SENICA 2000
FOTKY
(Chvili)
Ve čtvrtek po strategické dohodě jsme vymyslely se Zuz ultramega chytrý plán, který spočíval v tom, že já pojedu domů, Zuz za mnou v pátek na poledne dojede, vezmeme auto, vyzvedneme Irču, pojedeme pro Lenku do Brodu a potom se pokusíme překročit hranice ve Vrbovcích a najdeme místo konání srazu v Senici. Náš chytrý plán ztroskotal asi dvě hodiny po jeho vymyšlení, protože jsem ve vlaku zjistila, že prostě nemám ten speciální Suterův návod k nalezení chaty.
V pátek ráno začal zcela nepřehledný a zcela nekontrolovatelný shon po účastnicích této akce. Nejdřív esemeskovala Zuz, že jede ve vlaku, co vypadá jako metro, s nějakýma chuligánama a skautama a s naším bývalým ukecaným spolužákem. Následně zcela nečekaně volal Roj, že je jako hele v Uherským Ostrohu, a že jako kde to vlastně bydlím. Na otázku, kde je, mi začal popisovat, že stojí u nějaké sochy andělíčka, který má bederní roušku a nemá křídla, a že jsou tam poblíž nějaké velké zelené vrata a na nich možná kdysi býval zámek. Po asi desetiminutovém navádění přes telefon, jsme s bráchou vzali auto a jeli pro něho. Do toho volala Lenka, že se teda omlouvá, ale že nepojede, že to sice slíbila, ale něco jí do toho vlezlo, tak snad příště a nedala se ani obměkčit tvrzením, že Suterovi to bude líto.
Rojův stav tělesné schránky byl něco mezi smrtí a absťákem. Půl hodiny mu trvalo než vylezl z auta, kde měl ultrasuperhyper bordel, ale fakt úplný. Ještě dodnes vidím, jak se mu válí po jeho kytaře ty uschlé kolečka hele dobrýho salámu. Potom jsme jeli na nádraží pro Zuz a Roj při cestě rozváděl teorie o tom, jestli když někoho křižovali, jestli teda měl tu bederní roušku jako ten andělíček. Po obědě od maminky už nám nic nebránilo vyrazit. Roj nás opustil a potom už jenom volal Suter, že Lenka přece jenom jede. Takže jsme nejdřív vyzvedli Irču, potom benzín a nakonec Lenku.
A tak jsem se konečně po dlouhých peripetiích vydali směr hory, směr státní hranice, směr Senica. Zuz se opět projevila jako antinavigátor, který nemá vztah k mapám a ještě nechápala, proč si obracím mapu hore nohama, abych věděla, kam mám zahnout. Když jsme se konečně přiblížili k hranicím, začala jsem zmatkovat. Nejdřív jsme projeli celnicí, která teprve bude celnice v protisměru a potom jsem málem přejela tu opravdovou celnici. Z budky vyšel pán celník, požádal o pasy, prošel kolem auta a řekl, že ostatní ženy mají u mě panáka, protože nemám Czetku. Druhý pán, co vyšel z té budky se tvářil drsně a furt se šťúřil a drsně se ptal, kam jedem, ale nakonec nás pustil. Pak jsme přijeli ke druhé závoře, kde pán, ale tentokrát slovenský colník chtěl ukázat zavazadlový prostor. Otevřela jsem kufr, kde vyčuhovaly u z igelitky dvě flašky slivovice a pán podotkl, že " ako vidí,tak žiadný alkohol nevezeme" a popřál nám hezkú dovolenku. No nevím, co by říkal, kdyby z toho kufru čouhali ještě navíc brusle a hokejky.
A boli sme na Slovensku. V dědině Sobotiště jsme asi na podruhé zeptání našli kostelík a následně ultramega hnusnou polní cestu k chatě. U chaty nás přivítalo jen Rojovo auto a prázdná chata. Postupně se to všechno sjíždělo. Suter furt někam pro někoho nebo s někým jezdil.. Navečer jsme jeli na hokej do Senice. Poklidnou atmosféru odjezdu narušila jenom velká rána, to jak se mé auto setkalo s tím krbem venku a výkřik Vykučky od volantu, že všechno zaplatí. Na hokeji se k nám posléze připojila i docela "střízlivá" skupina S. Po hokeji jsme šli do hospody přes přehradu na večeři, která mě moc nesedla a musela jsem tento podnik opustit nebo bych musela požádat o vrácení peněz za (z)vrácené jídlo. Doprovázeli mě Dollinka, Vykučka a Irča, což se mi následně stalo osudným. Dollinka a Vykučka působily profesionálním dojmem, jako by léčily otrávený žaludek každý den. To byla ovšem chyba. Po příchodu na chatu nastalo "léčení". " Hej musíš si dát ferneta, to určitě zabere!" "Když já ferneta nepiju, mně je z něho blbě". " Podivej se, po třetí štamprli ti bude dobře". Po třech deckách toho universálního léku z Božkova: "Mě je blbě z toho fernetu", " Až jich vypiješ pět, tak to opravdu zabere, fakt". A na to jsem musela opustit chatu, Po nalokání čerstvého vzduchu a nenalezení slibovaných leonidů a nerozchození hladiny alkoholu v krvi, jsem se vrátila ke své flašce, kde jak jsem zjistila se už léčil Maťko a to docela poctivě, protože tam nic nezbylo.V průběhu večera se část lidstva přemístila do našeho pokoje ke schovanému kontrabandu v podobě Metaxy a jsem asi o půl paté usnula Vykučce na noze.
V sobotu ráno jsem chtěla okouzlit účastníky svým novým účesem z korálků, to se však nepovedlo, tak nic, tak příště. Zatímco Roj organizoval výpravu do Senice pro chleba, já s Darkem jsme trochu uklidili. Došlo i na snídani. Dark si ohříval vodu na polévku a hrozně se divil, že mu nehřeje plotýnka, tak jsem mu řekla, že může být klidný, že se mu aspoň svítí v troubě. Po snídani, když opravil písemky a rozdal pětky, jsme si jako pedagogové vyměnili historky o studentech. Například mi jeden student nedávno tvrdil (podotýkám, že vysokoškolák), že základní jednotkou SI soustavy pro hmotnost je metr krychlový, na to i Dark říkal, že také do nedávna nevěděl, že mapy jsou podrobné, nepodrobné a nepřehledné. Mezitím se vzbudila Zuz a jala se učit hrát na garmošku. Její první lekce skončila nezdarem a dovětkem, že na klavíru jsou aspoň ty klávesy na placato, ale tady na kolmo. Chlapi se vrátili ze Senice, kam jeli pro limonády a koření a dovezli chleba, rohlíky, noviny a pro RTDýho granule do mléka. Roj se bránil tím, že je tam pouze zavezl, a že oni tam byli o toho, aby za něho mysleli, že on je pouze vezl. Můj krásný účes s korálkama okomentoval pouze přířítivši se Beník, který konstatoval, že vypadám jak třináctka a ještě štěstí, že je pedofil.
Oběd nám zpestřil pan Železný v televizi a Roj byl hrozně šťastný, protože se dozděvěl, že příští rok bude Xena. RTD vyčetl v novinách, že na tom hokeju včera v Senici bylo 1450 lidí, bez nás by jich bylo 1440, ale nevěděli jsme, jestli do toho počítali i baby, které neplatily. Roj chodil ve svém houmlesáckém vaťáku s nápisem www.ohf.cz a Irča ve svém kosmickém oblečeku. Je to jejich životní styl. Odpoledne, kdy zábava vázla, jsme se rozhodli jít na kafe do hospy, ale až po tom, co Roj porazí Maťka v šachu, Miila vyhraje flašku ve slovenském Člověče nezlob se a Dark vymyslí písemku pro děti. V hospodě jsem dali kafe a kulečník a vrátili se do chaty, kde řádili malí Šutříci, a kde si Viki nechtěl obléct fsetínský dres, asi nefandí.
V období, které bylo označeno jako klid před bouří, si RTD udělal večeři ala Pedigrí for men s vůní Sparty ze svojích granulí, Beník hrál s Dollinkou a Vykučkou Člověče nezlob se a ne Člověče napij se, protože Beník říkal, že v televizi říkali, že alkohol není dobrý na potenci, tak prej už tři týdny nepije. Suterovi přišla esemeska od Maťka, který byl někde na cestě do Blavy, že prej nedávný výzkum v USA potvrdil, že chlap, který stojí v posteli za hovno, drží mobil v pravé ruce, načež si Roj přehodil svůj mobil do levé ruky a krásně se usmál. Beník mi ukazoval zase svoji esemesku, která blikala a bylo tam napsáno, že jestli ta esemeska bliká, tak potřebuju okamžitě sex. Roj odvětil, že teda proč jsem mu neřekla a Benik se připojil s tvrzením, že jak blikala ta esemeska mně tak to ještě neviděl. Roj poté ještě říkal, že ONANIE po slovensku znamená to, čo robí chalan, keď si NIEsežene babu a odešel hrát šachy se Sanym.. Sany v následné dramatické partii přirovnal ztrátu koně a pěšce ke ztrátě Sýkory, Kučery a Benýška.
A potom to všechno začalo. Hypersuperultramegainfra peklo. Popsali to už jiní a fotodokumentace je také už přístupná. Akorát teda nevím Šutráku, co na tom mém vystoupení v okně bylo "dost erotické", když jsem tam tancovala s Beníkem :o))))) Zábava se rozjela a já jsem se přemístnila do předsáli, kde Dollinka zkoušela na Beníkovi badyšot. Občas se tam někdo mihnul, třeba jako Sany, který lezl po čtyřech jako pavouk a řval PO ČTYŘECH, PO ČTYŘECH a mířil někam z chaty ven. Za ním vyběhlo pár lidí a mluvilo o nějakých parakotoulech, ale to nás moc nezajímalo, protože jsem právě s Vykučkou, Beníkem, Dollinkou a Šutrákem rozvíjeli teorie o snížení populace v Číně pomocí Metody Vykuč a kontrovali průběžně Irču nahoře na patře, která dělala Titanic a Beník na ni řval JUMP. Chtěli jsme i Roja eroticky navnadit na dnešní noc pomocí badyšotu, ale skončilo to tím, že mu Dollinka stříkla citron do oka a tak šel spát eroticky nenavnaděn. No my jsme naše teorie opustili někdy kolem půl šesté.
V neděli se postupně z pokojů vytrácely stíny účastníků hypermegaultrainfra pekla a za nimi se ploužila zdevastovaná těla. Postupně všichni odjížděli. Já jsem pomohla trochu uklidit a počkala až se Irča trochu prospí, abych mohla zahájit ústup do ČR. Vzbudila jsem Beníka, který byl smutný, že nedošlo na slibovaných pět kýblů a já jsem zase byla smutná, protože mi ztratil, jak říkal univerzální fsetínskou gumičku na víc použití. Poté, co si Beník vytřepal zbytky soli z ucha a zbaštil své dva ultramega párky, jsme se pomalu vytratili. O zábavu v autě jsem měla postaráno, protože Irču bolely zuby, tak kvílela a kvílel i Beník, protože mu došla dávka nikotinu, takže jsem mu musela zastavit u obchodu. Na hranicích jsem se opět projevila jako ultramegahyper kretén, protože pan celník po mě chtěl techničák a já jsem mu podala doklad o povinném ručení, načež se Beník jal hurónsky řechtat a pán mi řekl,ať se uklidním, že mě nic neudělá. Tak jsem odevzdala rodičům Irču a Beníka ještě hodila do Staráku, kde mu hned jel vlak. Beník stál na peróně, v koutku úst se mu houpala cigaretka a vždycky když projel vagonek, tak řekl: "Nekuřák, nekuřák, nekuřák a ještě s křížem
"
Pak jsem dojela domů a nebyla jsem schopna jakéhokoli fyzického natož psychického projevu. Navečer, když jsem se vzbudila, abych se ještě ten den přemístila do Brna, mně starší bratr položil docela logickou otázku, protože je mu znám můj zcela nekonvenční přístup k řízení jakéhokoli vozidla a zejména můj frýstajl při couvání. Řekl mi: "Prosim tě, je to auto celé ? " A než jsem stačila cokoliv říct, tak ten mladší bratr odpověděl za mne: " Jo, už jsem se díval
" Neboj Peťo, já to na tebe neřeknu.
Nastal koniec sveta ............ a začalo HYPERPEKLO
(suter) Keďže som bol z celej tej spoločnosti spolu s RTD jediným nepijúcim účastníkom, budem sa snažiť popísať všetko triezvymi očami. Snáď sa mi to podarí.
-štvrtok-
Večer som s hrôzou som zistil, že po počiatočnej eufórii s počtom účastníkov nastalo velké vytriezvenie a uvažoval som, že ak nás tam bude aspoň tých 15, tak to bude aj tak fajn. Mierne sklamaný som išiel okolo pol desiatej spať. Dúfal som, že aspoň niekto príde.
-piatok-
Ráno som si zapol mobil a prvé, čo ma upútalo, bola správa na odkazovači, ktorú mi tam nechal Roj v piatok ráno o 02:44. Jeho hlas som spoznal aj napriek tomu, že bol už značne poznačená alkoholom.
Ponúkam aj doslovný prepis jeho správy:
"Ty vole .... svoj odkaz? Co to je? Vždyť říkals, že seš v dosahu, néé? Ty vole, co teď? Tak co nejseš v dosahu? Ty vole .... kurwa Šutráku, vole, tak seš nebo nejseš v dosahu, vole? Já jsem ve Vizovicích, vole .... já jsem ve Vizovicích, vole .... tak seš nebo nejseš? No teda tak asi nejseš, vole. Já jsem ve Vizovicích, vole. Tak já myslel, že pojedu za tebou, vole, vždyť říkals, že to máš kousek teďka, vole. No tak asi nic, vole, tak čau, vole."
Po nejakých mojich neúspešných telefonátoch sme sa konečne spojili a dohodli, že ide k nám a kde sa stretneme. Asi 10 minút na to mi však časový harmonogram nabúrala návšteva u mojich starých rodičov, ktorým prestal fungovať televízor a bolo ho treba opraviť, takže som nestihol o jedenástej na železničnej stanici naložiť Darka. Naložil som ho o dvanástej, keď som sa vracal a náhodou som ho stretol, ako si ho mašíruje smerom do mesta. Na zhruba šiesty pokus sme odchytili Roja a vydali sa prebrať chatu. Postupne som na chatu pozvážal zásoby a účastníkov, takže o pol piatej sme mohli veselo vyraziť na hokej. Ešte by som sa rád ospravedlnil účastníkom za mierne neskoršie príchody na miesta zrazov, ale proste som nestíhlal. Počas prvej tretiny som ešte na stanici vyzdvihol sparťanskú údernú trojku a mohli sme už v klude sledovať hokej. Podla mojho odhadu bol úrovňou tak slabo pod priemerom našej 1.ligy, ale dalo sa na to pozerať. Ale musím priznať, že naši vedia zahrať aj lepšie.
Po hokeji sme sa presunuli naspäť na chatu a odtial sme si urobili pešiu vychádzku na blízsky Salaš na večeru. Posedeli sme, pokecali, popili, pojedli a v drobných skupinkách sme sa vrátili naspäť na chatu. Čo sa dialo nasledujúce dve hodiny, to neviem, lebo som si dal menšiu zdravotnú prechádzku. Keď som sa ale vrátil, zábava bola už v plnom prúde, tak som sa pripojil. Hralo sa, spievalo, kecalo, chlastalo, proste zábava tak, ako má byť. Matko sa hral na fotoreportéra, zopár jedincov na dostihové kone a skákali cez prekážky von oknom. Postupne sa to však všetko unavilo a poodchádzalo do postelí. Ja som odchádzal okolo pol štvrtej medzi poslednými. Všetci ale ešte netušili, že to, čo sa dialo v noci z piatka na sobotu, bolo len slabým čajovým odvarom toho, čo sa malo diať noc nasledujúcu. Proste to bolo ako v prírode, keď pred ozrutným tornádom prichádzajú jeho omnoho slabší bratia. Nastávalo ticho pred tornádom.
-sobota-
Čo sa dialo v sobotu ráno a doobeda, to neviem, bol som vyzdvihnúť Benika. Keď sme sa však vrátili, stretali sme zopár ludí, ako sa v Rojovom aute snažia dostať niekam do obchodu pre zásoby. Potom som na chatu dopravil svoju rodinu a zabávali sme sa ďalej. Regenerácia po piatkovej noci spočívala v hraní spoločenských hier (šachy, Člověče, nezlob se, karty, stolný biliard a Česko-slovenská bitva o južnú Moravu (všetkým odkazujem, že som doma našiel originálne pravidlá a ich doslovný prepis sa nachádza tu.)). Matko so Ssanym na šachovnici zlúčili dohromady šachy, dámu, mlyn a pexeso a Matko prehral zákerným Ssanyho ťahom, ktorý mu poslednou figúrkou (pešiakom) preskakovaním vo všetkých možných aj nemožných smeroch povyhadzoval všetky zvyšné figúrky (kráľ, dáma, dve veže, strelec a zopár pešiakov). Po Člověče, nezlob se sa z dvoch velkých kamarátiek (Dolli a Vykuk) stali úhlavné nepriatelky a znenávideli sa na smrť. A za všetko mohli Ssany a Matko. Dark učil zopár ludí novú kartovú hru. Ja som učil Benika hrať na basgitaru a spolu sme nacvičili aj zopár skladieb. Najviac nám ale išlo All I Want Is You od U2. A poviem vám, keby nás Bono Vox s partiou počul, zrudnul by závistí a padol pred nami na kolená a žiadal o spoluprácu. A ďalší sa zabávali, ako sa dalo. Medzitým si na krátku asi 3-hodinovú chvílku odskočili na kafe na Salaš. Okolo siedmej zábava mierne upadala a nastávalo hrozitánske ticho. To ticho neveštilo nič dobré.
Všetko sa začalo príchodom Hombreho a Janiny, mojich táborových kamarátov. S Hombrem sme sa chytili gitár a rozbalili to. Postupne sme prechádzali všetky známe a neznáme pesničky. Pridávali sa k nám Roj, Ssany (lyžice), Benik (tamburína) a ostatní (občasný spev). Rapídne začala stúpať spotreba alkoholu. Hombre sa začal zaujímať o to, čo pije, až keď stiahol pol flaše Metaxy. Okolo polnoci došlo z dôvodu nedostatku určitých druhov pitiva aj na nové zaujímavé kombinácie požívatín (kakao so slivovicou, kakao s pivom, pivo s pivom, mlieko s koňakom, atď.) Prebehli sme kinematografiou a na základe príchodu Iris-Irenky späť do kolektívu sme si zaspomínali na film Dědictví aneb kurwahošigutentag. Rozbehlo sa druhé kolo dostihov cez okno, ktoré svojím dosť erotickým tancom v okne okorenila Chvili. Pomaly sa začala zvrhávať aj hudobná produkcia. Na rad prišli presničky, ktoré by ani najtvdršie rozhlasové stanice nevysielali skôr ako o polnoci. Pri pesničkách ludového charakteru prišlo aj na tanec (Ivka, ďakujem zaň, dúfam, že kolienko vydržalo a nabudúce si to zopakujeme). Zmesou piesní sme si pripomenuli aj ruský národ, v ďalších sme si urobili prípravu na Vianoce. Poviem vám, že v živote som nepočul tak krásne zaspievané a zatancované vianočné koledy ako teraz. Nasledovala zmes piesní všelijakých a potom to prepuklo. Roj s druhou opicou chytil aj druhý dych, chytil basgitaru a chata bola zrelá na zvalenie. Megahity OHF (Medvídek, Hrobař, Na kolena, Zajíci, atď) bolo počuť snáď až do Senice. A samozrejme vrcholom tohto úseku bola Noční Praha v obsadení Roj-basa a rev, Suter-gitara, Benik-tamburína, Ssany-lyžice a ostatní zúčastnení-zborový hurónsky rev. Postupom času sa všetko menilo na akrobatické vystúpenia účastníkov, ktorí sa snažili akotak sa udržať v norme. Ssany sa neudržal a jeho pseudoparakotouly skončili zopárkrát aj medzi stolmi a stoličkami. (Ssany, si ešte celý???) Alkohol sa zredukoval iba na zásoby piva a slivovice a tak sa pokračovalo v zmenenom tempe, ale nie v zmiernenom.
Po chvíli sa pobral domov Hombre, ktorý to aj tak prehnal a odišiel dve hodiny po svojom plánovanom odchode. Zábava upadla. Jednak sa tam už zopár ludí válalo od nemohúcnosti po zemi (Ssany, Roj) a zopár ich už nevydržalo a zalomili to.
Pokračovalo sa v roztrieštených skupinkách. Čo sa dialo v ostatných, to neviem, skupinka v prítmí na chodbe, kde som sa nachádzal aj ja, sa bavila bodyshotmi. Preborníkom sa stala Dolli, ktorá Benikovi dala také bodyshoty, že sa čudujem, že ešte teraz tam neleží a nerelaxuje. O bodyshot sa pokúšal aj Roj, ale nedopatrením sa mu dostal citrón do oka, tak to musel zabaliť. Kinematografiu sa opäť snažila pripomenúť Iris-Irenka, ktorá stála pri zábradlí nad schodiskom s roztiahnutými rukami a neustále si pospevovala Love is a shield od Camouflage. Odvtedy sa može pýšiť nickom Titanic. Naša skupinka v zložení Suter, Benik, Dolli, Vykuk a Chvili potom postupne preberala rôzne politicko-ekonomicko-kultúrno-historicko-etnografické problémy. Vyriešili sme napríklad redukciu populácie v Číne orálnou metódou, nechali sme sa ohúriť fascináciou čísla 4, pospomínali a poohovárali sme niekolko neprítomných čísiel z OHF a postupne, keď nám nejaký dobrák zhasol aj posledné svetlo, sme sa pobrali spať. Jediní, u koho táto výzva nepadla na úrodnú pôdu, boli Benik a Iris, ktorí išli spať vtedy, keď ja som vstával a začal sa snažiť dávať do poriadku miestnosť, v ktorej sa to všetko odohralo.
-nedela-
Škoda, že sme nemali na filme vo foťáku volné obrázky, fotka z nedelného rána by mohla s velkými šancami súťažiť v medzinárodných súťažiach vojnových fotografií. Ale na druhú stranu je to dobre, lebo keby ju náhodou uvideli majitelia chaty, tak nám zakážu vstup do blízkosti 5 km od nej. Vôbec, celkovo bolo dobre, že sa obrázky vo foťáku minuli dosť rýchlo. Neviem si totiž dosť dobre predstaviť zopár ludí, ako by vysvetlovali to, čo by ostatní videli na fotkách.
S pomocou RTD, Darka a Chvili sme sa pustili do upratovania. No, trvalo to dosť dlho, než sa miestnosť dala do normálneho stavu. Postupne sa preberali z hlbokého spánku aj ostatní a postupne odchádzali. Ostali sme tam už iba ja, Dolli a Vykuk a do odchodu ich autobusu sme ešte robili kozmetické úpravy na vizáži chaty. Potom sme si sadli a pokecali sme. Odišli domov, ja som odovzdal chatu a tým sa definitívne uzavrela kapitola zrazu OHF Senica 2000.
-záverečné resumééééééé-
Napriek počiatočnej obrovskej nechuti z nízkeho počtu zúčastnených (Suter, Dark, Roj, RTD, Matko, Smajl, Ssany, Oggi, Mila, Benik, Chvili, Zuz, Iris, Bie, Vykuk a Dolli) sa to rozbehlo do obrovských rozmerov. Roj v sobotu už okolo deviatej večer predpovedal, že tu vypukne hyperpeklo. Roji, môžeš sa ísť živiť do prognostického ústavu. Ako som už predznamenal v nadpise, nastal koniec sveta a začalo HYPERPEKLO. Lutujem z celého srdca všetkých, ktorí neprišli z nejakých malicherných dôvodov (lenivosť, vzdialenosť, peniaze, čas). Už som sa dohodol so správcom chaty na budúci rok. Hyperpeklo môže pokračovať. Mám zajednaný jeden víkend uprostred leta. Máte sa na čo tešiť.
So súdružským pozdravom Česť práci
Suter
Ultramegasuperhyper peklo na Slovensku
- ty byli ale halušky
(Sany 19.11.) Ty vole deníku, tak sem zase byl na akci OHF tentokrát v Senici, to je
takový městečko na Slovensku. Jsem z toho celý unavený, trochu polámaný
ale je mi skvěle. Ale od začátku, tak poslouchej...
V pátek ráno jsem vypadl z domova a snažil se dostat na nádraží v
Holešovicích, jel sem třeba autobusem nebo tramvají (električka, šalina)
nebo metrem (to překládat nebudu). Cesta mi uběhla rychle a bez velkých
komplikací a tak jsem chvilku po poledni už kecal s Oggim a po chvíli se
dobelhal i Míla. Každý jsme se začali chlubit co jsme všechno zabalili a
co né a největší pozornot jsme věnovali lahvím (to z čeho se pije) které
obsahovali různé dobroty. Třeba já jsem doma přibalil jedny jablíčka a
dvakrát džus s vodkou a kapkou slivovice, Oggi ten se zase vytáhl s
Fernetem, Míla s Gintomíkem nebo gintonikem. Tak jsme si šli stoupnout
na perón a vyhlíželi jsme vlak (mašinka, za mašinkou vagonky, ve
vagoncích kupátka, v kupátkách cestující, v cestujích chlast...) taky
jsme viděli fanoušky fotbalový Sparty kteří jeli do Olomóce. Po
dvacetiminutách co už jsme měli cestovat přijel vlak, vydobili jsme si
místo na naších místech, žádnou místenku jsme neměli ale oni nám to
věřili. A tak jsme seděli, někde za Kolínem jsem nevydržel a začal
ochutnávat různé nápoje. Zpoždění se zvětšovalo a promile a procento
alkoholu v krvi také, žádná uměrnost v tom není. Pak jsme přejeli
hranice, dostali krásné razítko a zastavili jsme. No mě došlo, že doma
jsem si říkal jakmile budou hranice, první zastávku vystupujem. A tak
jsme ve fofru opustili uživatelky-spolucestující a vyběhli ven, nikdo
jsme nic nezapoměli a běželi na osobáček který na nás čekal.
Nemyslím si, že by jsme se uvedli zrovna nejlépe páč Míla po té co
dosedl a já zjistil skutečnost, že jsme jediný Češi ve vlaku a bude
dobré nevyprávět vtipy na Slováky které jsem měl plnou hlavu ale vzpoměl
jsem si na ně až na Slovensku, prohlásil "Slovensko to je ale prdel...".
No přežili jsme a dorazili do Senice a vyšli vstříc zimáku jsme slyšeli
Sparta! to křičel Suter, náš hostitel a tak jsme nešli, vezli jsme se.
Přichod na stadion, ja koukám že se nás sešlo málo, ale byl jsem
informován o velkých zásobách alkoholu na chatě. Takže nějaká absence mě
nevzrušovala, hlavně že bylo co chlastat. Viděli jsme hokej Senica -
Prievidza, no hokej to byl ale asi něco pod druhou ligou, ale šlo to. Po
hokeji byl přesun na chatu, kde jsme se ubytovali, došli na Salaš na
slovenské národní jídlo "Brynzové halušky s klobásou" zapíjeli jsme to
českým národním nápojem "Pivo" a dohromady z toho vzniklo československá
večeře.
Po večeři se začalo chlastat, bylo tam spousta lahví ale co si pamatuju
je pivo, fernet, jablíčka, kalvádos, slivovice, vodka, metaxa, priznic,
ňákej koňak a ňáky nealko a ták. Chlastalo se, zpívalo se, debatovalo se
to hlavně. Debatovalo se až do rána v pět hodin jsem zůstal už jen já a
Vykučka a mě napadlo zkusit objevit můj talent na hraní na harmoniku,
Ovčáci se mi povedli a dvacetiminutové hraní typu "Hóóóóóóóóóřííííííííí"
jistě potěšilo každého spícího či usínajícího člověka v okruhu dvou
kilometrů. Když se mi po chvíli ozvalo staré zranění z vojny a to
přeležené rameno, odložil jsem harmoniku a šel spát.
Vstávalo se po poledni, pak se hrály společenské hry typu Člověče,
nezlob se, Obsazování vinných sklípků na Moravě, šachy. Já vyzkoušel
všechny, sice Matkovi se nelíbilo moje pojetí šachů, když jsem poslední
figurkou začal skákat a brát jeho figurky stylem Dáma, mě to vyhovovalo
a Matko utrpěl další porážku. Pak se sebral a odjel domů. Taky jsme
poznali paní Sutrovou a dvě malá Sutrátka, vlastně teda kamínky, pak
velká část skupiny si došla na kafíčko na Salaš kde byla asi tak 3 až 4
hodiny. To tam to kafe asi pěstovali.
Večer bylo ticho, hrozný ticho a já začal tušit, že se asi strhne bouře
a propoukne peklo. V devět hodin jsem si došel sám na halušky, což je
dobrej základ k pořádnýmu chlastání a v deset hodin to začalo, slivovice
džus, pak přišel Roj a naběhl Fernet a už byl konec. V ten moment si
pamatuju, učinkování v OHF Bandu ve složeni Suter, Roj, Hombre - kytary,
Beník - takovej hentenonýn co dělá rambajz a bouchá se s tím o nohu či
ruku, já - dvě lžice, tančil jsem, zpíval jsem podle ostatních, pak už
podle sebe a pak úplně mimo, tančil sem, dělal jsem kotrmelce (FAKT!,
ale nebyl to parakotoul ale kotrmelec páč mě bolí kyčel, mám naraženou
hlavu a nemůžu se opřít o opěradlo), přivítal jsem Vánoce no prostě
peklo na en tou takže to přeložim do normální řeči. Bylo to ULTRA HYPER
MEGA SUPER peklo, ale nevím kolik lidí bylo ve stejném stavu jako já a
Roj. Ve dvě jsem šel spát...
Neděle ráno, rozloučení, nádraží, vlak, čekání, vlak, čekání, vlak,
chůze, metro, tramvaj, bus a sem doma...
Chtělo by to shrnutí, i přes nepočetné obsazení ve složení Suter
(organizátor abstinent) Doli, Vykučku, Chvili, Zuz (uživatelky) Irenka
(uživatelka nováček) RTD (abstinent) Oggi (chlastač profesionál) Dark a
Míla (metalisti chlastači) Smail (rozhodčí chlastač) Matko (chlastač
který se učí na střední školu) Beník (no coment) Roj a Sany (vožralové)
Hombre a Gabina (kamarádi organizátora), bylo o dobrou zábavu postaráno
a učastnící učastníci poznali lépe další učastnící se učastníky a
někteří se zase ožrali.
Příběh z budoucnosti
(15.11. Dark) Pokud se Wám zdá, že se to ještě nestalo máte prawdu. Taq jaq někteří (Zbycho) popisowali svou cestu na sraz we Špindlu, já popíši Senici. A aby mne nikdo nepředběh taq to raději napíši již teď ;-)
... je to asi deset minut, co wlaq opustil Kúty. Chybí jen slabých dwacet minut a už tam
konečně budu - w Senici nad Myjawou. Koukám z okénka. wlewo od trati se líně wleče řeka
Myjawa. Můj wláčeq jede proti proudu. Stoupáme z údolí Morawy. Za řekou se zwedají mírné kopečky.
Kouseq za železničním přejezdem zastawujeme. Asi to bude nějaká wětší stanice. Otráweně
luštím nápis na budowě - Šaštín-Stráže. Podíwám se také na prawou stranu. Za stanicí,
jen asi 100 metrů od mne je widět nějaká woda. No na koupání to už asi nebude. Za jezerem
se paq zwedá hradba borowic - Záhorská nížina - borowé králowstwí. Dnes se tam již dokonce
nachází CHKO. U nás w ČR nic obdobného není. Snad jen oblast okolo Bzence a Strážnice.
To je ale skoro nic oproti Záhoriu. Po odjezdu ze Šaštína se naprawo mihne pár towáren.
Nalewo se mi brzy opět naskytne pohled na kopečky Unínské pahorkatiny. Sem-tam se na jižních swzích nachází winohrad. W jednom místě je widět údolí potoka. Nad ním objewuji pár
ropných wrtů. Dallas? Ne Wídeňská pánew - ropa je tu místy pod námi. Pár tisíc hektarů
pozemků by se tady asi wyplatilo ...
Ze snění mne probouzí trhnutí při zastawení w poli. Nápis na zastáwce hlásá Borský
Mikuláš. Po kratším zkoumání okolí objewuji toto městečko asi kilometr za stanicí směrem
naprawo. Pokračujeme údolím dále proti proudu Myjawy. Cukrowka z okolních polí již
dáwno zmizela, prawý lem traťe nyní twoří borowice. Wlewo se na horizontu zwedá wyšší kopec.
To je Zámčisko, které společně s Unínskou pahorkatinou, celeq zwaný Chwojnická pahorkatina.
wrcholeq Zámčiska dosahuje nadmořské wýšky 435 m.n.m, zatímco terén, we kterém se pohybuji
má jen 170 m.n.m., takže tento kopec twoří wýraznou dominantu okolí. Zase zastawujeme -nějaký Humence či co ... pěqná díra. Ze tří stran obklopená lesem, pouze ta čtwrtá je
otewřena směrem q trati. Asi po kilometru se wagón opět zakymácí - wyhýbka - doprawa utíká
nepříliš použíwaná kolej končící we štěrkowně za lesem. wlaq pokračuje niwou Myjawy
směrem q cíli. Za chwíli bude již konec cesty. Niwní lesy zde již wšaq jsou historií.
Ustoupily zemědělské wýrobě - Záhorie patří q těm úrodným oblastem Slowenska. Nebo
že by? Malý háječeq má šířku slabých 100 metrů, ale trať wede jeho prostředkem. Čekal
bych tu spíš trochu snahy o ochranu přírody. Kola wrzají w oblouku. wlewo se mihne zase nějaký podnik,
a za ním již wykukuje Senica. Za Senicou se paq objewuje Senická pahorkatina. A w jejím
lůně se nachází můj cíl - Kunow. Přejíždíme mosteq přes řekopotoq Teplica - Senica mne wítá
lesem towárních komínů - a paq již následuje wytoužená žst. Senica nad Myjawou. Je 11,00
a já stojím před místem, we kterém stráwím následujících 48 hodin ...
(Tímto bych rád naznačil dobu swého příjezdu ...). Bohužel paq to bude na Kunow
ještě dobrých 5 kilometrů.
Škoda
každého dne, který si druhý den pamatujeme!!!
