TVRDĚ A NESMLOUVAVĚ
Kritický pohled na 64. MS

(Pozn. Ada: Připomínám, že jde o subjektivní zhodnocení světového šampionátu. Z vítězství našich mám obrovskou radost, i když to třeba následující řádky příliš nezdůrazňují.)

64. mistrovství světa je za námi. Nedočkali jsme se žádného atentátu, loupežných přepadení, otrav ze špatné stravy či jiných přehmatů a selhání, ba co víc - nepřišel ani mnohými očekávaný propadák našich hokejistů. Naopak. JSME OPĚT MISTŘI SVĚTA! Česká republika ve finále mistrovství světa porazila slovenské bratry 5:3 a obhájila titul mistra světa. Všechny české deníky pěly ódy na naše hokejisty na titulní straně. Čeští fanoušci znovu vyrazili na Staroměstské náměstí sledovat finále na velkoplošné projekci v hojném počtu. Tentokrát se jich sešlo asi 15 tisíc. Poněkolikáté v krátké době jsme poslouchali dojemná slova o tom, jak malá zemička v srdci Evropy dokázala přemoci celý velký svět, vypořádat se s problémy, které sužovaly její reprezentanty a dobýt zlaté medaile. Já žádné podobné věty přidávat nebudu. Pro mě je zlatá medaile našich hokejistů z mistrovství světa převeliký zážitek, ale kdybych přidal patetická slova, připadal bych si jako lhář. Až moc dobře jsem viděl i odvrácenou stranu našeho boje o nejcennější kov.

Čeští hokejisté tak trochu prožívali pocity neporazitelných. Neskutečným a neobjektivním způsobem si stěžovali v klíčových zápasech na výkony rozhodčích. Po jediném prohraném zápase s Finy udělali z celkem kvalitně pískajícího rozhodčího Anderssona neschopného nekňubu, který neví, co dělá. Po finále se Slováky se naváželi do kanadského rozhodčího Achessona, který sice Čechy v polovině zápasu hodně vylučoval, ale naši hokejisté si tresty zavinili sami. Příliš sympaticky nezněla ani věta Jiřího Dopity, který na otázku ohledně přípravy na střetnutí s Lotyšskem prohlásil: "Lotyše uvidím až při zápase a to stačí." Mimochodem v tomto střetnutí nezávislý zahraniční tisk psal o pomoci rozhodčích našemu týmu.

Nezapomínejme, jaké štěstí jsme při zisku titulu měli loni. Letos nebylo menší. Tentokrát naši hokejisté sice vybojovali titul nezávisle na výsledcích ostatních týmů, nikoli však nezávisle na zkratech jednotlivců. Arturs Irbe daroval našim klíčový gól (i když postřeh Varadi také není bez zásluh), v následné přesilovce za protesty dali naši vedoucí gól a v další výhodě jednoho muže v poli, které se smáli všichni soudní fanoušci, naši rozhodli zápas.
S Kanadou jsme zvítězili především díky Romanu Čechmánkovi, který si zaslouží úctu všech českých fanoušků. Kanada měla místy drtivou převahu. Chvílemi jsem měl pocit, že je otázkou času, kdy "Maple Leafs" puk za brankovou čáru "nějak" dotlačí, ale přišla fatální chyba Joseho Theodora a Kanaďany rozhodčí počítal po tvrdém úderu Reichla až do konce zápasu.
Teprve ve finále jsme byli lepší než Slováci. Letos jsme oproti loňsku nemuseli spoléhat na cizí pomoc, přesto se nemohu ubránit pocitu, že mistrovství světa za nás vyhráli jiní, a budu konkrétní - Irbe, Theodore, trenéři Finska, USA, soudržnost ruského týmu a originální metody švédského hokejového svazu.

Objektivně řečeno, Arturs Irbe odchytal skvělý šampionát. Především jeho zásluhou se Lotyšsko dostalo až do čtvrtfinále, kde také chytal dobře, ale jedna jediná chyba přišla v tu nejméně vhodnou chvíli. Jose Theodore byl zvolen do B-týmu All-Stars. Přesto v kritických momentech, kdy šlo o medaile, svůj celek nepodržel. Celá Kanada prostřednictvím kabelové televize TSN (obdoba americké ESPN) mohla vidět, jak si možná střelu, možná nahození Roberta Reichla, směřující mimo branku, sráží do vlastní sítě. V souboji o bronz pak předvedl podobný kiks při střele Tuomainena. Jinak chytal dobře, ale v kritických momentech tým nepodržel. Proto jeho nominaci do All-Star-Teamu "B" nechápu, podobně nejsem nakloněn jmenování Martina Procházky nejužitečnějším hráčem šampionátu, i přesto, že Martin Procházka je jeden z mých nejoblíbenějších hráčů. Na druhou stranu, já jsem v Petrohradu nebyl na rozdíl od těch, co o jménech rozhodovali.

Být finským fanouškem asi bych těžko psychicky snášel podivuhodná rozhodnutí pana Hannu Aravirty. O finské lize se říká, že je nejlepší v Evropě. Mistrem ligy se stalo TPS Turku, kde útok Rintanen-Nurminen-Kallio válel bez nadsázky jako Paterův útok ve zlatých časech v AIK Stockholm. Třetí místo Hameenliny zařídil "útok rytířů" Hentunen-Kapanen-Parsinen. Stříbrnou medaili doslova vychytal Jokeritu Helsinky Pasi Nurminen, o kterém nejen čeští krajánci ve finské lize tvrdili, že je z trojice finských brankářů nejlepší. Aravirta šel svojí cestou, která se bohužel příliš neosvědčila. Vítěze kanadského bodování základní části i play-off Nurminena nahradil v útoku Jokinen a místo Parsinena jel do Petrohradu Lind. Mladý brankář Nurminen působil na šampionátu jako trojka, a v nejdůležitějších zápasech nechytal i přesto, že jak Toskala proti Rakousku, tak Sulander proti Kanadě vyhořeli na celé čáře. V semifinále pak Toskala v nejdůležitějším zápase sezóny zklamal podruhé. Teprve v souboji o třetí místo dostal brankář z Jokeritu šanci a potvrdil svoje kvality. Zbylé dvě finské řady s veterány Helminenem a Tikkanenem hrály s výjimkou zápasu o bronz, kdy byla Helminenova řada celkem vidět, podstatně hůře než oba útoky z finské ligy. a oba veteráni již jen vzpomínali na zašlé doby. Zejména proslulé levé křídlo Esa Tikkanen nestačilo, časy souhry s Waynem Gretzkym dávno minuly. Podle vlastního vyjádření však letošní šampionát nemusel být jeho posledním... Kdo ví, jak by oba "škrtnutí hráči" z Turku a Haamenlinny v Rusku hráli, ale Lind s Jokinenem mohli klidně vytvořit základ další úderné řady. Rekordní počet devíti hráčů z NHL Finům k obhájení loňské pozice nestačil.

Trenér USA Lou Vairo má sice italské předky, zná půlku týmu Slovenska z poloviny devadesátých let, dělal asistenta trenéra při "Miracle on Ice" v Lake Placid, vedl americký výběr na olympiádě v Sarajevu, dva roky působil jako asistent v týmu New Jersey Devils, přesto vsadil na špatného koně. Hvězda šampionátu se mohla jmenovat možná Robert Esche. NHL je pro Američany NHL. Můžeme tento krok pojmenovat různými jmény - americký instinkt, am. myšlení, am. logika, am. naturel, am. smysl pro improvizaci, rozhodně to Vairovi nevyšlo. Damian Rhodes sice proti Švédům podal dobrý výkon, i tak ale dostal tři góly a proslavil se zejména špatným výkonem proti Švýcarsku, který si zopakoval proti Slovákům ve čtvrtfinále, nejdůležitějším zápase turnaje.

Ruský tým je kapitola sama pro sebe. Rusové žijící v naší vlasti si v posledních letech museli vytrpět nejedno ponížení a není k tomu ani potřeba hokejové ostudy. Politika do hokeje nepatří, přesto si nejeden český novinář pochutnal na neúspěchu ruského týmu. Rusové přijeli do Evropy, protože chtěli reprezentovat svou zemi, nedokázali však vytvořit jednolitý tým. Hráči z Evropy a zámořské hvězdy nebojovali dohromady a navíc doslova katastrofou se ukázal tah dát důvěru talentovanému brankáři Bryzgalovovi, kterého do týmu prosadil čerstvě vyhlášený ruský hokejista století osmačtyřicetiletý Vladimir Treťjak. Jeho netradiční styl se neujal, ale kariéru má tento mladík ještě před sebou. Laciné góly Rusy srážely k zemi a brankář Podomackij, který chytal celou sezónu v reprezentačním celku, dostal důvěru až po dvanácté hodině.

Jediné Švédsko pracovalo na neúspěchu svého celku na mistrovství světa systematicky celou sezónu. Trenéři se střídali před každou reprezentační akcí, každý kouč měl své hráče, na které hodlal sázet, a tak kostra mužstva za celou sezónu vůbec nevznikla. Přesto v této souvislosti stojí za připomenutí, že švédští trenéři dali vale nedotknutelnosti NHL a pro špatné výkony v přípravě neváhali poslat domů obránce Erikssona z Chicaga.

Těchto problémů využily Češi a Slováci. Čechům sice odmítlo reprezentovat 12 hráčů, trenér Hlinka odešel do Pittsburghu, ale zůstala jim kostra týmu. V brance těžko překonatelný Čechmánek, v obraně Kučera a v útoku dvojice Reichel, Dopita. Slováky dal skvěle dohromady trenér Ján Filc. Tým okolo Miroslava Šatana s Jánem Lašákem v brance, který je sice ještě mladý a nezkušený, ale pořád ze slovenských brankářů nejlepší, dokázal využít slabší chvilky ostatních a dosáhl životního úspěchu. A to je možné očekávat, že Lašákovy výkony vzhledem k jeho mládí ještě porostou. Tah postavit tohoto mladíka do branky se ukázal jako vynikající. To, k čemu se neodhodlali trenéři Finska a Spojených států, v pravý čas provedl Ján Filc Přece jen, Pavol Rybár v letošní sezóně odchytal více zápasů ve slovenské reprezentaci než v extraligovém Znojmě! Výkony Šatana byly vskutku ďábelské, dával branky v nejdůležitějších momentech a stal se pro mě největší postavou celého šampionátu, v těsném závěsu za ním je Roman Čechmánek.

Čistě statisticky účelový pohled může říkat, že se oproti loňsku příliš nezměnilo. Vždyť z první osmičky týmů vypadl jediný tým - Rusko, které nahradili Lotyši. Přesto bylo letošní mistrovství plné velkých překvapení, outsideři se radovali z velkých vítězství, historii psalo Norsko senzačním vítězstvím nad Kanadou, Bělorusko a Lotyšsko zdolaly rovněž poprvé v historii Rusko, Slováci se dostali do finále šampionátu. Nejen velká vítězství a velké porážky napsalo 64. MS.

Nejsmutnějším týmem šampionátu byli bezesporu Francouzi. V základní skupině po vynikajícím výkonu zdolali Švýcary a pouze jejich prohra s Američany a vítězství Švýcarů nad Rusy je posílalo do boje o záchranu. Přes heroický výkon proti USA, kdy o remízu přišli ve zbytečném oslabení ve třetí třetině, se v zápase helvétského kříže se sbornou stal hokejový zázrak a Francouzi museli hrát o udržení. Po remíze s Rakouskem prohráli přes drtivý tlak v závěrečné třetině o gól s Ukrajinou. Poslední den vedli po dvou třetinách nad Japonskem 4:1 a Ukrajina v tu dobu vedla nad Rakouskem 2:0, což znamenalo záchranu galského kohouta. Jenže ve třetí třetině Rakušané otočili zápas a svěřenci trenéra Stephane Sabourina v šatně nepokrytě plakali.

To poslední Japonci si mohou výskat. Budou hrát o postup do A skupiny v asijské kvalifikaci s Čínou a Jižní Koreou. Při reálném zhodnocení situace je kvalifikace s těmito hokejovými nulami nejspíš pouhou formalitou. Tohle pochybné pravidlo o Japonsku však prý snad platí naposled. Krátkozrakými se však ukazují být i naši funkcionáři, kteří touží po tom, aby mistrovství světa hrálo pouze 12 účastníků. Letošní šampionát ukázal, že se hokejové národy svou kvalitou vyrovnávají a co jiného než konfrontace s těmi nejlepšími může přispět ke zvýšení popularity ledního hokeje ve světě. Jediným týmem, který svými výkony na MS na ostatní nestačí, byli letos Japonci...

Konečně rovněž v otázce nové haly nesouhlasím s našimi funkcionáři. Postaví se na Hagiboru nová hala se vším všudy za pro mě nepředstavitelných 1,5 miliardy korun a tato hala bude mít kapacitu pouhých 12 000 diváků. Praha je více než miliónové město, a když už se do stavby vkládají tak horentní prostředky, měla by mít hala podle mého názoru větší kapacitu, nejméně 18 000 lidí. Škoda, že to nemůžu nikde prosadit.

PS: Nepřehlédl jsem fantastické výkony, které vedle Čechmánka, Dopity, Kučery a Reichla, předvedli další naši borci: Sýkora, Výborný, Prospal, Varaďa a Kaberle (napsal bych i Buzka, ale ublížil si těmi vyloučení ve finále). Viděl jsem i tu českou partu, která fungovala výborně a v důležitých momentech se semkla ještě víc. Každá mince má rub a líc. A o tom lícu jistě napíše někdo jiný.

Ada