Do 1.ČP ligy na Kodaň

Kometa HC Brno – SK Kadaň
3:3
(1:1, 1:1, 1:1)

Branky: 7.35 Skokan 1:0, 19.41 Skuhravý 1:1, 28.10 Kivoň 1:2, 29.10 Weber 2:2, 45.49 Klusman 2:3, 56.16 Weber 3:3
Rozhodčí: Mikula – Brada, Lederer
Přesilovky: 2:7, využití 0:1
1 369 diváků
 

(9.10.Dafi) Týden uběhl jako voda a je tu zase naše oblíbená středa a hokej v Brně v podání hráčů Komety. I tentokrát vyrážíme za zábavou v hojném počtu: já, Chvili, Zuz, Kirjat, Vykučka + 3. Sraz byl jako vždy 17.30 u pokladen. Zuz se mě při příchodu zeptala, zda nezměnili lístky a když viděla opět lístky na sezónu 1999/2000, spokojeně vytáhla ještě jeden lístek z minulého roku a tak jsme mohli vyrazit do naší čtvrté řady za střídačku hostů.
 Při vstupu nás zaujala černožlutá kombinace barev na dresech hráčů Kadaně, což mi připomnělo hráče Pittsburghu a Zuz zase Litvínova, že by farma těchto mužstev?:o)) Pak už nám chyběl k pobavení jen hlasatel, tentokráte vynechal krkolomné definování datumu 8. 11. 2000, ale uvedl se dalším  heftem  „ Kometa bude bojovat s Markem Kleniarem", což je trošku zvláštní, když se jedná o brankáře Komety. Při představování sestav nezapomněl na „dále hrají" a pak nás ještě stihl upozornit na nejproduktivnější hráče: KOM #24 Tomáš Kárný (hlásil sice číslo 21, ale to se vstřebá) a KAD #28 Michal Kaňka.
 S úvodním buly se kotel domácích fanoušků rozsvítil září prskavek. Po asi dvou minutách hry dorazila Vykučka + 3 externistky, přičemž ještě asi dalších 5 minut strávily hledáním toho nejvhodnějšího místa, odkud dobře uvidí a nebude jim hrozit případný úraz pukem, či jiným předmětem.  Začátek je z obou stran opatrný a z toho rámce nevybočila ani první přesilovka Komety, která se odehrála v uctivé vzdálenosti od branky Kadaně. Zuz tuhle přesilovku přirovnala k přesilovce Kladna:o)) Asi největší ohlas vzbudil průběžný výsledek  Prostějova, kde místní městský rival Ytong hrál zatím 2:2 a vzbudil tím reakci jako minule. Pak už se začalo jiskřit na ledě. Začalo to nepotrestaným vražením na mantinel a posunutou brankou Kadaně (asi 30 s), než si toho všiml rozhodčí, který mezitím stihl potrestat faul kadaňských hokejistů.  Přece jen něco nám připomnělo extraligu, a to i jednoho nejmenovaného hráče Znojma (#9), jednalo se o „osobní" bránění útočníka hostí na útočné modré postavením obránce na útočné modré.
 Hlavní hlasatel asi nakazil  i toho z boxu časoměřičů, který hlásil přestupky: „ 2 min. bránění, 2 min. nedovolené hákování". Kometa se ujala vedení, ale o něj přišla využitím přesilovky hostů 19 sekund před koncem první třetiny. Takže 4 s z Opavy (1:1) byly po celou první přestávku vyměněny za 19 s tohoto zápasu. Hlasatel oznámil odvolání pravidelného přestávkového programu (žáčci a střelba na branku) a věnoval se oblíbeným statistikám. Začal kanadským bodováním, střelci, nahrávači a novinkou byly průměry návštěvnosti, příště snad bude i počet zlomených hokejek a puků vystřelených mimo kluziště. Na  lavičce hostů zůstal deníček, do kterého nás napadl pěkný vzkaz: „Pozdrav od Opravdových Hokejových Fanoušků pro Opravdové Hokejisty z Kodaně". Teď dokonce dorazil  Kirjat (na kole) i s bruslemi na sálový fotbal. Když jsme mu oznámily, že střelci branek jsou Skokan, Skuhravý, tak se zeptal co je to za žabku. Kirjat pln zážitků, začal vyprávět, jak neviděl sedm branek  sobotního televizního utkaní, protože v první hospodě neuspěli a do druhé už dorazili až na druhou třetinu a jak si kupoval boty na fotbal a jak prošel prodejny Adidas, Umbro a Fotbalshop atd. V průběhu druhé třetiny se Chvili a Zuz na střídačku zahřívají držením kelímku s čajem a básní, jak se těší domů na svařáček. Vedení se ujali hosté, ale po vyrovnání Komety na střídačce hostí propukl trenér v záchvat vzteku a dupal své hráče co to šlo a házel čím to šlo. Musím říci, že oprávněné, protože nechali útočníka Komety dělat co chtěl. Byly také hlášeny průběžné výsledky basketbalu, načež Kirjat řekl, že bychom mohli jít na basket. Jen Zuz řekla, že neví, o čem to je a tak se jí dostalo vysvětlení, že se hráči snaží dát koš a vše ostatní je už na časomíře. Dobře jsme si zapamatovali čas 31.22, kdy nastoupil KAD náhradník #14 Polák, který se zatím věnoval jen konverzaci s domácím publikem. Zuz ho charakterizovala slovy, že dělá voloviny jako Heš. Je pravda, že by se asi diváci do 30. minuty ukousali nudou, kdyby si  nemohli „pokecat" (ústně i posunky) alespoň náhradníkem Kadaně, kterého to očividně hodně bavilo a zajímalo více než dění na ledě. O to větší byl ohlas při jeho vstupu na led. Intenzita povzbuzování málem předčila mohutné ovace při nástupu Komety. Uvedl se tutovkou, ale brankář mu jeho střelu kryl.
 Bubeníkovi a ani D.Jovi to dnes moc nejde a mohli by se učit od Roje na Cábu a jeho hitu „Toulám se sám noční Prahou" ve čtyři ráno:o)) Nesmím také zapomenout, že letí vtipy na Kájínka a tak i jeden vznikl dnes, kdy KAD #79 Jelínek byl označen za Kájínka z Vizovic:o)) Ve druhé přestávce se pak střelba na branku přece jen konala, ale největším zpestřením byl pád 100 kilové asistentky na led. Naštěstí se ledu  ani asistentce nic nestalo. Kirjat se pochlubil svým bydlištěm v Brně a zjistili jsme, že bydlíme asi 300 metrů od sebe, takže hurá, konečně někdo, s kým budu moci na pivo.
 Ve třetí třetině se ujali vedení hosté a domácím se podařilo srovnat z trestného střílení Weberem, což sklidilo stejně velký aplaus jako konečný výsledek z Prostějova, kde Ytong nakonec prohrál 3:2 a Gambrinus Brno, který porazil Panathinaikos Athény, což Kirjat ocenil slovy: „šikovný holky dvoumetrovky":o)) Konečný stav 3:3 je, jak říká hlasatel „smírná remíza", já bych řekl zasloužená remíza pro obě mužstva a už se těšíme na příští týden, kdy přijedou Senátoři z Rosic.
………..příště na Senátorech!!!

1. ČP liga očima OHF

Kometa HC Brno  -  HC Slovan Ústí nad Labem
4  :  4
(3:3, 1:1, 0:0)

Branky:

3.19 0:1 Kuchta,  5.18 1:1  Meixner, 7.17 Morvay 1:2,  12.05 2:2  Točík, 12.26 3:2   Točík, 15.07 3:3  Kuchta,  26.16 4:3 Duchoslav, 39.49 4:4 Tvrzník D

Vyloučení 4:5, využití 1:0, 1 418 diváků Rozhodčí: Fiala J. - Chlumecký, Čech

(3.11. Dafi) Tak je tu zase středa a v Brně se hrajě naše druhá nejvyšší soutěž (1. ČP ligy).V sobotu jsem jsem se dozvěděl z ankety mezi hokejisty, že jsou různé názory na kvalitativní rozdíl mezi druhou ligou a extraligou a tak jsem se chtěl přece jen přesvědčit na vlastní oči jaká je pravda.

Před stadiónem jsme v 17.30 vytvořili skupinku čítající 4 osoby: já, Zuz, Libor a Kirjat, a mohli jsme vyrazit do brněnské Rondo arény. Již při nákupu lístků jsme zažili šok, když se na Kometě prodávají na sezónu 2000/2001 lístky s potiskem sezóna 1999/2000. Nezdálo se mi, že bych cestou k Rondu překročil nějaké časové pásmo:)) Zuz jen konstatovala, že má doma ještě 2 stejné lístky a tak aspoň letos ušetří.

U vstupu bylo vidět, že se blíží komunální volby a tak jsme dostali letáčky bohužel ne s hokejisty, ale s politiky. Kirjat je rozdělil do dvou skupim. První: pán mladší, více vlasů pro pro děvčata a druhý: strarší, skoro bez vlasů pro pány. Museli se asi hodně divit, když jsem za letáček poděkoval a řekl, že budu mít aspoň na čem sedět.

Sedli jsme si do naší oblíbené čtvrté řady za střídačku hostů a zjišťovali jsme co je nového a  světe div se, bylo se na co dívat. Na časomíře nová loga a co nebývá pravidlem pro všechna extraligová mužstva, tak i reklama na oficiální webové stránky klubu. Neviděl jsem a tak nemohu posoudit jejich kvalitu, ale pro případné zájemce píši jejich adresu -  www.hckometa.cz a i městský rival nezůstal pozadu www.hcytong.cz. Když vyjeli hráči na led, tak domácí rozhazovali do publika plastové talíře s logem České pojišťovny, měl jsem to stěstí, že mne jeden trefil do hlavy a tak mi zůstal. Nebyl to však ten co by mě opravňoval střílet ve druhé přestávce na branku. Tak mám aspoň suvenýr pro psa:)) Jen ten hlasatel se nezměnil a tak jsme nedočkavě čekali čím nás překvapí a bylo to hned v prní větě. Posuďte sami, jak složitě se dá říci, že je 1. 11. 2000 - „první středeční večer předposledního měsíce, který končí další tisíciletí":)) a další perlu vypustil při sestavách, kdy použil výraz „dále hrají", což  asociovalo více titulky filmu než sestavu mužstva:o))

První třetina předčila mé očekávání, když desátá Kometa tlačila hokejisty Ústí, kteří byli před tímto utkání na páté příčce. Ovšem i když třetina skončila smírným a dosti divokým skóre 3:3, tak mohu říci, že oba brankaři předvedli hodně pěkných, někdy až zázračných zákroků.
V první přestávce se Kirjat zabavil čtením rozhovoru s Dopitou v časopise „Pes - přítel člověka" a Zuz vedla debatu s Liborem, jak říkají po jejich, takže jsem z toho zase měl prd:)) a tak jsem poslouchal, jak hlasatel vyměnil Miholu (přestoupil do Ytongu) za Karného a několikrát opakoval kolik bodu má, kolik střelil branek a kolikrát si připsal asistenci, sem tam pustil hymnu Komety, která obsahuje „hodně slov" (dvě): Kometa jede!! Po úpravě ledu nastoupili na krátko žáčci Komety a ukázali svoje umění a musím říci, že jim to šlo mnohem lépe než některým účastníkům vsetínského OHF game. Pro případné zájemce mám i výsledek, 5 bílých (jeden zraněn) porazilo 6 modrých 1:0.

Ve druhé třetině opadlo tempo a tak se nebylo co divit, ža jsme viděli jen dvě branky. Po jedné na každé straně a tak jsme měli s Kirjatem čas přemýšlet, jak by se asi přesmykovalo jméno nejproduktivnějšího hráče Ústí a ČP ligy Vladimíra Patzenhauera, či jeho spoluhráče Morvaye. Zaujal nás jen faul domácího obránce v jasné šanci, za které dostal jen 2 minuty, přičemž při obdobném faulu (podle Libora  menším) nařídil v Havířově hlavní rozhodčí trestné střílení.
Ve druhé přestávce se rozebíral rozhovor s Dopitou v časopise Hokej (nepočítám jeho rozhovor pro Reflex) a také nominace na hokejovou tour do Finska a přemýšleli jsme, jak je možné, že se v nominaci se z 10 nejproduktivnějších hráčů objevili jen 3. Na přetřes přišla i hra Havířova, Vsetína a Třince, přičemž se určili adepti na baráž - České Budějovice, ale pravděpodobněji to bude Kladno. Mezitím chodili SMSky od Vykučky, která vyměnila hokej za nemocnici, která ji draftovala a tak zachraňovala životy. Dosti rozčarována byla moji zprávou, že jsem dostal talířem do hlavy a tak přišla velmi zajimavá odpověd: „Dafi, talíře???....sakra  větší pocta by byla dostat pukem!!!....":))

Ve třetí třetině se sice hráči Komety snažili strhnout vedení na svoji stranu, ale ne a ne proměnit i ty nejjasnější gólové příležitosti a tak utkání skončilo remízou 4:4. Jediný vzruch přinesly průběžné a konečné výsledky s ostatních stadiónů a zejména výsledek Ytongu v Jihlavě (0:0). Jedna skupinka skandovala Ytong, Ytong.... zatímco  kotlem Komety znělo .....píp Ytong. Prostě uznalé hokejové publikum, které se nezměnilo a asi už ani nezmění.
Po hokeji jsem se rozloučil s Kirjatem a Zuz. Cestou šalinou jsme se s Liborem shodli, že rozdíl mezi extraligou a druhou ligou je veliký a asi hned tak nějaké mužstvo z ČP ligy do extraligy nepostoupí (někdo nemusí souhlasit). Pak jsem se rozloučil i s Liborem a vyrazil k domovu, ale cestou jsem  potkal dva hokejové fanoušky a jeden byl dokonce OHFák. Nick jsem sice zapoměl, ale vím jeho číslo #293 a je fanouškem Zlína a jeho kamarád fanouškem Třince. Tak se s nimy třeba setkáme pří zasedání tzv. bohunické sekce brněského křídla přažské centály OHF (výraz přejat od Vykučky), které by se mělo konat údajně každý měsíc.

Hokeji zdar!!!!

Na hokeji v New Yorku

(USA 30.10. Sima)
V 8 hodin večer 27. října (tedy ve velmi časných ranních hodinách 28. října 2000) propukla na Manhattanu, v hale Madison Squarre Garden, stánku místních Rangers, malá oslava českého hokeje -- na straně hostí, tučňáků z Pitsburghu, 9 Čechů dirigovaných Ivanem Hlinkou, v dresu domácích Jezdců čtveřice Dvořák, Hlaváč, Nedvěd, Grošek (detailní statistiky zde).

Ceny lístků se pohybovaly od 25 USD výše (až snad k USD 150), přičemž dle tisku byl zápas téměř vyprodán (přes 18 tisíc "fanoušků"): dle mého názoru byla hala zaplněna sotva ze 2/3, na nichž ovšem měli značný podíl Čechoslováci (šlo přece o "naši" oslavu!). Zarazily mě, přiznám se, přirážky místního monopolu TicketMaster: ze zmíněných 25 dolarů velmi snadno vytvořili díky svým užasným poplatkům, přirážkám, daním ap. 37 dolarů, což bylo moc i pro ty otrlejší z nás (mimochodem, šlo nás 10). Takže nakonec jsme "vyvázli" s přírážkou pouhých 3 USD, při zakoupení přímo v hale MSG (4 dny před zápasem).

Nu první 2 třetiny jsme sledovali z vyších řad haly (tedy: ze zakoupených sedadel), přesto bylo poměrně dobře vidět. První třetina byla zcela ve znamení Tučnáků, přičemž hlavní postavou byl Jaromír Jágr: první gól komentoval "nováček" Holmqvist v brance Rangers slovy "myslel jsem, že ho mám" (jistě nečekal při Jágrově pohybu doleva jeho proslulé jednoručné zasunutí puku k levé tyčce), při druhém v rychlosti přihrál zadovkou Strakovi, který na podruhé protlačil puk do branky. Černou pětiminutovku Rangers zakončil za 3 minuty brankou do šatny Kovaljev, čímž byl zápas v posdtatě rozhodnut: 0:3. V první třetině také zaujala bitka domácího navráticle "důchodce" Messiera s Rusem Kasparaitisem, za niž si oba rozdělili 10 trestných minut (podrobnosti).

Krátce k atmosféře v hale: hrůza! Většinou ticho, příliš mnoho hamburgerů, preclíků, brambůrků a podobných amerických symbolů. Nefandil snad nikdo, fanoušci jsou zřejmě výkony domácích Jezdců hodně zklamáni, ostatně prohráli již 4. zápas v řadě (o tom, že jejich rozpočet je suveréně nejvyší v celé NHL (65 mil. dolarů), se jistě není potřeba zmiňovat).

Druhá třetina poklidná, minimum šancí, vzrušení přinesla 19. minuta, v níž se J. Jágr pustil na útočné modré do křížku s R. Pilonem: oba dostali po 2 minutách.

Ve třetí se nám podařilo proniknout do nižších řad (lépe řečeo sektorů): nebylo to ostatně obtížné, místní pořadatele by podobný "trik" snad ani nemohl napadnout, Američané se totiž vyznačují jakousi davovou poslušností: že by někoho napadlo sednout si na místo, na které nemá lístek, je téměř nemyslitelné (do okamžiku, než tam přijde Čech...). A tak jsme poslední třetinu strávili téměř u ledu: "jiný zážitek"!

Pro mě jako fandu Vítkovic byl jistě příjemným pohled na Romana Šimíčka: poté, co po dvou vydřených a rozhodně ne bezproblémových (i když bodově poměrně uspěšných) ve Finsku zamířil zpět do Vítkovic, skončil nakonec pod I. Hlinkou s dresem Tučnáka na ledě MSG v New Yorku, a odsoudil týpky jako Nedvěd a Messier při bully do role pozorovatelů (vyhraná bully 8:5, více zde ). Jeho hra ještě bohužel postrádá (ostatně podobně jako ze začátku v reprezentaci) více sebedůvěry (proč?), nicméně jeho bojovnost, schopnost navázat na sebe protihráče, intuice a přehled, množství vybojovaných "ztracených" puků, přijde Hlinkovi jistě vhod.

Závěrem snad jen že páteční (?) návrat z New Yorku domů do Pittsburghu musel stát Tučňáky hodně sil (!), alespoň dle sobotního utkání s NJ Devils: 0:9!
 

---

Už bylo avísováno, že Milouš zase dělal ostudu. Šílený.. :-) tady jsme zachytili jeho další dopis starostlivé matce. Není vůbec od věci, že Zuz má na poště známé :-)

Milá maminko!

 V neděli jsem byl zase na hokeji, tentokrát ve Vsetíně. Byl jsem tam už dvě hodiny před zápasem, aby na mě zbyl lístek. Sedl jsem si do hospůdky, bylo tam pár pánů a pili něco z lahví, které tam neprodávali, ale voněly jako švestky. Nabízeli mi taky to pití, ale neboj, já bych se s cizíma lidma nekamarádil. Pak kolem couval autobus s nápisem HC České Budějovice, a ti pánové na řidiče volali "To pivo tu nechaj a jeď dom!" Tak si myslím, že asi neviděli to HC.
Okolo procházel obrovský holohlavý chlap a lidi říkali "Jura ide na šichtu". Víš, v tom Vsetíně mají strašně maličký stadiónek, s Paegas arénou se to nedá srovnat.
Taky tam byla spousta lidí, to se s Paegas arénou taky nedá srovnat. Venku okolo toho popsaného autobusu hráli fotbal budějovičtí hokejisté a jedna holka říkala, že ten, co zrovna kopnul míč do potoka, to je Král Václav. Vůbec jsem nevěděl, že u nás máme ještě nějakého krále, tenhle byl navíc hrozně mladý, ale ta holka říkala, že ho možná vymění do Plzně, ale že by to bylo škoda, tak tomu jsem vůbec nerozuměl.

Uvnitř na tribunkách byli strašně veselí lidi a všude voněly ty švestky. Za mě si na tribunce stoupli veselí pánové a jeden z nich potom celou dobu volal "Čapek nosí kalhotky", ale nevím, jestli se o tom v Pejskovi a kočičce psalo. Na led vyjeli hokejisté, žlutí byli Vsetín a červení Budějky. Jeden brankář ale mezi ně vůbec nezapadal - měl modré betony a modrou přilbu na hlavě a tím pádem neladil ani k jedněm, ale tričko měl žluté. Lidi se pořád dívali na červenou dvacet devítku a říkali "Ach jo, Radoš jako by sa vrátil dom". Všiml jsem si, že ten největší ve žlutém je ten Jura, jak šel okolo té hospody.

Ve Vsetíně je strašně nízké vstupné, jen 40,-, a tak tam nemají na hokej moc peněz a je to vidět - nemají tam pána jako na Spartě, který lidem říká, co mají dělat a ti se o sebe musí postarat sami. Ale asi by si tam toho pána měli pořídit, protože ti lidé strašně křičí, zpívají a bubnujou, že není slyšet vlastního slova a myslím, že to těm klukům na ledě musí vadit.

Žlutí možná chtěli dát červeným gól, ale ti stáli před svojí brankou ve čtyřech a nechtěli je tam pustit. A tak si asi žlutí řekli, že takhle je to nebaví. Zkoušeli to jenom dva, co měli košík na obličeji. Ten malinkatý se vrhal na ty veliké červené a lidi jásali a křičeli "Jiiiirka Hu- dler".

Hned v půlce první třetiny ale jeden červený ujel a ten brankář napůl v modrém dostal gól a chlapi nade mnou začali křičet "Rooooman Čechmánek", ale zase se spletli, protože ten v bráně se jmenoval Kameš. Jinak jsou tam nejen lidé veselí, ale taky chápaví. Na jednoho obránce soucitně volali "Lexo, běž už do důchodu", to od nich bylo hezké, protože ten Lexa, ten vypadal, že ho strašně bolí záda.

Vsetínští hokejisté jsou na fanoušky hrozně fajn - počkají, až si lidi řeknou, co po nich chtějí, a pak teprve začnou hrát. Když lidi konečně přestali zpívat o vysokém jalovci a kačenách na potoce a křičeli "Aspoň tyčku", trefili tyčku budějovické brány dokonce dvakrát a když lidi zavolali "Budíček" a "My chceme hokej", ten se ten velký Jura rozjel se přes celý led a dal gól. Za chviličku dal další žlutý druhý gól a za dalších pár vteřin ten maličký Jirka dal taky gól, no a pak si zas mohli v klidu pomaličku bruslit a lidi už nic nevolali.

Bylo vidět, že se vsetínští a budějovičtí hokejisté mají rádi, protože žlutí červeným pak ještě víc nahrávali, aby si taky dali gól, ale červení se styděli a dali jen jeden. Asi se to nedělá, kazit domácím radost. Když to skončilo, tak velký Jura a ta červená dvacet devítka se dlouho uprostřed ledu jeden druhému omlouvali.

Moc se mi tam líbilo. To, jak lidi vesele fandí a jak je hokejisté poslouchají. Určitě se tam ještě někdy půjdu podívat.

Milá maminko!

Včera jsem byl letos poprvé na hokeji. Bylo to ve veliké hale, která se jmenuje Paegas Arena.Uvnitř se hrála soutěž, která má v názvu taky něco o telefonech, ale telefonní budky na každém rohu tam rozhodně nebyly. Vstupné bylo tentokrát levné, jenom stovka(100!). Když jsem se zeptal pána ve frontě, proč je to jindy dražší a dnes tak levné, vysvětlil mi, že když zde hraje tým ze špice tabulky, diváci by se báli přijít, tak je vstupné za babku.
Uvnitř byla nad ledem krásná veliká televize. A taky tam pořád hrálo rádio, ale vůbec jsem nepoznal, jaká je to stanice. Nejdřív jsem myslel, že to je zvuk z té televize, ale obraz a zvuk k sobě vůbec nepatřily, takže to muselo být rádio.
Pak se začalo hrát, modří byli Vítkovice. A v té televizi přestali dávat reklamy a pustili ten samý program, co byl na ledě. Můj soused vpravo se díval už jenom na tu televizi, soused vlevo se díval na led a soused vzadu se nedíval vůbec, jenom pořád křičel, aby se Morava připojila ke Slovensku a že Vítkovice stejně zkrachují a jiné věci, kterým jsem nerozumněl.
Během té doby ten pán v rádiu pořád lidem říkal, co mají dělat. Zeptal jsem se souseda vpředu, proč rádio pořád říká, co máme dělat a neříká, co se děje na tom ledě a ten soused mi vysvětlil, že Sparťani to mají moc rádi, když jim někdo furt říká, co mají dělat.
Tak jsem chtěl taky začít dělat všechno to, co říkal ten pán v rádiu. Zrovna hráli Vítkovice přesilovku a ten pán zavelel, že když je nás tady 5000, tak musíme všichni pískat. Ale já to moc neumím a než jsem si našteloval prsty do pusy tak, aby to pískalo, tak už skončila přesilovka a já jsem zapískal. A lidi se na mě otáčeli a mračili a já jsem se moc bál, že mě ten pán v rádiu vyhubuje. Ale naštěstí on v jednom kuse říkal, že je nás tu pět tisíc a mě si nevšiml...
Bylo to nerozhodně, a hráči bojovali, a mantinely duněly. Mantinely mají na sobě takové průhledné plexisklo, aby bylo vidět na led. Na tom plexiskle je přes dolní třetinu nalepena samolepka, aby nebylo vidět na led. Tomu jsem nerozumněl, tak jsem se zeptal tří lidí. Jeden tvrdil, že je to proto, aby brutální fauly u mantinelu nepohoršovaly malé děti a toho pána v rádiu. Druhý si myslel, že je to neprůstřelná fólie. Teda neprůhledná je určitě, ale neviděl jsem nikoho s pistolí, aby to zkusil. Třetí mi říkal, že když je vstupné tak levné, taxi diváci nezaslouží vidět ten hokej celý.
Nakonec bylo prodloužení a ten rozhodčí pořád pískal a hráči nevěděli proč píská a diváci nevěděli taky a vůbec nikdo, koho jsem se ptal, mi nic nedokázal říct a pak už ani lidi neposlouchali toho pána v rádiu a křičeli, že Souček je hovado. To křičeli společně ti, co fandili Spartě i ti, co fandili Vítkovicím a byla tam taková veselá nálada. A oba soupeři vyhráli jeden bod a to si zasloužili.
Moc se mi to líbilo, ale nevím, jestli si za ty peníze příště nekoupím jointa. Maminko, já vím, že to nerada vidíš, ale vyjde mě to levnějc!

Dopis pro vás zachytil a zvěčnil Roj

Sparta - Vítkovice

(20.10. SIMCA #239) Tak nevím, jestli už nebudu někoho opakovat, ale jestli víte, tak tenhle pátek, za cenu nejlevnějších lístků (100 Kč) se dalo jít na hokej na obhájce titulu HC Sparta, která nastoupila snad v obvyklé čase a snad v obvyklém složení proti HC Vítkovice, které zas lze považovat za obhájce absolutního outsidera, což nevím jestli je pravda, asi po 15 nebo více kolech není ani jasno, kdo že vede naší ligu... Držte mě, když zjišťuju, že prvních 5 týmů (Po Spartu až po Vsetín) má srovnatelný počet bodů t.j.29 bodů. Takhle vyrovnaná snad ještě liga nebyla.
    A teď trocha zápasu... Zápas začínal jako vždy na Spartě v 18:00. A jako obvykle se začínalo skoro přesně... No nevím... Ale 1. třetina nic moc... Čistě z mého hlediska se zdálo, že nějak má navrch Sparta... Co, co předvedla za útoky pochytal před bránou Trvaj a, jakmile se zas Vítkovice dostaly do tlaku (moc toho nebylo), tak zase všechno pochytal náš "Stařešina" Bříza... V první třetině se nic (skoro) nedělo. Až na několik vyloučení za krosček či něco podobného... A ještě abych nezapomněl, slavného Rusa Jerofejeva, kterému nahrál Padělek ten v 8. minutě zařídil vedoucí gól, z blízka úplně volný, to by snad byla škoda to nevyužít.
    Tentokrát v 2. třetině se rozvířila kanonáda. (skoro) Vždyť Sparta musela vyrovnat a obrátit skóre... Což se jí podařilo. Nejdřív Hlinka, ten slavnější (možná) Jaroslav v 22. minutě a potom navrátilec, uzdravenec Zelenka (Jak si pamatuju hraje za stále Spartu) v 25 minutě. Až na pár dalších vyloučení a několika samostatných nájezdů Vítkovického "Kuky" Moravce se nic neděje... Moravec buď má tak nešikovné ruce, nebo špatnou náladu, prostě nějak dlouho nedává góly... Je dobrou zábavou, že Trvaj pustil góla dokonce i od červený. A pak, že se míň dávají.
    A v třetí třetině??? Nastal poslední čas, kdy se objevil gól. To Pavelek, Kaděra a Štraub zkombinovali akci, spíše shoda náhod, když u modré Štraub vybojoval puk a až byly dva Vítkovičáci před Břízou a vychutnali si ho. To byla 34 minuta a Pavelek se jako poslední dotkl puku... Znova několik vyloučení a už se nic nedělo...
    A prodloužení? Z důvodu vlastností rozhodčího se trochu prodloužilo, místo aby se hrálo minimálne 5 minut tak se hrálo asi tak půh hodiny. Protože pořád vylučoval, Žemličku dokonce i ze hřiště a tak se moc nehrálo ve 4, ale i ve 3 na obou stranách... Dokonce i ve dvou, když se Spartané nestihly vystřídat... A to se dokonce Martinec naštval...
    Jenom škoda, že těch gólů nebylo více, možná, že by to bylo zábavnější.. Paegas Aréna byla poloprazdná (asi 5k diváků) a nic moc faušci, jenom kotel (spíše kotýlek) a pár bubeníků... Stálo to vůbec za to????????

Pardubice - Litvínov

(xRadis) Já bych přidal pár slov o druhém zápase týmů z čela tabulky. Do Pardubic přijel vedoucí Litvínov, který tu chtěl prodloužit svoji vítěznou sérii. Už před zápasem jsem tušil, že ji neprodlouží. V Pardubicích jsem byl v posledních letech na hokeji dvakrát, vždy na Litvínovu, a vždy jsme to před plným hledištěm projeli. Na jaře jsme si odvezli osmičku. Tenkrát byl stadion téměř zaplněn, a na tamní atmosféru s mrazením v zádech vzpomínám ještě teď.
    Dovolím si malé srovnání se zápasem na Spartě. Na stadion vás na zápas proti vedoucímu týmu extraligy pustí za pade (na státní za bránu) nebo sednout za 80. Stadion byl doslova narvaný, strmé pardubické tribuny zaplněné nadšenými diváky, to byla paráda. Velký kotel za brankou šlapal vytrvale od začátku do konce, téměř bez přestávky. Skoro okamžitě se do rytmu přidávali tleskáním ostatní diváci, často i celý stadion. Pro hostující tým to musí být peklo, když vás domácí ve vaší třetině tlačí, pár metrů od vás slyšíte svižně DYNAMO-DYNAMO-DYNAMO-DYNAMO-DYNAMO a do toho rytmicky tleská většina z devíti tisíc lidí na stadioně. Dokonce se ani nepíská při oslabení domácího týmu, jak je zvykem na jiných stadionech, prostě veškeré síly fandové vydávají na povzbuzení svého týmu, žadné pískání nebo nadávání soupeři. Vše je spontánní, nikdo nikomu neradí co má křičet. Všechno vyvrcholilo mexickými vlnami ve třetí třetině.
    Ještě bych ztratil pár slov o Otíkovi... Na tom je pořád vidět, jak se hokejem baví.. téměř pořád pusu od ucha k uchu, hraje pro vlastní potěšení a hlavně pro diváky. V jednom rohu se čtyři hráči přetlačovali o puk, v objetí tam byli Reichel s Janeckým, a když rozhodčí odpískal přerušení, Ota vysmátej.. Vrcholem bylo jedno vhazování u brány, kdy už byl Ota skloněný na buly, přičemž kotel za ním skandoval jeho jméno.. Ota otočil hlavu a kotli zamával. Načež Husička k němu přijel a varoval ho, na což kotel (a celý stadion) reagoval směrem k hlavnímu dost nevybíravě, a Ota se smál na celé kolo.. :)
Prostě hokej na pardubickém stadioně, pokud se domácím daří, to je zážitek. Jak to tam vypadá když se nedaří, to nemohu bohužel posoudit. Byl jsem tam na hokeji zatím třikrát a vždycky tam Litvajz pořádně vypráskali...

INVEX 2000

aneb jak to mohl vidět naprosto běžný návštěvník,
který neoplývá možnostmi volného vstupu a kouzelnými průkazy,
jež tento umožňují

(12.10. Dark) V roce 1999 jsem se na svém sedmém Invexu rozhodl, že již nikdy. Akce začíná nabývat komerčně naprosto mamutích rozměrů a odborná stránka se vytrácí.
Bohužel, jak to již bývá člověk míní a druzí mění. Byl jsem přinucen obětovat svůj (skoro) volný den školní exkurzi, na kterou dětičky samozřejmě jít musely, poněvadž tak naprosto elegantním způsobem zabijí den školního vyučování. A mi nezbývá než se přizpůsobit.

Na starost mi bylo přiděleno celkem 33 studentů, se kterými jsem měl úmysl se setkat před betonovým monstrem (on je to jakýsi památník, ale ani při své cca 15. návštěvě areálu výstaviště jsem nezjistil proč tam vlastně zavazí) v 8,45. Ovšem svou bláhovost jsem si uvědomil asi o půl deváté, když začíná hustota zde se seřaďujících osob povážlivě stoupat. Okolo tři čtvrti, v době srazu již překračuje únosnou mez (jinak řečeno - bylo tam narváno víc než ve Zlíně na finále proti Vsetínu). Nakonec potkávám celkem 27 svých oveček, které postupně po deváté propouštím do areálu, s tím že na zbytek zkusím čekat. Shromažďující se skupiny okolo se průběžně mění, hustota však příliš neklesá - spíš naopak. O tři čtvrti na deset rekapituluji - úspěšnost 87% není nejhorší (osudy dvou studentů byly vysvětleny nemocí, resp. studijním pobytem v Německu).

Před desátou se sám vmáčknu do areálu.
Dojem první - co tu vlastně dělám ? Na velkém prostoru za vstupní branou (před pavilónem A) se ztrácím. První rozdavači letáků loví své oběti, trvale je odmítám. Nemusím si pak alespoň na odchod z Invexu pořizovat stěhovací vůz.
Nakouknu do prvního pavilónu. Nemám moc úkolů u kterých firem se stavit, takže beru pavilóny jeden po druhém. V A je celkem klid (před bouří). Geografické systémy asi moc mládež netáhnou. Navíc tu je příjemně teploučko. I já se zde nezdržím příliš dlouho. V hale C bývaly vždy velké SW firmy. Tam už by to mohlo být zajímavější. Jenže ouha. Snad poprvé za těch osnm let je to jinak. Takže mizím. U vchodu je místo obvyklého informačního centra jenom informační stojan s touchscreenem. Vyťukávám jméno největšího světového producenta vývojových aplikací - B,O,R,L,A,N,D, ENT a zaskví se nápis F-102. Upaluji do pavilónu F, který se honosí nápisem E-hall. E-hall ? co to může být - osobně bych čekal spíš nějakej internet a elektronický obchodování ... a opravdu Borland tu je asi omylem. Okolo pouze firmy zabývající se "novou ekonomikou". Inprise (nový název Borlandu) sem jaxi nepatří. Navíc jejich stánek ?
Dojem druhý - velmi prostá prezentace. Já však nehledám komerci, ale fundovanou radu. Ovšem, já nemusím mít zářivé neóny, poskakující bandy v rytmu jakýchsi elektronických napodobenin hudby rituálů domorodých Afričanů nebo ječící moderátory.
Na nic nečekám a vypaluji na dámu u pultíku magické slůvko Delphi. Čekaje její taktický ústup z obsazených pozic a poté přivolání posily v podobě některého technika firmy, jsem tímto způsobem přešel do útoku. Ovšem netušil jsem, že zná protizbraň. "Víte, my tu nikoho nemáme. Podívejte se na naše stránky a tam nejdete adresu na pana XXX nebo pana YYY a domluvte se e-mailem". S díky odcházím. Tak to mne celkem nasralo. Místo příjemného rozhovoru o programování databází a mé diplomce, opouštím bojové pozice v sektoru fronty F. No nic, zkusíme to naproti na frontě G1. Zde bojují hlavně armády ve vzduchu (pardon v éteru 900 Mhz (dnes už i 1800 Mhz)). Má jednomužná jednotka míří do střetu s jedním z nejsilnějších protivníků - PAF (Paegas air force ;-). Hned zpočátku napadám jejich prvního člena se zákeřným dotazem ohledně mého mobilního miláčka jménem Siemens. Po krátkém zaváhání opět tvrdý protiúder - "To asi nepůjde" odpovídá na dotaz ohledně hlasitosti mého mobilku během hovoru. Boj jde ztuha neboť okolo zuří lítý boj o přízeň zákazníka. Vřava z fronty G1 je ohlušující a je slyšet do daleka. Dojem třetí - asi typická situace, na kterou jsem byl psychycky představen, ale to co se dělo zde překonává veškeré představy. Rachot v podobě nějakých (asi prej) zajímavých technozvuků přehlušuje vše ostatní.
Zbaběle prchám z fronty pryč do týlu (před pavilón). Povedl se ale průlom fronty a i zde zuří lítý boj. Navrch má armáda Paegas (zatímco přímo ve frontových bojích jednoznačně vítězí všemi "milovaný" Telecom (jaké asi zbrojní náklady ?? Kolik nás ta jejich nabubřelost vlastně stojí?)).
Snažím se uchýlit na (snad poměrně) klidnou frontu Z. Před tím musím jenom dozbrojit a odpočinout si. I zde mne čekají komplikace. Rachot bojů zde neustává. Armáda Eurotelu zde má mohutné ležení. A velitel, nebo přesněji vlastně komnadér svým vystupováním připomíná spíše Kopčema (postava z neandertálské dětské četby), než lidskou bytost. Jestli tomu říkají zábava pro lidi ... . Dozbrojuji se "Vřelým Bobanem" (horký pes, anglicky hot dog - čti hót-dok) a po asi deseti minutovém výdechu mířím, přímo na frontu Z. Opět se opakuje situace známá z G1. Chaos, přelidnatělost, rambajz. Začínám litovat zapomenutého kalašnikova doma ve skříni. Jak by se teď hodil. A k nemu ještě bagr (na pořízení masových hrobů). U Siemensuse vše nese v nenáviděnách barvách ještě nenáviděnějšího hokejového týmu (že neuhodnete který? ;-). Přemýšlím, že nabídnu mobil k prodeji. Zkusím jemný atak. Oslovený nevláne než angličtinou, které zase příliš nerozumím já. Až ale asi za hodinu mne napadne, že jsem pro OHF mohl spáchat menší rozhovor s chlápkem z Anschutz Comp. (totiž v jeho řeči jsem porozuměl sport) ... pozdě však bycha honiti. Měl bych určitě pár zákeřných otázek jakp proč Sparta a ne přímo třeba repre? Nebo ševci? Continental je taky německý. Dočkáme se názvu HC Siemens Sparta Praha ? apod... U další osoby zkouším stejný dotaz jako u Paegasu. Výsledek je trochu příznivější ... stavte v servisu u nás v Praze a do tří dnů to máte opravené (díky, jsme snad v Brně, ne ??????).
Následuje rychlý přesun před A, kde mají na mne čekat dětičky. Všechny počítám. Invexové ztráty dosálny pouze 1/27 zúčastněných. Pak zpátky do Z. Zjišťuji že u Siemensu bude autogramiáda hokejistů Sparty. Na mysl se mi vrací scéna z Pivexu '99. Na novinářském dni u Staropramenu má být autogramiáda. Vzhledem k malému počtu zúčastněných osob v pavlónu proběhla místo hodiny asi za 10 minut. Navíc namísto extraligových matadorů se objevili mladí kluci, sotva odrostlí košíku před xichtem. Zbylý čas jsem s nima tehdy proklábosil. Protže to má být až ve dvě tak zjišťuji kdo tam bude. U třetí hostesky se dozvídám - !no jeden takový hezký, vysoký, tmavovlasý. A jeho tata je trenér.". Zkouším "Láďa Vůjtek ?" "Jo, to asi bude on". Šance na zjištění druhého nešťastníka je nulová. Navíc nakonec zjištuji že s nima si určitě nepokecám. Ve 16,00 už budu dávno na semináři ve škole. Vzdávám to. Stejně to zam zase bude úděsnější než mezi mobilama.
Cestou se ještě stavuji v pavilónu E, kde je možné si prej zasurfovat. A po delším čekání skutečně se probíjím ke stroji a píši krátký vzkaz na Ohlasy HF.
Hledám brněnské velkoobchody. Nikde. Malé firmy a distributoři letos Invex ignorují. 100Mega jediná ne. Ovšem prezentace je mimo areál v přilehlé bance. Mizím z areálu a jdu si tam pro jejich výborný katalog (každoročně perfektní popisy jednotlivých komponent HW včetně úplného vybavení). Letos katalog není a nebude :-( Tak mizím do dáli směrem katedra geografie ... Dojem celkový - děs běs hrůza tetované myši jedovatí pavouci. Lidi lidi lidi, firmy firmy firmy, chaos chaos chaos. Doporučení" Výstavišti se obloukem vyhnout, pokud to nejde s sebou kalašnikov s plným kufrem zásobníků. Pak to možná i o něčem bude.

Co se týče zajímavostí: tak ---vůbec nic---. Jedinou (pravidlo potvrzující vyjímku) tvoří Multidisk, který představil CD média o délce 99 minut. Asi je zkusím využívat (občas). O zajímavosti Invexu také svědčí fakt, že nejzajímavější materiál, co jsem si odtud odnesl, se týkal Evropské unie a jejich fondů Phare ...

Pnu. Dark, #79 (Převážně NeUživatel)

 

---

Hokej, burčák, víno, zpěv
(OHF na znojemském vinobraní 2000)

(18.9. Zuz) Taková olympiÁda v Sydney není špatná, mají tam teplo, klokany a Štěpánku Hilgertovou. Rozhodně tam ale nehrajou hokejový mač znojemští Orli s Budějkama, nemají tam burčák, víno a lidi v oblecích z doby Jana Lucemburského. Navíc pozvánka od pana Samaranche se mi někam zatoulala a Juan další neposlal, na rozdíl od Mišel a dalších Znojmáků, kteří mě na slavnosti vína vábili už března. Z těchto i jiných důvodů jsme se s RTD a Wallym místo na jižní polokouli vydali na nejjižnější Moravu.

V pátek 16.8.2000 v 15:00 se na autobusovém nástupišti u brněnského hotelu Grand sešla hromada lidu, dva busy, jeden hodný a jeden zlý řidič. Hodný řidič vybíral od hromady lidí peníze a usazoval je na sedadla, zlý řidič kouřil a řval na hromadu lidí, že se musí vejít do jednoho busu, protože on hodlá ušetřit a vypravit jen jeden autobus a že lidi se stejně jednou do Znojma jenom ožrat na vinobraní. Urvala jsem místo vedle hodné staré paní, která byla očividně ráda, že sedí. Její radost trvala do 15:25, kdy přišel hodný mladý pán s místenkou na místo hodné staré paní. Hodná stará páni začala křičet na hodného řidiče, ten začal křičet na zlého řidiče, ten začal křičet na všechny, nakonec rezignoval a vybídl polovinu hromady lidí k přesunu do druhého busu, neb celá hromada lidí se do jednoho prostě vejít nemohla. Zlý řidič se cestujícím pomstil a při nakládání poloviny hromady lidí nechal běžet motor, takže jsme všichni byli během 5 min přiotrávení vznikajícími emisemi, pročež začala křičet další stará paní, hodný řidič objel bus zlého řidiče a nabrali jsme kurs Znojmo. Cesta byla pohodová, protože jižní Morava, na kterou padá podzim, nemá co do romantiky konkurenci.

Před znojemským nádrem jsem snadno našla RTD, Wallyho i Romanu, která tam na nás čekala. Romana mi hned vrazila do ruky flašku burčáku a já jí předloňský kalendář HC Vsetín. Seznámili jsme se s Romaninými dětmi (Kristýnka 11 let, Filip 9 let) a vyrazili jsme na zimák. Dověděli jsme se, že Filip je Budoucí Opravdový Hokejista a hájí barvy znojemských žáčků. Filip nám vyprávěl, jak běžně hrává na Opravdových Extraligových Stadiónech proti potomkům současných hokejových hvězd (Dopita junior, Jaškini junioři) a vůbec spoustu velice zajímavých věcí. Když jsem se ho ptala, jestli by neposkytl rozhovor pro OHF, zalistoval darovaným žlutozeleným kalendářem, zatvářil se záhadně jako skutečná obletovaná hvězda a řekl: "Možná…"

Na znojemský zimák jsme vtrhli už zase jenom my tři OHFisti. Na vstupu tam teď mají takové ty zákeřné turnikety jako na Spartě, a tak jsme radši neuplatňovali podezřelé průkazky OHF a dobrovolně si koupili lístky k stání za 60,-. Při rozbruslení jsme se přesunuli za střídačky, protože kouzlo Zbyňka Mařáka na mě působí i po tom, co se Zbyňa stal Orlem. S Hešákem jsme na sebe dělali xichty, ale Jura na ledě se odmítal nechat vyfotit. Naběhla jsem do blízkosti hostů, kteří na rozbruslení nastoupili ve sněhobílých tréninkových dresech. Další exVsetíňák, kapitán hostů Radek Bělohlav, se na rozdíl od kapitána domácích nechal vyfotit poměrně ochotně. Ruda Suchánek vypadal jako Goliáš a Vaška Krále jsem zařadila do popředí žebříčku sympaťáků ligy.

Postupně dorazil zbytek party a hleděli jsme na to, co se dělo na ledě. Trenér domácích, pan Chalupa, v novinách říkal, že vzhledem k probíhajícím oslavám je jejich morální povinností vyhrát. To nekorespondovalo s dřívějšími náznaky kapitána týmu, který se nepříliš tajil tím, že by se rád viděl někde ve sklípku víc než na ledě. Nicméně Orli bojovali a vedoucího "góla dali ve čtyřech". Ovšem to bylo bohužel z jejich strany vše. Pivní spolek z Budějovic rozebíral zmatené Sokolíky pobíhající neorganizovaně po ledové ploše. Jako fanouška žlutozelených mě dojímal pohled na bully, ke které se bok po boku postavili Zbyněk Mařák a Radek Bělohlav. Zoufalý herní projev nedojímal domácí hráče pány Petláka a Freibauera, tito se vesele bavili s malýma klukama okounějícíma na kraji střídačky. Uvažovala jsem, co by tito veselí pánové řekli na to, kdybych tam místo těch malých kluků šla na hrazení viset kupříkladu já, ale RTD mě od úmyslu ověřit to odrazoval. Neustále jsem popíjela darovaný burčák, ale byl to víc mošt než burčák, protože žádný účinek případného alkoholu se nedostavoval. Nedostavoval se rovněž požadovaný účinek ani útoku, ani obrany, ani brankáře domácích. Na konci první třetiny přišli na stadión z vinobraní středověcí bubeníci, mezi nimi Mišel ve slušivém kostýmu. Bubeníci ovšem přinesli hokejistům smůlu. Dostali góla ještě do šatny a pak ve 2. třetině, při zvláště tristním výkonu, nasázeli hostující útočníci chudákovi Láďovi Kudrnovi celé 3 góly. Nutno říci, že snad jediný, komu debakl nebyl ukradený, byl kapitán Heš (viz foto). Pochodoval po střídačce, hecoval spoluhráče a na ledě se snažil, jak jsem ho ještě nikdy neviděla: bránil jak o život, útočil co to dalo, střílel od modré skoro jako Radim Tesařík. Jednou si hosté pomohli faulem a Marek Uram trestné střílení využil. Poté Hešák jako správný kapitán zavelel ke zteči Maříkovy brány a jedna z jeho ran se skutečně ujala, padl gól - Jura byl šťastný jak blecha a stadión s ním. No a pak takový ten obvyklý zmatek při rozdílu jedné branky - timeout domácích, Kudrna na střídačce, chvilka nepozornosti, pátý vítězný gól hostů a zklamání domácích fandů i hráčů.

Vypadli jsme ze stadiónu do noční tmy a vřavy slavností vína. Musím říct, že jsem přecpanými ulicemi, odpadky a spoustou opilých lidí moc nadšená nebyla. Zapadli jsme do mázhauzu v jedné z bočních uliček. Moc pěkné to tam bylo. Takový ten průjezd do dvora, všude navěšené vinné révy, dvorek osvětlený tlumeným světlem, všichni pili burčák nebo víno a krmili se klobásami. Jen RTD se do burčáku moc nehrnul a běhali s Wallym do vedlejší hospůdky pro pivo, resp. nealko, pročež se setkali s hlubokým opovržením ze strany našich hostitelů. Hešáka jsme SMSkově povzbudili, ať nebrečí, stejně tak Klobouka, jehož Slavia utrpěla náklep o Sparty. Měla jsem spoustu důvodů k oslavám, asi nejpádnějším byl ten, že Vsetíňáci vyhráli u krajových rivalů ve Zlíně. Byl tam pán, co hrál na harmoniku lidové písničky. Moc mě potěšil, když spustil Vysoký jalovec, jenže na srazech OHF se písničky modifikují a člověk už pak nezná ty původní verze, takže lidi pěli Hajáá, hajáá, má panenka malá a my Sparta, Sparta…však to znáte. Tropili jsme tam menší výtržnosti, ale nikomu to nevadilo. Asi ve 23:00 přišla Mišel už v civilu a o půlnoci jsme se vydali k Mišelům, kde jsme měli přespat. Na náměstí a po městě bylo veselo. Potkali jsme místní hokejové hvězdy v bujaré náladě, Marek Vorel ani Petr Bělohlávek nevypadali, že by porážkou nějak trpěli.

Prošli jsme se hlučným a veselým městem. Šel před náma kluk, který toho očividně vypil hodně, najednou se zapotácel, udělal kličku do forhendu a složil se do křoví. Možná tam leží doteď. Vplazili jsme se potichu k Mišelům do baráku. Byla mi přidělena postel, na které prý jednou při své návštěvě u Mišel spal právě Marek Vorel - teda, taková čest!!! Bohužel ti, Miš, žádnou takovou posvátnou postel u sebe doma asi nenabídnu:).

Ráno nás pan Mišel zavezl do centra, kde se chystala samotná slavnost s průvodem, středověkými turnaji a se vší parádou. Mišel se s náma rozloučila a šla znovu bubnovat. Já jsem musela vyprovodit kluky na nádraží, protože nutně museli do Jihlavy na jakýsi hokej. Při hledání nádraží jsme neplánovaně dobyli jakýsi hrad a kluci neplánovaně zaplatili 80,- jako vstupné do města, já ne, mně hostitelka obdarovala lístkem pro čestného hosta - opět, taková čest!!! Nicméně jsme nádraží našli, kluci odfrčeli a já měla dvě hodiny do oběda, na který mě pozvala Zdenka.

Jestli jste ještě nikdy nebyli na žádném takovém vinobraní, v žádném takovém révou nazdobeném městě, nepotkávali lidi ve středověkých kostýmech, neviděli středověké trhy s řemeslníky, kde se prodávají všeliké pochutiny, výrobky, šperky a hlavně burčák a víno, jestli jste nikdy nezažili takový slunný podzimní den, ve kterém se vůně vína mísí s vůní medu a kde zvony ohlašují příjezd Jeho Veličenstva krále Jana Lucemburského a Její Milosti Elišky Přemyslovny, trubadúři po ulicích hrají na flétny a tamburíny a zpívají, tak se někdy v půlce září stavte třeba ve Znojmě. Mladý kluk v kostýmu rytce u stánku se šperky chválil kvalitu svého zboží. "Jaké máš zlaté vlasy a oči barvy nebe, krásná děvo, tento náhrdelník nechť tě krášlí ve svátek i den všední…" Prostě mi dal jednu šňůru korálků ze dřeva a hematitu a nevzal za to vůbec nic…

Po obědě a popovídání u Zdeny jsme se šli podívat na královský hlavní průvod - 550 lidí, 45 koní, 10 loveckých psů, 10 dravých ptáků na rukou sokolníků. Král Jan Lucemburský a dvořané v nazdobených kočárech, pohanský bůh vína v bílé tóze, bubeníci…připadali mi povědomí, no jo, byli to kotelníci ze stadiónu:))) a některé ty rytmy znají všichni taky z hokeje:))).

Dom jsem vyrazila v 17:00, cesta zpět už nebyla tak zábavná jako tam:). Před Brnem se spustil strašlivý liják a bouřka z horka. No a protože jsem už celých 24 hodin nebyla na hokeji, vyrazila jsem do Ronda, kde hrála Mishankova Opava s Kometou. Dorazila jsem na poslední dvě minuty, kdy už bylo Rondo skoro prázdné, protože domácí opět kladli hostům marný odpor a prohráli 1:3. Mishanek se snesl z VIP, on je teď člen opavského týmu a velké zvíře, nahrává jim zápasy:).

Tímto děkuji za spoluúčast RTD a Wallymu, dále Zdence, Janě, Heleně, Alče, Romaně, Mikimu, Žánpjérovi a Išce za pozvání a dokonalou péči, Mišel za tu posvátnou postel a hokejistům obou celků za ten šílený mač:). Navrhuji příští rok uspořádat sraz OHF u příležitosti slavností vína v královském městě Znojmě.

První odpověd!

(27.9. Roj) Vůbec se neptáte! :-) tak abyste věděli, zeptal jsem se sám. Ale stejně byste to mohli zkusit... adresa ohf_sydney@hotmail.com je vám stále k disposici!

První otázka zněla: Znají v Austrálii vůbec lední hokej?

Albi: Ptal jsem se už spousty lidí, dobře polovina z nich vůbec nevěděla, o čem je řeč. Ze zbývající poloviny dalších šedesát procent o hokeji někdy matně slyšelo, ale zrovna si nevybavují, co to je - jestli je to nějakej lov na tučňáky v Antarktidě, nebo snad lyžování mezi ledovci? No, a tak každý čtvrtý Australan - aspoň tady v Sydney - VÍ, co to je hokej. A představte si - povedlo se mi tu už najít DVA, kteří hokej dokonce někdy viděli na vlastní oči, a JEDNOHO, který se ho dokonce pokoušel hrát! A tenhleten jeden dokonce zná i některé naše hráče: Ivana Hlinku, Petra Rosola (!) a Sergeje Fjodorova :o)) Snažím se vysondovat, kdy se tady hraje liga - zimák už mi vysvětlili kde mají, na něj se každopádně zajdu mrknout. Ale liga je liga... :o)
Budu tu naštěstí až do 1. listopadu, takže pravděpodobnost, že se mi povede aspoň jeden zápas Australské nejvyšší soutěže vidět, je poměrně značná. A Australani hokej asi umí o něco víc, než třeba sousedi z Nového Zélandu: Austrálie v kvalifikaci svému soupeři nastřílela skoro šedesát (!) gólů.

Pokusím se tu najít nějakého Čecha, který se tady hokejem zabývá, a napsat s ním pár řádků. Každopádně na reportáž z utkání Extraligy Australského Telecomu se můžete těšit určitě, pokud se tu něco takového vůbec bude konat.
A to nevědí ani na Informacích... :o))

Tučňáci s Ďábly v přípravě

(16.9. Šíma) Sobotni odpoledne se pro ctyri ceske hokejove blazny neslo ve znameni vyletu na pripravne utkani letosni sezony NHL -- lonsti vitezove Stanley Cupu NJ Devils totiz vyrazili zhruba 2 hodiny na zapad, do Wilkes-Barre (Pensylvanie), kde meli zmerit sily s domacimi Tucnaky.

Predne je treba poznamenat, ze nase minivyprava vyjela v ocekavani souboje okoreneneho umenim vetsiho poctu ceskych hracu, pricemz treneri se bohuzel rozhodli vyzkouset hrace jinych narodnosti... a tak nam na lede chybeli u Devils Patrik Elias, Petr Sykora (z dostupnych informaci zatim nepodepsal), Stanislav Gron (Bratislava), u Pittsburghu Jagr (byl ovsem pritomen v obleku), Jan Hrdina, Michal Rozsival, Josef Beranek, Roman Simicek (ani muj vitkovicky dres v hledisti ho na led nedostal, na rozdil od vetsiny hracu, nebyl ostatne ani pritomen v hledisti v obleku). Hrali naopak Martin Straka (krasny 3. gol), Robert Lang (jaksi pomaly), Josef Melichar a Slovak David Koci, u Devils byl videt Bobby Holik.

Kratce k hale -- hralo se ve First Union Arene, kapacita zhruba 8 tisic lidi, pekny stanek. Prekvapila nas ucast, hala byla temer plna. Cena listku se pohybovala od $20 vyse. O tom, ze hala misty zapachem pripominala jeden obrovsky McDonald, se snad neni treba zminovat... my jsme nastesti sedeli v nejvyssi rade, cimz jsme znacne snizili rizko znecisteni hamburgery ci jinymi pochutinami.

Mimochodem, vyse uvedena statistika byla zrejme jiz pri rozbruslovani, kdy se jeste Ivan Hlinka pohyboval na stridacce Tucnaku. Na prvni tretinu se vytratil, pricemz byl zahy spatren v pridelenem sektoru domacich Tucnaku (spolu se zbytkem tymu). Po prvni tretine jiz spatren nebyl (zrejem z nas dostal strach...), cimz evokoval vlnu spekulaci o jeho komunikacnich metodach s tymem...

Zapas samotny neprinesl mnoho vzruseni (krome velmi tvrde bitky ve druhe minute 1. tretiny: Jim McKenzie (DEV) a Dennis Bonvie (PIT) dostali prekvapive jen po 2 minutach), jeden z ucastniku vypravy jej suse popsal slovem HOLOMAJZNA (preklad neni k dispozici). Dablove rychle vedli (2:0 po dvou minutach), dale 3:1, Tucnaci se dotahli na 3:3, coz NJ ponekud vyburcovalo, zahy to bylo 5:3 pro Dably, pricemz Tucnaci se pouze zmohli na snizeni na 4:5 pul minutu pred koncem.

Kdo zaujal? U Devils jiste brankar Henry (Kanadan z Quebecu, minulou sezonu chytajici za farmu Devils v Albany, NY), ktery oslnoval prehledem a chladnokrevnymi zakroky, dale zaujali v obrane Ken Sutton, Willie Mitchell a Sylvian Cloutier, v utoku nehral spatne Turner Stevenson. U Tucnaku hral vyborne Alexej Kovaljev, naopak smutny pohled byl na oba brankare (S. Caron a J. Laing)... Mimochodem, jakemusi zadostiucineni se dostalo Robiemu Ftorkovi, jez loni pusobil u NJ Devils jako hlavni kouc prakticky celou zakladni cast (krome poslednich 8 zapasu -- kdyz byl vystridan Larry Robinsonem: Generalni manazer Devils Lou Lamoriello oznamil 13. zari, ze Ftorkovo jmeno bude pridano na Stanleyuv pohar. Dale budou na pohar doplnena jmena Brada Bombadira, Krysztofa Oliwy (nyni v Columbusu) a Kena Suttona (pro zajimavost, odkaz na 7.3 MB .mov ze zaveru lonske sezony). Ci jmena budou na pohar pridana v cervnu 2001?
 

---

 

STARŠÍ ČLÁNKY:
Léto 2000
První půlka 2000