1.část

 Jednou jsme zase takhle s chlapama z obecního úřadu seděli na jejich pravidelné schůzi obecního zastupitelstva. Kvůli dlouhodobě trvající rekonstrukci místní zasedačky se schůze opět konala v hostinci U sedícíh volů, jednoho z dvou kulturních stánků v naší obci. Tím druhým byl samozřejmě kulturní dům, kde se však kromě občasných diskoték žádná jiná kultura neprovozovala. Jako na potvoru i v ten den bylo děsné vedro. Ostatně, když je srpen a poledne, tak obvykle vedro bývá. Obecné zastupitelstvo se proto sešlo v tílkách a trenýrkách a připomínalo spíše fotbalové mužstvo. Jedinou vadou tohohle seskupení byla matrikářka Blažena Píchavá. Sprvu odmítala jakékoli přiblížení se hospodě, nakonec však podlehla mužské přesile. Přišla však oblečená jako do kostela, což samozřejmě neunikalo pozornosti každého návštěvníka hospody. Darmo, černé kostelové šaty, které zahalovali nepůvabnou postavu matrikářky od krku až k patám, působili v letních třicetipětistupňových parnách dosti netradičně.
 Poklidná schůze probíhala obvyklým způsobem.  Nekteří z nás už chtěli i odejít, přítomnost starostu jim v tom ale morálne bránila. Už se zdálo, že schůze skončí jako obvykle konzumací blíže neurčeného většího množství alkoholických nápojů, když se z pléna i ze země zvedl místní kritik všeho možného i nemožného Alois Brblavý, kterému všichni v obci přezdívali Brůča, a zahlásil:
- Na naší vsi nám chybí sport.
 Tahle věta udeřila všechny jako blesk z čistého nebe. Všichni čekali, co doplňujícího z Brůči vyleze, ale vylezlo z něho jenom všech těch devatenáct piv, které stihl vypít. Samozřejmě, že vrchem. I tak však tahle otázka zazněla a bylo potřeba se s ním dál zapovídat.  Starosta už ale nemohl vydržet žízeň a s vyhlášením, že se to projedná na nejbližší schůzi, tuhle rozpustil a exnul svoje dnešní první tři piva. 
 Nám to ale nedalo, a začali jsme přemýšlet nad motivem a smyslem Brůčovho prohlášení.
- Komu tady chybí sport, vážně se zeptal hostinský Vendelín Točka. Začal se totiž bát o kšeft, protože kdyby chlapi chodili na sport, nechodili by do jeho hospody.
- Nikomu nechybí, vždyť ve vsi máme fotbal a tady v hospodě televizi, zazněla kdesi z kouta odpověď. To se projevil Tonda Šmudlínek, přezdívaný Sněhurka. Zjevně mu ale ušla ta skutečnost, že televize v hostinci U sedících volů byla černobílá a fungoval na ní jenom jeden kanál a i ten byl permanentně naladěn na stanici, která o sportu neinformovala ani v hlavní zpravodajské relaci, a místní fotbalový klub se vehementně usadil na konci tabulky osmé ligy okresního přeboru, což v řeči čísel a faktů znamenalo, že od něho horší byl už jenom klub, který si utvořili děcka hrající fotbal na ulici proti svým vrstevníkům z vedlejší  vesnice. 
Místní zastupitelství strnulo. Vážně, v naší obci kromě obstarožních fotbalistů nebylo o sportu ani slechu. S tím by se mělo něco dělat. Začala vážná diskuse o tom, co s tím dělat. V tu chvíli se zvedla uražená Píchavá se slovy, že pro chlapy se ve vsi udělá téměř vše, a pro ženy vůbec nic a těchto důvodů se dál nemíní podílet na vedení obce a nebude chodit na zasedání obecního zastupitelstva. Hostinského Točku tohle prohlášení zjevně potěšilo a na rozloučenou daroval matrikářce basu piva. Ta to uraženě odmítla a začala zvažovat svůj odchod z téhle obce.
První problém nastal, když se chlapy chtěli dohodnout, který sport by naši obec proslavil. Padaly různé návrhy. Jedni chtěli, aby to byl box. Prý náš místní debil Franta Tupohlav by byl na tento sport jak stvořený. Snese každou ránu a na každou má odpověď v podobném duchu. Jeho 180 kilo živé váhy a totálně vyčištěnej mozek zase zaručovalo bezproblémové zápasy. Frantovi stačí říct, že když toho druhého sundá, dostane zadarmo 10 piv, on toho druhého za těch 10 piv opravdu sundá. Pak se ale objevili námitky, že Frantu jako místního maskota nemohou nechat mlátit, tak se od boxu upustilo. Další návrh směřoval více ke kultuře ducha. Po poznámce Vendelína Točky, že šachy se dají hrát i v hospodě při pivě, byl návrh jednomyslně přijat. Někteří borci hned chtěli začít hrát, ale narazili na dvě drobné chybičky krásy, které však byly v dané situaci jen těžko řešitelné. Jednak v hostinci neměli žádnou šachovnici a jednak nikdo z přítomných šachy hrát neuměl. S těžkým a hlasným smutečním povzdychem byly proto nuceni zamítnout i tenhle úžasný návrh. 
V průběhu schůze padlo pak ještě několik dalších návrhů, jako například skok do dálky nebo výšky, vrch koulí nebo čímkoliv jiným, lezení (Bylo tím myšleno lezení po skalách, ale návrh byl hned zamítnut, protože 80 procent přítomných oponovalo tím, že mají lezení dost, když lezou po zavírací době z hospody domů.), jachting, skoky na lyžích, a jiné. Antonín Skopeček dal do placu také návrh i na akrobatické létání, hned byl však přerušen s tím, že jedině on má s tím bohaté zkušenosti. Tonda při své váze 45 kg má totiž při silných poryvech větru značné problémy udržet se na zemi. A k tomu má doma starou, o které prohlašuje, že si kvůli ní musel na své auto koupit dálniční známku pro náklaďáky, protože když ji někam veze, celková hmotnost vozidla se závratně blíží k hodnotě plně naložené dodávky. A když občas přijde Toník domů pod parou, po úderu své staré nezřídka skončí letem přes zavřené okno na ulici.
Když se blížila zavírací doba a hostinský Točka už chtěl další diskusi přesunout na další den, z kouta se ozval stařičký Vlastimil Suchý:
- Ne že bych se v mých pětadevadesáti letech zrovna hrnul do sportování, ale proč vymýšlet a provozovat takové zvláštní a šílené sporty, jaké jste tu navrhovali. Můj syn, který, jak všichni víte, žije v Kanadě, celý čas nesnil o ničem jiném, jen o ledním hokeji. Prý je to v Kanadě národní sport. Tak když se západu ve všem strkáme do řiti, tak proč by jsme nemohli hrát i jejich národní sporty.
V tu chvíli všichni ztichli. Vždyť ten děda má vlastně pravdu. A kromě to jsme přeci zemí mistrů světa i olympijských vítězů. Tak jak by to bylo, kdyby v zemi, která je hrdá na Jádra, Haška, Hrdinu, Hlinku, Martince, Holíka, Holečka a jiných, existovala vesnice, kde se nehraje lední hokej. Po krátké bouřlivé ovaci starosta Květoslav Zelený třískl pěstí do stolu a se slovy „Schůze je skončena!“ objednal pro všechny přítomné za obecní peníze další sud piva. Hostinský Točka smutně vzdechl a mrmlajíc něco v tom smyslu, že šachy jsou i tak pro chytré lidi a ne pro bandu ožralů, šel narazit další sud.

Vše bylo zpečetěno. V naší obci se bude hrát lední hokej.