Vlastně vše už začlo jako vždy o pár dní dřív než vlastní akce. Plánováni, kdo s kým pojede a další následné problémy jsem tušil, a tudíž bylo jednodušší, než je řešit, jet do Bratislavy pro slovenskou část výpravy. V podstate na tom nebolo nič ťažkého, proste som Sanymu vysvetlil, že na Slovensku sú krajšie baby ako v Česku, a že bude mať krajší výhľad na cestu a autá okolo nás mihnúce sa. (jo, ženský na Slovensku mají menší zadky než tady v Čechách) Rychle jsem jel kvůli tomu, že jsem neměl dálniční známku. A v rychlosti blížíci se rychlosti zvuku se dalekohledem blbě rozeznává česká a slovenská známka.

Bratislavu jsem si jakštakš pamatoval, a navíc když jedete pořád rovně a pak vidíte hospodu, kde je Suter, tak na tom není nic těžkého. Veď keď som mu napísal taký super itinerár, podľa ktorého by musel trafiť aj slepý mentálne retardovaný šofér. Veď posúďte sami:

1. Prejazd štátnych hraníc Slovensko-Česko
2. Vjazd z diaľnice do Bratislavy (vyřadit 5.rychlostní stupeň)
3. Prejazd okolo pumpy OMV (vpravo)
4. Svetelná križovatka pri McD(vľavo) - ideš rovno (najít brzdový pedál)
5. Zjazd dole z kopca
6. Veľká svetelná križovatka v údolí - ideš rovno
7. Výjazd do kopca a potom z kopca.
8. Svetelná križovatka, nad ktorou je nadchod - ideš rovno
9. Zjazd z mierneho kopčeka na dosť frekventovanej ulici medzi domami a stromami
10. Séria svetelných križovatiek pri hoteli Fórum a veľkej guľovej fontáne (vľavo) - ideš stále rovno = šípky na ceste ukazujú rovno. (tohle byl zajimavý bod cesty, když se řekne rovno, jedu v prostředním pruhu nebo v levym, jenže v Blavě mají specialitky, blížíte se ke křižovatce, vidíte pravý pruh jde doprava, respektivě aspoň se tak kroutí a kousek před křižovatkou zjistíte, že vlastně jedete doleva. Takže jediný úkol byl se sprostě dostat přes tři pruhy, ale šlo to docela slušně a to Audi tam troubí možná ještě teď )
11. Zjazd z mierneho kopčeka rovno - držíš sa v pravom jazdnom pruhu
12. Svetelná križovatka pri Baťovi - ideš rovno do ľavej zákruty, ale ako smer je to rovno, lebo inde sa ísť nedá (řikám v Blavě "rovno" znamená někam uhybat a to nejméně pod úhlem 45 stupňů)
13. Schádzaš po veľkom námestí dole z kopca, je to to námestie, kde sa oslavoval titul a kde boli tie veľké obrazovky
14. Svetelná križovatka na spodnom konci námestia, vlastne tam, kde sme stáli a pozerali sa na tých oslavujúcich - ideš smerom rovno = šípky na ceste ukazujú doprava (to je taká miestna dopravná kuriozitka)
15. Pôjdeš stále rovno, po ľavej strane budeš mať veľké kníhkupectvo, až prídeš na jedno námestíčko s malým parkom, ktoré už asi spoznáš, lebo je to tam, kam smeruješ - odbočíš doľava (naučit se brzdu používat)
16. Hneď odbočíš šikmo doprava a hľadáš miesto na zaparkovanie a ideš do môjho druhého domova (zahamtnout brzdu na podlahu a trefit díru na parkovišti)

Sutera, Michaelu a Katku jsem našel za hromadou báglů, přičemž jsem se ženský části zeptal, jestli vědí o tom, že jedeme jenom na víkend a to jenom na jeden. Pak už ze zážitků na slovenském území stojí za zmínku snad jenom nedorozumění na hranicích, kdy jsem suverénně prohlásil, že tovar nevezu, ač kufr byl narván k prasknutí. Ono to tak býva, keď sa dvojica báb nabalí všetkým možným aj nemožným, a až na mieste zistia, že kopec vecí z toho, čo si priniesli, vôbec nepoužijú a polovica proviantu sa im zíde ešte aj o týždeň, keď budú doma pripravovať sviatočný obed pre svojich blízkych.

Po příjezdu na Velehrad jsem se musel povzbudit dvěma panáky vodky, abych pak zjistil polohu piva a dal si další dva panáky, protože mi bylo jasný, že piva se jen-tak nedočkáme. V pití vodky jsem vesele pokračoval a po chvíli to vypadalo, že hodlám zapít každého účastnícího se účastníka srazu a účastnící se účastníci srazu neustále přibývali, hlavně k mé radosti. Ja som sa medzitým zvítal so všetkými známymi aj neznámymi, popredstavoval naše spolucestujúce a dráždil všetkých naokolo krásnou veľkou slovenskou vlajkou. Po počiatočných oťukávaniach som ju zavesil do okna našej chatky, čo sa neskôr ukázalo ako veľká chyba, pretože tam vydržala len do zotmenia. Nejaký chudák asi nezniesol jej krásne farby a zlikvidoval ju spôsobom, za ktorý sa nemusia hanbiť ani arabskí fundamentalisti. Pak jsem se jal konzumovat tento napoj z flašky (někdo dokonce pil z misky, co vypadala jako ta doma, co dávám do toho žrádlo kočce). Jo a taky se grilovalo, nevím přesně co všechno, ale bylo to dobrý. Pak se zpívalo a bavilo a seznamovalo se. Však to znáte ty první noci na srazech, chlast, chlast, chlast. Jo, tak akosi to bolo. Po dlhšom blúdení prišla Quinny so Sparhawkom, ktorého stav nasvedčoval tomu, že sa nás veľmi bál a preto nás nechcel spoznať v triezvom stave a ani nevydržal do príchodu na kemp a musel to oprieť asi 500 m pred ním. A že tak tam stál dosť dlho, o tom svedčí to, že Sany medzitým stihol vyfajčiť jednu cigaretu. (Takhle to bylo "Hele Šutráku, já si tady zapálím cigáro a hned potom jim vyrazíme na proti", a za zvuků AC/DC jsme vyjeli v ďábelským tempu směr Velehrad) Príchod Quinny bol radostne kvitovaný všetkými dovtedy prítomnými, pretože priviezla pivo. Ich počiatočný ošiaľ však veľmi rýchlo opadol po zistení, že toto sa nachádza v stave tesne pred bodom varu a je ho nutné na dosť dlhý čas ponechať osudu studeného potoka. Jo, tohle byl velice smutný bod srazu, pivo teplý jak olej v motoru, ještě že vodka se dá pít v jakémkoliv stavu. Nahradila to ale vytiahnutím malého záhradného grilu, na ktorom sa všetci pustili grilovať všetko. No, o kvalite niektorých pripravených pokrmov sa dalo polemizovať, zvlásť keď veľmi silno pripomínali kvalitné čierne uhlie. Ale skonzumovalo sa všetko, veď sme boli hladní. Postupne poprichádzali ďalšie vozy a ich posádky, ale najviac očakávaný bol príchod špeciálu z Českých Budějovíc. No a potom sa už rozprúdila taká tá bežná prvá zrazová noc. Spev, chlast, spev, chlast, spev, chlast, baby, chlast, baby, rev... a tak. Potupne však jednotliví členovia nášho zoskupenia odpadávali. Niektorí už nevládali, iní sa odporúčali do postele aj s dámskou spoločnosťou (já nic, já muzikant).. Postupne sa medzi nás infiltrovali aj niektorí členovia a hlavne členky blízkeho zrazu maturantov, keďže počuli náš lahodný spev a zistili, že máme lepšie pivo, než majú oni. Okolo druhej v noci sa trojčlenná skupinka v zložení ja, Benik a neviem už kto vybrala cibriť svoje výtvarné umenie na kapoty niektorých vopred vybraných áut. O tom, že naše umelecké vlohy sú veľké, svedčí aj fakt, že Rado s tým slovenským znakom na kapote svojej alfy jazdil až do nedeľného poludnia, keď sa vybral na cestu späť na Ostravsko. Nad ránom sme v miestnosti, kde to vyzeralo ako po boji ostali už len štyria: ja, Dark, Kamoška (jedna z tých maturantiek) a Alenka (miestna účastníčka). Keď sa rozvidnelo (zhruba tak o pol šiestej), rozhodli sme sa, že sa už neoplatí ísť spať, tak sme si išli zahrať kuželky a potom volejbal. Kuželky už bez Kamošky a volejbal už bez Darka, ktorého balenie Alenky zmohlo natoľko, že sa nezmohol na nič ani na druhý večer (Darka jsme v sobotu Alence do postele pomalu nesli a radili mu co a jak, snad příště) a Alenka bol z toho celá nešťastná.

A nastalo ráno...No, ráno ako ráno. Pokiaľ niekto vstáva o pol jedenástej, tak tomu by sa dalo povedať veľmi neskoré ráno. Ako vždy, aj teraz sa celeé doobedie nieslo v duchu oslavovania príchodu ďalších ľudí, ktorí sa zobudili. Bohužiaľ, s ľútosťou sme skonštatovali, že nás opúšťajú viaceré osobnosti. No najviac nás zamrzelo to, že nás kvoli zabehnutým čoklom museli opustiť budějičáci aj s rozpitým sudom Budvárku. To nás připravené nezaskočilo a začal jsem slintat nad představou chladného Gambrinusu v potoce

Pak bylo poledne a Buchlov, tady se rozepíšu. K mé velké radosti se jelo rally, ale jak to popsat, i když nikdo nikoho nepředjel v přímém souboji, tak se pořadí proházelo. První tři místa - Rado, Sany, Quinny. Ale podrobněji k rallye: při průjezdu první části města Buchlovice v rychlosti vyšší než povolené a blikání, že půjdeme doleva za zvuku pískajících gum Sanykočička odbočuje na úzkou cestu doprava, zrychlení, zjištění, že jedeme špatně a to už jsme na konci cesty, kde je kruhový objezd, otočení a skrz město a obytnou část se dostáváme zpět na cestu, pro změnu jsme neodbočili a tak je nutné porušit přikázaný směr a jet doporučeným směrem a dojezd k Buchlovu. Ale jinak si myslím, že osádka Sanykočičky nezapomene na ten hup za Velehradem a následnou ostrou pravou zatáčku z kopce dolů, jako Rado nezapomene na odbočku do plotu, Quinny na kruháč, Roj na všeříkající pohled domorodců, že tady není první s pískajícími gumami, Alec na off-road zkratku a Jethro na jeho první účast v rally, kde dojel na čestném ale vysoce hodnoceném posledním místě.

Hrad Buchlov letos nepřinesl nějaký významný nezapomenutelný zážitek. Také malé obveselenie hneď na úvod priniesla len tabuľka, na ktorej bol návštevníkom zakazovaný vstup s koňmi. Ten nakonec přinesla Jituš a Chvili v podobě balónku za dvacku. Po té, co je dostali do rukou Benik a Alec, stali se středem pozornosti nejen OHF, ale celého nádvoří včetně dětí. Alec se totiž rozhodl názorně ukázat, jak vypadá trávící soustava včetně následné návaznosti soustavy vylučovací. Na hradě nás provázela krásná mladá slečna, jméno někde proběhlo, myslím, že Táňa. Asi jsme dělali krapet bordel, pretože nás stále upozorňovala, aby sme sa správali slušne. Ale ako obidve jej predchádzajúce kolegyne, tak aj táto po polovičke prehliadky pochopila, ze OHF prišlo Buchlov znova dobiť a nie si ho pozrieť. Bohužel, Buchlov se od loňska nezměnil, takže prohlídka pro většinu lidí byla opakováním starého známého. Ešte šťastie, že sa tam občas niekto staral o zábavu (Zuz chcela ukradnúť truhlu, ale bola pre ňu príliš ťažká, Kiki rozoberal výklad sprievodkyne, pričom mu ona stála za chrbtom, Katka mala problémy s malou potrebou, ja som robil zatvárača dverí a tak.) (zajímavá část byla, když nám průvodkyně řekla o tradici, když k uvítaní na hradě se pil litr vína a tak jsme si vzpomněli, že tu tuhle tradici vlastně splnil jenom jeden účastník a to Sparhawk.)

Poté proběhla druhá část rally, ale já jsem opustil silnici na špatné křižovatce a dojel poslední, taky diky tomu, že navigátor usnul (no čo, bol som trochu unavený, to zatváranie dverí na hrade ma zmohlo) a já jsem to zjistil až po dvouch kilometrech (20 - 30 vteřin).

Odpoledne jsem věnoval odpolednímu spánku, což se ukázalo hned po těch grilovaných buřtech a křídlech jako výborný základ pro noční pití.

Zatiaľ sa diali veci nevídané. Keďže na kempe sa konali oslavy dňa detí, OHF nemohlo ostať bokom a výdatne sme sa zapájali do programu. Najprv bolo účastníkom podujatia trošku nejasné, ako je možné, že sa medzi nich zaplietla taká banda. Potom sa čudovali, keď sme z potoka ťahali ten Gambáč a narazili sme ho uprostred hrajúcich sa a zabávajúcich sa detí. Ďalší mierny šok pre nich bol, keď sme vytiahli gril a začali na ňom kuchtiť. No a keď sme sa im namontovali aj do programu, už rezignovali. Country kapela, ktorá tam hrala, kvitovala moje zapojenie sa do hry s lyžičkami s veľkou odozvou. Bodaj by nie, veď keby som tam doviedol malé decká od nás, tak by sme zahrali lepšie. Moje lyžičky určite zvýšili kvalitu predvedenej hry najmenej o 50%. No a vrcholom sobotného programu bolo, keď som sa primiešal aj do divadelnej hry, ktorú tam hral súbor historického šermu Memento Mori. Moje vystúpenie zožalo minimálne taký potlesk, ako celá divadelná hra dokopy. Aj ked celá scéna trvala zhruba tri minúty, všetci to pokladali za dejový vrchol celej hry. Proste som bol smädný a hladný, tak som si išiel do chatky pre rohlíky, pašteky a kofolu. Dobre počujete, kofolu. Musel som byť totiž triezvy, lebo som Alenke sľúbil, že pre ňu skočíme do Staráku, keď jej skončí pracovná doba. Tak som si vykračoval po chodníku, keď tu sa zrazu hlavný rozprávač pýta: "Kde je ten mizera? No tak kde je?" Keďže sa slušne pýtal, tak som mu slušne odpovedal: "Tady". Pozrel mojim smerom a hneď chcel, aby som mu doniesol niečo na pitie. A ja, keďže som dobrosrdečný človek, tak prečo by som mu nedal napiť, keď je smädný a prosí ma o lahodný nápoj. Tak som k nemu prišiel a dal mu napiť z tej mojej kofoly. No a to bolo celé. Po skončení hry sme sa zbratali s niekoľkými šermiarmi, Katke sa dokonca pošťastilo vyžobrať od jedného z nich aj kus brnenia na svoje telo. Šermiari odišli, a my sme zasa upadali jednak do trávy v kempe, zmorení sobotným slnkom a jednak do letargie. Z nej nás na chvíľku prebral Kiki, keď nás všetkých pri príležitosti Dňa detí obdaroval lízatkami s krásnymi pusinkami. Pusinky mali v sebe zabudovane vrtuľky, ktoré pri dýchaní vydávali rôzne zvuky, takže za krátku chvíľu sa kempom nieslo more prapodivnoúchvatných neidentifikovateľných zvukov. A ako vždy, zasa sme boli za debilov. Ale čo už, keď sa iní nevedia baviť, my im za to nemôžme. Ešte sa nezabudlo na tradičný futbálek. Predchádzalo mu síce vyzbieranie konského trusu z plochy ihriska, ale ani to nevadilo, aby sa niektorí hráči krásne v tráve vyváľali. A to sa už schyľovalo k večeru. Ja som zhruba na dve hodinky zalomil, aby som bol fit, keď pôjdem do Staráku.

Sobotní večer - mnozí z nás na něj nezapomenou. Jako vždy se rozjížděl pomalu, ale zato s velkou tažnou silou. Mne sa hneď na začiatku podarilo presvedčiť Rada, aby išiel so mnou do toho Staráku. Veľmi sa mu nechcelo, ale keď nás Alenka na chvíľku zavolala do vinného sklípku a nakoniec sme tam stvrdli na dve hodiny, celý prešťastný mi nakoniec ďakoval, že som si na tú cestu vybral práve jeho a prehováral nás, aby sme tam aj nocovali. Ono totiž po nejakom x-tom ochutnávacom kalíšteku veľmi dobrého vína komu by sa aj chcelo odtiaľ odchádzať. První takový zajímavý bod sobotního večera byl dnes již lidový hit "Popelnice", kde nevadilo, že kytarista neznal slova první sloky (text pre budúce zrazy nájdete na http://www.akordy.sk/php/skupina_main.php?idpiesne=2112), protože nás zajímal refrén. Po tom, co jsme narvali do popelnic celý svět a vesmír, k radosti nejen kytaristu, ale i všech obyvatelů kempu a Velehradu jsme se vrátili zpět k "normálním" hitům k ohni. Výprava zo Starého Města sa vrátila na kemp práve v tomto okamžiku. Jelikož po půlnoci Pierce oznámil, že přinesl poslední piva, jsme s Benikem vzali fernet a tonic a udělali si náhražku (a ne jednu). Pierce pak během noci od sudu přišel ještě třikrát s plným půllitrem, za což byl odsouzen k trestu smrti umlácením prázdným pivním sudem. Tohoto okamžiku som sa ja už nedožil, pretože som unavený po prebdenej predchádzajúcej noci a po celodennej abstinencii nabral po príchode zo Staráku raketové tempo a ťažko opísateľným spôsobom som všetkých dohnal v stave zásob alkoholu v krvi a zaspal som v kresle na recepcii kempu. To, že nie som zastihnuteľný na žiadnom dostupnom mieste, ráno trpko oľutovali Sany s Benikom, pretože som mal vo vrecku kľučik od našej izby, ktorá bola pochopiteľne zamknutá. Přísedících u ohně ubývalo a pak někoho napadlo zvednout špalek a začalo se zpívat "Dáme auta na špalky" a o osudu noci bylo rozhodnuto. Nejdříve jsme si vzali na mušku Radovu Alfu. Zvednuta byla nakonec pomoci heveru, pak přišla na radu Quinny, které bylo auto zvednuto pouze na jeden špalek. Nejlehčí, co se fyzické námahy týče, to bylo se Scullem. Z důvodu nedostatku špalků bylo rozhodnuto, ze se auto přeparkuje. Po tom, co jsem mu během spánku prošacoval kapsy, a někdo jiný našel klíčky, se auto přeparkovalo (včetně zbylého velkého špalku v kufru) na druhy konec kempu :)

Asi za hodinu z chatky vyšel ospalý Scull a když nás viděl, vztyčil ruku k nebi a zazpíval "Nad stádem koní" a šel konat potřebu. To, že místo auta má jednu popelnici, čtyři špalky a na tom všem českou vlajku, mu nevadilo. Během vteřiny se šest lidí složilo k zemi v záchvatu smíchu a bylo mimo. Když už to vypadalo, že se to uklidňuje, prošel Scull zpět a vše začalo na novo. Konečná. Pak už naše slavná skupina jenom zcizila gril, a začala grilovat buřty. Quinny (majitelka grilu), probuzena ze spánku nám donesla ještě uhlí, podpalovač, vodu a vše potřebné a odnesla si nožičky. Hmmm, na grilu se grilovaly nejdřív buřty. Poté byl přidán podpalovač. Od té doby jsme přemýšleli, jestli umřeme na rakovinu nebo hlady. Asi na rakovinu. Během grilování jsme obešli všechny chatky a pochlubili jsme se všem spícím, co že to grilujeme :). Ten smrad je nezapomenutelný... :)

Pak jsem během rozednívání obhlížel chatky a přemýšlel, čím si zkrátit dlouhou chvíli. Pak mě napadla spásná myšlenka - zamykat chatky zvenku. Bylo to prostý, některé chatky se nezamkly a ti klidní v zamčené chatce si nechali otevřené okno, což mi ve většině případů nedělalo větší problém. Bylo zajímavé pozorovat reakci lidí, když se nad ránem probouzejí, kdo jim to leze do okna a ten dotyčný jenom proběhne chatkou a zamkne jí. Spí se dál. Jediný problém nastal u chatky č. 5, Roj spal pod otevřeným oknem, což jsem zjistil, když moje kanada byla asi dvacet čísel nad jeho obličejem, naštěstí Roj se ve správný okamžik probudil a při slovech "Do prdele co to je?" hlavou uhnul a dál se věnoval spánku.

Zajímavý okamžik nastal při východu slunce. Najednou se uprostřed kempu objevila osoba, kterou jsme po chvíli identifikovali jako ženskou. Dvakrát proběhla trasu chatky - konec kempu a pak zmizela, jak se objevila. V němém úžasu jsme to celé sledovali a začali přemýšlet, kdo že si to užil. No, užil si to Kiki a po konzultácii s domorodým obyvateľstvom som zistil, že dotyčná osoba sa volala Magda a mala 37 rokov.

Poté už jsme se jenom bavili probouzejícími se účastníky srazu, největší sranda byla opět se Scullem, který až po delší chvíli zjistil, co že mu to chybí :). Ono to v podstate ráno vyzeralo ako na nejakom karibskom ostrove, keď sa k životu prebúdzajú zombie. Ak by náhodný návštevník kemp prešiel popri našich chatkách, veľmi by sa čudoval, prečo sú pred jednou chatkou naukladané stoličky ako v kine (čakali sme na Sculla), prečo zopár ľudí spí v autách a pri autách, prečo ich zopár spí na chodníku pred chatkou. Pozorovať alkoholom zdeprimovaných a ešte celkom dosť rozospatých ľudí, ako vyliezajú oknami, pretože ich niekto zvonku zamkol v chatkách, to je tiež celkom solídna zábava. A ponevieranie sa osôb silne pripomínajúcich nemeckú armádu po porážke u Stalingradu po kempe čakajúc na to, až sa im preberú vodiči ich prostriedkov na doručenie svojich telesných schránok do miest trvalého či iného bydliska, poviem vám, to je nezabudnuteľný pohľad.

Dál už to znáte, loučení, odjezdy a tak...Tak, tak. Vcelku vydarený zraz. Keď si odmyslím tú zničenú slovenskú vlajku a to, že sa niekto na môj účet v kempovom bufete dobre ožral, tak si myslím, že to bolo fajn. Uvidíme, čo bude o rok. Takto vysoko posadená latka sa bude veľmi ťažko prekonávať.

Možná by za zmínku stála ještě historka z mé cesty Bratislava - Praha, kdy jsem zastavil ve druhé vesnici za Blavou u skupiny stopařů, kteří se ptali, kam jedu. Já jim slušně odpověděl, že domů a přes Kúty. Což se jim nehodilo, ale hodilo se to té slečně, co stála opodál. V klidu jsem se rozjel, pokračoval v pohodové jízdě. Stopařka řekla, že jede o tři dědiny dál, v klidu a v pohodě jsem pokračoval, trochu jsme komunikovali, jenže já byl tak utahanej, že jsem nevěděl, jestli jsem ukrajinec nebo laponec, takže jsem jenom kýval a odpovídal většinou hmmm. V jednu chvíli se zeptala, jestli ji nevyhodím, když mi dá intimní otázku, já řekl že ne. Proč taky, třeba bude sranda. Prd sranda, řekla že mi dá levně. Já ji odpověděl, že jsem před chvílí čerpal a nemám slovenský koruny, tudíž k benzínce nepotřebuji, což jsem ji nejspíš vyděsil, protože se odmlčela a řekla mi, že mi dá sex levně. Pak jsem pochopil, co to mám vlastně v autě, když se zeptala ještě třikrát, tak sem jí lehce naznačil, že fakt nemám zájem a jestli chce, tak ji maximálně přejedu autem. Pochopila moji touhu po ní a zavřela krám. Alespoň jsem v Praze nemusel jít na kožní, jako jiní účastnící srazu. Zbytek cesty po Slovensku jsem jel hodně rychle a nezastavoval ani těm pánům v zelené uniformě a červeným světlem. Do Blavy jenom přes dálnici a bez známky. Domů jsem dojel nadopován kofeinem a nikotinem, že mě to málem zabilo.

• Taková dobrá česnečka po vopici neni zlá (nedeľa ráno, už si nespomínam kto)
• Já to seru, příště jedu vlakem (Scull, keď v nedeľu doobeda otvoril batožinový priestor - .. kde měl velký špalek, pozn. xr)
• Ty vole, von někdo odjel autem, co bylo na špalkách??? (prekvapený Roj v nedeľu ráno pri pohľade na miesto, kde predtým stálo Scullovo auto)
• Zhasni! Nebo tě ráno zabiju! (Sany, keď sa ho Oggi snažil zobudiť)
• Na spánku je nejhorší to probuzeni, nikdy nevíš, vedle čeho se probudíš... (Roj při meditácii nad úžasnosťou spánku)
• Toto nie je naše auto, to ide moc pomaly (Katka v neděli v poledne, když po pěšině jelo ňáký červený auto a zbytek se dohadoval, jestli už se vrací Scull)
• Momentálne fungujem ako v núdzovom režime WIN 3.11 (Suter o svojom fyzickom stave v nedeľu ráno)
• Dejchání a vyměšování (Alec doplňujúci predchádzajúcu Suterovu hlášku)
• Jak hrál Detroit? (najčastejšia otázka v sobotu ráno a i v sobotu večer a v neděli ráno)
• Zase si mně pořádně nezabil! (hláška z hry historického šermu)
• Nad stádem koní !!! (bez komentára :o)))))) )