Vivat Ivan Hlinka !!

(26.1. xR)  Před půlstoletím došlo v severočeském Mostě k historické události. Na svět přišel Ivan Hlinka, který se později stal jedním z nejlepších hokejistů a vůbec nejúspěšnějším trenérem českého i československého hokeje, a neodmyslitelným symbolem hokeje litvínovského. Dnes je ing. Ivan Hlinka celým hokejovým světem velmi uznávanou osobností.

Do československé nejvyšší soutěže naskočil 4. prosince 1966 v zápase proti Tesle Pardubice, kdy mu bylo 16 let a 11 měsíců. Ve své první sezóně zaznamenal 4 góly. Od další sezony už začínal naplno zářit, když v druhé sezóně (v 18 letech) vstřelil 15 gólů (3. nejlepší v týmu) a ve třetí sezóně 21 gólů, což bylo v klubu těsné druhé místo mezi střelci. Ve své čtvrté sezóně (70/71) se poprvé stal nejlepším střelcem Litvínova, což mu vydrželo nepřetržitě až do roku 1978. V sezónách 75/76 a 76/77, kdy se Litvínovu příliš nedařilo, vstřelil Ivan Hlinka vždy přes čtvrtinu všech gólů svého týmu. Vrcholem byla právě sezóna 1976/77, kdy zaznamenal ve 44 zápasech 39 gólů. Celkem nastřílel až do roku 1981, kdy odešel do NHL, 305 gólů, z toho úctyhodných 23 hattricků.

V 31 letech odešel za moře , kde odehrál dvě úspěšné sezóny za Vancouver Canucks. Hned v sezóně 1981-82 postoupil s týmem do až do finále (spolu s Jiřím Bublou byl prvním Čechem, kterému se to podařilo).
Jeho statistika z dvou sezon v NHL je výtečná: 137 záp., 42 + 81 = 123 bodů, 28 min. (Obdivuhodná je vedle průměru 0,9 bodu na zápas také jeho slušnost - v průměru dvouminutový trest každý desátý zápas).

Kvůli zdravotním potížím (záda) se vrátil do Evropy, kde hrál za švýcarský Zug.
K litvínovskému hokeji a československé nejvyšší soutěži se vrátil v roce 1985, a to jako asistent trenéra Důma. Od roku 1987 do roku 1994 působil u týmu jako hlavní trenér (s výjimkou části sezóny 89/90). Slávu si vysloužil v sezóně 86/87. Litvínov byl v tabulce poslední, a tak Ivan Hlinka ve svých 37 sedmi letech opět naskočil do nejvyšší soutěže jako hrající asistent trenéra. Tento krok odstartoval osmizápasovou šňůru bez porážky (6 výher, 2 remízy). Celkem sehrál 19 zápasů a zaznamenal 23 bodů (5+18). Dalším důležitým rokem byl 1991, kdy klub postoupil do finále ligy proti Dukle Jihlava, která tehdy získala svůj zatím poslední titul. Na konci sezóny 1997/98 se na lavičku po čtyřech letech ještě na několik zápasů vrátil.

Jeho působení v reprezentačním týmu bylo snad ještě úspěšnější, než působení v lize. Debutoval 12. března 1969 (v devatenácti letech) zápasem proti Kanadě. Hrál v útoku, který vstřelil oba naše góly, díky čemuž jsme porazili Kanadu 2:1. Celkem v reprezentaci odehrál 256 zápasů, v nichž vstřelil 132 gólů. Zúčastnil 11 mistrovství světa (zlato 1972, 1976 a 1977), dvou olympijských turnajů (1972 bronz a 1976 stříbro) a Kanadského poháru (stříbro 1976). V devadesátých letech trénoval ve třech etapách národní mužstvo. V roce 1992 získal s týmem bronz na olympiádě i na pražském MS. Jeho další "reprezentační" rok (1994) byl pro celý tým neúspěšný (5. místo na olympiádě, 7. na MS). K nároďáku se vrátil opět v roce 1997 a od té doby naše reprezentace zažívá jedno z nejslavnějších období historie, když na turnajích vždy vyhrála poslední zápas a přivezla medaili - z Helsinek 97 a Basileje 98 bronz, a z Nagana 98 a Lillehammeru 99 zlato.

Jeho hokejová budoucnost je trochu tajemná, ale dá se předpokládat, že není ještě všem slavným dnům konec. V osobní sbírce úspěchů mu scházejí ještě dva: získat s Litvínovem jeho první ligový titul (ať už jako GM nebo trenér) a stát se prvním neamerickým hlavním trenérem v týmu NHL. Obojí určitě v horizontu příštích několika málo let není nereálné...

Takže nakonec panu Hlinkovi upřímně přeju, snad za celé OHF i fanoušky-externetisty, vedle spolehlivého zdraví a osobní pohody i splnění jeho hokejových cílů, ať ho neopouští veselá nálada s smysl pro humor, a ať ho v jeho bohatém hokejovém životě potká ještě mnoho úspěchů a radosti, kterou budeme rádi sdílet s ním... – tedy úspěchy v naší lize asi jen někteří z nás, ty ostatní úspěchy snad všichni :-)

Tak, tolik pohled laika, obsáhlejší článek o životu a díle Ivana Hlinky od novináře-profíka (od Raula) je tady na hokeji.cz.

Skromná houmpejdž Ivana Hlinky je na serveru Chemopetrolu

Miloš Holaň vybojoval život

Tento článek se trochu vymyká obsahu Zlatého Fontu, neboť pochází z externích zdrojů. Pro OHF ho objevila a přepsala Vlaďka. Vy si ho nyní můžete přečíst.

SlivOHFice

Zbyňa (#53) nám všem doslova vyrazil dech svým pozdravem v tekuté formě, který poslal místo sebe na Pardubický sraz. Někteří z nás jej museli zároveň použít jako 1. (první!) pomoc od smrtelně nebezpečného záchvatu smíchu. Když prozkoumáte etiketu tohoto vynikajícího nápoje, chytne vás to taky!

Z rubové, tedy alkoholové strany etikety, na nás jukala Zbyňova fotka. K tomu poznamenal BigM: Jak Zbyňa postupně z lihu vystupoval,  Victorka do něj vstupovala :-)

Takhle tedy vypadal rub etikety:

Ale Victorka nebyla zdaleka sama, komu ten elixír chutnal!

Zbyňo, díky, fakt super nápad! Jen tak dál!!!!

Jinak Zbyňa mě neustále umrtvuje svým smyslem pro humor, když mi poslal obrázek etikety slivOHFice tentokrát nikoli jako XLS, ale jako nezkomprimovanou BMP! :-)))) Ale už to tady je, taxi i vy, co jste tu akci prošvihli, můžete podle obrázku udělat obrázek, jak to tam vypadalo.

Další obrázky z akce jsou tady a reportáže jsou tu.

Mishankovo rozloučení s W.G.

(jaro 99)

W.G. nás opustil.

Jak jednoduché. Prostě neudělal fyziku a není mezi námi, co jsme on-line. Jak napsal Roj, byla to rána z čistého nebe. Jedoho krásného dne prostě odkliknul své poslední Odejít na ixku a poslal svoje poslední ICQ. Měl jsem to štěstí, že jsem byl oním šťastlivcem, který onu poslední message obdržel. Bylo v tom trocha symboliky a hodně setnimentu, který ovšem W.G. jako správný chlap nechtěl v řadách OHF příliš rozšiřovat. W.G. byl po Rojovi jeden z prvních, co mě kdysi před půl rokem dostali do OHF. Mé seznámení s ním proběhlo víc než příznačně, na ixku jsme se téměř do krve pohádali na mé oblíbené téma ostravští fanoušci a jejich brutalita. Druhý den jsme o tom samém tématu mluvili normálně a třetí jsme byli kamarádi. Neustále jsme se sázeli o piva, předměty sázek se pohybovali od hokejových výsledků až po takové šílenosti, jako kdo třeba založí na ixku místnost OHF nejkratší dobu po půl osmé ráno. Potom jsme se s W.G.em v Pardubicích jako správní soupeři na ledě porvali, ovšem dodnes nikdo z nás nepřiznal porážku. (nejspíš jsme prohráli oba) W.G. mě na geniální oslavě Vítězného února ubytoval u sebe na koleji na Strahově a dopomohl mi tak k životnímu snu zahrát si hokejbal za OHF. Jeho nick sice tězce zaváněl The Great One, ovšem pravda byla jinde, znamená to Wayne Gale, Wegův oblíbený filmový hrdina. Ale hokejbal hrál (skoro) jako Gretzky.

Jeho zmizením pro mě skončila další etapa nekonečného vývoje OHF, vývoje něčeho, co se pro mě stalo nedílnou součástí života a bez čeho by byl život o velkou porci zážitků chudší. Bez OHF bych nikdy nepoznal nikoho ze Spindlu, bez OHF bych nikdy nezpíval Poulíčka, bez OHF bych nikdy nehrál druhou pražskou hokejbalovou ligu, nenapsal bych tento meil a nepoznal spoustu sqělých lidí, podobně fascinovaných internetem a hokejem. Kdo nikdy neproseděl s OHF na ixku nebo v hospodě jediný večer, nemůže vědět o čem mluvím. Jedině na OHF mohlo dojít ke sborovém on-line zpěvu naší hymny, našeho Medvídka, při jehož živé produkci v podání Roje se slabším uživatelům a uživatelkám vhánějí slzy do očí. Proto budu dlouho vzpomínat na okamžik, kdy mě Roj na třetí pokus donutil vyklepat do exploreru onu nyní již triviálně známou URL http://members.xoom.com/OHF. Toto byl okamžik, který pro mě určil začátek doby OHF. Ale ochod W.G. je tak závažnou událostí, že lze všechno, co se stalo na OHF před 16:00 3. března 1999 nazvat dobou před W.G. a vše potom dobou po W.G. Právě někdy v tu dobu mi došla jedo poslední message na ICQ a poté se jeho květinka (doufejme že né navždy) přesunula do prokletého pásma Disconnected. W.G. ovšem slíbil, že se v říjnu vrátí a všem nám ještě ukáže. Nezbývá než dodat, W.G., držíme palce a jestli se neobjevíš na žádném srazu, dostaneš 5 + dku, což se za nesportovní chování dává. A díky za všechno. OHF nezapomene...

P.S.: Ty dvě vyhraný piva máš pořád u mě.... Happy OHF :-)