STARŠÍ ČLÁNKY Z HLAVNÍ STRÁNKY

Jak Česko přichází o reprezentanty

(5.11.2005 roj)
Pavel Kubina. Bek, po kterém by chmátly snad všechny týmy světa, včetně stříbrných medailistů z Vídně. Bylo by zbytečné popisovat, jak moc se tento skvělý hráč zaloužil o české zlato, ale i o nečekaně dobré výkony Vítkovic v loňském play-off naší nejvyšší soutěže.

A právě tam se mu stala patálie, ze které není rozumné východisko. Potkal se na ledě s jistým rozhodčím, který mu řekl, že "tady nevyhraje". Kdyby mu podobnou větu řekl rozhodčí při finále ve Vídni, asi by to považoval za halucinaci a na jeho výkonu by se to nijak neprojevilo. Ale on tu větu slyšel z českých úst na českém ledě. Z úst člověka, který je placen za NESTRANNÉ posuzování zápasu. Z úst, která by za tento výrok už nikdy neměla vzít mezi rty píšťalku.

A Pavel si uvědomil, kde je, a co tato věta znamená. Že sebelepší tréning, souhra, úsilí, to všechno je okamžitě zbytečné, když vám jeden pruhovaný tajtrdlík řekne, že "tady dneska nevyhrajete". Léta dřiny jsou tou jedinou větou hozena do netříděného odpadu. Pavlovi to určitě přišlo líto. I mě by to přišlo líto.

Zmiňovaný sudí se u podobných průšvihů ocitá nějak nactandardně často. Připoměňme třeba loni v Českých Budějovicích, kdy i starý lišák Lubina nenacházel slov. Naštěstí Láďa ta nenalezená slova udržel na uzdě. Jestlipak také během první třetiny uslyšel kouzelnou větu, že "tady dneska nevyhraje"?

A jak je již v našem Kocourkově obvyklé, jedni tvoří průšvihy, zatímco jiní za ně platí. Nedivím, ze že Pavel Kubina nesdílí názor, že je správné, aby platil cizí účty.

I nesmyslná pravidla se musí dodržovat. Pravidlo zní, že se nesmí kritisovat výkony rozhodčích. Toto pravidlo Kubina porušil, o tom není pochyb. Ovšem výše pokuty je astronomická. Je to pomsta za to, že si dovolil vydělávat víc, než většina malých českých funkcionářů APK. Co s tím?

Pokud se udělá na tuto pokutu další sbírka, dopadne to nejspíš opět tak, že Pavel vybrané peníze věnuje na dobročinné účely. Hokejový svaz podlehl diktátu APK, a reálně pohrozil Kubinovi, že na olympiádu nepojede. Hokejový svaz tak trestá sám sebe. Pokud vinou tohoto rozhodnutí nastane (nedejbože) neúspěch na OH, přijde Svaz o mnohem víc peněz, než nějakých dvěstě tisíc. Jediné schůdné řešení vidím v tom, že se vše znovu projedná, na základě známých skutečností se pokuta zruší, nebo se rovným dílem rozdělí mezi Bolinu a Kubinu. Vlk se nažere a koza zůstane celá.

Je-li nějaké pravidlo nesmyslné, musí se změnit. Pravidlo, které APK zavedla, aby chránila korupci, nese reálné výsledky: Ztráta reprezentanta, ztráta důvěry v rozhodčí, ztráta důvěry v celou ligu.

Dělat rozhodčího není jednoduché. Pískat se musí umět a lidi, kterí to umějí, je těžké najít. Ale rozhodně je nenajdeme tím, že o nich zakážeme mluvit. Český hokej by potřeboval, stejně jako český fotbal, nějakého Ivana Haška. Ale obávám se, že na něj bude čekat stejně dlouho, jako český fotbal.

Odborně sešité chóreo :-)

(1.10.Roj) Byl jsem se podívat po dlouhé době do Šaška areny na hokej. Hrály mistrovské Pardubice s neporazitelnou Slavií. Protože k oběma týmům chovám neutrální postoj, musel jsem řešit dilema, mám-li se přidat do většinového kotle Pardubic, nebo jít podpořit slávistickou menšinu. Přece tam nebudu jen tak sedět a čumět?

Šalamounské řešení: První a poslední třetinu fandím Pardubicím a budu na jejich tribuně, prostřední si užiju mezi Slávisty. A musim konstatovat, ze mezi Slávisty to bylo mnohem radostnější. Celou třetinu se stálo - ano tohle privilegium si může dovolit slávistcký fanklub, do kterého jsem se infiltroval. A na všech místech byly připravené červené A4 papíry, které se po zahájení třetiny zvedly na hlavu. Smysl mi začal být zřejmý, když jsem koukl víc doleva, kde od určité linie začínaly papíry bílé. Aha, sešívaní! To muselo být krásné z protější tribuny. Aspoň něco si Pardubáci užili, když už hokej (pro ně) nic moc.

Stáli jsme nad baterií bubnů v horní části kotle, když vtom během komerční přestávky rozvinuli fanklubáci pod námi nějaké transparenty. Jenže zezadu jsem je jaxi nemohl přečíst, s kterýmtož trápením jsem se svěřil svému sousedovi, ten text mě zajímal. A soused, můj dobrý známý, bez zaváhání odvětil, že to není problém, MÁME PROGRAM! A vytáhl A-čtyřku, tentokrát potištěnou. Na ní byl podrobný časový harmonogram celého chórea na celý zápas. Ohromením jsem na chvíli vypadl ze sedmidobého slávistického rytmu.

Tak tohle si musím vyfotit! Vedle stojící slávistka mi scénář ochotně podržela před objektivem. Ale pak papír poslala dál a zdá se, že ve vnějších částech sektoru o něj byl velký zájem. Zřejmě se jedná o vzácnou relikvii, která je dostupná jen pro vyvolené z jádra kotle. A tak to má být, bez hierarchie žádný systém dlouho nefunguje. Nováčci si své místo musí zasloužit.

Zápas nedopadl pro Pardubice dobře, ale útěchou pro jejich fandy může být fakt, že jejich kolegové s velmi podobnými klubovými barvami pro ně připravili choreografické prectavení pod pevnou režií, žádnou amatérskou improvisaci. I když, nutno přiznat, texty na těch transparentech se asi netrefily do většinového vkusu Východčechů.

Drzost bez hranic

Situace na osudném místě. Vlevo asfaltová odbočka se značkou "dej přednost", na kterou odbočoval Veleta, jedoucí shora (zprava). Odbočka směřuje nahoru do lesa. Vlevo směrem k nám je ještě lesní nezpevněná cesta. Pomníček je právě v místě křížovatky mezi stromy vlevo.

"Na pět let se vystřídám se svým závozníkem, a jedeme dál."

Ale ono mu to nestačí! On trvá na tom, že nikoho vlastně nezabil, snad dokonce bude tvrdit, že přežil sebevražedný atentát. Odvolal se.

Takže nás čeká další prodloužení. Další kolo absurdních expertis soudních znalců, kteří jsou schopni vyplodit i takovou perlu, že odbočit doleva přes plnou čáru se smí.

Tisíce nešťasných řidičů, kteří na I/11 odbočili přes plnou čáru za Vlkovem k levné benzince, si teď rvou vlasy. Občas tam totiž číhají policajti a kasírujou tisícovku za kus. Přestože místo je přehledné, výhled na 3 kilometry, silnice široká na obě strany, svah velmi mírný, plná čára je tabu. Bez diskusí.

U Karlových Varů je to zcela obráceně. Prudký svah, nepřehledná zatáčka, vidět je sotva 100 metrů, žádná krajnice, kam byste se v nouzi vešli. Odbočovat na takovém místě je bezohledný hazard. Auto, které jede 110km/h, má na zastavení necelé 3 sekundy...

Takovýhle výhled měl Veleta, než začal odbočovat. Vpravo svodidla a svah. Jelikož je zde dopoledne hustý provoz a hluk, všechna lesní zvěř je stažena hluboko v lesích.

"Nevidím tam, ale pokud něco pojede, nějak to dopadne, má přece brzdy." Tyhle myšlenkové pochody nepochybně probíhaly hlavou Toho, co zabil. "Avie je velká, mě se nic nestane."

Kdo víc jezdí, ví, jak tihle psychopati za volantem Avií (ale nejen těch) jsou nebezpeční. Vyvolávají kolizní situace a spoláhají na to, že to ostatní za ně nějak vyřeší. Ze všeho nejraději vám vyjedou z vedlejší silnice 60 metrů před auto, mají spočítané, že se to ubrzdit dá.

Ten, který zabil, ovšem předpisy zná, a tak před soudem vypráví báchorky o zvířátkách. Protože to odbočování je přeci jen silné kafe a on chce svůj mrzký čin napravovat a pokání konat na svobodě.
On se prý vyhýbal nespecifikovanému zvířeti. Škoda, že ho nedokáže popsat, takže si musíme domýšlet sami. Veverka to asi nebyla, ta by asi řidiče Avie nedonutila stočit volant do protijedoucího Superbu. Takže něco pořádného, čili nejmíň nosorožec nebo slon. Přectava nosorožce, který se vydrápal na násep a pak plavným obloukem skáče přes 80 cm vysoká svodidla svou absurditou nejlíp zapadá do celých těch šíleností, co se u soudu děly a asi ještě budou dít. Budou experti obtelefonovávat i zoologické zahrady?

Byl jsem se na tom místě podívat. Pomníček je velmi pěkně udržovaný. Občas zatroubí některé projíždějící auto a pozdraví tak Ivana tam nahoře.

Asi 100 metrů před onou odbočkou je nová značka "zákaz odbočení", ale její smysl mi uniká. Až zde po pěti letech Ten, který zabil, svůj čin zopakuje, zase budou experti vysvětlovat, že on vlastně odbočit mohl.

Zhruba z tohoto úhlu mohl Ivan Hlinka vidět šílenou Avii před sebou...

Protože předpisy u nás někdy platí, jindy ne. Jako ofsajd na červené. Funguje to takhle: Odbočovat přes plnou čáru smíte, pokud někoho zabijete. Pokud se nestane nic, je to za tisíc.

Tomu, co zabil, nemůžu přijít na jméno. A vůbec nevím, proč kluci, co hráli hokej s tenisákem na parkovišti, po sobě pokřikovali "Ty hnusnej veleto." Svět se mění, my jsme si nadávali jinak.

Články z MS2005

Speciál MS2005

Ivan Hlinka

sportovec, trenér, člověk

(Vrátínek 30.9.2005) Nadosmrti si budu přesně pamatovat okamžik onoho osudného dne 16. srpna 2004, kdy jsem se dozvěděl šokující zprávu, že hokejový trenér Ivan Hlinka zemřel po tragické autonehodě poblíž Karlových Varů. Tato zvěst mě zasáhla jako blesk z čistého nebe. Jejímu obsahu jsem nemohl uvěřit a pořád jsem doufal, že ji média dementují. Bohužel se tak nestalo. Takový už život bývá.

V době prvního výročí této tragické události byla v Národním muzeu otevřena výstava, která se věnuje hokejovému i soukromému životu člověka, kterého bezpochyby zná celý hokejový národ a který se stal legendou světového hokeje. Slyšel jsem mnoho protichůdných názorů, od vyloženě kladných až po ty negativní, které kritizovaly vystavené osobní věci jako např. houbařský košík s holí a nožem nebo poslední doutník. Proto jsme využili příležitosti státního svátku a vydali jsme se výstavu shlédnout na vlastní oči.

Samotná expozice se sestává ze dvou částí. Ta první, v předsálí, se věnuje vzniku hokeje, jeho historii v hokejových velmocích včetně krátké charakteristiky národních specifik a výčtu dosažených úspěchů v jednotlivých obdobích. Národní dresy jsou většinou doplněny o nějakou relikvii jako pohár, starou brusli, hokejku apod. Nevím, jestli je to náhoda nebo pozůstatek staré rivality, ale dres sborné se známým CCCP je vystaven na "čestném" místě v rohu vitríny. :o)

Hlavní část expozice se věnuje životu Ivana Hlinky počínaje jeho narozením v Mostě (kouzelná je fotka roztomilého batolete), pokračuje přes hokejové začátky, studium na VŠE (nechybí výkaz o studiu neboli index), vojnu v Dukle Trenčín (doloženou opět vojenskou knížkou) a impozantní kariéru nejprve hráčskou, pak i trenérskou až po tragickou nehodu, která předčasně ukončila jeho život.

Úsměv na tváři návštěvníků vyvolává pohled na "ucho" i na vlasatého hipísáka, kterého Ivan zamlada připomínal. Naše generace si vzpomene na časopis Stadion, kde vycházel seriál Se lvíčkem na prsou, který nabízel portréty našich reprezentantů. Milé jsou pohlednice, které Ivana zvolily sportovcem roku 1977. Asi poprvé jsem měl možnost si prohlédnout medaile všech kovů z mistrovství světa. Koutky Vám budou cukat při pohledu na fotografii z kabiny olympijských vítězů z Nagana 98, kde je trenér do půl pasu nahý a rozhodně ne střízlivý. :o) Hokejka podepsaná všemi hráči s věnováním trenérovi je důkazem kolektivního ducha, který dokázal porazit zbytek světa na turnaji století. Zahraniční působení dokládají fotografie ze střídačky zámořských Penguins a ruského Omsku.

Z osobních věcí pak doplňují expozici např. golfová hůl a rukavice nebo tolik diskutované houbařské nádobíčko a poslední doutník. Nechybí ani některé obrazy, které HLIVAN (jak je signoval) maloval, z nichž nejznámější je asi Klaun. Oči Vám zvlhnou při pohledu na fotografii z místa nehody se záplavou kytek, svíček, vlajek i plyšáků. Za vše hovoří fotografie Stanley Cupu s textem "Na tomto poháru Vaše jméno vyryto už nikdy nebude, v našich srdcích však zůstane navždy, fanoušek z Klatov" (autor nechť mi laskavě promine nepřesnou citaci).

Pokud byste si chtěli hokejovou legendu připomenout i vy, tak máte šanci do 23. října.

V sarkofágu atletika nebude

Tak nějak je jasné, že dráha by se umístila někam místo spodních řad sedadel. Možná padnou celé dolní sektory pod VIPem, možná tam horní polovina dolních řad zbyde. V obou případech tam zákonitě vznikne schodek, takže na dráhu budou vidět jen lidé, sedící v první řadě na schodku, když se trochu předkloní. Přes tuto první předkloněnou řadu neuvidí nikdo nic ani se skyboxů, jestli v nich teda ještě někdo vůbec dlí. A z horních ochozů? Jen si představte, že zíráte do šesté řady sedadel pod sebou, která je posazena o 3 metry níže pod schodek :-)

Mýtus o multifunkčnosti haly se Hušákovi dařilo držet bezpečně do doby, kdy už mu pravda nemůže ublížit. Sazka halu nevlastní, její provoz ji nic nestojí. Poměrně kvalifikované odhady hovoří o tom, že náš estébák "krakonoš" si přišel nejmíň na 400 Mega do vlastní kapsy na různých černých provizích od subdodavatelů stavby. Sazka halu splácí Skansce a bankám jen za cenu drastického omezení plateb akcionářům, jimiž jsou sportovní svazy. Mnohé stojí před zánikem, protože platby jsou oproti minulým letům v ročním skluzu. Všichni se modlí, aby do konce roku ještě párkrát vylezl jackpot Sportky nad 50 Mega. Žádná slibovaná nová hra to nevytrhne.

Můžeme jen tiše děkovat vysmívanému Špidlovi, že nepodlehl nátlaku a neplatíme to z daní. Zas ale platíme jiné věci..

A co hala?
Provozuje ji sdružení Zelený ostrov, které vlastní stejní akcionáři, jako Sazku, tedy sportovní svazy. Nikoliv tedy Sazka - Hušákovo impérium. Tito nebozí sirotci - "zelení ostrované" teď mají prodělečnou barabiznu a strašně rádi by ji prodali.

Ano, "Šaška arena" je na prodej!
Realisticky vzato, nikdo ji nekoupí, je zfušovaná horkou jehlou, ať si management krákorá jak chce, že se prý vyrovná svým povedenějším sestřičkám v Evropě. Nevyrovná. EAA to prokoukla a jasně a jednoznačně to řekla celému světu. Halové mistrovství TADY nebude.

Když tedy halu neprodají, chtějí ostrované prodat alespoň název. To už má nadějnější vyhlídky, otázkou je cena. Možná tedy skončí éra Šaška Areny a svět vstoupí do éry... Vodafone? nebo že by druhá Toyota? :-) A zmizí i důkaz Hušákovy duševní poruchy - megalomanie - ta slavná kovová deska? No, zajímavých věci se možná ještě dočkáme.

Ještě mě napadlo, že možná ekonomicky nejefektivnější by bylo dát do dražby právě tu "Hušákovu desku". V hale přestane strašit a v Las Vegas se určitě najde sběratel, který ji na vlastní náklady odveze.

Nový hokejový portál

Jak vás napadlo se do toho pustit?

Na Slovensku je len jedna stránka špecializovaná na dianie v hokeji. Nakoľko sa nám táto stránka nevyhovovala tak sme sa rozhodli vytvoriť stránku, ktorá bude lepšia a bude prinášať nielen správy z agentúr, ale dá priestor autorom a fanúšikom. Na hokejportáli je fanúšik na prvom mieste. Pre neho sme vytvorili kvalitne fórum kde úroveň nepadá až celkom ku dnu. Vytvorili sme tipovaciu súťaž, kde výhercovia získavajú ceny každý týždeň. Spravili sme fotosúťaž "a čo toto foto?", kde môžu fanúšikovia pridávať svoje fotky a súťažiť o super ceny.

Patříte pod nějaké zavedené sportovní médium?

Nepatríme pod nikoho, sme len partia nadšencov ktorá miluje hokej. Naše vedľajšie aktivity na internete nám dovoľujú investovať do vývoja tejto stránky. Zatiaľ je táto stránka nezisková. Slúži len na reklamu našich ďalších stránok alebo aktivít.

Kde tedy sháníte materiály kromě TASR?

Máme niekoľko redaktorov ktorí sú pravidelnými prispievateľmi. Snažíme sa podávať rýchlejšie a zaujímavejšie články a nie len strohé informácie.

Všiml jsem si, že TASR je u vás uveden jako partner. Znamená to, že vám poskytuje materiál zdarma či se slevou?

Toto sú už detaily zmluvy, ktorú by som nechcel otvárať. Samozrejme že zadarmo to nie je.

Klasický hokej.sk považujete za svoji konkurenci?

Samozrejme. Majú pred nami veľký náskok ktorý sa nám nikdy nemusí podariť dobehnúť, najmä kvôli názvu domény. Našou výhodou je, že to robíme ako zábavu a nie ako prácu. Dávame oveľa viac možností neskúseným redaktorom, fotografom alebo novým projektom. Neskôr sa nám to môže vyplatiť. Hokej.sk kvôli svojej neohrozenej pozícii odmieta akýkoľvek nový partnerský projekt.

S jakou počítáte návštěvností?

Náš najväčší rekord bol cez 4000 unikátnych návštev. Samozrejme že tento trend sa nám nepodarí udržať najmä keď nie je sezóna. Samozrejme že sme rátali s návštevnosťou okolo 5000 návštev denne.

Plánujete i vice jazykovych verzi?

Zatiaľ nie. Nevidíme na to dôvod. Každý štát má svoju špecializovanú stránku.

Soustředíte se zejména na domácí scénu, nebo máte spolupracovníky ze zahraničí?

Nie, snažíme sa prinášať všetky možné správy z celého hokejového diania vo svete. Máme dokonca svojho spolupracovníka aj v USA. Samozrejme snažíme sa využívať naše dobré vzťahy s hokejistami a získavať tak zaujímavé informácie aj mimo oficiálnych vyjadrení agentúr.

Zmýlená neplatí, a tak hráči tvrdě zaplatí!

Nic nesvědčí o tom, že by ještě nedávné postoje NHLPA měly smysl. Na jedné straně stál požadavek ponechat platy hráčů tzv. trhu, rozumějme manažerům, agentům či výrokům arbitráží (ačkoli neodpovídaly příjmům ligy), na druhé straně stál požadavek majitelů po omezení celkové výše prostředků, které na platy vydají. Nechme tedy platy trhu? Jinak řečeno, nechme je např. manažerům, předhánějícím se ve schopnosti přivést větší a dražší posilu. Tato politika je drahá, stojí obrovské peníze. A právě zde byl opracován kámen úrazu. I když připustíme, že jde v případě handlování manažerů s hráči o trh, (přestože manažeři operují s cizími a tedy ne svými vlastními penězi) je zde důležitější trh. Říkejme mu třeba "trh s kluby", hráčský trh je mu zcela podřízen.

Trh s kluby? Co je to za blbost?, řekne si možná někdo. Takový trh ovšem existuje a je to právě tento trh, který, zjednodušeně řečeno, přivádí do souladu příjmy ligy s jejími náklady. Na jedné straně jsou kluby a jejich majitelé, kteří jsou ochotni klub prodat, ti tvoří nabídku. A všichni ostatní koupěschopní zájemci, kteří tvoří poptávku. A šel by dostatečně movitý laskavý čtenář do koupě klubu (či jiného podniku), který je dlouhodobě ztrátový? Dovolím si předpokládat, že nikoli. Poptávka po chronicky ztrátovém produktu (hokeji) se tudíž zavrtá pod zem, a majiteli dělej si se svým nevýhodným majetkem (klubem) co chceš. A co tedy jako majitel máte dělat? Donekonečna někoho živit na svůj úkor? Takový byznys raději zrušíte.

Stejného druhu je úvaha, že to nejsou hráči a jejich platy, kdo určují cenu hokeje pro fanouška. Ale naopak jsou to fanoušci a jejich zájem o hokej, co určují odměnu protagonistům hokejového představení – hokejistům. Byť by se to hráčům jistě líbilo, a komu ne, obrátit tuto závislost nelze. A výsledek? Pokud se ti (nejen hokejisto) tvůj plat v našich podmínkách nelíbí, můžeš jít jinam.

Před čím tedy hráči stáli? Před ekonomickými zákony, které nemohou změnit. Jediné vítězství, které mohli dosáhnout, by bylo Pyrrhovo vítězství podobnému triumfu zvířátek na Orwellově farmě zvířat. Jejich případné vítězství, jakkoli je nemyslitelné, by při jejich platových nárocích hokej v USA na současné úrovni zabila.

Hokejisté tedy stáli před kolosem tvrdého byznysu, kterému se buď mohli podřídit, nebo se nechat převálcovat a hledat si práci jinde … a za jiný peníz. Za stávajících podmínek prostě majitelé svůj podnik provozovat nechtějí, a zaměstnanci s tím nic neudělají. I přesto všechno majitelé vycházeli svým zaměstnancům vstříc a hokejisté získali vcelku solidní vyjednávací pozici.

Jistě, jde o poslední nabídky na platové stropy před zrušením ročníku. Zde šlo, jak řekl např. Dominik Hašek, „ze situace vytěžit co nejvíce“. Ano, šlo, v únoru, kdy situace byla tak vypjatá, že majitelé byli ochotni jít až do nejkrajnějších čísel. Vyjednávací pozice hráčů byla v tu dobu nejvýhodnější za celou dobu výluky. Jenže NHLPA situaci nevyužila a tak se možnost vytěžit ze situace co nejvíce rozplynula během pár desítek minut.

Tudíž hokejisté nemají smlouvu, tak jak si jí představovali na počátku výluky, nemají ji ani tu nejlepší smlouvu, jakou mohli v dané situaci získat. Fanoušci tak rok neměli NHL kvůli marnému a kontraproduktivnímu trucování hokejových boháčů. Jeremy Roenick pronesl větu: „Vypadáme teď jako blbci.“ Co na to říct? S prominutím, ano. Jak to ale při nenaplnění kolektivního cíle bývá, viník neúspěchu ale bude nalezen! A na pranýř se tak může zřejmě těšit šéf odborů Bob Goodenow … přestože vykonával zájem členů NHLPA s přesvědčivě  jednotným názorem (pamatujete?) a prostě odmítal platový strop. Podle vzoru „hokejista NHL“.

Hráči tedy vyhrát nemohli, a své maximum, které ze sporu mohli získat, prošustrovali. Jak si soukromí vlastníci zařídí své podnikání, svůj vztah k manažerům, hokejistům vulgárně řečeno může být fuk. Mohou jejich  podmínky akceptovat či jít o soutěž dál. Vlastníci na druhou stranu přirozeně o své hvězdy přijít nechtějí a ze stávajících podmínek se jim budou snažit nabídnout co nejvíce a udržet je ve svých týmech (soutěži). Takže pokud si nyní strůjci postojů NHLPA spočítají náklady celé zbytečné výluky, kterou svými postoji vyvolali, měli by se chytit za nos a omluvit se hokejovému světu. Kde dost tržeb není, ani hokejista milióny nebere … je to komunismus?:-)

Chuckie

O srdci Opravdového Hokejového Fanouška

	Austria 2005
Kalendář turnaje Křížové tabulky Oficiální stránka

NHL v novém kabátě!

Zpráva se rozšírila rychlostí blesku.
OHF se podařilo získat nějaké ohlasy z domova i zámoří.
Bob Goodenow, výkonný ředitel NHLPA, zřejmě ne zcela chápe změněnou situaci, protože prohlásil jen: "Good enough!" (dost dobrý!) Pravděpodobně zatím neví, že na jeho místo je už dosazen Jirka Dopita.
Ernest Bokroš, který zřejmě netuší vůbec nic, prohlásil s naivním výrazem: "Mám obavu, že rozhodčí nebudou v Pardubicích pískat fair-play."
Láďa Lubina, dlouholetý svěřenec a chráněnec Zbyňka Kusého: "Takováhle šaškárna by se vůbec nemusela hrát. Vše se odvíjí podle předem připraveného scénáře"
A jeden ze stávkujících hráčů, Venca Prospal, proslulý svou zdrženlivostí v jakýchkoliv kometářích, pravil jen lakonicky: "Jsou to arogantní žebráci"

Další vývoj budeme sledovat.

	Rozhodčí vysvětluje
Opravdový rozhodčí ochotně a rychle odpovídá na vaše dotazy! Viz Česťova poradna. Ptejte se! Nadace Cedrový puk Tomáše Zelenky

Jan Pavlů (#20) bojuje svůj nejtěžší zápas

Vážení přátelé hokeje - NE!

Proč si ale příští rok permanentku určitě nekoupím? (Můj otec si již několik let po sobě kupuje ze svého nijak závratného platu permanentku, přestože ho od toho každý rok odrazuju. Na můj dotaz, kolikrát za sezónu bude vyprodáno a jestli letos bude nějaké play off, raději neodpovídá. Je to prostě zarytý a nekritický fanda - celý po mně. :o) ) Nechci se při každém vstupu na hokej nechat osahávat bezpečnostní agenturou, která se aktivně snaží prohlížet i kapsy přicházejících. (Bezpečnostní agentura FOCH - teplý každý hoch ;o) )

Na tuto činnost nemají ze zákona nárok, ale mají:

• o pěkných pár kilo více než já
• je jich na jednoho příchozího alespoň deset
• vše co bych udělal je proti nim namířeno a tudíž mohou tvrdě zasáhnout
• požehnání provozovatele haly (že by město Ostrava s požehnáním primátora nemuselo dodržovat zákony?)

(Když jsme to diskutovali z právního hlediska, tak je to zhruba následovně. Člen bezpečnostní agentury nemá větší pravomoci než kterýkoliv jiný občan. Pokud vás vyzve k tomu, abyste mu ukázali kapsy resp. zavazadlo, je to v podstatě na vaší dobré vůli, jestli to uděláte nebo ne. Právo na osobní prohlídku nemá ani náhodou a vy ji můžete odmítnout. On zase může odmítnout vás vpustit do haly s tím, že nerespektujete pravidla stanovená pořadatelem, který si agenturu najal. Ale hádejte se u vchodu s gorilou…)

Kdysi se říkalo, že hokej se hraje pro lidi. Jestli jsou lidi Ti, kterým dělá dobře, když je někdo osahává  když jdou na hokej, tak já to určitě nejsem.

Takže letos konec s hokejem Vítkovic. (Já ti to připomenu v létě, tati...;o)  )

Pro mne je to velká změna. Místo Paláce kultury - ČEZ Aréna, v mých očích GAY aréna.

Hodně úspěchů!

Komu? Samozřejmě hokejistům.
Ne osahávačům a jejich pomahačům.

(Komentářem psaným kurzívou opatřil Vrátínek jr.)

NHL stále žije!

Vivat ČT!

Utkání hvězd 2005

(25.1. Haryk) S notnou dávkou zvědavosti jsem přijal nabídku své sestry k návštěvě hvězdného hokejového odpoledne v ostravské ČEZ Aréně. S sebou jsem vzal i svou přítelkyni, abych jí trochu zasvětil do svého oblíbeného sportu. Nikdy předtím na hokeji nebyla a bojím se, že po sobotním zážitku už ani nikdy nebude.

Za pouhou stokorunu mohl člověk během cca 4 hodin (240minut) shlédnout v krátkém výčtu zhruba toto: 3 milá krasobruslařská vystoupení ostravských nadějí (cca 10minut), soutěž v rychlosti bruslení (cca 10minut), soutěž štafet v nájezdech na brankáře (cca 10minut), samotné utkání hvězd hrané na 3x20minut (cca 75minut), několik „rozcviček“ hvězd (cca 25minut), asi 4 předváděcí jízdy novotou zářící vítkovické rolby, kterou ze skleněného kokpitu k velikému údivu všech řídila žena! Nutno říct, že dala zapomenout na známé povídačky o řidičském umění našich dam a s bravurou a ve velmi slušné čase zvládla nelehký úkol žehlení ledu.

Zbytek času zabralo koukání po tribunách, stropu haly, lidech okolo, kdesi v dálce zněla hudba. Otrlejší zkusili zakoupit kelímkové občerstvení v přeplněných bufetech, které pro naše ženy neskýtaly žádné možnosti zpříjemnit si odpoledne alkoholickým drinkem, pokud tedy neholdovaly pivu. Dotazy třeba na svařené víno byly s dosti antiobchodním výrazem odmítány. Mi osobně trvalo zakoupení kofoly a piva pro otce zhruba 30minut. S pocuchanými nervy, ale s kelímkem kofoly jsem usedl ke sledování velkolepé podívané plné opěvovaných hvězd.

Na led nastoupila místní hvězda Věra Špinarová a zapěla hymny. Dýchavičné paní zpěvačce mohli aspoň napsat text na kus papíru, aby nezpívala Nad Tatrou se blýská.

Pak začal hokej. Marně jsem čekal na něco, co by mě přinutilo zatleskat. Snad jen drobná dávka vlastenectví mě nutila mírně stranit výběru v rudých dresech, kde ovšem vlastenectví padlo při pohledu na dvojici Uram-Pucher. Hned po první akci mi bylo jasné, že jsem měl nechat aspoň část výplaty v některé ze sázkových kanceláří, aby tohle utkání mělo aspoň nějaký náboj. Skončila první třetina, vyjela rolba, počuměli jsme po hale, podívali se na pár důchodců na obřích obrazovkách, kteří cosi klábosili, rolba vyžehlila led a bylo tu finále rychlosti bruslení.

5 minut příprav, 15 sekund vzrušení, Radim je vítěz a … a co? Nic. Nikoho to moc nevzrušuje. Však co, příští rok už stejně nebude v liberecké tygří kleci, ale kdesi u Skalistých hor a liga bude bez nejrychlejšího bruslaře. Možná bychom v lize stejně našli několik hokejistů, kteří by vítězný čas stlačili ještě více. Tak pojďme na druhou třetinu… a je pryč. Viděli jsme několik hezkých kombinací v želví rychlosti.

Druhá pauza, čumění po hale, rolba, důchodci, klid. Finále nájezdů… To si ještě nenechám ujít. Češi musí vyhrát! V brance našich je Igor Murín. Čech vítězí! Čech Michal Fikrt v dresu Slovenska poráží slovenského kolegu v české brance, který reprezentuje český tým slovenského trenéra v této hvězdné, do slova a do písmene československé exhibici. Balíme. Poslední třetinu už vidět nemusím.

Je mi jasné, že na obří obrazovce se neobjeví ani jeden čumák hokejisty z ledu, který by třeba povzbudil diváky tím, že se mu v Ostravě líbí apod. Je mi jasné, že divák je tady trochu navíc, protože pro něj není připravená jediná soutěž o cokoli. Teda pardon, jedna ano. SMS aukce o podepsaný dres. Jednoduché počty: hodnota dresu je, a teď to přeženu 300,- Kč, cena jedné SMS 30,- Kč, pokud by dres chtěl jen každý desátý člověk v hale, vydělá provozovatel dost na letní dovolenou. Je docela jasné, že jedna sms na vítězství stačit nebude a já už přeci stovku za vstup dal! Nebudu naivka a nebudu přispívat na sms sbírku pro kohosi, kdo se pak bude u zimáku chlubit svým novým Porschem, které ho stálo jeden dres a já půjdu okolo bez blbého dresu a budu vědět, že tu hadičku k ostřikovači jsem mu vlastně koupil já.

Že už asi nikdy nikdo neopraví radar na měření rychlosti střelby, s tím jsme se už mohli za těch pár let smířit. Tím bohužel divák přišel o jednu z nejatraktivnějších dovednostních soutěží. Ovšem pořadatelé se letos nenamáhali ani uspořádat soutěž v přesnosti střelby, která stojí pár korun. Jako odměnu dostali vítězové těch tzv. dovednostních soutěží tajemnou neoznačenou sportovní tašku. Z toho mi vyplývá, že buď ze strany sponzorů nebyl žádný zájem, nebo se pořadatel s nějakým oslovováním sponzorů ani nenamáhal. Pro lidi se neuspořádalo skutečně nic, ani blbé slosování vstupenek, ani blbý slalom s hokejkou a pukem mezi kužely, prostě nula nula nic.

Místo třetí tetiny jdeme radši na pivo do hospody vedle našeho baráku. Čepované do skla během 5 minut bude ta nejlepší příležitost popřemýšlet, jak budeme trávit tuhle sobotu příští rok. Hvězdným hokejem teda ale proboha ne!

Chtěl jsem tu napsat, co se mi na exhibici líbilo, ale mě doopravdy nic nenapadá. Co závěrem…? Teda pokud jste dočetli až sem, za což mnohokráte děkuji… Tak snad jen hanba, hanba, hanba! Utkáním hvězd v českém provedení jsem fakt znechucen.

MS 2004 - skandál: medaile pro Kanaďany jsou falešné!!!

Tanečky okolo hokeje

Proč Galaxie-sport nechtěla extraligu už před sezónou? To měla NHL a teď jí je extraliga najednou dobrá?

Ano, je. NHL byla jedním ze základních stavebních kamenů vysílání Galaxie, ale jak jste si jistě všimli, letos nezačala. A už se to tak někdy v tržních ekonomikách stává, že když v obchodě nemůžete svým zákazníkům nabídnout to, na co jsou zvyklí, poohlédnete se jinde. Galaxie se pokusila zareagovat na zvýšenou poptávku zvednutím nabídky, to je všechno. Galaxie má podle některých zpráv a náznaků zájem o vysílání extraligy i v dalších sezónách a chce se zapojit do jednání už o sezóně příští. Bez ohledu na vývoj v zámoří.

Česká televize nechce poskytnout sublicenci kvůli tomu, že hodlá v nejbližší době otevřít čistě sportovní kanál a neměla by pak co vysílat.

I na tenhle argument se dá velmi lehce odpovědět. Česká televize totiž není VLASTNÍKEM vysílacích práv, pouze si na omezenou dobu zakoupila licenci k vysílání. Vlastníkem práv jsou extraligové kluby jako takové, které práva prodaly společnosti BPA a ta s nimi naložila dle vlastního uvážení. To uvážení bylo v té chvíli úplně jednoduché – na trhu nebyla žádná další televize, která by projevila zájem, navíc podmínky, nabízené Českou televizí, byly poměrně solidní. Jenže teď se situace změnila a kluby cítí možnost lepší prezentace obchodních partnerů. Nemusím dlouze vysvětlovat, že čím častěji se sponzor uvidí v televizi, tím ochotněji pustí nějakou tu korunu. Zájem klubů je tedy zřejmý a i fanoušek by měl pochopit, že kvůli penězům (bez kterých dnešní hokej prostě hrát nikdo nemůže) budou nejspíš i kluby tlačit na rozšíření nabídky. Ostatně já osobně dost pochybuju o tom, že Česká televize hodlá spustit sportovní kanál ještě v této sezóně. A na sezónu příští v téhle chvíli smlouvu podepsanou nemá, k jednáním by mělo dojít v prvních měsících příštího roku. Pravdou je, že Česká televize bude mít i při příštím jednání o prodloužení smlouvy výhodnější vyjednávací pozici a bude mít nejspíš dost možností na to, aby Galaxii ani žádnou jinou konkurenci do hokeje nepustila. Doufejme, že tomu tak nebude.

Česká televize má v ruce drahokam, který si leští a brousí, proč by ho měla někomu dávat?

Tady bych s trochou ironie použil argumentace ČT: když jsou tak skvělí a dělají ten hokej tak dobře, tak proč se bojí se o nevyužité zbytky podělit? Kdyby byla Galaxie-sport tak amatérská televize, jak to pan Otakar Černý v médiích několikrát naznačil, pak umění jeho oveček ze sportovní redakce na Kavčích Horách přeci ještě víc vynikne.

Proč by Česká televize měla podporovat konkurenci? To by byla sama proti sobě.

Tady si s dovolením vypůjčím citát z jedné internetové diskuse. Je naprosto výstižný. „Především Galaxie-sport NENÍ pro Českou televizi vůbec žádnou konkurencí. Tenhle argument by se dal akceptovat za předpokladu, že by ČT byla soukromou komerční televizí. Pak by bylo její chování zcela v pořádku. Jenže ona je televizí veřejnoprávní, placenou z koncesionářských poplatků (a patrně bude mít spoustu jiných výhod oproti nestátní televizím). A posláním veřejnoprávní televize je (světe div se!) sloužit veřejnosti! A v tomto případě by ČT posloužila (hokejové) veřejnosti nejlépe tím, že by vysílala hokej i v úterý. A pokud se jí nechce, neměla by v tom bránit někomu jinému. Ještě bych chápal, že za to chtějí moc peněž a že to jiné televize nejsou ochotny zaplatit - ale jestliže mi státní televize (tedy jenom další úřad) tvrdí, že jim jde o prestiž, tak to je podle mě naprosté nepochopení pojmu "veřejnoprávní". Jen k tomu dodám, že Galaxie-sport v žádném případě nešla proti zájmům České televize. Nikdo nezpochybnil právo ČT vybrat si libovolný přenos z víkendového kola ani jakkoli narušit její programové schéma. Pokud by byla nabídka Galaxie-sport akceptována, nijak by se to ani v nejmenším nedotklo vysílání hokeje na České televizi.

Galaxie-sport neumí udělat pořádný přenos.

Pravda, Galaxie-sport nemá na náročnou výrobu sportovních přenosů kapacity ani technické možnosti. Jenže na trhu je dnes hned několik firem, které jsou schopny hokejové utkání zprostředkovat – a s těmi Galaxie jednala. Navíc součástí jedné z posledních nabídek, předložených Galaxií, byla i možnost nechat Českou televizi vydělat i na výrobě přenosů. Veřejnoprávní televize odmítla další nemalé prostředky, které se jí nabízely za použití techniky a bezesporu kvalitních a zkušených lidí.

Karjala na zvláštní stánce

Na hokeji v Anglii

Od dalsich znamejsich hracu jsem si sliboval vice, nez na lede predvedli. Vim, ze Jan Krulis byl pred lety jednim z piliru kladenskeho tymu, bohuzel cas se jiz neda vratit a tak bylo pro me tezke uverit, ze tento borec, ktery pravidelne nastupoval v ceske lize vice nez 10 let je jen jednim za sesti obrancu a ne tim, ktery by vycnival.

Jan Magdosko, slovensky obrance, na me nezapusobil vubec, snad jen jmenem, kterym se vyrazne odlisoval. Roman Tvrdon, o kterem pisi mistni noviny jako o hvezde hrajici sveho casu i v NHL, bohuzel nenastoupil. Prekvapenim byl pro me brankar belfastskych velikanu Martin Klempa; jak jiz jmeno napovida, jedna se patrne o Cecha, i kdyz jsem toto jmeno nikdy neslysel. A asi uz neuslysim.

Hala nottinghamskych panteru je nova, utulna, hezka, neco jako prazska Sazka Arena bez hornich pater a unavne osobni prohlidky. Zde se prohlidka nekonala, vsichni byli mili a foceni bylo dovoleno, pouze s pripomenutim ze bleskem muze ohrozit hrace.

Samotne utkani pusobilo dojmem zpomaleneho filmu, strel poskrovnu, vyloucenych mnoho. Nevim jestli nekdo videl zapas na letosnim MS v Praze ve skupine o zachranu Ukrajina - Francie. Pokud ano, muze si sam udelat obrazek o kvalite britskeho hokeje.

	Nepřehlédněte!
Opravdový rozhodčí ochotně a rychle odpovídá na vaše dotazy! Viz Česťova poradna. Ptejte se! Fotky z MS'04 CZE-LAT CZE-KAZ CZE-GER CZE-AUT CZE-SUI CZE-CAN CZE-USA SVK-CAN SVK-USA SWE-CAN

Necensurovaný rozhovor o MS'04

Proč se do haly nesměly brát foťáky? Kdo za to může?
Kdo vlastně celý ten obrovský podnik organisoval?

Zajímavé nakouknutí do zákulisí MS 2004 můžete zrealisovat v rubrice Pohled pod led. Přes půl hodiny jsem si povídal s šéfkou mediální a PR sekce, paní M. Drobnou. Udělejte si chvilku a dozvíte se, co ještě nevíte :-)

Stanley Cup podruhé v Ostravě

(4.8.04 Vrátínek) Po loňské premiéře, díky Ríšovi Šmehlíkovi a jeho Devils, jsme měli možnost letos opět vidět v Ostravě nejcennější hokejovou trofej - svatý grál všech hokejových fanoušků - Stanley Cup, a to díky Pavlu Kubinovi a jeho Lightnings. Mimochodem letos naposledy byl Stanley Cup k vidění ve své původní podobě. Jak známo, jména vítězů jsou vždy po sezóně vyryta na podstavec poháru, no a právě letos nastala situace, kdy se podstavec zcela zaplní. Od příštího roku bude tedy nejstarší patro odebráno a přemístěno do hokejové síně slávy a bude přidáno nové místo pro další jména.

Narozdíl od loňska, kdy se na cestě do Ostravy pohár ztratil a program musel být o den posunut, se letos nic dramatického nepřihodilo, pokud nepočítáme to, jak Pavel Kubina hledal v sobotu v 6 hodin ráno na náměstí v Písku svého spoluhráče z Tampy Standu Neckáře, který měl trofej k dispozici v pátek a po bouřlivé noci nebyl k nalezení. :o)

Bohužel jsme tentokrát nabrali zpoždění my, takže jsme dorazili do ostravského obchodního centra až půl hodiny po plánovaném začátku akce, ale, jak jsem později zjistil, teprve 5 minut po Pavlu Kubinovi. Ve chvíli kdy jsme přišli, líčil právě hrdina dne průběh oslav v Tampě včetně triumfálního průjezdu městem v limuzínách. Jedním dechem ale nezapomněl dodat, že nejlepší fanoušci jsou stejně na severní Moravě, za což byl odměněn hurónským řevem. Že je Pavel patriot dokazuje i jeho zájem nastoupit v případě stávky v NHL za svůj mateřský klub HC Vítkovice. Mimochodem na očekávanou stávku v NHL se velice těším, protože kdy jindy máte příležitost vidět živě řadu hráčů, kteří normálně působí v zámoří.

Pavel je zároveň velkým fanouškem ostravského Baníčku, jehož hráčům neváhal z Ameriky poslat k zisku mistrovského titulu gratulaci a čtyři bedny šampaňského. Nejvíce ho asi mrzelo, že nemohl být u oslav titulu osobně, ale snad si to částečně vynahradil tím, že mohl v dresu Baníku nastoupit v závěru přátelského zápasu proti Mönchengladbachu, čímž se mu splnil další klukovský sen.

Na pódiu se objevila také Pavlova přítelkyně Andrea Černíková, která sledovala neobyčejně dramatickou finálovou sérii se svým otcem, dlouholetým dnes již bývalým generálním manažerem Vítkovic, na Floridě. Na otázku, zda je život s hokejistou procházka růžovým sadem, nebo armagedon, odpověděla bez váhání, že to druhé. :o)

Poté následovalo fotografování fanoušků s pohárem a Pavlem, který trpělivě vydržel téměř hodinu pózovat objektivům návštěvníků. Nejprve ale dal možnost hendikepovaným fanouškům, když k nim i s trofejí sestoupil z pódia. Upřímně řečeno mi ho bylo celkem líto, protože chvílemi opravdu připomínal cvičenou opičku. :o( Jídlo, které mu přinesli z blízkého stánku, si stihnul sníst až v limuzíně cestou do rodných Janovic, kam zamířil z Ostravy.

Velkým překvapením, kterým ohromil všechny přítomné, bylo bezesporu, když do poháru posadil malou holčičku, která na něm chvíli seděla i s lahví v ruce jako na opravdovém trůnu. :o) Řekl bych, že něco podobného asi zažil Stanley Cup poprvé, ale kdo ví. Asi se jí to ovšem moc nelíbilo, protože se okamžitě dala do pláče. No já se nedivím, asi to muselo trochu studit do zadečku. :o)

Po fotografování ještě následovala autogramiáda. Pavel vytrvale podepisoval hokejové kartičky i trička vyrobená právě pro tuto speciální událost. Ani já jsem si nenechal ujít příležitost získat jeho podpis. S fanoušky se rozloučil s tím, že po půlnoci jej i s pohárem najdou na Stodolní. :o)

Pokud bych měl po loňské premiéře Stanleyova poháru v Ostravě vidět v letošní repríze náznak zrodu určité tradice, pak musím říct, že by to bylo velmi příjemné a asi by to chvilku trvalo, než by se mi omrzelo vidět každý rok Stanley Cup v Ostravě. :o) Proto jsem rád, že to okolnosti dovolily a mohl jsem se oslav zúčastnit i letos. Velká gratulace k životnímu úspěchu a poděkování samozřejmě patří vítkovickému odchovanci Pavlu Kubinovi.

Ohlédnutí za MS

Písnička šampionátu

Zahajovací a ukončovací ceremoniál

Cesta od psanců k VIP

Takový už je hokej

Střípky před čtvrtfinále

Prodloužení na MS 2004

Nejčastějším účastníkem prodloužení je Kanada, která je od roku 1976 hrála 17 krát (MS, OH a Kanadský pohár). Na trestná střílení má 50% úspěšnost (3-3), ale v prodloužení vyhrála zlatým gólem v 73% zápasů (8-3).

Jiří Holík       TCH  14 1964-1977
Sven Tumba       SWE  14 1952-1966
Lasse Oksanen    FIN  13 1964-1977
Dieter Hegen     FRG  13 1982-1998
Ronald Petersson SWE  13 1955-1967
Vladislv Tretiak URS  13 1970-1983
Udo Kiessling    FRG  13 1973-1991

Největší návštěvnost na hokejových ligách v sezóně 2003-2004:

Atmosféra strachu

Se znalostí tohoto pozadí už některé věci přestávají být tak nepochopitelné. Sazka pořadatelům slíbila, že většina z nich bude v hale pracovat natrvalo, že i v létě budou v hale desítky koncertů a akcí. Při této příležitosti si vzpomínám, že já sám vím o jediném koncertu v létě. Ostatní jsou asi tajné. Na tajné koncerty přijde určitě hodně diváků :-)

Delegace na relegaci

Kotel v Šaška aréně!!

Ve fanďáku jednosměrka!

Ima vída, ima vída, ima vídaes-terajch!

První den

Ještě dva dny

Opera Nagano

Flash z Šaškarény

Již před dvěma dny došlo k aktu "předání" haly organisačnímu výboru MS. Bohužel to neznamená, že hustapo bude vyměněno myslícími pořadateli, ani že o podstatných věcech začnou rozhodovat lidé, mající alespoň páru o takovém podniku.
V praxi se to projevuje například tak, že dnes přijelo auto s tunami kancelářské techniky na paletách. K vyložení byl potřeba vysokozdvižný vozík, ještěrka. Organisátoři přesně podle proposic dva dny předem objednali ještěrku u majitele haly. Ještěrka byla. Klíčky od ní nikoli. Bez klíčků ještěrka neještěrkuje ani na štěrku.
Klíčky se začaly shánět, až se došlo k Panu Rozhodujícímu O Klíčkách. Pán chtěl vědět jméno, kdo to objednal, kterou ze dvou ještěrek objednal, proč ji objednal, kdy ji objednal, čísla bot, čísla ponožek... klíčky zůstaly u Pána. Auto po 90 minutách čekání odjelo nevyložené.

Nedělní svět aneb Buďte ve střehu!!!

(16.4.Zuz) Předesílám, že následující řádky se zakládají na pravdě, že vše píšu při plném vědomí, nic alkoholického jsem nepožila a že to není převyprávění potrhlého snu:).

Přátelé, ruku na srdce. Když tak člověk čte všecky ty noviny a časopisy, sleduje zprávy a přenosy, kde novinář strká hvězdě pod nos mikrofon a vyptává se na její názory a dojmy – kdo z nás se někdy sama sebe nezeptal: co bych o sobě řekl já? Zajímalo by to někoho? Jak by asi vypadal takový rozhovor se mnou? Soudný člověk se podobnými myšlenkami příliš nezabývá, neb jsou hloupé. Vážení sportovní přátelé, není tomu asi zcela tak.

Včera v poledne takhle sedíme s kamarádkou na obědě v hospůdce na Evropské třídě v Praze. Zazvoní mi telefon. Nic zlého netuše hovor vezmu. „Dobrý den, tady L.P., redakce Nedělního světa. Mně kontakt na vás dal pan ing. Kučera. Připravuju článek o vztahu žen k hokeji. Byla byste ochotna odpovědět mi na pár otázek?“ V několika vteřinách mi zachrastí v hlavě. Nědělní znám jen Blesk. Ing. Kučeru neznám žádného. Žena jsem a vztah k hokeji mám. Usuzuju, že jde o akci kamarádů vtipálků a na hru přistupuji. Líčím paní redaktorce svůj denní program a domlouváme se, že zavolá znovu odpoledne a zkusíme se sejít.

Nad hovorem dumám. Dojde mi, že ing. Kučera=Roj. Nedělní svět, to mi ale fakt nic neříká. Volám Roje. Číslo opravdu paní redaktorce dal, napsala mu o něj na OHFkový mail. Přemýšlím, kdo by ona paní redaktorka ve skutečnosti mohla být, kdo si mohl takovou kravinu vymyslet. Napadá mě jediná osoba. Okamžitě jí píšu zprávu a ona okamžitě volá zpět. Jirka Heš přísahá na svůj čerstvý titul šampióna slovenské extraligy, že tentokrát v tom pazoury nemá.

Po čtvrté hodině odpolední volá redakce znovu. S paní si dávám sraz na stanici metra Skalka. Zatím jsem to vždycky byla já, kdo se na rozhovory připravoval, kdo sháněl o dotyčném informace, baterky do diktafonu a kdo byl ze setkání nervózní. Slečna novinářka vypadala velmi, velmi mladě (ale je jí 26). Nevím, jak rozsáhlé jsou její žurnalistické zkušenosti, ovšem zkušenosti s hokejovým prostředím, tedy tématem, o kterém jsme se spolu bavily, měla nulové. Na hokeji nikdy nebyla, o hokeji nic neví, o fanoušcích taktéž nic. Přeříkala jsem svůj životopis a vylíčila cestu od chemie k hokeji. Snažila jsem se vystihnout, co je OHF, ale zkuste to říct jednou větou někomu, kdo o tom nemá ponětí. Vzpomněla jsem si opět na Hešáka, který nešťastným novinářům zaplácává diktafony rozsáhlými analýzami na jakékoliv téma a snažila se být stručná:) Jakžtakž jsem vyložila i názor na fanynky-ječící puberťačky a fanynky-poloprofesionální novinářky. Většinou mých rozborů byla slečna evidentně zaskočena. Já jsem zase byla zaskočena zasvěceným dotazem, jestli není na zimáku zima... Slečna se mi svěřila, že poprvé na zimák se jde podívat zítra na půl hodiny do Sazka Arény. Mimo diktafon jsem jí vyložila, že Arénu nazýváme STB vzhledem k minulosti pana Hušáka, ona se ale vůbec nezasmála. Dále jsem se dozvěděla, že nejsem vlastně moc vhodný objekt k jejímu tématu, protože spíš hledá ty pubertální ječící fanynky (nedovedu si představit průběh a výsledek rozhovoru s hysterickou čtrnáctkou). A na názor samotných hokejistů na tyto fanynky se jde zeptat právě zítra našich reprezentantů. Dala jsem jí tip na Radka Dudu, že je to milý a upovídaný kluk, navíc hlavně svobodný, takže ho podobné řeči nebudou diskreditovat.

Bavily jsme se asi půl hodiny. Ve finále jsem napsala na papír celé své jméno, aby bylo použito správně. A v úplném závěru si slečna pořídila moje foto, což je teda už úplný masochismus vzhledem k průběhu celé akce.

Řítila jsem se dálnicí D1, z bilboardů na mě koukala reklama na nový časopis Nedělní svět a můj průšvih tím začal nabývat reálných obrysů. Nemám představu, jestli ten článek vůbec vyjde (měl by být v prvním nebo druhém čísle). Taky jsem si, blbec, mohla vyžádat autorizaci. Učiním tak dodatečně.

Ovšem celý zážitek je jasným mementem – buďte ve střehu, protože pořád se něco děje, člověk o tom ani neví a než se vzpamatuje, reprezentuje!!!

PS: Nevím, jestli slečna tuší, kdo je Radek Duda. Nicméně Radka jsem následně upozornila, že za ním zítra možná přijde slečna, tak ať je na ni hodný. Radek mi odpověděl, že je už v Moskvě. Nevím, kdo teda v té Aréně vlastně má být. Ale to už není moje starost:)

Boj o elitní šestnáctku v Gdaňsku

2004 IIHF World Championship Div I, Group B

Netradiční návštěva

(7.4.2004 Ušák bin Ládic) Tak jsem se dočkal. Konečně je tu nedělní podvečer a já stojím před nejmodernější arénou v Evropě s nejúžasnější střechou na světě. Za chvíli se uvnitř odehraje první hokejové utkání - a hned finále extraligy!

Upřímně, moc nevím, co to ten hokej vlastně je a pod slovem extraliga si také vůbec nic představit neumím, ale to je zřejmě mojí výhodou. Z hloučků zoufalých lidí v jakýchsi červeno-bílých a modro-žlutých komických hábitech a se šálami kolem krku ( v tomhle vedru, to nechápu ) totiž slyším, že opravdový hokejový fanoušek se dovnitř nemá šanci dostat.

Tedy jak říkám, zájem o hokej je zřejmě handicap a já - hokejem nepolíbený - člověk s naprosto jinými a vznešenějšími úmysly, než je pozorování nějakých usmolenců pachtících se za kusem levné černé gumy, jsem sehnal lístek naprosto bez problémů.

Kopii sazkoterminálové vstupenky jsem pořídil za korunu padesát v jednom nejmenovaném copystudiu....

Jak přežít hustapo

(6.4.2004. Roj) Omlouvám se hned zkraje za ten trochu drsný začátek, ale novinářská objektivita mi velí nic nezkreslovat a citovat doslova to, co znělo halou, chodbami i prostranstvím před ní, tedy i "Sazka kurví hokej!" Eufemismy nejsou na místě, protože nyní můžu hovořit z vlastní zkušenosti. Navštívil jsem "chrám, zasvěcený hrám", nikoli však hokeji.

Lístek jsem měl v hodnotě dvoukila, takový ten vytištěný z terminálu Sazky, bez jakýchkoliv ochranných prvků, minolta by jich zvládla tisíce. Na rubu měl napsáno, že "toto potvrzení je jediným platným dokladem o uzavření sázky.." takže sázky... hmm, abych dodržel imidž, uzavřel jsem ihned soukromou sázku, že nebudu dělat vše tak, jak si představují někteří příslušníci hustapa *) Můžete to brát jako návod, jak v podobnou tragikomedii přežít

Zlín dobyl Sazka arénu

Pánové nahoře
já píšu vám dnes psaní
a nevím vlastně ani
budete-li ho číst...
Jaromír Nohavica

Bylo mi moc líto Ály, neúnavné bubenice slavistického kotle, která kraťoučce po skončení včerejšího zápasu chudáček plakala na prostranství před onou v těchto dnech slavnou halou. Ála je normální baba, která hokej prožívá jako každá jiná baba, takže mě její slzy překvapily a chtěla jseme ji utěšit s tím, že 3:1 na zápasy ještě není konec série a ať pomní sérii se Spartou. Jenže Ála neronila slzy nad hromadou Beránkových nevyužitých šancí a tragickým výkonem beka Nováka. "Mně nejde o žádnej prohranej zápas! Mně jde o přístup k fanouškům, kterej se tady předvádí! Copak jsme nějaký prodejný zboží, kterej si někdo koupí a pak si s ním může dělat, co chce????" Ála tak nějak shrnula pocity všech bez rozdílu barvy dresu, kteří v ten moment na tom placu stáli.

Podotýkám, že jsem nečetla žádné články o včerejším zápasu a viděla jsem jen včerejší noční BBV, takže nevím, jestli už někde proběhla informace o zásahu ochranky Arény Sazka proti kotli fanoušků Slavie. Já osobně jsem ten zásah taky neviděla, protože jsem seděla na vysoké galerii nad slavistickým kotlem. Viděla jsem jen, že se lidi dívají směrem ke kotli, tak jsem se tam taky nahnula a viděla jsem několik pořadatelů stojících okolo slavistického kotlíku. Vše jako na dlani z přesně protější strany měl Hans: "Naběhli tam borci s obuškama, vytahali na chodbu pár slavistů z kotle a na tý chodbě je zvalchovali. Docela drsně." Tomuhle excesu předcházelo několikeré upozorrnění rozhlasu, ať fanoušci Slavie uposlechnou pokynů pořadatelů a zaujmou svá místa...

Musím říct, že jsem zažila loňské mistrovství světa v Hartwall areně v Helsinkách, kde platilo totéž opatření. Všichni diváci museli sedět, a to přesně podle údajů na své vstupence, seskupovat se do kotle a společně fandit, to bylo Finům cizí. Řekla bych - jiný kraj, jiný mrav. Finové jako národ pojem "fandící kotel" zřejmě neznají a tudíž je český jev nenechal v klidu. Lze ovšem předpokládat, že ke slechům stavitelů ve Vysočanech/Libni, prostě Praze, se tento údaj dostat mohl. Proto je pro mně osobně těžké pochopit, proč pořadatelé lidem zabraňují po libosti si za svoje peníze, po podstoupení kontrolních procedur (při kterých jsem musela sundat i zlaté náušnice z uší, Hans kvůli kovové sponě i opasek kalhot a Áda musel odevzdat trochu roztoku na kontaktní čočky), se tak nějak zájmově sdružovat. Slavistický kotel byl za brankou, stojící lidi ve výhledu absolutně nikomu nepřekáželi. Stejně tak se nedalo dostat do kotle zlínského, který se vytvořil za střídačkou Zlína (nelze hovořit o střídačce hostů, protože domov ze dne na den nevytvoříte, Slavisté v Aréně evidentně doma nebyli a tudíž se ty dva zápasy finále hrály tak nějak na neutrální půdě). Ani jeden z kotlů nikomu ve výhledu nevadil, nikoho neomezoval, nemluvě o tom, že tato dvě místa byla jedinými, na kterých lidé vytvářeli skutečnou finálovou atmosféru a bez by v hale bylo ticho jako v kostele, pomineme-li "příkazy" k tleskání rytmů vnucovaných na jambotronu.

Do předpisů a kolonek formulářů umožňujících pobyt v Sazka aréně se vejde jen člověk, který je ochoten se na vstupu vysvléci do spodního prádla, zaplatit vstupné (a to může mluvit o štěstí, když vůbec lístek sežene - vyrazit ho z terminálu Sazky se ukázalo být zázraku rovnému Ježíšově chůzi po hladině jezera), dále člověk, který disponuje finančními prostředky k nákupu občerstvení (párek v rohlíku bratru za 49 korun českých), člověk, který jako ovce poslušně usedne do sedačky, lokty vnoří do odkládačů nápojů na madlech sedačky (odkladače nejsou na pití, ale na lokty. Jednak pití do hlediště se brát nesmí, jednak vám lokty do těch odkladačů krásně ergonomicky zapadnou) a posléze ten člověk musí ještě vydávat předepsané zvuky v předepsaný čas. Jakmile se hlavně do posledního předpisu nevejdete, máte smůlu. Dostanete obuškem přes hřbet jako byste minimálně vytrhali sedačku a hodili ji na led.

Vidouce strach v očích děcek ve slavistickém kotli, zlé pohledy sekuriťáků na fandící lidi, vidouce plačící Álu...bylo a je z toho tak nějak....nehokejově a nefinálově blbě. Nejsem žádným příznivcem obcházení nařízení, kamaráda ze Zlína v 5 ráno do Sazky ženu, dvě kila za Altrichtra v brance a Supa v poli dám, náušnice sundám, batoh zrentgenovat si nechám, poslušně po eskalátoru jedu, na svém místě sedím, na jiné místo se necpu, na lidi v restauraci pod mojí galerií neplivu, lokty do otvorů strkám, s protifanoušky se neperu, sedačky nevytrhávám, jambotron obdivuju (je lepší než v Hartwalce), hřích mám jen jediný - před halou a panem Hušákem na zadek nepadám a čelem o zem nemlátím. Přesto nechápu, proč pro kotelníky není místo k stání, proč se nebere ohled na české fanouškovské tradice, proč se užívá obušku na lidi beze zbraně...proč Ála po pobytu v nejmodernější hale v Evropě musí plakat.

Televise v Šaškaréně

(4.4.Roj) První televizní přímý přenos je za námi. Viděli jsme opravdu pěknou halu, barevná šedomodrá kombinace je bezpochyby velmi vkusná. Kostka nad ledem je plně srovnatelná s Globenem, ale přesně to budu moci posoudit zítra na vlastní oči. Zvukový doprovod je o něco méně trapný než na Spartě, ale nechci Sparťanům křivdit, dlouho jsem tam nebyl, třeba už Bubna vyhodili :-)

Studio, kdy na pozadí vidíme přímo poloprázdné ochozy je sice působivé, ale je znehodnoceno tím, že zvuk z hudby repráků je silnější, než hlasy komentátorů a hostů. Dokonce je hlasitější, než jiné hudební pořady na ČT!
Tento jev má trojí vysvětlení:

1. V hale je větší zvuková hladina hudby, než na metalovém koncertě
2. ČT pro přenosy z ŠA používá méně kvalitní mikrofony, než pro přenosy z normálních zimáků
3. Společnost CablePlus, která dodává signál ČT, ho záměrně znehodnocuje svým přeřvaným zvukem

Takže se těším na nezprzněný přenos ze Zlína, doufám, že to bude v této ligové sezóně poslední zápas! :-)

Fuj, hanba!!!

(3.4.Roj) Finále naší nejvyšší soutěže bývávalo hokejovým svátkem. Loni sice v Pardubicích došlo k určitým drobným problémům, ale ve srovnání s tím, co se děje teď, to byly prkotiny.

StBák s krycím jménem Krakonoš rozjel hanebnost, která nemá v historii našeho hokeje obdoby. Fanoušci, zvyklí věrně povzbuzovat svůj klub v dobách dobrých i zlých, poprvé zažili pocit bezmoci a vzteku. Fanklub Zlína dostal přislíbených mizerných 60(šedesát!) vstupenek! Pro srovnání: Při letošním finále 1.ligy dostal jihlavský fanklub bez problémů 180 lístků na berounský stadionek, který má  kapacitu 2200 míst. Zbylí fanoušci Jihlavy i Berouna si vystáli frontu, kdo byl trpělivý a ochotný obětovat svůj čas, vyprodaný hokej viděl.

Slávistický Fanklub dojednal do Zlína dva autobusy, pro všechny účastníky výjezdu lístek byl, protože normální je přece držet slovo! Ale co je jinde normální, neplatí pro ŠAŠKA a jeho arenu. Zlíňáci se v sobotu dozvěděli, že slíbených 60 lístků nebude.  Následovala horečná jednání, do nichž se musel vložit i pan Venera a nejvyšší vedení klubu. Výsledkem je, že mají příslib 50(padesáti!) lístků, ale ani to ještě není jisté. Tím pádem nejspiš nepřijedou vytvářet atmosféru ani Vimperáci.
Všichni, se kterými jsem o tom mluvil, Slávisti i Zlíňáci, jsou vrcholně naštvaní, něco takového nikdo ve svém hokejovém životě nezažil. Někteří plánují protestní akci v neděli v 15:00 na stanici metra Českomoravská.

Otázkou je, kam se poděly lístky do "největší haly na světě"? Krakonoš háže vinu na Blažka, Blažek vypočítává do novin, že si skoro nic nevzal. Nikdo jako obvykle za nic nemůže. Krakonoš si nechal posvětit svou neotřesitelnou židli od spolupráskačů z ČSTV. A ještě si jako třešničku na dortu nechal poděkovat za stavbu haly. Jsem zvědav, jak mu budou děkovat za dva, tři roky, až se ukáže, jaká ekonomická katastrofa ta hala bude. Každý, kdo má trochu cti, by tu halu měl bojkotovat, at si v ní Krakonoš třeba honí ...

Některé odhady hovoří, že před halou budou překupníci nabízet nejméně 3000 předražených lístků. Neprůhledný a vlastně veřejně nekontrolovatelný systém distribuce je pro takovéto černé kšefty přímo ideální živnou půdou. Vždyť ani finanční úřad nikdy s jistotou nezjistí, kolik Sazka na lístcích vydělala. Zatímco všude se vstupenky označují raznicemi, přísně evidovanými hologramy, u Sazky vám z terminálu vyjede obyčejný papírek. Kdo ví, jak ten tajný software vůbec funguje...

Co s těmi hajzly, kdo předražují vstupenky? V Jihlavě na baráži jsme jednoduše veřejně vyhlásili, že kdo nabídne lístek za vyšší cenu, než je oficiální, bude mu rozkopán obličej za potlesku okolostojících. V Jihlavě to pomohlo, 8000 nadšeně fandících lidí o svůj zážitek nepřišlo.
Možná se to ujme i mezi Slávisty.

Jen si teď s lítostí vzpomínám, jak loni jsem hodinu před finálovým zápasem s Pardubicemi průhledně a bez podvodů koupil lístek přímo v Edenu. Tehdy jsem ještě fandil Slávii. Od teď v rámci Prahy jedině Spartě!

ŠAŠKA loterie opět v akci

Jedna pozitivní zpráva. Fanoušci Zlína se dohodli s Hokej partou Vimperk, takže v nedělním přenosu mohou vidět bájné Vimperáky i všichni, kdo zatím neměli to štěstí fandit v baráži. Doufám, že je nějaké Hušákovo gestapo nezlikviduje. Já už bych se nedivil ničemu... Hodně štěstí!!

Jak jsme byli u Dr. Hušáka v obýváku

(31.3.2004 Vrátínek) Shodou okolností se mi dostala do rukou pozvánka na slavnostní otevření SAZKA arény, které se konalo v sobotu 27.3.2004. Pan Hušák tuto svoji chloubu nazval také svým „obývákem“ a uznejte, že pozvání od tak „geniálního manažera“ se neodmítá, zvlášť když vás zve k sobě do obýváku :o) a na pozvánce je zdůrazněno, že je nutný večerní společenský oděv a bude následovat bohatý raut....

(Roj) Další, tentokrát Vrátínkův pohled je trohu z jiného úhlu. Sloučíme-li oba pohledy, dostaneme trojrozměrný obraz. Proto neváhejte a vzhůru do třetí dimense!

Poprvé v Huréně

(28.3.2004 Hans) V úterý 23. března nadešel ten slavný den, kdy na půdu nové pražské Sazka Arény vstoupila poprvé noha veřejnosti. I já jsem se přimotal do davu zvědavců a víc než muzikál Rebelové mě přirozeně zajímala samotná budova, která už zanedlouho otevře brány účastníkům a divákům Mistrovství světa 2004. Předem upozorňuji, že tento článek má býti suše popisným a maximálně pološtvavým, nikoliv odhalujícím senzační okolnosti výstavby víceúčelového stadionu :) ....

(Roj) Hansův rozbor je velmi podrobný a poctivý. Proto je celý zařazen jako zvláštní článek v prestižní rubrice Pohled pod led. Možná vás zaujme, jako mě, že soudruh Hušák má uvnitř pamětní desku, jak chutná pivo z rekordní trubky a jiné zajímavé věci.

Ať žije Vimperk!

Aneb: Samozřejmě, že lze vytroubit cokoliv!!!

Vimperáci dodrželi slovo a na baráž se dostavili v plné síle. 3 trumpety, dva bubny. V krásné Budvaréně zaujali místo uprostřed kotle v rohu. Ačkoliv místa byla k sezení, všichni stáli, v sedě se špatně troubí. Ostatní fanoušci Jihlavy stáli také, v sedě se špatně fandí. :-) Jediný, komu se to nelíbilo, byl budějovický pan Pouzar. Osobně přišel kontrolovat Jihlaváky, zda sedí všichni na svých sedadlech. Evidentně měl starost, aby nás nebolely nohy, ovšem s díky mu bylo odpovězeno, že to nějak vydržíme. Bylo nás tam víc, než tisíc, tak bychom nějaké ztráty snesli.

Trubači do našeho kotle zapadli, jako by v něm byli odjakživa. Našim borcům na ledě v červenožlutých dresech jsme společně vytvořili domácí prostředí. Dokonce i půvabné budějovické roztleskávačky se octly v nesnázích, když neveděly, mají-li se držet hromového rytmu Jihlaváků, nebo diskotéky z aparatury.

Během těch dvou budějovických zápasů jsme si Vimperáky zamilovali. S nimi se vytvořila tak úžasná atmosféra, že to prostě neumím popsat. Naučili se hrát naše, typicky jihlavské popěvky. V baráži moc gólů nepadalo, ale přesto jsem si všiml, že vždy poté, co jsme dali gól, zatroubili takovou nádhernou trojhlasou fanfáru. Nic lepšího po gólu nelze slyšet. Je to nejkrásnější zvuk na světě! Až dodatečně jsem se od nich dozvěděl, že se to jmenuje Prapory a složil to Julius Fučík, ale jiný, než ten s oprátkou.
Po druhém vítězném zápase jsme si udělali holiday on ice, zahráli a zazpívali si Hasiče, což je jihlavská obdoba Vysokého jalovce. Ale to jsme ještě nevěděli, že to hlavní teprve přijde.

Nastal čas pochybností. Čekaly nás dva zápasy doma. Do Jihlavy je z Vimperka pěkná dálka. Navíc kdosi řekl, že kluci slíbili, že musí do Plzně. Že mají problémy s autem. Zvládneme to sami? Budějovice jsou nesmírně silný soupeř!

Pak se na Duklafóru objevila velká červená zpráva: Vimperáci budou! Ze všech spadl balvan. Zorganizovali jsme sbírku na benzín a těšili se na hokej. Pak to přišlo. Narvaný zimák, lidi stáli i na střeše. Trumpety vládly. 8000 lidí fandilo jako jeden muž. Spontální mexické vlny. Ani 5 vteřin nebylo ticho.
Viděl jsem dosud nepřekonatelné finále Dukly s Košicemi. Tohle bylo lepší, letitý rekord padl! V takové atmosféře se nedá prohrát!
Bylo tam pár desítek statečných Budějčáků, kteří nepřestávali věřit v obrat, měli krásnou plachtu s vlajkou, ale fandit se nemuseli namáhat. Kapka v moři. :-)

Fanfáru Prapory jsme si vychutnali celkem pětkrát v obou vítězných zápasech doma, Dukla vyhrála baráž bez jediného zaváhání.

Hokej parta Vimperk

TRUBKA:
Ondra Sova
Honza Vráblík
David Zeman

BUBEN:
David Vráblík
Zdeněk Kuncl

SCORE v BARÁŽÍCH:
7 odtroubených utkání
7 vítězství

Rozhovor s pachatelem

Kdy jste s tím začali?

Loni, když Vimperk vyhrál krajský přebor. Chodili jsme povzbuzovat a pomáhalo to. Letos ale Vimperk skončil druhý za Soběslaví, na dva vítězné zápasy.

Potom jste se objevili v Kladně. Jak k tomu došlo?

Hráč Kladna Michal Havlůj pochází z Vimperka. Ten nám navrhl, že bychom to tam mohli zkusit, že chtějí pomoc v baráži

Ano, tam jsem si vás všiml. Dole v Hokejce jsme sice prohodili pár slov, ale kontakt jsem na vás neměl. Jak jste získali spojení na Jihlavu?

Jednoduše. Ondra studuje policejní školu v Jihlavě a fandí Dukle. Jednou si vzal trubku do kotle...

Aha, už vím, náhodou jsem tam byl :-) Mohl bys srovnat letošní a loňskou baráž vašim pohledem?

Na Kladně jsme s tím teprve začínali, v tom je hlavní rozdíl. Ale obě baráže byly perfektní. V Jihlavě nás dobře přijali hráči v šatně i samotné vedení klubu, po zápase jsme s nimi byli oslavovat a pořád jsme hráli. To v Kladně si udržovali větší odstup. Ale i tam to bylo super.

Dělá vám problém sehrát se s "domácím" kotlem?

V Jihlavě vůbec ne. Ale my se stejně vždycky snažíme přizpůsobit rytmu fanoušků. Když zkusíme zahrát něco nového, dáváme pozor, jestli to lidi "berou". Když ne, zkusíme něco jiného, když ano, opakujeme to.

Kromě hokejů asi někde hrajete?

Ano, v jednom asi osmdesátičlenném souboru.

A co?

Všechno :-)

Neměli byste chuť zahrát si v českém kotli na MS?

To je teď můj sen

BERU TĚ ZA SLOVO!!!!

Lze vytroubit extraligu?

Letos jsem se na prvoligový hokej dostal až na čtvrtfinále Jihlavy s Hradcem Králové. Hokej to byl urputný, jak se na playoff sluší. Ale zaujala mě jedna věc mimo ledovou plochu. V dukláckém kotli pomáhala vytvářet skvělou atmosféru trumpeta. Opravdická trumpeta, ne ten sprejový paskvil nazývaný též "sparťanský mor". Člověk, který na ní hrál, to zjevně uměl a navíc byl na hokeji jako doma. Jeho jingly byly jak vystřižené z Toronta nabo Montrealu, nechyběly ani klasické "české" popěvky. Bubeníci v kotli se s ním výborně doplňovali a podařilo se jim strhnout celý stadión. Bez pomoci repráků.
Zábava byla, i když Sugi pustil laciný gól a museli jsme se dost strachovat o výsledek. Snažil jsem se zjistit, co to je za týpka, ale nikdo v mém okolí nevěděl.

Odpověď přišla až na následujícím hokeji v Hradci od jádra fanklubáků.
Byl to prý předvoj slavných Vimperáků, o nichž jste si mohli přečíst loni v článku o vítězné baráži. A prý že na finále a baráž se dostaví v plné síle. Matně jsem si vzpomínal, že loni jsme byli s jihlavským kotlem povzbuzovat Kladno proti Havířovu a nezávazně jsme se domlouvali, ať za rok přijedou vytroubit extraligu i Dukle.
A je to tady!
Snad Vimperáci splní slib. A jestli to opravdu zafunguje, očekávám, že za rok budou z Budějovic do Vimperka vyslány luxusní taxíky s obsluhou nahoře bez. Protože pánové trubadůři si takovou péči zajisté zaslouží. :-)
Kladno, Jihlava, Budějce.... kdo bude další?
Hoši, spoléháme i na vás!

Rozhodčí a SHG

Místo hokeje jsme mohli sledovat tenis, kde naši bojovali o Dejvický pohár. Byla to zajímavá bitva se smutným koncem. Co mě ale zážitek dokonale zkazilo, byli "naši" rozhodčí. Vinou těch lemplů jsme možná prohráli!
Já bloud vždycky nadávám na rozhodčí v hokeji! Když se to srovná, tak hokejový rozhodčí toho musi uhlidat fakt hodně a často musí posoudit situaci, která je objektivně sporná. Kdežto budižkničemové v Brně měli dělat jedinou věc: Koukat každý na "svou" lajnu a dávat bacha, jestli je míček venku nebo uvnitř. Naprosto elementární a triviální fakt! Není třeba u toho nijak přemýšlet, stačí se jen soustředit na pár metrů čáry, opice by to zvládla. Oni ne. Nevím, co vlastně jiného někdy dokážou, když ani TOHLE ne....

A proto ať žijou hokejoví rozhodčí ;-)
Při této příležitosti mám radostnou zprávu. Náš Česťa, rozhodčí inkognito, je opět připraven odpovídat na vaše dotazy, týkající se hokejových pravidel a vůbec zapeklitostí, které rozhodčí musí řešit. Ptejte se!

Hokejová NEJ - koncentrát

Ale teď už bez ironie. Na hokeji v Hradci Králové (HK-Dukla 1:3) se mi do ruky dostal A5-kový sešitek zvaný Pardubický hokejový zvon. Ze zvědavosti jsem ho prolistoval a dolní čelist mi začala nezadržitelně poklesávat. Představení týmu soupeře (Vítkovice) na dvoustraně, včetně AKTUÁLNÍHO rozhovoru s Markem Pincem, statistiky, vzájemné zápasy od dávné historie po současnost. Následuje dvoustrana s reportáží z minulého utkání (ZNO) a pak je stránka aktuálních extraligových statistik, témeř vyčerpávající, přesně tohle postrádám v každém podobném zpravodaji.
To jsou prvni 4 stránky z osmnácti, nebudu to tady celé popisovat, je to opravdu nabušené hokejem (nejen pardubickým). Žádné reklamy! Aspoň zmíním dlouhé rozhovory: Šejba, Lubina, D. Hašek, Tomáš Martinec. Jako diváka prvoligového zápasu mě potěšil článek o neuzavření extraligy. Dost! Cena 10(deset!) kaček za 18 stran drobným fontem.
Bylo to první číslo, které bývá namlsávací, tak je možné, že to za čas sjede do průměru. Jestli ne, můžeme konečně Pardubákům závidět něco reálného:
Nejlepší Klubový Zpravodaj :-)

Nad Blavou sa blýska

Stávkokazi z Dukly Trenčín?!

Zcela ojedinělý postoj k tomuto problému se objevil v řadách samotných profesionálních hokejistů. Není jisté, zda je NHLPA s tímto novým fenoménem seznámena, a proto pro její informovanost server OHF jako první na světě přináší exkluzivní materiál k tématu. Hráči aktuálně vedoucího celku nejvyšší slovenské soutěže, původem Češi Jiří Heš a Václav Král z Dukly Trenčín, tímto sdělují hokejovému světu: „Jsme připraveni v říjnu 2004 stávkokazit a do NHL nastoupit!“ Jejich názor a postoj nelze brát na lehkou váhu. Heš je v současnosti jeden z nejlepších obránců slovenské extraligy v bodování +/- a Král může argumentovat rozsáhlými mnohaletými zkušenostmi z naší, tedy české nejvyšší soutěže.

Při jaké příležitosti vás myšlenka stávkokazectví napadla? Kterého z vás?

Jiří Heš: „Tato myšlenka je dílem nás obou. Jedná se o zcela novou ideu. Nikde jsme inspiraci nehledali, vše vychází přímo z nás. Je to naše jedinečná šance. Známe svoje schopnosti a věříme, že bychom svým hokejovým uměním upoutali. Navíc se nám hlásí i další zájemci, kteří také cítí šanci prosadit se v NHL, např. naši současní spoluhráči: brankář Petr Přikryl, obránce - a když na to přijde i bitkař a bodyguard - Franta Bombic, či náš kapitán a neohrožený bojovník Marcel Hanzal.“

Václav Král: „Já už byl téměř draftován, a tak to pro mě není úplně cesta do neznáma. Takříkajíc jsem držel rybu v síťovce, ale vyklouzla mi! Teď se mi nabízí šance podívat po Americe tzv. za letenky a stravu, možná i ošacení.“

Art Rose Trophy:
Václav Král patří k nejobávanějším střelcům a i do NHL si brousí zuby na některou z individuálních cen. Zde při zkoušce převzetí Art Rose Trophy...

Co víte o vztazích mezi NHLPA a vedením NHL?

JH: „Moc informací o těchto vztazích nemáme, ale já osobně mám řadu zkušeností, které jsem získal při zrodu hráčské asociace v ČR, tak bych popřípadě mohl pomoci radou i skutkem. Mým prvořadým cílem je však prosadit se svým hokejovým uměním a kdyby to nevyšlo, tak pak snad jako činovník.“

VK: „Vztah NHLPA a NHL není náš problém. My chceme dobře dělat to, co umíme, tedy hrát hokej. Já mám zkušenosti z obchodu s oděvy a hoteliérstvím, tak pokud by to nevyšlo, mohl bych nabídnout tyto své schopnosti.“

V čem spatřujete své největší hokejové přednosti?

JH: „Své přednosti samozřejmě nemůžu prozradit, to je „obchodní tajemství“! Nemůžu přeci vytahovat své trumfy! Ale snad mohu prozradit, že mě hokej moc baví.“

VK: „Hlavně to, že budeme hrát a bavit diváky a tak jim umožníme hodnotný hokejový zážitek v této nelehké době, kdy by se jinak nehrálo. Mou doménou je zejména klička do backhandu.“

Za který tým NHL byste nejraději nastoupili a proč?

JH: „Myslím, že budu mluvit i za Vencu, ale Los Angeles KINGS jsou pro něj, a tedy i pro mě, protože chceme hrát spolu, tím vhodným týmem!“

VK: „Já souhlasím. A navíc je v Kalifornii i teplo!“

Jaký nejmenší plat byste byli ochotní přijmout?

JH: „My se snad se svými požadavky do navrhovaných stropů vejdeme. Ale peníze nejsou motivací našeho jednání. V Trenčíně jsme oba velmi spokojeni, neboť je tady nejen vynikající tým, ale i podmínky, a tak můžeme v Americe hrát hokej jen pro radost!“

VK: „Když bude třeba, jsme připraveni o nějakém platu jednat! Ale asi bychom šli hrát pro radost a poznání Ameriky.“

Stanley Cup:
"Malý je jen ten, kdo má malý cíl." Zde si Jiří Heš zkouší převzetí vyhraného Stanley Cupu.

Co by bylo vaším cílem při případném startu v NHL?

JH: „Dobře vypadat! Mám rád značku Nike, která vyrábí i kompletní hokejové vybavení, takže snad mi to bude slušet.“

VK: „Nezakopnout při slavnostním nástupu. A na Slovensku se nevyrábějí hokejové kartičky, proto bych rád měl kartičku v dresu Los Angeles Kings.“

Když vedení NHL na vaši nabídku přistoupí, nebude vám vadit, že budete třeba jediní hokejisté na severoamerickém kontinentu, kteří jsou ochotní nastoupit na led?

JH: „Vím, že bychom byli schopni postavit celý tým, takže o to, že bychom byli my dva jediní, obavu nemám. Zatím ale asi máme tým jen jeden. O jiných teda nevíme.“

VK: „Samozřejmě by nám vadilo, kdybychom byli jediný tým, protože pak bychom neměli s kým hrát a koho porážet! Ale doufáme, že po tomto článku se někdo připojí.“

Máte promyšlenu mediální politiku propagace svého postoje?

JH: „Jsme skvěle připraveni. Navíc já se domluvím česky, slovensky, anglicky, rusky a trochu německy. My ale jdeme hrát hokej, ne si povídat!“

VK: „Dokonce si v kabině zkoušíme některé fráze a odborné výrazy. Navíc se domluvím rusky, německy, česky, slovensky a trochu anglicky.“

Na počátku letošního ročníku slovenské extraligy působil s vámi v Dukle Trenčín Marián Gáborík, hráč Atlanty. Seznámili jste ho se svým nápadem? Jaký postoj zaujal?

JH: „Myslíš toho Gáboríka z Minnesoty… (myslím prostě toho Gáboríka, co hraje v NHL, možná v Minnesotě, možná úplně někde jinde:) – pozn. Zuz) Bohužel jsme s ním již náš nápad nestihli prodiskutovat, ale…“

VK: „…jistě by souhlasil a tak po páté skleničce by nás určitě i podpořil.“

Už jste někdy byli v Americe?

JH: „Ano, např. na mistrovství světa v in-line hokeji a moc se mi tam líbilo! Zvláště právě v Los Angeles a  Hollywoodu. Zejména Disneyland byl nezapomenutelným zážitkem.“

VK: „Ano. V New Yorku, spoustě měst Kanady a v neposlední řadě i v Dominikánské republice, která se mi líbila nejvíce! Teď bych se moc rád podíval do LA.“

Co sledujete tím, že tak radikální postoje zveřejňujete dlouho před chystanou stávkou?

JH: „Toto není radikální postoj, ale solidní a vážná nabídka ke spolupráci. Navíc řada hokejistů z NHL bude v době stávky působit v evropských soutěžích, a tak nabídneme americkému publiku možnost srovnání a nové neokoukané tváře.“

VK: „Chceme pomoci americkému divákovi, aby nepřišel o hokej. Vždyť evropský divák bude mít doma hvězdné obsazení!“

Co budete dělat, když k chystané stávce nedojde?

JH: „Hrát hokej v Evropě nebo se bavit nějak jinak.“

VK: „…a pojedeme do Ameriky na dovolenou.“

Proč jste si k prvotnímu zveřejnění svých myšlenek vybrali zrovna OHF?

JH: „Nikde jinde nemáme známé a nedali nám prostor.“

VK: „Já jsem řekl Jirkovi.“

Jak je patrno, ze strany autorů této myšlenky se nejedná o pouhé plácnutí do hladiny vod vzájemného hašteření na druhé straně Atlantiku. Pokud by se názorový směr narozený v Dukle Trenčín prezentoval vedení NHL, pro současné hráče NHL by to vzhledem k logice a tíze argumentů Trenčanů znamenalo vážnou konkurenci. Kdybychom se v čistě teoretické rovině dostali k představě realizace uvedených myšlenek, posunul by se nám smysl hokeje do neuvěřitelné pozice – hokej by se začal hrát zejména pro soutěživost a vzájemné měření sil mezi hráči a pro zábavu prostých diváků, to obojí při zachování, příp. snížení nároků na ekonomické zajištění. A to by v dnešní době znamenalo skutečnou revoluci v pojetí tohoto i jiných sportů.

O dalším vývoji odvážných nápadů v trenčínské kabině a jeho dopadu na dění v NHL bude OHF nadále průběžně informovat.

Smějeme se se Sazkou

Sazce ani pětník. Ani zlámanou grešli... :-)

Proč je uzavření extraligy hloupost?

-------
Články z roku 2003