3.část
Víkend utekl rychle jako voda v místním potoku. Taky další schůze
místního zastupitelstva se měla konat v rekonstruované zasedačce, jenže
pohled na teploměr a na velkou žízeň chlapů ze zastupitelstva naznačoval,
že mnohem příjemnější a zdravější by to bylo opět v hostinci U sedících
volů. Starosta tuto úvodní připomínku uznal a podobně, jako minule, se
zase konal zrychlený přesun do již spomínané kulturní instituce. Ještě
si nestačili objednat první rundu, když se na zasedání dostavila i matrikářka
Píchavá v moderní žluto-zeleno-červeno-modré kombinaci něčeho, co mělo
symbolizovat avantgardní kombinaci bikin a lehkého látkového přehozu. K
velikému zděšení i překvapení všech prohlásila, že už jí hokej nevadí a
bude se ze všech sil podílet na jeho prosazování v obci. Až mnohem později,
když měla za sebou již osmou Těžkou dvojku, co byl místní název pro velké
pivo a velkého panáka slivovice, z ní vylezlo, že přes víkend studovala,
co to vlastne ten lední hokej je, a v encyklopedii se dočetla, že rozměry
hokejové branky jsou téměř shodné s rozměry jejího 15-tiletého syna, načež
usoudila, že když se mu nedaří někde se prosadit, mohl by to zkusit jako
brankář místního hokejového klubu. Tyto slova vyvolali u přísedících bouřlivou
reakci a matrikářka Píchavá byla následně jednomyslně zvolena do funkce
hlavního skauta a její syn se automaticky stal prvním oficiálním členem
kádru.
Začátek schůze byl sice ohlášen na 16-tou hodinu, příchod matrikářky
Píchavé jej ale posunul o hodinu později. Prvním bodem schůze byl název
hokejového klubu. Do diskuse se zapojili i přítomní nečlenové obecní rady.
Po mnoha tradičních názvech jako Sparta, Slavia, Spartak, Slovan, Tatran,
Slavoj přisli na radu názvy netradičné, většinou s názvem mnohých nesolventních
sponzorů nebo s charakteristikou klubu HC Statek, HC Divé šelmy, HC Nebeská
brána (S tímhle návrhem se do diskuze zapojil místní farář, o kterém bylo
známo, že fandí všem sportům, které na zemi existují, a hlavně, když se
na ně kouká v televizi.), 1.střelecký pluk, HC Kripl, a kdesi z kouta zazněl
i návrh na Statek Senators, protože prý nikdo ve vesnici nemá hokejku,
ale všichni mají vidle na seno. Návrh zřejmě pronesl někdo, kdo byl alespoň
částečně informovaný o dění v hokejové světě. Proto se všechny oči otočili
směrem, odkuď návrh zazněl. Na židly v koutě u okna seděl mladý agronom
Vilém Skočdopole. Mladík nebyl místní, přišel k nám na základě konkursu
na volné pracovní místo agronoma na statku asi před pěti lety z města.
O dění v obci se nezajímal, po prási si dal dvě piva a šel domů, lépe řečeno
k staré Hanákové, u které byl v podnájmu. Automaticky bylo k němu na stůl
doneseno pět piv na účet různých členů zastupitelstva a jedno na účet obecního
úřadu. Všichni totiž tušili, že tenhle člověk se v dané tematice vyzná,
a byl by vhodným kandidátem na vedoucího mužstva. Agronom se ani moc netočil,
už dlouho toužil najít si nějakou činnost, která by ho naplňovala a nemusel
každý večer vysedávat sám se starou Hanákovou u televize. Po zapojení se
do debaty pronesl ještě několik zajímavých návrhů, ale jednoznačne byl
schválený ten poslední, kterému sice nikdo nerozuměl ale zněl tak fantasticky
zahraničně: NashVillage Cretens.
To hlavní tedy bylo vyřízeno. Klub bez názvu, to není ani klub.
I když je pravda, že jsme měli název a neměli jsme klub, ale to se dá nějak
spravit. Dalším bodem programu bylo přerozdělení funkcí v novém klubu.
Protože všichni chtěli mít ňákou funkcii, bylo je třeba nejdřív vytvořit.
Funkce vedoucího mužstva a hlavního skauta byli již obsazeny, tak se rozdělovali
další. Prezidentem klubu se stal starosta Zelený, protože se do ní dosadil
sám v době, kdy ostatní byli na pauze ve vedlejší místnosti nebo v křoví.
Jeho tajemníkem se na návrh starého Lízala stal Alois Brblavý, protože
když prý s takou volovinou přišel, ať taky ví, co to obnáší. Do funkce
pokladníka klubu byl nominován hostinský Točka. Ten se nominaci tvrdě bránil
argumentací, že nezná financování sportovních klubů. Argument prezidenta
Zeleného, že je jediný notorický abstinent v téhle vesnici a hravě proto
na první pohled rozeznává všechny bankovky i mince, byl však tvrdší a všichni
ho přijali s bouřlivým potleskem a další rundou na účet místního úřadu.
Lékařem mužstva se stal Teofil Krpáč, protože byl jediným doktorem ve vsi.
Ozvali se sice hlasy, že Krpáč je veterinář, nebylo to ale nic platné,
mužstvo potřebuje doktora, ať je, jaký chce.
Postupně se porozdělovaly další méněvýznammé funkce jako např.
masér, brusič, ledař, hlasatel, časoměřič, hlavní pořadatel a trhač vstupenek.
Všechno šlo jako po másle. Zmatek, chaos a nepokoj nastal při přidělování
dvou nejvýznamnějších funkcí. Trenérem chtěl být každý. Chlapi se začli
mezi sebou hádat, vadit, řvát na sebe a byly by se do sebe i pustili, kdyby
nezasáhl starosta a prezident klubu v jedné osobě. Poměrně demokratickým
způsobem dal možnost téměř každému. Všichni přítomní dostali tušku a papír
a měli za úkol napsat svého kandidáta na post trenéra a důvody, proč by
ho tam chtěli mít. Podle očekávání téměř všichni napsali sami sebe a jako
důvod uváděli, že prý slyšeli, že hokejový trenér má vysoký plat a všichni
si chtějí vylepšit rodinný rozpočet. Pouze místopředseda místního statku
Josef Vedlejší napsal, že je mu to jedno a že on sám chce být asistentem
trenéra. Jako důvod uvedl, že je celý život nečí asistent, poradce a místopředseda
a na tyhle funkce si už zvykl, tak proč to měnit. Návrh byl jednoznačne
přijat a začalo se výběrové řízení na to, kdo bude Vedlejšímu dělat šéfa.
Po další bouřlivé debatě, kdy postupně vypadávali z kola ven ti, kteří
byli v něčem jen o málo horší než ti druzí, se širší výběr zredukoval na
pět chlapů. Ti se mezi sebou málem pobili. Vše ale vyřešil hostinský Točka,
který si vzpoměl, že momentálně nepřítomný Karel Vlezlý, mezi všema známý
i jako Všudybýlek, byl kdysi před 15 lety čtyřikrát na prvoligovém hokeji
ve městě. V tu chvíli bylo ticho. Všichni museli uznat, že takovou zkušenost
s hokejem nikdo z nich nemá. Volba trenéra mužstva pak už nebyla ničím
narušena a Všudybýlek, ač v nepřítomnosti, se stal hlavním koučem nášho
hokejového mužstva.
Ačkoli bylo na programu schůze ještě několik bodů, pro dnešek
to stačilo. Vždyť i zítra je den. Začátek je vždycky těžký a proto to netřeba
honit. Hlavné je, že už máme funkcionáře.