Roj: Fotbal zde nemá tradici?
V.V.: Jsme zemědělská vesnice, v létě se muselo na pole, na fotbal nebyl čas, proto se u nás odjakživa hrál hokej.
Kde berete prostředky na udržování hřiště?
V.V.: Nejvíce peněz nám dává obec, něco místní podnikatelé. Ale hlavně si všechno budujeme sami. Letos jsme slavnostně otevřeli hajzlíky, loni jsme udělali osvětlení, předloni generálku mantinelů...
Jak se vám vede po sportovní stránce?
V.V.: Vyhráli jsme třetí východočeskou ligu, ale do druhé nepostoupíme, na to bychom už neměli peníze

Přestože všude vládla uvolněná pohoda, cítil jsem nefalšovanou hrdost. A bylo nad čím. Vesnička v saisoně 1955-6 vyhrála krajský přebor, fotografie vítězného týmu je zarámovaná v síni slávy. Na onen památný zápas s SK Krčín tenkrát přijelo přes 2000(dvatisíce!) diváků, čímž se zpětinásobil počet obyvatelstva vesničky...
A to není všechno. Mladším z nás asi už nic neřekne jméno Vlastimil Franc. Vězte, že tento hráč Sokola Semechnice se dostal do Dynama Pardubice, hrál za československou representaci a dokonce ji i trénoval!
S pýchou mi ukázali improvisovanou síň slávy, normálně šatnu. Stěny plné diplomů, fotografie z celé šedesátileté historie a hlavně kronika. Dvě tlusté knihy, plné ručních zápisů úhledným rukopisem, novinových výstřižků, tabulek, fotek, oficiální zápisy z utkání. V těch nejstarších dobách se slovo 'hokej' ještě psalo anglicky! Soutěž v ledním hockeyi :-) Nádhera!!
Nestor klubu, dnes již osmdesátiletý pán Václav Martínek, který patří k zakládajícím členům klubu, mi zdůraznil, že klub se vždy jmenoval a jmenuje TJ Sokol Semechnice - za protektorátu, za rudého khmeru, i ....dnes.

Tak proběhla skvělá oslava. Bez televise, tisku, bez oficiálních hostů. Mě nezbývá, než před těmi lidmi smeknout. Tady to všechno začíná! V malých bezejmenných vesničkách, z nadšení, pro radost. Ovoce pak sklízíme v Naganu, Lillehameru, Petrohradě. Hoši, děkujem!!!
 

Lepší než dostat golfem od Vlčka

Do Plzně přijelo mužstvo Písku. Písek je znám spíš svým kamenným mostem přes řeku Otavu než hokejovým týmem, ale loňská sezóna Jihočechům vyšla výborně. Ani to nestačilo k tomu, aby se místo tradičních vstupenek nerozdávaly klasické lístky do kina. Cena byla přijatelná, jednotné vstupné 20 korun. Fotbalisté by se měli učit. Mají druhé nejdražší vstupné v lize, ale kdyby stejnou kvalitu měli hamburgery, pak by konzumní většina národa zemřela na otravu jídlem. V základní sestavě plzeňského hokejového stadionu jse se zabydlel již před devíti sezónami (v té době už byl Stevie Y. pět let kápoš v Detroitu, takže se toho zase tolik nezměnilo), ve fotbalové sestavě často střídám jen na druhý poločas (je to zadarmo) nebo šetřím nervy úplně. Ale i kdyby fotbalisté hráli jako Bozi, hokej je prostě hokej. Ten mě baví i když hraje dynamo tbilisi s HC La Valetta nebo Nairobi s Damaškem. Devět sezón to táhnu na stadionu ve dvojici s jedním zatím neoháefákem, který ale tentokrát dal přednost lukrativní brigádě. Pracoval jako člen "Pobřežní hlídky" na rybníku Boleváku. Špinavá voda je v něm už od doby, kdy moje "nejlepší písnička" byla znělka Studia Jizerka.

Takových hokejových nadšenců jako já přišlo asi 500. Občerstvení se neprodávalo, ale světla svítila, sirény houkaly a dokonce i hlasatel se tréninkově dvakrát dopočítal do pěti (loni ještě počítal do tří a předloni vyslovoval pouze samohlásky; příští rok to odhaduju na "eins, zwei, drei"), a tak se mohlo začít. Bylo znát, že Plzeň hraje o soutěž výše, ale stejně se chvílemi zdálo, že je Plzeň po šesti "plzních", zejména Volák s Pospíšilem ve druhé řadě, Žůrek s Dvořákem ve čtvrté a Dobrovolný s Chotěborským v obraně. Pospíšil tradičně hrál divadlo, padal na zem, zajížděl do rohu kluziště zašlapávat puk, ale z hokeje neukázal mnoho. Jako hlemýžď se zlomenou nohou působil Milan Volák, který to má nejspíš v Plzni doživotně. Udělal jsem si ze svých sousedů srandu, když jsem prohlásil, že Volák podepsal na pět let. Zhrozili se, ale když jsem si pak do smlouvy přimyslel opci na další rok, tak pochopili. Brankář Kůs nastoupil v dresu Radka Masného s číslem 26 a svého předchůdce připomínal i výkonem. První gól dostal z brankové čáry, při druhém dostal hokejovou školu a při několika střelách z půlky diváci spoléhali spíš na toho v nebi než na toho na ledě. Když pak Ivan Vlček trefil "golfem" ze tří metrů v plzeňském pásmu Josefa straku, bylo jasné, že jestli se vítězství narodí, pak až po rizikovém těhotenství. Mimochodem, taky jste věděli dřív, co je to golfák než co je to ten golf?

Na písecké straně způsobil několik zkratů a následných požárů velký malý Josef Vachulka. Obrovitý obránce občas zakořenil a než se vytrhl ze země, byl puk na druhé straně zeměkoule Plzeň dokázala otočit z O:1 na 2:1, když druhý gól dával Michal Dvořák nejspíše do posunuté branky. Super výkon podal plzeňský odchovanec v dresu písku Vladislav Kubeš, v zápise uvedený až ve čtvrté řadě. Při vyrovnávacím gólu na 2:2 prolétl mezi plzeňským obránci jako ptá, nemotorní obránci připomínali kachny a spolu s brankářem Kůsem, jehož Kubeš obkružil jako káně svou kořist, mohli strčit hlavu do písku jako pštrosi. Před třetí třetinou jsem potkal kamaráda (v Plzni jsou ale všichni fanoušci kamarádi :-) ), a tak mi bídný výkon Plzně tolik nevadil. Václav Eiselt poté svým druhým gólem v zápase rozhodl o vítězství Plzně. Večer po zápase jsem vyrazil do hospody s tím, co mu skončila šichta na Boleváku. Po prvním pivu došel v hospodě v PLZNI Gambrinus. Ten, kdo nebyl na hokeji, nepochopil proč... Šokům ještě nebyl konec. Tělo mě při čekání na trolejbus stále silněji připomínalo, že mám v sobě nadbytečné množství vody a tak jsem navštívil veřejné záchody na náměstí. Při vstupu nikde nikdo, tak jsem přistoupil k mušličce a přebytečná voda šla ven. V tu ránu se však objevila Baba Jaga a zařvala: "To by se ti líbilo. Chcát si zadarmo!" Leknutím jsem přestal čůrat a chvíli a chvíli se zdálo, že nesmím dočůrat, dokud nezaplatím. No, nakonec jsem jí ty tři koruny dal a zadoufal, že se zakrátko objeví Jeníek a Mařenka. Ale pořád lepší než dostat golfem od Vlčka.

Ada, #184

1. kolo v podání úřadujícího mistra
(Kometa HC Brno vs. HC Sparta Praha, 2.8.2000)

Sraz byl hodinu před začátkem utkaní. Již zde nás opustila Iva a také jsme se dozvěděli, že Míša taky nepřijede (hráči hostujícího týmu si čutali za stadiónem fotbal a Ondra Kratěna žongloval balónem jako Zizu Zidane. Kolem chodili fandové v modrobílém a myslím, že ani nevěděli, že ti s tím míčem jsou Sparťani, a tak k žádné vraždě nedošlo). Takže Zuz si šla hrát na černý trh s lístky a jako velký boss je prodávala před pokladnou (to je pomluva, prodala jsem dva lístky dvěma slečnám).
    Nakonec z očekávané sestavy dorazilo pár kamarádů z blízkého okolí. Při rozbruslení si všichni vykládali zážitky, protože někteří měli problém najít Rondo (Tímto děkuji pánovi na vstupu, že mě nechal běhat furt dovnitř a ven s tím, že tam mám zmatené kamarády). Já jsem mezitím nafotil několik snímku z rozbruslení (Libor Zábranský v dresu Sparty. To Vsetíňáka dojme...).
    Před utkáním si ještě všichni se zájmem prohlédli fotky ze Špindlu. Častá byla reakce: "To ani nevím, že jsem dělal...".:o)))

Konečně to začalo, utkání přihlíželo asi 3 000 diváků a hráči Komety se jim odvděčovali bojovným výkonem, který ovšem končil na spolehlivém Břízovi (vyloženě se toho Břízy báli). Sparťani v první třetině evidentně jen krasobruslili, ale i to jim stačilo, aby se z první přesilovky ujali vedeni 1:0 (kdyby se trochu snažili, desítku by klidně dali už v první třetině). Kometa sice málem vyrovnala, ale Bříza čaroval a zachytil puk těsně před brankovou čarou a publikum se marně dožadovalo videorozhodčího (seděli jsme za střídačkou Sparty, byla jsem vybavena deštníkem proti pivu putujícímu na střídačku hostí, ale nikde nebyli žádní chuligáni, jen tatínci s dětmi, takže žádné výtržnosti se nekonaly)
    Do druhé třetiny už na přece jen přišly branky a během 2 minut vedla Sparta 4:0 a bylo o všem rozhodnuto (to se právě začali trošku víc snažit. Jak jsme viděli, ztratit Zábraňáka není zas taková škoda, Kratěna lítal jak urvaný vagón, Vůjtek "se odvážně vrhal mezi tři obránce", jak říká Poulíček, Šrek v pohodě odolal nájezdu třech útočníků a poslal do brejku Brošáka, ten ovšem nabídnutou možnosti pohrdnul, Točík vytočil Martince, ale moc velká rvačka z toho nebyla, nadchnul nás taky Michal Sivek, který hrál jako drak a jsme proto rádi, že jde do Washingtonu). V přestávce mezi 2. a 3. třetinou jsme žhavili mobily, abychom se dozvěděli výsledky fotbalových pohárů Slávie a Sigmy. Zejména to zajímalo RTD a Wallyho, kteří měli vsazeno:o)). Teď bylo asi prvořadým úkolem se nezranit, a tak Sparta dala opět více prostoru hráčům Komety. Ti toho využili ke snížení ve třetí třetině na 1:4 (gól dal domácí kapitán Pepa Duchoslav, který jediný hrál s hosty jako rovný s rovnými) a publikum bouřilo, neb dát gól Spartě, to Rondo asi ještě nezažilo a asi už ani nezažije. Ale poslední slovo měl opět úřadující mistr a Slanec (náhradník, který tam celou dobu jenom koukal) uzavřel konečný výsledek na 5:1.

Jako první konečný výsledek Zepter Cupu jsme znali výsledek utkání Orlová - Vsetín (1:8) od Haryka, který poskytl Zuz informace ještě za tepla:o)) (i s pomluvou Čechmánka, který v Orlové nastoupil v masce Philadelphie Flyers)
    Pak jsme se po malých zmatcích přesunuli do restaurace "U hada". Tam to opět připomnělo Špindl, protože když si chtěl RTD objednat jídlo, tak ho opět neměli stejně jako na Vosecké boudě. Orel si objednal nealkoholické pivo s krásným českým názvem "Starobrno fríí":o)) Pak už je jen přišla SMS ze Znojma, že Znojmo v Porubě vyhrálo 0:5 a Heš je "C", což zejména Orel a Zuz přijali s melancholickým úsměvem na tváři. (o pár dnů později tuto skutečnost komentoval Honza Klobouček slovy, které zde nelze publikovat) Rozešli jsme se plni dojmů do svých domovů...

Ďábel přijel do Třebíče s nej(bez)cennější hokejovou trofejí

Celá akce probíhala v duchu takovýchto oslav. Dostavili se představitelé města a vedení třebíčského hokeje. Všichni měli ke slavnému rodákovi řeč, děkovali za proslavení města, předali mu dárky, sympatický a příjemný hrdina mluvil o "americkém snu", vyprávěl, jak ho na Kladně spousta lidí podceňovala, byl rád, že ho někde draftovali a teď to všem ukázal, byl dojat, děkoval a lidi šíleli.
    Na pódium pak naběhl člověk, který měl zřejmě vypadat jako Fredy Mercury (mně spíš připomínal pana Fasela:) ) a zpíval We are the champions a lidi asi měli zpívat s ním, ale ti, když ho viděli, jak se nakrucuje, tak řvali smíchy a Patrikovi taky cukaly koutky, tedy vystoupení se asi nesetkalo s předpokládaným ohlasem:). Mezi gratulanty se objevil i herec Ondřej Vetchý. Petr Sýkora, druhý z českých hokejistů, který si trofeje užíval den před tím, taky přislíbil účast, ale nedorazil. Prý vzal oslavy velice zodpovědně a od rána byl nezvěstný:).
    Moderátor pak položil vzácnému hostu pár otázek, ze kterých se publikum dovědělo mimo jiné to, že pohár jako takový nemá prakticky žádnou cenu, ani věcnou, ani uměleckou, ovšem jeho duchovní hodnota je samozřejmě nevyčíslitelná. Taky prý Třebíč je nejmenším městem, kde se kdy slavný pohár ocitnul, jinak každé město mělo vždycky víc jak 100 tisíc lidí. V Evropě je pohár letos v létě jen kvůli dvěma Čechům, protože Rusové hrající v NJD bydlí už v Americe a Sláva Fetisov si ho "půjčí" až na podzimní exhibici, kterou pořádá u příležitosti ukončení své kariéry v Moskvě.
    Kdo jste den před tím poslouchali Radiofórum na ČRo1, mohli jste slyšet, že Patrik slíbil jednomu slepému člověku, že se může v Třebíči ohlásit přímo u něho a bude si moct na pohár sáhnout. Dosvědčuji, že se opravdu tak stalo, Patrik pána s tmavými brýlemi a bílou holí skutečně k trofeji osobně dovedl. Pohár pak postavili na stolek na hraně pódia a zájemci si ho mohli vyfotit (Mišel pořídila asi 10 fotek:) ) . Byla jsem se na to podívat z blízka: je to fakt nic moc vypadající veliká plechová věc s jakousi ne moc vyvedenou ozdobou na horní misce a se spoustou štítků se jmény na podstavci:).
    Asi po dvou hodinách byl program ukončen. Poslední informací bylo sdělení, že trofej se o půlnoci objeví "v Roxy" a kdo chce, ať přijde. Roxy je místní diskotéka, tak nevím, co si pohár v Třebíči ještě užil:). Každopádně měl druhý den ráno odletět zpátky do Ameriky. Patrik si přál, aby nám ho mohl ve svém rodném městě ukázat i příští rok. Rozhodně mu to přejem a když se to povede, rádi ho uvidíme:).

Absťák končí, sezóna začíná !!

Tak jsem se vydal ozbrojen psacími potřebami, placaticí Rumu a dobrou náladou vstříc Paláci kultury a sportu, kde mě čekali ZUZ a její brácha (Marek ?), Vlaďka, Jituš a George VIT, v hale se k nám přidali Beník, Mishanek a Kvítečko. Tento zápas se výměnou za dvacetikorunu rozhodlo sledovat podle nášich "střízlivých" odhadů 1800 diváků, v oficiálních plátcích je uvedeno 1200, asi nepočítali početnou enklávu fandů z Havířova, kterých mohlo být klidně těch 600, ne-li více.

Do zápasu nastoupila obě mužstva ve stejných dresech, jako loni, sponzoři je asi mají rádi i přes loňskou, sotva úspěšnou sezónu. Někteří, jako například Zepter dokonce tak, že se zviditelnili na místech, kde mají být jmenovky, takže jsme viděli jen čísla, ty nám ale byly prakticky k ničemu, poněvadž v obou mužstvech došlo k zemětřesení a tak jsme se museli pídit po tom, kdo se to asi skrývá pod maskou :-). V 7. minutě se naskytla domácím výhoda první přesilovky a jinak poklidný začátek zápasu rozvířila nádherná kombinace Jerofejeva a Moravce, brankář Biegl byl však pozorný. O dvě minuty se situace s vyloučením opakovala na straně druhé, avšak místy drtivý tlak Havířovských dokázala Vítkovická obrana v čele s Pruskem ustát. Ve hře v plném počtu jasně dominovali domácí hráči, ale své šance nevyužili, takže je z ojedinělého protiútoku přesvědčil hostující Sršeň a střelec Michálek, že se hraje na góly a po nádherné akci a otázce Pruskovi "pojď sem... kam jdeš ?" vstřelili úvodní gól této sezóny. Toto se událo v 15. minutě a o dvě minuty později měly Vítkovice opět možnost další přesilovky, kterou odehráli celou před Bieglem, ale střely Martina Procházky a Jerofejeva nevedly k úspěchu. Do druhé třetiny vtrhli domácí s jasným odhodláním vyrovnat, ale ani vyložené šance Ivana Padělka, kapitána Štrauba a Kaděry nevedly k cíli. Naopak, v půli zápasu hra upadla do podprůměru, Kaděra navíc zbytečně zasáhl hostujícího hráče do obličeje. V následném oslabení ujeli Moravec, Procházka a Jerofejev, brankář Biegl (s netypickým číslem 23) byl však opět proti.
    Poslední třetina začala ve velmi vlažném tempu, první šance přišla v 5. minutě, ale Biegl zázračně kryl Štraubův pokus pod víko. Tlak vítkovických sílil, ale Kaděra se v 9. minutě zamotal ve vlastních kličkách, což natolik rozlítilo fandu pod náma, že jsme se museli smát jeho výkřikům na adresu tohoto střídavě milovaného a nenáviděného útočníka :-). O minutu později však domácí první lajna ukázala divákům, jak se hrají přesilovky a po 16. sekundách vstřelil Procházka po přihrávce Moravce svůj první gól v dresu Vítkovic. Následný tlak však další úspěch nepřinesl, agilní Štraub opět nechal vyniknout Bieglovi, Procházkovo sólo přes celé hřiště skončilo rovněž v jeho lapačce. Poté se ke slovu přihlásili hosté, ale obě šance jejich hráčů minuly Trvajovo branku, který v polovině utkání vystřídal Pruska. V 18. minutě dali hosté opět možnost vyniknout první pětce Vítkovic, kteří ukázali, že hra v početní převaze asi bude jejich velkým plusem. Po kombinaci Jerofejev - Moravec - Procházka prostřelil posledně jmenovaný Biegla a doufejme, že mu góly budou padat i v ligové soutěži. Závěr zápasu se dohrával už jen z povinnosti a domácí fanoušci se rozešli s pocitem, že tato sezóna by mohla být o něčem jiném, než ta předchozí, ale ani hráči AZETu nezahráli špatný úvod sezóny, uvidíme, jak to půjde dále.

Po hokeji jsme se přesunuli do restaurace Na Šalamouně, kde jsme samozřejmě vše důkladně probrali a proprali v lahodném pivním moku. S nadsázkou nám vlastní jsme se dotkli posledních událostí v našem sdružení, pro pobavení všech ostatních nepřítomných zde uvedu pár detailů, které jsem byl podle přísedících povinen zdokumentovat.

20:10 Zuz o sobě prohlašuje, že je kretén, totéž říká o Rojovi, poněvadž všechen humbuk je okolo nich. Podle Beníka zůstanou v OHF jen oni dva.
20:20 Zuz vyjadřuje obavu z toho, že Roj chce dát jejich potomkovi namísto jména číslo OHF, Beník pochybuje, zda toto schválí matrika. Nakonec se shodli na jménu František Kučera II. Vlk se nažral, ale koza zůstala celá, navíc u stolu prosákla informace, že ode dneška je číslo 2 volné :-).
22:00 Taxíkem z Třince přijel Zbycho (a potom, že v OHF nejsou prachy), podle Beníka je Třinec nejlepší polský mančaft.
23:00 Zbycho se mě zeptal "kde se dobře dupe", poradil jsem mu Night club Afrodite, načež odjel přistaveným Taxíkem za svým vyvrcholením :-).
23:25 Beník chce vystoupit z OHF, protože FLOWER nechce strávit "noc plnou vášní" se členem jiné organizace......

Závěrem bych chtěl poděkovat několika individuím, které mi pomohly s mou reportérskou prvotinou, jedná se hlavně o Beníka, Georgeho a Mishanka, stejně jako loajální a rychlé obsluze restaurace Na Šalamouně (pro Ostraváky je to Číňan :-) za kvalitní pivo a rychlou a levnou kuchyni.

O tom, ako niektorí OHFáci trávia obdobie uprostred leta

Bolo nás akurát dvanásť, dve päťky + brankári. Zostava? Najlepšia, aká sa mohla v našom regióne zísť počas leta. Postupne sa tam objavili okrem už spomínaného Roberta Domeho (Pittsburg Penguins) mňa (Tibor Skala, bez klubovej príslušnosti) a kolegu (Stanislav Anderle, bez klubovej príslušnosti) aj Pavol Rybár (Slovan Bratislava), Peter Hamerlík (HK 36 Skalica, draftovaný do Pittsburgu Penguins), Martin Sakmár (hrajúci trenér v akomsi mužstve v 2.francúzskej lige), Jozef Krišák (HC Přerov), Roman Múčka (HC Dukla Senica), Ivan Zorvan (HC Dukla Senica), Jozef Balej (Montreal Canadiens, ale doteraz väčšinou farmy Montrealu), Pavol Klečko (HK 36 Skalica) a najväčšou hviezdou bol Žigo Pálffy (Los Angeles Kings), ktorý hrával v juniorke Senice a Skalice so spomínaným kolegom a chodili spolu aj do školy. Celú túto perepúť vlastne dal dokopy on.
    Kurňa, som sa cítil doslova menejcenný. Ani som si od trémy poriadne nedokázal zaviazať korčule. Ale všetko tréma zo mňa spadla v momente, keď Ziggi nabehol na ryhu v čerstvom lade a letel na zem. V podstate to všetci brali iba ako relax, lebo nikto nenahodil ani chrániče, ani vycpávky a dokonca ani dresy, hrali sme len v bermudách a tričkách s krátkymi rukávmi. Samozrejme, že brankári si nahodili časž svojej výstroje, ale len to najnutnejšie. Hra sa začala, bohužial som hral proti Ziggymu, ale za to s vicemajstrom sveta Rybarom za chrbatom. Ďalšie prekvapenie, nikto sa nikam nenaháňal, najrýchlejší som tam bol hneď na začiatku ja, lebo som chcel utiecť Sakmárovi. Napodiv sa nikto za mnou nehnal. Tak som ostal stáť aj s pukom v rohu klziska, reku či hráme alebo nie. Došiel za mnou súperov brankár (Hamerlík) a reku že sme si sem došli trochu sa zabaviť, trochu si zakorčulovať, trochu si zahrať hokej a ni unaviť sa. Potom mi s ľadovým kľudom zobral pracne vybojovaný puk a prihral ho spoluhráčom. Bol som z toho zmätený ako Goro pred Tokiom.
    Kurňa, tak takto trénujú slávne hviezdy NHL, Extraligy a 1.ligy? Ale mne to v podstate vyhovovalo. Aspon mi zostalo trochu casu na roztrenovanie bolavého kolena. Hrali sme len tak lážo-plážo. Ani sme sa moc nesnažili na rýchlosž ako skôr na techniku a parádičky. Ziggy predviedol ten istý kúsok ako Šatan na MS, ked Rybárovi strelil gól spoza bránky, Dome zo žartu pridŕžal svojimi vyše sto kilami každého na mantineloch, obrancovia sa bili medzi sebou, kolega Anderle hral hokej s cigaretou v ústach, proste pohodička, akú na majstrákoch ani na exhibíciách nezažijete. (Kurňa a to som bol aj na AllStarGame NHL tento rok.) A keď k tomu všetkému nasadil korunu Palo Klečko tým, že si otvoril flaškovú desinu a hral tak, že v jednej ruke držal pivo a v druhej hokejku, nebolo pochýb o tom, že svetový hokej sa rúti do záhuby. Ale priznám sa, že by som radšej chodil na takýto hokej ako na mastráky, v ktorých muži v dresoch bezducho jazdia hore-dole po klzisku a niektorí sa puku dotknú v priemere trikrát za tretinu.
    Hra začala mať spád až vtedy, keď sme sa rozhodli zamiešat mužstvá a urobili sme si prestupový termín. Nebolo by to bývalo také zložité, keby sme hrali v dresoch. Ale keďže mal každý na sebe iba tričko a aj tie neboli aspoň trošku farebne rovnaké, často sa stávalo, že niekto prihral niekomu, s kým hral v prvej časti, ale terau hral proti nemu. Proste sranda velikáááááááá. Tých nadávok v slovenčine, češtine, angličtine a záhoráčtine, ktorými sa sami seba jednotliví hokejisti častovali a tým prívlastkov, ktoré si dávali.... jazykovedci by sa až čudovali, aké slovné spojenia sa dajú vymyslieť. Škoda, že som si ich nezapamatal... Hokej sa skončil, na lade sme strávili zhruba dve hodinky. Tak reku čo teraz? Išli sme do pridruženej reštaurácie a dali po dvoch pivkách a šli sme domov. Ja mám ďalší so skvelých zážitkov a ostatní? Neviem, na to sa budete musieť opýtať ich...

Suter, #196, 25.7.2000, 01:48

Jak sem poznával svět...

Jen pro ten dnešní den, stojí za to žít...

Ou šou mí, ou šou mí, d wej tu d nekst visky báááár...

Prší, prší, jen se leje, jak domů pojedeme?

Veď mě dál, cesto má, veď mě dál...

Bič boží!

Okolo Frýdku cestička...

Statistika nuda je, má však cené údaje

Děkuji bylo to krásné, děkuji...

Starší články: první pololetí 2000