Tomáš Vlasák na Staromáku (titul 2000) Pengi, Roj a BigM v Oslu (Norsko 1999) BigM, Sid a Roj v Basieji 1998
Motto:
Hokej je krásný pořád, ženy podle toho, jak pijeme!
Zpět
na úvodní
stránku

Největší hokejový a chlastací server v zemi olympijských vítězů a mistrů světa, sdružující fanoušky bez rozdílu věku, pohlaví, národnosti a hokejového vyznání.
Společné akce
Co se chystá

Co už bylo

Fotoarchiv

OHF sobě
Ohlasy H. F.

Seznam OHF

Síň slávy

Plus/Mínus

Kukínko
Media a hokej

Hokejové přehledy

Zlatý fond OHF

Ledová židle

Pohled pod led

Stálé Odkazy

Píplmetr
Od 7.1. 1999
Vás tu bylo píplmetr
(unikátních IP)

STARŠÍ ČLÁNKY Z HLAVNÍ STRÁNKY

Články z hlavní stránky, které čekají na zaarchivování do nějaké rubriky, nebo které se ani jinam archivovat nebudou. Odkazy na už zařazené články naleznete na hlavní stránce v modré nudli úplně dole.

Jak Česko přichází o reprezentanty

(5.11.2005 roj)
Pavel Kubina. Bek, po kterém by chmátly snad všechny týmy světa, včetně stříbrných medailistů z Vídně. Bylo by zbytečné popisovat, jak moc se tento skvělý hráč zaloužil o české zlato, ale i o nečekaně dobré výkony Vítkovic v loňském play-off naší nejvyšší soutěže.

A právě tam se mu stala patálie, ze které není rozumné východisko. Potkal se na ledě s jistým rozhodčím, který mu řekl, že "tady nevyhraje". Kdyby mu podobnou větu řekl rozhodčí při finále ve Vídni, asi by to považoval za halucinaci a na jeho výkonu by se to nijak neprojevilo. Ale on tu větu slyšel z českých úst na českém ledě. Z úst člověka, který je placen za NESTRANNÉ posuzování zápasu. Z úst, která by za tento výrok už nikdy neměla vzít mezi rty píšťalku.

A Pavel si uvědomil, kde je, a co tato věta znamená. Že sebelepší tréning, souhra, úsilí, to všechno je okamžitě zbytečné, když vám jeden pruhovaný tajtrdlík řekne, že "tady dneska nevyhrajete". Léta dřiny jsou tou jedinou větou hozena do netříděného odpadu. Pavlovi to určitě přišlo líto. I mě by to přišlo líto.

Zmiňovaný sudí se u podobných průšvihů ocitá nějak nactandardně často. Připoměňme třeba loni v Českých Budějovicích, kdy i starý lišák Lubina nenacházel slov. Naštěstí Láďa ta nenalezená slova udržel na uzdě. Jestlipak také během první třetiny uslyšel kouzelnou větu, že "tady dneska nevyhraje"?

A jak je již v našem Kocourkově obvyklé, jedni tvoří průšvihy, zatímco jiní za ně platí. Nedivím, ze že Pavel Kubina nesdílí názor, že je správné, aby platil cizí účty.

I nesmyslná pravidla se musí dodržovat. Pravidlo zní, že se nesmí kritisovat výkony rozhodčích. Toto pravidlo Kubina porušil, o tom není pochyb. Ovšem výše pokuty je astronomická. Je to pomsta za to, že si dovolil vydělávat víc, než většina malých českých funkcionářů APK. Co s tím?

Pokud se udělá na tuto pokutu další sbírka, dopadne to nejspíš opět tak, že Pavel vybrané peníze věnuje na dobročinné účely. Hokejový svaz podlehl diktátu APK, a reálně pohrozil Kubinovi, že na olympiádu nepojede. Hokejový svaz tak trestá sám sebe. Pokud vinou tohoto rozhodnutí nastane (nedejbože) neúspěch na OH, přijde Svaz o mnohem víc peněz, než nějakých dvěstě tisíc. Jediné schůdné řešení vidím v tom, že se vše znovu projedná, na základě známých skutečností se pokuta zruší, nebo se rovným dílem rozdělí mezi Bolinu a Kubinu. Vlk se nažere a koza zůstane celá.

Je-li nějaké pravidlo nesmyslné, musí se změnit. Pravidlo, které APK zavedla, aby chránila korupci, nese reálné výsledky: Ztráta reprezentanta, ztráta důvěry v rozhodčí, ztráta důvěry v celou ligu.

Dělat rozhodčího není jednoduché. Pískat se musí umět a lidi, kterí to umějí, je těžké najít. Ale rozhodně je nenajdeme tím, že o nich zakážeme mluvit. Český hokej by potřeboval, stejně jako český fotbal, nějakého Ivana Haška. Ale obávám se, že na něj bude čekat stejně dlouho, jako český fotbal.

Psáno pro Pardubický hokejový zvon

Odborně sešité chóreo :-)

(1.10.Roj) Byl jsem se podívat po dlouhé době do Šaška areny na hokej. Hrály mistrovské Pardubice s neporazitelnou Slavií. Protože k oběma týmům chovám neutrální postoj, musel jsem řešit dilema, mám-li se přidat do většinového kotle Pardubic, nebo jít podpořit slávistickou menšinu. Přece tam nebudu jen tak sedět a čumět?

Šalamounské řešení: První a poslední třetinu fandím Pardubicím a budu na jejich tribuně, prostřední si užiju mezi Slávisty. A musim konstatovat, ze mezi Slávisty to bylo mnohem radostnější. Celou třetinu se stálo - ano tohle privilegium si může dovolit slávistcký fanklub, do kterého jsem se infiltroval. A na všech místech byly připravené červené A4 papíry, které se po zahájení třetiny zvedly na hlavu. Smysl mi začal být zřejmý, když jsem koukl víc doleva, kde od určité linie začínaly papíry bílé. Aha, sešívaní! To muselo být krásné z protější tribuny. Aspoň něco si Pardubáci užili, když už hokej (pro ně) nic moc.

program

Stáli jsme nad baterií bubnů v horní části kotle, když vtom během komerční přestávky rozvinuli fanklubáci pod námi nějaké transparenty. Jenže zezadu jsem je jaxi nemohl přečíst, s kterýmtož trápením jsem se svěřil svému sousedovi, ten text mě zajímal. A soused, můj dobrý známý, bez zaváhání odvětil, že to není problém, MÁME PROGRAM! A vytáhl A-čtyřku, tentokrát potištěnou. Na ní byl podrobný časový harmonogram celého chórea na celý zápas. Ohromením jsem na chvíli vypadl ze sedmidobého slávistického rytmu.

Tak tohle si musím vyfotit! Vedle stojící slávistka mi scénář ochotně podržela před objektivem. Ale pak papír poslala dál a zdá se, že ve vnějších částech sektoru o něj byl velký zájem. Zřejmě se jedná o vzácnou relikvii, která je dostupná jen pro vyvolené z jádra kotle. A tak to má být, bez hierarchie žádný systém dlouho nefunguje. Nováčci si své místo musí zasloužit.

Zápas nedopadl pro Pardubice dobře, ale útěchou pro jejich fandy může být fakt, že jejich kolegové s velmi podobnými klubovými barvami pro ně připravili choreografické prectavení pod pevnou režií, žádnou amatérskou improvisaci. I když, nutno přiznat, texty na těch transparentech se asi netrefily do většinového vkusu Východčechů.

Psáno pro Pardubický hokejový zvon

Drzost bez hranic

(26.10.Roj)
situace
Situace na osudném místě. Vlevo asfaltová odbočka se značkou "dej přednost", na kterou odbočoval Veleta, jedoucí shora (zprava). Odbočka směřuje nahoru do lesa. Vlevo směrem k nám je ještě lesní nezpevněná cesta. Pomníček je právě v místě křížovatky mezi stromy vlevo.

"Na pět let se vystřídám se svým závozníkem, a jedeme dál."

Takhle si mohl zamnout ruce Ten co zabil Ivana, sklopit uši a přestat simulovat upřímnou lítost, protože lépe už dopadnout ani nemohl.

Ale ono mu to nestačí! On trvá na tom, že nikoho vlastně nezabil, snad dokonce bude tvrdit, že přežil sebevražedný atentát. Odvolal se.

Takže nás čeká další prodloužení. Další kolo absurdních expertis soudních znalců, kteří jsou schopni vyplodit i takovou perlu, že odbočit doleva přes plnou čáru se smí.

Tisíce nešťasných řidičů, kteří na I/11 odbočili přes plnou čáru za Vlkovem k levné benzince, si teď rvou vlasy. Občas tam totiž číhají policajti a kasírujou tisícovku za kus. Přestože místo je přehledné, výhled na 3 kilometry, silnice široká na obě strany, svah velmi mírný, plná čára je tabu. Bez diskusí.

U Karlových Varů je to zcela obráceně. Prudký svah, nepřehledná zatáčka, vidět je sotva 100 metrů, žádná krajnice, kam byste se v nouzi vešli. Odbočovat na takovém místě je bezohledný hazard. Auto, které jede 110km/h, má na zastavení necelé 3 sekundy...

vyhled
Takovýhle výhled měl Veleta, než začal odbočovat. Vpravo svodidla a svah. Jelikož je zde dopoledne hustý provoz a hluk, všechna lesní zvěř je stažena hluboko v lesích.

"Nevidím tam, ale pokud něco pojede, nějak to dopadne, má přece brzdy." Tyhle myšlenkové pochody nepochybně probíhaly hlavou Toho, co zabil. "Avie je velká, mě se nic nestane."

Kdo víc jezdí, ví, jak tihle psychopati za volantem Avií (ale nejen těch) jsou nebezpeční. Vyvolávají kolizní situace a spoláhají na to, že to ostatní za ně nějak vyřeší. Ze všeho nejraději vám vyjedou z vedlejší silnice 60 metrů před auto, mají spočítané, že se to ubrzdit dá.

Ten, který zabil, ovšem předpisy zná, a tak před soudem vypráví báchorky o zvířátkách. Protože to odbočování je přeci jen silné kafe a on chce svůj mrzký čin napravovat a pokání konat na svobodě.
On se prý vyhýbal nespecifikovanému zvířeti. Škoda, že ho nedokáže popsat, takže si musíme domýšlet sami. Veverka to asi nebyla, ta by asi řidiče Avie nedonutila stočit volant do protijedoucího Superbu. Takže něco pořádného, čili nejmíň nosorožec nebo slon. Přectava nosorožce, který se vydrápal na násep a pak plavným obloukem skáče přes 80 cm vysoká svodidla svou absurditou nejlíp zapadá do celých těch šíleností, co se u soudu děly a asi ještě budou dít. Budou experti obtelefonovávat i zoologické zahrady?

pomníček

Byl jsem se na tom místě podívat. Pomníček je velmi pěkně udržovaný. Občas zatroubí některé projíždějící auto a pozdraví tak Ivana tam nahoře.

značka

Asi 100 metrů před onou odbočkou je nová značka "zákaz odbočení", ale její smysl mi uniká. Až zde po pěti letech Ten, který zabil, svůj čin zopakuje, zase budou experti vysvětlovat, že on vlastně odbočit mohl.

pohled ze SuperbuZhruba z tohoto úhlu mohl Ivan Hlinka vidět šílenou Avii před sebou...

Protože předpisy u nás někdy platí, jindy ne. Jako ofsajd na červené. Funguje to takhle: Odbočovat přes plnou čáru smíte, pokud někoho zabijete. Pokud se nestane nic, je to za tisíc.

Tomu, co zabil, nemůžu přijít na jméno. A vůbec nevím, proč kluci, co hráli hokej s tenisákem na parkovišti, po sobě pokřikovali "Ty hnusnej veleto." Svět se mění, my jsme si nadávali jinak.

Psáno pro Pardubický hokejový zvon

 

Články z MS2005

Jsou na našem speciálu ohf.cz/ms2005
Jako například:
Švédové.
Ode zdi ke zdi. #68 Jardu nezlomíte!
Konečně hokej!
Jak je to s tím ledem?
Sponsor pro každého
Vítejte v Rakousku!
Máme to za sebou!
Den první

Speciál MS2005

Ivan Hlinka

sportovec, trenér, člověk

kluk

(Vrátínek 30.9.2005) Nadosmrti si budu přesně pamatovat okamžik onoho osudného dne 16. srpna 2004, kdy jsem se dozvěděl šokující zprávu, že hokejový trenér Ivan Hlinka zemřel po tragické autonehodě poblíž Karlových Varů. Tato zvěst mě zasáhla jako blesk z čistého nebe. Jejímu obsahu jsem nemohl uvěřit a pořád jsem doufal, že ji média dementují. Bohužel se tak nestalo. Takový už život bývá.

V době prvního výročí této tragické události byla v Národním muzeu otevřena výstava, která se věnuje hokejovému i soukromému životu člověka, kterého bezpochyby zná celý hokejový národ a který se stal legendou světového hokeje. Slyšel jsem mnoho protichůdných názorů, od vyloženě kladných až po ty negativní, které kritizovaly vystavené osobní věci jako např. houbařský košík s holí a nožem nebo poslední doutník. Proto jsme využili příležitosti státního svátku a vydali jsme se výstavu shlédnout na vlastní oči.

Samotná expozice se sestává ze dvou částí. Ta první, v předsálí, se věnuje vzniku hokeje, jeho historii v hokejových velmocích včetně krátké charakteristiky národních specifik a výčtu dosažených úspěchů v jednotlivých obdobích. Národní dresy jsou většinou doplněny o nějakou relikvii jako pohár, starou brusli, hokejku apod. Nevím, jestli je to náhoda nebo pozůstatek staré rivality, ale dres sborné se známým CCCP je vystaven na "čestném" místě v rohu vitríny. :o)

hokejka hokejka

Hlavní část expozice se věnuje životu Ivana Hlinky počínaje jeho narozením v Mostě (kouzelná je fotka roztomilého batolete), pokračuje přes hokejové začátky, studium na VŠE (nechybí výkaz o studiu neboli index), vojnu v Dukle Trenčín (doloženou opět vojenskou knížkou) a impozantní kariéru nejprve hráčskou, pak i trenérskou až po tragickou nehodu, která předčasně ukončila jeho život.

Úsměv na tváři návštěvníků vyvolává pohled na "ucho" i na vlasatého hipísáka, kterého Ivan zamlada připomínal. Naše generace si vzpomene na časopis Stadion, kde vycházel seriál Se lvíčkem na prsou, který nabízel portréty našich reprezentantů. Milé jsou pohlednice, které Ivana zvolily sportovcem roku 1977. Asi poprvé jsem měl možnost si prohlédnout medaile všech kovů z mistrovství světa. Koutky Vám budou cukat při pohledu na fotografii z kabiny olympijských vítězů z Nagana 98, kde je trenér do půl pasu nahý a rozhodně ne střízlivý. :o) Hokejka podepsaná všemi hráči s věnováním trenérovi je důkazem kolektivního ducha, který dokázal porazit zbytek světa na turnaji století. Zahraniční působení dokládají fotografie ze střídačky zámořských Penguins a ruského Omsku.

Z osobních věcí pak doplňují expozici např. golfová hůl a rukavice nebo tolik diskutované houbařské nádobíčko a poslední doutník. Nechybí ani některé obrazy, které HLIVAN (jak je signoval) maloval, z nichž nejznámější je asi Klaun. Oči Vám zvlhnou při pohledu na fotografii z místa nehody se záplavou kytek, svíček, vlajek i plyšáků. Za vše hovoří fotografie Stanley Cupu s textem "Na tomto poháru Vaše jméno vyryto už nikdy nebude, v našich srdcích však zůstane navždy, fanoušek z Klatov" (autor nechť mi laskavě promine nepřesnou citaci).

Pokud byste si chtěli hokejovou legendu připomenout i vy, tak máte šanci do 23. října.

V sarkofágu atletika nebude

(20.9.Roj) Když byla Šaška arena nová, tvrdili, že je projektována i pro atletiku. Já jsem si sice nějak nedovedl představit, kam by tu dráhu umístili, ale doufal jsem, že to třeba nějak vyřeší. Moje pochybnosti narostly, když jsem prověřil viditelnost z horních ochozů. Když z některých míst není vidět ani na led, jak to asi udělají s dráhou?

Tak nějak je jasné, že dráha by se umístila někam místo spodních řad sedadel. Možná padnou celé dolní sektory pod VIPem, možná tam horní polovina dolních řad zbyde. V obou případech tam zákonitě vznikne schodek, takže na dráhu budou vidět jen lidé, sedící v první řadě na schodku, když se trochu předkloní. Přes tuto první předkloněnou řadu neuvidí nikdo nic ani se skyboxů, jestli v nich teda ještě někdo vůbec dlí. A z horních ochozů? Jen si představte, že zíráte do šesté řady sedadel pod sebou, která je posazena o 3 metry níže pod schodek :-)

Mýtus o multifunkčnosti haly se Hušákovi dařilo držet bezpečně do doby, kdy už mu pravda nemůže ublížit. Sazka halu nevlastní, její provoz ji nic nestojí. Poměrně kvalifikované odhady hovoří o tom, že náš estébák "krakonoš" si přišel nejmíň na 400 Mega do vlastní kapsy na různých černých provizích od subdodavatelů stavby. Sazka halu splácí Skansce a bankám jen za cenu drastického omezení plateb akcionářům, jimiž jsou sportovní svazy. Mnohé stojí před zánikem, protože platby jsou oproti minulým letům v ročním skluzu. Všichni se modlí, aby do konce roku ještě párkrát vylezl jackpot Sportky nad 50 Mega. Žádná slibovaná nová hra to nevytrhne.

Můžeme jen tiše děkovat vysmívanému Špidlovi, že nepodlehl nátlaku a neplatíme to z daní. Zas ale platíme jiné věci..

A co hala?
Provozuje ji sdružení Zelený ostrov, které vlastní stejní akcionáři, jako Sazku, tedy sportovní svazy. Nikoliv tedy Sazka - Hušákovo impérium. Tito nebozí sirotci - "zelení ostrované" teď mají prodělečnou barabiznu a strašně rádi by ji prodali.

Ano, "Šaška arena" je na prodej!
Realisticky vzato, nikdo ji nekoupí, je zfušovaná horkou jehlou, ať si management krákorá jak chce, že se prý vyrovná svým povedenějším sestřičkám v Evropě. Nevyrovná. EAA to prokoukla a jasně a jednoznačně to řekla celému světu. Halové mistrovství TADY nebude.

Když tedy halu neprodají, chtějí ostrované prodat alespoň název. To už má nadějnější vyhlídky, otázkou je cena. Možná tedy skončí éra Šaška Areny a svět vstoupí do éry... Vodafone? nebo že by druhá Toyota? :-) A zmizí i důkaz Hušákovy duševní poruchy - megalomanie - ta slavná kovová deska? No, zajímavých věci se možná ještě dočkáme.

Ještě mě napadlo, že možná ekonomicky nejefektivnější by bylo dát do dražby právě tu "Hušákovu desku". V hale přestane strašit a v Las Vegas se určitě najde sběratel, který ji na vlastní náklady odveze. fanynka

Tipujete? Sázíte?

A máme další nový odkaz:
tiketnadnes.wz.cz
Nejen pro tipéry vznikl zbrusu nový web sportmania.cz
Analýzy, rozhovory, sportovní přehledy.

Nový hokejový portál

(6.8.Roj) U sousedů na Slovensku nějakou dobu působí nová hokejová stránka hokejportal.sk. Protože hokejových stránek není nikdy dost, prohodil jsem pár slov s jedním z tvůrců webu, Róbertem Endrödym. Možná budete mít pocit, že mají na některé věci blízké názory.
Jak vás napadlo se do toho pustit?
Na Slovensku je len jedna stránka špecializovaná na dianie v hokeji. Nakoľko sa nám táto stránka nevyhovovala tak sme sa rozhodli vytvoriť stránku, ktorá bude lepšia a bude prinášať nielen správy z agentúr, ale dá priestor autorom a fanúšikom. Na hokejportáli je fanúšik na prvom mieste. Pre neho sme vytvorili kvalitne fórum kde úroveň nepadá až celkom ku dnu. Vytvorili sme tipovaciu súťaž, kde výhercovia získavajú ceny každý týždeň. Spravili sme fotosúťaž "a čo toto foto?", kde môžu fanúšikovia pridávať svoje fotky a súťažiť o super ceny.
nefanoušek
Patříte pod nějaké zavedené sportovní médium?
Nepatríme pod nikoho, sme len partia nadšencov ktorá miluje hokej. Naše vedľajšie aktivity na internete nám dovoľujú investovať do vývoja tejto stránky. Zatiaľ je táto stránka nezisková. Slúži len na reklamu našich ďalších stránok alebo aktivít.
Kde tedy sháníte materiály kromě TASR?
Máme niekoľko redaktorov ktorí sú pravidelnými prispievateľmi. Snažíme sa podávať rýchlejšie a zaujímavejšie články a nie len strohé informácie.
Všiml jsem si, že TASR je u vás uveden jako partner. Znamená to, že vám poskytuje materiál zdarma či se slevou?
Toto sú už detaily zmluvy, ktorú by som nechcel otvárať. Samozrejme že zadarmo to nie je.
Klasický hokej.sk považujete za svoji konkurenci?
Samozrejme. Majú pred nami veľký náskok ktorý sa nám nikdy nemusí podariť dobehnúť, najmä kvôli názvu domény. Našou výhodou je, že to robíme ako zábavu a nie ako prácu. Dávame oveľa viac možností neskúseným redaktorom, fotografom alebo novým projektom. Neskôr sa nám to môže vyplatiť. Hokej.sk kvôli svojej neohrozenej pozícii odmieta akýkoľvek nový partnerský projekt.
S jakou počítáte návštěvností?
Náš najväčší rekord bol cez 4000 unikátnych návštev. Samozrejme že tento trend sa nám nepodarí udržať najmä keď nie je sezóna. Samozrejme že sme rátali s návštevnosťou okolo 5000 návštev denne.
Plánujete i vice jazykovych verzi?
Zatiaľ nie. Nevidíme na to dôvod. Každý štát má svoju špecializovanú stránku.
Soustředíte se zejména na domácí scénu, nebo máte spolupracovníky ze zahraničí?
Nie, snažíme sa prinášať všetky možné správy z celého hokejového diania vo svete. Máme dokonca svojho spolupracovníka aj v USA. Samozrejme snažíme sa využívať naše dobré vzťahy s hokejistami a získavať tak zaujímavé informácie aj mimo oficiálnych vyjadrení agentúr.
Děkuji a ať se daří!

Zmýlená neplatí, a tak hráči tvrdě zaplatí!

(15.7.05 Chuckie) Výluka v NHL je u konce. Proč byla, co znamenala a co vyřešila? Následující řádky nabízejí malý příspěvek do diskuse z pohledu trhu, tedy pojmu, kterým se v debatě o smlouvě často šermovalo. Hlavním kamenem úrazu se stala neúnosná finanční situace klubů způsobená platy hráčů. Hokejisté nechtěli o snižování či omezování svých gáží ani slyšet, majitelé za stávajících podmínek nehodlali pokračovat. Odhodlali se hráči k předem prohranému boji s neústupnými byznysmeny?

Nic nesvědčí o tom, že by ještě nedávné postoje NHLPA měly smysl. Na jedné straně stál požadavek ponechat platy hráčů tzv. trhu, rozumějme manažerům, agentům či výrokům arbitráží (ačkoli neodpovídaly příjmům ligy), na druhé straně stál požadavek majitelů po omezení celkové výše prostředků, které na platy vydají. Nechme tedy platy trhu? Jinak řečeno, nechme je např. manažerům, předhánějícím se ve schopnosti přivést větší a dražší posilu. Tato politika je drahá, stojí obrovské peníze. A právě zde byl opracován kámen úrazu. I když připustíme, že jde v případě handlování manažerů s hráči o trh, (přestože manažeři operují s cizími a tedy ne svými vlastními penězi) je zde důležitější trh. Říkejme mu třeba "trh s kluby", hráčský trh je mu zcela podřízen.

Trh s kluby? Co je to za blbost?, řekne si možná někdo. Takový trh ovšem existuje a je to právě tento trh, který, zjednodušeně řečeno, přivádí do souladu příjmy ligy s jejími náklady. Na jedné straně jsou kluby a jejich majitelé, kteří jsou ochotni klub prodat, ti tvoří nabídku. A všichni ostatní koupěschopní zájemci, kteří tvoří poptávku. A šel by dostatečně movitý laskavý čtenář do koupě klubu (či jiného podniku), který je dlouhodobě ztrátový? Dovolím si předpokládat, že nikoli. Poptávka po chronicky ztrátovém produktu (hokeji) se tudíž zavrtá pod zem, a majiteli dělej si se svým nevýhodným majetkem (klubem) co chceš. A co tedy jako majitel máte dělat? Donekonečna někoho živit na svůj úkor? Takový byznys raději zrušíte.

Stejného druhu je úvaha, že to nejsou hráči a jejich platy, kdo určují cenu hokeje pro fanouška. Ale naopak jsou to fanoušci a jejich zájem o hokej, co určují odměnu protagonistům hokejového představení – hokejistům. Byť by se to hráčům jistě líbilo, a komu ne, obrátit tuto závislost nelze. A výsledek? Pokud se ti (nejen hokejisto) tvůj plat v našich podmínkách nelíbí, můžeš jít jinam.

Před čím tedy hráči stáli? Před ekonomickými zákony, které nemohou změnit. Jediné vítězství, které mohli dosáhnout, by bylo Pyrrhovo vítězství podobnému triumfu zvířátek na Orwellově farmě zvířat. Jejich případné vítězství, jakkoli je nemyslitelné, by při jejich platových nárocích hokej v USA na současné úrovni zabila.

Hokejisté tedy stáli před kolosem tvrdého byznysu, kterému se buď mohli podřídit, nebo se nechat převálcovat a hledat si práci jinde … a za jiný peníz. Za stávajících podmínek prostě majitelé svůj podnik provozovat nechtějí, a zaměstnanci s tím nic neudělají. I přesto všechno majitelé vycházeli svým zaměstnancům vstříc a hokejisté získali vcelku solidní vyjednávací pozici.

Jistě, jde o poslední nabídky na platové stropy před zrušením ročníku. Zde šlo, jak řekl např. Dominik Hašek, „ze situace vytěžit co nejvíce“. Ano, šlo, v únoru, kdy situace byla tak vypjatá, že majitelé byli ochotni jít až do nejkrajnějších čísel. Vyjednávací pozice hráčů byla v tu dobu nejvýhodnější za celou dobu výluky. Jenže NHLPA situaci nevyužila a tak se možnost vytěžit ze situace co nejvíce rozplynula během pár desítek minut.

Tudíž hokejisté nemají smlouvu, tak jak si jí představovali na počátku výluky, nemají ji ani tu nejlepší smlouvu, jakou mohli v dané situaci získat. Fanoušci tak rok neměli NHL kvůli marnému a kontraproduktivnímu trucování hokejových boháčů. Jeremy Roenick pronesl větu: „Vypadáme teď jako blbci.“ Co na to říct? S prominutím, ano. Jak to ale při nenaplnění kolektivního cíle bývá, viník neúspěchu ale bude nalezen! A na pranýř se tak může zřejmě těšit šéf odborů Bob Goodenow … přestože vykonával zájem členů NHLPA s přesvědčivě  jednotným názorem (pamatujete?) a prostě odmítal platový strop. Podle vzoru „hokejista NHL“.

Hráči tedy vyhrát nemohli, a své maximum, které ze sporu mohli získat, prošustrovali. Jak si soukromí vlastníci zařídí své podnikání, svůj vztah k manažerům, hokejistům vulgárně řečeno může být fuk. Mohou jejich  podmínky akceptovat či jít o soutěž dál. Vlastníci na druhou stranu přirozeně o své hvězdy přijít nechtějí a ze stávajících podmínek se jim budou snažit nabídnout co nejvíce a udržet je ve svých týmech (soutěži). Takže pokud si nyní strůjci postojů NHLPA spočítají náklady celé zbytečné výluky, kterou svými postoji vyvolali, měli by se chytit za nos a omluvit se hokejovému světu. Kde dost tržeb není, ani hokejista milióny nebere … je to komunismus?:-)

Chuckie

koláž

O srdci Opravdového Hokejového Fanouška

 
  Austria 2005
Kalendář turnaje
Křížové tabulky
Oficiální stránka
(1.6. Alka)

Ve světě mantinelů, hokejek a puků,
tam žije jeden velmi zvláštní tvor.
Zápasy zbarví směsicí všech zvuků,
a celá zábava - ta má ho za motor.

Bez něj by bylo všechno dění marné,
jak opereta, hraná na Marsu !
Jen v téhle božské hře životadárné
má hlavní roli každý z komparsu !

Bez Opravdových Hokejových Fandů
k ničemu akce, góly, tituly...
Namísto bruslí zas boty nýmandů
by hokejisté slavní obuli !

Fanda je hvězda, hvězda hokeje !
To jeho srdcem kotel burácí !
To jeho srdcem všechno se to děje !
Fandovo srdce pro tu hru krvácí !

Fandovo srdce, hlava, jeho mysl,
posílí slabé v jejich kuráži !
Nesmyslu dává jenom on sám smysl !
Fanoušku, Tys Démant, zazáři !!

NHL v novém kabátě!

foto (1.4.05 Roj) "Všechno je zařízené", nechal se včera slyšet Zbyněk Kusý ve svém oblíbeném Hattricku, usrkávaje suché martini."Letos nám titul už nikdo tak hloupě nevyfoukne, a Stříteský mě už nebude peskovat, jako loni", naráží na loňskou nespokojenost pardubického primátora. Poté váhavě dodává: "Nebudete mi to věřit... prostě jsme si mysleli, že Plzeň pojišťovat nemusíme, ale takové podcenění už nikdy více..." a oči se mu výmluvně lesknou nejen od lahodného moku.
Dobře, titul letos bude, ale co dál?
Generální manažer se usmívá stále záhadněji. Úspěšné pořádání mistrovství světa, mladé milenky, co ještě víc může hokejový boss chtít? Ale najednou je to venku. "Bettman to balí! Včera mi volal..."
A dozvídáme se, že, vedení NHL si neví rady. Jejich metody jsou zastaralé, se Saskinem nikdo nehne, fanoušci se přeorientovali na Playstationy a hokejové managery s českou ligou...
"Podívejte, oni vidí, že česká liga prosperuje, nějak si zjistili, že já tomu tady ve skutečnosti šéfuju... a chtějí mě. My žádné problémy s AHLH nemáme."
A přijdou nějaké změny?
"Koukněte se u nich na led, vždyť je celý bilý, kdo to kdy viděl? Každá chyba je hned vidět, to se pak nedivte, že hráči chtějí astronomické platy. Takže v první řadě popíšeme led a zneprůhledníme plexisklo samolepkama. K tomu musíme angažovat zkušené rozhodčí, se kterými je možná spolupráce. A takoví jsou jen v Česku, ostatne Husička, Bolina a další do toho jasně jdou se mnou.
Však jste to viděli, ten trapas, když u nás pískali ligu cizinci. A to ještě někoho napadlo, že by mohli pískat i play-off! To bychom to mohli rovnou zabalit."
Na tváři bosse je vidět nelíčená úleva.
"A pochopitelně omezíme přímé TV přenosy, zakážeme foťáky i mobily. Nemáme zájem o nějaké šťourálky."

Zpráva se rozšírila rychlostí blesku.
OHF se podařilo získat nějaké ohlasy z domova i zámoří.
Bob Goodenow, výkonný ředitel NHLPA, zřejmě ne zcela chápe změněnou situaci, protože prohlásil jen: "Good enough!" (dost dobrý!) Pravděpodobně zatím neví, že na jeho místo je už dosazen Jirka Dopita.
Ernest Bokroš, který zřejmě netuší vůbec nic, prohlásil s naivním výrazem: "Mám obavu, že rozhodčí nebudou v Pardubicích pískat fair-play."
Láďa Lubina, dlouholetý svěřenec a chráněnec Zbyňka Kusého: "Takováhle šaškárna by se vůbec nemusela hrát. Vše se odvíjí podle předem připraveného scénáře"
A jeden ze stávkujících hráčů, Venca Prospal, proslulý svou zdrženlivostí v jakýchkoliv kometářích, pravil jen lakonicky: "Jsou to arogantní žebráci"

Další vývoj budeme sledovat.
 
  Rozhodčí vysvětluje 
Opravdový rozhodčí ochotně a rychle odpovídá na vaše dotazy!
Viz Česťova poradna. Ptejte se!
Nadace Cedrový puk Tomáše Zelenky

Jan Pavlů (#20) bojuje svůj nejtěžší zápas

Jan Pavlů (23.4.05) Tomash nás upozornil na smutný případ vrchlabského hokejisty, který utrpěl zranění páteře.
Více na www.hcjicin.cz, sportovninoviny.cz a ještě vzkaz od Honzy, který poslal z nemocnice všem fanouškům a hráčům na diskusním fóru Vrchlabského klubu.
"Moc Vám všem děkuju za podporu. Vím, že mě čeká velice důležitý souboj cestou životem, ale věřím, že s Vaší podporou to dokážu.
Můj zdravotní stav je pořád stejný a všem hráčům vzkazuju, že musíte vyhrát."

Vážení přátelé hokeje - NE!

(10.3.04 VR) Těšil jsem se na letošní hokejovou sezónu, protože tak silnou ligovou soutěž jsme ještě neměli. Výkony Vítkovic ale nic moc a návštěvy tomu odpovídaly. Místo plné haly jako dříve, 4 tisíce lidí a něco málo k tomu. (Psáno před play off. ) Ale přečkali jsme i horší časy.

Proč si ale příští rok permanentku určitě nekoupím? (Můj otec si již několik let po sobě kupuje ze svého nijak závratného platu permanentku, přestože ho od toho každý rok odrazuju. Na můj dotaz, kolikrát za sezónu bude vyprodáno a jestli letos bude nějaké play off, raději neodpovídá. Je to prostě zarytý a nekritický fanda - celý po mně. :o) ) Nechci se při každém vstupu na hokej nechat osahávat bezpečnostní agenturou, která se aktivně snaží prohlížet i kapsy přicházejících. (Bezpečnostní agentura FOCH - teplý každý hoch ;o) )

Na tuto činnost nemají ze zákona nárok, ale mají:

  • o pěkných pár kilo více než já
  • je jich na jednoho příchozího alespoň deset
  • vše co bych udělal je proti nim namířeno a tudíž mohou tvrdě zasáhnout
  • požehnání provozovatele haly (že by město Ostrava s požehnáním primátora nemuselo dodržovat zákony?)

(Když jsme to diskutovali z právního hlediska, tak je to zhruba následovně. Člen bezpečnostní agentury nemá větší pravomoci než kterýkoliv jiný občan. Pokud vás vyzve k tomu, abyste mu ukázali kapsy resp. zavazadlo, je to v podstatě na vaší dobré vůli, jestli to uděláte nebo ne. Právo na osobní prohlídku nemá ani náhodou a vy ji můžete odmítnout. On zase může odmítnout vás vpustit do haly s tím, že nerespektujete pravidla stanovená pořadatelem, který si agenturu najal. Ale hádejte se u vchodu s gorilou…)

Kdysi se říkalo, že hokej se hraje pro lidi. Jestli jsou lidi Ti, kterým dělá dobře, když je někdo osahává  když jdou na hokej, tak já to určitě nejsem.

Takže letos konec s hokejem Vítkovic. (Já ti to připomenu v létě, tati...;o)  )

Pro mne je to velká změna. Místo Paláce kultury - ČEZ Aréna, v mých očích GAY aréna.

Hodně úspěchů!

Komu? Samozřejmě hokejistům.
Ne osahávačům a jejich pomahačům.

(Komentářem psaným kurzívou opatřil Vrátínek jr.)

NHL stále žije!

(Roj 19.2.2005) Ne, nečtete Blesk a nebude to o resuscitaci sezóny za mořem. Stala se mi totiž taková věc. Na Galaxii jsem zachytil hokejové utkání, jednalo se o Extraligu juniorů. Kromě docela pohledného hokeje mě po chvíli trklo, že je tam cosi jiného, krásného, po čem se mi stýská už pěkných pár měsíců. Domácí hráli totiž ve světlých dresech!

Ano, opravdu nikdy si na to nezvyknu. Dvacet let chodím na hokeje, kde domácí jsou ve světlém a hosté v tmavém. Tak to bylo a tak to má být.
Letos nějakého inteligenta z APK, či bůhvíodkud, v záchvatu análního alpinismu napadlo, že naše nejvyžší soutěž se přiblíží svému Velkému bratru - NHL. A soudruzi začali konat. Aby našinec nebyl tou náhlou změnou k lepšímu zaskočen, rozhodli se přibližovat postupně. Nejdříve tedy změnili barvy dresů. Zanedlouho se prohodí i pořadí. Hosté budou uváděni jako první, domácí jako druzí. Také se tak těšíte, až budete v Tipsportu tipovat místo jedniček dvojky?
Dílo bude dovršeno počítáním času obráceně. Pak už konečně budeme světoví a soutěž se přejmenuje na ultra-mega ligu, před kterou se i NHL posadí na zadek.
Trochu mi to připomíná starý vtip, jak se v Anglii rozhodli jezdit vpravo. Ale ne všichni hned, aby nevznikl chaos. Pro začátek nařídili jezdit vpravo jen autobusům. Anekdota je to hezká, realita bohužel česká.

Někteří lidé mají misto mozku suspensor a sedí na rozhodujících postech. NHL stále žije v dutých prostorách jejich lebek. Naši řiťolezci teď dokázali pozoruhodnou věc: od předvčerejška lezou do neexistující řitě :-)
Nikdy si na to nezvyknu, teď před koncem sezóny to už vím jistě. Ještě že to nemají u nás všechny soutěže.

Vivat ČT!

Při sledování večerních BBV jsem nevěřil svým očím. Blok čtvrtfinále první ligy spočíval v informaci, že Budějky a Ústí splnili roli favorita. Výsledky 6:0, 3:1. Tečka. O zbývajících dvou zápasech čtvrtfinále ani slovo. Takhle si sporťáci v ČT představují zpravodajství?! Fuj! Hamba!!!

Utkání hvězd 2005

(25.1. Haryk) S notnou dávkou zvědavosti jsem přijal nabídku své sestry k návštěvě hvězdného hokejového odpoledne v ostravské ČEZ Aréně. S sebou jsem vzal i svou přítelkyni, abych jí trochu zasvětil do svého oblíbeného sportu. Nikdy předtím na hokeji nebyla a bojím se, že po sobotním zážitku už ani nikdy nebude.

Za pouhou stokorunu mohl člověk během cca 4 hodin (240minut) shlédnout v krátkém výčtu zhruba toto: 3 milá krasobruslařská vystoupení ostravských nadějí (cca 10minut), soutěž v rychlosti bruslení (cca 10minut), soutěž štafet v nájezdech na brankáře (cca 10minut), samotné utkání hvězd hrané na 3x20minut (cca 75minut), několik „rozcviček“ hvězd (cca 25minut), asi 4 předváděcí jízdy novotou zářící vítkovické rolby, kterou ze skleněného kokpitu k velikému údivu všech řídila žena! Nutno říct, že dala zapomenout na známé povídačky o řidičském umění našich dam a s bravurou a ve velmi slušné čase zvládla nelehký úkol žehlení ledu.

Zbytek času zabralo koukání po tribunách, stropu haly, lidech okolo, kdesi v dálce zněla hudba. Otrlejší zkusili zakoupit kelímkové občerstvení v přeplněných bufetech, které pro naše ženy neskýtaly žádné možnosti zpříjemnit si odpoledne alkoholickým drinkem, pokud tedy neholdovaly pivu. Dotazy třeba na svařené víno byly s dosti antiobchodním výrazem odmítány. Mi osobně trvalo zakoupení kofoly a piva pro otce zhruba 30minut. S pocuchanými nervy, ale s kelímkem kofoly jsem usedl ke sledování velkolepé podívané plné opěvovaných hvězd.

Na led nastoupila místní hvězda Věra Špinarová a zapěla hymny. Dýchavičné paní zpěvačce mohli aspoň napsat text na kus papíru, aby nezpívala Nad Tatrou se blýská.

Pak začal hokej. Marně jsem čekal na něco, co by mě přinutilo zatleskat. Snad jen drobná dávka vlastenectví mě nutila mírně stranit výběru v rudých dresech, kde ovšem vlastenectví padlo při pohledu na dvojici Uram-Pucher. Hned po první akci mi bylo jasné, že jsem měl nechat aspoň část výplaty v některé ze sázkových kanceláří, aby tohle utkání mělo aspoň nějaký náboj. Skončila první třetina, vyjela rolba, počuměli jsme po hale, podívali se na pár důchodců na obřích obrazovkách, kteří cosi klábosili, rolba vyžehlila led a bylo tu finále rychlosti bruslení.

5 minut příprav, 15 sekund vzrušení, Radim je vítěz a … a co? Nic. Nikoho to moc nevzrušuje. Však co, příští rok už stejně nebude v liberecké tygří kleci, ale kdesi u Skalistých hor a liga bude bez nejrychlejšího bruslaře. Možná bychom v lize stejně našli několik hokejistů, kteří by vítězný čas stlačili ještě více. Tak pojďme na druhou třetinu… a je pryč. Viděli jsme několik hezkých kombinací v želví rychlosti.

Druhá pauza, čumění po hale, rolba, důchodci, klid. Finále nájezdů… To si ještě nenechám ujít. Češi musí vyhrát! V brance našich je Igor Murín. Čech vítězí! Čech Michal Fikrt v dresu Slovenska poráží slovenského kolegu v české brance, který reprezentuje český tým slovenského trenéra v této hvězdné, do slova a do písmene československé exhibici. Balíme. Poslední třetinu už vidět nemusím.

Je mi jasné, že na obří obrazovce se neobjeví ani jeden čumák hokejisty z ledu, který by třeba povzbudil diváky tím, že se mu v Ostravě líbí apod. Je mi jasné, že divák je tady trochu navíc, protože pro něj není připravená jediná soutěž o cokoli. Teda pardon, jedna ano. SMS aukce o podepsaný dres. Jednoduché počty: hodnota dresu je, a teď to přeženu 300,- Kč, cena jedné SMS 30,- Kč, pokud by dres chtěl jen každý desátý člověk v hale, vydělá provozovatel dost na letní dovolenou. Je docela jasné, že jedna sms na vítězství stačit nebude a já už přeci stovku za vstup dal! Nebudu naivka a nebudu přispívat na sms sbírku pro kohosi, kdo se pak bude u zimáku chlubit svým novým Porschem, které ho stálo jeden dres a já půjdu okolo bez blbého dresu a budu vědět, že tu hadičku k ostřikovači jsem mu vlastně koupil já.

Že už asi nikdy nikdo neopraví radar na měření rychlosti střelby, s tím jsme se už mohli za těch pár let smířit. Tím bohužel divák přišel o jednu z nejatraktivnějších dovednostních soutěží. Ovšem pořadatelé se letos nenamáhali ani uspořádat soutěž v přesnosti střelby, která stojí pár korun. Jako odměnu dostali vítězové těch tzv. dovednostních soutěží tajemnou neoznačenou sportovní tašku. Z toho mi vyplývá, že buď ze strany sponzorů nebyl žádný zájem, nebo se pořadatel s nějakým oslovováním sponzorů ani nenamáhal. Pro lidi se neuspořádalo skutečně nic, ani blbé slosování vstupenek, ani blbý slalom s hokejkou a pukem mezi kužely, prostě nula nula nic.

Místo třetí tetiny jdeme radši na pivo do hospody vedle našeho baráku. Čepované do skla během 5 minut bude ta nejlepší příležitost popřemýšlet, jak budeme trávit tuhle sobotu příští rok. Hvězdným hokejem teda ale proboha ne!

Chtěl jsem tu napsat, co se mi na exhibici líbilo, ale mě doopravdy nic nenapadá. Co závěrem…? Teda pokud jste dočetli až sem, za což mnohokráte děkuji… Tak snad jen hanba, hanba, hanba! Utkáním hvězd v českém provedení jsem fakt znechucen.

MS 2004 - skandál: medaile pro Kanaďany jsou falešné!!!

(31. 12., W.D.) Veliký skandál je dozvukem mistrovství světa v ledním hokeji, které se odehrálo v květnu 2004 v České republice. V Severní Americe i zbytku hokejového světa teď bude fanouškům pro zábavu nikoliv NHL, ale organizační výbor českého šampionátu. Server OHF jako první na světě přináší zákulisní informace, které se mu podařilo získat díky blízkým kontaktům na vedení organizačního výboru zřízeného Českým svazem ledního hokeje.

V polovině prosince dorazil na Svaz fax oznamující, že v těsném závěsu za ním je poštou poslán balík, který neobsahuje nic kovového, tudíž že se nejedná o nic životu nebezpečného a že se tedy Češi nemusí bát balíček otevřít ani v prostorách Sazka areny. Představitelům našeho hokeje byl podivný jízlivý tón vzkazu. Za týden na to pak do Prahy na adresu Sazka areny pošta doručila balíček s razítky kanadské pošty a známkami s vyobrazením britské královny. Při obvyklé vstupní proceduře (dvojí prosvícení balíku rentgenem, pronesení soustavou detekčních rámů, pobyt v antiradioaktivní vymírací komoře a následném měření radioaktivity v dosahu 50 metrů od balíku) byl balík shledán jako bezpečný a tudíž pod dohledem pyrotechnika mohlo dojít k jeho otevření.

K překvapení přítomného týmu bylo zjištěno, že balík je vycpán toaletním papírem. Mezi jeho útržky pak bylo nalezeno přibližně 25 kusů bílých plastových placiček o průměru asi 6 cm a obrovská plastová nádoba. Placičky vypadaly jako veliké knoflíky upevněné na žlutomodrých stuhách a umělohmotný kýbl znalcům tvarem připomínal pohár pro mistry světa. Na kusu papíru pak byl nalezen nediplomatický popis, k čemu mohou Češi nádobu, toaletní papír i umělohmotné kousky použít. Nikdo z přítomného týmu pyrotechniků a pracovníků ochranky si obsah sdělení nedovedl vysvětlit, proto byl celý balík předán na sekretariát občanského sdružení Zelený ostrov s odkazem o možnosti předání až na ředitelství Sazky či ČSLH. Krabice putovala po uvedených společnostech, nikdo však nebyl ochoten událost komentovat. OHF proto oslovili přímo ty, kteří zajímavý balík do Prahy adresovali.

„Už v letadle cestou domů mi moje medaile přišla zvláštní. Připadala mi příliš lehká. Myslel jsem si ale, že se mi to zdá, že jsem opilý“, pravil v telefonickém rozhovoru brankář mistrů světa Roberto Luongo. „Já už nějaké medaile z juniorských šampionátů mám, tak vím, jak taková medaile má vypadat. Určitě z ní nemá opadávat její zlatý povlak“, doplnil poznatky Jay Bowmeester. „Přišel jsem na to až doma, když jsem medaili půjčil na hraní mojí dcerce“, vyprávěl Ryan Smyth. „Po pár dnech nebyla medaile zlatá, ale bílá. Volal jsem některým klukům, jestli nezpozorovali taky něco takového. A ono jo!“
Zvlášť velké pozdvižení způsobila kopie poháru pro mistry světa. Kanaďané se rozhodli ji umístit v Síni slávy v Air Canada Center v Torontu. Pohár měl stát na čestném místě a ve dnech těsně následujících po mistrovství ji v Síni slávy osvětlovalo velké množství zářivek. Vznikající teplo způsobilo, že vrstva ze žlutého kovu na povrchu popraskala, opadala a vytvořila zlatou závěj pod bílou nádobou. „Vystavovat tady nějaký falešný kýbl, na to je naše síň slávy až příliš důstojným místem“, nechal se slyšel ředitel uvedené instituce.
Hráči, trenéři a realizační tým kanadské reprezentace mezi sebou žhavili telefony, až se dohodli, že nekvalitní odměny za svůj výkon českým organizátorům vrátí. „Plně chápu bezpečnostní opatření, která Sazka arena stanovila pro provoz ve svých prostorách, ale co je moc, to je skutečně příliš,“ již s vychladlou hlavou řekl OHF Mario Lemieux.

OHF shromáždili vyjádření Kanaďanů a předložili je Sazce a ČSLH se žádostí o vysvětlení. „Jedná se o vnitřní záležitost Sazka areny, kterou organizační výbor nemohl nijak ovlivnit,“ odpověděla Michaela Drobná, tisková mluvčí organizačního výboru. „Naším úkolem bylo především zajistit bezpečnost návštěvníků Areny. Tomu jsme podřídili všechno včetně podoby medailí a poháru. Při dodržení nastavených pravidel jsme zjistili, že z bezpečnostního hlediska je nepřijatelné, abychom do prostor Areny vnesli kovové medaile. Proto jsme pro letošní turnaj zvolili plastovou variantu medailí i poháru“, sdělil šokující poznatek mluvčí agentury BestSport Jan Vala. „Pan doktor Hušák jako představitel hlavního investora Areny náš záměr schválil“, dodal. „V původním návrhu průběhu turnaje existovala možnost, že se turnaj odehraje na umělém ledě a umělých bruslích,“ bez skrupulí vyprávěl JUDr. Aleš Hušák poté, co vyslechl informace, které mají OHF k dispozici. „Kovové nože bruslí totiž považujeme za velké bezpečnostní riziko. Bohužel tento náš záměr nevyšel, neb turnaj na umělé ploše a umělých bruslích jednak nepřipouštějí regule IIHF, ač jsme se snažili tento bod do jejich stanov včlenit, a jednak se proti tomu bouřili samotní hráči. Například Jarda Jágr mě osobně poslal do prdele,“ profesionálním tónem sdělil dr. Hušák.

Aféra s umělohmotnými medailemi je v samotném začátku. Zatím nejsou informace o tom, jak jsou na tom se svými medailemi stříbrný a bronzový tým. Zatím se nikdo další se stížností neozval, a tak OHF budou celý případ nadále sledovat a své čtenáře informovat.

Tanečky okolo hokeje

(Roj 30.11.) Hokejoví fanoušci v minulých týdnech určitě zaregistrovali spory, které propukly mezi Českou televizí, BPA a kabelovou Galaxií-sport. Galaxie měla zájem o poskytnutí sublicence na vysílání Extraligy, Česká televize podle některých informací a článků v tisku „nikdy s nikým na toto téma nejednala“, podle dalších „byla nabídka nízká“ a podle ještě jiných pramenů se „ČT nehodlá dělit o hokej, který umí ze všech nejlépe“. Takže jak to tedy je?
Jasné je jedno. Oficiální tiskovou zprávu, kterou Česká televize poněkud nepochopitelně vydala jako reakci na nenápadný článek v deníku Sport, okamžitě zpochybnila BPA. Vcelku jasně se prokázalo, že Česká televize lže. Nebo přinejmenším po vzoru českých politiků mlží a hraje si se slovíčky. Bohužel z této pozice můžeme jen nastínit řadu otázek, na které bychom rádi dostali odpověď především od České televize. Určitě nečekejte, že se tady dozvíte informace ze zákulisí. Přestože mám jistou velmi věrohodnou představu o přesné částce, nenapíšu, kolik stojí televizní práva na extraligu ani jak vysoká byla poslední nabídka Galaxie České televizi. Tyto informace nejsou veřejné.
Ale jestli si tohle přečte někdo povolaný v jedné nebo druhé straně sporu, třeba se ozve a třeba se pak hokejový fanoušek dozví celou pravdu. Takhle má český hokejový fanda pocit, že trucující Česká televize dělá naschvály konkurenci. Takže, pánové - prozradíte všechno? Položme si hypoteticky otázky a zkusme si odpovědět, co víme.

Proč Galaxie-sport nechtěla extraligu už před sezónou? To měla NHL a teď jí je extraliga najednou dobrá?

Ano, je. NHL byla jedním ze základních stavebních kamenů vysílání Galaxie, ale jak jste si jistě všimli, letos nezačala. A už se to tak někdy v tržních ekonomikách stává, že když v obchodě nemůžete svým zákazníkům nabídnout to, na co jsou zvyklí, poohlédnete se jinde. Galaxie se pokusila zareagovat na zvýšenou poptávku zvednutím nabídky, to je všechno. Galaxie má podle některých zpráv a náznaků zájem o vysílání extraligy i v dalších sezónách a chce se zapojit do jednání už o sezóně příští. Bez ohledu na vývoj v zámoří.

Česká televize nechce poskytnout sublicenci kvůli tomu, že hodlá v nejbližší době otevřít čistě sportovní kanál a neměla by pak co vysílat.

I na tenhle argument se dá velmi lehce odpovědět. Česká televize totiž není VLASTNÍKEM vysílacích práv, pouze si na omezenou dobu zakoupila licenci k vysílání. Vlastníkem práv jsou extraligové kluby jako takové, které práva prodaly společnosti BPA a ta s nimi naložila dle vlastního uvážení. To uvážení bylo v té chvíli úplně jednoduché – na trhu nebyla žádná další televize, která by projevila zájem, navíc podmínky, nabízené Českou televizí, byly poměrně solidní. Jenže teď se situace změnila a kluby cítí možnost lepší prezentace obchodních partnerů. Nemusím dlouze vysvětlovat, že čím častěji se sponzor uvidí v televizi, tím ochotněji pustí nějakou tu korunu. Zájem klubů je tedy zřejmý a i fanoušek by měl pochopit, že kvůli penězům (bez kterých dnešní hokej prostě hrát nikdo nemůže) budou nejspíš i kluby tlačit na rozšíření nabídky. Ostatně já osobně dost pochybuju o tom, že Česká televize hodlá spustit sportovní kanál ještě v této sezóně. A na sezónu příští v téhle chvíli smlouvu podepsanou nemá, k jednáním by mělo dojít v prvních měsících příštího roku. Pravdou je, že Česká televize bude mít i při příštím jednání o prodloužení smlouvy výhodnější vyjednávací pozici a bude mít nejspíš dost možností na to, aby Galaxii ani žádnou jinou konkurenci do hokeje nepustila. Doufejme, že tomu tak nebude.

Česká televize má v ruce drahokam, který si leští a brousí, proč by ho měla někomu dávat?

Tady bych s trochou ironie použil argumentace ČT: když jsou tak skvělí a dělají ten hokej tak dobře, tak proč se bojí se o nevyužité zbytky podělit? Kdyby byla Galaxie-sport tak amatérská televize, jak to pan Otakar Černý v médiích několikrát naznačil, pak umění jeho oveček ze sportovní redakce na Kavčích Horách přeci ještě víc vynikne.

Proč by Česká televize měla podporovat konkurenci? To by byla sama proti sobě.

Tady si s dovolením vypůjčím citát z jedné internetové diskuse. Je naprosto výstižný. „Především Galaxie-sport NENÍ pro Českou televizi vůbec žádnou konkurencí. Tenhle argument by se dal akceptovat za předpokladu, že by ČT byla soukromou komerční televizí. Pak by bylo její chování zcela v pořádku. Jenže ona je televizí veřejnoprávní, placenou z koncesionářských poplatků (a patrně bude mít spoustu jiných výhod oproti nestátní televizím). A posláním veřejnoprávní televize je (světe div se!) sloužit veřejnosti! A v tomto případě by ČT posloužila (hokejové) veřejnosti nejlépe tím, že by vysílala hokej i v úterý. A pokud se jí nechce, neměla by v tom bránit někomu jinému. Ještě bych chápal, že za to chtějí moc peněž a že to jiné televize nejsou ochotny zaplatit - ale jestliže mi státní televize (tedy jenom další úřad) tvrdí, že jim jde o prestiž, tak to je podle mě naprosté nepochopení pojmu "veřejnoprávní". Jen k tomu dodám, že Galaxie-sport v žádném případě nešla proti zájmům České televize. Nikdo nezpochybnil právo ČT vybrat si libovolný přenos z víkendového kola ani jakkoli narušit její programové schéma. Pokud by byla nabídka Galaxie-sport akceptována, nijak by se to ani v nejmenším nedotklo vysílání hokeje na České televizi.

Galaxie-sport neumí udělat pořádný přenos.

Pravda, Galaxie-sport nemá na náročnou výrobu sportovních přenosů kapacity ani technické možnosti. Jenže na trhu je dnes hned několik firem, které jsou schopny hokejové utkání zprostředkovat – a s těmi Galaxie jednala. Navíc součástí jedné z posledních nabídek, předložených Galaxií, byla i možnost nechat Českou televizi vydělat i na výrobě přenosů. Veřejnoprávní televize odmítla další nemalé prostředky, které se jí nabízely za použití techniky a bezesporu kvalitních a zkušených lidí.

Celý tento taneček nemá vitěze. Má však poražené. Jsou to hokejoví fanoušci a sponsoři, je to hokej jako takový.

Karjala na zvláštní stánce

(9.11.Roj) Všechny reportážní články z Karjaly 2004 jsou spolu.

Na hokeji v Anglii

branka Panterů (29.1004) Pred navstevou hokejoveho zapasu v Anglii jsem si nedelal moc velke iluze o kvalite mistni souteze. Skutecnost byla jeste horsi, nez jsem predpokladal. A to se na lede krome rodilych anglicanu prohaneli cesi, slovaci, kanadani, svedove a rusove, vesmes hraci kteri jiz maji neco odehrano. A tak o kvalite zapasu asi nejvice hovori skutecnost, ze nejlepsim hracem zapasu byl vyhlasen (a musim rict ze asi popravu) Marek Ivan, ano, ten Marek Ivan ktery nemel stale misto v kadru prazske Slavie. Ovsem jiny kraj, jiny mrav, tady je Marek "Ajvn" (jak jej mistni hlasatel ohlasil) hvezdou sveho muzstva, jediny hrac schopny vystrelit na branku a tak po zasluze nastupuje jako centr prvniho utoku.

Od dalsich znamejsich hracu jsem si sliboval vice, nez na lede predvedli. Vim, ze Jan Krulis byl pred lety jednim z piliru kladenskeho tymu, bohuzel cas se jiz neda vratit a tak bylo pro me tezke uverit, ze tento borec, ktery pravidelne nastupoval v ceske lize vice nez 10 let je jen jednim za sesti obrancu a ne tim, ktery by vycnival.

Jan Magdosko, slovensky obrance, na me nezapusobil vubec, snad jen jmenem, kterym se vyrazne odlisoval. Roman Tvrdon, o kterem pisi mistni noviny jako o hvezde hrajici sveho casu i v NHL, bohuzel nenastoupil. Prekvapenim byl pro me brankar belfastskych velikanu Martin Klempa; jak jiz jmeno napovida, jedna se patrne o Cecha, i kdyz jsem toto jmeno nikdy neslysel. A asi uz neuslysim.

souboj u mantinelu Hala nottinghamskych panteru je nova, utulna, hezka, neco jako prazska Sazka Arena bez hornich pater a unavne osobni prohlidky. Zde se prohlidka nekonala, vsichni byli mili a foceni bylo dovoleno, pouze s pripomenutim ze bleskem muze ohrozit hrace.

Samotne utkani pusobilo dojmem zpomaleneho filmu, strel poskrovnu, vyloucenych mnoho. Nevim jestli nekdo videl zapas na letosnim MS v Praze ve skupine o zachranu Ukrajina - Francie. Pokud ano, muze si sam udelat obrazek o kvalite britskeho hokeje.

Frantisek Micek, Nottingham

Foto: zluti jsou domaci Panteri, zeleni belfaststi Velikani.
 
  Nepřehlédněte! 
Opravdový rozhodčí ochotně a rychle odpovídá na vaše dotazy!
Viz Česťova poradna. Ptejte se!
Fotky z MS'04
CZE-LAT CZE-KAZ CZE-GER
CZE-AUT CZE-SUI CZE-CAN
CZE-USA SVK-CAN SVK-USA SWE-CAN

Necensurovaný rozhovor o MS'04

(23.9.roj) Ponechme teď stranou úvahy, jestli naše srandaliga stávkujících má smysl nebo nemá a vraťme se ještě k poslednímu MS.

Proč se do haly nesměly brát foťáky? Kdo za to může?
Kdo vlastně celý ten obrovský podnik organisoval?

Zajímavé nakouknutí do zákulisí MS 2004 můžete zrealisovat v rubrice Pohled pod led. Přes půl hodiny jsem si povídal s šéfkou mediální a PR sekce, paní M. Drobnou. Udělejte si chvilku a dozvíte se, co ještě nevíte :-)

Ivan Hlinka


Ten chlap nám radost rozdával,
když bojoval, branky dával,
z lavičky řídil, bavil nás
a připravil nám hodokvas.
 
Litvínov, repre, Nagano,
to teklo proudem šampáňo,
štěstí národ zalilo,
zlato medailí svítilo.
 
Děkujeme Ti, Ivane,
za tvé umění všestranné,
a zvedáme své pohledy,
k Tobě v All stars týmu na nebi.
 
jménem všech fanoušků
Bodie (OHF226)

Stanley Cup podruhé v Ostravě

(4.8.04 Vrátínek) Po loňské premiéře, díky Ríšovi Šmehlíkovi a jeho Devils, jsme měli možnost letos opět vidět v Ostravě nejcennější hokejovou trofej - svatý grál všech hokejových fanoušků - Stanley Cup, a to díky Pavlu Kubinovi a jeho Lightnings. Mimochodem letos naposledy byl Stanley Cup k vidění ve své původní podobě. Jak známo, jména vítězů jsou vždy po sezóně vyryta na podstavec poháru, no a právě letos nastala situace, kdy se podstavec zcela zaplní. Od příštího roku bude tedy nejstarší patro odebráno a přemístěno do hokejové síně slávy a bude přidáno nové místo pro další jména.

Narozdíl od loňska, kdy se na cestě do Ostravy pohár ztratil a program musel být o den posunut, se letos nic dramatického nepřihodilo, pokud nepočítáme to, jak Pavel Kubina hledal v sobotu v 6 hodin ráno na náměstí v Písku svého spoluhráče z Tampy Standu Neckáře, který měl trofej k dispozici v pátek a po bouřlivé noci nebyl k nalezení. :o)

Bohužel jsme tentokrát nabrali zpoždění my, takže jsme dorazili do ostravského obchodního centra až půl hodiny po plánovaném začátku akce, ale, jak jsem později zjistil, teprve 5 minut po Pavlu Kubinovi. Ve chvíli kdy jsme přišli, líčil právě hrdina dne průběh oslav v Tampě včetně triumfálního průjezdu městem v limuzínách. Jedním dechem ale nezapomněl dodat, že nejlepší fanoušci jsou stejně na severní Moravě, za což byl odměněn hurónským řevem. Že je Pavel patriot dokazuje i jeho zájem nastoupit v případě stávky v NHL za svůj mateřský klub HC Vítkovice. Mimochodem na očekávanou stávku v NHL se velice těším, protože kdy jindy máte příležitost vidět živě řadu hráčů, kteří normálně působí v zámoří.

Pavel Kubina s poháremPavel je zároveň velkým fanouškem ostravského Baníčku, jehož hráčům neváhal z Ameriky poslat k zisku mistrovského titulu gratulaci a čtyři bedny šampaňského. Nejvíce ho asi mrzelo, že nemohl být u oslav titulu osobně, ale snad si to částečně vynahradil tím, že mohl v dresu Baníku nastoupit v závěru přátelského zápasu proti Mönchengladbachu, čímž se mu splnil další klukovský sen.

Na pódiu se objevila také Pavlova přítelkyně Andrea Černíková, která sledovala neobyčejně dramatickou finálovou sérii se svým otcem, dlouholetým dnes již bývalým generálním manažerem Vítkovic, na Floridě. Na otázku, zda je život s hokejistou procházka růžovým sadem, nebo armagedon, odpověděla bez váhání, že to druhé. :o)

Poté následovalo fotografování fanoušků s pohárem a Pavlem, který trpělivě vydržel téměř hodinu pózovat objektivům návštěvníků. Nejprve ale dal možnost hendikepovaným fanouškům, když k nim i s trofejí sestoupil z pódia. Upřímně řečeno mi ho bylo celkem líto, protože chvílemi opravdu připomínal cvičenou opičku. :o( Jídlo, které mu přinesli z blízkého stánku, si stihnul sníst až v limuzíně cestou do rodných Janovic, kam zamířil z Ostravy.

Holčička na Stanleyho nočníku.Velkým překvapením, kterým ohromil všechny přítomné, bylo bezesporu, když do poháru posadil malou holčičku, která na něm chvíli seděla i s lahví v ruce jako na opravdovém trůnu. :o) Řekl bych, že něco podobného asi zažil Stanley Cup poprvé, ale kdo ví. Asi se jí to ovšem moc nelíbilo, protože se okamžitě dala do pláče. No já se nedivím, asi to muselo trochu studit do zadečku. :o)

Po fotografování ještě následovala autogramiáda. Pavel vytrvale podepisoval hokejové kartičky i trička vyrobená právě pro tuto speciální událost. Ani já jsem si nenechal ujít příležitost získat jeho podpis. S fanoušky se rozloučil s tím, že po půlnoci jej i s pohárem najdou na Stodolní. :o)

Pokud bych měl po loňské premiéře Stanleyova poháru v Ostravě vidět v letošní repríze náznak zrodu určité tradice, pak musím říct, že by to bylo velmi příjemné a asi by to chvilku trvalo, než by se mi omrzelo vidět každý rok Stanley Cup v Ostravě. :o) Proto jsem rád, že to okolnosti dovolily a mohl jsem se oslav zúčastnit i letos. Velká gratulace k životnímu úspěchu a poděkování samozřejmě patří vítkovickému odchovanci Pavlu Kubinovi.

Ohlédnutí za MS

(Roj 20.5.) Plot. Tato věc se mi asi po letech vybaví, když si vzpomenu na letošní MS. Ohyzdné pletivo obepínalo celé okolí haly a nedovolovalo se k ní přiblížit. Byl jsem zvědav, zda po skončení MS plot zůstane.
Zůstal. Architekti si sice mysleli, že hala bude skýtat kolejdoucím místo příjemné k odpočinku a procházkám, malovali si nějaké vodotrysky, lavičky a podobné nesmysly, zatím mají leda tak plot, který v plánech vůbec nebyl. Ale mohlo to dopadnout hůř. V Dachau měli plot z ostnatého drátu a o metr vyšší...
Ponechám však stranou plot i to, že jsme na MS zcela neuvěřitelně nevyhráli a pokusím se udělat takové zhodnocení, co se mi letos líbilo a co mě naopak pilo krev ve srovnání s MS dříve. Bude to dvoudílné.

Písnička šampionátu

Na všech předcházejících podnicích byla vždy jedna nebo dvě písničky či fanfáry, které se staly "oficiální" hudbou daného MS. Někdy byly povedené více, jindy méně. Někdy se povedly tak, že se z nich staly národní hokejové evergreeny. Za všechny můžu jmenovat švédské "Nu tar vi dom" či finské "Ihanaa leionat ihanaa".
Ústřední hudba MS se hrála v halách, fanďáku i v rádiích s vysokou frekvencí, všude se prodávalo "oficiální CD" s hudbou šampionátu. Tato CDčka mám a jejich poslech mě vždy vrátí do příslušného roku.. krásná nostalgie.
V Česku jsem nic takového neobjevil a neslyšel.
Možná je to nakonec dobře, docela jsem se bál, že se dočkám velkolepého trháku "My jsme ten správnej tým - vol.II" a opětné revitalizace Michala Davida. Naštěstí ne, i když se prý pokoušel o cosi na Staromáku při čtvrtfinále, kde ho lidi vypískali.

A tak vlastně jediné hudební připomenutí letošního MS byla oficiální fanfára IIHF, která se již několik let nemění a hraje se při oficiálních příležitostech, jako zahájení, vyhlašování nejlepších.... Je docela pěkná.

Zahajovací a ukončovací ceremoniál

Zde musím dát jednoznačné plus. Zahájení bylo nejoriginálnější, jaké jsem viděl. Pozadu nezůstaly ani ostatní oficiální ceremoniály.

Ovšem s tím ostře kontrastují neoficiální začátky zápasů. Dva trapní šašci s mikrofony zde provozovali naprosto nevkusné komandování lidí ve stylu "levá strana zařve"... Z toho se mi dělalo opravdu nevolno. Naštěstí díky nesmyslným prohlídkám u vchodů zůstala většina diváků této nechutné exhibice ušetřena, protože ji prostě nestihli :-)
Ti dva vůbec neuměli mluvit do mikrofonu, nebylo jim roumět skoro ani slovo, dal se vnímat jen ten hysterický řev. Bylo to pokaždé stejné, když zaveleli, aby se vybudil hlukoměr do červeného. Stereotypně se to "podařilo" až jakoby napotřetí. Při finále na ně diváci (Švédové) dost kašlali, takže napotřetí byl "aplaus" evidentně nejslabší, zato hlukoměr se mohl strhat. Fakt trapas. Dělali z lidí blbce.

Pokračování hodnocení bude po VSETÍNU

Cesta od psanců k VIP

(8.5. Roj) Sedí na schodech v řadě za sebou a bubnují. O přestávce se přemisťují na jiné schodiště. Jejich bubnování rozjíždí halu, ve většině případů úspěšně. Někteří skalní fanoušci tvrdí, že mají chabý repertoár. Jak je to doopravdy?

Asi si ještě pamatujete, jak jsem psal o kotelnících, kterak si pracně vybojovávali místo. Leč, to ještě nikdo netušil, že jistý mocný muž usoudil, že bubeníci jsou pro atmosféru minimálně stejně užiteční, jako roztleskávačky (!)
řada Takže se našim kámošům z Odolena Vody a Plzně donesl vzkaz, že mají přijet s bubny a o nic se nestarat. Poprvé se to projevilo ve středu na zápase s Německem. Přibylo pár dalších bubnů a dostali stejný status, jako Eurotel cheerleaders. Poprvé a naposledy směli bubnovat na schodech ve svých vlastních fanouškovských dresech.
Sezení v řadě za sebou je snad nejnevhodnější formace pro bubeníky, jaká může být, kluci mi to potvrdili. Nic neslyšíte, jen vlastní buben a buben bezprostředně za sebou. A nic nevidíte, jen záda toho před sebou, nikoliv už jeho ruku s paličkou či buben. Proto spustit nějaký koordinovaný rytmus dá dost práce, a kluci potřebovali někoho, kdo by jim ukazoval a sehrával je s publikem. Částečně se této role ujal Bříza, ale nastaly problémy s diváky i pořadateli...
Na druhou třetinu zápasu jsme dokonce byli v oblasti obydlené Švýcary, kteří fandili Němcům (!) a na bubnování se vůbec nechytali. Po přesunu do jiného sektoru, kde seděli opravdoví čeští fanoušci se to zlepšilo.

modří Je třeba si uvědomit, že za normálních okolností se bubeníci soustředí do kotle, stojí vedle sebe a jsou obklopeni skupinou nejsilnějších hlasivkářů, tvoří dobře sehraný tým, který strhne celé hlediště. Přitom pokřik obvykle rozjíždějí hlasivkáři a bubeníci se k tomu okamžitě přidávají. Nejdůležitější ale je, aby byli navzájem co nejblíž a slyšeli se. To v Šaškaréně není. Okolo schodů sedí náhodná směsice lidí, z nichž mnozí z nich nikdy na hokeji nic neskandovali a jediné, co jakž takž zvládnou, je "Češi ... Češi ..."
Pro některé citlivé jedince a ženy nosí kluci neustále u sebe zásobu vaty do uší, kterou nabízejí okolosedícím. Někteří takto oslovení diváci nechápou, co to je, a dojde jim to až po minutě bubnování :-)

triko Nic ale není zadarmo, a tak jsem v neděli při zápase se Švýcarskem spatřil na schodech jakési srandovní figurky v modrých tričkách. O přestávce jsem k nim naklusal a zřel jsem, že modrá trička mají na sobě nápis Eurotel bubeníci a jejich nositelé je na přestávku hromadně svlékají. Náhle jsem spatřil jejich skutečnou podobu a ... krve by se ve mě nedořezal! Ano, byli to maskovaní Kosí bratři & spol !!!
Když jsem se pomalu zvedl ze země v salvách smíchu, začal jsem z nich tahat informace. Lezlo to z nich jak z chlupaté deky :-) Prý je potkalo to, o čem jsem psal, že potká Vimperáky. Přistavené vozy, zvláštní vchod do haly, lístky zdarma.
Začal jsem uvažovat, jestli k tomu také patří obsluha nahoře bez, ale vtom jsme si všiml přicházejících "sester" z Eurotel cheerleaders a začal si představovat společnou šatnu, pravidelné tréninky mezi třiceti krásnými sexy oděnými slečnami... Podívejte, jak jim to spolu sluší! Dobře si to kluci umějí zařídit!
holki
Tentokrát jsem už odmítl jít s nima na schody. Jednak jsem si připadal málo vyeurotelený, jednak jsem tušil, že by mě tam hustapo brzy vyeliminovalo jako cizorodý element záškodnického typu :-)
Kluci mě ujišťovali, že příští zápas už budou mít normální české dresy, pouze mírně zohyzděné nápisem Eurotel, což už se dá vydržet. V podstatě na nich bylo vidět, že si moc dobře uvědomují příchuť šaškárny, kterou dělají pro někoho jiného, - na druhou stranu - je to jediná možnost, jak se na ty hokeje dostat, lístky normálně nesehnali. Hlavně ať o tom nepíšu :-) A taky jsem slíbil, že neprozradím, kdo byl onen mocný muž, který to všechno zařídil. :-)

Ať hodí kamenem, kdo je bez viny. Ano, je pravda, že do haly se dostali i jiní bubeníci, kteří neměli tolik štěstí, je možné, že opravdový fanoušek se nenechá nikdy vmanipulovat do role klaky, ale je také pravda, že kluci opravdu pomohli udělat atmosféru. To je bez debat. A kdo by takovou nabídku dokázal odmítnout? Já ne.

Panu Kusému pak budiž přičteno ke cti (kromě vkusu na přítelkyně), že neumožnil bubnovat svým příbuzným a funkcionářům svazu, ale klukům, kteří to uměji. :-))
Čtvrtfinále ve verších
(Bodie 226)

Vyhraná tabulka,
tisíce úsměvů,
krásná atmosféra,
aréna ve zpěvu.

Naši čeští hoši,
se lvíčkem na triku,
na led už vjíždějí,
hostí Ameriku.

Třetina po nule,
ale pak ouha,
od modré trefí se,
obránce Škoula :-)

Jágr si za chvíli,
za brankou čaroval,
puk k tyčce protlačil,
hned jsem se radoval.

Náhle naše lavička,
snad pauzu měla,
do branky chytla se,
Parkova střela.

Pět minut do konce,
bylo mi do pláče,
po nádherném vlastenci,
smutného Hlaváče.

Rozhodnou nájezdy,
poprava veřejná,
tyčky už zvoní,
Conklina, Vokouna.

Poslední nájezdy,
Roach, liška podšitá,
Vokouna blafuje,
ten bohužel nechytá.

Conklin je úspěšný,
propadá Dopita,
medaile nebudou,
dneska jsme jelita,
bez nás je elita.

Takový už je hokej

(6.5. Roj) V osudnou Černou středu jsme náhodou seděli vedle hokejového spolukomentátora Pavla Richtera. To je samo o sobě velký zážitek, bez přítomnosti TV kamery je daleko odvázanější a člověk se od něj dozví spoustu zajímavého. Poměrně brzy dával najevo názor, že hráče s číslem 7 by měl dnes trenér stáhnout. Výkon rozhodčího komentoval jen slovy "ten nám dává, co?" Jak se blížil osudový závěr, povzdechl jsem si spíš pro sebe, že to se přeci nemůže stát! P.R. to zaslechl a pravil větu, která se mi vryla do paměti asi na dlouho: "Může, takový už je hokej".
loučení Po zápase publikum smutným hráčům bouřlivě děkovalo a ti se naposledy rozloučili.

tiskovka Na tiskovce po zápase se okolo trenéra srotil dav novinářů a Sláva odpovídal přes hodinu. Na opakované dotazy zdůraznil, že nejvíc ho mrzí, že zklamali fanoušky, kteří byli fantastičtí. Že tentokrát nedělali žádnou akci s faxy a mejly, protože mužstvo bylo nabuzené dost, že se to nabuzení snažili spíš tlumit. Závěrečnou reakci diváků označil za náplast, které trochu mírní bolest.
Více se tomu věnuje ve svém obsáhlém příspěvku na OHlasech Vrátínek.

Trenér vyzdvihl výkon Jardy Jágra. Jeho prohlášení, že chce být řadovým vojákem, nebylo vůbec přehnané, Jarda plnil velmi dobře obranné úkoly, neměl žádné hvězdné manýry, na střídačce i v kabině pomáhal i svými hlasivkami. Ale i ostatní hráči prý podali vynikající výkon.

jagr Za sebe můžu dodat, že vlastně nemusíme být tak smutní. Finové loni dopadli doma ještě hůř, Rusové v Petrohradě skončili úplnou katastrofou. Loni, když nás Finové utěšovali po vyřazení od Kanady, že příští rok vyhrajeme, odpovídali jsme: Home team never wins! Měli jsme bohužel pravdu.

Ale debaty o "konci zlaté éry" nesnáším. Za rok se to už povede. Ať žije Vídeň 2005!

(Fotky z ledové plochy: Vrátínek
Další obrázky z čtvrtfinále)
 

Střípky před čtvrtfinále

(4.5. Roj) Trenér Ralph Krueger nedokázal při závěrečné hymně skrýt pohnutí a slzy, "alpské derby" poslalo do čtvrtfinále tým helvétského hříže. Švýcaři se tedy postaví do cesty Slovákům, může z toho být velmi dramatický zápas, jako loni. Historie se opět opakuje, mám dojem, že se historie MS opakuje mnohem častěji, než by bylo zdrávo. Že je systém turnaje přežitý, si myslí mnozí, mezi jinými i Sláva Lener. Příliš často se stává, že jedna skupina je výrazně silnější než druhá a ve čtvrfinále vyhrají týmy z této skupiny.

Jak se správně píše "hopšvic"?

Když je řeč o Švýcarsku, musím zde definitivně udělat jasno. Zeptali jsme se člověka nejpovolanějšího, pravého švýcarského novináře, u něhož lze jazykové znalosti předpokládat :-)
Vysvětlil nám, že existuje verse německá a francouzská:
Německy je to Hopp schwiiz
Francouzsky je to Hop suisse
Přes to nejede vlak. Když to uvidíte jinak, je to špatně.

Prodloužení na MS 2004

(IIHF News release přeložil Vrátínek) Pro všechny zápasy s výjimkou finále počínaje čtvrtfinálovými zápasy bude platit, že pokud se nerozhodne v normální hrací době, bude následovat desetiminutové prodloužení po tříminutové přestávce, kdy mužstva zůstávají na ledě a nemění si strany. (V roce 2003 se testovalo dvacetiminutové prodloužení, ale bylo rozhodnuto v letošním roce se vrátit opět k desetiminutovému). Případné prodloužení finálového zápasu by bylo dvacetiminutové s patnáctiminutovou přestávkou a úpravou ledu. V obou případech by se hrálo 4 na 4. Pokud by se nerozhodlo ani v prodloužení, následovaly by samostatné nájezdy.

Nejčastějším účastníkem prodloužení je Kanada, která je od roku 1976 hrála 17 krát (MS, OH a Kanadský pohár). Na trestná střílení má 50% úspěšnost (3-3), ale v prodloužení vyhrála zlatým gólem v 73% zápasů (8-3).

Nejvíce účastí na MS

Jiří Holík       TCH  14 1964-1977
Sven Tumba       SWE  14 1952-1966
Lasse Oksanen    FIN  13 1964-1977
Dieter Hegen     FRG  13 1982-1998
Ronald Petersson SWE  13 1955-1967
Vladislv Tretiak URS  13 1970-1983
Udo Kiessling    FRG  13 1973-1991

Největší návštěvnost na hokejových ligách v sezóně 2003-2004:

1 SC Bern SUI 13 034 79,8%
2 Koelner Haie GER 12 887 69,6%
3 Hamburg Freezers GER 11 351 88,9%
4 Frolunda Goteborg SWE 10 942 90,8%
5 Jokerit Helsinki FIN 9 093 66,5%
6 Lokomotiv Jaroslavl RUS 8 824 97,5%
7 HC Pardubice CZE 8 200 88,2%
8 Farjestadt Kalrstad SWE 7 839 96,1%
9 TPS Turku FIN 7 705 65,2%
10 ZSC Lions Zurich SUI 7 615 66,2%
 

     
18 HC Plzeň CZE 5 881  

Atmosféra strachu

(3.5. Roj) Tak nějak by se dalo nejvýstižněji popsat dění v Šaškaréně. Hovořil jsem o tom s několika lidmi ve žlutých vestách, kteří jsou jako první na ráně, a na něž se snáší oprávněná naštvanost fanoušků. Tito lidé pracují od 8 ráno do chvíle, kdy odejde poslední divák před půlnocí. Z nevyspání mají kruhy pod očima. Za hodinovou mzdu si koupí jeden párek v rohlíku v hale, jídlo z domova si přinést nesmí. Od svých šéfů dostávají rozporuplné rozkazy, řeší problémy s platností vlastních kartiček, kdy není jasné, kam oni sami smí a kam ne :-)
Celá hala je prošpikována kamerami, jsou úplně všude. Každý je pod neustálým dohledem. Diváci i pořadatelé. Takže když pronesete foťák, kamera vás zachytí a pořadatel, který zodpovídá za příslušný úsek, má průšvih. Od jednoho z nich jsme se dozvěděl, že už vyhodili 80 lidí za podobné průšvihy, ale on sám si tím údajem nebyl jistý, možná je to součást taktiky jejich šéfů, aby se víc báli o zaměstnání.

Se znalostí tohoto pozadí už některé věci přestávají být tak nepochopitelné. Sazka pořadatelům slíbila, že většina z nich bude v hale pracovat natrvalo, že i v létě budou v hale desítky koncertů a akcí. Při této příležitosti si vzpomínám, že já sám vím o jediném koncertu v létě. Ostatní jsou asi tajné. Na tajné koncerty přijde určitě hodně diváků :-)

Jak píšete na OHlasy, Sazka ztrpčuje život fanouškům, jak nejvíc to jde. Přečtěte si horror u vchodu Jih nebo že se prodávají vstupenky na neexistující místa. Ale stejnou pakárnu zde mají i novináři. Z novinářských míst není vidět, včera navíc přiřadili první řadu pouze fotografům, takže nebude vidět vůbec nic. Celé je to způsobeno tím, že je celkově málo novinářských míst. Hlavně že hned dvě patra okolo celé haly zabírá pochybné VIP, které zeje prázdnotou, nikdo tam nefandí a obývá ho hrstka buranů, kteří si nestoupnou ani na hymnu..
Tiskové středisko v nejmodernější hale Evropy je mnohem menší, než bylo předloni v Jonkopinku, malém městečku, kde se hrála jedna z kvalifikačních skupin. Ve srovnání s Goteborgem je asi 10 krát menší. O tom, že by zde běžela Ostrava na velkoplošných obrazovkách, si můžeme nechat zdát..
zácpa S tím dávám do kontrastu, že pod halou jsou obrovské prostory zatím připomínající staveniště, sám jsem je viděl. Jejich rozloha přesahuje půdorys haly. Bohužel se do nich nesmí.
Chodby v obloucích čtvrtého patra jsou neúnosně úzké, vznikají zde zácpy jako v Pardubicích. Pro novináře je lahůdka, když se musí každou přestávku prodírat proti proudu davu. Těch asi 60 metrů urazíte za 3 minuty.
Podle zpráv z Ostravy je to tam diametrálně odlišné. Pohoda, foťáky nemusíte skrývat, všechno normálně funguje. Stejně jako fungovalo na všech dosavadních MS, včetně Ruska!
Nemyslete si, že si té ostudy zahraničí nevšímá. Na takovou pakárnu nikdo dlouho nezapomene. A možná svým tichým vlivem přispěje k tomu, že se k nám MS na dlouhá léta nevrátí. Zaplaťpámbu!

Další clánky z MS 2004

Delegace na relegaci

(2.5. Roj) Tvrdé jádro slávistického fanklubu dostalo nápad vytvořit Japoncům důstojnou atmosféru a podívat se za 130 kaček na zápas MS. Bez front, bez překupníků Více....
Podčlánky: Tady je Krakonošovo, Novinky ve fanďáku, padělky vstupenek

Kotel v Šaška aréně!!

(28.4. Roj) Ono to jde. My škarohlídi, kteří jsme tvrdili, že v barabizně se nedá fandit, jsme dostali na frak. Ale nemyslete si, že to šlo jak po másle, byla to dřina. Poslyšte od začátku pohádku o hodných pořadatelích a fandícím publiku.
Více....

Ve fanďáku jednosměrka!

(27.4. Zuz) Docela zajímavým úkazem ve fanouškovském stanu (fun areně neboli fanďáku) je organizace vstupu a výstupu lidí. Na včerejší zápas s Kazachy jsem lístek nevybojovala a ani mi to nevadilo, chtěla jsem se podívat, jak ten fanďák funguje, co tam mají a tak vůbec, abych to mohla porovnat s fanďákem ve Finsku. Více....

Ima vída, ima vída, ima vídaes-terajch!

(26.4.roj) Immer wieder Oesterreich! Neděle se zapsala do dějin našich jižních sousedů vítězstvím nového presidenta Fischera nad jeho soupeřkou Ferrer-Waldnerovou. Ale pro mnohé bylo daleko důležitější jiné "vítězství" v Praze. Více....

První den

(25.4.roj) První povinné vítězství máme za sebou, tým predvedl nádherné kombinační akce, bohužel zakončení se povedlo jen třikrát v první třetině, později jsme trpěli tím, že místo střely přišla přihrávka, což ke gólu nevedlo. Více....

Ještě dva dny

(21.4. roj) V pořadu BBV před osmou jste si možná všimli, že sporťáci naznačovali cosi o problémech s kamerami a že doufají, že se čtvrteční přenos uskuteční. Co za tím vězelo? Více....

Opera Nagano

(roj) Také jste nevěděli, co si o tom máte myslet? Jde o přiživování se na úspěchu jiných? Dělají si legraci z hokeje, z fanoušků, z hokejistů? Nebo jde o kvalitně a s nadhledem zvádnutou oslavu vítězství?
Možná jste o tom četli nějaké kritiky, ale ty psali nějací intektuálové, nemající ani potuchu, co obnáší fandění a hokej...
Naštěstí se na "operu" dostal opravdový fanoušek a o svůj zážitek se neváhá podělit. Přečtěte si zasvěcenou Vrátínkovu recensi a shánějte lístky, asi to fakt stojí za to!

Flash z Šaškarény

(17.4. 11:25 Roj) Pozor, NEJDE O VTIP!!!!
V této chvíli pracovníci s majzlíkyv ruce vybourávají dveře od šatny českého národního týmu. Důvod - ty stávající jsou příliš obyčejné. Na místo přijdou dveře nové, uzpůsobené tak, aby na ně mohl jakýsi akademický sochař vysochat lva. Budeme mít nejsuprovější dveře, trumfneme i Američany, kteří tím budou tak frustrovaní, že si od nás jistě nechají nasázet 15 gólů.

Již před dvěma dny došlo k aktu "předání" haly organisačnímu výboru MS. Bohužel to neznamená, že hustapo bude vyměněno myslícími pořadateli, ani že o podstatných věcech začnou rozhodovat lidé, mající alespoň páru o takovém podniku.
V praxi se to projevuje například tak, že dnes přijelo auto s tunami kancelářské techniky na paletách. K vyložení byl potřeba vysokozdvižný vozík, ještěrka. Organisátoři přesně podle proposic dva dny předem objednali ještěrku u majitele haly. Ještěrka byla. Klíčky od ní nikoli. Bez klíčků ještěrka neještěrkuje ani na štěrku.
Klíčky se začaly shánět, až se došlo k Panu Rozhodujícímu O Klíčkách. Pán chtěl vědět jméno, kdo to objednal, kterou ze dvou ještěrek objednal, proč ji objednal, kdy ji objednal, čísla bot, čísla ponožek... klíčky zůstaly u Pána. Auto po 90 minutách čekání odjelo nevyložené.

Nedělní svět aneb Buďte ve střehu!!!

(16.4.Zuz) Předesílám, že následující řádky se zakládají na pravdě, že vše píšu při plném vědomí, nic alkoholického jsem nepožila a že to není převyprávění potrhlého snu:).

Přátelé, ruku na srdce. Když tak člověk čte všecky ty noviny a časopisy, sleduje zprávy a přenosy, kde novinář strká hvězdě pod nos mikrofon a vyptává se na její názory a dojmy – kdo z nás se někdy sama sebe nezeptal: co bych o sobě řekl já? Zajímalo by to někoho? Jak by asi vypadal takový rozhovor se mnou? Soudný člověk se podobnými myšlenkami příliš nezabývá, neb jsou hloupé. Vážení sportovní přátelé, není tomu asi zcela tak.

Včera v poledne takhle sedíme s kamarádkou na obědě v hospůdce na Evropské třídě v Praze. Zazvoní mi telefon. Nic zlého netuše hovor vezmu. „Dobrý den, tady L.P., redakce Nedělního světa. Mně kontakt na vás dal pan ing. Kučera. Připravuju článek o vztahu žen k hokeji. Byla byste ochotna odpovědět mi na pár otázek?“ V několika vteřinách mi zachrastí v hlavě. Nědělní znám jen Blesk. Ing. Kučeru neznám žádného. Žena jsem a vztah k hokeji mám. Usuzuju, že jde o akci kamarádů vtipálků a na hru přistupuji. Líčím paní redaktorce svůj denní program a domlouváme se, že zavolá znovu odpoledne a zkusíme se sejít.

Nad hovorem dumám. Dojde mi, že ing. Kučera=Roj. Nedělní svět, to mi ale fakt nic neříká. Volám Roje. Číslo opravdu paní redaktorce dal, napsala mu o něj na OHFkový mail. Přemýšlím, kdo by ona paní redaktorka ve skutečnosti mohla být, kdo si mohl takovou kravinu vymyslet. Napadá mě jediná osoba. Okamžitě jí píšu zprávu a ona okamžitě volá zpět. Jirka Heš přísahá na svůj čerstvý titul šampióna slovenské extraligy, že tentokrát v tom pazoury nemá.

Po čtvrté hodině odpolední volá redakce znovu. S paní si dávám sraz na stanici metra Skalka. Zatím jsem to vždycky byla já, kdo se na rozhovory připravoval, kdo sháněl o dotyčném informace, baterky do diktafonu a kdo byl ze setkání nervózní. Slečna novinářka vypadala velmi, velmi mladě (ale je jí 26). Nevím, jak rozsáhlé jsou její žurnalistické zkušenosti, ovšem zkušenosti s hokejovým prostředím, tedy tématem, o kterém jsme se spolu bavily, měla nulové. Na hokeji nikdy nebyla, o hokeji nic neví, o fanoušcích taktéž nic. Přeříkala jsem svůj životopis a vylíčila cestu od chemie k hokeji. Snažila jsem se vystihnout, co je OHF, ale zkuste to říct jednou větou někomu, kdo o tom nemá ponětí. Vzpomněla jsem si opět na Hešáka, který nešťastným novinářům zaplácává diktafony rozsáhlými analýzami na jakékoliv téma a snažila se být stručná:) Jakžtakž jsem vyložila i názor na fanynky-ječící puberťačky a fanynky-poloprofesionální novinářky. Většinou mých rozborů byla slečna evidentně zaskočena. Já jsem zase byla zaskočena zasvěceným dotazem, jestli není na zimáku zima... Slečna se mi svěřila, že poprvé na zimák se jde podívat zítra na půl hodiny do Sazka Arény. Mimo diktafon jsem jí vyložila, že Arénu nazýváme STB vzhledem k minulosti pana Hušáka, ona se ale vůbec nezasmála. Dále jsem se dozvěděla, že nejsem vlastně moc vhodný objekt k jejímu tématu, protože spíš hledá ty pubertální ječící fanynky (nedovedu si představit průběh a výsledek rozhovoru s hysterickou čtrnáctkou). A na názor samotných hokejistů na tyto fanynky se jde zeptat právě zítra našich reprezentantů. Dala jsem jí tip na Radka Dudu, že je to milý a upovídaný kluk, navíc hlavně svobodný, takže ho podobné řeči nebudou diskreditovat.

Bavily jsme se asi půl hodiny. Ve finále jsem napsala na papír celé své jméno, aby bylo použito správně. A v úplném závěru si slečna pořídila moje foto, což je teda už úplný masochismus vzhledem k průběhu celé akce.

Řítila jsem se dálnicí D1, z bilboardů na mě koukala reklama na nový časopis Nedělní svět a můj průšvih tím začal nabývat reálných obrysů. Nemám představu, jestli ten článek vůbec vyjde (měl by být v prvním nebo druhém čísle). Taky jsem si, blbec, mohla vyžádat autorizaci. Učiním tak dodatečně.

Ovšem celý zážitek je jasným mementem – buďte ve střehu, protože pořád se něco děje, člověk o tom ani neví a než se vzpamatuje, reprezentuje!!!

PS: Nevím, jestli slečna tuší, kdo je Radek Duda. Nicméně Radka jsem následně upozornila, že za ním zítra možná přijde slečna, tak ať je na ni hodný. Radek mi odpověděl, že je už v Moskvě. Nevím, kdo teda v té Aréně vlastně má být. Ale to už není moje starost:)

Boj o elitní šestnáctku v Gdaňsku

2004 IIHF World Championship Div I, Group B

(9.4. 2004 from) Stejně jako u nás, i v Polsku se koná MS v ledním hokeji. V Polsku zdaleka není hokej sportem číslo jedna a také proto MS, v rámci propagace, bude v přímořském Gdaňsku.
Šest mužstev svede boj o jedno postupové místo zaručující účast v elitní šestnáctce respektive o udržení v divizi I. Stejně jako u nás, všichni fanoušci v Polsku věří v postup domácího týmu, jejich plány se budou snažit překazit ostatní týmy:
Velmi pečlivě zpracovaný rozbor účastníků MS najdete v revitalisované sekci Hokejové přehledy. Pustil se do toho nový expert from

Netradiční návštěva

(7.4.2004 Ušák bin Ládic) Tak jsem se dočkal. Konečně je tu nedělní podvečer a já stojím před nejmodernější arénou v Evropě s nejúžasnější střechou na světě. Za chvíli se uvnitř odehraje první hokejové utkání - a hned finále extraligy!

Upřímně, moc nevím, co to ten hokej vlastně je a pod slovem extraliga si také vůbec nic představit neumím, ale to je zřejmě mojí výhodou. Z hloučků zoufalých lidí v jakýchsi červeno-bílých a modro-žlutých komických hábitech a se šálami kolem krku ( v tomhle vedru, to nechápu ) totiž slyším, že opravdový hokejový fanoušek se dovnitř nemá šanci dostat.

Tedy jak říkám, zájem o hokej je zřejmě handicap a já - hokejem nepolíbený - člověk s naprosto jinými a vznešenějšími úmysly, než je pozorování nějakých usmolenců pachtících se za kusem levné černé gumy, jsem sehnal lístek naprosto bez problémů.

Kopii sazkoterminálové vstupenky jsem pořídil za korunu padesát v jednom nejmenovaném copystudiu....

Pokračování tohoto strhujícího dramatu na speciálu o hale

Jak přežít hustapo

(6.4.2004. Roj) Omlouvám se hned zkraje za ten trochu drsný začátek, ale novinářská objektivita mi velí nic nezkreslovat a citovat doslova to, co znělo halou, chodbami i prostranstvím před ní, tedy i "Sazka kurví hokej!" Eufemismy nejsou na místě, protože nyní můžu hovořit z vlastní zkušenosti. Navštívil jsem "chrám, zasvěcený hrám", nikoli však hokeji.

*) Prohlašuji, že název nemá nic společného s hitlerovskou Geheime Staatspolizei, ani s její českou obdobou StB, jejímž aktivistou byl jistý Hušák.
Jediné, co to slovo vyjadřuje, je to, že ti týpci jsou pěkně hustý! :-)

Lístek jsem měl v hodnotě dvoukila, takový ten vytištěný z terminálu Sazky, bez jakýchkoliv ochranných prvků, minolta by jich zvládla tisíce. Na rubu měl napsáno, že "toto potvrzení je jediným platným dokladem o uzavření sázky.." takže sázky... hmm, abych dodržel imidž, uzavřel jsem ihned soukromou sázku, že nebudu dělat vše tak, jak si představují někteří příslušníci hustapa *) Můžete to brát jako návod, jak v podobnou tragikomedii přežít

...pokračování na stránce o ŠAŠKA areně

Zlín dobyl Sazka arénu

Pánové nahoře
já píšu vám dnes psaní
a nevím vlastně ani
budete-li ho číst...
Jaromír Nohavica

(6.4. Zuz) Byla jsem taky včera na čtvrtém finálovém zápase mezi Slavií a Hamé v nové Aréně a událo se tam toho dost, co stojí za záznam. Spěchám se svým příspěvkem honem rychle, než Roj zas vyplodí nějaký ryze negativistický agresivní tzv. článek:)

Bylo mi moc líto Ály, neúnavné bubenice slavistického kotle, která kraťoučce po skončení včerejšího zápasu chudáček plakala na prostranství před onou v těchto dnech slavnou halou. Ála je normální baba, která hokej prožívá jako každá jiná baba, takže mě její slzy překvapily a chtěla jseme ji utěšit s tím, že 3:1 na zápasy ještě není konec série a ať pomní sérii se Spartou. Jenže Ála neronila slzy nad hromadou Beránkových nevyužitých šancí a tragickým výkonem beka Nováka. "Mně nejde o žádnej prohranej zápas! Mně jde o přístup k fanouškům, kterej se tady předvádí! Copak jsme nějaký prodejný zboží, kterej si někdo koupí a pak si s ním může dělat, co chce????" Ála tak nějak shrnula pocity všech bez rozdílu barvy dresu, kteří v ten moment na tom placu stáli.

Podotýkám, že jsem nečetla žádné články o včerejším zápasu a viděla jsem jen včerejší noční BBV, takže nevím, jestli už někde proběhla informace o zásahu ochranky Arény Sazka proti kotli fanoušků Slavie. Já osobně jsem ten zásah taky neviděla, protože jsem seděla na vysoké galerii nad slavistickým kotlem. Viděla jsem jen, že se lidi dívají směrem ke kotli, tak jsem se tam taky nahnula a viděla jsem několik pořadatelů stojících okolo slavistického kotlíku. Vše jako na dlani z přesně protější strany měl Hans: "Naběhli tam borci s obuškama, vytahali na chodbu pár slavistů z kotle a na tý chodbě je zvalchovali. Docela drsně." Tomuhle excesu předcházelo několikeré upozorrnění rozhlasu, ať fanoušci Slavie uposlechnou pokynů pořadatelů a zaujmou svá místa...

Musím říct, že jsem zažila loňské mistrovství světa v Hartwall areně v Helsinkách, kde platilo totéž opatření. Všichni diváci museli sedět, a to přesně podle údajů na své vstupence, seskupovat se do kotle a společně fandit, to bylo Finům cizí. Řekla bych - jiný kraj, jiný mrav. Finové jako národ pojem "fandící kotel" zřejmě neznají a tudíž je český jev nenechal v klidu. Lze ovšem předpokládat, že ke slechům stavitelů ve Vysočanech/Libni, prostě Praze, se tento údaj dostat mohl. Proto je pro mně osobně těžké pochopit, proč pořadatelé lidem zabraňují po libosti si za svoje peníze, po podstoupení kontrolních procedur (při kterých jsem musela sundat i zlaté náušnice z uší, Hans kvůli kovové sponě i opasek kalhot a Áda musel odevzdat trochu roztoku na kontaktní čočky), se tak nějak zájmově sdružovat. Slavistický kotel byl za brankou, stojící lidi ve výhledu absolutně nikomu nepřekáželi. Stejně tak se nedalo dostat do kotle zlínského, který se vytvořil za střídačkou Zlína (nelze hovořit o střídačce hostů, protože domov ze dne na den nevytvoříte, Slavisté v Aréně evidentně doma nebyli a tudíž se ty dva zápasy finále hrály tak nějak na neutrální půdě). Ani jeden z kotlů nikomu ve výhledu nevadil, nikoho neomezoval, nemluvě o tom, že tato dvě místa byla jedinými, na kterých lidé vytvářeli skutečnou finálovou atmosféru a bez by v hale bylo ticho jako v kostele, pomineme-li "příkazy" k tleskání rytmů vnucovaných na jambotronu.

Do předpisů a kolonek formulářů umožňujících pobyt v Sazka aréně se vejde jen člověk, který je ochoten se na vstupu vysvléci do spodního prádla, zaplatit vstupné (a to může mluvit o štěstí, když vůbec lístek sežene - vyrazit ho z terminálu Sazky se ukázalo být zázraku rovnému Ježíšově chůzi po hladině jezera), dále člověk, který disponuje finančními prostředky k nákupu občerstvení (párek v rohlíku bratru za 49 korun českých), člověk, který jako ovce poslušně usedne do sedačky, lokty vnoří do odkládačů nápojů na madlech sedačky (odkladače nejsou na pití, ale na lokty. Jednak pití do hlediště se brát nesmí, jednak vám lokty do těch odkladačů krásně ergonomicky zapadnou) a posléze ten člověk musí ještě vydávat předepsané zvuky v předepsaný čas. Jakmile se hlavně do posledního předpisu nevejdete, máte smůlu. Dostanete obuškem přes hřbet jako byste minimálně vytrhali sedačku a hodili ji na led.

Vidouce strach v očích děcek ve slavistickém kotli, zlé pohledy sekuriťáků na fandící lidi, vidouce plačící Álu...bylo a je z toho tak nějak....nehokejově a nefinálově blbě. Nejsem žádným příznivcem obcházení nařízení, kamaráda ze Zlína v 5 ráno do Sazky ženu, dvě kila za Altrichtra v brance a Supa v poli dám, náušnice sundám, batoh zrentgenovat si nechám, poslušně po eskalátoru jedu, na svém místě sedím, na jiné místo se necpu, na lidi v restauraci pod mojí galerií neplivu, lokty do otvorů strkám, s protifanoušky se neperu, sedačky nevytrhávám, jambotron obdivuju (je lepší než v Hartwalce), hřích mám jen jediný - před halou a panem Hušákem na zadek nepadám a čelem o zem nemlátím. Přesto nechápu, proč pro kotelníky není místo k stání, proč se nebere ohled na české fanouškovské tradice, proč se užívá obušku na lidi beze zbraně...proč Ála po pobytu v nejmodernější hale v Evropě musí plakat.

Televise v Šaškaréně

(4.4.Roj) První televizní přímý přenos je za námi. Viděli jsme opravdu pěknou halu, barevná šedomodrá kombinace je bezpochyby velmi vkusná. Kostka nad ledem je plně srovnatelná s Globenem, ale přesně to budu moci posoudit zítra na vlastní oči. Zvukový doprovod je o něco méně trapný než na Spartě, ale nechci Sparťanům křivdit, dlouho jsem tam nebyl, třeba už Bubna vyhodili :-)

Studio, kdy na pozadí vidíme přímo poloprázdné ochozy je sice působivé, ale je znehodnoceno tím, že zvuk z hudby repráků je silnější, než hlasy komentátorů a hostů. Dokonce je hlasitější, než jiné hudební pořady na ČT!
Tento jev má trojí vysvětlení:

  1. V hale je větší zvuková hladina hudby, než na metalovém koncertě
  2. ČT pro přenosy z ŠA používá méně kvalitní mikrofony, než pro přenosy z normálních zimáků
  3. Společnost CablePlus, která dodává signál ČT, ho záměrně znehodnocuje svým přeřvaným zvukem
Asi se zeptám někoho z ČT, který bod je správně :-)
Kromě nesrozumitelného komentování mi vadí další věc. Reklamy na ledě jsou tak tmavé, že puk není vůbec vidět! Očekávám, že někdo ze Slavie podá proti tomu protest, protože vinu na dnešní prohře nesou neregulérní podmínky. Když to mohli udělat ve Znojmě, že neviděli kvůli světlu... :-)

Takže se těším na nezprzněný přenos ze Zlína, doufám, že to bude v této ligové sezóně poslední zápas! :-)

Fuj, hanba!!!

(3.4.Roj) Finále naší nejvyšší soutěže bývávalo hokejovým svátkem. Loni sice v Pardubicích došlo k určitým drobným problémům, ale ve srovnání s tím, co se děje teď, to byly prkotiny.

StBák s krycím jménem Krakonoš rozjel hanebnost, která nemá v historii našeho hokeje obdoby. Fanoušci, zvyklí věrně povzbuzovat svůj klub v dobách dobrých i zlých, poprvé zažili pocit bezmoci a vzteku. Fanklub Zlína dostal přislíbených mizerných 60(šedesát!) vstupenek! Pro srovnání: Při letošním finále 1.ligy dostal jihlavský fanklub bez problémů 180 lístků na berounský stadionek, který má  kapacitu 2200 míst. Zbylí fanoušci Jihlavy i Berouna si vystáli frontu, kdo byl trpělivý a ochotný obětovat svůj čas, vyprodaný hokej viděl.

Slávistický Fanklub dojednal do Zlína dva autobusy, pro všechny účastníky výjezdu lístek byl, protože normální je přece držet slovo! Ale co je jinde normální, neplatí pro ŠAŠKA a jeho arenu. Zlíňáci se v sobotu dozvěděli, že slíbených 60 lístků nebude.  Následovala horečná jednání, do nichž se musel vložit i pan Venera a nejvyšší vedení klubu. Výsledkem je, že mají příslib 50(padesáti!) lístků, ale ani to ještě není jisté. Tím pádem nejspiš nepřijedou vytvářet atmosféru ani Vimperáci.
Všichni, se kterými jsem o tom mluvil, Slávisti i Zlíňáci, jsou vrcholně naštvaní, něco takového nikdo ve svém hokejovém životě nezažil. Někteří plánují protestní akci v neděli v 15:00 na stanici metra Českomoravská.

Otázkou je, kam se poděly lístky do "největší haly na světě"? Krakonoš háže vinu na Blažka, Blažek vypočítává do novin, že si skoro nic nevzal. Nikdo jako obvykle za nic nemůže. Krakonoš si nechal posvětit svou neotřesitelnou židli od spolupráskačů z ČSTV. A ještě si jako třešničku na dortu nechal poděkovat za stavbu haly. Jsem zvědav, jak mu budou děkovat za dva, tři roky, až se ukáže, jaká ekonomická katastrofa ta hala bude. Každý, kdo má trochu cti, by tu halu měl bojkotovat, at si v ní Krakonoš třeba honí ...

Některé odhady hovoří, že před halou budou překupníci nabízet nejméně 3000 předražených lístků. Neprůhledný a vlastně veřejně nekontrolovatelný systém distribuce je pro takovéto černé kšefty přímo ideální živnou půdou. Vždyť ani finanční úřad nikdy s jistotou nezjistí, kolik Sazka na lístcích vydělala. Zatímco všude se vstupenky označují raznicemi, přísně evidovanými hologramy, u Sazky vám z terminálu vyjede obyčejný papírek. Kdo ví, jak ten tajný software vůbec funguje...

Co s těmi hajzly, kdo předražují vstupenky? V Jihlavě na baráži jsme jednoduše veřejně vyhlásili, že kdo nabídne lístek za vyšší cenu, než je oficiální, bude mu rozkopán obličej za potlesku okolostojících. V Jihlavě to pomohlo, 8000 nadšeně fandících lidí o svůj zážitek nepřišlo.
Možná se to ujme i mezi Slávisty.

Jen si teď s lítostí vzpomínám, jak loni jsem hodinu před finálovým zápasem s Pardubicemi průhledně a bez podvodů koupil lístek přímo v Edenu. Tehdy jsem ještě fandil Slávii. Od teď v rámci Prahy jedině Spartě!

Co si takhle pěkně zaskandovat? "Hušáku, ty p...!!! "

ŠAŠKA loterie opět v akci

(2.4. Roj) Cena je průšvihově nízká! :-)))
Ano, i tak geniální vysvětlení dalšího skandálu s lístky může pocházet z hlavy, nebudu radši jmenovat jaké. Sazka opět otravuje život všem vážným zájemcům o hokej, když na některých terminálech se lístky vyprodaly IHNED, na jiných trval prodej celou hodinu a čtvrt. Lituju všechny, kteří se zúčastnili této vynucené loterie. A současně přeju všem, kteří lístek "vyhráli", aniž by kdy byli na hokeji, ať dostanou z toho rychlopiva pořádný průjem.

Jedna pozitivní zpráva. Fanoušci Zlína se dohodli s Hokej partou Vimperk, takže v nedělním přenosu mohou vidět bájné Vimperáky i všichni, kdo zatím neměli to štěstí fandit v baráži. Doufám, že je nějaké Hušákovo gestapo nezlikviduje. Já už bych se nedivil ničemu... Hodně štěstí!!

Jak jsme byli u Dr. Hušáka v obýváku

(31.3.2004 Vrátínek) Shodou okolností se mi dostala do rukou pozvánka na slavnostní otevření SAZKA arény, které se konalo v sobotu 27.3.2004. Pan Hušák tuto svoji chloubu nazval také svým „obývákem“ a uznejte, že pozvání od tak „geniálního manažera“ se neodmítá, zvlášť když vás zve k sobě do obýváku :o) a na pozvánce je zdůrazněno, že je nutný večerní společenský oděv a bude následovat bohatý raut....

(Roj) Další, tentokrát Vrátínkův pohled je trohu z jiného úhlu. Sloučíme-li oba pohledy, dostaneme trojrozměrný obraz. Proto neváhejte a vzhůru do třetí dimense!

Poprvé v Huréně

(28.3.2004 Hans) V úterý 23. března nadešel ten slavný den, kdy na půdu nové pražské Sazka Arény vstoupila poprvé noha veřejnosti. I já jsem se přimotal do davu zvědavců a víc než muzikál Rebelové mě přirozeně zajímala samotná budova, která už zanedlouho otevře brány účastníkům a divákům Mistrovství světa 2004. Předem upozorňuji, že tento článek má býti suše popisným a maximálně pološtvavým, nikoliv odhalujícím senzační okolnosti výstavby víceúčelového stadionu :) ....

(Roj) Hansův rozbor je velmi podrobný a poctivý. Proto je celý zařazen jako zvláštní článek v prestižní rubrice Pohled pod led. Možná vás zaujme, jako mě, že soudruh Hušák má uvnitř pamětní desku, jak chutná pivo z rekordní trubky a jiné zajímavé věci.

Ať žije Vimperk!

Aneb: Samozřejmě, že lze vytroubit cokoliv!!!

(23.3.04 Roj) Je to už skoro měsíc, co jsem zde nastolil otázku přímo transcendentní. :-) A celý ten měsíc jsem se věnoval intensivnímu výzkumu, který přinesl své ovoce.

Vimperáci dodrželi slovo a na baráž se dostavili v plné síle. 3 trumpety, dva bubny. V krásné Budvaréně zaujali místo uprostřed kotle v rohu. Ačkoliv místa byla k sezení, všichni stáli, v sedě se špatně troubí. Ostatní fanoušci Jihlavy stáli také, v sedě se špatně fandí. :-) Jediný, komu se to nelíbilo, byl budějovický pan Pouzar. Osobně přišel kontrolovat Jihlaváky, zda sedí všichni na svých sedadlech. Evidentně měl starost, aby nás nebolely nohy, ovšem s díky mu bylo odpovězeno, že to nějak vydržíme. Bylo nás tam víc, než tisíc, tak bychom nějaké ztráty snesli.

VimperaciTrubači do našeho kotle zapadli, jako by v něm byli odjakživa. Našim borcům na ledě v červenožlutých dresech jsme společně vytvořili domácí prostředí. Dokonce i půvabné budějovické roztleskávačky se octly v nesnázích, když neveděly, mají-li se držet hromového rytmu Jihlaváků, nebo diskotéky z aparatury.

Během těch dvou budějovických zápasů jsme si Vimperáky zamilovali. S nimi se vytvořila tak úžasná atmosféra, že to prostě neumím popsat. Naučili se hrát naše, typicky jihlavské popěvky. V baráži moc gólů nepadalo, ale přesto jsem si všiml, že vždy poté, co jsme dali gól, zatroubili takovou nádhernou trojhlasou fanfáru. Nic lepšího po gólu nelze slyšet. Je to nejkrásnější zvuk na světě! Až dodatečně jsem se od nich dozvěděl, že se to jmenuje Prapory a složil to Julius Fučík, ale jiný, než ten s oprátkou.
Po druhém vítězném zápase jsme si udělali holiday on ice, zahráli a zazpívali si Hasiče, což je jihlavská obdoba Vysokého jalovce. Ale to jsme ještě nevěděli, že to hlavní teprve přijde.

Nastal čas pochybností. Čekaly nás dva zápasy doma. Do Jihlavy je z Vimperka pěkná dálka. Navíc kdosi řekl, že kluci slíbili, že musí do Plzně. Že mají problémy s autem. Zvládneme to sami? Budějovice jsou nesmírně silný soupeř!

Pak se na Duklafóru objevila velká červená zpráva: Vimperáci budou! Ze všech spadl balvan. Zorganizovali jsme sbírku na benzín a těšili se na hokej. Pak to přišlo. Narvaný zimák, lidi stáli i na střeše. Trumpety vládly. 8000 lidí fandilo jako jeden muž. Spontální mexické vlny. Ani 5 vteřin nebylo ticho.
Viděl jsem dosud nepřekonatelné finále Dukly s Košicemi. Tohle bylo lepší, letitý rekord padl! V takové atmosféře se nedá prohrát!
Bylo tam pár desítek statečných Budějčáků, kteří nepřestávali věřit v obrat, měli krásnou plachtu s vlajkou, ale fandit se nemuseli namáhat. Kapka v moři. :-)

Fanfáru Prapory jsme si vychutnali celkem pětkrát v obou vítězných zápasech doma, Dukla vyhrála baráž bez jediného zaváhání.

Vimperáci

Hokej parta Vimperk

TRUBKA:
Ondra Sova
Honza Vráblík
David Zeman

BUBEN:
David Vráblík
Zdeněk Kuncl

SCORE v BARÁŽÍCH:
7 odtroubených utkání
7 vítězství

Rozhovor s pachatelem

(24.3.Roj) Jak jsem slíbil, přináším rozhovor s neoficiálním mluvčím Hokej party Vimperk, Honzou Vráblíkem.
Kdy jste s tím začali?
Loni, když Vimperk vyhrál krajský přebor. Chodili jsme povzbuzovat a pomáhalo to. Letos ale Vimperk skončil druhý za Soběslaví, na dva vítězné zápasy.
Potom jste se objevili v Kladně. Jak k tomu došlo?
Hráč Kladna Michal Havlůj pochází z Vimperka. Ten nám navrhl, že bychom to tam mohli zkusit, že chtějí pomoc v baráži
Ano, tam jsem si vás všiml. Dole v Hokejce jsme sice prohodili pár slov, ale kontakt jsem na vás neměl. Jak jste získali spojení na Jihlavu?
Jednoduše. Ondra studuje policejní školu v Jihlavě a fandí Dukle. Jednou si vzal trubku do kotle...
Vimperaci
Aha, už vím, náhodou jsem tam byl :-) Mohl bys srovnat letošní a loňskou baráž vašim pohledem?
Na Kladně jsme s tím teprve začínali, v tom je hlavní rozdíl. Ale obě baráže byly perfektní. V Jihlavě nás dobře přijali hráči v šatně i samotné vedení klubu, po zápase jsme s nimi byli oslavovat a pořád jsme hráli. To v Kladně si udržovali větší odstup. Ale i tam to bylo super.
Dělá vám problém sehrát se s "domácím" kotlem?
V Jihlavě vůbec ne. Ale my se stejně vždycky snažíme přizpůsobit rytmu fanoušků. Když zkusíme zahrát něco nového, dáváme pozor, jestli to lidi "berou". Když ne, zkusíme něco jiného, když ano, opakujeme to.
Kromě hokejů asi někde hrajete?
Ano, v jednom asi osmdesátičlenném souboru.
A co?
Všechno :-)
Neměli byste chuť zahrát si v českém kotli na MS?
To je teď můj sen
BERU TĚ ZA SLOVO!!!!

Lze vytroubit extraligu?

(24.2.roj) Hokejovým Českem mozná začíná obíhat zcela nevídaný fenomén, proti němuž jsou AktaX slabým odvarem. Tož poslouchejte od začátku.

Letos jsem se na prvoligový hokej dostal až na čtvrtfinále Jihlavy s Hradcem Králové. Hokej to byl urputný, jak se na playoff sluší. Ale zaujala mě jedna věc mimo ledovou plochu. V dukláckém kotli pomáhala vytvářet skvělou atmosféru trumpeta. Opravdická trumpeta, ne ten sprejový paskvil nazývaný též "sparťanský mor". Člověk, který na ní hrál, to zjevně uměl a navíc byl na hokeji jako doma. Jeho jingly byly jak vystřižené z Toronta nabo Montrealu, nechyběly ani klasické "české" popěvky. Bubeníci v kotli se s ním výborně doplňovali a podařilo se jim strhnout celý stadión. Bez pomoci repráků.
Zábava byla, i když Sugi pustil laciný gól a museli jsme se dost strachovat o výsledek. Snažil jsem se zjistit, co to je za týpka, ale nikdo v mém okolí nevěděl.

Vimperáci Odpověď přišla až na následujícím hokeji v Hradci od jádra fanklubáků.
Byl to prý předvoj slavných Vimperáků, o nichž jste si mohli přečíst loni v článku o vítězné baráži. A prý že na finále a baráž se dostaví v plné síle. Matně jsem si vzpomínal, že loni jsme byli s jihlavským kotlem povzbuzovat Kladno proti Havířovu a nezávazně jsme se domlouvali, ať za rok přijedou vytroubit extraligu i Dukle.
A je to tady!
Snad Vimperáci splní slib. A jestli to opravdu zafunguje, očekávám, že za rok budou z Budějovic do Vimperka vyslány luxusní taxíky s obsluhou nahoře bez. Protože pánové trubadůři si takovou péči zajisté zaslouží. :-)
Kladno, Jihlava, Budějce.... kdo bude další?
Hoši, spoléháme i na vás!

Rozhodčí a SHG

(roj 8.2.) O Švédské hokejové hry jsme letos v TV přišli. Přitom na nich padl rekord. Celkem je navštívilo 56 246 diváků, čímž byl překonán dosavadní rekord z roku 2001. Možná to s tím nijak nesouvisí, možná je to tím, že Švédi si chtěli naposled užít hokeje, když zjistili, že na MS do Prahy se lístek nedá nijak civilizovaně objednat.
Podle výsledků to vypadá, že letos by v Praze to finále Švédi mohli konečně vyhrát :-)

Místo hokeje jsme mohli sledovat tenis, kde naši bojovali o Dejvický pohár. Byla to zajímavá bitva se smutným koncem. Co mě ale zážitek dokonale zkazilo, byli "naši" rozhodčí. Vinou těch lemplů jsme možná prohráli!
Já bloud vždycky nadávám na rozhodčí v hokeji! Když se to srovná, tak hokejový rozhodčí toho musi uhlidat fakt hodně a často musí posoudit situaci, která je objektivně sporná. Kdežto budižkničemové v Brně měli dělat jedinou věc: Koukat každý na "svou" lajnu a dávat bacha, jestli je míček venku nebo uvnitř. Naprosto elementární a triviální fakt! Není třeba u toho nijak přemýšlet, stačí se jen soustředit na pár metrů čáry, opice by to zvládla. Oni ne. Nevím, co vlastně jiného někdy dokážou, když ani TOHLE ne....

A proto ať žijou hokejoví rozhodčí ;-)
Při této příležitosti mám radostnou zprávu. Náš Česťa, rozhodčí inkognito, je opět připraven odpovídat na vaše dotazy, týkající se hokejových pravidel a vůbec zapeklitostí, které rozhodčí musí řešit. Ptejte se!

Hokejová NEJ - koncentrát

(6.2.04 Roj) O tom, že u nás existuje Nejlepší Klub hrající Nejpohlednější hokej už v naší vlasti ví asi každý. Rovněž je všeobecně známo, že sídlí v Nejhokejovějším městě, má Nejúžasnější Arénu (které zlí závistivci říkají Dudova), Nejlepší fanoušky zpívající Nejvtipnější pokřiky a nejrychlejší VOZIDLA :-)

Ale teď už bez ironie. Na hokeji v Hradci Králové (HK-Dukla 1:3) se mi do ruky dostal A5-kový sešitek zvaný Pardubický hokejový zvon. Ze zvědavosti jsem ho prolistoval a dolní čelist mi začala nezadržitelně poklesávat. Představení týmu soupeře (Vítkovice) na dvoustraně, včetně AKTUÁLNÍHO rozhovoru s Markem Pincem, statistiky, vzájemné zápasy od dávné historie po současnost. Následuje dvoustrana s reportáží z minulého utkání (ZNO) a pak je stránka aktuálních extraligových statistik, témeř vyčerpávající, přesně tohle postrádám v každém podobném zpravodaji.
To jsou prvni 4 stránky z osmnácti, nebudu to tady celé popisovat, je to opravdu nabušené hokejem (nejen pardubickým). Žádné reklamy! Aspoň zmíním dlouhé rozhovory: Šejba, Lubina, D. Hašek, Tomáš Martinec. Jako diváka prvoligového zápasu mě potěšil článek o neuzavření extraligy. Dost! Cena 10(deset!) kaček za 18 stran drobným fontem.
Bylo to první číslo, které bývá namlsávací, tak je možné, že to za čas sjede do průměru. Jestli ne, můžeme konečně Pardubákům závidět něco reálného:
Nejlepší Klubový Zpravodaj :-)

Nad Blavou sa blýska

(Cartman) Plán na OHF-výjezd do země východních bratrů se zrodil už loni, na Utkání Hvězd 2003 v Pardubicích. Konkrétnější podobu začal získávat před Vánoci, kdy většina dotázaných předběžně souhlasila. Počet cestujících se nakonec ustálil na 12ti. Mohlo být i více, kdyby nezklamali pardubáci. Čest best-fans-in-the-world tak zachraňovala „exulantka“ Heřmánek a sýkorkofilka Saša.
Více včetně fotek na stránce "Co už bylo"

Stávkokazi z Dukly Trenčín?!

NHL (©Zuz+©J.H.+©V.K.,23.1.) Washingtonští Capitols se rozloučili s Jaromírem Jágrem kvůli jeho vysokému platu. Martin Havlát si více peněz od otavských Senators vydupal na poslední chvíli. Patriku Eliášovi se jeho kolegové ještě donedávna divili, že se v New Jersey Devils za tak mizernou gáži ještě vůbec zdržuje. Vedení NHL se podobným excesům snaží předejít a v rámci boje za ekonomickou udržitelnost své organizace chce do svých stanov zanést pravidlo určující maximální částku, kterou hráč bude moci od sezóny 04/05 dostat coby plat. To se hráčům sdruženým ve své asociaci (NHLPA) nelíbí a hovoří se o stávce na protest proti tomuto „platovému stropu“. Hokejový svět to s časem zbývajícím do října 2004 bere stále více v úvahu a v souvislosti s tím se objevuje spousta nejrůznějších názorů.

Zcela ojedinělý postoj k tomuto problému se objevil v řadách samotných profesionálních hokejistů. Není jisté, zda je NHLPA s tímto novým fenoménem seznámena, a proto pro její informovanost server OHF jako první na světě přináší exkluzivní materiál k tématu. Hráči aktuálně vedoucího celku nejvyšší slovenské soutěže, původem Češi Jiří Heš a Václav Král z Dukly Trenčín, tímto sdělují hokejovému světu: „Jsme připraveni v říjnu 2004 stávkokazit a do NHL nastoupit!“ Jejich názor a postoj nelze brát na lehkou váhu. Heš je v současnosti jeden z nejlepších obránců slovenské extraligy v bodování +/- a Král může argumentovat rozsáhlými mnohaletými zkušenostmi z naší, tedy české nejvyšší soutěže.

Při jaké příležitosti vás myšlenka stávkokazectví napadla? Kterého z vás?

Jiří Heš: „Tato myšlenka je dílem nás obou. Jedná se o zcela novou ideu. Nikde jsme inspiraci nehledali, vše vychází přímo z nás. Je to naše jedinečná šance. Známe svoje schopnosti a věříme, že bychom svým hokejovým uměním upoutali. Navíc se nám hlásí i další zájemci, kteří také cítí šanci prosadit se v NHL, např. naši současní spoluhráči: brankář Petr Přikryl, obránce - a když na to přijde i bitkař a bodyguard - Franta Bombic, či náš kapitán a neohrožený bojovník Marcel Hanzal.

Václav Král: „Já už byl téměř draftován, a tak to pro mě není úplně cesta do neznáma. Takříkajíc jsem držel rybu v síťovce, ale vyklouzla mi! Teď se mi nabízí šance podívat po Americe tzv. za letenky a stravu, možná i ošacení.

Vaclav KralArt Rose Trophy:
Václav Král patří k nejobávanějším střelcům a i do NHL si brousí zuby na některou z individuálních cen. Zde při zkoušce převzetí Art Rose Trophy...

Co víte o vztazích mezi NHLPA a vedením NHL?

JH: „Moc informací o těchto vztazích nemáme, ale já osobně mám řadu zkušeností, které jsem získal při zrodu hráčské asociace v ČR, tak bych popřípadě mohl pomoci radou i skutkem. Mým prvořadým cílem je však prosadit se svým hokejovým uměním a kdyby to nevyšlo, tak pak snad jako činovník.“

VK: „Vztah NHLPA a NHL není náš problém. My chceme dobře dělat to, co umíme, tedy hrát hokej. Já mám zkušenosti z obchodu s oděvy a hoteliérstvím, tak pokud by to nevyšlo, mohl bych nabídnout tyto své schopnosti.“

V čem spatřujete své největší hokejové přednosti?

JH: „Své přednosti samozřejmě nemůžu prozradit, to je „obchodní tajemství“! Nemůžu přeci vytahovat své trumfy! Ale snad mohu prozradit, že mě hokej moc baví.

VK: „Hlavně to, že budeme hrát a bavit diváky a tak jim umožníme hodnotný hokejový zážitek v této nelehké době, kdy by se jinak nehrálo. Mou doménou je zejména klička do backhandu.

Za který tým NHL byste nejraději nastoupili a proč?

JH: „Myslím, že budu mluvit i za Vencu, ale Los Angeles KINGS jsou pro něj, a tedy i pro mě, protože chceme hrát spolu, tím vhodným týmem!

VK: „Já souhlasím. A navíc je v Kalifornii i teplo!

Jaký nejmenší plat byste byli ochotní přijmout?

JH: „My se snad se svými požadavky do navrhovaných stropů vejdeme. Ale peníze nejsou motivací našeho jednání. V Trenčíně jsme oba velmi spokojeni, neboť je tady nejen vynikající tým, ale i podmínky, a tak můžeme v Americe hrát hokej jen pro radost!

VK: „Když bude třeba, jsme připraveni o nějakém platu jednat! Ale asi bychom šli hrát pro radost a poznání Ameriky.“

Jiri HesStanley Cup:
"Malý je jen ten, kdo má malý cíl." Zde si Jiří Heš zkouší převzetí vyhraného Stanley Cupu.

Co by bylo vaším cílem při případném startu v NHL?

JH: „Dobře vypadat! Mám rád značku Nike, která vyrábí i kompletní hokejové vybavení, takže snad mi to bude slušet.

VK: „Nezakopnout při slavnostním nástupu. A na Slovensku se nevyrábějí hokejové kartičky, proto bych rád měl kartičku v dresu Los Angeles Kings.

Když vedení NHL na vaši nabídku přistoupí, nebude vám vadit, že budete třeba jediní hokejisté na severoamerickém kontinentu, kteří jsou ochotní nastoupit na led?

JH: Vím, že bychom byli schopni postavit celý tým, takže o to, že bychom byli my dva jediní, obavu nemám. Zatím ale asi máme tým jen jeden. O jiných teda nevíme.“

VK: „Samozřejmě by nám vadilo, kdybychom byli jediný tým, protože pak bychom neměli s kým hrát a koho porážet! Ale doufáme, že po tomto článku se někdo připojí.

Máte promyšlenu mediální politiku propagace svého postoje?

JH: „Jsme skvěle připraveni. Navíc já se domluvím česky, slovensky, anglicky, rusky a trochu německy. My ale jdeme hrát hokej, ne si povídat!“

VK: „Dokonce si v kabině zkoušíme některé fráze a odborné výrazy. Navíc se domluvím rusky, německy, česky, slovensky a trochu anglicky.

Na počátku letošního ročníku slovenské extraligy působil s vámi v Dukle Trenčín Marián Gáborík, hráč Atlanty. Seznámili jste ho se svým nápadem? Jaký postoj zaujal?

JH:Myslíš toho Gáboríka z Minnesoty… (myslím prostě toho Gáboríka, co hraje v NHL, možná v Minnesotě, možná úplně někde jinde:) – pozn. Zuz) Bohužel jsme s ním již náš nápad nestihli prodiskutovat, ale…

VK: „…jistě by souhlasil a tak po páté skleničce by nás určitě i podpořil.

Už jste někdy byli v Americe?

JH: „Ano, např. na mistrovství světa v in-line hokeji a moc se mi tam líbilo! Zvláště právě v Los Angeles a  Hollywoodu. Zejména Disneyland byl nezapomenutelným zážitkem.

VK: „Ano. V New Yorku, spoustě měst Kanady a v neposlední řadě i v Dominikánské republice, která se mi líbila nejvíce! Teď bych se moc rád podíval do LA.

Co sledujete tím, že tak radikální postoje zveřejňujete dlouho před chystanou stávkou?

JH: „Toto není radikální postoj, ale solidní a vážná nabídka ke spolupráci. Navíc řada hokejistů z NHL bude v době stávky působit v evropských soutěžích, a tak nabídneme americkému publiku možnost srovnání a nové neokoukané tváře.“

VK: „Chceme pomoci americkému divákovi, aby nepřišel o hokej. Vždyť evropský divák bude mít doma hvězdné obsazení!“

Co budete dělat, když k chystané stávce nedojde?

JH: „Hrát hokej v Evropě nebo se bavit nějak jinak.“

VK: „…a pojedeme do Ameriky na dovolenou.“

Proč jste si k prvotnímu zveřejnění svých myšlenek vybrali zrovna OHF?

JH: „Nikde jinde nemáme známé a nedali nám prostor.“

VK: „Já jsem řekl Jirkovi.“

Jak je patrno, ze strany autorů této myšlenky se nejedná o pouhé plácnutí do hladiny vod vzájemného hašteření na druhé straně Atlantiku. Pokud by se názorový směr narozený v Dukle Trenčín prezentoval vedení NHL, pro současné hráče NHL by to vzhledem k logice a tíze argumentů Trenčanů znamenalo vážnou konkurenci. Kdybychom se v čistě teoretické rovině dostali k představě realizace uvedených myšlenek, posunul by se nám smysl hokeje do neuvěřitelné pozice – hokej by se začal hrát zejména pro soutěživost a vzájemné měření sil mezi hráči a pro zábavu prostých diváků, to obojí při zachování, příp. snížení nároků na ekonomické zajištění. A to by v dnešní době znamenalo skutečnou revoluci v pojetí tohoto i jiných sportů.

O dalším vývoji odvážných nápadů v trenčínské kabině a jeho dopadu na dění v NHL bude OHF nadále průběžně informovat.

Smějeme se se Sazkou

(roj 26.1. 17:30) Před půlhodinou (opět) začal prodej lístků na MS. Před dvěma hodinami jsem si říkal, že se tam půjdu podívat, protože se jim ten terminálový systém určitě zhroutí. Před pěti minutami návali na ČRo přenos z jedné sběrny, jak jim to pěkně zhučelo a centrální počítač nereaguje. Takže jsem tam ani nemusel chodit.:-)

Sazce ani pětník. Ani zlámanou grešli... :-)

Proč je uzavření extraligy hloupost?

(6.1.04, Ada+Misha) Následující řádky přináší pár argumentů do diskuse ohledně uzavření extraligy. Byly psány pro jeden nejmenovaný deník, ale tam zřejmě připouští pouze diskusi jedním směrem... proč tedy tu extraligu neuzavírat?