Výprava zakladatelů OHF do Basileje na hokej

(Sid + Roj) Setkání účastníků cesty proběhlo celkem v pohodě, směrem k Masarykově náměstí se řítil bílý favorit, za jehož předním sklem se již zdálky zubili obličeje Big M a ROJe. Po přivítání jsme překontrolovali velice početné zásoby potravin a především tekutin, jimiž byl volný prostor v autě značně omezen. Jen pro názornost, zadní prostor automobilu byl vyplněn především konzervami mexické zeleninové směsi Bonduell, lahvemi Dobré vody (na dotaz Sida, proč vezeme tolik zbytečných tekutin, odvětil Big M - "V čem se budeme mejt, vole"), dále největší kus sýra (do Švýcarska sýr !?), který jsem v životě viděl, několik dalších konzerv, salám, chleba a především pěnivou dobrotu z Nošovic. 
Poté ROJ zručně nezvyklým nástROJem, jenž vytáhl z klíčenky odřízl násady od košťat, které přesahovali délku auta, které měli sloužit jako tyč pro vlajky a po nutném úklidu interiéru vozidla jsme se vydali na cestu. 

Rojova noticka

Jídlo jsme zajišťovali já (ROJ) a Big M. Abychom ušetřili, prováděli jsme nákup potravin v Makru, kde, jak známo nelze koupit jednotlivou konservu, nýbrž celý kartón. Hrozně moc se tím ušetří, leč později, při konsumaci Šestnácté stejné zeleninové směsi jsem občas zapochyboval o genialitě našeho nápadu. 

Po kratičkém doplnění pohonných hmot jsme definitivně vyrazili směrem k hranicím. Cesta k hranicím probíhala v poklidu, v debatách o věcech veřejných za konzumace vitaminů B, a C jimiž byl dobře zásoben Sid, který naivně těmito prostředky odvracel nápor blížící se chřipky. 

Ani přejezd hranic nebyl příliš komplikovaný, a jelikož za zadním sklem našeho vozu byl vystaven dres Jaromíra Jágra, vlajky a šály, byl celníkům i předjíždějícím automobilistům účel naší cesty vcelku jasný. 

Problémy začali ihned za hraničním přechodem. NEMĚLI JSME MAPU. Resp. měli jsme, ale neodvažuji se to nazvat mapou. Sice na poslední schůzce před odjezdem probíhali vzrušené debaty, kterou cestou se do Basileje vydáme, zdali nejrychlejší, nejkratší nebo nejlevnější a k dispozici jsme měli mapku, vytištěnou z počítače, programem ROUTE 66 s podrobným Itinerářem, ale jak se později ukázalo, tato mapka byla poměrně nedokonalá, přestože na ni byli označeni nevýznamná města (Bamberk), které nás vůbec nezajímala, ale například Norimberk, přes který vedla naše cesta v "mapě" nebyl vyznačen. Takže po delším bloudění, při kterém jsme se několikrát ocitali na stejných místech a objevovali jsme některé vesničky i vícekrát, jsme se rozhodli řídit se instinktem, odložili jsme mapu a vydali za tonů alternativní a industriální hudby směrem na Stuttgart. Po cestě jsme potkali český autobus o němž jsme se mylně domnívali, že nemůže mířit nikam jinam, než do Basileje a několik desítek minut jsme se za ním drželi, ale po dotazu "A co když jedou jinam ?" jsme se opět rozhodli spolehnout na vlastní instinkt. 

Rojova noticka

Scénka, při níž vyšlo najevo, že jsme se vypravili do neznámé ciziny naprosto bez mapy, vypadala následovně: Jelikož jsem řídil, ležela odpovědnost za navigaci hlavně na mě. Měl jsem pocit, že nějak ztrácím orientaci a zapátral jsem v paměti, kde asi leží hromádka autoatlasů, která byla připravena na mém stole před odjezdem. Po dlouhém a intensivním přemýšlení jsem dospěl k závěru, že dosud dlí na svém původním místě. Nejlepší obrana je útok, pročež jsem se ihned dotázal Big M, jestli si sebou vzal mapu. Začal dělat, že něco prohledává a pak předstíral údiv, že ji asi zapomněl. Takže jsme za můj průšvih mohli vlastně OBA ?! A bylo vymalováno!

Pozn. Ještě mne zaujala ROJova věta : "Mně nevadí, že nevím kde jsem, ale že nevím kam jedu"

Na odpočívadle nedaleko Stuttgartu , přibližně ve 3 hodiny ráno, jsme se rozhodli po poznámce ROJe "Líp se bloudí ve dne, než v noci" strávit první noc. ROJ a Sid si našli pěknou nepohodlnou lavičku, kam zalehli ve spacácích, Big M se rozhodl strávit noc v nepohodlném autě a po lehké večeři, která se skládala především z tekutin jsme ulehli k posilujícímu spánku.

Čtvrtek - 7.5.98

Jak se po probuzení ukázalo, spánek rozhodně nebyl posilující, nicméně díky jednomu poblíž stojícímu řidiči slovenské národnosti  slovenského kamionu, který nám ochotně poradil cestu až do Basileje, i přes to, že jej Big M, celou dobu ujišťoval, že Slovensko zcela jistě prohraje a že nemají šanci a že už jsme je porazili x-krát atd, atd .. jsme se alespoň dozvěděli, že jsme zas až tak moc neztratili. Takže jsme vyrazili směr Basilej, především v psychické pohodě, kterou kazil pouze Sid, svým sýčkováním že nebudou lístky. Přestože se u některých účastníků zájezdu začali objevovat abstinenční příznaky delšího odloučení od Internetu, cesta až ke švýcarským hranicím probíhala téměř v pohodě. Nutno poznamenat, že jsme se vydali touto neznámou a nevyzkoušenou cestou proto, aby jsme přijeli ke hraničnímu městu Basilej z Německa a vyhnuli se švýcarským dálnicím, z důvodu poplatku za dálniční známky. Těsně před celnicí jsme ovšem, zapomněli na jednu odbočku a blížili se do Švýcarska po dálnici, což znamenalo zakoupení dálniční známky v hodnotě 40 SF. 

Na celnici se nás ujal VELICE nevlídný a nekomunikativní celník, který podrobil naše auto velice důkladné prohlídce, přičemž nás podivilo, že nechal bez povšimnutí naše zásoby dobré vody, Radegastu a dalších zásob. 

Po pROJetí celnice, jsme se ocitli v Basileji, velice pěkném městě na Rýnu. Po překvapivě snadné lokalizaci St. Jakobshalle jsme zaparkovali a vydali se s napětím shánět vstupenky. Naše obavy se ovšem ukázali jako liché a vstupenek bylo k našemu údivu dostatek. Nákup proběhl v pohodě, upoutala nás především neuvěřitelně ochotná prodavačka, která se s námi dokázala několik minut dohadovat o vstupenkách, přičemž lidé stojící ve frontě za námi nejevili známky rozčílení. Po zakoupení vstupenek na zápasy CZE-SVK, CZE-SUI a RUS-SVK jsme se po krátkém, ale vcelku vřelém přivítání s fanoušky Slovenska z Trenčína vydali na krátkou prohlídku Basileje. 

Při prohlídce města jsme zjistili, že Švýcaři šampionát, příliš neprožívají, plakáty a poutače byli vidět pouze v bezprostřední blízkosti St. Jakobshalle. Po delším přivykání na švýcarské řidiče (po zkušenostech z Prahy), jsme přestali zdržovat automobily, které čekali až přejdeme ulici a po několika hodinách jsme se již odvážně vrhali do jízdních pruhů beze strachu. 

Basilej je krásné staré město ležící na obou břehách řeky Rýn na hranicích Německa, Francie a Švýcarska. žije tu asi 200.000 obyvatel a je po Curychu druhým největším městem ve Švýcarsku. Ve městě je spousta barokních a secesních budov a objektů, stejně jako muzeí a galerií, což ho činí kulturním centrem Švýcarska. Vice o Basileji najdete na této adrese. 

Jelikož, se ale začátek zápasu blížil a nás čekala spousta práce vydali jsme se na parkoviště před St.  Jakobshalle a začali s přípravou na utkání. Nejprve ještě docházelo ke kontaktu z fanoušky z Čech, ale i z ostatních zemí. Big M si neustále dobíral skupinky slovenských fanoušků, kteří jeho rýpavé poznámky snášeli s úsměvem. Poté co zahlédli autobus se slovenskými vlajkami začali poskakovat a mávat s výkřiky "Naši idú, Naši idú" ... Po zjištění, že autobus je plný prominentů v oblecích, poznamenal jeden zklamaně "To sú papaláši ty kokot !"

Poté se přiřítil vůz (podle značky, nikoliv podle jejich vizáže) švédských fanoušků, kteří po zahlédnutí našich vlajek se s námi dali do řeči s výkřiky czechoslovakia, Hi czechoslovakia , čímž nám dali jasně najevo svůj přehled o dění za hranicemi jejich země. Po upřesnění naší situace, se na nás snesli pokřiky typu "MARČIN PROČAČKA, LIBOR PROČAČKA, PADERA, KEBRLE, ŠAČEK a AJKA, AJKA" (AIK Stockholm) ... Pogratulovali nám k vítězství v Naganu, obdivovali především našeho brankáře, ale na jeho jméno (Hašek) si nějak nemohli vzpomenout. Jak jsme ale později zjistili jejich zájem o hokej byl čistě komerční a postupem času už se zajímali pouze o to zda-li chceme nějaké vstupenky a jak je to s černým trhem vstupenek v České republice. 
Za zmínku ještě stojí příjezd dodávky z lotyšskou mezinárodní poznávací značkou a velkým nápisem na boku "I AM GOING TO BASEL, TO FUCK OFF FASEL" a její posádce jsme dali najevo naše sympatie. 

Po krátkém obědě jsme se dali do přípravy AntiNováckého transparentu. Nakonec jsme po přihlédnutí  ke všem okolnostem zvolili nápis Už NIKDY VÍCE HOKEJ V TV NOVA, který nám zabral mnohem více času než jsme počítali, i díky neodbytnému fanouškovy z Litvínova, který nám tuto práci ztěžoval dlouhými a nudnými zážitky z cesty vlakem a tramvají a neustálými radami jak by to udělal on a podobně. Big M při přípravě transparentu hojně konzumoval pivo, což se podepsalo na jeho stavu, který přecházel z uvolněnosti do spontánnosti.

Kolem procházející fanoušci z České republiky nám dávali více čí méně najevo, že s nápisem na transparentu souhlasí a cizinci se domáhali přeložení, což jsme učinili a přestože TV Nova nikdy nesledovali, pochopili, že to nebude nic pěkného. Sid se vydal hledat Václava Tittlbacha aby nám poradil se znakem TV Nova, ale bohužel se vrátil z prázdnou, k jeho smutku nesehnal ani Pavla Poulíčka po jehož autogramu toužil již od Plzně.

Po nezbytném nabarvení obličejů válečnými barvami jsme se za mávání našich vlajek vydali k hale. 
 

St. Jakobshalle má kapacitu asi 7.500 diváků, je velice dobře řešena, neexistuje v hale místo odkud by jste špatně viděli na ledovou plochu, žádné sloupy, stadion je podobný zimáku v Plzni (jak poznamenal ROJ), hodně strmý s pěkným výhledem. 

Čeští fanoušci měli při zápase se Slovenskem převahu v hledišti a my, neznalí poměrů v hale jsme obsadili místa dle zakoupených vstupenek (55 SF) a rozvěsili transparent. Největší aktivita mávání transparentem byla v první třetině, ale jak jsme se později dozvěděli, celá Evropa a dokonce i Slovensko (Poulíček) neměla obraz. 
Při prvním gólu, který jsme my na rozdíl od vás viděli v přímém přenosu zavládlo obrovské nadšení a euforie a především velice nervózní SID, se trošku uklidnil. Big M se začal zajímat víc než o hokej o jednu mladou paní z Prahy a za účelem vypůjčení videokazety ze zápasu z ní vymámil telefonní číslo. V následujících minutách jsme se přesídlili ke největší skupince českých fanoušků a podařilo se nám přesvědčit jednu velice ochotnou a kamerami obletovanou (bílé tričko s českou vlajkou a ..... ehm ..) fanynku, která nám zavěsila transparent těsně za plexisklo. Transparent měl velikost prostěradla, zdálo se nám, že je dost veliký, ale po návratu a shlédnutí záznamu, jsme transparent viděli (protože jsme věděli kde ho hledat), ale i přes jeho velikost vypadal dost nečitelně. 

Rojova noticka

Nicméně transparent velmi dobře viděli a přečetli všichni přítomní na stadioně , dokonce i Poulíček. Jak později vyšlo najevo z dobře informovaných zdRojů, zavládla v táboře "U Nováků" panika a byla svolána mimořádná porada, výsledkem této bylo konstatování, že za to můžou tajní agenti ČT a byl narychlo povolán štáb "Na vlastní oči", aby o tomto rozsáhlém a organisovaném spiknutí natočil skandální reportáž. Možná ji dokonce odvysílali, my nevíme, my na to nekoukáme. Za příslušný bakšiš jsme však ochotni N@VĚ poskytnout reportáž, z výtěžku akce bychom uspořádali nevídanou chlastačku se Zárubou a Vichnarem a dalšími opravdickými komentátory.

Po dramatickém závěru propuklo veliké nadšení a v euforii jsme se vydali směrem k parkovišti. Tam jsme se s humorem rozloučili se skupinkou našich trenčínských kamarádů a začali se zajímat jak a kde strávíme následující noc. Jelikož jsme nevěděli do jaké míry by byla spokojena švýcarská policie, kdyby nás přistihla ve spacáku a v autě na parkovišti, vydali jsme se do nedalekého Německa hledat ideální místo. Zhruba 30 km za švýcarskými hranicemi jsme obsadili jedno parkoviště, kde proběhla příprava na noc, probrali jsme zápas a ještě další s hokejem vůbec nesouvisející věci, popíjeli Radegast a okolo 23.00 jsme se vydali spát. Big M opět v automobilu, ROJ a SID pod širákem. 

Pátek - 8.5.98

Bohužel v noci se velice ochladilo a okolo třetí hodiny ranní se teplota pohybovalo okolo bodu mrazu, což dokazovala jinovatka na přilehlém trávníku a na našich vlasech. Jelikož tělesné potřeby vyhnali ROJe na WC, po návratu mu bylo jasné, že do spacáku, bez toho aby zmrznul se už nedostane. 

SID se probudil zhruba v 3:30 (zimou) a poblíž uviděl prázdný spacák ROJe, který již využíval vyhřátého automobilu, kde se již za několik okamžiků mačkali všichni tři účastníci zájezdu. Zbytek zmrzlé noci jsme strávili velice nepohodlně a dohodli se, že pro příští noci, musíme sehnat v Basileji ubytovaní stůj co stůj. 

Vyspali jsme se ne do růžova, ale do fialova, jak napovídalo zabarvení některých částí našeho těla. 
Po "probuzení" jsme při rozmrzání a sušení spacáků rozdělali vydatnou snídani, při které jsme určovali priority na dnešní volný den. Dlouhé odloučení od Internetu a zhoršení abstinenčních příznaků (sny v HTML kódu) určili za hlavní prioritu nalezení Internetové kavárny v Basileji, zajištění noclehu po zbytek zájezdu a prohlídku Basileje. Po předávkování vitamínem C a B jsme se vydali opět směrem k hranicím.

Informační embargo o zbývajících zápasech, jsme protrhli při návratu do Švýcarska u benzinové pumpy, kde jsme po nahlédnutí do místních novin zjistili, že Švýcaři porazili Rusko, což u nás vyvolalo bouři nadšení společně s faktem, že jsme přežili dnešní noc. Díky vítězství nad Ruskem, byli na druhý pokus, švýcarští celníci mnohem sdílnější a příjemnější a po vtipkování na zítřejší souboj CZE - SUI nám nedělali potíže se vstupem do země. 

V Basileji jsme začali hledat místo k parkování. Najít neplacené parkoviště v Basileji, je téměř nadlidský úkol a protože strach z pokut zvítězil, umístili jsme automobil na placené parkoviště a vydali na prohlídku města. Prvním úkolem bylo zjistit informace o Internet cafe a tak jsme se vydali na místní nádraží pro informace. Cestou jsme narazili na hotel Hilton, ve kterém byli ubytováni naši hokejisté, bohužel nikoho jsme nezahlédly. Na nádraží jsme obdrželi mapu s označením místa, kde se můžeme připojit k Internetu a tak jsme vyrazili hledat. V poměrně řídce zalidněném centru města, jsme vcelku snadno identifikovali dům ve kterém jsme konečně mohli ukojit své touhy. Vrhli jsme se jako kobylky k jednomu PC a po kontrole pošty a nočních výsledků z NHL, jsme se vydali na OHF (Ohlasy hokejových fanoušků - ROJ byl velice hrdý na tuto zkratku), kde jsme učinili několik zápisů a přečetli aktuální zpravodajství z MS. Na X-chatu nebylo příliš známých jmen (byl státní svátek), ale díkybohu nezklamal WUKE, který nám poskytl základní informace svými slovy. Jelikož ale Internet ve Švýcarsku není levná záležitost, vydali jsme se ač neradi na prohlídku města. Poseděli jsme v zahradní kavárně v centru města, kde se Big M postaral o menší rozruch vylitím smetany na naleštěný stůl (Zvláštní znamení Big M je, že všechno rozlévá - několikrát pivo, smetanu, vodu, prostě všechno a všude) a pozorovali jsme a hodnotili kolemchodící objekty. 

Po prohlídce historického centra města jsme se opět vydali na nádraží, jelikož si SID konečně vzpomenul na slovo Jugenherberg, o kterém četl na inetu, jako o možnosti levného ubytování v zahraničí. V informačním středisku nás odkázali opět na bod na mapě, takže jsme se vydali zkusit najít ubytování. Cestu kazil opět pouze pesimista SID, který sýčkoval, že určitě nebudou volná místa. Díkybohu se jeho předpovědi nevyplnili a příjemná recepční, do které se ROJ okamžitě beznadějně zamiloval nám podávala tři klíče protihodnotou za 72 SF za dva noclehy a dvě snídaně, což jsme přijali s velkým nadšením. 

Pokoje Hostelu (ano Jungenherberg není nic jiného než hostel) byli skromně vybaveny, ale hlavní byla postel, sprcha a jistota kde budeme v noci spát. Přestože v jednom pokoji obývá malý prostor osm lidí, byla místnost prázdná až na jednoho mladíka, ze kterým jsme se přivítali anglicky, ale později jsme zjistili že je Slovák z Martina již delší dobu žijící ve Francii a po chvíli jsme se s Viktorem při několika plechovkách Radegastu spřátelili a okamžitě začali vyměňovat dojmy, výsledky a tabulky českých, slovenských a francouzských sportovních soutěží. Viktor se spoléhal na francouzské noviny, ve kterých tvrdili, že zápas CZE-SUI se hraje až v pátek, ale po příjezdu do Basileje mu náhodný občan sdělil že je po zápase, čemuž zpočátku nevěřil a když mu ten samý občan sdělil, že Švýcarsko porazilo Rusko, pojal k němu již naprostou nedůvěru a pochyboval dokonce o jeho duševním zdraví. Bohudík, měl švýcarský občan pravdu a tak jsme se společně připravovali na sobotu na zápasy CZE-SUI a SVK-RUS. Na pokoj ještě přibil nesdílný Američan s Kansasu a naproti jsme se setkali s našimi známými překupníky ze Švédska. Po té co se nám podařilo zaparkovat automobil poblíž hostelu a navštívili sprchu naše nálada se zvýšila na maximum. Sebrali jsme teda početné zásoby Radegastu v plechovkách a vydali se i společně s naším novým kamarádem Viktorem, popít a pokecat na břeh řeky Rýn.  ROJ si otevřel krabici červeného vína o kterém prohlásil, že je to nejhorší víno, které kdy pil, přesto cesta probíhala v dobré náladě, ROJ objevil v jednom z oken dívku hrající na HOUSLE, přičemž Big M prohodil něco o DUDÁCH, SID opět pesimisticky zasýčkoval , že by vše mohlo skončit BASOU a Viktor šel ještě dál a pronesl "nebo taky BUBNEM." V poklidu jsme dorazili na hustě zalidněný (především mladými lidmi) břeh Rýna. V klidu jsme popíjeli plechovky, klábosili a kolem nás se linula známá vůně zakázaných rostlinek. Pouze ROJův dres napovídal , že se v tomto městě koná MS v ledním hokeji, Švýcaři tento fakt vcelku ignorovali a nebylo znát žádné napětí před zítřejším důležitým zápasem. Po likvidaci většiny početných zásob tekutého chleba jsme se vydali skrz noční Basilej zpět do hostelu. ROJ byl čím dál více zamilován do recepční, což nám odůvodňoval slovy, že ho přitahují přirozené autority (recepční, policistky, průvodčí, revizorky a pod.) a od té doby byli veškeré procházející objekty hodnoceny slovy "Tak tohle je moc pěkná autorita, ale má malý kompetence" nebo "Tahle má sice kompetence, ale jako autorita, nic moc" U některých členů výpravy (no dobrá, byl to ROJ) se pROJevilo vyčerpání s alkoholickým opojením ve ztrátě orientace a začal nám tvrdit, že na místech, které jsme navštívili poprvé byl již ráno a nějaký malý chlapec po něm požadoval cigaretu. Přesto jsme zdárně dorazili na hostel, kde se již počet spolubydlících rozrostl téměř na maximum a rozhodně při našem návratu nepROJevovali nadšení. 

Sobota - 9.5.98

Sobotní ráno nás přivítalo pěkným počasím a po snídani jsme se vydali opět do internetové kavárny. Spíše internetového bytu, kavárnou se místnost o velikosti obývacího pokoje průměrného bytu a se šesti počítači rozhodně nedala nazvat, ale bylo tu to hlavní - připojení do inetu. Po opětovné kontrole poštovních schránek jsme vybuchly nadšením že Buffalo zvítězilo ve třetím zápase s Montrelaem, čímž jsme mírně vyrušili ostatní návštěvníky, poté následovalo obvyklé zápisy do OHF, Viktorovi jsme předvedli slovenskou hokejovou lampáren a vyrazili na x-chat, kde opět nezklamal Wuke, od něhož jsme se dozvěděli základní informace o MS, vysílání TV Nova a podobně. Po kratší procházce městem a obědě na břehu Rýna jsme se vydali do hostelu zhotovit druhý transparent. 
Mezitím se obměnil "obsah" pokoje a přibili zde další dva češi, kteří na MS přijeli vlakem. Čas zápasu se velice kvapně blížil a my se dali do přípravy transparentu č.2. Na nové prostěradlo jsme pomocí modrých a červených izolep vytvořili po delší době nápis "Fans (srdíčko) Robert Záruba." Po skončení práce jsme se zděsili, protože do začátku zápasu zbývalo okolo 40 minut, přičemž cesta na stadion (jak nám sdělil jeden z vševědoucích nových českých fanoušků) trvá ostrou chůzí 20 minut. Zbývalo ještě nakreslit válečné obličeje, což se později ukázalo jako ne příliš šťastné jelikož vedro bylo úmorné a barvičky lehce tekly, což odnesli především oděvy a ostatní části těla. Nevyhnuli jsme se ani zmatku na recepci, jelikož jsme ztratili jeden z klíčů, přičemž SIDovi nechtěli kvůli tomuto incidentu vydat pas. Naštěstí ROJ našel klíč zahrabán v autě !? a vše se zdálo být vyřešeno stále nám zbývalo okolo 25 minut. Po několika stech metrech jsme zjistili, že jsme na pokoji nechali transparenty, takže mohl Big M uplatnit svou rychlost. Po jeho návratu jsme měli okolo 15 minut na cestu do haly. Do zaplněné haly jsme dorazili v době když rozhodčí vhodil úvodní buly a my začali hledat vhodná místa. Jelikož jsme měli místa k stání a stadion byl velice slušně zaplněn, proběhla téměř celá první třetina v hledání nějakých slušných míst. Naštěstí se Big M prodral do první řady za brankou, kde vyvěsil oba transparenty, které byli při přímém přenose jakžtakž viditelné. Švýcarští fanoušci dokud jejich tým nedostali první gól, vytvořili poměrně bouřlivou atmosféru skandováním HOP SCHWIIZ. V hale bylo nesnesitelné horko a tak se většina z nás pojala konzumace drahého, nepříliš dobrého piva. Švýcaři začali kousat po té, co snížili na 2:1, ale následující góly nám přidali na jistotě a důležitý zápas naši hráči zvládli. Po zápase jsme měli sraz s Viktorem, který přinesl občerstvení (krabici piv) , na kterou jsme se díky naší dehydrataci rychle vrhli hned u stadionu. Čekal nás ještě zápas SVK - RUS, kam jsme se vydali podpořit slovenské hokejisty. Zápas probíhal pro nás již bez nervů a tak jsme se bavili všemi možnými způsoby. Přímo v hlase jsme se účastnili soutěže jedné švýcarské banky, která byla sice určena pro děti, ale my jsme ji přivítali s povděkem, jelikož soutěž organizovali dvě autority s dostatečnými kompetencemi. Nejdříve Big M vyhrál přívěšek za to že poznal měnící se Claudii Schiffer v Borise Beckera, Po tomto prvním úspěchu nás v dalších deseti minutách opustilo štěstí, takže nám bylo povoleno hádat zvířata, což bylo do té doby pouze výsadou dětí do deseti let, a jelikož se za námi tvořila pohihňávající se fronta, po několika minutách po prvním zásahu Sida, který poznal psa od velblouda, obdarovali nás všechny najednou propisovacími tužkami a viditelně si oddechly. Konzumace piva způsobila, že jsme byli hlučnější než slovenští fanoušci a slovenskému týmu jsme náležitě dávali svou podporu. Po té co Rusové převzali otěže zápasu, slovenští fanoušci na rozdíl od nás kapitulovali a počali častovat vedení slovenského hokeje (a nejen hokeje) nevybíravými výrazy. Viktor přijal porážku statečně až na několik nepublikovatelných výrazů a vydal se s námi slavit alespoň české vítězství. 

Vydali jsme se proto tramvají (hodně drahou) na cestu vítězství po Basilejských ulicích. První naše zastávka byla v pivnici s názvem "Gamrinus", kde jsme se ovšem dočkali německého kvasnicového piva s citrónem. Číšník nás poté odkázal na podnik Mr Picwick . Po kratším hledání jsme zapadli do irské hospody nacpanou k prasknutí lidmi všech národností a především hokejových fanoušků. Nagano se zřejmě vrylo do paměti všech dost výrazně, jelikož jsme se stali hlavní atrakcí oslav. Zpočátku se seriózní debaty, dokonce i hokeji proměňovali ve vícejazyčné skandování, "zpěv" lidových i jiných písní, různé formy obnažování, navazování vážnějších i nevážnějších kontaktů, výměna e-mailových adres, a především konzumací Amstelu a Guinesse. Česká vlajka kreslená temperovými barvami na obličej Big M se postupně rozšiřovala na obličeje ostatních návštěvníků a nebylo ani nic divného, že jste tu mohli zahlédnout dva obyvatele Ghany, kteří zřejmě neměli o hokeji ani ponětí ale na čele jim zářila naše trikolóra. Na nikom nebyli stopy zklamání z prohraných zápasů. Fanoušci z Německa, Švýcarska, Kanady a další se prostě přišli bavit, což uměli velice dobře a velice dlouho. Majitelé a obsluha podniku byli očividně nadšeni z nenadálé atmosféry a přidávali se k ostatním lidem, prázdnější mezery vyplňovali výborně volenou hudbou. Po mnohahodinovém pobytu, jsme "odcházeli" za rozbřesku plni dojmů a nejen dojmů. Překvapivě rychle jsme našli Hostel a zalehli k poslední "noci" na švýcarské půdě. Big M se ještě překvapivě zodpovědně postaral o smytí národních symbolů ze svého obličeje (prostěradla sme museli vracet), ale protože bylo velice problematické najít v našem pokoji předměty za bílého dne, natož v noci a mýdlo nebylo nadosah, sáhl k nejbližšímu čistícímu prostředku, což byla zubní pasta. Ráno se všem zdálo nepochopitelné, že by člověka napadlo umýt si obličej, navíc ozdobený již pořádně vsáknutými temperovými barvami, zubní pastou s fluorem. 

Neděle 10.5.98

Probouzení probíhalo v duchu šeptavých a chraplavých výkřiků "Kde to sem ?" .. "Co to je ?" ... "Co se to se mnou děje" .. Jak sme hráli s těma švýcarama" .. "V jaký hospodě ?" ... "Od čeho mám kolena od trávy ?" ... Ta s**** mi vzala brejle" ... "Moje hlava .. " "Já sem se zamiloval" .. "To je vůl" .. "Co si pamatuješ naposledy ?" .. "Miluju švýcarsko " .. "Jak vůbec vypadala ta holanďanka " .. "To byl holanďan !!!!!????" ..a podobně .. Big M si stěžoval na pálení obličeje, především v očních partiích po nočním kosmetickém zásahu zubní pasty a po přibližném sestavení obrazu včerejšího večera, složeného ze střípků vzpomínek všech zúčastněných, jsme byli nuceni opustit pokoje do dvanácté hodiny, silnější jedinci trávili čas do zápasu CZE-RUS u televize při sledování GER-LOT a slabší jedinci dospávali noc pod nedalekým mostem. Předešlá noc se na nás pROJevila velice negativně a na zápas s Ruskem jsme se dostavili v žalostném stavu. Nejvíce sil měl ROJ, jehož mohutný pískot (něco tak ohlušujícího se v životě neslyšel, možná to bylo dáno našim stavem, ale byla to fakt síla) narušoval klid před námi sedící ruské rodinky. Asi desetiletá ruská holčička, při každém zapískání ROJe leknutím nadskočila a ke konci druhé třetiny začala trpět nervovými záchvěvy. ROJův hluboký hlas, týral stejně naše uši jako již zmiňované ruské rodině, a korpulentní matka, častovala ROJe nevraživými pohledy. Přestože jsme v zápase nevyhráli, měli jsme radost, že během našeho pobytu jsme nezažili porážku a vydali se na zpáteční cestu .. do prahy .... , do podolí .. do lékárny ... do ......... to je mi smutno ...
Zpáteční cestu jsme volili odlišnou nežli při příjezdu .. Známku jsme měli, tak jsme se pROJeli Švýcarskem, zahlédli kousíček Alp, obávali jsme se aby každý další tunel, který nás čekal nebyl placený, zavítali na pár kilometrů do se Rakouskem a přes Mnichov směr Praha ...
Na zpáteční cestě podal ROJ heroický výkon, když cestu Basilej - Praha zvládnul najednou, bez problému a bez bloudění jsme dorazili v časných ranních hodinách do stověžaté matičky ...

Zájezd byl príma, lepší než sedět u Tv a poslouchat Vencu s Pavlikem... Takže za rok do Norska .... Pojeďte s námi .....

Rojova noticka

Děkuji Sidovi za zpracování této reportáže, která mě samotnému leccos ozřejmila, hlavně to, co se dělo ve večerních hodinách. Děkuji i našim hokejistům za skvělou hru a též děkuju strance www.hokej.cz, bez níž by určitě celá akce vůbec nezačala !

Reportáže z akcí
jakož i jednotlivé ohlasy
jsou očekávány na
xradis@seznam.cz.

Oskenované fotky
prosím posílejte POUZE
na xr-fotky@seznam.cz.