Škoda
každého dne, který si druhý den pamatujeme!!!
Úvodní stránka| Společné akce |
|
Co se chystá
Co už bylo |
| OHF sobě |
| Ohlasy H. F. |
| Kukínko |
| Media a hokej |
| Píplmetr |
| Od 7.1. 1999
Vás tu bylo (unikátních IP) |
Špindl dva tisíceZúčastnili se: Alec Benik Big Bixi Dark Doli Faninka Helča JirkaCB Jituš Dafi Kadlec Luboš Lucka Maxi Miiiiiiiiiiila Mišel Oggi Qjetak Roj RTD Mishanek Sany Vykuk xRadis Zbycho Zuztedy 27 lidí FOTKY jsou zde!!! (76 kusů) 
A TADY si klikněte pro velkou skupinovku, tradiční focení před tůrou.
Kerkonoššská anabáze fanouška ZbychaChci neco napsat o akci jakou byl sraz OHF tedy opravdovych lidi akce byla na Moravske boude ve Spindlerove Mlyne. Asi je my, kteri patrime mezi lidi, kteri maji duse, ktere patri hre pod nazvem ledni hokej.A tak mne neco v podvedomi reklo pojed a tak jse v patek 21.7.2000 vyjel rano vlakem ve 2.59 smer Bohumin odkud mne pohodl vlacek Inter City dovezl az do Pardubic. Dale po snidani parek a pivo jsem pres Hradec Kralove a Starou Paku konecne v 10.50 dorazil do Vrchlabi. Tam jsem ochutnal krkonossky bramborak plneny mirne pikantni masovou smesi a ze jidlo palilo zapijel jsem to krusovickym pivem. Pak jsem asi ve 13.15 hodin vyrazil autobusem smer Spindleruv Mlyn, kde zacala prava kerkonosska anabaze fanouska Zbycha a ne podobna te slavne literarni ceste vojaka Svejka do Budejovic. Mozna byla cesta po zlute znacce na Petrovou boudu kolem Moravske dlouha asi z centra 4 km, nejlepsi asi bylo vyjet autobusem na Spindlerovou boudu a asi 2,5 km po cesko-polske hranici dorazit kolem Petrovy boudy do cile me cesty na Moravskou. Ja ale volil opet komplikovany postup. Vyrazil jsem z medvediho kolena kolem koryta Medvediho potoka. Dorazil jsem prvne na Medvedi boudu, potom jsem volil dalsi postup na Martincovou boudu, az tam jsem koordinoval svuj pohyb a pohledem do mapy jsem prisel na to ze musim jit smer fucikovy boudy tez Bradlorovy boudy dal az kolem vyhlidky Ptaci kamen na Petrovou boudu a tam jsem zjistil, ze muj cil Moravska bouda je jen 300 m na ceste jsou nakresleny vidlicky a noze diky Pane Boze. Tak jsem usel, asi 8 km za 4 hodiny tempem 2 km/hod. a to v narocnem horskem terenu a jeste k tomu v mlze. Jak jsem si zjistil byli jsme v Sedmidoli-to je komplex sedmi udoli-Pudlavy, Dvorskeho, Medvediho a Cerveneho potoka take Hrimave bystriny, Certovy strohy a Stribrne bystriny. Je tam sice dost ponicen smrkovy porost je poskozen vetrem a snehem-laviny. V roce 1726 tam byl zastrelen posledni krkonossky medved na ceske strane Krkonos. V sobotu jsem se kochal jen krkonosskou prirodu, jak doktor ve filmu \\\"Vesnicko ma strediskova\\\"nase tura vedla pres Divci a Muzke kameny jsou to vychozy zuly-tory kdy nestejnomernym zvetranim vznikly tak typicke bloky ruznych bizartnich tvaru. Tak, ze dalsi nas cil cesty Byly Snezne jamy tez Snezne kotly polska prirodni rezervace tvori ji soustava ledovcovych karu s rozpukanymi stenami na dne jsou jezirka ledovcoveho puvodu a celni moreny a take v Male Snezne jame jsou cedicove zily a vzacna kvetena lomikamen snezny a lomikamen vstricnolisty. Jako dalsi jsme dorazili k Violiku to je zulovy balvonovity , skalnaty vrcholek hor castecne destruovany. Na rozdil od Tvarozniku vyrazneho seskupeni zulovych balvanu pripominajicich zname syry. Ve Vosecke boude v byvalym utulku pro drevare z roku 1790, turicticka chata uz v roce 1896 jme poobedvali. Zatimo co skupina \"B\" prolezala nejroslahlejsi sutoviska Krkonos narusene balvany nevhodnou lidskou cinnosti nekde pod vrcholem Vysokeho kola nejvyssi vrchol Zapadnich Krkonos a ctvrtou horu Krkonos celkem. My jsme stihli v sobotu jeste prameny Labe a kolem Martinovy boudy jsme se cestou kterou jsem sel uz v patek jsme se vratili na Moravskou boudu ja si uvedomil co jsem sel v patek v mlze sam pred sebou smekam klobouk. Ja ve spolecnosti druhych nejspis mlcim, a az doma mne napadne co a jak rici. Ale kdyz clovek najde tu spravnou partu, jde hned vsechno daleko lip, treba se i rychleji seznami a to daloko driv, nez je odkazan jen na vlastni kuraz. Chtel bych partu OHF privitad i u nas v Trinci a to v patek 23,2,2001 na utkani Trinec-Litvinov a domluvit i hokejove utkani fanousku, ale vse podle aktualni situace a po dohode, kdo mi pomuze? V dnesnim Trineckem Hutniku jsem objevil recept na Podkrkonosske kyselo asi na 10 porci si nachystejte: 3,5 l hoveziho vyvaru, 20dkg uzeneho bucku, 50dkg brambor, 2vejce, 10dkg masla, 10dkg chleboveho kvasku, 1dkg susenych hub nebo i vice kolik nasbirate, 10dkg cibule, sul a kmin. Postup: Houby a uzeny bucek a kmin se povari ve vyvaru. Kdyz je bucek mekky tak ho vyjmeme a za staleho michani pridame chlebovy kvasek, ktery predem rozmichame ve vlazne vode. Pak nakrajime bucek na kosticky a spolu s osmazenou cibulkou a nakrajenymi brambory vsypeme do vyvaru. Kdyz jsou brambory mekke, pridame rozmichana vejce. Misto brambor v polevce je mozno podavat brambory uvarene ve slupce zvlast a tyto pak k polevce prikusovat. P. S. : Kdo cekal nejakou tu teplou zpravu, nikoho nepomlouvam kocham se jen krasami prirody a nasich uzivatelek. Presvecte se priste sami, snad nejsem sam clen OHF z Trince?
Máme tady spor o to kyselo...ozval se pochopitelně qjetak:zbychouši...ten recept je belbě... Do pravýho Kerkonošskýho nebo podkerkonošskýhoo kejsela se jaktěživ nedával vejvar, natož maso. Uvědom si, že lidi tady byli chudý a že měli maso jennou za měsíc..a to eště záleželo, jak kalci jedou na stavech...takže recept by měl bejt asi takovejhe (rodinný dědictví:-))) Chlebnej kvásek se namočí den předem do vlažný vody. Druhej ben se uvaří voda, dá se do ni sůl, kmín, a ten kvásek. musí se to furt mejchat, aby se rovnoměrně rozmíchal a nenadělal cucky. Přidá se vejce a nechá se vařit, dokavaď to nemá tu spráunou huctotu a pak se přidá eště jenna věc, ale tu vám poudať nebudu..to je tajný:-)) uvařej se bandory a verznou se do toho. A milý zlatý kejselko je hotový.:-))) Zbycho na to: Qjetak:Je jasne,ze se Ti vladce kerkonosskych hor musim za chyby omluvit a delam to.Tak nam to upravili lidi dnesni uspechane doby v Trinci,aby nam vylepsili nabidky polevek v nasi zavodni kuchyni a nachystali jakoze krajove speciality.Jak jsem koupil v novinach Trinecky hutnik,tak jsem prodal.Ono i neco vylepsit neni nekdy spatne Špindl 2000 - moje premiéra na Moravské(fotky v textu od Dafiho; není to tu od něj všechno, některé fotky si ještě schovávám na další reportáž - od Zbycha)(31.7. Zuz) Taky jako Faninka jsem původně nechtěla psát žádný report ze srazu, ale při vší úctě k Maxi a Fani nepovažuju jejich vyprávění za dostatečně popisné, a proto s týdenním zpožděním podávám svůj velmi podrobný pohled na uplynulou akci. V onen den "D", tedy 21.7.2000, jsem v 15:50 s jazykem na mikině doběhla na stanoviště 23 na Florenci, odkud jsme s Mišel vyrazily vstříc srazu OHF v Krkonoších. Cesta byla příšerná. Dlouhá, únavná a nepohodlná. Naštěstí jsme si dopisovaly s paralelně cestujícími skupinami, a tak jsme se aspoň trochu bavily. Ve Vrchlabí skoro celý autobus vystoupil a přistoupili RTD a Kadlec s flaškou pití, čímž nám zachránil život. Přistáli jsme ve Špindlu na obrovském parkovišti, prázdném i přes to, že jsme Špindlákovi na chatu 10x opakovali, v kolik dorazíme a dostalo se nám ujištění, že budeme očekáváni a dopraveni na místo činu. Telefonicky jsme tedy obeznámili horského vůdce se skutečností, že už jsme na místě, čemuž se ohromně divil. Za 20 min nás vyzvedla Danuška, projeli jsme devatery lesy, devatery cestami, pak už okolo rostly jenom kameny, a když to vypadalo, že jsme na konci světa, vynořila se z mlhy Moravská bouda a u ní spousta lidí, kteří nás radostně vítali. Hned nám donesli vydatnou večeři, polívku a guláš s pětima knedlama. A pak dorazili Big_M s Luckou a Roj s Maxi, Alecem, Miilou a Oggim a Špindlák se každému chlubil mapkou republiky, kterou namaloval jen tak od ruky a vyznačil tam všechna města, odkud jsme přijeli, kromě Znojma. Od Maxi jsem dostala vzácný puk, kterým ji na tréninku Sparty trefil Miro Hlinka do hlavy, ale znak Sparty si na ten puk prý musím domyslet a v tom jsem si uvědomila, že nevím, jak vypadá znak Sparty. Večer byl klasický srazový. Skutečně začal asi když si Alec zavázal kolem hlavy ten svůj šílený šátek a začali si s Qjetákem a Rojem půjčovat kytaru a hrát a zpívat. Beník si zapomněl flétnu, a tak jsem v dechovém oddělení OHF-bandu byla tentokrát sama. Qjeták byl strašně nadšený, že se konečně shledal se svou tamburínkou, kterou zapomněl na Velehradě.
Bylo tam s náma zvíře, kočka, a nebyla to žádná micka. Jituš říkala, že je to anglická modrá kočka, ale byla celá šedá a divná v xichtě (ta kočka, ne Jituš). Říkali jsme jí Láďo, protože se na mě furt sápala, ale jinak se jmenovala Lubina, pardón, Bibina.
Ráno jsem na snídani dorazila v 9:30, to už na švédském stole zbyly prakticky jen české ubrusy. Špindlák hledal postupně univerzální klíč a videokameru a když všecko našel, strhla se hádka, co budeme dělat. Po dlouhé a hlasité poradě jsme se usnesli, že se půjdeme podívat na prameny Labe. Špindlák říkal, že je to taková prima procházka, 6 km, pohoda, a vyhlásil odchod na 11:00. (nakonec to bylo těch 6 km, ale minimálně třikrát -xr.) Vzbudili jsme tedy zbytek výpravy a ve stanovený čas byli připraveni před chatou. Všichni vypadali jako na horskou túru (v dresech - Alec mi hned zavčas zabavil můj-Dopitův), jen JCB vypadal, jako by šel na tenis a Qjeták jako na rockový koncert. Beník chtěl jít v ultralehkých trekingových sandálech, ale pak si to rozmyslel.
Špindlák nás pořád vybízel k většímu tempu, prý je to ještě 10x tolik a bez hospody. Zaujala nás zejména poslední část tohoto sdělení, protože to jsme do něho slyšeli poprvé. Někde zde vznikl slogan táhnoucí se pak celým výletem: ZABIJEME ŠPINDLÁKA!!! Co to budu popisovat, byl to běs. Nepamatuju si názvy všech těch bud, jam, dolů a kamenů. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a ta "moje", nazývejme ji pracovně třeba skupina A, někde špatně odbočila a docela si trasu protáhla. O jedné stavbě (obludná budova nad Sněžnými jámami na polském území), kterou jsme míjeli, xRadis prohlásil, že je to fabrika na polské fiátky a my s Alecem jsme mu to věřili. Maxi nám chtěla nabídnout své syntetické bonbóny a šlápla do kaluže a Alec za to dostal strašlivě vynadáno, i když se bránil tím, že kaluž 4x3m by přehlížet neměla. Pan cizinec, Polák, se nás ptal, jestli v těch dresech chodíme pořád, nebo jenom po horách, a xRadis ho chtěl přesvědčovat, že je Milan Hnilička. (xr.. Pro ty, kteří to v Krkonoších trochu znáte, malé vysvětlení... Hlavní skupina obcházela Vysoké kolo normálně zprava po značené cestě, menší skupinka se vydala přímo nahoru přes vrcholek... tato skupina pak dorazila kolem Sněžných jam přímo k prameni a Labské boudě, zatímco ta větší, co VK obcházela, neselšla z cesty k pramenům, ale byla Špindlákem záměrně zavlečena až na Voseckou. Z ní je také následující foto):  U Labské boudy jsme se shledali se skupinou B. Roj chtivě zapadl za dveře označené dvěma písmeny a byl tam strašně dlouho, až jsme se začali obávat o narušení statiky stavby. U vodopádů jsme potkali divného holuba, chodil po trávě a moc se nás nebál a Beník říkal, že je to SMSka od Sutera. U další boudy jsme viděli ohradu se dvěma krávama a malého chlapečka, který konverzoval s Beníkem o tom, že kravičky si kabátky perou v pračce (názor Beníkův), ale chlapeček byl proti a hovor ukončil rázným:"Ty jsi taky pračka," za což sklidil naše bouřlivé ovace. Taky nás tam díky tomu Dopitovu dresu slovně napadla skupinka antifanoušků, což jsem zažila podruhé. 
Skupina A u Pramene Labe.. kdo to nezná, tak ty erby patří městům, kterými Labe protéká. Příkladně mezi xRadisovýma botama je to Kolín, že :-) U samotných pramenů Labe jsme už byli úplně K.O. a zasněně naslouchali Špindlákově řeči o tom, že zpátky už to není tak daleko. Já nevím, jak to bylo daleko. Ale nebýt Miily a jeho milé společnosti, asi bych tam někde na těch kmenech, kamenech a mokřinách zhynula bídnou smrtí. Maxi se naštvala a s vidinou sprchy a jídla se jala mohutně finišovat.
Ráno jsme vstali už v 7:00, tedy osádka Mišel, RTD, Kadlec, Roj a já, tentokrát vydatně jsme posnídali, vyrovnali účty (Roj si pořád od někoho půjčoval peníze), rozloučili se a vyrazili. Roj nás hodil do Hradce Králové, odkud jsme se s Mišel vydaly na dobrodrůžo cestu stopem. Druhé auto s dvěma strašně upovídanýma klukama nás dovezlo přímo před naše bydliště v Brně, resp. Znojmě. Taková byla moje premiéra na Moravské, které jsem se, popravdě řečeno, trochu obávala. Potvrdila se ale moje teorie o tom, že OHF internetové (ohlasové a chatové) a OHF nevirtuální (kontaktní, osobní, live-setkání) jsou dvě skupiny se zcela jinou atmosférou. A na to, NATO se napijte!!! WEGÁČ S WLASOVÝM EKWALIZÉREM ANEB ZACHRAŇTE BYBY !(28.7. Faninka) Původně jsem si říkala, že o mém prvém pobytu ve Špindlu, konkrétně na Moravskej Boudě, pomlčím...tož, ale protože to bylo fakt poprvé a prstíčky mě svrběly...vydržela jsem pouze 2 dny...a ten třetí jsem do toho praštila a toto je výsledek ....TRAVEL TO THE ROMANTIS...sakra, byla to Palmovka nebo Perlovka?
OZDRAVOVNA, ŠPINDLÁKOVY PRACOVNÍ PRAKTIKY
NA MORAVSKEJ, TAM JE HEJ !
NENÍ PRAMEN JAKO PRAMEN, MLHA PŘEDE MNOU, MLHA ZA MNOU...
 Při dobré opilecké mysli nás držela slivka a vidina kruté a velice bolestivé popravy Špindláka ....(I am really sorry, Spindlak) naše pouť nabrala směru,
když nám čoklisti (cyklisti) ukázali směr k pramenům ... bohužel cena za informace byla příliš vysoká docucali nám slivovicu...
PÁR HODIN POTÉ, PÁR DESÍTEK METRŮ NÍŽE
VČÍR NEĎELA BYLA, DON´T SAY GOODBAY...
A NA ZÁVĚR?
HAPPPIE OHF !!! Jak to všecko bylo a nebylo.. na Špindlu(Maxička 24.7.) Možná je toto právě ta "reportáž psaná na oprátce" ... ;))
Večer byl dlouhý a událo se hooodně věcí .. třeba Mára (odpovědný vedoucí) vyrval hasící přístroj a hodlal uhasit místnost, také mi tvrdil že jsem jeho láska a tak podobně ;)) Také Big objednával fernety. Možná si ještě pamatujete na můj výstup na stůl ... moje klika (a díky Bišántko!),že jsem z toho stolu zase slezla... ;)) Hlavně že jsme se všichni nějak posbírali... Sobota velmi brzy ráno.. Sqělá atmosféra na chodbě... bylo nás tam docela dost, ale koho se pamatuji určitě - Radiska, Mishanka, Qjetáka, Faninku, chvílema Roje, Mílu, Luboše, .. pak už nevím, podle hlasu se to špatně určuje. To víte, dělala jsem že spala (já vážně myslela, Radku, žes mi řekl ať DĚLÁM že spím). Bylo to někdy ve čtyři ráno, možná i později. Pak nás Big nechal vyprovodit - naše halekání rušilo všechny kolem.. Lehla jsem do postele v pokoji, kde spalo 5 chlapů a všichni chrápali. Pardon, beník vlastně chrápal až tu další noc. A ještě bych poopravila.. tu noc jsem spala asi tak 10 minut a to na Radisových kolenou, takže nevím, jak o mě můžete tak tvrdit že jsem bořila příčky a já nevím co. Ja nechrápu, akorat když mám angínu tak funím!! ;)) Cca v půl osmé se mužská většinová část příbytku začala probouzet a tak jsme odešli na snídani, jako jedni z prvních. Pak jsme se ještě navrátili do pokoje, kde jsme s Mishankem, Mišel, RTD a Kadlecem koukali na "pohádky".. Alec spal, ale ani ne půl hodiny, bylo nám sděleno, že v 11:00 je sraz před chatou a jde se "na procházku". A tak jsme se sesbírali a vyrazili. Špindlákovu hlášku že je to 6 km si budu pamatovat na příště.. Nicméně cesta byla hezká, i když by mohlo být méně mlhy. Prošli jsme a vyšplhali na Dívčí i Mužské kameny, Přešli hory (a doly), pak se naše skupinky rozdělily na dvě - část bez horského wůdce, která šla přes vrcholek hory a část druhá která obešla úplně všechno a zabloudila, až jsme došli k Vosecké boudě, kde jsme mírně vydechli, nabrali minimální síly potřebné k dalšímu putování a šli jsme. 2,5 km jsme ušli a došli k Labské boudě, kde si musel odskočit Roj, mezitím jsme došli za druhou skupinkou která si "válela šunky" pod Labskou boudou. Procházky konec nebyl, ale tou cestou se nestalo nic zvláštního, snad až když jsme došli k Martinově boudě, kde jsme se občerstvili hnusnou pepsi a Beník hodil řeč s chlapcem, který Beníka tvrdě setřel slovy "ty jsi taky pračka". Klopýtali jsme dále, to už se šlo výhradně lesem - myslím že bahno je zbytečné překračovat po vedlejších kamenech a spalovat tak síly na obcházení bahna šplháním po jiných kamenech - moje boty si to asi nemyslí, nicméně poslední půlhodinu jsem soustředila na předbíhání skupinek - vyrážely jsme společně s Jituš, pak jsem ji opustila a doběhla Mishanka, Mišel a tuším že Qjetáka, pak předběhla Zuzku s Mílou a nakonec Oggiho se Zbychem. Možná jich bylo víc ale mé soustředění padalo jen na sprchu. Vběhla jsem do chaty, vypila Sprite s vodou a šla do sprchy. Mishanek, který přišel sice po mě, ale dříve do pokoje mi sprchu sebral, což bylo trochu moc na moje nervy ... ;)) Pokus Aleca uspat mě (totiž vydání energie na chůze se Špindloněm a spánek 10 minut mi fakt moc nepřidaly) mu nevyšel, alespoň ne po dobu večeře kdy jsem dostala za úkol spát. Pak jsem usnula ale zdály se mi zuřivé sny o tom že Beník vraždí Radise a tak jsem toho spánku raději nechala. Večer se hrál kulečník, opět popíjelo, pak jsme se nějak "uklidili" do pokoje, kde jsem tedy vydržela asi dvě hodiny a pak na mě začalo hodně působit to víno od Radka. Skončila jsem kdesi dole kde si mojí přítomnosti užival Špindlák, na mých chodidlech odpočíval Mishanek a já jsem jsem jako odpočinkový prostor brala Radise - ale nejlepší byl stejně Mára, který si přes sebe přehodil jakýsi oranžový závěs, do ruky koště a víko od popelnice a zařval na mě "TAK TADY JE TEN HAŠEK" nebo něco takového. Po chvíli přetahování se o koště jsem usoudila že to nemá smysl. Také jsme s Radkem lovili rybičky v akvárku .. ta zlatá mě bude štvát... ale nejlepší byla ta "puntíkovaná" hnědá co vypadala jako mrtvá, naštěstí ráno ožila. Na Faninku zapůsobil velice příznivě takzvaný vlasový ekvalizér, jakožto další specialita Špindláka... Pak přišel Alec a Qjeták mi objednal sodovku (díky, bodla!) no a to bylo cosi jako konec večera, když jsem šla po naší dobře známé chodbě tak tam byl Qjeták s Faninkou a debatovali, nakonec postel a chrápající Beník, funící Kadlec a RTD, kteří ráno vstávali v 7:30 a Mishanek který tam byl-nebyl. Ráno v půl deváté nás vzbudil Beník slovy "vstávejte parchanti" a horský wůdce u snídaně povídal, že vybumbal 24 panáků přes sobotu.. měl Qjetákovy pěkné korále na hlavě a stále říkal "jsem strašně překwapená!". Když jsem dostala svoji vytouženou horkou čokoládu, ještě jsem zkusila, už za střízliva, vylovit tu zlatou rybku - Míla si ji chtěl dát na másle, ale já jsem ji nechytla, takže mě čeká k Vembloudovi přinést zlatou velrybu - ale netuším, kde chceš Mílo vzít tolik másla... ;)) Qjeták nás bavil svými povídkami o Žlababovi a nejen o tom, Oggi drezíroval Mílu ať už nechlastá... Špindlák nám odříkal asi za 3 vteřiny takovou básničku.. ale aby ji odříkal pomalu, to už mu jaksi nešlo tak dobře.. ;)) Ale máme ji!! Na pravidelné lince SiJón - LiJón
To už jsme tam vlastně zůstali skoro sami, všichni odfrčeli pryč, tak nás (Oggi, Míla, Radis, Alec a já) čekala cesta z boudy do Špindlu, kde jsme stihli autobus který měl jet ve 14:45 a jel mrška ve 14:30... prostě klika... cesta zpátky - vedro, dusno, horko no prostě všechno co směřuje k teplu.. Dojeli jsme do Prahy, cenzurovali fotky a šli spát. Konec tak mému prvnímu srazu! Poznámka a poděkování - díky - Beníku - za to že jsem tě konečně viděla, je s tebou pohoda, ale fakt nevím proč jsem ječela "já tam spát nebudu tam je Beník!!" - to nebylo úmyslně! ;)
Těm co byli na patře s námi, Bigovi za fernet, Lubošovi za podklad pod nohy, Jituš za společnou cestu, Dafimu za srandu, Sanymu za nošení slivovice a pózování na fotky, Darkovi za šipky a rozhovory, Fanince za ochranu rybiček jejím vlastním tělem, Qjetákovi za sqělé historky a nejen ty, PROSTĚ VŠEM... bohužel jsem asi nenapsala všechny, ale děkuju všem, bylo to..... krásné už říkal Radek.. bylo to BOMBOVNÍ !!! Ráno. Asi. Slezu s postele, dojdu do společenské místnosti, no dobře hospody a lehce jsem posnídal. 6 rohlíků, půl kila
jogurtu s musly a ňakym takovym podobnym šmejdem, dal si pivo a dozvěděl jsem se o výletů k prameni Labe. Prý šest
kiláků tam, šest nazpátek. Vzali jsme sebou teda teplé oblečení, flašku slivovice (díky Jituš), dobrou náladu a vydali se
pochodovat. Po určité době jsme vypsali výškové prémie a to spočívalo v tom, že kdo dobyte nějaký vrchol, může se napít
slívky. No nápad dobrej, jenže já nosil to flašku a musel se být na každym druhym šutru. Aktivní závodníci byli Beník, já,
Dafi, Roj, Faninka, Mishánek, Qjeták, no a spousta dalších. Tak na to, na to se napijem!
Na můj návrh se jít podívat na východ slunce se ozvalo pár lidí, že teda jo, koukli jsme na východ, do údolí a hybaj na kutě,
u nás ve čtyřmístném pokoji nás najednou spalo asi 7, a tak jsem ukradl svojí peřinu Špindlákovi, dal mu Darkův stan a
spacák. No tahle akce nebyla bezhlučná a tak jsme zbudili celej pokoj. Jenom. V noci, no teda od šesti do devíti jsem
zachraňoval čest chráprůmu a hlasitě chrápal. Tak na to, na to se napijem!
Tak na to, na to se napijem!
|
