Přílet hokejistů očima Clousaeua (skrze TV)

(18.5.)  Chtěl bych také přidat svoji trošku do mlýna a vyjádřit se k příletu hokejistů a následné blamáži, kterou předvedli pořadeté oslav. Tentokrát z pohledu TV diváka, jenž sužován pekelnou kocovinou a tudíž nemohoucností kamkoli vyrazit, zůstal odkázán na televizní a rozhlasové zpravodajství.
  Přílet se jako tradičně opozdil. Co se dělo poté mě ale docela zarazilo. Na Ruzyňském letišti byla nastoupena skupina (dle V.Tittelbacha) náhodně vybraných fanynek ve věku kolem 15 let. Náhodně byly celé poeurotelované, náhodně se jako by na povel přeskupovaly, ale hlavně nestále ukrutně ječely "Mistři" a máchaly pěstičkami ve vzduchu. Skvělé přivítání, obzvláště uvědomíme-li si, že asi 100 m odsud byli natěšení opravdoví hokejoví fanoušci, kteří stejně jako loni utřeli na letišti nos.
  Celá akce se, již tak dost zpožděná, protáhla návštěvou premiéra ČR. Moc nerozumím tomu, proč premiér musí přijímat společensky unavené hokejisty na které čekají na náměstí davy a nemůže počkat do druhého dne, kdy by mohl národní tým uvítat slavnostím oběděm nebo večeří. Na druhou stranu, na Pražském Hradě si titulu mistrů světa asi nevšimli a pan prezident se neobtěžoval poslat ani telegram s blahopřáním. Vždyť jen skvěle reprezentovali svoji zemi v jednom ze dvou u nás nejpopulárnějších sportů.
  Vzhledem k tomu, že nikdo netušil, kdy vlastně hokejisté dorazí na Staromák, byl jsem nucen mít nestále zapnutou N@vu, na níž v tu chvíli dávali jakousi Ugandskou telenovelu a povím vám, že sledování takového pořadu je čirým duševním masochismem.
  Pak si ještě hokejistů lační TV diváci stihli vychutnat 536tý díl přiblblého seriálu, ale nakonec se dočkali: Zlatí hoši dorazili na Staroměstské náměstí, kde prach a bída uvítání vyvrcholila. Jakýsi dement neustále z pódia řval "Děkujeme, děkujeme" a "Jsme mistři světa pro rok 2000". Dokonale přeřval celé náměstí, hokejistům mikrofon půjčil jen na nepatrnou chviličku a pro nezasvěceného to muselo vypadat jako one-man show nějakého DJ.
  To vše bylo doprovázeno již tradiční "profesionalitou" n@váckých sporťáků, kteří nejčastěji ze všeho "předávali slovo" a když už byli úplně v koncích, opakovali zaříkávadlo "Vychutnejme si teď tu báječnou atmosféru, kterou není třeba komentovat" a skutečně nekomentovali a my "vychutnávali".

Happy OHF
Clouseau #151

Přílet hokejistů očima Jana Pavelky (OHF#40)

LOG IN

O tom, že půjdu přivítat hokejisty, jsem se rozhodl už v neděli večer po vyhraném finále. Tak jsem taky na jedenáctou vyrazil na staré letiště. Už na místě jsem podle vlajky podkal Maximum (OHF#31) a Coffeyho (OHF#213). Od nich jsem se dozvěděl že kromě Míli (OHF#73] nikdo víc už nedorazí.
Tak jsme zaujali výhodné místo na letišti, ze kterého nás policajti vykázali s tím, že hokejisti dorazí k druhému terminálu. Po přesunu tam jsme byli opět posláni zpět. Když nás pak zase vykázali, začal jsem tušit, že organizace příletu bude zvláštní. Bohužel jsem měl pravdu. Ještě předtím se nám ještě podařilo vystrašit Poulíčka vytažením našeho legendárního transparentu „Už nikdy hokej na TV N@VA“. Ten se poté, co jsme vytáhli tento transparent raději zdekoval do tiskového centra. Hokejisté se po příletu nešli vůbec ukázat ven, ale přímo z plochy odjeli na Staroměstské náměstí. Více o tom snad napíše Coffey, protože se mu podařilo, společně s Al Bundou (OHF#116) a Raulem (OHF#69) podařilo proniknout do tiskového centra.
Těsně před příletem dorazil i Vrátínek (OHF#209), s jeho pomocí jsme se Já, Maximum, Coffey a Míla přesunuli na Staroměstské náměstí. Tam se moje obavy naplnily. Zábavu obstarávali Kamil Emanuel Gott a Maxim Turbulenc. To by se ještě dalo zkousnout, ale když po příjezdu hokejistů opakoval moderátor každých třicet sekund že jsme mistři světa v roce 2000 a vyvolával zajímavý pokřik „Děkujem, Děkujem“, propadali jsme střídavě do smíchu a střídavě jsme plakali. Poté co hokejisti odjeli, se k nám přidal Philák (OHF#57) a společně jsme se vydali do nedaleké hospůdky. Dále se zbytek mých vzpomínek ztrácí, už i vyprodukovat tohle byl nadlidský výkon, takže jdu spát. Doufám, že Coffey toho napíše víc.

P.S. Ještě se musím vrátit k onomu slavnému transparentu. Na letišti jsme slyšeli názor, že nebýt TV N@VA, nebyl by hokej. Proto majiteli tohoto názoru vzkazuji“ „Kdyby nebyla TV N@VA, viděli bychom hokej dál na české televizi a tento transparent by nikdy nevznikl“. Jo a ještě mu vzkazuji, že ještěrka hmyzu rozumí (zasvěcení pochopí). A teď snad už konečně ten LOG OUT.

Už  jsou tady

(Coffey #213) Je naprosto neuvěřitelné, jaké zmatky se vyskytují v organizaci příletu našich “Zlatých hochů“.
Na letišti si nás přehazovali jako horkou bramboru – od vchodu ke vchodu – od terminálu k terminálu. Rozhodl jsem se opustit tábor OHF a prošel jsem do haly, kde už panovala vzrušená diskuse mezi agenturou, která vše kolem příletu “zařizovala“, a novináři, které nechtěli pustit ven na plochu. Nakonec nás pustili a i já spolu s ostatními novináři (sakra…já jsem novinář :-)  )jsme čekali venku na přílet. Dokonce nás nechtěli ani pustit k letadlu a nechali nás stát asi 150 metrů od něj. Přitom štáby televizí byly vpuštěny ihned. Omluvte tedy ty fotky, které spíš vypadají jako reklama na FISCHERa místo výstupu našich hokejistů z letadla.
Konečně nás pustili a já se jal foťáku, abych všechny vyfotil a tak nezbylo moc času na rozhovory. Coffey: Věřil jste si, když Slováci snížili na 4:3 ? V televizi to vypadalo jinak.
Čechmánek: (nepřítomný pohled a neustálé rozdávání autogramů)

Coffey: Jaký to je být zase mistrem světa ?
Patera: No….eee…. dobrý….

Coffey: Jaký to je být tam nahoře (na hráče kteří stáli na střeše autobusu)
Procházka: Skvělý….my zase slezem
Sýkora: (zvednuté paže říkaly vše)

Potom se autobus vydal na Staroměstské náměstí, aniž by kdokoliv z hokejistů zašel pozdravit venku stojící fanoušky. Z příjezdu na Staromák si můžete vychutnat jenom fotky, protože jsem nějak nestíhal všechno.. :o(
Chtěl bych především poděkovat Maxičce, že zase poskytla foťák a Vrátínkovi za odvoz. :o))