční mechanismy, které by rozhodnutí takových tupounů, jako jsou ti v čele našeho hokeje, eliminovalo. Nakonec musí rozhodnout civilni nehokejový ÚOHS. A budeme mít světovou raritu, patnáctičlennou ligu! :-)))
Musíme se před celým světem stydět za ně, protože těm idiotům ani nedochází, jak jsou trapní. Fuck!

OHF v Rize

Postřehy a zápisky z MS v Rize najdete na ohf.bloguje.cz. Fotky ze stejného místa pak na www.flickr.com/photos/vafis.

Sparta mistrem Prahy

(22.4. Roj) Mistrovství Prahy skočilo po dlouhé době vítězstvím Sparty nad Slávií. Petr Bříza podal životní výkon a docela rád bych ho viděl v Rize.

Finálová série přinesla divácké rekordy a také trestuhodný pokus o hrubé ovlivňování výsledků blížících se voleb. No uznejte, když hokejoví fanoušci vypískali Paroubka, to opravdu nastal nejvyšší čas, aby náš pan premiér s tou lůzou zfetovanou rázně zatočil. Sám "Džordžíno" to komentoval jednoznačně: "Fanoušci nejsou žádné tančící děti, ale nebezpeční lidé s anarchistickými sklony, přitom mezinárodně propojení!"

Pokud se mu podaří oblepit celý stát falešnými bilboardy ODS a republiku si rozvrátit nedá, můžeme počítat s tím, že na příští finále policie zablokuje přístupové cesty.

Můj první hokej v Sazka Areně

(19.4.2006 Hani) Ano ano, jsem hokejem v Sazka Areně zcela nepoznamenaná. V SA jsem byla jednou a to přímo na zahájení, ze kterého se mi udělalo tak zle, že mě tam již nic nelákalo. TO, co se pak dělo kolem lístků na MS, mě utvrdilo v mém přesvědčení, že na hokej do SA vážně nikdy nepůjdu.

A přeci nastal moment, který mě zviklal. Pražské finále.

Můj první zážitek byl u terminálu Sazka, kdy na otázku, zda mají lístky a kolik stojí, mi paní řekla 1150, 490 Kč (ten zbytek už jsem moc nevnímala) jsem prohlásila něco o zadní části těla a pěkně poděkovala a rozloučila se. Kamarád, který je častým návštěvníkem Velké Británie říkal, že 30 liber stojí akorát lístek na Chelsea :o)))

Přesto jsem se odhodlala porušit svou zásadu a na hokej jít a tak náš kamarád dle instrukcí Sazka Ticket vyrazil již v 1 hodinu v noci (protože v tuto hodinu měl začít předprodej) k pumpě a zjistil, že terminál je zavřený a otevírá se opět až v 5 hodin ráno! Sláva skvělé organizaci a informovanosti!!! I přesto v 6:21 zakoupil lístky. Vzhledem k tomu, že vybrat si moc nemůžete, respektive vůbec, věděli jsme, že budeme sedět vedle slávistického kotle. Ale což, jsem fanoušek mírumilovný a tolerantní a asi toto očekávám i od těch ostatních.

Bohužel jsem nevěděla do čeho jdu. A teď opravdu lituji, že jsem zásadu porušila. UŽ NIKDY!!!!!!!!!!!!!

Vysluhuji si posměšky na chodbě za svůj dres. Těším se na hokej, slávistický kotel mi nevadí, v tom nad sebou slyším Smrt Spartě, smrt jejím fanouškům, no děkuju pěkně, hokej mám ráda, ale že bych za něj měla položit život?!?! To doufám ne. Říkám si, že jsem možná udělala chybu. Začínáme. Na kostce ukazují sestavu hostů, proč je ale naše S na náhrobku?!?!?! Ha,ha, asi to má být vtip. Docela vtipná mi připadá prezentace hráčů Slavie vyfocených jako trestanci, i když někteří...no nic :o) Líbí se mi akustika, bohužel u nás je slyšet špatně, tady mi to připadá fajn. A pak přijde přerušení. Ouha, co to běží na kostce? Jakási blonďatá fanynka, které lezou žebra ale tváří se, že je děsně sexy začíná tančit mezi diváky, v různých kostýmech, pak i přede Břízou, balancuje na střídačce, vykukuje z auta (samozřejmě jsem pochopila, že tam není naživo :o)))...vůbec nechápu, čemu se ti fanoušci smějí?!?!?!?! Připadám si opravdu trapně a začíná mi být lehce nevolno. Do jejího křepčení se přidává jakýsi obr fanoušek s dresem na kterém má jméno Maruška, možná má něco společného s hrošicí Maruškou v ZOO, i když ...ale proboha, proč dělá ty nesmyslné obličeje a poskakuje, jak když do něj pouští proud?!?!?!?! Zcela nechápu.

Můj žaludek přestává zvládat. Hrdinou je samozřejmě Radek Duda. Rozdýchávám těžce,ale každý fanoušek má svého "hrdinu". Budiž.

Opět kostka, srdíčko a dvojice se má líbat, blondýna škádlí malé dítě plyšákem, soutěž o dres, ten na koho se kamera podívá musí křepčit a možná vyhraje dres. Pomoooooooc, takovou show opravdu nezvládám.

Začínám přemýšlet, co skvělého jsem si mohla pořídit za 400 Kč. Přestávka. Jdu si koupit pití (na přechlazený Staropramen za 35 Kč 0.4 l mě přešla chuť), tak si polepším na Ice Tea za 45,- Kč :o(, bohužel víčko není v ceně, asi bych mohla láhev na někoho hodit a bez víčka to zřejmě nejde (nezkouším), takže čekám, kdy mi do láhve umístěné vedle sedadla někdo plivne, neb fanoušek přející mi jen smrt je stále agresivnější, další křičí haf haf a jsem pod stálým pohledem klučiny, který nesleduje hokej, ale je zjevně zmaten našimi dresy, protože na ně neustále kouká :o)

Třetí třetina, začíná se přiostřovat, někteří fanoušci z kotle buší při potyčce na plexi, v duchu doufám, že ho nepotkám na chodbě. A proč si najednou říkám: Já nechci ať tady vyhrajeme, cítím se jak na vodě, bojím se, co se mi může stát?!? až se budu radovat?? Nebo se nemám radovat?!?! Padá třetí gól na straně Slavie. Uf, že by i mě se ulevilo? Je to nesprávné? Nehokejové? Nefanouškovské? Možná, ale ten pocit, který jsem měla, nedokážu dobře popsat. Konec zápasu, odcházíme ihned po odpískání a já cítím nesmírnou úlevu. Jsem ráda, že jsem celá, z celé té show budu mít ještě v noci noční můru, raději jdeme od metra pěšky ať provětráme hlavu.

Druhý den čtu příspěvek slávistického fanouška o nich samých: Jsou podle něj vzdělanější a nenechají se tak strhnout davem a hlasatelem: "Stálé vyvolávání nějakých hesel hlasatelem a následná odezva hlediště mi připomínala manifestace na prvního máje," líčí své zážitky z Holešovic. Jsem v šoku. Takže to co se děje v SA je vzdělanější a nelidová zábava?!?! Až do včerejška jsem nesnášela Bubna za jeho přihlouplé poznámky, hudbu za všechno, a teď sama za sebe prohlašuji: Miluju ho!!!!!!! A myslete si co chcete. Pro mě je to pořád lepší než můj nedělní zážitek.
A říkám: DO SAZKA ARENY NA HOKEJ NIKDY!!!!!!!!

	Česťa strikes back!
Aktivní hokejový rozhodčí je již zdráv a opět odpovídá na nejrůznější dotazy, které mu položíte!

Brazilský syndrom

Obyvatelé Brazílie mají velikou životní patálií. Pokud jejich fotbalový tým na nějakém MS nezíská zlato, jsou zklamaní. Stříbro nebo bronz se považuje za průšvih. Jejich radost z dobrého fotbalu je tím do značné míry limitována, což je nezáviděníhodná situace.

Mám dojem, že něčím podobným trpí Češi ve vztahu k hokeji. Pomiňme teď fakt, že předvedená hra kromě dvou zápasů nebyla tím, co by fanouškovi bralo dech. Soustřeďme se jen na výsledek. Trenér Hadamczik jakoby se médiím omlouval za bronz. Co bychom za světový bronz dali v jiných sportech! Jsme opravdu taková velmoc?

Berme výsledky z posledních deseti let. Během té doby jsme odehráli 13 turnajů mistrovství světa a olympijských her. Abychom se mohli porovnávat s ostatními, je třeba vytvořit nějakou klasifikaci. Dejme tomu bronz bude za 1 bod. Stříbro hodnoťme jako dvakrát lepší, zlato ještě dvakrát lepší než stříbro.

Po sečtení pomyslných "bodů" překvapivě zjišťujeme, že hokejové velmoci posledních 10 let jsou jen tři. Třetí Švédsko má 17 bodů. Druhá je Kanada s dvaceti body. A první místo patří (hádáte správně) České Republice se sedmadvaceti body!

Ostatní země mají velký odstup. Čtvrté Finsko 9 bodů, páté Slovensko má bodů sedm. Rusko se překvapivě krčí až na šestém místě s šesti body a USA se čtyřmi body jsou poslední zemí, která v dekádě získala nějakou medaili.

Závěr tedy potvrzuje, co jsme tušili. Česko je největší hokejovou velmocí posledních deseti let. Dokonce vzato naší matematickou interpretací: 27 bodů za 13 turnajů - to je víc než dva body na tunaj, čili "průměrný" výsledek naší reprezentace v poslední dekádě je lepší než stříbro! Máme být na co hrdí, ale z hlediska fanouškovského - je to tak lepší? Bůh ví, nejspíš se s tím musí každý vyrovnat po svém.

Na okraj

Je příznačné, že sotva se naši hráci otřepali z olympijského turnaje, ve svých klubech doslova září. Čípak je to asi chyba? Kustoda? Nebo to dělají ty hnusné dresy? :-)

                              CZE CAN SWE FIN SVK RUS USA
1996 Vídeň     CZE CAN USA     4   2                   1
1997 Helsinky  CAN SWE CZE     1   4   2
1998 Nagano    CZE RUS FIN     4           1       2
1998 Zurich    SWE FIN CZE     1       4   2
1999 Norsko    CZE FIN SWE     4       1   2
2000 Petrohrad CZE SVK FIN     4           1   2
2001 Hannover  CZE FIN SWE     4       1   2
2002 Salt lake CAN USA RUS         4               1   2
2002 Goteborg  SVK RUS SWE             1       4   2
2003 Helsinky  CAN SWE SVK         4   2       1
2004 Praha     CAN SWE USA         4   2               1 
2005 Vídeň     CZE CAN RUS     4   2               1
2006 Turín     SWE FIN CZE     1       4   2
----------------------------------------------------------
                              27  20  17  10   7   6   4    

Dresy horší než od Vietnamců

(15.2.06 Roj) A máme za sebou první hokejový den olympiády, i když ne tak docela. Ženská soutěž jede už od soboty a některé ty hokeje dává Eurosport živě.

Naši opět utpěli vítězství, tradičně nám zahajovací zápasy nesedí. Ale to je dobře, v poslední době platí pravidlo, že čím hůř na začátku, tím lépe na konci. Lepší začátek jsme si nemohli přát :-)

Zatímco favorité všech dnešních zápasů pojali zápasy s outsidery spíš jako zahřívací tréning, zápas SVK-RUS (5:3) se tomuto naprosto vymykal a byl to skvělý hokejový zážitek. Je vidět, že Slováci jsou srdcaři a žádný zápas nechtějí vypustit. Možná k tomu přispívá i fakt, že ve druhé skupině trochu víc záleží na poředí, než v naši. Každopádně to byl báječný hokej, daleko nejlepší z dnešního dne.

Co mě ale hokej dost znechutilo, byly nové dresy. Hnus!! Firma Nike se zřejmě rozhodla ukončit svou existenci, protože jestli najala "módní návrháře", kteří plodí něco tak odporného, nemůže to jinak dopadnout. A zaslouží si to. Snad jedině na dresy Švédů se dá dívat. Ostatní týmy mají na sobě příšerné hadry, z čehož ty české jsou asi nejhnusnější. Ohavně kostrbatá čísla dresů, "55" vypadá esesácky, "11" jako pruhy na teplákách... Škoda mluvit, fuj!

Možná chtějí u najků zvednout prodej suvenýrových dresů, protože minulé modely už si všichni koupili. Já si ale letošní vzor určitě nekoupím Styděl bych se v tom chodit, to už je lepší ten zeurotelený dres z přípraváků.

Ale třeba nám ty hnusné dresy přinesou štěstí. Hoší, do toho!

Vzhůru na olympiádu!

(8.2. Roj) Vzpomínáte? Vstávali jsme v půl páté ráno, abychom stihli začátky přímých přenosů z Nagana. Tenkrát ještě téměř neexistovaly sportbary s promítacími plátny, ale přesto řada hospod měla otevřeno. Tísnili jsme se v hloučcích před malými obrazovkami. Po vítězství nad USA ve čtvrtfinále dostával zlatý sen reálnější obrysy. Řada škol vyhlásila mimořádné volno na první dvě vyučovací hodiny.

Do práce a do školy jsme chodili nevyspalí s červenýma očima. Ale šťastní. Mnozí chodili po ulicích s vlajkami už v průběhu vyřazovacích bojů.

A pak přišlo finále, Svobodův vítězný gól Rusům. Záběry, které jistě každý z nás zná vteřinu po vteřině. Vypuklo nevídané šílenství. Jezdili jsme v autech a mávali vlajkama. Celé kolony mířily do Prahy, aby na letišti a na Staromáku přivítaly zlaté kluky. Vítěze Turnaje století, turnaje, který zastínil všechny mezinárodní hokejové podniky předcházejícího půlstoletí.

Od té doby jsme ještě čtyřikrát ochutnali, jaké to je, vítat doma nejlepší hokejisty. Naposledy to bylo před osmi měsíci. Teď tedy přichází další velká událost. Pamatujme na slova Jaromíra Jágra, který v jednom rozhovoru na otázku, zda poté, co už získal Stanley Cup, zlato z OH i zlato z MS, neztrácí motivaci, odpověděl: "Daleko lepší by bylo mít dvě zlata z OH i MS, a nejlíp v jedné sezóně".

Můžeme se těšit. Zase uvidíme ten nejlepší hokej na světě. A Češi v něm hrajou roli respektovaného soupeře, mužstva, jehož se každý bojí. Právem.

Připoměňme si nezapomenutelný článek Zuz o Naganu. Je to neuvěřitelné, ale byl napsán před 5 (pěti!) lety

Hokej v růžovoučkém

(4.1. Roj)
Tradice. Slovo, které má pro každého trochu jiný význam, nicméně většina z nás se shodne, že ho vnímá kladně. Pardubické "Dynamo", "Tesla", nyní Moeller jsou jména tradičního hokejového klubu, který odnepaměti sídlí v Pardubicích. Zde má svou tradici, která vzbuzuje úctu a někdy i závist příznivců klubů, které se takovou tradicí pochlubit nemohou.

Nejen kluby jsou hrdé na svou tradici. Například banky, novinové tituly, automobilky, všechny tyto instituce se snaží svou tradici nějak zvýraznit a udržovat. Například dlouholetým grafickým symbolem - logem, které mají příznivci značky odmalička vetknuté ve své paměti. Občas sice k nějakým drobným změnám dojde, ale vždy se k tomu přistupuje citlivě a s nějvětší obezřetností. Takové úpravy dělají ti nejlepší odborníci a mnohdy jsou změny tak jemné, že je veřejnost ani nepostřehne.

Touto zásadou se řídí i televizní pořad "Branky body vteřiny", který právě slaví 50 let své existence. Je to nejstarší trvale vysílaný pořad naší veřejnoprávní TV. Neodmyslitelně k němu patří i tradiční znělka. Její základní hudební motiv je stále stejný, i když ČST, později ČT, mnohokrát změnila všechny znělky i grafiku. Samozřejmě i znělka BBV dnes nezní přesně stejně, jako v roce 1956, ale kdybyste si tu původní znělku pustili, bezpečně byste poznali, že se jedná o stále týž pořad. A to je dobře, je vidět, že lidé, kteří o tom rozhodují, své věci rozumějí.
Ostatně, jsem si jistý, že kdyby se někdo odvážil sáhnout na 40 let starou znělku Večerníčku, vypuklo by lidové povstání.

Zcela opačný přístup vidíme v "bratrském" Českém Rozhlase. I ten má tradiční pořad "S mikrofonem za hokejem" (o který jsme statečně a úspěšně bojovali). Dlouhá desetiletí byla jeho znělkou dixilandová verze skladby "Ta naše jedenáctka válí" Josefa Kumoka. Byla skvěle zahraná skvělou kapelou, přesně se hodila k tématu. Miliony posluchačů po zaslechnutí během zlomku sekundy ihned rozpoznaly, že přichází jejich oblíbený pořad o fotbale a hokeji.

Pak přišli na vedoucí posty pánové Kasík a Pícha a znělky se od té doby mění skoro každý rok. A vždy k horšímu. Poslední změna začala na podzim a nyní je dokonána. Spočívá v tom, že všechny znělky mají znít stejně, přesněji řečeno stějně hrozně. Místo hudebních nástrojů elektrická samohrajka. Vše maximálně přeslazené, vlezlé, pořád stejné, do zblbnutí. Do toho přitepleným hláskem název pořadu, aby posluchač vůbec poznal, co se vlastně vysílá.

Z těch znělek přímo kape sladká šťávička, lepivá, slizká. Uměle aromatizováno, lubrikační gel. Teď "konečně" došlo i na sportovní pořady. Hokej v růžových slipoučkách.

Přátelé, choďte na hokej! Na stadionech budete té ohavnosti ušetřeni.

Příliš blízko ke Slunci

Že Země obíhá okolo Slunce, je všeobecně známo a připouštějí to i katoličtí fundamentalisté. Ale málokdo se odváží hlasitě protestovat proti tomu, že oběžná dráha Země leží příliš blízko ke Slunci. Hned pochopíte.

Stejně jako všechny předchozí roky, i právě končící letošek se opět ukázal jako příliš krátký a k dokonalosti mu chybí nejníň celý jeden měsíc. Vůbec nejde o to, že mnohý z nás nespokojeně bilancuje, že nestihl to či ono. Jde o to, že nejsou termíny pro pořádání sportovních podujetí.

Extraliga má nabitý program, hrají se dvě kola i "mezi svátky". Pokud zasáhne vyšší moc, a nějaké utkání se musí odložit, je velký problém najít náhradní termín. V Davosu právě probíhá tradiční a renomovaný turnaj Spengler Cup. Od nepaměti se hraje v této zvláštní době, kdy málokterý fanoušek je ochoten přijet za svým týmem přes čtvrt Evropy.

Důvod tohoto termínu je však logický. Většina soutěží mívala vánoční přestávku. Ale to "bejvávalo". Dnes se na nás ze všech stran valí EHT, olympiáda, play-off, baráž, MS, MS U20, MS U18, Petrohradský turnaj...

Prostě termíny nejsou a kolidují. I tak se počátek mistrovství světa nenápadně pomaloučku posouvá, letos (přesněji v roce 2006) to začne až 5. května. Dál už to odsouvat nejde, protože vypukne šílenství fotbalové.

Dnes musí vedení každého klubu samo zvážit, zda zvládne kromě své "domácí" soutěže ještě něco navíc. Nikdo na něj "nepočká". Hluboká poklona Spartě, hluboká poklona Pardubicím, všem, kteří jezdí pozvedávat povědomí o českém klubovém hokeji. Ať se jim to co nejlépe daří!

Myslím na to, že hráči nejsou stroje a taky jsou rádi o vánocích doma. Junioři jsou za oceánem, protože jiný termín volný není. Ostatně, není to tak dávno, co šampionát úspěšně proběhl v Pardubicích, až na to umístěni našich.

Proč je pozemský rok tak krátký? Protože Země obíhá moc blízko.

Možná se někdy v budoucnu našim pravnukům podaří Zemi oddálit od Slunce a prodloužit tak rok na třeba 400 dní. Pak si všichni vychutnají zasloužený odpočinek i před Silvestrem. Žel, ta doba je v nedohlednu.

Ať je ten Váš další rok sice krátký, ale co nejúspěšnější!

Velké pozvání do Rigy

(6.12.2005 Roj)
Slíbená velká reportáž je konečně na světě. Celou jsme ji dali na SEOptimalisovanou zvláštní stránku magazínového typu :-)

Dozvíte se na ní noho zajímavého. Pro větší namlsání uvedu pár bodů, které vás navnadí:

• Hala Skonto vůbec není určena na hokej.
• Fanďák se rozroste na celou "fanstreet" mezi oběma halami.
• Ve srovnání s Emirates Stadium jsou náklady na 1 divácké místo v Šaška Areně vyšší! Ta je asi doopravdy nejdražší v Evropě. Riga je naopak nejlevnější.
• Pivo v Rize bude levnější než ve Vídni
• Sami jsme prověřili na vlastní oči, že výhled na led bude lepší než v Prase.
• Kousek od haly u Daugavy asi bude možné stanovat, ale nevím, jestli legálně :-)
• Lotyši jsou fajn lidi a Lotyšky jsou krásné baby.

Je mi líto, že jsme tento exklusivní materiál zveřejnili až teď, kdy už se v hale montují sedačky. Ale vážně k tomu vedly objektivní důvody. Jednak byla část materílu zveřejněna v časopise Profesionál (Fortuna), jednak se nám dlouho scházely věci od všech čtyř účastníků výpravy. tady je toho teď mnohem víc, než v časopise.

A v neposlední řadě byla pěkná makačka takovou stránku udělat :-)

Tak neváhejte a hurá na Rigu!

Jsem taktik-posunovač

A jsem v tom dobrý, Dominik je proti mně amatér, i když i on se občas snažil "nechtíc" vyhodit branku, většinou bruslí při zákroku. No jak říkám, amatér! O taktice toho moc nevěděl, při zákroku je totiž pozdě.

Profíci používají hlavu. A jediný profík jsem já. Ačkoliv to dělám už dobré dva roky, zatím se mou taktiku nikdo jiný pořádně nenaučil. Ale jejich chyba, aspoň nemají tak dobré statistiky, jako já. Ale že jste to vy, prozradím vám, jak se na to musí.

Počkám si, až se hra přesune daleko od mé branky a rozhodčí jsou ke mně zády. Potom nenápadně zády nebo ramenem vysadím branku z kotvících kolíků. Z OBOU, to dá rozum, jinak by branka byla nakřivo a bylo by to nápadné. Není to tak jednoduché, ale tvrdý trénink dělá divy. Branka tak vydrží klidně několik minut, a já mám jistotu, že nedostanu gól, ani kdyby proti mě jel Jágr s Alfredsonem dohromady.

Když se náhodou rozhodčí ochomejtá moc blízko, stoupnu si k jedné tyčce a před druhou dám hokejku. Ono to vypadá, jako když si čístím brankoviště, takže o co jde?

Taktiká má své mouchy. Uplatnit ji můžu jen doma, kde mě žlutomodrý kotel nepodrazí. Taky musím dávat bacha, aby k nám nepřijelo moc fandů soupeře, kteří by spustili povyk a rozhodčímu by to mohlo dojít. Třeba proti Vsetínu mám smůlu. Ale oni v posledních letech stejně nic nehrajou, takže taktika může jit stranou.

Když pak soupeř zaútočí, taktika má dvě varianty. Lepší je ta, že se někomu z mých obránců podaří pomocí soupeře lehkým postrčením branku posunout viditelně. To je pak úplně v pohodě, rozhodčí případný gól neuzná sám od sebe.

Horší, je, když gól padne dřív, než se to podaří. To pak musím jet škemrat za rozhodčím a dokazovat mu, že branka byla už posunutá před střelou.

Našlo se pár rejpalů, kteří si mé taktiky všimli, dokonce si to k nám loni přijeli vyfotit. Ale koho by zajímaly nějaké fotky od fanoušků na internetu? Vždyť bossové APK ani neumějí zapnout počítač. A televize? Šéf přece říkal, že záběry z kamer nikomu nedá.

Že se vám ze mě dělá nevolno? A je lepší být třetí, nebo třeba devátý? Co mi to povídáte o nějaké "fair play"? Historie se neptá na bezvýznamné podrobnosti. Historie zná jen statistiky,výsledky, body. A ty nám nikdo nevezme. O ty se nebojím, vím, jak to u nás, tedy vlastně u vás chodí.

Teď bych mohl mít obavy, že jsem tajemství taktiky prozradil příliš brzo. Samozřejmě vím, že zápas s nedávným soupeřem byl zcela nedůležitý, a vítězství ve finále extraligy pomocí mé taktiky bude chutnat daleko šťavnatěji. A ono taky bude! Teď to všechno beru jako přípravu. Až půjde do tuhého, mám i další taktické varianty. Písek a železné piliny na ledě dokážou divy, taktika je taktika.

Vy mě přece neprásknete, vždyť ani nevíte, jak se jmenuju.

Z mého života

Lidé jsou divní. Postavili mě na ostrově, nazvaném podle lidové kratochvilné zábavy. Ale v době kdy mě stavěli, se na tom ostrově už žádné štvanice nekonaly. Zato se na místo, kde budu stát, chodili sportovně vyžívat už přibližně čtyřicet let, ale hráli tam hlevně tenis. Takže už tušíte, že moje místo narození i pobytu je ostrov Štvanice. Lidé zde žijící se nazývají národem českým.

A tento národ už od počátku své nezávislosti vynikal ve sportu, zvaném hokej. Hrávali ho na zamrzlých rybnících, ale v roce 1929 si konečně řekli, že si postaví umělou ledovou plochu. Postavili si MĚ. Za rok tomu bude už třičtvrtě století, co se po mě svezli první lidé na bruslích. O rok později jsem už byla hotová.

Čtyřikrát se ve mně konalo hokejové mistrovství světa. Národ český právě díky mně vybojoval titul mistra světa 1947. Mně vděčí za to, že se o tomto národě s respektem hovořilo i za oceánem. Byla jsem to já, ve které komentoval slavný reportér Laufer. Nakonec mi lidé postavili i střechu. Ale pak na mě začali zapomínat. Už do mě chodili jen bruslit, pak ani to ne. Město ani stát do mě nevložily ani korunu.

Naštestí se o mě začal starat hokejový klub HC APEX, který si mě pronajal, takže jsem po dlouhé době zakusila, jaké to je, když mé mantinely duní po pořádných střelách. Ale pak přišla velká voda. Celý ostrov se ocitl pod vodou. Protože jsem dřevěná, mysleli si všichni, že je se mnou ámen, že moje pozůstatky najdou někde v Hamburku. Dokonce člověk, který mě fotil, si myslel, že je to moje poslední hodinka a tekly mu u toho slzy.

Ale já jsem dokázala nemožné a vydržela jsem. Jsem pevná jako český hokej. Vždyť já jsem český hokej! Voda opadla, lidi mě vyčistili a už zase se ve mně bruslí a hraje hokej. Ale už dlouho to nevydržím. Národ český totiž neví, co se mnou.

Jedni by chtěli, abych zůstala taková, jaká jsem. Ale to by znamenalo, že si na sebe nevydělám a že do mě budou muset peníze stale jen dávat. A to oni ale nechtějí Druzí by mě raději přestavěli a zmodernisovali, abych byla výdělečná, ale to jim nechtějí dovolit ti první a já sama se bojím, že po přestavbě už to nebudu já.

Ti všichni lidé jsou příslušníci národa českého, který je nejslavnějším hokejovým národem. A já jen nechápavě sleduji, jak se nedokážou domluvit, aby mě zachránili. Všichni o tom jen mluví, a mě už bolí všechny údy a chátrám. Jestli se nakonec definitivně rozpadnu, zaslouží si ještě Češi, aby si říkali "hokejový národ"?

Lidé jsou divní...

 

 

---

Starší články z hlavní stránky
(např. mistrovství světa 98-04, finále extraligy, ČePeC a 150 dalších témat)