Co už bylo u OHF

Rok 2000

Senica 2000

Hafo reportáží a fotek ze Senice TADY.

Velká říjnová revoluce :-)

VEŘEJNÉ PROHLÁŠENÍ Z VÝROČNÍHO ZASEDÁNÍ BRNĚNSKÉHO KŘÍDLA OHF KONANÉHO DNE 4.10. 2000, CHARLIE, KOBLIŽNÁ 12a, BRNO

Na vědomost se dává, že při včerejším (dnešním) výročním sjezdu brněnské pobočky OHF došlo vzhledem k již probíhající (částečně nadcházející) sezóně k přerozdělení funkcí. Nezúčastnění (Kočičák #172 , Zuz #141, Dafi # 209) byli jednohlasně obratem kolem půlnoci zbaveni funkcí. Nový menedžement je následující skladby:
1. Předseda či chcete-li president nebyl jmenován (tento návrh prosadila radikální antiglobalistická složka silné opozice)
2. Byli zvoleni 4 (zúčastnění) místopředsedové chcete-li vícepresidenti, kteří získali následující akreditace:

CHVILI #241, lokomotiva expresu z Vizovic.
VYKUK #264, spacák (pod má křídka se vejdou všeci).
DOLLI #265 , mašinfíra určující směr (nebojte se na podruhé mám řidičák).
DARK #79, špajzák, distribuce alkoholických nápojů.

Z diskuse nadále vyplynulo, že:
3. Plánování brněnského srazu po dnešních zkušenostech se nadále odkládá.
4. Nové funkce získali:

Zuz - psovod (Boban, Boban Čechmánek)
Kočičák - nástěnkář ( mastný")
Dafi - sponzor příštího zasedání (cé dva há pět ó há)

5. Mobilní cestou se někteří" nepřítomní členové prvního výročního sjezdu snažili narušit jeho průběh zasíláním provokativních esemesek. Kvalifikovanou většinou byly tyto jejich zcestné návrhy zamítnuty a následně byly potvrzeny původní výsledky výročního zasedání.
Př. Odeslána byla zpráva - Na výročním sjezdu brněnského OHF došlo k přerozdělení funkcí a usneslo se, že Klobouk je houska.
Přijata byla zpráva - Defenestrace se neakceptuje, jste krysy, až se vrátím srovnám vám brka, Klobouk je hrdina, vše hlásím na pražské ústředně.
Odesláno bylo - Krysa nemá brka....
6. Čestnými členy představenstva byli jmenováni :

Roj (zůstáváš nadále v našich srdcích, hoříš jasným plamenem)
Jituš (dodavatel náplně expresu z Vizovic, díky Tobě)
Suter (geografická poloha není na závadu)

Dále jen citace ze zápisu schůze.
* 24:00 předmětem diskuse se staly Darkovy a Papujiny vlasy.
* Dark je podezřele žhavý.
* 0:25 cvaklístek nebyl zvolen, pač kontrola v tomto stavu opravdu není nezbytná.
* Pro příští zasedání navrhujeme změnit lokál, kde čepují méň vody do piva.
* Dark ukončil svou účast na výročním zasedání protestním odchodem ze scény a začal nekontrolovatelně chrnět. V uších nám znělo jen jeho Ně vazmóžno..
* 1:00 Dark uráží naši výbornou yntelygency.
* Chvili mi funí do ucha ! Všimli jste si toho!
* A já sem si myslela, že se jí to líbí.
* 2:00 Doli napsala vedle ležícímu mladíkovi za ucho svoji mejlovou adresu... kdyby něco, né.. :o)
* Dark usnul, ale už doopravdy, nezaregistroval ani v dáli mizející pivo a 4 kusy pivních tácků na hlavě.
* 2:32 Darkova hlava padá jistě vlivem gravitace na stůl a zaujímá polohu umakartového čela" přičemž jeho pěstěná hříva se rozprostřela po stole (nemá rád gumičky, pozn. nezávislého pozorovatele)
* 2:40 Dark je již tak tuhý, (spánkem"), že vydržel přípravu sado-maso účesu Vykuk-Dolli", jenž by obstál i v pařížských kolekcích.
* Dolli zkúša, co spící Dark vydrží.
* Dark reaguje na jemné" dotyky.
* Chvili je sexmaniak"! Dělá podezřelé" pohyby.

Další zápisy se nedochovaly...

Už je to tady!

(1.9. Roj, Jihlava) Tomu se nic nevyrovná. Konečně jsme zaujali místa s dobrým výhledem a uslintaně hleděli vpřed, kde za plexisklam probíhala 7(sedmá!) minuta nejúžasnější hry na světě, onoho nekonečného dramatu plného překvapení, které se nikdy neomrzí a kterému se v našich zeměpisných šířkách říka hokej! Zase na hokeji! Ó Všemohoucí, máš u nás plus! :-)

Než však k tomuto climaxu došlo, mohli jste v kusých výkřicích na OHlasech sledovat, jak se výprava 'A' na první opravdový hokej saisony připravovala. Ssany se pokoušel kličkovat, řka, že:
1. To nejde,
2. Je to daleko
3. Je to drahý
S tak chabými argumenty ovšem neměl šanci. Po krátké výměně názorů rád uznal, že:
1. To jde a budou tam uživatelky:-)
2. Je to asi 50krát blíž, než Helsinky, Stockholm nebo Moskva, kde probíhají další podniky stejného významu, na něž beztak ještě pojede, ale zatím o tom neví...psssst! :-)
3. Cena je třikrát nižší, než byla cena mnohem méně významného podniku o dva dny dřív v Brně.

Takže bylo ujednáno a po nepředstavitelných peripetiích jsem z Prahy vyjeli o dvě hodiny později, než jsme chtěli, směrem na Zlín. Prahu jsme opustili ve 14:35, takže Ssany a Miila měli 3(tři!) hodiny na to, aby vrátili glanc loňskému transparentu "www.OHF.cz zdraví mistry světa :-)" Toto heslo se ukazuje jako nejuniverzálnější ze všech, hodilo se i na přivítání juniorů v únoru a pevně věřím, že s ním budeme vítat naše hrdiny i v roce 2001. Záběr na to, jak nám práce s fixkou a isolepou jde dobře od ruky i ve 160kilometrové rychlosti, předložíme jako důkaz.

Začátek zápasu jsme tedy prošvihli, ale naštěstí to bylo ještě 0:0. Tribuna xtání byla poměrně málo zaplněná, ale nechyběli zde neodmyslitelní valaši z Rožnova, kteří nevynechají žádný zápas nároďáku (v Rusku ale také nebyli). V dobré náladě byla skupinka Znojemských Orlů s vlajkou na asi čtyřmetrové tyči. V rohu stadionu pak byla klasická bubenická skupina, která má na Zlínském stadioně své stálé místo. Atmosféru v okomentoval Miila slovy, že tohle by v Paegas aréně prostě nešlo udělat nikdy...

V první přestávce jsme vedli 1:0, všechno vypadalo skvěle a dali jsme první a nikoli poslední pivko. Protože jsme od vás dostali pár výhrůýných SMSek, že nás není vidět, ani slyšet, začali jsme se víc snažit. A uplatnili jsme heslo "A na to se napijem :-)" Ssany se potom ujal role startéra skandování pro celý stadion a za naší asistence se mu to docela dařilo :-)

Ve třetí třetině vycházelo najevo, že všechny góly padají do té brány blíž k nám a ještě 3 minuty před koncem si Miila liboval, že uvidíme prodloužení - jo, ...prd :-( Švédům jejich obranářská destrukční taktika tentokrát vyšla. Dali rozhodující gól do té vzdálenější brány a zhatili naše plány. Ale i tak to stálo za to, byli jsme na hokeji! :-)

Po skončení jsme pojali plán, že pod záminkou shánění ubytování dáme řeč se skupinou uživatelek. Dali, ale bohužel jen tu řeč... :-) naše snaha ubytovat se společně s nimi nevedla k úspěchu. Holky musely odjet domů do Přerova, ale i tak stihl Ssany udělat několik hezkých fotek. :-) Ten foťák je vůbec velice šikovná věcička, pokud se chcete seznámit :-)) Ssany to pochopil mnohem lépe, než já :-))

Vydali jsme se lovit trofeje k východu. Podařilo se nám udělat fotky s p.Vichnarem, Růčou, Albim, Dopim. Nejzajímavější to bylo právě s posledně jmenovaným, který je pověstný svou uzavřeností. Vyšel totiž nikým nepozorován bočním vchodem s mobilem u ucha. Důsledně se vyhýbal davům, držel se při zdi, netušil, že OHF už má jeho horkou stopu :-) Osvětlený prostor prošel stále s mobilem u ucha, nehledě napravo ani nalevo, kdo si ho všiml, neodvážil se ho zastavit. Obrnili jsme se trpělivostí a jako agenti 007 jsme stále objekt sledovali. Jura přešel na druhou stranu silnice, kde nebyl chodník a kráčel smerem k hotelu, stále zabrán do intensivního hovoru. Že by domlouval nový kontrakt? Trochu jsme ho předběhli, a čekali, až dohovoří, stále jsme před ním ustupovali. Až jsme došli k odbočce k hotelu, kde by nám mohl definitivně uniknout. Nastal nejnapínavější okamžik akce...

Stále hovořícímu jsme mu prosebným gestem naznačili, že bychom ho chtěli vyrušit. Zastavil se a během asi dalších 2 minut ukončil hovor! Vcelku ochotně se s náma vyfotil, přijal naše přání a poděkování a dokonce nám přisvědčil, když jsme nesměle nadhodili téma, že Dušan po prvním gólu ztratil brankářskou jistotu. Potvrdil nám, že byl dnes nervózní! Přátelé, dostali jsme se do klubu vyvolených, kterým Dopi řekl víc, než jen 2(dvě!) slova! :-))

Opojeni úspěchem, chtěli jsme hned najít internetovou vinárnu, abyste se mohli dovědět novinky. Paní v recepci nás poslala do asi 4km vzdáleného místa, což jsme ovšem zpočátku netušili a měli jsme dobrou náladu. Nedostatek přítomných uživatelek jsme vyřešili geniálně - vymysleli jsme službu Paegas NYMFO - stačí poslat SMS a do tří minut jste obslouženi :-) Bohužel služba ještě nebyla v provozu... Mezitím jsme došli až na místo domnělého internetu, kde pochopitelně nic nebylo, bolely nás nohy a měli jsme hlad. Šli jsme tedy zpět a začali jsme proklínat Gottwaldow. V jedné hospůdce nám sice jídlo nedali, ale poslali nás k benzínce, kde měli bagety :-) To nás zachránilo a po návratu do té samé hospůdky už bylo vše OK. Ssany se již ve zlepšené náladě rozhodl zlikvidovat svůj kredit na Twistu a za pomoci zlaté Faninky na druhém konci linky průběžně reportoval na ohlasy, co zrovna děláme :-) Večer byl príma, slečna servírka byla móóc příjemná, dokonce jsme se s ní mohli vyfotit (hoši, těšte se!) a slíbili jsme si brzké shledání zítra.

Ubytování pod širákem bylo taky vynikající, takže co víc jsme si mohli přát - snad jen ten výsledek hokeje. Ale i tak, stálo to za to!

První den výpravy proběhl úspěšně, ať žije hokej!

Vsetín 2000

Hafo reportáží a fotek z Vsackého Cábu je TADY.

Špindl 2000

TADY!!

Wellehrad 2000 - BIČ BOŽÍ!!

(22.5. 3:06 xR) Řečeno slovy klasika - na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!!! Možná by se ještě mělo doplnit "na pokraji smrti smíchem, a někteří také alkeholem". Dlouho očekávaný sraz je za námi a překonal očekávání, stejně jako po každém sraze musíme politovat ty, kteří se chtěli zúčastnit, ale nakonec nemohli přijet. Bylo nás tam cácá třicet, seznam účastníků snad brzy dáme dohromady.
Víkend byl opět vyplněn pestrým programem. Nechyběl sport, hráli jsme fotbálek, tenis i DASH, na své si přišli i milovníci rallye a závodů do vrchu, a to při přesunu šesti auty z kempu ke hradu Buchlov (jestliže hrad přežil návštěvu OHF, přežije už všechno, totéž platí o naší průvodkyni po hradě). Samozřejmě nechyběla hudební produkce, která byla v sobotu večer dle mého názoru zatím vůbec nejlepší v historii všech srazů OHF. (Snad jen ty Gintomikovy klávesy tam chyběly, ale Gintomik je na druhé straně zeměkoule a jeho klávesy jsou mimo provoz od doby, kdy se do jejich vnitřností dostal šampus.) Na předchozích srazech vše leželo především na Rojovi, ale OHF Band ve složení Suter (unplugged kytara), Roj (basa), Qjeták (elektrika nebo buben... no buben... midlil rukama do dřevěného těla rojovy kytary), Zuza (flétna), Beník (taky flétna) a další s různými doplňkovými hudebními nástroji, to se fakt musí slyšet.
Díky Bigovu videu a Špindlákovým kazetám jsme také zavzpomínali na dřívější srazy ve Špindlu a Pardubicích. Téměř veškeré dění bylo samozřejmě pečlivě dokumentováno na videokameru a několik foťáků, první fotky se tu společně s reportáží od B. Shanahana objeví v noci z pondělí na úterý. Máte se na co těšit!!

Stránka reportáží z Wellehradu je tady.

Jihlava

30. března 2000

Fotky

Tento sraz byl vyjímečný tím, že po dlouhé době se nesešli jen staří známí z jádra OHF, ale přišlo dost OHFáků nebo lidí, které jsme dlouho neviděli: Vrátínek #209, Faninka #105, Hell #236, Chris #43, Sirian #38, Albireo #5, Milano #178....

Nechme hovořit Faninku (#105)

Všechno je jednou poprvé .....

Všechno je jednou poprvé, poprvé řekneme "Máma.., táta ... ještě jedno pivoooo", v dětství uděláme první krůček než spadneme na zobáček, poprvé zařveme z plných pluc "Rozhodčí je ...(doplň podle chuti)" a poprvé člověk zažije svůj PRVNÍ OHáeFácký sraz.

Začalo to nevinně, zmínka o možné slezině v Jihlavě a účasti na barážovém utkání mezi Vítkama a Duklou. Prostě baladička. Tak jsem začala od pondělka spřádat plány mé první účasti na srazu. Říkám si - ženská, tohle nesmíš propásnout. V kostech jsem cítila, že jako v pátek určitě do Jihlavy pojedu, sice jsem ještě nevěděla, jak se tam dostanu, ale to je vedlejší. Zavolám Gábince, ta určitě pojede. Ouha, nejede, nestíhá. Skvělý. Takže pojedu busem, no co, já přece ráda, když mi úplně cizí člověk funí za krk z vedlejšího sedadla. Milá paní na autobusovém nádraží (byla moc ochotná, asi tušila, že mě potěší) mi s úsměvem na rtech oznámila, že poslední autobus do města 12násobného hokejového mistra jede v 16,05. Bezva, to stíhám... V práci to zapíchnu za deset čtyři a baladička.
Radostnou novinu - "Mami, nepočítej se mnou v pátek s večeřou. Jedu do Jihlavy." jsem mamince nahlásila s předstihem 3 hodin.
Jako vždy moje drahá mamka měla pro moje úmysly pochopení - "Si se snad zbláznila, do Jihlavy? A proč? Si těhotná ???"(vypadám snad jako nastávající matka nebo to všechny těhoženy jezdí do Jihlavy??). "Ale né mami, já jedu na HOKEJ !! (hmm, myslím, že by mamka raději přivítala zprávu o budoucím mateřství...) Budu fandit na hokeju, pak jdem chlastat, teda chtěla jsem říct diskutovat o vnitropolitických záležitostech... mamí, budou tam lidi jako jsem JÁ ! " Tak toto rozuzlení mojí rodičku dostalo asi nejvíc, klesla do kolen ......
" S lidma jako jsi TY???????" třásla se jí brada a na víc se už nezmohla, protože vidina mé osoby ojíněné alkoholickými nápoji se skupinkou stejně smýšlejících (praštěných - no prosim, tohle si o mě myslí člověk, z jehož chromozomů jsem vznikla....) hokejových fandů, jí zřejmě ohromila, že už se zmohla jen na :" A přijedeš na Vánoce?....."
Bezva, doma je to v suchu. Všechno klapalo až do páteční polední přestávky na oběd. Časem, jak geometrickou řadou přibívala práce a lejstra na mém stole, ubývala přímo neúměrně moje naděje na cestu do vysněné Jihlavy. BEZVA, naivita vyprchala z mé věrné faninkovské mysli za pět minut čtyři. Hmmm, tak autobus už asi nestihnu, jaký to postřeh. No cóó, naděje umírá poslední, řekla jsem si, když ukápla slza na ENTER..........
Ten, kdo viděl na vlastní oči táborské hokejisty v akci, nikdy nemůže vzdát bitvu deset vteřin před závěrečnou sirénou (neplatí v případě, že prohrávají o 6 branek ).... Gábina potvrdila své původní stanovisko, že nemůže jet .... Ach jo ...V půl páté jsem práci opustila, setřela slzu z oka .... doma pustím bednu, HEJA PLZEŇ, HEJA - perfektní rozklek, Dušane, to muselo bolet - aúúúú. Z letargie mě vyrušil foun, na druhém sluchátku rozezvučelý známý hlas ... co to budu zdržovat, ROJ uplatnil kouzlo své fanouškovské neodolatelné osobnosti a Gábi přesvědčil.
Po příjezdu do JIHLAVY a příchodu do inkliminovaného místa - kavárny SLAVIE - následovala dlouuuuuhááááá POHODA. Přivítání perfektní, nikdo mě nevyprovodil se slovy - "Slečno, tohle je jen pro normální lidi." Naopak vše předčilo mé očekávání, tělo se přestalo třást (chlápek od zbíječky po šichtě byl proti mě slabá limonáda) , odvahu vzpružily decinky bílého vína (škoda, že nebyla po ruce slivka - ježiš, já nejsem OBOR NOTOR, opravdu) a cítila jsem se jako DOMA s tím rozdílem, že tady nikdo nevolal doktora Chocholouška, když jsem se oděla do hokejového dresu (slyšíš, mami ...? ). Tolik stejně mile "postižených" lidí jako JÁ, to jsem musela být hodná.........
..................
Když jsem se brzy ráno probudila, venku padala zrovna mlha a prokukovalo sluníčko.
Zaculila jsem se - to byl pěknej sen. Proč se mi ale zdálo o Dopitovi v litvínovským dresu a proč všude byli KOZLOVÉ ?
Z ramínka se na mě směje KOZEL z kolínského dresu. Ježíši, ženská, kdes k tomu přišla? Ale né, to nebyl sen, to byla skutečnost. Brouček Radis mi půjčil svůj fanouškovský kolíňácký dres (neboj, opatruju ho jako kontaktní čočku v oku) a ten borec od kytáry - ROJ !
Jdu do práce, ale mě to nevadí. Dneska mi nic nevadí, už mám za sebou svojí premiéru v dresu OHF a SU V POHODĚ !!!
Zvládla jsem to a SU V POHODĚ .

Vivat OHF
Mami, už vím, kam patřím !!

Jihlava - Vítky + sraz očima Zuzy

(4.4. Zuz) Vláčela jsem se do Jihlavy na barážový zápas Dukly s Vítkama a sraz OHF, a to i přes to, že na Vsetíně hrála Plzeň druhý zápas play-off a "moji" chlapi už vedli na zápasy 1:0 a hrozilo, že vyhrajou a já u toho nebudu. Přistoupila jsem na tento čin pod nátlakem pocitu zodpovědnosti, že když už jsem na ten hokej ukecala kámošku ze Znojma Míšu (OHF-čekatel) a na ten sraz hokejistu Honzu, tak je tam přece nemůže nechat, chudáky, v cizím prostředí úplně samotné.

Cesta do Jihlavy proběhla z Brna OK, dokonce jsem ve vlaku zvládla i tak složitý proces, jako je aplikace kontaktních čoček. Volal Scull, že nedorazí, čímž mě zklamal. Bylo zaznamenáno vítězství nad lístkomatem na jihlavskou MHD. Cestou trolejem jsem viděla fanoušky v dresech Dukly, kteří šli opačným směrem, než jsem jela já, ale Roj mě po telefonu uklidnil, že všechno je v pořádku a u toho kina Sokol mám fakt vystoupit. Kavárnu Slavia bych absolutně nenašla nebýt Míši, která mi šla naproti. OHFáci byli schovaní za rožkem, takže se nedivím, že nás pak hokejisti na první pokus nenašli, ale o tom dál. Seděl tam Roj, RTD, xRadis, JirkaCB s nějakou dívčinou, kluci Vítkováci Vrátínek a Roman a možná ještě někdo. Navlékli jsme se každý do svého dresu, čímž jsme vytvořili sbírku fanoušků týmů extraligy, které Jihlava ten večer taky toužila zase mít.

Na stadión jsme došli v pohodě, se zastávkou u pohřebního ústavu, nevím, proč zrovna tam. Roj si hrál na překupníka a přebytečné lístky nabízel okolostojícím, no Bony a klid hadra. S klukama Vítkovákama jsme se s Míšou začlenily do vítkovického kotlíku a všichni jeho obyvatelé nás rádi viděli a řvali "Vítkovice-Znojmo" a "Vsetín, Vsetín". Popravdě řečeno nás s Míšou hokej ani moc nezajímal, kromě Davida Moravce, který měl naprosto úžasné dlouhé vlasy. Spíš jsme pátraly, kde by tak na stadiónu mohl sedět Honza Klobouček, ale nenašly jsme ho. Ale jo, taky jsme si trochu zafandily. Před prodloužením jsme zaskočily do hospody a nechaly se od domácích fandů pozvat na pivo. Míša se svým dresem s Orlem budila všude pozornost. No, nakonec to Vítkům klaplo, v té extra se udrželi. Barážový mág Roman Kaděra dal v prodloužení zlatý gól. Největší radost jsem ovšem měla z Alecova telefonátu, že Vsetín podruhé porazil Plzeň a tuto radost mohl zaznamenat celý Horácký stadión.

Přemístili jsme se zpátky na místo konání srazu, kolem fanoušků Dukly nás v rámci prevence doprovodili dva policisté. Ve Slavii už byla hromada lidu a nakonec došel i zklamaný Roj. Poprvé jsem viděla Faninku, Vrátínka, Romana, Sirian a Chrise. Faninka byla na větvi z moravské mluvy, tak jsme ji naučili říkat Tož to su klidná správně po valašsku. Chris, ač Švýcar, uměl písničky Žlutého psa o moc líp než my. No bylo tam veselo, jak na takovém srazu bývá. My jsme ale s Míšou pořád netrpělivě vyhlížely Honzu-Klobouka, který pořád nešel a jak tak pořád nešel, tak jsme byly čím dál tím smutnější, ale zas jsem si říkala, měl by dojít ve stavu jak Láďa Lubina, tak to radši ať nechodí vůbec. Ale nedalo nám to a Kloboukovi jsme zavolaly, říkal, že už tam s klukama byli, ale že nenakoukli za ten roh, ale že určitě dojde, až se urve z duklácké šatny.

Tak tam všeci prostě byli, hráli kulečník a na kytaru a jedli a pili a dobře se měli. Pak se to začalo rozpadat, Jihočeši vyrazili na cestu dom a po půlnoci Chris s kamarádkou do jakési diskotéky. Zbylo nás tam pět a půl, ale vystačili jsme si. Kolem dvou volal Klobouk, kde jsme, že jde za náma. Takže Opravdový Hokejista Honza Klobouček nakonec opravdu přišel, vůbec ne ve stavu ala Lubina, naopak, byl jedinečný. S Rojem pomlouvali vedení Dukly, domluvili jsme se, že to tam musíme vzít do svých rukou a tu Duklu koupit, zahráli jsem s Rojem já na flétnu, Roj na kytaru Vysoký jalovec a jednu hanbatou píseň o Spartě, pomluvili jsme spoustu hokejistů-bijců, dověděli se, kde příští rok bude asi Honza hrát a vůbec jsme skvěle pokecali a zdaleka nejenom o hokeji. Ze Slavie jsme vypadli asi ve 4,00 ráno a pořád jsme se s Honzou nějak nemohli rozejít. Honza byl náma nadšený a říkal, že fanoušky hrozně obdivuje a možná se tu někdy něco od něho objeví.

Vlak na Brno nám jel v 5:30, tak jsme zbývající čas strávili u Roje v kanclu na netu a pak nás čekal ještě jeden nezapomenutelný zážitek, a to jízda Rojovým autem, které řídil xRadis, navigoval Roj a bály jsme se my. Po čase jsme pochopili, že Roj výrokem: "Šetři si skla" myslel "Setři si skla" a když jsme pak nemohli otevřít dveře normálním postupem, Roj si povzdechl, že jeho autu nikdo nerozumí. Dojely jsme v pořádku, i Míša do Znojma. O hokeju moc nevím, ale sraz byl skvělý, sranda byla, Klobouk byl, prostě bylo to super. Kdo nebyl, zaváhal.

Jo a Honza pak Roje druhý den navštívil v kanclu, šli náhodou kolem s kolegou, o kterém Roj neví, jestli to byl Radek Matějovský nebo Marek Melenovský, prý to byl blonďák, no není ten Roj vůl?

Novicka OHF #231 Mišel píše

(5.4.) Právě jsem seděla ve vlaku a mířila do školy v Českých Budějovicích, když se mi rozezvonil můj mobilek debilek. Roj. Během našeho nic neříkajícího rozhovoru se velmi nenápadně zmínil o tom, že bych jako nová uživatelka měla něco málo napsat o srazu OHF, který se konal 31. 3. 2000 v Jihlavě. Když jsem prohodila (také velmi nenápadně), jak ráda píšu dopisy a hlavně e-maily typu telegram (př. Bylo to super stop Míša stop) byla jsem všemožnými způsoby přemluvena (donucena bude výstižnější), abych tentokrát na telegram ani nepomyslela.

Do Jihlavy jsem přijela docela brzy, asi kolem 1530 jsem stála na autobusovém nádraží. Po rozhovoru s mě ještě neznámým člověkem, který si říká Roj, jsem se dala do hledáni prý v Jihlavě známe kavárně Slavii. Nemohu říci, zda je opravdu tak známá, ale já ji nakonec našla. Roje jsem potkala (spíše jsem na něj počkala) před dveřmi Slavie. Moc dlouho jsem to tam nevydržela, neboť jsem se vydala naproti Zuz, známe své lidi ( i když velmi krátce ). Zuz by určitě bloudila. Zuzku společně s Ivou (přicestovaly spolu z Brna) jsem dovedla do velmi slavného podniku, kde se akorát tak stihly pozdravit s Rojem a už se muselo vyrazit na zápas. Cestou na stadion jsme hodnotili situaci Jihlavy v baráži. Na chvíli jsme museli zastavit (čekalo se na Radka), debata však nepřestala, velké rozčarování a hlavně smích nastal, když někdo upozornil kde to stojíme. Zastavili jsme se před POHŘEBNÍM ÚSTAVEM. Tak to zakončilo náš rozhovor o baráži. (Jihlavo promineš, ale bylo to velmi výstižné).

Na zimáku jsme se Zuz budily pohoršení jihlavských fandů (neboť já měla ZNOJEMSKÝ a Zuz měla VSETÍNSKÝ dres). Zimní stadion jsme opouštěly (já a Zuz) ve výborné náladě neboť Vsetín vyhrál zásluhou HONZY HONZY TOMAJKA.

Jen co jsme došly do Slavie už jsem opět slyšela poznámky na Znojmo. Pro ty co tam v tu chvíli ještě nebo už nebyli, podařilo se mi (no ne tak mě , spíše si o to řekl dotyčný sám) obléknout jihlaváka do znojemského dresu. A kdo by nechtěl uvěřit, vše je fotograficky zdokumentováno. Společnost OHF se začala dobře bavit a nejenom to. Mnozí začali zpívat za doprovodu kytary (na tu brnkal Roj) a flétny (na tu pískala Zuz). Čím více hodin ukazovaly hodinky, tím více ubývalo lidiček. Na konec nás zůstalo pět (Roj, Radek, Zuzka, Iva a já).
O pánech hokejistech (Matějovský, Klobouček, Divíšek) jsme si v tu chvíli mysleli své (SLÍBILI, že se zastaví a kde nic tu nic). Jenom že kolem druhé (možná i dřív) se ve dveřích objevila temná postava, ze které se posléze vyklubal HONZA HONZA Klobouček opravdový hokejista ze Znojma. Zachránil tak hokejistům reputaci. Roj prohodil pár slov (no, víc už nebyl schopen), Honas (jak si Honza K. nechává říkat) na něco kývl, něco jen tak přešel a u něčeho se trochu rozpovídal. Nebylo toho však moc.

Já si myslím, že toho neřekl tolik, poněvadž dostal menší šok od Zuz, která vytáhla flétnu a za doprovodu Rojovy kytary zapískala vsetínské odrhovačky. No uznejte, že tím Honzu musela zaručeně dostat. Slávii už chtěli zavírat, tak jsme se museli zvednout, zaplatit a vyrazili jsme dál. Skončili jsme nedaleko (vlastně hodně blízko) u Roje v kanclu. Během cesty se rozloučil Honza Klobouček s tím, že je velmi unaven (podle jeho slov už pařil čtvrtý den). A tím vlastně končí celá akce Jihlava.
Já měla už před sebou jenom čtyřhodinovou cestu různými dopravními prostředky. Z Jihlavy jsem odjížděla, musím to přiznat, ráda, ale jenom proto, že jsem měla před sebou vidinu mojí krásné postýlky.
Jsem ráda, že jsem vás alespoň některé mohla poznat a rozšířit si zase své obzory.

Díky Míša. #231

Švédské hokejové hry 2000

únor 2000

Této akci je věnována samostatné stránka...

Pardubice

21. ledna 2000

Fotky

(24.1. Roj) Dokonce to byla taková síla, že dosud nevíme přesně, kolik nás tam bylo... zatím se sešly dva seznamy, jeden od xRadise a jeden od Zuz, podle sjednocení obou to vypadá, že nás tam bylo 40 OHFáků a 7 externetistů, 1 mistr světa, částečně asi 15 dalších fanoušků ze Zlína a Pardubic...
Hodně z vás přislíbilo, že napíše příspěvek do kroniky, už se na vaše zápisy těšíme! :-) První horké informace poskytl už v sobotu večer xRadis, v neděli přidala svůj trochu přísný pohled i Zuz, ke srazu se vyjádřil i Qjeták...

Očima xRadise

(22.1. xR) Opička je už na odchodu, takže už snad budu schopen stručně poreferovat o pátečním pardubickém sraze. Akce Pardubice II se konala opět v hospodě přímo na zimním stadioně a po půlnoci pokračovaly, stejně jako loni, v hospůdce na hlavní třídě asi kilometr od stadionu.

Srazu se zúčastnilo těchto 40 ohaefáků (srazoví nováčci tučně): Al Bunda, Alec, Beník, Bixente, Dana, Dark, Fifa, Gege, GeorgeVIT, Hroch, Iva, JCB, Kadlec, Kvítečko, Lindaa, MCB, Merlin, Milano, Míla, NZNamy, Oggi, Pavelkan, Pavla, Pengi, Phila, Qjeták, Raul, Roj, RTD, Sculla, Sid, Ssany, Šelma, Špindlák, Velky_blb, Vlaďka, W.G., xRadis, Zdeňka, Zuz +1

Externetisti pardubáci: Akela, Alešek, Dejf, Miha, Ruby, Saša, Selene,

Hospoda na stadioně se už od otvíračky pěkně zaplňovala, k vidění byly jako obvykle dresy s různými barvami a motivy (Budvar, Zkumavka, Beran, Kozel, Tesla, IPB, VŠCHT, Slovnaft, Lightning, IPS, Lev s orlicemi...). Ve vedlejší místnosti společně popíjeli skalní fanoušci Tesly i Beranů a dávali o sobě vědět skandováním Párdubicezlín Párdubicezlín, héjá héjá Párdubicezlín.

Sraz překonal očekávání - i přes neúčast několika opor padl rekord v počtu účastníků - napočítali jsme 39 óháefáků, z toho pět nováčků. Objevila se i slivOHFice, Sculla zajistil náhradu za tu Zbyňovu, kterou pro nás opatruje Mishanek, který na sraz nemohl dorazit.
Před desátou hodinou se objevil i Láďa Lubina, diplomaticky řečeno ve veselé a uvolněné náladě. Proběhl i další All-OHF-Game, jehož úvodní buly vhodil právě zmíněný hokejista. Branku Západu hájil zkušený gólman Al Bunda, v brance Východu čarovala v gólmanské výstroji Vlaďka, která svým uměním v brance Bundu naprosto ztrapnila :-) Pak začal dlouho očekávaný zápas, který jsem původně chtěl pečlivě zaznamenat do zápisu, ale to bylo nemožné, jelikož zápas byl pojat tak nějak živelně - po ledě se prohánělo snad dvacet lidí, nikdo pořádně nevěděl, kdo s kým hraje, každý měl na sobě jinou barvu "dresu"... Jakýsi zápis byl pořízen, ale přepsat ho do srozumitelné podoby je nemožné, takže ho alespoň oskenuju. (Bude v pondělí společně s fotkama). Za zmínku stojí také nejtěžší trest, jaký byl kdy udělen. Nečisté zákroky bitkaře Západu Míly byly oceněny trestem 5 + DKU + DT + DKSBCH (5 minut + osobní trest do konce utkání + disciplinární trest + do konce sezóny bez chlastu). Nejuniverzálnějším hráčem zápasu se stal Beník, který se během zápasu téměř nehnul od mantinelu, kde se bavil s divačkami, přesto se v zápise v rubrice gólů objevily záznamy jako "4:52 Beník (as. Beník)" - prostě kdo umí, ten umí :-)

Po skončení zápasu se někteří přespolní vydali na cestu domů, Roj se vydal hledat do nočních Pardubic Lubinu, který mu odešel v bundě, a zbytek se přesunul do nedaleké hospůdky.

Z pohledu uživatelky

(23.1. Zuz#141)
Byla tam hromada lidu a hromada událostí, ale u všeho jsem prostě nemohla být, takže kdykoliv kdokoliv může cokoliv doplnit.
Cestou z Brna do Pardubek mi občas připadalo, že letíme v mracích, ne že jedem vlakem šíleně sněžilo. Okolo Chocně oznámil mobilně Alec, že zápas PCE-ZLI se ruší, že Berani nedojedou. Sdělila jsem to nastoupivším fanouškům, které jsem tím zarmoutila, tak jsem je vzala s sebou na náš sraz.
V hospě na stadionu seděli fanoušci PCE spolu se ZLI a svorně pili na žal, že se nebude hrát. V oddělené místnosti byla už spousta OHFáků a hned se ke mně přihrnul človíček, kterého jsem nikdy neviděla, za to on hned pochopil, co su zač byl to Scull :). Bylo tam hodně lidí, které jsem neznala, bylo tam tolik lidí, že jsem se všema nestačila seznámit. A furt přibývali další a Scull byl nešťastný z toho, že se tam všeci nevejdeme, takže jsme museli vykázat ty odvedle, co se s náma chtěli taky družit a oni to pochopili a šli. Všechno bylo v pohodě, sedělo se, vykládalo, popíjelo, zvalo navzájem k baru (děkuji Jirkovi CB a Rojovi), zpívalo, jak to tak na takovém srazu bývá. Asi jako poslední dorazil Alec v šíleném valašském klobouku.
Scull už dřív avizoval návštěvu opravdového hokejisty Ladislava Lubiny. Nevím, jak kdo, já jsem si to představovala tak, že Láďa odehraje zápas, večer za náma vyběhne do té hospůdky, my ho přivítáme hromovým skandováním, budeme na něho nyvě zírat (uživatelky), zpovídat ho, co hokej a tak (uživatelé), něco popijem, pokecáme, Láďa sklidí ovace a bude. Ono to tak v podstatě bylo, jenom trochu modifikovaně. Láďa neodehrál zápas (nepřijel soupeř). Nedošel, ale dopotácel se. Přivítali jsme ho potleskem a skandováním, tady se to shoduje. Nezírali jsme na něho nyvě, nýbrž překvapeně. Diplomaticky se říká, že je někdo společensky unaven, Ladislav ovšem byl prostě a jednoduše OŽRALÝ, a to JAK PRASE A (nestydím se to říct) HOVADO. Su už takový šílenec, že když se někde objeví živý hokeják, musím se prostě pokusit s ním navázat kontakt, a tak jsem byla mezi prvníma, kdo se s ním mluvil vždyť jsem kvůli němu jezdila ještě vloni do Třince! Nevím, jestli se s ním vůbec někdo souvisle bavil. Holky mu pak radši šly z cesty, protože řeči oplzlé, oči upřené na triko a ruce putující různými směry, to není nic moc. Ta jedna fotečka, co jsme s ním s Lindoou pořídily, nás málem stála zlomený vaz, roztrhlý Alecův-Dopitův dres a jeho jazyk na našich mandlích. No fuuuuj brutusmuhusLubina. Kluci stáli kolem a jenom ohromeně zírali. Co tam s ním ještě kdo zažil, to už nevím. Ovšem vrchol měl teprve přijít.
Na 22:45 jsme měli zařízený led v Dominik-aréně, tak jsem se sbalili a přesunuli na střídačky. Láďa s náma, naštěstí brusle neobouval. Doprovázel ho jeho kamarád, který na něho měl dohlížet, ale moc se mu to nedařilo. Nazuli jsme si brusle a začal zápas, Láďa vhodil úvodní bully.
Asi by ten zápas měl popsat někdo povolanější :). Za Moravu hráli 2 Dopitové. Alec strašil soupeře kompletní hokejovou výstrojí. Zdatně rovněž bojoval Beník v teplákách a v bráně zářila Vlaďka Prusek hadra :). Za Čechy se akcemi blýskal Míla a Philak. Mezi hráči se projížděli i ti, co nehráli + Dark, který fotil útočné i obranné akce a rvačky. Láďa na střídačce zpíval s Rojem První signální, obtěžoval uživatelky, ale Bixente na něho vyzrála povídala si s ním z ledu a on na ni přes mantinel nedosáhl :). Prý nakonec vyhrála Morava.
Když jsme se o půlnoci balili, Láďa už byl v tahu. Roj slezl z ledu a zjistil, že jeho bunda s velice cennými papíry a klíči je fuč. Mistr Lubina v ní odešel neznámo kam, jak později doložily i záběry ze Špindlákova videa. Takže zatímco ostatní šli do další hospody, Roj v dresu se vydal shánět Láďu. Kromě toho nás jako první opustil Alec.
Přesun do druhé hospůdky proběhl v pohodě až na to, že Scull šel napřed, že nám bude držet místa a my jsem ho pak nemohli najít, byla strašná zima a musely jsem se se Zdenkou zahřívat slivovicí. Nakonec jsem se všeci našli, ale byli jsme zdrchaní tím, co se stalo Rojovi a furt jsme na něho museli myslet a nadávali jsme na ožralce Lubinu, aspoň u toho stolu, kde jsem seděla. Kytara nebyla, takže se nezpívalo. Pak se to začalo postupně rozcházet na popůlnoční vlaky na Prahu a Ostravu. Bohužel jsem musela odmítnout Scullovo pozvání na koleje na sbírku vědeckých článků a letiště, neb jsem měla zajištěno jiné ubytování.
Druhý den jsme se v poledne sešli s Rojem, který sehnal spoustu čísel na spoustu lidí okolo pardubického hokeje, ale nikdo mu ty mobily nebral. Roj nám líčil, jak do tří chodil v dresu po diskotékách a hledal toho notora a jak ho všude měli za šílence :))). Teď v poledne byli na stadiónu po tréninku všichni hokejisti kromě Lubiny samozřejmě. Ale dali nám další číslo, opět marné. Tak jsem to vzdali a sedli do restauračky na oběd a Roj už se viděl, jak vyměňuje všechny papíry a zámky, což by ho prý přišlo na bratru padesát litrů. Obsluha si nás z předcházejícího dne pamatovala a paní poradila zavolat tomu zlotřilci dom, půjčila telefonní seznam, tam to číslo fakt bylo a kupodivu na druhé straně drátu i proklatý Lubina. Bunda byla v jednom pajzlu, kde se asi Láďa tak zřídil a odešel bez svojí bundy za náma. Ráno měl ovšem doma nějakou cizí, tedy usoudil, že ji vyměnil v té diskotéce a šel ji tam vrátit. Roj byl šťastný jak blecha, ovšem Lubinovi jsme přísahali těžké provětrání peněženky, jenom co k tomu bude někde příležitost. Do baru pak za náma ještě pak přiběhl Scull, taky celý šťastný, že to tak dobře dopadlo. Na nějaký další sraz si zase musíme pozvat nějakého opravdového hokejistu :).

Z pohledu zeleniny

Poprve, nikoliv vsak naposled

(24.1. Qjeták, b.č.)
Ackoliv nemam cislo v OHF, rozhodl sem se, ze zakusim atmosferu OHeFackych srazu a ze vyrazim do Pardubek.
V patek neco po treti hodine sme se Spindlakem a p. postmistrovou Danou vyrazili smer Pardubice. Cestou nam Alec volal, ze odpada hokej, ze Zlinaci nedorazili. Zprava me moc nerozhazela protoze nejsem priznivncem ani jednoho z celku a navic sem nejel kvuli hokeji. Dorazili sme na misto - pred pardubicky stadak. V restauracce sedeli Pardubicaci se Zlinakama a svorne zalejvali zal z nehraneho utkani. Vesli sme do zadni casti restaurace, kde to uz slusne zilo. Atmosfera skvela, pivo studene, SlivOHFice hrejiva. Doslo i na vzajemne burcovani Sparta, Sparta......parta a z jejich strany zname Zapalte Vsetin, zacnete na Lapaci.
Zpival se Vysoky jalovec i vsetinska hymna, kterou sem moc neovladal, za coz se uprimne stydim a omlouvam se timto Zuz, Ive a Zdence, ze sem jim to kazil. Po prichodu Sida se moje nalada nekolikanasobne zvedla. Vecer se cekalo na prichod Ladi Lubiny, opory Pardubickeho hokeje. Byl priveden parem statnych mladiku, kteri meli co delat, aby se s nim vesli do dveri. Po Cimrmanovsku by se jeho stav dal nazvat "Masina pod parou". No nic. Asi take zapijel zal z nehraneho zapasu.
Pak sme sli sehrat veledulezite utkani All OHF game. Prvni krok na led - pad. Po poziti nekolika poharku se slivovici se led zdal mnohem klouzavejsi a mnohem tvrdsi nez jindy. Snaha o utvoreni petek se zdala bezvysledna a tak se po lede pohybovali vsichni, kdo mel brusle. Vetsina nevedelo s kym hraje a jestli vubec s nekym hraje. Ale hokej to byl celkem pohledny :-)))
S pomlacanyma nohama a puchejrema na nohach sem vyrazil s ostatnima do hospody, kterou Scull zamluvilnektery nas opustili, jini se hrdinne vrhli do boje s dalsimi pulitry zlataveho moku, kterym byl ke Spindlakove radosti Budvar. po treti hodine sme vyrazili obohaceni o dva prirzstky smer Kerkonose. V Hradci nas opustila (ne navzdy) Bixente a ja sem byl vyhozen ze Subaru Justy pilotovanem Danou, kterou navigoval ne poste mizerne placeneho spolujezdce sedici Sid. Puokazal sem jeste na moji oblibenou hospudky U Kubatu a vyrazil do me, ale bohuzel prazdne a studene postele.
Tak skoncila moje anabaze nazvana Pardubice 2000, ktera ve me zanechala velmi dobry pocit such a cistoty :-))

Qjetak v.r.

Pohled srazového nováčka

(24.1. Akela) Teda musím říct, že ten pátek byla jízda králů....měl jsem z toho strach už od pondělí a Scullova líčení akcí předchozích mou bázeň jen a jen umocňovaly. Odmítal jsem veškerá pozvání na piva (což je u mě velice neobvyklé!!!!!!) a masíroval ledviny i játra, bych pardubické suitě neučinil ostudu. Moudré bylo moje rozhodnutí...už po vykročení na hrací plochu byl jsem strhnut prudkým tempem zápasu, které očividně nezvládal pouze pan vrchní.... Již po první třetině se náš koutek změnil v alkoholové doupě, ovšem do třetiny druhé jsme nastupovali již v plné hrací vášni, jíž byl naplněn i zbytek kolektivu. No a ten hockey in na závěr - nářez. Potratil jsem na něm zbytky hlasu i střízlivosti (holky ta slivka v tý velký flašce fakt nebyla nic moc...krkal jsem ji ještě druhej den :o)) No a teď s tím Láďou...já Sculla varoval...je v kabinách a je na kaši...prej musíš ho přivýst, všichni na něj čekají...a tady máš. Z hvězdy je teď opilec. Neměl jsem moc radost z této mědvědí služby, o to hůř, když ve finále navíc v plném klidu odkráčel v ředitelově bundě... Inu i to se stane... Vydal jsem se ho hledat, našel a opět, tentokrát pro ten večer s konenčnou platností, ztratil. Jeho uhlídat je rasovina. Tímto se omlouvám za něj postiženým fanouškům, zejména pak dívkám, které si musely přeprat a přežehlit hrudní partie svých oblečení... Jinak jste děsně prima a snad se mi podaří najít čas a prostor pro to, abych se zaregistroval a pokud mě budete ještě chtít, tak zúčastnil nějaké další pařby.

Je čas udělat tomu přítrž :-)

(reakce na šťourání do Láďy Lubiny na Ohlasech...)
(26.1. Roj) Nemám rád ekstrémní výkyvy. Mám dojem, že se teď dělá zbytečná šou okolo Ládi Lubiny. Když si shrneme v kostce, co se stalo: Pozvali jsme na chlastačku hokejistu, který již měl něco vypito, nemůžeme se divit, že se nechoval jako Marek Eben... :-) Dál je shoda okolností, že má bundu podobnou jako já a náhodou se dostala do jeho blízkosti, tak si ji oblékl, chvíli v ní byl s námi a pak odešel. Nebyl v tom žádný zlý úmysl.
Ráno jsme se mu nemohli dovolat, protože jeho mobil v mé bundě pochopitelně nebyl... Když ráno zjistil, že nemá svou bundu, hned po trenigu se vydal hledat místo, kde patrně došlo k záměně. Našel svou bundu v jednom baru, dohodl se s personálem, že tam nechá tu moji, zavolat mi nemohl, protože nenosím po kapsách lístky se svým telefonním číslem. Jakmile se nám podařilo s Láďou spojit, bez problémů nám vše vysvětlil. Bunda se našla a nic v ní nechybělo, naopak z té Láďovy se ztratil mobil...
Podle mě na tom není nic odsouzeníhodného!
Naopak to, že byl schopen po té noci Láďa vstát na tréning, vypovídá o tom, že jakýkoliv alkohol jeho Organismus Hladce Filtruje :-)

Svou bundu teď nebudu nikdy prát... vždyť ji nosil skoro celou noc Láďa Lubina! :-)

Poslední akce jsou na CO_BYLO