HC Keramika Plzeň 1999/2000

Říká se: "Co Čech, to trenér." I já jsem se rozhodl zahrát si na trenéra (a v závěru i na manažera) svého oblíbeného klubu HC Keramika Plzeň.

Problém trenérů je v tom, že o hráčích těžko může říkat přesně to, co si myslí, protože by to mohlo vypěnit spoustu zlé krve a v konečném důsledku by se to obrátilo proti samotnému trenérovi. Mlčeti zlato ale pro fanoušky neplatí. Ti si za přístup na stadion platí a mohou si říkat, co chtějí…

Hráči jsou pro ně v podstatě šachové figurky. Stejně jako pro manažery. Ještě bych chtěl dodat, že i já aktivně sportuji a vím, jaké to je, když se člověku nedaří a třeba zkazí snažení celého mužstva. A ostatní ho pak zkritizují do morku kosti. Berte můj článek jako subjektivní názor člověka, který má hokej rád, rozhodně si nedělám patent na pravdu.

Nepostradatelným článkem plzeňského týmu je brankář DUŠAN SALFICKÝ. Podával po celou sezónu poměrně spolehlivé výkony. Má vynikající postřeh, vychytal obrovský počet sólových nájezdů a střel z bezprostřední blízkosti. Jeho největší slabinou je rozehrávání puků. Při jeho výjezdech za branku a svérázných rozehrávkách trne často celý stadion. Na druhou stranu nám Dušana díky této slabině těžko sebere NHL… Bohužel občas pod tlakem dělá chyby. Památný je jeho kiks ze sezóny 1998/99, kdy si za stavu 2:1 na zápasy pro Plzeň hrůzostrašně srazil ve čtvrtém zápase pět vteřin před koncem nahození Jaromíra Kverky z půlky kluziště do vlastní sítě. Sparta zápas vyhrála 2:1 a doma si již postup nedala vzít. Loni opět neunesl tíhu čtvrtého zápasu čtvrtfinále play-off, když pustil v 1. třetině tři laciné góly a odešel na střídačku. Zpočátku se mu nedařilo i v reprezentaci. Postupně si však na psychickou zátěž zvyká. Prodloužení smlouvy s Dušanem Salfickým o další dva roky je možná nejdůležitějším předpokladem pro případné úspěchy Plzně v dalších sezónách. Na postu dvojky se v první polovině soutěže střídali nadějný junior PETR JEŽ, který si zachytal v extralize jen několik minut, s "nadějnou posilou z Opavy" RADKEM MASNÝM. Jež seděl na lavičce při domácích,zápasech, Masný při utkáních venku. Salfický nastoupil ve všech zápasech od začátku, Masný se do branky od prvních minut dostal pouze v zápase Kontinentálního poháru s Osvětimí. V médiích se objevily zprávy, že Plzeň zápas podcenila, ale ti, co viděli to, co viděli, to tak nevidí. V ofenzivě nehrála Plzeň špatný hokej. Brankář Osvětimi Slovák Jaroslav Brňo zachytal velký zápas a proti svému protějšku Masnému čněl jako maják nad hlubokomořským příkopem. Náš brankář podal výkon, k němuž se těžko hledají adjektiva.  Než se znovu rozčilovat, zůstanu u otřepaného "No Comment." A doplním fakta. Z deseti středně těžkých a lehčích střel dostal šest branek. Poláci postupně začali střílet i z vlastní třetiny. Jeho laxní přístup k tréninku byl legendární. Říká se, že tréninky prokládal větami typu: "V zápase bych tohle chytil." Masný si asi neuvědomoval, že o úspěchu rozhoduje tvrdá práce, v obchodu tomu tak často není. Na závěr sezóny k nám přišel z Písku Robert Slávik. Na jihu Čech chytal ve slušné formě, zejména pak v 1. polovině 1. DZ ligy. V Plzni si zachytal jen málo a za rozhodnutého stavu, takže těžko hodnotit. Jednou seděli na střídačce i mělnický PETR KŮS a junior TOMÁŠ KŘÍŽEK.

Plzeňský kapitán JOSEF ŘEZNÍČEK v letošní sezóně dost slevil ze své loňské formy. Jeho přehled a finální přihrávky při přesilovkách jsou v Plzni bezkonkurenční, nicméně si letos neodpustil nebývale mnoho chyb v rozehrávce, za které Plzeň zaplatila gólem. V play-off se však rozehrál a chyb se vyvaroval. MARTIN ČECH v Plzni neustále herně roste a dozrává v reprezentačního obránce. Svého bratra hájícího budějovické barvy (rovněž s trojkou na zádech) předčí zejména v bruslení a ve schopnosti zavést puk do útočné třetiny. Zavážení puků bylo dlouhá léta v Plzni doménou Ivana Vlčka, Čech se mu nyní už vyrovná. Mladickou nerovnovážností snad lze omluvit jeho občasné přihrávky napříč vlastní obrannou třetinou, které ne vždy zůstaly nepotrestány. Největším zklamáním sezóny pro mě byly nevýrazné výkony JIŘÍHO HANZLÍKA. Závěr loňské sezóny mu vyšel skvěle a nebýt zranění, zahrál by si i v reprezentaci. Letos si v ní sice zahrál, ale svému reprezentačnímu spolehráči z obrany Martinu Čechovi to spíše kazil. Oproti ostatním plzeňským obráncům nebyl příliš důrazný. 

Nestárnoucí IVAN VLČEK opět dokázal, že nepatří do starého železa. V letní přípravě patřil k tahounům a i přes handicap pomalejšího bruslení zůstal tahounem i po celou sezónu. Je to nejtvrdší bek Západočechů, je stále schopný projít s pukem od vlastní branky do útočné třetiny, ať proti němu stojí skoro jakákoliv obrana. Funguje taky jako největší bitkař, který potrestá každou nespravedlnost. Pokřik "Ivane, bíííííí!" patří už k plzeňskému folklóru. JAROSLAV ŠPELDA se v průběhu sezóny rozehrál k velmi solidním výkonům. Připadalo mi, že se jen obtížně zbavoval některých "dézetligových" návyků, které si přinesl z Berouna. Zejména občas podceňoval forčekující protihráče. Jeho branka Vsetínu na 2:1, kterou ukončil účet plzeňských střelců v této sezóně, byla spíše výjimkou. Velice málo totiž střílí, ale to je vleklý problém všech plzeňských obránců. Velkou oporou mužstva se stal PETR KADLEC. Poslední konstruktivní bek pražské Slavie upadl v nemilost manažera Jaromíra Látala, který o něm mnohoznačně prohlásil: "Nechci říct, že za všechno může Kadlec, ALE…" Do Slavie místo něj odešel Pavel Geffert. Tato výměna je na první pohled výhodná, ale ve skutečnosti to není tak úplně pravda. Stárnoucí útočník Pavel Geffert v Plzni odvedl velký kus práce, ale už je asi za zenitem své výkonnosti. Odešel do Slavie na přestup, zatímco Kadlec jen na hostování a po sezóně se vrací zpět do Slavie. Tohohle kluka je škoda. Na svůj věk má neuvěřitelný přehled. Bývalý reprezentant je velice platný v přesilovkách a velice spolehlivý i v defenzivní činnosti.

JIŘÍ DOBROVOLNÝ přišel před sezónou ze sestupující Jihlavy. Dostal ve finální fázi přednost před Slovákem Matejem Buknou a upřímně řečeno, moc se neosvědčil. Sehrál několik vyloženě špatných zápasů, diváci celé republiky viděli jeho hrubky v televizním zápase v Třinci (4:3 pro Oceláře). Je to ještě mladý kluk, ale z Jihlavy by se mi líbil víc třeba Zápotočný… V několika zápasech si zahrál i plzeňský junior PETR CHVOJKA. Mohl se stát slavný na Kontinentálním poháru v zápase se Zvolenem. Šel na trestnou lavici odpykat dvouminutový trest za faul brankáře a po uplynutí trestu skočil poprvé v životě na led v dresu dospělé Keramiky a okamžitě se dostal do sólového nájezdu. Nedal. Ještě na sobě musí hodně pracovat, ale těžko očekávat od osmnáctiletého obránce, že nebude dělat chyby. Několik zápasů odseděli na střídačce PETR FIALA a MICHAL HERZIG, který dokonce v jednom přípravném zápase o zimní přestávce skóroval. Jeden vydařený zápas základní části (ve Vsetíně) sehrál i liberecký obránce MARTIN VÝBORNÝ. 

V první části extraligy nastupoval celkem stabilně MAREK ČERNOŠEK. V Plzni mezi obránci příliš nevynikal, ale nedělal téměř žádné zbytečné chyby. Plzeň však v polovině sezóny potřebovala útočníka. Mojmír Musil nezacelil díru po Pavlu Geffertovi, a tak výměnou za bývalého karlovarského obránce přišel z Litvínova "zloděj plzeňských bodů" JOSEF STRAKA, na severu Čech nevyužitý. Dost dlouho se rozehrával, dlouhá zápasová přestávka na něm byla znát, ale na konci sezóny sehrál několik velkých zápasů. Jeho nevýhodou je pouhých 171 cm výšky, o to je však průbojnější. Stal se tedy nejmenším hráčem Plzně (nejmenším hráčem play-off tedy není Josef Řezníček, jak říkali televizní komentátoři,  Pepa je o celý centimetr vyšší…). Straka zaujal plzeňské funkcionáře pravděpodobně tím, že se v zápasech Plzně s Litvínovem stal dvakrát jediným střelcem svého týmu. Jednou rozhodl o výhře 1:0 a podruhé o remíze 1:1.

Plzeňský druhý útok stál na PETRU KOŘÍNKOVI. Hráč, který před lety neodcházel z Plzně v dobrém, se po sestupu svého mužstva z finské ligy vrátil neočekávaně domů a stal se obrovskou posilou. Táhne většinu útoků, skvěle se doplňuje s Pavlem Vostřákem. Jeho hokejové kvality jsou nesporné, jeho občasné snahy vykoledovat si faul však někdy překračují hranice fair-play. V reprezentaci k mému velkému zklamání příliš nepřesvědčil. Na Baltica Cupu mu spoluhráči příliš nepřihrávali a na Sweden Hockey Games zase Kořínek se Špaňhelem vynechávali v kombinacích Čajánka. Jinak si Kořínek nominaci na MS zasloužil zejména ve stříbrné sezóně 1991/92, kdy na ledě létal jako česká raketa. Možná právě proto, že v Čechách ještě nikdo raketu nevyrobil, nejel Kořínek na mistrovství světa… PAVEL VOSTŘÁK v letošní sezóně konečně vydržel hrát dobře po celou sezónu, nejen v jejím začátku. Navázal vedle Kořínka na někdejší vynikající souhru útoku Vostřák-Porák-Navrátil a možná by stálo za úvahu, zda by Vostřák neměl táhnout třeba třetí útok, který ať už v jakémkoli složení, jen zřídkakdy rozhodoval zápasy. S Kořínkem a Vostřákem nastupoval v závěru sezóny na levé straně MILAN VOLÁK, jinak ortodoxní pravé křídlo .Jeho forma už dlouhá léta není úplně stabilní, ale do Vánoc se vždycky zatím rozjel. Letos se nerozjel, naopak ještě brzdil. Moc jsem mu přál, aby se rozehrál, ale dlouho jsem hledal sportovní odvětví, ve kterém by se se svojí "rychlostí" uplatnil. Snad korespondenční šachy. Hráč, který sám sebe v médiích popisuje jako bojovníka, se po většinu sezóny na ledě schovával a i díky jemu souhra třetí formace vázla. Teprve po zařazení ke Kořínkovi s Vostřákem se trochu zmátořil, ale upřímně řečeno, mezi takovými hráči by ožil snad i mrtvý. Ve svých třiatřiceti letech nepatří k nejperspektivnějším, nicméně kdysi nejlepší nereprezentant naší ligy má pořád ještě prudkou a přesnou střelu a jeho několik čtyřgólových zápasů patří k velkým zážitkům plzeňských fanoušků. Když to na něj přišlo, střílel branky přímo z buly, obstřelením rozhodčího i zpoza branky. Jó, to byly časy…

MARTIN ŠPAŇHEL je hráč bezesporu s obrovským potenciálem. Zlínem zatracený talent vyniká svojí rychlostí. Někdy je dokonce rychlejší než myšlenka sama. Pořád se však vkrádá na mysl podezření, že Plzeň bere jako odrazový můstek pro svůj návrat na severoamerický kontinent - tentokrát už ale do vysněné NHL a neodevzdává vždy stoprocentní výkon. Hráči, kterého kdysi vyměnili za Pata Falloona, se zejména v play-off nedařilo, byl na ledě při spoustě inkasovaných branek a špatný dojem ze svých výkonů smazal částečně jen, přiznejme si že šťastnou vyrovnávací trefou ve čtvrtém zápase s Třincem na 3:3 v 59. minutě. Jeho výkony v základní části připomínaly sinusoidu. Rychlý byl ale pořád, při Utkání hvězd se stal vítězem soutěže o nejrychlejšího bruslaře extraligy. Stal se idolem plzeňských dívek. Když přišel ZDENĚK SEDLÁK po loňské "zabité" sezóně výměnou za Navrátila, klepal jsem si na čelo, ale když pak Milan Navrátil dočasně ukončil kariéru, přestal jsem si stěžovat  Jako levé křídlo odváděl vynikající práci v defenzivě a probojoval se i do reprezentace. V období před Švédskými hrami chytil i střeleckou fazónu. Tento jinak velice spolehlivý hráč doslova vyhořel v play-off. Nedařilo se mu ani v útočné ani v obranné fázi a nakonec se zranil.

Bratr Tučňáka Martyho MICHAL STRAKA prožil v Plzni jednu ze svých lepších sezón. Před třemi lety byl téměř na odpis. Moc a moc se trápil, ale dokázal těžkou krizi překonat. Přes své nižší tělesné parametry se dokáže prosazovat i proti mnohem silově disponovanějším hráčům. K vynikajícímu bruslení přidává i velkou bojovnost. Série se Vsetínem mu však příliš nevyšla, jako ostatně celé první řadě. Útočné akce často brzdil zbytečnými přihrávkami dozadu, zbytečně se příliš bál, aby neudělal chybu. Z plzeňského týmu vstupuje na led jako poslední a vždycky se pokřižuje.  MILAN ANTOŠ první polovinu sezóny odehrál velice matně, v některých fázích mě připadal už dokonce naprosto "netrejdovatený". Typickým obrázkem jeho hry bylo, že zavezl po levé straně puk do třetiny a tam v nejlepším případě puk zašlápl, většinou však ztratil. Bývalý slávistický kapitán, za jehož odchod horovali ve své době téměř všichni slávističtí fanoušci, podobně jako letos podepisovali petice za zrušení slávistické hymny od Michala Davida, působil dlouho jako leklá ryba. Postupně však ožíval a začal patřit opět ke klíčovým hráčům Plzně. Jeho forma kulminovala v sérii se Vetínem, zejména pak v závěrečném lerošním vystoupení Keramiků. Parametry má ideální, jen ta flegmatická povaha.

Zklamáním  byly pro mě výkony DAVIDA POSPÍŠILA. Vynikající hokejista zůstal letos hodně dlužen své pověsti. Skvělý technik se utápěl v kličkách a krasobruslařských finesách, jakoby teprve s příchodem play-off Davidovi začínala sezóna. Začal se nadechovat již v posledních zápasech základní části, ale právě on to byl, kdo vyrobil kritickou hrubku, po níž Jaškin vyrovnal na 2:2, Plzeň poté propadla strachu z porážky a přišel konec sezóny. Pospíšila vyhlásili nejlepším hráčem zápasu… V následující sezóně bude hrát o novou smlouvu a to někdy může s hráčovým výkonem dělat divy. V očích extraligových fanoušků se dvěma góly Čechmánkovi ve 2. zápase semifinále play-off zviditelnil mladíček MICHAL JESLÍNEK. Vynikajícímu bruslaři věští trenér Rulík velkou budoucnost, ale Michal bude muset hodně přitvrdit v osobních soubojích. Jeho měkká hra připomíná hru starých pánů. Kromě bruslení má také neuvěřitelně rychlé šikovné ruce. Letos na jeho souhru s Petrem Úlehlou hodně spoléhal prvoligový Písek. PETR ÚLEHLA letos moc šancí nedostal a s tím málem příležitostí, které dostal, ne vždy naložil ideálně. Osobně si přesto myslím, že to v hokeji někam dotáhne. Ví, co chce, je plně oddaný hokeji a když může hrát hokej v klidu (jako třeba v Písku), jeho výkon neuvěřitelně stoupá.

JIŘÍ JELEN hrál určitou dobu v základní sestavě. Zařadil se mezi nejtvrdší hráče, do povědomí vstoupil ostrým zákrokem na Vladimíra Vůjtka. V některých zápasech podal dost solidní výkon, ale v jiných vyloženě zklamal. Po kontinentálním poháru vedení Keramiky odeslalo na hostování do konce sezóny do Liberce MOJMÍRA MUSILA. Tři a půl roku vedení Keramiky věřilo, že se nejlepší střelec Berouna, kde se mu přezdívalo Charlamov, a jednu sezónu také celé první ligy prosadí také v extralize. Žel, nepodařilo se. Těsně po příchodu do Plzně šokoval svým padáním do přihrávek v útočném pásmu soupeře a neuvěřitelnou obětavostí. Postupně ale těchto prvků v jeho hře ubývalo a přes některé světlé momenty (většinou šlo o zápasy se Vsetínem a Zlínem - asi jehi oblíbení soupeři) nepřinášel týmu to, co si od něj vedení slibovalo. Často se na ledě schovával a k obratu k lepšímu nepomohla ani každoroční změna čísla dresu. V Liberci se zpočátku trápil, postupně však začal střílet jeden gól za druhým a vyhrál kanadské bodování i soutěž střelců skupiny o udržení v 1. DZ lize. Absolutním unikátem Mojmíra Musila je jeho letošní hattrick v utkání se Šumperkem, kdy všechny tři branky vstřelil v oslabení.

Pověstný golfák PAVLA GEFFERTA už v Plzni nevídáme. Po jeho mohutném nápřahu si často ještě obránci soupeře mohli střihnout, který z nich padne do střely. Nutno dodat, že rychlost Pavla Gefferta se každým rokem snižovala, nicméně střelec to byl pořád prvotřídní.  Na lavičce seděl v prvních zápasech soutěže RADEK SVOBODA, než ho vedení plzeňského týmu odeslalo do Prostějova. Na Kontinentálním poháru nastoupil za Plzeň i VLADIMÍR BEDNÁŘ, který ale nehraje stabilně ani za Beroun. V Plzni se spekulovalo, že mu povolání k mužstvu "zařídil" jeho stejnojmenný otec, dlouholetý reprezentant a nyní trenér mládeže. Mužstvo bylo podpořeno vynikající prací trenérské dvojice MAREK SÝKORA - RADIM RULÍK.

Na závěr si zahraju trochu na manažera. Co bych udělal se stávajícím kádrem? Předně bych se pokusil přemluvit Roberta Jindřicha k návratu do Plzně z farmy San Jose a zkusil sehnat peníze  na návrat Jaroslava Bednáře. Sice právě podepsal novou smlouvu v IFK Helsinky, ale peníze jsou všemocné… Bez hráčů tohoto kalibru ligu těžko kdy vyhrajeme. Z obránců bych asi propustil Dobrovolného a zkusil vyměnit Hanzlíka (jako reprezentant má jméno) za nějakého útočníka, nejlépe třineckého Ujčíka, což je vynikající hráč ale po letošní nevydařené sezóně zřejmě v Třinci končí. Jako alternativu bych se pokusil získat dva z litvínovské trojice Branda,  Kubinčák, Kotrla. Litvínov obránce potřebuje jako sůl. Z 1. DZ ligy bych klidně ještě jednou dal šanci odchovanci Tomáši Klimtovi, který si v Mělníku dělá s protihráči, co chce. V případě nečekaných problémů se nabízí řešení v podobě chomutovského Martina Ťupy do obrany (jeho přihrávky mají oči a umí dobře vystřelit, má velký přehled, otázkou zůstává, co by s ním udělaly souboje jeden na jednoho třeba s Dopitou…) a mělnického Michala Havla do útoku (průbojný hráč s extraligovou budoucností).  Otázka dalších odchodů je nepříjemnější. Bez vysvětlování uvedu jména: Milan Volák, Zdeněk Sedlák, Jiří Jelen. Je třeba počítat i s odchodem Martina Špaňhela do NHL…

Adova analýza plzeňského mužstva a fanoušků