Vítězný únor 1998

(Zuz) Jsou tomu právě tři roky, co jsme několik dnů rádi vstávali brzy ráno, v metru i šalinách kromě zastávek hlásili i mezistavy hokejových utkání a pak celá republika začala nosit barety naopak po vzoru Jirky Šlégra. Ti, kvůli kterým tehdy Staroměstské náměstí zaplnily desetitisíce lidí, jsou dnes o tři roky starší. Některým z nich těch několik dnů v exotické zemi obrátilo život vzhůru nohama, jiní se vrátili tam, odkud do Japonska odjeli. Nikomu z nich ale titul prvních českých hokejových olympijských šampiónů už nikdo neodpáře a z fanoušků nikdo na novodobý Vítězný únor nikdy nezapomene.

Prolog
Hokejové publikum si až dosud soubojů nejlepších hráčů moc neužilo. V roce 1972 Kanada poprvé povolala do zbraně svoje vzývané hvězdy NHL na tzv. sérii století. V roce 1976 pozvalo zámoří nejlepší hokejové země planety na první Kanadský pohár. Za vzor soupeření dvou odlišných stylů v nejrychlejším tempu a nasazení obou stran byly dlouho dávány tři finálové bitvy Kanady a Sovětského svazu ze 4. Kanadského poháru 1987.

"...tolikrát jsem se dostal blízko nějakému velkému vítězství, ale ten poslední zápas, co jsme k němu potřebovali vyhrát, jsme vždycky ztratili. Přemýšlel jsem, jestli to není našemu národu nějak určeno: nikdy úplně nevyhrát. Bál jsem se, že to nedokážeme, že to zase dopadne tak, jak to máme v té povaze určené snad na věky. Nahlas bych to nikdy nevyslovil. Ale v duchu jsem trnul, zda jsme jako tým nepodlehli uspokojení. Nechtěl jsem být oslavován za to, že jsme porazili Kanadu a Ameriku, když bychom neudělali ten poslední krok. Nechtěl jsem se vracet jako ´zlatý hoch z Nagana´ a mít na krku stříbrnou medaili..."

Čtyřikrát uniklo olympijské hokejové zlato Československu mezi prsty. Ve Svatém Mořici 1948 při remíze 0:0 vinou horšího skóre s Kanadou, o 20 let později v Grenoblu se Švédskem. 5 minut chybělo k prvenství v Innsbrucku 1976. Horším startem jsme prohráli se Sovětským svazem v Sarajevu 1984. V Naganu se díky shodě zájmů utkali mistři této hry poprvé na neutrální půdě v ozářeném středu olympijského jeviště.
18. zimní olympijské hry v japonském Naganu ozdobilo setkání nejlepších hokejistů naší doby. Pro svou historickou jedinečnost se mu začalo říkat "Turnaj století". Český národní tým v tomto rovném boji velmocí vybojoval nejzářivější úspěch své 90-tileté historie.

"...přiletěli jsme domů v jednu po půlnoci. Druhý den jsem ráno musel brzo vstávat, takže jsem si ještě v noci balil věci. Ráno mě řidič Buffala zavezl na letiště, kde na už mě čekal Ríša Šmehlík. Vyrazili jsme spolu na turnaj století..."

Kde
Pro hokejový turnaj připravili Japonci 2 stadióny. Bubny horalů vířily náladu před zápasy v hlavní hale zvané Big Hat. Chloubou této stavby učinili architekti unikátní střechu a podle ní také vybrali jméno - Velký klobouk. Mírně zaoblený strop přitom musel být zarovnán do výšky okolních domů. Tento stavební zákon způsobil, že se do hlediště na unikátní zápasy hokejových dějin vešlo pouhých 10 tisíc diváků. Nad "Turnajem století" se bez podpory pilířů hrdě tyčilo 1450 tun ocelového masivu.
Druhé dějiště, Aqua Wing, zvenčí opravdu připomínalo vodní křídlo. Po skončení turnaje byla tato záložní hala přebudována na plavecký stadión se třemi bazény.

Kdo
Z kvalifikačních skupin postupovala do hlavního turnaje dvě mužstva, vítěz každé skupiny. Přes tento předturnaj se přehnali nováčci velkých akcí - Kazachstán a Bělorusko - a západní Evropa těžko vstřebávala očekávaný vpád bývalých sovětských republik mezi elitu. Velkým zklamáním skončilo naganské vystoupení našich východních sousedů ze Slovenska, kteří nakonec skončili na desátém místě. 6 dlouhodobě nejlepších světových celků bylo nasazeno přímo až do hlavního turnaje.
Český národní tým se skládal dohromady až v Naganu. 12 hráčů z evropských soutěží dospělo do Nagana den po zahájení Her. Teprve o půlnoci dorazila jedenáctka Čechů z NHL unavená dlouhým cestováním. S evropskou částí týmu se měla setkat až v dějišti Her.
Šusťákové soupravy v národní barvách nepřitahovaly pozornost víc než obvyklého hloučku českých hokejových žurnalistů. Příprava na první utkání proběhla během tří tréninků. Ivan Hlinka a Slavomír Lener složili útoky podle očekávání. Jaromír Jágr se začal připravovat na pravém křídle vedle kapitána Vladimíra Růžičky. Tým přijal vnitřní pravidla a rozdělení úloh.

"...jako vždycky to Hlinka vzal velmi jednoduše a stručně: ´Přijeli jsme sem hrát hokej. Nedělejme z toho vědu, jo? Zkusíme se ho hrát, jak nejlíp umíme. Když to vyjde, tak to vyjde.´ Pamatuju, že pak ještě dodal: ´A když to nedopadne, hlavu vám nikdo neutrhne´..."

Vedení pak sledovalo přípravu soupeřů, zvláště tvrdě trénující Kanaďany. Eric Lindros ještě před začátkem turnaje v rozhovoru pro Českou televizi žertoval: "Aha, tak vy jste Češi! Petr Svoboda u vás musí být národní hrdina. Hned bychom ho brali do týmu!" Kanadský kapitán vůbec netušil, že jeho spoluhráče z Filadelfie znají v Česku jenom hokejoví odborníci a český pas mu Ivan Hlinka přivezl až do Nagana. Přesto se později Lindrosův žert obrátil v geniální předpověď.

Intermezzo I.
Dávno před turnajem se v zámoří rozproudila debata o větších rozměrech kluziště, na kterém se bude turnaj hrát. Zvláště trenéři Kanady se v tréninku snažili předvést hráčům odlišný způsob napadání, hry v oslabení a zakládání útoků. Zámořské týmy upravily způsob hry, ale v dramatických pasážích zápasů se nechávaly strhnout k operacím obvyklým pro úzká kanadská kluziště.
Jaromír Jágr: "V roce 1994 jsem hrál 80 zápasů v NHL a pak jsem šel hrát na velké hřiště a není to vůbec jednoduché, protože ten timeing tam není, chceš být všude a najednou nejsi nikde. To je velice důležité a rozhoduje to. Na tom velkém hřišti, když jsou hráči zvyklí hrát 15 let na malém, já mám na všecko o hodně víc času. A ti obránci z NHL nevědí, jak mají bránit."
Ivan Hlinka: "Hokej v severní Americe je trošku jiný, tam se hraje víc fyzicky. Tady přece jen ten metr a půl doleva, metr a půl doprava dělá hodně."
Martin Straka: "Tady to kluziště je větší, takže oni by u toho měli být o něco později a my bychom se ze všeho měli dostávat víc v klidu než na tom malém kluzišti, takže v tom by měla být naše výhoda. Musíme si dávat puk a vyhnout se těm osobním soubojům, ale když tam nějaké budou, tak do toho jít, to je jasné."

"...Patera s Martinem Procházkou a Hejdukem si mezi hvězdami v červených dresech Kanady začali brzo dovolovat a já koukám, že obránci jako Bourque nebo Scott Stevens na ně nedosáhnou. Ukázal se rozdíl mezi hokejem v Evropě a v Americe. Síla je sice důležitá, ale na širokém kluzišti zase ne tolik..."

Deník vítězů
Krok první - Finsko
V pátek 13. února 1998 startoval hlavní "Turnaj století". Český tým začínal proti neoblíbenému zahajovacímu soupeři. Finské nebezpečí představoval především silný a rychlý Selläne, aktuálně vedoucí muž kanadského bodování NHL. Před brankou však narážel "finský blesk" na důrazného obránce Špačka. Selläne vystřelil za celý zápas 6krát, ale pouze dvě jeho střely byly opravdu nebezpečné.

"...musím se přiznat, že jsem už dlouho nebyl tak nervózní jako před tím prvním zápasem. Cítil jsem, že vstupujeme do turnaje, jaký tu nikdy nebyl a možná už ani nebude. Petr Svoboda pil vedle kabiny kafíčko. ´Ježek´ za dva dny slavil 32. narozeniny, ale proti Finsku debutoval v národním týmu. ´Tak co, jak je?´, vyrušil jsem ho.´Jsem nervózní jako svině.´ Prohlížel jsem si svůj červený dres s číslem 39 na zádech. Líbil se mi. Za pár minut jsem ho měl poprvé obléknout proti Finům. Skoro po sedmi letech. Přiznám se, že než jsem ho přetáhl přes hlavu, s trochou dojetí a tajně, aby to nikdo neviděl, jsem políbil vyšitý znak na hrudi..."

Ve 30. minutě jsme vedli 1:0 poté, co v přesilovce Patera hledal najíždějícího Svobodu a finský obránce si bruslí srazil puk do vlastní sítě. Ve 45. minutě se za finskou brankou schoval Reichel, chvíli mátl  neklidného Myllyse a pak rychlým výjezdem skóroval. "Myllys byl trošku rozhozený a já jsem prostě využil situace, kdy šel na druhou stranu, trošku jsem zaházel ramenama, otevřela se mi strana, prošlo to pod jeho betonem a byl z toho důležitý gól."  Ve 49. minutě ujela dvojice Jágr-Růžička. Jaromír si obránce přitáhl blíž a předložil kapitánovi první gólovou přihrávku.
Dominik Hašek se měl celý zápas co ohánět, ale každý z jeho 17 zásahů posouval mužstvo blíž k důležitému psychologickému vítězství. Hašek se vrátil do reprezentace po 7 letech čistým kontem. Česká republika vstoupila do turnaje důležitou výhrou nad Finskem 3:0.

Krok druhý - Kazachstán
Bylo to vůbec první setkání s Kazachstánem. Jágr se Strakou rychle provedenou akcí zabránili případným tahanicím s neznámým soupeřem. Hašek vydržel v Naganu bez gólu 87 minut. V přesilovce neviděl přes clonu hráčů střelu Pavla Kamenceva.
Utkání se kvůli nepříjemně těsné obraně Kazachů vyostřilo. Češi dostali víc trestných minut než ve zbývajících utkáních dohromady. Vrcholem faulů byl Troščinského útok na Moravce. V závěru oplatil Petr Svoboda Troščinskému jeho hrubé zákroky a dostal trest do konce utkání.
Český tým počítal brankový rozdíl. Slavomír Lener: "Přece jenom Kazachstán prohrál vysokým rozdílem s Ruskem a hráčům to sedí v hlavách někde vzadu, že to není tak těžký soupeř, jako bylo třeba Finsko nebo bude Rusko, ale neustále jsme hráče připravovali na to, že to nebude lehký zápas a nakonec jsme rádi, že se nám podařilo vyhrát takovým rozdílem, protože to je přesně to, co jsme potřebovali pro utkání s Ruskem."  Česká republika porazila Kazachstán 8:2 a k 1. místu ve skupině stačila remíza.

"...vrcholem všeho byl zbytečný faul Petra Svobody, který nás v poslední minutě poslal do třech. Udrželi jsme to, ale byl jsem hrozně naštvaný. V kabině jsme se pohádali. Začal Robert Reichel. ´Pánové, takhle to není možný hrát. Každej si chce dát góla, každej si hraje na sebe. Tak to nejde.´ ´Co blbneš,´ ozval se Beránek, ´dyť jsme vyhráli!´ ´Ale s klikou!´ Přidal jsem se k němu. ´Ne, to fakt nejde. Nemůžem dělat zbytečné fauly a potom hrát ve třech.´ Petr Svoboda cítil, že mířím na něj. ´Já jsem chránil mužstvo, dostali jsme hokejkou přes hubu, to si máme nechat líbit?´ ozval se podrážděně. Nekřičeli jsme, ale byl nejvyšší čas, aby zasáhl Růža. ´Kluci, hlavně klid. Vyhráli jsme, ale zejtra máme další zápas.´ ´Musí se hrát tvrdě, ale ne v takových situacích,´ připustil jsem. ´Já ti rozumím. Byla to blbost, ale já jsem to musel udělat. Až půjde o všechno, tak takovejhle faul neudělám,´ sliboval Petr Svoboda. S tím jsme se rozešli. Necítil jsem jistotu, jestli se na něho můžu spolehnout. Petr sice nasbíral ještě pár trestných minut, ale v těch rozhodujících chvílích svému slovu dostál..."

Krok třetí - Rusko
Vítěze skupiny C určil souboj České republiky a Ruska. Rusové vyvedli z míry obě naše hvězdy známé z NHL. Dominika Haška v bráně zahříval smělý mladík Morozov. Rána Kamenského odpárala kryt úchytů Haškovy modré masky a v dalších už musel gólman sáhnout po tmavé masce Buffala. Boris Mironov si počíhal na Jágrův průjezd středním pásmem a srazil ho tak, že Tučňák byl na čas vyřazen ze hry. Po návratu sledoval Jágra jeho spoluhráč z Pittsburghu Kasparaitis pověstný zvýšenou tvrdostí proti tvořivým hráčům soupeře. "Takovou ránu, jako jsem dostal, takovou si nepamtuju! Takovou jsem nikdy asi nedostal a byl jsem z toho dost vykulený. Když si sáhnu na to rameno, tak to pořád cítím. Ale já jsem nejel na olympiádu, abych seděl a nehrál, protože když je tady ta šance, tak já tady nechám všechno. Možná jsem tady naposled."
Při přesilovce v polovině utkání tak dostala prostor souhra Reichela s Paterou. Střela Roberta Reichela pronikla shlukem bruslí a skončila v síti. Brankář Štalenkov nemohl na puk reagovat - jeho dráhu změnila brusle Juškjeviče. Hašek hájil těsný náskok až do osudné 47. Minuty. Méně slavný z obou bratří, Valerij Bure, namířil šťastnou ránu skoro od modré čáry. Ihned po následujícím vhazování se mezi Svobodu a Hamrlíka prodral Alexej Žamnov a 10 s po Bureho vyrovnání obrátil stav zápasu na 1:2.
Dominik Hašek: "Já ani nevím, že to bylo tak krátké. Opravdu jenom 10 sekund? Ten druhý gól, to bylo v pádu a úplně přesně to vystřelil. Spíš mě mrzí ten první gól, takových jsem moc nedostal - jeden na jednoho, střelou švihem přes beka. Takový gól dostanu jeden v deseti zápasech. Docela to nebylo ani tak blízko, takže tenhle první gól mě hodně mrzel."
České mužstvo nechtělo kvůli 10 sekundám přijít o vítězství ve skupině. Vynořily se osobnosti schopné zachránit alespoň remízu. Zadovka Jiřího Dopity skončila mimo, Jágr bojoval proti trojímu držení a nestačil zakončit. Rusové zvítězili 2:1 a mohli se těšit na papírově slabšího soupeře. Češi dostali 2 nejrychlejší góly na světových akcích 90. let. Ve čvtrfinále se měli utkat s druhým ze skupiny D.
 

Intermezzo II.
Pořadí od druhého místa skupiny D však zpochybnila největší aféra turnaje. Švéd Ulf Samuelson předložil ke kontrole neplatný švédský pas. Urostlý obránce přijal americké občanství a podle švédských zákonů tak automaticky přestal být občanem Švédska. Předseda IIHF René Fasel nechal odhlasovat, že Švédům nebudou odebrány dosažené body. Česká výprava podala protest k Mezinárodnímu olympijskému výboru. Už tak chladné vztahy Českého svazu s 1. mužem světového hokeje dostaly dalších trhliny. Ulf Samuelson byl vyloučen z turnaje, soud pro sport však rozhodl, že Švédsko zůstává na 2. místě skupiny D se 4 body.

"...pamatuji si, že Franta Kučera si vysloveně přál hrát s Američany. ´Je to lepší než s Bělorusama. Budeme se líp soustředit,´ říkal do televize..."

Čtvrtfinále - Spojené státy americké
18. únor 1998 mění náladu haly Big Hat. Čtvrtfinále rychle rozdělí účastníky turnaje na úspěšné a rychle poražené. Brian Leetch držel v létě 1996 nad hlavou Světový pohár jako odznak amerického prvenství. Americký tým nastupuje se sebevědomím vítězů. České národní mužstvo věří v převahu svého strážce branky. Dominik Hašek spolehlivě napravuje chyby přetížené obrany. Češi si počínají o poznání skromněji než soupeř. První prověrku Richtera obstaral Jágr až v 7 minutě. Mike Modano z Dallasu skáče v 17. minutě ze střídačky přímo do útoku a v těžké pozici umisťuje přihrávku Tony Amonteho pod horní tyčku Haškovy branky.

Dominik Hašek: "Trochu jsme se báli, přece jenom tam těch zvučných jmen je hodně. Taky jsme podle toho hráli, nechávali jsme je jezdit tři na dva, dva na jednoho."
Jiří Dopita: "Hráli jsme ustrašené, nechali jsme je nahazovat puky, ty jsme jim pak vyhazovali do středního pásma, oni nás pořád tlačili a nebýt Dominika, mohlo být taky po první třetině už rozhodnuto. Před takovým gólmanem se hraje výborně, ale my jsme opravdu hráli ustrašeně. Naštěstí jsme se z toho po té první třetině poučili."

"...šli jsme do kabiny schlíplí ze hry, kterou jsme v první třetině předvedli. Usadili jsme se na svá místa. Když jsme se poutírali a napili, vzal si slovo Vláďa Růžička a přednesl svůj slavný proslov. Všichni ho respektovali jako vůdce týmu. Teď jsme prožívali první velkou krizi a Růža vycítil, že nastala jeho chvíle. ´Tak pánové, takhle to dál nejde. To je hrozný, co my tam děláme. Já nedostanu puk, já nikomu nenahraju, není komu. Takhle to dál nejde!´ Všichni to vzali. ´Musíme si to dát, bruslit, říct si o puk. Dyť voni nejsou žádní borci, jsou to normální hokejisti!´  Nemluvil dlouho, ale řekl to, co jsme všichni cítili..."

V přestávkovém ruchu kabiny, daleko od diváků a kamer, se odehrála možná rozhodující scéna celého turnaje. Dominik Hašek: "Po té první třetině jsme si to v kabině řekli. Vláďa Růžička si vzal trochu řeč, říkal, že nesmíme hrát tak defenzivně, že se nesmíme bát, že jsme stejně tak dobří jako oni, že když budeme bruslit, tak to můžeme dokázat. Vláďa vynadal všem i sobě a šli jsme do toho."Vladimír Růžička: "V kabině jsme se vyhecovali a řekli jsme si, že na to máme 40 minut, že to snad zvládneme. Díky Dominikovi, to je úplně nemožný, co ten pochytá, se nám pak povedlo dát ty góly a ten zápas zvrátit na druhou stranu."

Haškova jistota a kapitánský proslov vzpružil český tým. Ve 28. minutě namířil Jágr puk zadovkou na svého centra a Vladimír Růžička potvrdil svůj cit i štěstí zkušeného střelce. "Martin Straka zpoza branky to hodil před bránu Jardovi, ten vystřelil, ono se to odrazilo, já jsem tam do toho jen tak plácnul a spadlo to za čáru."
Za 58 sekund po vyrovnání vyrazil Jaromír Jágr po způsobu virtuózů. V rohu obehrál beka a před bránou využil místa, které mu vyklidili Dopita s Beránkem. "Já jsem tady na ten zápas čekal a nemohl jsem se dočkat, protože pokaždé když hraju za nároďák, tak se mi nedaří a nejsem svůj. Až včera Petr Svoboda mi povídá ´Hraj v klidu, hraj, jako když hraješ v Pittsburghu´. Tak jsem to zkusil a jsem rád, že se mi to povedlo a že se to povedlo celýmu týmu."
Tento zvrat obrátil klid soupeře v horečnatou snahu po rychlém vyrovnání. Američané zvýšili frekvenci střel na Haška na 28 za třetinu. Ve druhé části hry se na útoku podílela hodně i Reichelova formace. Lang předložil puk do jízdy Ručinskému, ten překřížil na svou obvyklou levou stranu a překvapil stadión třetí gólovou trefou. "Já jsem ten puk získal na červené čáře, kde mi ho Lanýž jenom tak přistrčil. Viděl jsem před sebou už jenom jednoho beka. Bylo to už na konci střídání a neměl jsem sílu nějak jet jeden na jednoho, tak jsem zkusil vystřelit, že by se to mohlo nějak tečnout nebo že by brankář ten puk neviděl. Tak jsem vystřelil, trefil jsem to trochu tomu bekovi do brusle a bylo to v bráně. Byl to důležitý gól, protože dvoubrankové vedení proti Americe je velice cenné. Pak už jsme ten zápas dohráli."
Blízkost netušeného krachu všech nadějí bortila americké sebevědomí. V poslední minutě připravil Beránek gólovou tečku pro Jiřího Dopitu. "Samozřejmě že jsem rád, že jsem ten gól dal, ale ten gól už nic neřešil, protože tady se nehraje na skóre, ale na postup, takže to bylo vlastně už jenom tak pro vlastní potěšení."
Český tým vyřadil ve čtvrtfinále vítěze posledního Světového poháru 4:1.
Petr Svoboda: "Věřím tomu, že je to tím, jak jsme se tady dali dohromady. 23 kluků, i když jsme se moc neznali, snažili jsme se kamarádit. Měli jsme tady srandu, odevzdali jsme to na ledě. A když jsme měli nějaké problémy, tak jsme měli Hašana tam vzadu za zádama, takže co lepšího může být…"
Dominik Hašek: "23 hráčů, co jsme tady, jsme udělali jedno mužstvo. Každý na tom má svůj podíl, výborně jsme hráli."
Američané prožívali těžký otřes. Jejich plán, potvrzení převahy nad Kanadou, byl zborcen, aniž se hráči dostali do bojů o medaile. Někteří z nich pak vybili svůj vztek v olympijské vesnici. Rozbili zařízení pokojů a svým řáděním vzbudili sportovce jiných výprav. Druhou aféru dlouho vyšetřovala komise NHL. Nikdo se nepřiznal, pouze nevinný kapitán Chelios se za všechny omluvil.

Semifinále - Kanada
Kolébka hokeje vyslala poprvé svůj nejlepší tým vrátit hokejové pravlasti světové prvenství. Managerský tým vedený Boby Clarkem pozměnil v Naganu sestavu oproti Světovému poháru ´96 tak, aby lépe zvládla plánovanou odvetu s Američany. V základní skupině D porazili USA 4:1 a Kanada tehdy věřila v první dějství velké odplaty. Američané ale ve čtvrtfinále vypadli s Čechy.

"...po večerech jsme hrávali s Růčou šachy. On byl ve svém pokojíčku pořád sám, Martin Procházka věčně někde lítal s Pavlem Paterou. Nehráli jsme na čas, déle přemýšlel ten, co byl v nesnázích, takže většinou Martin. Kroutil se na židli a mořil se s těžkými pozicemi. Někde ještě mám ten papírek schovaný. Celkově Ručinský-Hašek 1:8. Právě v noci před zápasem s Kanadou Růča uhrál své jediné vítězství.. Další hodinu jsme pak bojovali v odvetě, ve které jsem opět zvítězil. ´Musel jsem Tě nechat vyhrát, protože zejtra máme velkej zápas...´ vymlouval se Růča..."

Dnem semifinále byl pátek 20. února 1998. Kolikrát už nastupovali Kanaďané s pocitem Goliáše, který má před sebou malý terč ze středu Evropy! V turnaji dosud neztratili ani bod a den před zápasem odvolali trénink…
V opatrné první části prošlo na oba brankáře jen 8 střel. Obecenstvo haly Big Hat s úžasem sleduje bruslařskou převahu a odvážné útočné nápady českých formací. Češi diktují tempo hry a kanadský tlak vůbec nepřipouštějí. Milan Hejduk od čtvrtfinále nahradil v Paterově řadě Čalouna a hned 3x udeřil přímo v týlu kanadské obrany. Soupeř se probírá až v závěru první třetiny - před Haškem se objevují Lindros a Corson. Trenéři Kanady tlumí v přestávce překvapení svých hráčů.
Robert Reichel: "Před každou třetinou jsme si řekli, že tam visí medaile. A že do toho dáme všechno, abychom tu medaili získali."
Dominik Hašek: "Říkali jsme si, že jsme lepší, že Kanaďani nebruslí tak dobře a že ten gól tam spadne."
Ve druhé části hry pevné sevření obran polevuje. Očekávaný souboj dvou nejlepších brankářů světa však teprve začíná. Kanadu čeká další překvapení  - české mužstvo předvádí netušenou zásobu fyzické i duševní síly. František Kučera padá do střely Shanahana, Jágr se vymaňuje z osobního hlídání a posílá na zteč Martina Straku. V půlce utkání prověřuje Roya dvojice Ručinský-Reichel. Jágr prostřídává Moravce v Dopitově řadě a posouvá do šance Beránka. Z dalšího přečíslení pálí Reichel, ze druhé vlny se do zapovězeného území v klidu projede Lang, vyčkává však příliš dlouho. Patrick Roy drží skvělým výkonem nerozhodný stav. Při pokusu Josefa Beránka ztrácí jedinkrát přehled, ale pomůže mu štěstí.
Robert Lang: "Já si myslím, že měli respekt z té hry, kterou jsme tady produkovali. Bylo to vidět v tomhle zápase z takového toho jejich herního projevu. Díky tomu respektu, který jsme si tady vybudovali, oni do nás nešli až tak úplně naplno a tím pádem my jsme měli víc prostoru a ten náš tvořivý hokej měl takovou živnou půdu."
Ivan Hlinka: "O to nám šlo - nehrát s respektem, bruslit, udržet si pohyb a dát si kotouč ve střední třetině, což jim na velkém hřišti dělá problémy."
Jiří Šlégr: "K mému překvapení byli dost unavení, já jsem myslel, že nás budou víc forčekovat a půjdou víc fyzicky do těla. To se nestalo, takoví jako Lindros nebo Primeau, ti nehráli tak tvrdě jako obvykle."
Jaromír Jágr: "Měli jsme docela dost šancí, akorát Patrick Roy chytal výborně."
Dvě třetiny semifinále nepadl gól. Na Kanaďany doléhala tíha úkolu, který dostali v kolébce této hry: buď zlato, nebo nic. Zřídkakdy útočíci obr kanadské obrany Pronger se vysouvá dopředu a udržuje Haška v kondici. Chvilku české poezie si dělá Patera, který se v 50. minutě sklání na bully po pravé ruce brankáře Roya. Vyhrál bully, puk fotbalově kopl Šlégrovi na modrou čáru a rozjel se k brance zablokovat protihráče. Šlégr využil prostoru ke skórování. "To byla vynikající práce útočníků. Já jsem dostal ten puk na brusli, chtěl jsem vystřelit, ale najednou jsem zjistil, že přede mnou nikdo není, nikdo mě nenapadá, tak jsem trochu zajel do strany a vystřelil jsem. No a prostřelil jsem ho."
Celá Kanada zkoumala tvář stavitele týmu a generálního managera Bobyho Clarka a věřila v zázrak. V předposlední minutě nápor zesílil. Trevor Linden ze skrumáže před Haškem 63 s před pohromou vyrovnal. Dominik Hašek: "Já jsem ho chytil lapačkou, ale neudržel jsem ho v ruce. Dostalo se to k Lindrosovi za branku. Já jsem si vyčítal, že jsem mu ten puk nevypích, když to nahrával zpoza branky, mohl jsem tam mít vystrčenou hokejku. Na Lindena to pak šlo, ten vystřelil, on to ani nechtěl nahoru, ale odrazilo se to od našeho obránce do šibenice. To se nedalo chytit."
Na prodloužení se česká obrana ztenčila o zraněného Petra Svobodu. Mužstvo se upínalo k černé práci, kterou v útočném pásmu odváděli Dopita s Moravcem. Právě ve chvílích ztraceného vítězství se mužstvo ještě více semklo. Lindros organizoval před Haškem nebezpečné zmatky, až musel na pomoc obraně přijít Růžička. kritické scény se odehrály opět v poslední minutě prodloužení, kdy nájezdy na Haška vyvrcholily šancí Kietha Primeaua.
Semifinále měly po 70 minutách hry rozhodnout samostatné nájezdy. Kanadský kouč Marc Crawford vzal zodpovědnost na sebe a bez dlouhých průtahů vsadil na tři hráče držící hůl na pravé straně. K překvapení všech tak vynechal úspěšného střelce stovek nájezdů Wayna Gretzkyho. Naši trenéři se radili přece jen o něco déle.
Ivan Hlinka: "Měli jsme jen trochu problém s tím, že jestli Jarda Jágr pojede pátej nebo pojede pátej Vláďa Růžička, ale nakonec převážil takový řekl bych respekt, protože když Vláďa Růžička řek, že chce ject pátej, tak Džegr řek, že pojede čtvrtej. Jinak trochu překvapenej, když jsme ho demokraticky zvolili, byl Patýs, že na to pude, protože už v tom závěru nehrál, ale věřil jsem, že technikou něco dá."

"...vůbec jsem neměl tušení, koho na mě pošle Kanada. Ani jsem nepřemýšlel, jestli pojede Gretzky nebo Bourque. Byl jsem nervózní, jel jsem do branky a chtěl všechno chytit. Od této chvíle jsem měl vždycky pět až deset sekund na to, abych se podíval, kdo na mě jede. Kluci se na střídačce chytili kolem ramen, ale to jsem se dozvěděl až po zápase. Střídačku jsem vůbec nevnímal. Snažil jsem se při každém nájezdu vyjet co nejrychleji až k prvním čárkám na kruzích a couvat s hráčem..."

Kanadský rozhodčí Bill McCreary vylosoval na první nájezd své krajany. Pohledy všech však upoutal pohyb na bílé střídačce. Češi se chytili kolem ramen a před hokejový osud postavili soudržnost a sílu svého přátelství.
Robert Lang: "Najednou to tam dojelo mezi všechny a drželi jsme se, takže to bylo takové spontánní. Začalo to asi u beků, fakt nevím, ale fungovalo to."
Jaromír Jágr: "Já si pamatuju, že když jezdili Japonci tady v tý kvalifikaci, tak se taky drželi. Možná to někteří hráči viděli a snažili se to napodobit. Nebo u Brazilců, ti se vlastně taky držej, fotbalisti."
Ivan Hlinka: "Není to u nás mockrát, ale měli jsme větší vůli po vítězství než měla Kanada."
Na Haška jel první z praváků, Theoren Fleury. A nedal. Na první nájezd českého týmu se připravil Robert Reichel. Kapitán mistrů světa z Vídně otřel puk o tyčku a hned v první sérii  získal našim barvám vedení. Na druhý nájezd své pětky poslal Crawford nejstaršího obránce turnaje Raymonda Bourquea. Druhou sérii zakončil Martin Ručinský. Na třetí nájezd místo elitních střelců vyslal kanadský trenér Joe Nieuwendyka, kterému se dařilo v počáteční fázi turnaje. Pavla Pateru viděl Roy teprve na začátku utkání. Hlinka s Lenerem vytáhli šikovného centra jako tajný trumf. Kanadský kapitán Lindros nastupoval už za vážné situace. Byl gólu nejblíž, trefil tyč. Jaromír Jágr už mohl rozhodnout. Roy nevydržel souboj nervů, pohnul se, ale na odkrytém místě ho zachránila tyč. Shanahan začínal s vědomím, že jeho neúspěch bude znamenat krach všech nadějí. Neuspěl.

"...Shanahan už musí zakončit. Ani nevím, jestli jsem to vyrazil lapačkou nebo betonem. Puk se kutálí do rohu kluziště. Celé ty hodiny soustředění a napětí okamžitě mizí. Porazili jsme Kanadu a postupujeme do olympijského finále! Všichni jsme hrozně řvali. Pamatuju si, že poslední v té hromadě se ke mně prodral Vláďa Růžička. ´Vládíku, ještě nevstávej,´ říkal jsem mu, ´já si to chci vychutnat. Ještě chvilku tady se mnou buď´..."

Češi postoupili do finále turnaje století. V bolavých duších kanadských velikánů uvízlo jen tiché přiznání kouče Crawforda: "Už to není jen naše hra."
 

Finále - Rusko
 Než si Růžička potřásl rukou se svým posledním soupeřem, musel český tým vyhrát boj o vlastní klid. Ohlas z domova překonal svou silou tisíce kilometrů. Vladimír Růžička: "My jsme si pořád říkali jednu věc, že když už jsme se dostali tak daleko, tak by byla škoda to propásnout, tady tu šanci. Pořád jsme si to říkali v tý kabině, pořád jsme si to mleli. Tu šanci jsme nechtěli pustit."
 

"...odpoledne zavládl na pokojích hrozný zmatek kvůli balení. Nikdo nevěděl, jak to dopadne s naším odletem do Prahy, jestli nám to kluby povolí, kam máme dát věci a podobně, do toho přišel někdo s hláškou, že jsou problémy s letadlem. Bůhví, jestli se speciál dostane do Tokia. Ani večer třeštění neustávalo. ´Kterej blb to vymyslel, že poletíme nejdřív od Prahy?´ zuřil Roman Hamrlík. Smáli jsme se a na tu zastávku doma se všichni těšili..."

 Neděle 22. února 1998. Vladimír Jurzinov dal dohromady nejsilnější sbornou posledních let. Rusové začínají lépe, hrají tři přesilovky a za 1. Třetinu nashromáždí tolik střel, jako za zbytek zápasu dohromady. "Ruská raketa" Pavel Bure nedostal osobního strážce, ale byl kontrolován a zpomalován už ve středním pásmu.
Jiří Šlégr: "My jsme všichni dobře věděli, jaký Bure je hráč a že ho nemůžeme pustit do brejku, protože on z toho vyloženě umí dát góla. Tak jsme se snažili k němu přistupovat a nedat mu ani chvilku času. Párkrát nám ujel po křídle, ale pokaždé skončil za bránou."
Dominik Hašek: "Věděli jsme, že ho musíme zpomalovat ve středním pásmu, protože Bure, jak dostane rychlost, že je prakticky nezadržitelný. To byla naše taktika, nedat jim prostor, nedat jim rychlost. Proto se Pavel k ničemu pořádnému nedostal, sice nás zlobil, ale nedostal se do vyložené šance."
Tématem zápasu se opět stalo čekání na první gól. Od Haškova zásahu proti Kovalenkovi se však začala situace obracet ve prospěch českého týmu. Češi ovládli střední pásmo a v přesile postupovali před ruskou bránu. Z přečíslení ale nic nevytěžili ani Beránek s Jágrem, ani Jágr s Růžičkou. Z průniku mezi třemi bránícími hráči Jágr překonal brankáře Štalenkova, ale jeho ránu zastavila tyč. Při oslabení ruským zadákům unikl Pavel Patera a jen pár centimetrů mu scházelo k úspěchu. Chvíle našeho centra však měla teprve přijít.
Čím více se bílé dresy míhaly v šancích, tím více si červení počínali nedovoleně. Kanadský rozhodčí Bill McCreary nechal ale finále poněkud drsnější volnoběh. Jágr byl opět v centru pozornosti obránců. Alexej Žitnik si počíhal na jeho jízdu středním pásmem a tvrdě udeřil.
Vladimír Růžička: "Já jsem hrozně rád, že tenhle rozhodčí tady na téhle olympiádě je, protože to je vůbec jeden z nejlepších, co tady píská. Pískal výborně nám proti Kanadě - a to je Kanaďan, i nám proti Americe. Dneska, bych řekl, pískal taky dobře. Některé zákroky možná my hráči vidíme jinak, ale buďme rádi, že to pískal, jak to pískal."
Dominik Hašek: "My jsme si v kabině říkali, že to nemá smysl, nadávat na rozhočího, že si musíme hrát svoji hru a soustředit se na to, že jsme tady od toho, abychom vyhráli."
Ve 3. třetině pak počítali šance prakticky jen Češi. Tu největší měl Beránek. Uháněl ve dvojici s Jágrem a místo nahrávky zvolil střelu. Obránci se vrhli na Jágra a Beránek zůstal před Štalenkovem sám. Podruhé ve finále Rusy zachránila tyč. Na počátku 49. minuty se tak vhazovalo na levé straně útočného pásma. Patera vyhrál bully. Opakovala se situace z 50. minuty semifinále z Kanadou, jen bekem na modré byl Petr Svoboda. "Hejduk podržel výborně toho útočníka, tak mi dal trochu času. Já jsem to nejdřív chtěl přihrát, ale pak jsem viděl, že se to tam trochu otevřelo, tak jsem to jenom nastřelil na bránu a zaplaťpámbu to spadlo do víka a bylo to tam." Pavel Patera: "To je záležitost štěstí, že se ta bully zrovna vyhrála a že padl ten gól. Dobře se stínilo před brankářem…"
Český tým pracoval skvěle. Rusové ve 3. Části ohrozili Haška jen pěti střelami z dálky. Trenér Jurzinov zoufale vysvětloval hráčům, kudy vést útok, ale na ledě nebylo Rusům dovoleno nic.
Český národní hokejový tým získal svou první zlatou medaili ve své historii.

"...propukla naše obrovská radost. Ríša Šmehlík ke mně přijížděl první. Vyhodil jsem hokejku a rukavici, ruce mi vylétly ke stropu haly a najednou prásk! Letící hůl trefila Ríšu pod oko. Kluci na mě naskákali. Kolem sebe jsem neslyšel nic než obrovský řev. Martinu Procházkovi tekly slzy po zpocených tvářích. Objímal jsem všechny dokola, nikoho jsem nevynechal. Nejdéle jsem ale zůstal v náruči svého krajana z Pardubic, Vládi Martince..."

Martin Ručinský: "Já myslím, že Dominik Hašek byl vynikající v bráně, ale rozhodla naše houževnatost a vůle po vítězství. Myslím, že v tom finále nerozhodl nějaký talent nebo um, ale rozhodla ta vůle. A my jsme jí měli víc, a proto jsme vyhráli."
Vladimír Růžička: "Ten začátek, to byl ohromný nástup Rusů. Ti byli všude, lítali hrozně. Ale pak, docela bych řek tak od tý druhý třetiny, jsme se malinko rozjezdili a bylo to lepší. Možná je to jenom můj dojem, ale řekl bych, že ten konec už Rusové moc neovlivnili."
Dominik Hašek: "Dneska jsme přišli do kabiny a řekli jsme si, že jsme sice dokázali hodně, ale dokud nevyhrajem zlato, tak to pořád není ono. Dokázali jsme se soustředit a to soustředění a vůle, to rozhodlo."
Jiří Šlégr: "To byl zápas nervů. Obě mužstva byla v takovém napětí, kdo udělá chybu, kdo dá první gól. Proto to dlouho bylo 0:0 a dali jsme prakticky takovej šťastnej gól. Pak jsme to zavřeli a dál jsme tam nikoho nepustili a věřli, že to dotáhnem do vítěznýho konce."
Pavel Patera: "Víc už se asi dosáhnout nedalo, protože tady byly nejlepší mančafty... já si to asi uvědomím až později..."
Jaroslav Špaček: "Já si myslím, že tým pracoval, hlavně dohromady a pořádně. Jsem spokojený. Taky kdo by nebyl, když se vyhrála zlatá medaile, když se to ještě nikomu nepodařilo. Je to vynikající úspěch."

"...dvakrát jsem vybojoval titul mistra ligy, mám pár trofejí z NHL, ale TEĎ JSEM KONEČNĚ DOKÁZAL NĚCO POŘÁDNÉHO!!! Nikdy jsem pro národní tým nic nevyhrál. Moc jsem toužil po všech těch stříbrných a bronzových medailích konečně zvítězit. Cítil jsem to asi trošku jinak než ostatní - věděl jsem, že v českém dresu hraju naposledy.Byl jsem obrovsky šťastný, že se to povedlo. Vyhrál jsem pro tuhle zemi, kde jsem vyrostl a naučil se hrát hokej..."

Vladimír Růžička: "My jsme strašně rádi, že se nám to povedlo právě na tomhle turnaji, když před tím turnajem všichni říkali, že je to turnaj století. Myslím, že hodně mužstev nás podceňovalo. Jsem rád, že to takhle všechno vyšlo."
Jiří Šlégr: "Já ani nevím, jestli mám brečet nebo se smát, já jsem prostě strašně šťastnej. V každým případě jsme vyhráli největší turnaj. Já bych řek, že jsme momentálně nejlepší!"
Ivan Hlinka: "Na začátku zápasu jsme měl informace z domova, kolik kde je lidí. Tak my jim děkujem, že nám drželi palce, že to asi k něčemu bylo platný a snad někdy zase budeme hrdí na to, že jsme Češi a že to nebude jenom kvůli hokeji..."

"...na letišti jsme se sešli všichni kluci, co jsme se vraceli do NHL. Cestovali jsme společně do Amsterdamu, odkud už každý startoval jinou linkou do svého města. Dali jsme si oběd a naposledy si podali ruce. Ale nějak to nestačilo. Prožili jsme toho za těch 14 dnů strašně moc. Nikdy to neděláme, ale tentokrát jsme se na rozloučenou objali. ´Tak tady naše mužstvo konči.,´ povídám. Nevím, jak ostatní, ale já jsem byl trochu dojatý. Nevím, jak jsme vystartovali, přelétli oceán. Najednou se mnou Ríša zatřásl: ´Dominiku, vstávej. Jsme v Detroitu...´ "

---

- komentáře ČT byly použity se souhlasem vedení redakce sportu, pana Roberta Záruby
- Robert Záruba: "Dominik Hašek - Chytám svůj život", nakladatelství Terra s. r. o., 1999. Citace byly použity se souhlasem nakladatelství Terra, s. r. o., pana  Daniela Kozáka.
Děkujeme!