Černý kůň a černá ovce

(Zuz 18.2.2001) V neděli dopoledne svítilo skrz okna znojemského zimáku jásavé slunce. Po ledě se ve skvělé slunečné náladě proháněli horcí favorité letošních bojů play-off. Ač extraligoví druhoročáci, vedou si Orli nadmíru zdatně a jestli jim forma vydrží, zatnou poprvé ostré drápy do kolegů ve vybrané společnosti nejlepších osmi celků naší ligy. O pár hodin později se nebe nad Znojmem zatáhlo, ulicemi profukoval mrazivý vítr a k „orlímu hnízdu" dorazil autobus soupeřů. Nebyl to nikdo menší než pražská Sparta. Ač zrovna úřadující mistr, nevede si očesaný celek z Holešovic příliš podobně jako vloni a jestli jim pokles formy vydrží, kdoví, jestli se Orli nebudou muset v té elitní osmě bez něho obejít. Ale neházejme nikomu puk do branky.

Kapitán Orlů Jiří Heš po krátkém dopoledním rozbruslení v záplavě slunečního svitu rozdával úsměvy a barvitě popisoval atmosféru ve svém týmu. Nálada v táboře soupeřů rovněž odpovídala rázu počasí - asistent trenéra Sparty pan František Výborný byl smutný, zklamaný, naštvaný, přesto vyprávěl stejně ochotně a  některé jeho dojmy opravdu stojí za povšimnutí.

Znojemským se v poslední době daří, kromě výpadku se Vsetínem (2:7) jdou od výhry k výhře (doma s PCE, pak v KVA a pak i doma se SPA). „Ten zápas se Vsetínem prostě nevyšel. Já jsem tady kolem toho slyšel spoustu řečí o herní krizi a co s tím budeme dělat a tak. Ale já bych z toho nedělal zbytečné drama. To se stane každému. Jen se to nesmí opakovat moc často," komentoval porážku Heš. Po reprezentační pauze Orli dokázali, že výpadek byl opravdu dočasný. I přes úspěchy si je Heš vědom nestability umístění v okolí osmé příčky. „Hodně lidí si možná myslí, že je to už dané, že se daří, jsme nahoře a už to tak zůstane. Je teď ale ošemetné. Když se jednou nebo nedejbože dvakrát prohraje, spadne se klidně o pět míst dolů.."

Zabývat se úspěchy či neúspěchy soupeřů prý ale nepatří mezi Hešova hobby. „Ne, že bychom výsledky soupeřů nesledovali, ale není to první, o co se po zápase zajímáme. Taky během zápasu nesledujeme mezivýsledky na tabuli:). Mně osobně je jedno, kdo s kým okolo nás hraje. On totiž nejtěžší soupeř pro mužstvo je to mužstvo samo. Protože když se vyhrává, tak nám může být jedno, jak hrajou ti ostatní. A sledovat to, to je taková typická česká povaha – co nejmíň námahy a co největší zisk. Jenže nikdo nic nevyhraje za nás. Může to být leda tak příjemné zpestření, že některá výhra jiných je tak trochu i pro nás, ale že ostatní budou hrát tak, že my z toho budeme těžit, to je nemyslitelné. Takže že bychom se tím zaobírali, jaké je rozlosování, kdo s kým hraje, kde to vypadá dobře, to v žádném případě."

Taky na případný vstup do play-off má znojemský kapitán jasný názor. „Já bych byl nejradši, kdybychom byli první:). Ono je to asi trochu výhoda začínat doma. Ale jak říkám, je to zbytečné sledovat, jak se vyvíjí tabulka nebo si snad vybírat, s kým hrát nebo nehrát. Protože play-off je úplně jiná soutěž, tam se hraje naprosto jinak, od začátku a vůbec nic neznamená, které bylo jaké mužstvo v tabulce."

Zkušenosti s počátkem důležitých sérií na hřišti soupeřů už znojemští ale mají. „Když jsme hráli baráž, všichni nám prorokovali, že se to nedá zvládnout, když začínáme v Jihlavě. A my jsme oba zápasy v Jihlavě vyhráli a pak ten třetí doma. Takže je vidět, že zas to tak moc neznamená, kde se začíná. Na jednu stranu je to výhoda a na druhou stranu je to pro mužstvo svazující, protože se od něj doma hodně očekává. Takže bych byl rád, kdybychom byli nahoře, ale ne proto, že bychom si mohli vybírat soupeře. Ale když máme možnost tu ligu vyhrát, tak ať ji vyhrajem:). Ale tu možnost má každý stejnou.," shrnul odvážně Heš.

 Znojemský tým je tak trochu zvláštní tím, že se skládá z play-off protřelých i naprosto „nepoznamenaných" hráčů. V touze po úspěchu jsou ale podle svého kapitána jednotní. „Já už jsem play-off extraligy hrál. Sice jen první kolo, ale hrál:). Pro každého z nás tady je to možná trošku jiné v tom, že někdo už s tím ty zkušenosti má, někdo ne, ale motivace je asi stejná. Vyhrát, co to jde, něco dokázat. Myslím, že to máme všichni společné, vyhrát co nejvíc." Nerozpakoval se ale přiznat i další impulsy. „Samozřejmě jsou tu i finanční prémie. Ale když se najednou hraje o nějaké peníze navíc, neznamená to, že najednou všechno jde, to v žádném případě. Jednorázové vypsání odměn může přinést úspěch, ale nemusí. Spíš je to jenom takový impuls." Největší odměnu za předvedený výkon vidí ale známý bavič fanoušků jinde. „Jedna věc je ta, že každý chce něco dokázat. Další věc je ale to, že my přijdem na ten led a vidíme těch pět a půl tisíce lidí. A kamkoliv tady přijdu, lidi řeší hokej. Je vidět, že to město tím hokejem žije. Takže hlavní motivaci vidím jinde než v penězích."

* * *

Naprosto jiné myšlenky se ale honily hlavou panu Františku Výbornému. Loňský hlavní trenér Sparty zřejmě prožívá těžký rok a na úspěšnou minulou sezónu vzpomíná se značnou dávkou nostalgie. Nerozpakuje se podrobit vedení klubu i hráče poměrně ostré kritice. „Nad srovnáním stavu mužstva vloni a letos a nad příčinami rozdílu by se mělo spíš zamýšlet vedení klubu než já," začal velmi zhurta, ale už rezignovaně Výborný.
„Pustit z týmu jeho páteř v podobě čtyř klíčových hráčů a chtít hrát totéž, co s nimi vloni, to je přinejmenším přehnané a naivní," pokračoval ve stejném duchu. „Já jsem požadoval pro letošní sezónu přivést nejméně čtyři kvalitní obránce a dva útočníky. Vůbec nijak nechci snižovat herní kvality Vlasty Kroupy a Libora Zábranského, přesto si myslím, že za tolik hráčů je to málo. Potom se nikdo nemůže divit, že takoví hráči, jako Ríša Žemlička nebo Patrik Martinec jsou přetěžovaní a pořád v jenom kole," jmenoval příčiny odlišných výsledků Výborný.
„Vloni si vedení klubu i hráči získali velkou část veřejnosti i těch fanoušků, kteří Spartě vyloženě nefandí, tím, jak se chovali, jak hráli. Pořád se všude říká, jaký je Sparta profesionální velkoklub, jaké jsou tam podmínky. Letos je to ale trochu jinde než vloni. Myslím, že takovéto jednání je trochu hazard se jménem tak tradičního klubu, jakým Sparta bezesporu je," nebral si ani dále servítky pan Výborný.
„Z té současné probíhající základní části moc velkou radost jako trenér nemám, můj dojem je takový rozpačitý. Play-off je ovšem jiná soutěž, forma může přijít. Zatím jsme pořád na prahu čtyřky, chtěli bychom do ní, ale některé zápasy nám utíkají, a tak se to komplikuje," popisoval svůj pohled.
„Vloni jsme už od vánoc měli stabilitu výkonů a šli od výhry k výhře, jen málo utkání nebylo úplně super a vyhráli jsme jen o gól nebo o dva. Ale věděl jsem, že když je to po druhé třetině třeba 3:2, tak že už to utkání neprohrajeme, že buď to tak zůstane, nebo ještě nějaký gól přidáme. Byla tam jistota v těch hráčích, věděl jsem, že si hru dirigují. Bohužel to letos nemůžu říct," ponořil se do vzpomínek.
Také tlaky okolí si už nepřipouští. „Já už nemusím vůbec nic! To slyším pořád ´musíte, musíte´, jde mi z toho hlava kolem! Samozřejmě chci vyhrát, ty body potřebujeme, ale jinak jsem v takové názorové pozici, že nemusím vůbec nic."
Zamýšlel se také nad výhodou domácího sparťanského prostředí vloni a letos. „Vloni jsme doma prohráli jen minimum utkání. Také Aréna byla veliká opora, chodilo hodně lidí, hráči se tam cítili dobře a motivovalo je to. Letos jsme úspěšnější venku, doma nehrajeme dobře. Taky lidí tolik nechodí. Takže pro nás by nebyl problém začínat play-off s tím, že budeme začínat venku. Dokonce by to pro nás mohla být letos výhoda."
Momentálně se trenéři Sparty potýkají s velkou marodkou zejména obranných řad a uchylují se k různým experimentům, jako např. stavění útočníků do obrany (Žemlička s Kašpaříkem v utkání v ČEB). „To vycházelo z toho, že jsme měli jen 2 obránce, ostatní byli nemocní nebo zranění. Média to samozřejmě hned nafoukla na ´švédský model´. Určitý vzor tam byl, ale uzpůsobili jsme to našim podmínkám. Utkání v Budějovicích jsme s tímto systémem zvládli velmi dobře, ale hrát to dogmaticky celou sezónu, to ne." Nepříliš šťastný sparťanský trenér si ale i při těchto úvahách dovolil trochu černého humoru. „Asi nebudeme posílat brankáře do útoku. Ale po posledním utkání s Třincem (jeden z mezistavů 0:5 pro TRI, nakonec 3:6 – pozn. aut.) jsme si říkali, jestli máme ty obránce poslat do útoku, nebo radši úplně domů:)."

Boje o postupovou osmičku vrcholí posledními zápasy základní části. Ještě není rozhodnuto. Přejeme všem mnoho úspěchů a pevné nervy!