Znojmo zaslíbené!

8. slet fanoušků znojemských Orlů a jejich fanoušků, Znojmo, 26.10.2001

Účastníci: Mishan+1, RTD, Wally, Zuz (všichni OHF), Miki+1+kytara, Živadortova+pilot Radek, Hurvajs, Milan Šoba, Jarka, Zdenka, Alena, Eva, Jana (všichni fandové ZNO), Ell (fanynka CEB), Bohy (fanda LIT), maželé Marshovi (Skotsko), Tomáš a Fiona Vorlovi (Brno/Skotsko), David Havíř, Marek Vorel, Jiří Heš (hráči HC Excalibur Znojemští orli)

(Zuz#141) Ve Znojmě tak nějak spontánně vzniklo neorganizované křídlo OHF. Scházeli jsme se na chatu Znojma. Pak jsem se sešli ve Znojmě na zimáku, pak v hospodě. Na chatu jsme furt, na zimáku taky, slety jsou tak jednou za dva tři měsíce. Slety slouží k utužování kolektivu, prezentaci nápadů co se týče orlowebu, výměně názorů nejen na znojemský hokej, společnému zpěvu, konzumaci potravin a nápojů a kritice přišedších hokejistů. Slety se odehrávají zpravidla v podniku vyšší cenové skupiny, kde máme známé, kteří nás nechají pařit do rána. Stalo se již tradicí, že slety jsou laděny do určitého tématu, které tak nějak vyplyne z konverzace. Pamatujeme např. slet maškarní, kdy fanoušci přišli přestrojení za hokejisty a hokejisté za fanoušky (poznámka pro Lerince – mám doma furt tvojeho Rybára!!!).

Slety se vyznačují širokou účastí fanoušků Orlů a jejich fanoušků z celé republiky i zahraničí. Nejvzdálenějšími účastníky byli dosud manželé Marshovi ze Skotska. Slety se vyznačují také účastí společensky zdatných zástupců HC Znojmo. Objevili se Milan Procházka, Pavol Valko, Tomáš Jakeš. Když ještě byl ve Znojmě, účastnil se Honza Klobouček. Ovšem stabilním návštěvníkem a za tu dobu už velkým kamarádem svých fandů je Jirka Heš. Ale kdyby v pátek ve Znojmě neotrav….nepobýval repre trenér pan Augusta, stopro by se sletu zúčastnil manager Orlů pan Roman Kaňkovský.

Na programu již osmého tradičního sletu byla účast na extraligovém utkání Znojmo-Litvínov, fandění Znojmu, seřazení účastníků po zápase před zimákem do přehledného špalíru, přesun na místo sletování, oznámení Hešákovi, kde to je, volné sletování. Na sraz jsme vyrazili s Mishankem a jeho Radkou Mishankovým traktorem Škoda120. Cesta tam proběhla bez problémů, pokud nepočítáme zprávu z orloSMScentra, že Orli prohrávají s LIT 0:1. Přijeli jsme samozřejmě pozdě, jak to už na cestování s Mishanem bývá. Že Mishova Radka je nehokejový člověk, jsem pochopila, když jsem řekla „To je auto Marka Urama" a Radka se zeptala „kdo je Marek Uram". Nebudu prozrazovat, jaxme se dostali na zimák, ale přes turniket to nebylo. Tímto děkujeme panu Kaňkátorovi, který náš průnik kryl.

Na zimáku byla kosa a pěkný hokej. Strašně mě zklamal Vojta Kubinčák. Nechal si totiž ostříhat své úžasné vlasy. Nevím, podle čeho ho teď budu poznávat. Nezklamali nás orlohráči, kteří už zas trochu rozumně hrajou a neházejí flintu do žita s první gólem. Radek Haman zabojoval, prorval puk za záda gólmana v černém a bylo to 1:1. Zklamal nás pan sudí Bolina, který se pořád nenaučil rozeznávat fauly a nerozhodily ho ani Uramovy vlasy rozhozené po ledě. Naštěstí nerozhodily ani Marka samotného, takže slovenský ostrostřelec asi na desátý pokus konečně trefil nahozený puk – 2:1. Pak se svým ukázkovým brejkem středem kluziště předvedl Marek Vorel a nezmrvil to – 3:1. Litvínovští z toho byli tak zmatení, že se pan Kýhos asi přehlédl, když odovolal svého gólmana už v čase 57:14. Marel Vorel z obranného pásma domácích namazal Davidu Havířovi někam do středního a dovést puk do prázdné brány nemůže být problém – 4:1.

Na místo činu jsme došli asi za 20 min po konci zápasu.Poslala jsem Jurovi zprávu s přesnou lokalizací, odpověděl mi hned, takže to musel klofat ve sprše, jinak to nevidím. Místem akce byl příjemný salónek pro asi 25 lidí, tedy jen pro nás. Už tam byli naši skotští kamarádi, kteří natolik šíleně milují hokej, že za svým týmem Ayr Scottish Eagels jezdí každý týden 800 (!!!) km. Skotové mluví anglicky, čili byla sranda:). Misha si s nima vyměnil už tolik mailů, že od nich dostal dres toho jejich týmu. Michael Marsh sám pak v net-aukci orlodresů koupil dres Davida Havíře.

Slet probíhal v duchu sletů – jídlo, pití, kravál, zpěv. Dalšími příchozími byli Hurvajs a Bohy, prezidentové fanklubu Znojma, resp. Litvínova. Pan Bohy byl již poměrně společensky unaven a pěl protipražské resp. protisparťanské písně. Měla jsem tam s sebou Hudly-hokejku (hokejku Jiříčka Hudlera, kterou jsem vyhrála v pochybné soutěži na VSE webu) a vsetínský Dopi-dres. Pan Bohy obojí vypátral v rohu místnosti a dožadoval se, abych si to oblíkla, abych se nestyděla za to, komu fandím.

Co jsme ale rozhodně nečekali, byli další návštěvníci. Musela jsem zaostřit přes své kontatní čočky, přesto jsem pořád viděla rozpačité obličeje stars místního HC týmu Davida Havíře, Marka Vorla a jeho bratra Tomáše. Vše se vysvětlilo – Markův bratr Tomáš je ve Skotsku čerstvě ženatý (foto Marka ve skotském kiltu přinesl orloweb) a nějakou nevysvětlitelnou náhodou se někde v tom jejich ostrovním království setkal s Michaelem Marshem. Dospěli při tom k poznatku, že je oba něco pojí ke Znojmu. A tak se tam sešli na našem sletu. Svět je malý. Taky už delší dobu vím, že David s Markem by rádi do Skotska za hokejem. Nevím proč, ale je to tak. Později jsem se od Davida dozvěděla, že to opravdu mají v plánu, až jim ve Znojmě za rok a půl vyprší smlouvy. David je velice příjemný človíček a jen moje nesmělost mi zabránila se s ním osobně seznámit už dřív, protože máme některé společné známé. Proto mě hodně mrzelo, když letos na ČPcup nakonec vzali Tomáše Kaberleho a ne jeho:).

Jak to tak bývá, těžko popisovat, co se dělo. Večeře, pivo, víno, kytara, běžné kdákání. Tématem tohoto sletu byly „slepice", každý musel donést něco od slepic. Miki donesl každému slepičku na klíček. Prý jich jeho kamarád má plno, protože jich dovezl z Běloruska celý kamion v domění, že na tom u nás zbohatne. Já jsem vyhrabala v práci odrůdu pšenice Sparta. Aby mi věřili, že to tak opravdu je, vzala jsem i odborný genetický časopis, kde je Sparta popsaná. Michael Marsh si v anglických textech se zájmem četl. Všichni jsme přísahali, že se do příštího sletu naučíme líp anglicky. Pan Kaňkovský nám po Mishovi poslal letošní plakáty orlotýmu. Živa na plakátu škrtla kapitánské „céčko" na Hešákově dresu a připsala ho Peterovi Pucherovi, aby byl plakát úplně aktuální. Misha neuměl přeložit do angličtiny „Božena Němcová" a Živa se ptala „kolik?:nula zas prohrálo Plekinovo Kladno".

Živa vyrobila Hešákovi tradiční dar.Nechali jsme se při tom inspirovat systémem odměňování orlohráčů za úspěch. Vloni skončili po základní části druzí a pan Vlasák je poslal na Maledivy na dovolenou, kde se mimo jiné potápěli mezi žraloky. V tomto duchu to letos vypadá zatím tak na širák nebo stan u Dyje. Aby Jiří mohl vzpomínat na exotický ostrov, Živa vyrobila cvičnou potápěčskou výstroj z PET flašek a hadice od pračky… S Ell jsme probraly podrobně životopis Rudy Suchánka a Venouška Nedorosta, našeho oblíbeného NHLáckého mimina:) a po telefonu utěšovaly vsetínská mimina, která dostala na zadečky od Sparty.

Jura došel o něco později.Jako tradičně bavil celou společnost. Podal historku mimo jiné o tom, jak jsme se potkali nedávno na Spartě. Já bych k tomu taky mohla říct svou verzi, ale mám ho ráda a nechci ho shazovat:). Taky mě požádal, že kdybych mu náááhodou chtěla zařídit svou intervencí účast v Salt Lake City, tak nemá čas, jede na hory:). Jiří trpí utkvělou představou, že já vládnu nějakou mocí, že jsem prostě významný novinář – já su novinář jako on poslanec! – a nedá si to vymluvit. Vloni mě obvinil, že jsem „zavinila" jeho nominaci na utkání hvězd a že on kvůli tomu málem nemohl jet na hory!!! Absurdum!!!

Účast na akci jsme s Mishou a Radkou ukončili asi hodinu po půlnoci.Slíbila jsem Mishovi, že budu řídit nazpátek do Brna a taky se tak stalo. Nikdy jsem takový stroj neřídila, ale vše dopadlo dobře, cestou jsme dokonce předjeli pár aut.

Účast na orlosletu doporučuju každému. Sraz OHF je sice taky dobrý, ale slet je slet:).

Český pohár, Rosice - Vsetín, 14.8.2001

(Zuz 15.8.) Nemohla jsem přece sedět doma, když mi můj tým hrál skoro za barákem přes kopec! Rosice jsou totiž od Brna co by kamenem dohodil a zbytek busem 20 minut dojel. Vsetíňáci hráli v pátek doma se Znojmem (předskokanský zápas k All-OHF-game) strašně, tak jsem chtěla vědět, jestli tak budou hrát furt, nebo zas něco zkoušejí.
    V Rosicích jsem byla podruhé - poprvé přesně před týdnem, když tam hráli sokolíci ze Znojma. Čili už jsem věděla, kudy tudy od autobusu do kopce, z kopce, za roh, mezi ploty po polňačce, abych se dostala ke stavení, podle kterého je i vsetínský Lapač honosnou stavbou. Minulý týden po nás paní v pokladně chtěla 50,-, a i když se pak nechala ukecat na dvacku, dneska jsem se jim na to vykašlala, vyštrachala průkazku OHF a sebevědomě jí zamávala pánovi lístkotrhači před nosem. Pán byl tak zmaten, že mi uvolnil cestu.
    Rosický zimák se skládá z ledové plochy (samozřejmě), kterou dokola rámuje asi tak 7 řad laviček. Nevím, jakou má kapacitu, ale tipla bych to tak max. na tři tisíce. Ke střídačkám se jde od kabin asi 10 metrů. Nad chodbičkou je položené zahradní pletivo proti rozzuřeným fanouškům. Stejné pletivo ohrazuje trestné lavice, takže takový Marek Vorel si tam minule mohl připadat jako ve voliéře.
   Fanoušci jsou v poho. Jediná žlutozelená věc v hledišti byl ale asi můj korálkový náramek. Rozhodně bylo ale zajímavé poslouchat hovory okolo sedících fandů. Mám pocit, že už když se řekne "Vsetín", některým vstávají vlasy hrůzou a klanějí se v úctě před mistrovským týmem. Nicméně tým úřadujícího mistra tak můžeme nazvat už jen podle hrnce v kanclu na zimáku, protože současné složení mužstva je úplně stejně ne/mistrovské jako všude jinde:).

   Pan domácí hlasatel s velkou úctou a podrobně představil všechny hostující hráče a skoro každého nazval buď zkušeným, nebo velmi nadějným:). Pan hlasatel byl v hokeji velmi vzdělán a neopomněl připomenout vsetínský původ domácího Miroslava Baruse, který nakonec jediný z domácích vstřelil svému mateřskému týmu gól. Taky nezapomněl na to, že i Michal Tomek, nyní Senátor, odehrál v dresu Vsetína spoustu zápasů.
   Faktem zůstává, že jestli v předcházejících letech někteří kafrali, že Vsetín si nakoupí drahé hvězdy a pak vyhrává, zatímco vlastní odchovance nemá, letos můžou tlučhubové zavřít ústa. Pešat, Blažek, Vampola, Demel, Kuboš, Šafařík, Vašut, Kupec (?), Hudler, Kucharczyk, ti všeci se to úplně hokejově nejdůležitější naučili na Valachách a teď tvoří absolutní většinu očesaného týmu. Někteří jsou ještě vyloženě extraligová miminka, ale to nevadí, jistě brzo dospějou. Miminka nechala doma taťku Rosťu Vlacha a kapitánské céčko si připnul Jura Burger. V brance místo Biegla stál veterán taťka Ivo Pešat a jak je jeho zvykem, když je dvojka, bývá lepší než jednička, s výjimkou Velkého Romana.
   Zelení naběhli na led a celou polovinu zápasu se dobrovolně nechali dusit bojovnými domácími. Vypadali ospale, nějak unaveně a celkem bez větší snahy. Domácí to rvali na branku hlava nehlava, ale Pešat držel výborným výkonem čisté konto. Obrana Vsetína se ale na rozdíl od zápasu se Znojmem skládal z více než jednoho bránícího hráče. Aby na střídačce řeč nestála, občas se někdo urval do nájezdu. Ve 4. min trefil Demel tyč, Burger ve 12. taky, ale v 16. se Vampola už trefil, kam to patřilo - 0:1. Ve 20. ve vlastním oslabení ujel Hriňa, ale Hrachovina sebou zaházel vzorově.
   V 6. minutě 2. třetiny trefil Demel svou druhou tyč a taťka Zdíša asi podrbal mimina za ušima, protože najednou jich bylo všude plno. Zrychlili, začali si přesně nahrávat, rychle kombinovat a byl to pan Hrachovina, kdo měl plné betony práce. Pan sudí Vokurka, jehož rozsudky by taky stály za úvahu, v půlce zápasu zjistil, že z hostů vyloučil už 5 lidí, takže by mohl i někoho z domácích a vzal to jedním vrzem a vyloučil pro jistotu hned dva najednou. Zeleným stačilo být na ledě ve dvojpřevaze 4 sekundy a nemimino Ondráš Veselý jásal - 0:2.
   To už si Senátoři asi opravdu ověřili tu teorii o přítomnosti neporazitelného celku, protože na ledě už byl jen jeden tým - ti zelení. Nevím, jestli je to možné, ale 5 sekund po zahájení poslední části hry Vaic zvýšil už na 0:3. To domácí na dlouho poslalo do kolen a zelené ukolébalo opět do laxního polospánku. A tak přišla 11. minuta Miry Baruse - jediný obránce v celém širém obranném pásmu Vsetína ho na levé straně neudržel a Mira zkazil Pešatovi radost - 1:3. Ve 13. min na 1:4 upravil Polák. Domácí pak ožili, ale byla to píšeň labutí. Polákova trefa byla konečnou. Chlapi zelení mě uklidnili a znovu poučili o tom, že ať tam hraje kdokoliv, postup je pořád stejný - dělat, jako že nic, a pak udeřit. Ať jsou to Dopitovci nebo Hudler s kumpány. Obrana byla oproti minule tisíckrát lepší a hrálo se taky na rozdíl od minula čistě a ani poměr vyloučených 3:7 to nemění.
   Obecenstvo děkovalo svým za statečný výkon a pan hlasatel přál hostujícím hráčům, aby se problémy v jejich klubu vyřešily tak, aby oni ještě mohli dosáhnout ve svých barvách nějakých sportovních úspěchů, čímž mě tedy opravdu dostal. Pan Neliba postával a usmíval se v prostoru před kabinama a kynul všem okolojdoucím. Diváci totiž mají na prohlídku exteriéru při odchodu spoustu času. Rosický zimák by nějaký evakuační bezpečák okamžitě zavřel. Tisíc lidí se dovnitř i ven musí nasoukat jedněmi jedinými obyčejnými dveřmi!!! Alecovi pak stačilo říct, kdo dával góly, aby na vsetínský web sugestivně vylíčil, že ty Rosice vlastně nic nehrály:). Tak heja, Vsetín, máte na extraligu, teď jen papaláši aby se domluvili, kdo bude šéf!

Tajemné setkání vsetínského druhu

(26.7. Zuz) Fakt z posledních sil jsem se plazila po brněnském nádraží. Vracela jsem zpod žhavého jižního slunce do mírného pásma. Hra na ledě byla po překonání teplotního gradientu 25 °C za 18 hodin v autobuse to nejposlednější, na co jsem si vzpomněla. V mrákotách jsem vlezla do nejbližšího kupé a padla na sedadlo s vidinou tří hodin únavné cesty. Proti mně seděl mladý kluk. Asi až po minutě mi došlo, že jeho rozměrné zavazadlo je taška na hokejovou výstroj. Žlutozelená barva a vsetínští pajduláci mě spolehlivě probrali. Mladík měl předloktí jako já stehno a pečoval o tři hokejky. To už jsem definitivně zapomněla na mořský příboj. Obličej mi nebyl ani povědomý a číslo 30 na bagáži nemuselo být určující. Zvědavost vítězila nad vyčerpáním. Mladý pán určitě moje "nenápadné" projevy zkoumání zaregistroval, ale dál se tvářil netečně. Asi po 15 min cesty se zvedl a šel se projít po chodbě.
    Dodala jsem si odvahy a on se rozpovídal. Přišlo mi, že jenom nahlas říká to, co se mu honí hlavou. Byl do toho tak zabraný, že si možná ani neuvědomoval, že v podstatě intimnosti vykládá úplně cizí ženské. Protože vždycky otravuju kultivovaně, s mladým pánem jsme si vykali:). Nechtěl mi prozradit svoje jméno, ale nějaké indicie zanechal. Povídali jsme si celou cestu z Brna do Hranic na Moravě, kde přestupoval na osobák na Vsetín.
    Vyptávám se, co je nového v klubu. Prý nic. O dění ví úplně to stejné, co já. Analyzuje situaci pana Zubíka a vypráví o panu Šteflovi. Je vidět, že si pana Štefla opravdu váží. Docela jsem zírala, jak dovedl být diplomatický, loajální i objektivní. Vypadalo to, že mám co dělat s mimořádným případem:). Rozebíráme zmatky okolo extraligové licence a kdo z prvoligových klubů by extraligu mohl koupit. Pořádně pomlouváme Brno a Jihlavu:). Povídáme si o penězích v hokeji. O fanoušcích, o těch skalních, o chuligánech i o těch, kteří mají hokej rádi a zůstávají soudní. Tady se dovídám, že pán je členem širšího výběru juniorské reprezentace. Vedle rad pana Neliby a Jury Dopity si hodně bere k srdci rady pana Holíka - to je indicie k identifikaci:).
    Poptávám se na letní přípravu. Dovídám se, že hlavním tahounem těchhle příprav je pan Neliba a že má takové trenérské metody, že z nich bolí komplet celé tělo, a taky že sám trenér má neskutečnou kondici, se kterou prohání mládence už s jazykem na vestě:). Vsetín má prý tu výhodu, že má vlastní hory, takže není třeba žádných dlouhých cestování za těžkými podmínkami:).
    Vracíme se znovu k situaci ve Vsetíně. Velmi podrobně rozebíráme, jak těžké bude nahradit hráče, kteří odešli. Pán má široký přehled a znalosti a navíc vykazuje vzácnou schopnost dedukce a souvislého smysluplného slovního vyjádření:). S potěšením zjišťuju, že názory na osobnosti, jak jsem si je za tu dobu vytvořila, jsou v 99% správné, že ti kluci opravdu jsou takoví, jací já si myslím. To mě moc těší.
    Vypráví mi své zážitky s největšími hvězdami a prozrazuje, proč se on už dva roky pohybuje mezi svým domovem v Třebíči a Vsetínem. Co ho do tohohle klubu táhne, co je pro něho největší kouzlo a taky poodhaluje, co je to ono tajemné, co z jakékoliv bandy, která se doteď ve Vsetíně sešla, udělalo vždycky mistra ligy. Povídá, jak neocenitelné pro mladého kluka je být tam, kde se nepočítají tituly mistra čehokoliv, kde se nikdo nad nikoho nevyvyšuje, nehledí se na věk a postavení, ale vždycky jen na to, co se dělá na ledě pro tým. Kde se nejvíc oceňuje práce, v krizi podporuje a jakýkoliv úspěch kohokoliv se slaví stejně, ať je to první gól juniora v extralize, když mu olympijský vítěz vyloví ze sítě puk a donese ho na střídačku, nebo kapitánova zlatá z mistrovství světa. Taky uvádí mně známý případ, jak to dopadá, když se někdo z hráčů tohohle přístupu nedrží. Z jeho vyprávění je cítit nevídaný vděk. A naděje, že s Rosťou Vlachem bude tato tradice pokračovat, protože tenhle rok už bude opravdu jiný než ty předešlé. Vyprávění je to úžasné, ale při zmínce o dokonalé profesionalitě mi to nedá, abych nerýpla do vztahů vsetínských hráčů s médii. Pán to bere a zase sáhodlouhá diskuse o tom, proč to tak je. Je mi jasné, že tento pán patří do kategorie vzácného druhu velmi inteligentního hokejisty!
    Rozebíráme šance bývalého kapitána Vsetína v NHL, jakož i ostatní kluky v klubech, kde jsou teď. Taky se dozvídám, kdo se kam dostal jakým řízením. Odhadujeme, jak se kdo kde bude adaptovat, jak zapadne do týmu. Zaměřujeme se Honzu Tomajka ve velkoměstě a Boba Stantiena na Sibiři:). A zase jsme u současné soupisky složené z většiny z mladých kluků. Vypočítáváme výhody a nevýhody, které to má. Je to hodně specifické a člověk na to musí znát právě tu filozofii klubu a mít nadhled. Tady pán maličko tápe, a tak dostávají prostor moje odhady:). Vyjadřuju absolutní podporu a důvěru všem v týmu:). Dovídám se o provázanosti mezi mladýma ve Vsetíně, o tom, jak bydlí ti, co jsou zdaleka. Pán vypráví o občasné únavě z kolotoče škola-tréninky-zápasy-dojíždění a o své škole. O kamarádech spoluhráčích, o cestách na zápasy, které nehrál, ale chtěl vidět, o tom, jak si shání lístky na zápasy vlastního týmu, aby mohl aspoň být na tribuně:).
    Mladý pán byl prostě úžasný. Velmi příjemný, milý, inteligentní. Své jméno neprozradil. Ani ty hokejky neměl podepsané. Prý je sebral někde na soustředění, protože nové ještě ve Vsetíně nedostali:). Jezdí vlakem, protože na auto ještě nemá....věk:). Je mu pouhých 17 let. Za vsetínské áčko neodehrál ani jediný zápas. V jednom seděl na střídačce při zápase se ČEB, když bylo málo obránců. Je juniorským extraligovým vicemistrem. Skrývat svou identitu před ženou ale nemá cenu a dneska už vím i číslo na mobil. Možná ho uvidíme v tom áčku už letos, takže se někdy podívejte, jestli vsetínskou obranu netvrdí Ondřej Němec:).

Přípravný zápas Sparta - Slavia

(7.8. Maxička) Inu, člověk jako já považuje hokej za něco, při čemž se dobře odreaguje - a koneckonců tak trochu i za kulturu.. Dnešní zápas byl opravdu kulturní zážitek, obzvláště pro milovníka NHL.
    Zápas začíná v 17:00, do haly jsem uřícená vběhla v 16:56 a málem porazila samého wůdce Vláďu Růžičku, který na chodbě před šatnami rozmlouval s nějakým dorostencem. Našla jsem si vhodné místo za střídačkami a hledala Klobouka.. ukázal se v plné kráse, ale jen párkrát, zřejmě si ho trenér "šetřil" :).. Nenastoupil Ujča, a nebo se prostě někam schoval - zatímco naši byli kromě Břízy snad všeci - hlavně řada Srdínko, Ptáček, Broš, Tomajko, Kratěna.. Srdce vypadal jako sněhulák, špatně si nandal chrániče a všechny mu nějak tak odstávaly od těla (kdoví co to bylo!), Broš ukazoval asi 1200 lidem své krásné zubochrániče, Tomajko byl v minulém životě nejspíš číšníkem, neboť stále někomu podával cucflašku.. Kratěnu zranil Čermák a tak ledoval, ale později znovu nastoupil v ještě lepší formě - no a Franta Ptáček, to je kapitola sama pro sebe.. takové malé nic (o něco větší než já) a jak se bil.. předvedl pěkné obranné zákroky, dvakrát mu vypadl zubochránič a jednou si nechal přebrousit brusle… a dokonce se na mě přes plexisklo usmál! :))
    Hlavním rozhodčím byl Turčan a nutno dodat, že nepískal tak špatně.. možná pískal až moc :) První čtyři góly padly z přesilových her, alespoň pokud jsem se nesekla - první gól padl v oslabení Sparty 3 proti 5 (góly slávistů jsem si nezapisovala - bohužel..), o vyrovnání se zasloužil Martinec (nejspíš..) na začátku II. třetiny (tentokrát přesilovka Sparty 5 na 3). Po tomto gólu se jala ukazovat "inteligence sparťanských fandů" .. nějací dva fandové řvali zpoza brány "Zá-pál-té Edén, začně-té -ů- Rů-žičkyy!".. další z jejich skvělých výroků přišel po akci Schaffera, který málem pokořil Přikryla - "Jedna dvě tři (hezky počítají..) Šafr je <|> ! Ty vole, a Novák taky, a zasraná!".. mmj. MF Dnes neměla tak docela pravdu s marodkou, neboť Novákové hráli oba dva, jak slávistický, tak sparťanský.. V šesté minutě zvýšil pěknou ranou Žemlička (pravděpodobně) na 2:1. Tou dobou se Bělohlavovi také podařil skvělý únik, ale ještě lepšího Málka nepřekonal.. dvacátá minuta, Slavia vyrovnává na 2:2. Třetí třetina by v NHL byla divácky nejaktraktivnější. Světelná tabule ukazuje 2:18 a na ploše se rvou dva muži - s číslem 26 Zábranský ze Sparty a s číslem 12 slávistický Čermák. Za smutného vítěze bych považovala Čermáka, neboť holýma rukama stáhl téměř Zábranskému dres - ale tím, že neměl rukavice si vítězství notně pošpinil.. a navíc mu Zábranský ještě dal přes čenich - oba skončili s desetiminutovými tresty.. avšak ještě než svoji roztržku tito dva stačili skončit, takřka líbezně se na sebe zadívali Nedvěd (55) s Matějovským (31).. a také si to hned rozdali - skončilo to tak, že Nedvěd nechtěl Matějovskému vrátit helmu a hodil ji někam za sebe - oba hráče čekal rovněž desetiminutový trest. Tato úvodní rvačka třetí třetiny diváky dobře naladila, takže již jednou zmínění inteligenti zpoza brány mohli opět vesele řvát, že Slavie umí hovno, že Růža je úchyl atp. V osmé minutě skóroval Alinč, o sedm minut později výsledek upravil Tomajko na 3:3. Od osmnácté minuty výše se Turčan neznal a vylučoval hlava nehlava, od poloviny devatenácté minuty hrála Slavia přesilovku pět na tři, ale nezužitkovala. Konečný výsledek zápasu je tedy 3:3 a pochválit bychom měli jak Málka, který sem tam zastříbříl či zazlatil led pěkným výkonem a stejně tak Petra Přikryla, který i přes svou "dvojkovou" pozici chytal dobře.
    Poznámka - neručím za všechna fakta, některé góly mohly být vstřeleny jinými hráči, ale na Spartě se letos autoři gólů asi hlásit nebudou.. ;)

pozor soutěž! kdo uhodne, proč je na obrázku vodorová čára, možná něco vyhraje :)

Exhibice nebo generálka?

(31.7.Roj) Dnes ráno jsem v dopravním zpravodajství zaslechl o tom, že se v Litvinově koná zápas Jágr Teamu a očekávaji se zácpy a kolony :-) Jelikož to mám kousek, rozhodl jsem se ty kolony prozkoumat blíže.

Kolona č 5 mě neochvějně dovedla až do těsné blízkosti litvínovského svatostánku. A začaly se dít divné věci. Bylo 31 (třicetjedna!) stupňů a do začátku zbývalo asi 10(deset!) minut. Uvědomil jsem si, že svou falešnou průkazku, na kterou se vždy dostanu na všechny hokeje, už asi měsíc postrádám . Kámoši, kteří mají pernamentku na nejlepší litvínovské fleky (a kteří mě vždycky nechali stát vedle svých sedadel na schodech do rozhlasové kabiny) mi volali, že nestíhají a jedou k vodě. Vstupenky údajně vyprodané, přesto jsem to zkusil - a výborně, měli i jednu k sezení! Cena 120 Kč, výtěžek šel na dobročinné účely. A měl jsem štěstí, bylo to dole u ledu, takže sem občas zavanul chladivý vánek, když kolem projel některý hokejista. ;-) Jinak bych se na hokeji asi upekl ;-)

Čekal jsem exhibiční uvolněný zápas, ale všechno bylo jinak. Domácí urputně bojovali a bránili, možná to brali jako generálku na zítřejší TipSport Cup. Vypadá to, že prestiž našeho poháru stoupá! Krásný byl pohled na led -: žádné přeplácané reklamy, pouze logo TipsportCupu ve středovém kruhu a 2(dva!) nápisy Benzina. Skoro, jako v NHL :-)
Od 10. minuty měl více práce brankář Jágr Teamu Vokoun. Ale hrálo se nezvykle do těla, byl k vidění i bodyček.
Přestože se o velké přestávce mezi 2. a 3. čtvrtinou snažil obecenstvo rozveselit imitátor Vladimír Hron, jehož přednes Gotta a Toma Jonese byl k nerozeznání od originálu, divaci byli čím dál tím sveřepější. A začalo se jiskřit i na ledě, tolik vyloučených jsem ještě nikdy na exhibici nezažil. O tom, jak vážně brali hráči zápas, svědčí i fakt, že byli po přestávce netrpělivě připraveni na ledě dlouho před tím, než se dostavila trojice  rozhodčích (hlavní Turčan)
V čase 44.53 neuznal rozhodčí gól "domácím" a v hledišti se rozpoutalo peklo :-) Stav 1:1 vydržel až do konce normální hrací doby, přes několik šancí na obou stranách (Výborný nedal samostatný nájezd, Jágr skvěle "udělal" obránce).
A jely se penalty.
Řev jak ve finále extraligy.
Beránek dává, Říha nedal, 0:1.
Patera dal, č.29 nedal, 0:2.
Následně ale nedává Růča ani Reichel a Litvínov vyrovnává 2:2. Neproměňuje ani Jágr, až David Výborný napravuje svůj neúspěšný pokus ze hry. Jágr Team tedy nakonec vítězí, ale bylo to o chlup. Diváci se rozcházejí, jako kdyby právě byli svědky prohrané baráže, žádné "Hoši, děkujem.." Vedro asi působí zhoubně
Divné věci se dějí, nebe je oranžové, zvedá se prudký vítr, skončila exhibice jako řemen...

Okurková sezóna? Kdepak...

(Sany, srpen 2001) Jelikož je léto, každému se může zdát, že o hokeji se dá povídat pouze jen teoreticky, není to uplně pravda a proto jsme na to pamatovali s Oggim a Piercem už dávno dopředu a založili hokej(balové) mužstvo. Přece jenom hokejbal je hokeji bližší než třeba fotbal nebo tenis. I když má nevýhodu větších nároků třeba finančních či co do počtu potřebných hráčů ke hře. Vím, je potřeba jen šest hráčů oproti jedenácti ve fotbale, ale zkuste běhat hodinu a půl. A tak jsme rozhodili sítě, přetáhli pár hráčů či objevili nové talenty a začali trénovat.

No prostě dobrá věc se povedla, koncem června jsme byli zaregistrováni a budeme hrát i ligovou soutěž (třetí pražskou kde potkáme mužstvo OHF, mimochodem s tímto mužstvem hrajem 14. srpna přátelák jste zváni).

Tak lehce k založení týmu, teď k těm okurkám. Neméně důležitá věc v týmu jsou dresy. Objednali jsme dresy v Otrokovicích a jednoho krásného letního dne zazvonil telefon a já sem se dozvěděl, že dresy jsou hotové a co s nima. Já neváhal a řekl jsem, že si pro ně dojedu. I když poslaní poštou by bylo 10 krát levnější, poslání kurýrem 8 krát... Ale co je léto, sedět doma na zadku nejde pořád a tak druhého dne ráno vyrazilo vedení týmu na první skoro služební cestu. Cestu tam ovlivňoval hlavně řidič, který cestu do Otrokovic pochopil jako výtečnou příležitost natrénovat něco na rally Cáb 01. Cesta se dala rozdělit na pár úseků, úsek první Hostivice – Luka – Zeleneč, proběhla v tempu ranního provozu po Praze, úsek Zeleneč – Říčany, proběhla po silničkách ze kterých si řidič nepamatuje vůbec nic, neb jel přiměřeně rychle, snad jen zdvyhnutí ukazováčku na řidiče který chtěl předjíždět traktor o chvilku dřív než ty dvě auta před ním, ale pak přišel hlavní úsek mezi 114 – 140 kilometrem brněnské dálnice, která byla uzavřena a objížděla se po nějaké státní silnici, si vychutnal, protože jel po silnicích. které popsal navigátor čtoucí mapu jako "černé čáry" a vyhnul se tak oboum kolonám, ačkoliv kvalita povrchu se leckde dala srovnávat asi jen s povrchem pist na rally Paříž – Dakar a na většině úseků dosahoval rychlosti jako na předchozí časti cesty. V jednu chvíli byl cítit povědomý pach od brzd z loňské cesty na Cáb. Naštěstí jsme se vrátili na dálnici a pokračovali v cestě po naprosto prázdné dálnici, protože na objíždcce se stala další dopravní nehoda. Po překonání Brna, Slavkova, slavných Buchlovských kopců (výkřiky typu " Nepředjíždej, nevidíš tam" a odpovědí "Nevidím, ale nic tam nejelo", bylo povícero a nebudu je všechny vypisovat), jsme vzpomněli na první a pak i na poslední Velehrad (zvlášť křižovatka ze státní silnice na Buchlov byla velice vděčné téma) a šťastně dorazili do Otrokovic.

Otrokovice, to je místo kde jsem dal vzpomenout na jednoho bohatého člověka, který jezdí trasu ze Zlína do Otrokovic asi za 3500 korun, potom jsme nabrali 50 kousků dresů a za ještě dvě stopařky. Přestože obě viděli hokejové dresy, zeptali se nás jestli jedeme na letní filmovou školu. Což mě třeba utvrdilo, že bude lepší věnovat se tomu kamionu přede mnou, než dvou ženským za mnou. Velice rychle jsme je dopravili do Uherského Hradiště, nasměrovali se do Buchlovských kopců a vyrazili směr domov. Počítali jsme že za 4 hodinky jsme doma. Buchlovské kopce jsem projel razantněji než tam, což se posádce nelíbilo zvlášť v některých zatáčkách ("Ty tam vidíš?" "Ne"), bitevní pole u Slavkova jsme prolétli kolem nějaké kolony a najeli bez problémů na dálnici, dálnice nám uběhla v závěsu za policií České republiky, jedouci ve služební Felicii 150 km rychlostí po dálnici, nakonec sem nevydržel a předjel jsem je.

V Brně se zastavili za naší posilou Virusem, omrkli jeho brigádnici a vyjeli směr Nová Bítěš, kde jsme měli v plánu napapkat se. Byl jsem rád, že konečně navštívím tu "slavnou hokejovou" hospodu, pardon restauraci u Raušů, kde týmy cestující po České republice prý mají skoro něco jako druhý domov. Moje zhodnocení, na tak slavnou hospodu docela mizérie, jako řidiče mě nezajímalo pivo, ale barevné vody obohaceny o kuličky kysličníků. Přestože venku řádilo vedro, palubní teploměr ukazoval 28 stupňů při 150 km rychlosti, při stání kolaboval a ukazoval 88,8, obdržel jsem hokejový nápoj černé barvy teploty podobné kapalině ve Středozemním moři. Při pohledu do jídelního lístku jsem si vzpomněl, že i tady u nás na stadioně mají větší výběr z jídel. Mno, tak jsem si dal přírodní kuřecí řízek s hranolky a tatarkou. No jídlo, zjistil jsem co měli v ledničce místo limonády a to byly ty hranolky, řízek připomínal moje první pokusy o vaření před desíti lety... Značně zklamáni jsme se vydali na cestu na Prahu, v tempu pomalejším, ale stále na našich dálnicích nedovoleným. Pár kilometrů před Humpolcem (v příkrým kopci, často bouraj politici, Sany zapalís i elemko, tak jako dobrodruzi) mě napadlo dát vzpomenout cestu na Cáb a zastavit se na náměstí v restauraci Černý kůň. Dobře jsem udělal, výběr z jídel neskutečně velký, nápoje té správné teploty, obsluha nejen příjemná ale i krásná a po hodině a půl sedění a probírání blbostí se nám ani trochu nechtělo pryč. Přesto jsme nasedli do auta, kdy před tím jsme na sebe navlékli ty naše dresy, zbytek cesty ku Praze jsem zvládl v pohodové náladě, zavěšen za kamiónem (já jel i v pomalém pruhu do kopce jak se jelo krásně). Až na jednu ukázku mé nálady kdy jsem z levého pruhu prolétl přes střední pruh do pravého a okamžitě jsem se vracel do levého abych objel zase kamion, jsme dorazili do Průhonic kde jsme dali zmrzlinové poháry a ukázali všem návštěvníkům Hypernovy naše krásné dresy. Zajímavý byl příjezd, přes uličku Gulášovou, Polívkovou, Nápojovou a Ovocnou jsme místo našli v Pivní.

Pak už jen projet úsek Zeleneč – Hostivice a byl jsem doma... Tak takhle se dá prožít nehokejově den v okurkové sezóně kvůli hokeji (balu).

Ti co pojedou cestu Praha – Cáb se mnou ať počítají v něco podobné... Pár technických údajů – ujeto asi 780 kiláků za 13 hodin (hnusnej průměr, cesta tam trvala 4 hodiny i se 3 zastávkama) Ohodnocení: mýdla na záchodcí ujdou až na odpočivadlo u Devíti křížu kde smrdí, navíc tam nemaj ani ručník...

Poslechnuto spousto muziky, kapela Orlík, Tři sestry, Metalica, a výběr z české muziky za posledních 20 let...
Neposlechnuto Chinasky protože se přetrhli...
Načerpáno 51 litrů nafty (Oggi furt vnucoval benzín) do auta, asi pět litrů tekutin do tří žaludků, snědeno pár porcí jídla a svezeny dvě stopařky...

sweb.cz/hokejball
 

---

 

STARŠÍ REPORTÁZE:
Nejnovějsí
Podzim/zima 2001-2 +MSJ2002
Jaro/léto 2001
Konec 2000 / začátek 2001
Podzim 2000
Léto 2000
První půlka 2000
Rok 1999