Rok 2001

---

VSACKÝ CÁB 2001

FOTKY od maxičky a od quinny: klikněte tady

Očima nováčka Quinny

No takže vzhledem k tomu, že se mi nepovedlo ukecat Roje, že místo článku dodám fotečky, tak jsem se tedy odhodlala splnit svojí povinnost nováčka a napsat pár větiček o tom, jak to vlastně všechno bylo: :c)))

Jednou takhle mooc brzo ráno (asi v jedenáct) mi začal pípat mobilek a na displeji svítilo "CAB!!! :c))". Takovýmto krásným probuzením začal den plný zážitků a srandy. :c) Nasadila jsem si báglík a začala se přemisťovat k místu našeho srazu s Rojem. Jakmile jsem uviděla na parkovišti jihlavskou eSPéZetku, bylo mi jasné, že ten člověk, co se pokouší marně srovnat věci v kufru auta bude taťka Roj :c))) Byl trošku smutný, že nemá s sebou svůj nový foťáček, ale znáte to...když se spolehnete na techniku, tak Vám na poslední chvíli podá ruku…Zákon schválnosti platí prostě vždy a všude :c))

Tak jsme tedy vyrazili směr Cáb a cestou nabírali další OHFáčky. Nejdřív xRadise, pak Fanny a nakonec Sculla. Při nakládce Fanny nastaly ještě poslední nákupy…např. Roj kupoval poprvé v životě ponožky :c)) Krásnej pohled…no všechno je jednou poprvé :c))
Pro Sculla jsme jeli do práce a v areálu jejich továrny na bonbónky jsme udělali trošku ostudy :c)) No znáte Roje, když si může vybrat mezi normální cestou přes vrátnici a cestou pro pěší s chodníkem, trávou a betonovými sloupy - proti vjíždění aut na chodník - tak si vybere druhou možnost :c)) Asi z toho byla ochranka areálu úplně mimo, protože nic neřekli a vypadalo to, že se nás snad i bojí :c)) Tak jsme naložili Sculla i s bonbónkama a jeli rychlostí blesku přímo na stadion mistrů - na Lapač.

Cestou jsme se ještě zastavili v Humpolci pozdravit Sanykáru. V Humolci právě probíhaly nějaké slavnosti piva a tak se stalo, že i když Sanykára vyjížela pár hodin před námi, dorazila pár hodin po nás :c)) Po malé pauzičce u nich jsme tedy vyrazili rychle na hokej. Před Valašským Meziříčím byla nějaká objížďka, ale OBJÍŽĎKA v pravém slova smyslu.
Na Lapač jsme dorazili ve třinácté minutě poslední třetiny, takže jsme viděli i něco víc, než jen děkovačku :c)))) Zápas Vsetín versus Znojmo skončil 4:3 pro domácí.

Po hokeji začala první seznamovačka…nováčci se všema…OHFáci s nováčkama a každý zatěžoval svoji paměť novými tvářemi a nickami :c)) A nastal známý rychlopřesun nahoru na Cáb. Tam jsme se ubytovali, někteří již začali s posilňováním alkoholickými nápoji, jiní si hráli na ochutnávače různých druhů bombónků a byli i tací, kteří to kombinovali…auauau :c)))))
Někdy před desátou hodinou večerní jsme se vydali opět na cestu dolů - na Lapač zahrát si All-OHF-Game. To byl tedy zážitek :c))

Když jsem poprvé v životě obula hokejové brusle a pokusila se o první, leč neúspěšný krok na šatně, myslela jsem, že tohle nemůžu přežít ve zdraví. Ale pak mi někdo řekl jednu uklidňující radu: "Na ledě je to mnohem horší!" :c))) V tu chvíli jsem si řekla, že to musím ověřit. A ten dotyčný měl pravdu :c)) Po počátečním plazení po mantinelu a používání hokejky jako pomocnou opěrnou hůl nebo pádlo (jak se mě někdo z nebruslících zeptal, jestli nechci konkurovat Martinu Doktorovi) jsem se rozhodla pro velký krok - dojet doprostřed ledové plochy. Povedlo se. Sice nebýt hokejky, tak to dopadlo asi hůř, ale pochybuji, že jí hokejisti používají pro podobné účely jako já :c))) Bylo to úžasný a ani se mi na konci nechtělo brusle sundavat, ale asi by se v nich blbě řídilo :c))
Zkoušel to vůbec někdy někdo??? :c))

A tak jsme po hokeji jeli zpět na Cáb. Tam se trošku popíjelo, zpívalo a užívalo večera. Asi tak po třetí hodině zavřeli hospůdku na chajdě, a tak někdo šel spát, někdo založil diskusní fórum na chodbě a jiní se marně snažili zapálit táborák, na který celý den pršelo :c))) O těch prvních dvou skupinkách nevím, já jsem zvolila akci - Velké podpalovaní mokrého táboráku :c))))

Je sice fakt, že na podpalování táboráku jsme byli jen dva, já a sám velký Beník, ale i tak to byla rize profesionální akce :c)) No..dvě hodiny se podpalování nějak nedařilo, ale pak přišla motivace. Beník mi slíbil, že když se ten ohníček rozhoří, tak bude noc plná vášní :c)))))) A ta potvora najednou chytla :c))))))))
Jakmile se nám to krásně rozhořelo, začali se sem tam trousit různí uživatelé, aby se trošku ohřáli a šli zas dál :c)) No a najednu tu byl nový den.

V sobotu v poledne se jedna parta vydala dolů do města na hokejový zápas dětí a někam prý za zábavou, někdo šel dospávat probdělou noc a my (Faninka, Heřmánek, Roj, xRadis, Beník, Jirka CB a já) jsme se vydali na výlet k jezírku - tedy k bahňáčku :c))) Výlet super, ale mně, holce z polabské nížíny, ty kopce nedělaly moc dobře :c)
Vrátili jsme se všichni odpoledne - přímo na večeři. Kuřecí řízeček byl mooc dobrej :c) Poté začala tradiční zábava...popíjení alkoholických nápojů, zpěv, nebo sledování jasné hvězdné oblohy. No, já šla potom už spát, protože za dva dny blbnutí v kuse jsem toho měla plný řidítka, ale vím, že ostatní ještě dělali táboráček a veselili dál. "

Jen kdosi z nespících dostal opravdu úžasný nápad a to jít budit písničkou ty, co měli štěstí pokojně usnout. Nevím kdo tam všechno byl..nevím koho to byl nápad, ale pamatuju si, že mezi narušiteli byl taťka Roj a nezbedný Sany :c)))
Jen počkejte příště vy dva!!! :c)))

V neděli brzo ráno (už asi v deset hodin!!!) nás chodila Maxička furt budit, že je snídaně a tak a vůbec nachápala, že například já měla ještě hluboukou noc :c))))) Tak jsme tedy všichni vstali a šli na snídani. V klídku si mažu chlebíček rybí pomazánčičkou a najednou Roj zavolá "odjééézd" a tak jsme vyrazili na cestu dom.
V Rojově autě byl Roj, Heřmánek, xRadis, Pierce a já. Heřmánka jsme vyhodili v "Heřmánkově" :c)) a nás Rojík hodil do České Třebové na vláček kolejáček :c) Tam jsem ještě měla příležitost vyzkoušet trošku hokejbalu než přijel vlak :c)
Do něj jsme nasedli a ujížděli domůůůů.

Byl to fakt úžasnej víkend! :c))"

Na koho? Na Sanyho. Už zase?

Přípravy
Jako na každý sraz bylo potřeba řádně vše připravit, aby sraz proběhl co v nejlepší náladě a pokud možno bez zbytečných starostí. Řidiči připravili auta na cestu, alkoholici, chlastači a vůbec popíječi alkoholických nápojů zažívací trakty, abstinenti nervy (na věčné úšklebky od alkoholiků), uživatelky se udělaly ještě více krásnými, hospodský navezl bečky, zpěváci vyladili hlasivky, kytaristé kytary a sportovci oprášili hokejovou výstroj a výzbroj a vsetínský Cáb se připravil na naši návštěvu.

Cesta tam
V pátek ráno Sanykára vyraží z Prahy na Tábor aby sestavu Sany (řidič), Oggi (navigátor), Maxička (uživatelka) doplnila Faninka (fanynka), a už v Praze se objevuje první problém v Sanykáře (řidič podcenil přípravu auta, vidíte jak jsou přípravy důležité), ale problém je rychle odstraněn, protože bude celou cestu docela úspěšně ignorován. Hned za Táborem se lehce bloudí, ale čas je dohnán první erzetou (rozuměj rychlostní zkouška). První zastávka je naplánovaná na Humpolec, kde se staví v restauraci na oběd. Po dobrém obědě čekáme na Rojcourák a shledáváme osádku ve zdraví. Po té se a každý se vydáváme jiným směrem, což je docela divné protože cíl jsme máme oba dva stejný, jenže mě čeká ještě důležitý úkol a to vyzvednout Heřmánka (nováček) ve Svitavách (důležité úkoly se svěřují schopným lidem (sebechvála smrdí pozn. aut)). Tady už nabíráme lehké zpoždění na předpokládaný plán. Zábavu obohacuje pár věcí jako třeba Sanykára nebo HavlBrod či Svitavy, Sanykára prasklou žárovkou a zjištěním, že sice náhradní žárovka je v autě, ale zřejmě již použitá (ach ta příprava), HavlBrod nás vítá kolonou kterou úspěšně objíždíme desetikilometrovou zkratkou čímž se dostáváme o dvěstě metrů od místa kde jsme se točili (druhá erzeta). Při stání v koloně se řidič pokouší odstranit vzniklé kosmetické vady na Sanykáře. Výsledek bude skoro úspěšný. No to, že před Svitavami budeme znova bloudit ani snad říkat nebudu ale alespoň proběhla třetí erzeta.
Při příjezdu do Svitav překvapujeme Heřmánka příjezdem z úplně opačné strany než nás čekal. Zpoždění se zvyšuje a Heřmánka nabíráme okolo šesté hodiny. No a zbytek cesty probíhá v klidu přes Olomouc (zastávka na nákup) a Valmez. Oproti cestě z Valmezu je americký romantickoválečný film hadr, v zádech máme západ slunce, na silnici bojovníky a krásné uživatelkami, vládne dobrá nálada a odhodlání dojet na Cáb. Po třinácti hodinách od výjezdu z Hostivic dojíždíme konečně do Vsetína. Na připomenutí minulého srazu objíždím kruhový objezd, což udivuje nejen účastníky silničního provozu ale i osádku Sanykáry. A loňskou rally Cáb jsem si připomněl při pronásledování Coffeyho z Cábu dolu. Tady někdy vzniká třetí závada na Sanykáře, taktéž úspěšně ignorována po zbytek srazu.

Další všech-hvězd zápas
Na Lapači se strhla bitva. Na ledě lítá přes dvacet lidí hlavně v modrých, červených a žlutých dresech. Skóre otevřel JirkaCB, který si vychutnává brankáře po překrásné přihrávce před bránu od Sanyho (já vím, hráli jsme proti sobě ale akce to byla učebnicová).
Zápas pokračuje ve stylu červená lavina tam, za chvíli žlutá zpět. Zápas ale nebyl regulérní, protože žlutomodří měli velkou posilu a tou byl malý Bathed, který všechny přebruslil a dal možná víc gólů než Beník, který jako vždy zápas prostál u soupeřovy brány. Ke konci zápasu byl nedovoleným zákrokem napadena moje maličkost a tak jsem se jal hájiit svoji počestnost a po shození rukavic jsem napadl Aleca. Výsledek? Alec povalen na lopatky a svázány brusle k sobě a já byl zbaven dresu a trička (počestnost uhájena). Toto se nelíbilo fanynkám Aleca a přes mohutné bezpečnostní opatření se dostali na ledovou plochu kde se na mě vrhli a povalili zády na led což by bylo možná příjemné kdybych si stihnul obléct alespoň to tričko.

Páteční kulturní sobotní ranní nekulturní program
aneb mam tu hlasku na ruseniho nocniho klidu, ale to my ne, to ti kriklouni z OHF
Po vrácení zpět na Cáb zjištuji, že jakxitaxi nemám kde spát, no co přestal jsem to řešit a začal chlastat. Velice nepříjemná záležitost bylo vytvoření lístku s nápisem Sany. To vzniklo tak, že šest lidí u stolu bylo dotázano na koho to jako bude, pět z nich odpovědělo na Sanyho. Od těch dob jsme slyšeli hlavně jediné a to že na Sanyho.
Po chvíli mi bylo docela jedno, že nemám volnou postel a tak jsem ve spolupráci Smail a Oggi začal informovat pokoje o tom, že dneska nikdo nespí. Což ve většině případů sklidilo obrovský úspěch (hlavně u těch co byli dole a popíjeli). Po druhém přepadu zjištujem, že lidi vyšrouvávají žárovky a proto to nikde nechce svítit. Ale nejvíc nám dal Coffey, ten jakmile slyšel, že se blíží naše skvadra azura postavil se před dveře, nahodil ksich alá nasranej Coffey. Mno, když jsme ho objevili tak nás vyřadil z boje asi na pět minut protože jsme v záchvatech smíchu valejíc se po zemi dělali rajóny.
Opojen dobrým teplým pivem a studenou slivkou usínám asi v půl čtvrtý na chodbě na zemi.
Sobotní ráno začíná u ohně někdy kolem osmé hodiny. Alec přivezl svojí Hondu CRV a pak odchází spát a klíčky nechává v autě. Což byla chyba, protože auto mu je záhy přeparkováno asi půl kiláku za hranici CHKO. Po tom co jsem se vrátil, mě pár lidí informovalo, že tato zelená zóna je za dva a půl tisíce pokud přijde ten co to hlídá. I co moje prachy by to nebyli a nemám na čele napsáno kamarád, ale prase a howado.
Asi po pěti hodinách se objevuje Alec a začíná hrát hru Přihořívá, jenže nejspíš nečetl pravidla a vydal se auto hledat přesně na druhou světovou stranu. Tak jsem na doporučení šel auto přeparkovat (co člověka naštve nejvíc, když běží po ránu úplně zbytečně). Po pěti minutách se objevuje před chatou trošku zablácené auto a na další radu se šine dolů z krásné sjezdovky. Ale to už se na kopci objevuje Alec, sprintujíc za svým jistě milovaným autem. Teda 200 metrů za 20 vteřin tomu říkám rychlost...
Pak se nějak přežila sobota... někdo někam odjel, odešel či šel spát, prostě se nabírá nálada a síla na večer. Kupodivu nebylo ticho před bouří, tudíž ani nebude peklo...

Sobota večer
Ještě před začátkem večera jsme s Beníkem, Faninkou a Heřmánkem přepadli zavírající se Hypernovu, že chci nějaké cigarety. Je fakt že šest kartónů nám chvíli vydržel.
A sobotní program? Chlast, zpěv, žraní a spaní... Samozřejmě, buzení proběhlo asi ve složení desíti lidí s kytarou a veselou písní "Kdo nechrápe snáma, chrápe proti nám" na rtech.
Pak rozdělání ohně, kecání, popíjení nabraných zásob a hraní na kytaru.

Neděle ráno Když vás někdo probudí ráno s tím, že je rybí pomazánka k snídani, nelze si nevzpomenout na vojenská léta kde toto bylo obávané jídlo protože do takové rybí pomazánky se nemusí dávat jenom ryby a většinou je pak kuchyň nazvána chemickou laboratoří. Ale po ochutnání jsem to ňák všechno sněd, protože hlad je hlad. A pak placení...

Sanyucet byl docela v pohodě, ale ať mi neleze na oči ten bastard, abstinent zasranej a homosexuál zkurvenej, kterej tam nechal k zaplacení tři kofoly a jednu cocacolu. Nevím jak ostatní, ale mě tohle stálo hodně sil abych to vyslovil a ještě zaplatil. Kdyby tam nechal deset piv tak v pohodě, ale čtyři flašky nějakýho abstinentskýho blivajzu to už nechci nikdy na svým učtu vidět. Já jen aby bylo pro příště jasno.

Cesta zpět Bez Heřmánka cestujem přes Vsetím, Gotzlín, Bucholvský kopce, Brno a Pelhřimov do Tábora. Po cestě další problém a to, že do baterie příchází dvakrat vyšší napětí a milá baterie bublá a tak místo nafty do nádrže tankuju destilku do baterie. Prostě Sanykára se přeorientovala na hydromobilitu.

No a pak už jen dojezd do Prahy a Hostivic kde jsem zakončil cestu...
Takže všechny zdravím a nezapomeňte, dnes je to na Sanyho!!!
PS: Přivezli nám pívo! Uráááá Ale není dobrý... fůůůj Ale stejně se po něm ožerem!!! Uráááá....

Velehrad No. 2

Očima Vrátínka

Moje souvislá vyprávění většinou bývají moc dlouhá, omezím se jenom na pár věcí, které mě zaujaly nejvíc.
S Kikim jsme měli v pátek večer rozhovor na téma, jak funguje a kam se ubírá OHFko. Mně jako nejlepší příklad přišlo to, jak to zafungovalo v pátek. Zhruba kolem 17 hod, kdy jsme měli sraz s Oggim, Mílou a Radisem, mi zadrnčel mobil a někdo, koho jsem do té doby neznal se mě ptal, jestli bych ho nevzal na Velehrad. S tím, že je ještě v práci a musí si dojet domů pro věci atd. No dvakrát odvázaný jsem z toho pravda nebyl, ale co by člověk neudělal pro kamaráda, že? Dvouhodinové zdržení, které tím vzniklo, jsme strávili u BeruškyTT, která nám poskytla azyl a pohostila nás. (Beruško, kafe bylo dobré, ale stejně bys mohla mít příště upečený i štrůdl :o) au au já jsem to tak nemyslel. Tak a teď to prasklo, žes tam měla u sebe 4 chlapy. :o) )
Kolem 19.hod. jsme naložili Kikiho a lehce před 22 jsme dorazili ve zdraví (když nepočítám Kikiho, který málem omdlel hlady a někoho ze zbývajícího osazenstva, kterému málem prasknul močový měchýř :o) ) na Welehrad, kde už se promítal (ano promítal - žádná televize, na kterou vidí akorát ti, co jsou nejblíž, ale projektor!!!) „přímý přenos" finále. (Organizátoři poctivě dodržovali i patnáctiminutové přestávky mezi jednotlivými částmi hry.)
No a právě v tom je pro mě, mimo jiné, kouzlo OHFka. Tzn. že vám někdo, koho jste doteďka vůbec neznali, zavolá a vy ho prostě vezmete s sebou na akci, takže člověk, který si ještě v 17 hod. plánoval poklidný víkend už o pár hodin později paří jak o život na Welehradě :o).
Naprosto se distancuji od skupinky, která chodila v noci po kempu a vyřvávala "Dvojka dneska nespí!!!" vtrhnula dovnitř, rozsvítila, probudila přítomné osazenstvo a pak pokračovala k další chatce. Já s tím nemám nic společného - já jsem zůstal vždycky venku před chatkou (přemožen záchvaty smíchu) :o) Jenom mě štve, že jsme přehlídli tu jedničku, ta se z toho šeredně vyvlíkla, páč sme ji nenašli.
Rallye Buchlov byla super - zvláště pak, když se v jedné vesničce, kde dohromady projede tak jeden traktor za týden, několikrát potkaly auta s SPZ z Budějovic, Prahy, Jihlavy atd. Bohužel kolikrát i v opačných směrech. :o) Ale nakonec jsme tam dojeli všichni a dokonce jsme předjeli i Roje. I když se těsně před hradem tvářil, že to tím polem kolem nás švihne.
Když se řekne spojit příjemné s užitečným tak odteďka se mi vybaví vždy Buchlov. Dát někomu auto na špalky a ještě za to dostat slevu na vstupné - to se vám fakt nestane každý den. :o) Jituš nelhala, když se nás zastala slovy, že "to by JEJÍ děcka nikdy neudělala". Ale stejně příště budem tvrdší a budem chtít vstupné pro MŠ á 5,- Kč.
Odpolední fotbálek byl taky super, až na to, že jsem se několikrát srazil s nákladním vlakem z Českých Budějovic a Plzeň moc pěnila. :o)
Ráno mě vzbudilo troubení, což nebylo nejpříjemnější, ale o dost horší to muselo být pro obyvatele stanu. Ono, když otevřete oko a kouká na vás maska ze škodovky - no jsou i milejší probuzení. Sany to ocenil už proslulou hláškou o abstinentech a homosexuálech. :o)
Na zpáteční cestě jsme ještě udělali mezipřistání ve Velké Bíteši U Raušů a pak jsme v pořádku dofrčeli do Prahy.

Očima studenta přírodovědecké fakulty

(24.5. ada) Vzpomínám, jak jsem kdysi v Plzni přišel na sraz, který organizovali chataři ze serveru www.hokej.cz v restauraci Na Spilce a lákali mě, abych tam určitě přišel. Sjeli se tam lidi z celé republiky, ze Zlína, Litvínova, i z v té době nehokejové Olomouce. A musím vám říct - nestálo to za mnoho. Všichni se tam snažili sbalit jedinou holku, která na ten sraz přišla, pořád jí lákali na záchod, ale ona evidentně nechtěla. Navíc ta holka byla tím, jak byla nepříjemná a nudná, i docela nepřitažlivá...
    S touto jedinou zkušeností z velkého hokejového srazu jsem odjížděl loni na Velehrad. I když mám společnost docela rád, chvíli mi trvá, než se začnu chovat, jako bych ty lidi znal odjakživa. Roj mě nakonec přemluvil a já prožil na Velehradě fakt pěknej víkend. Mile mě tam překvapily písničky Roje a Sutera, kvalitní "surový humor bez přívlastků" v podání Benika i vtipné glosy na všechno Biga M, který se k mé velké neradosti letos srazu nezúčastnil. Suter to fakt zorganizoval SKVĚLE. Už tehdy jsem se rozhodl, že za rok musím být při tom zase. Mezitím jsem si ještě zajel na sraz do Pardubic, kde domácí slavně přerušili slávistickou vítěznou šňůru a kam se mnou přijela ruská návštěva. Naprosto ohromená Ruska Regina předtím, než popíjela s Rojem americkou whisky, zkoupila ve stánku třicet pardubických perníčků a když se jí prodavačka rusky zeptala, jestli nechce slevu, odpověděla že ne...
    Letos Velehradu předcházelo mistrovství světa, kterého jsem se poprvé v životě účastnil naživo. Připomínám sklerotikům, že jsme se stali mistry světa :))) Po třech víkendech bez rodiny a přátel mě čekal čtvrtý... Hned po příjezdu mně oznámil Suter, že mně rozbíje hubu, jestli nenechám Slováky na pokoji. Pro nezasvěcené, občas jsem si na ohlasech rýpnul, že Slováci nechodí na "mé dítě" world.ohf.cz a zkoušel hledat příčiny...

Postupně se sjížděli fanoušci z celé vlasti, přesto jsem zůstal ze Západních Čech zcela osamocen. A to má podle mě Keramika Plzeň nejvěrnější fanoušky v republice... :-) Probírali jsme s Alecem a Zuz situaci ve Vsetíně, Jarda.drak si stěžoval nad situací okolo hokeje v Šumperku, se Zuz jsme si pak zanotovali při vzpomínce na sebezničující finanční ohodnocení genetiků... Snad jenom mishanek měl důvod k radosti, když Opava právě postoupila do první fotbalové ligy. Plzeň se holt s Opavou v té první lize bude střídat, zatímco Opava bude hrát první ligu v lichých letech, Plzni budou patřit roky sudé...
    Od sedmi večer jsem si podruhé, tentokrát s Robertem Zárubou, který nahradil komentář Václava Tittelbacha, vedle něhož jsem seděl na tribuně během finále, prožil finálové střetnutí šampionátu proti Finům. Roj a spol. před třetí třetinou v legraci zatracovali české hokejisty a speciálně pak Davida Moravce. V čase 70:38 to znovu přišlo. Patera zachytil Sihvonenovu přihrávku, za sebou našel neviditelného Moravce (negeniální hokejista by mu určitě nepřihrál) a ten rozjásal fanoušky největší hokejové velmoci na světě. Abych se vrátil zpět ke světským věcem, ve druhé přestávce mě šokovala cena polévky a párku, dohromady jsem platil pouze třicet korun...
    Mezitím bylo mishankovi připravováno opravdu skvělé papání ve formě činských nudlí s vodou a kořením a mně se při vzpomínce na Německo zvedal žadulek. Jen bych chtěl zdůraznit, že jím opravdu všechno a patřím k nejméně vybíravým, ale tenhle blaf bych už asi nejedl.
    Po zápase jsem si dal Budvar a poslouchal kytarové představení Roje, Aleca, Sutera a MartinaCB a odpočíval po čtyřech těžkých týdnech s vidinou ještě těžších zítřků (klíčového zkouškového období v mém životě) před sebou. Po Vysokém jalovci jsem šel spát, protože okohybné svaly přestaly pracovat. Nespal jsem však dlouho, protože do pokoje někdy v době nejhlubší tmy vtrhl Sany s Rojem a dvěma dalšími, které jsem pro svou ospalost nebyl schopný identifikovat, a řvali "Dvojka dneska nespí!" Myslel jsem, že vyletím z kůže, vytáhli mi až do společenské místnosti, ale celou dobu jsem si byl jist jediným. Hned, jak to půjde, uteču spát. Spiklenecky jsem se domluvil s xRadisem a jardou.drakem, že se zamkneme. Zamkli jsme se a trochu se i vyspali.
    Celý týden jsem vstával nejdéle v půl sedmé, ale když mě druhý den xRadis vzbudil v půl deváté měl jsem ještě půlnoc. Mé tělo bylo tak nevyspalé, že si prostě žádalo hodiny spánku... Najedl jsem se umělohmotného chleba. Roj ho dovezl z Německa, kde byl po celý týden žádanou stravou českých fanoušků, kteří si v Německu hráli na novináře. Pak jsem si zahrál skoro po půl roce nefalšovaný tenis (občas jsem ho hrál jako náhražku na svém mobilním telefonu) a porazil GeorgeVITa. Už mi slíbil odvetu. Jak mi ten tenis chyběl...
    Následoval výlet na Buchlov. Jako správní "Američani" jsme jeli auty, protože to bylo moc "daleko"... Roj už nebyl při řízení svého automobilu tak pozorný a měl jsem takové tušení, že to neskončí dobře. Závody se všk nakonec naštěstí nekonaly, protože vázla navigace. Pamět mnohých účastníků loňského výletu na Buchlov poznamenala skleróza, a tak nám nezbývalo, než se na cestu zeptat. "Dobrý den, prosím vás, nevíte, jakým směrem je Buchlov?" - zeptal se Sany postaršího pána, který nás poslal bloudit na druhou stranu, než se nacházel hrad. Když jsme to zjistili a vrátili se zpátky, tentýž postarší pán právě vysvětloval cestu našim spolubojovníkům z Českých Budějovic. Ti si nás naštěstí všimli a postarší pán od té chvíle vyprávěl Pánu Bohu do oken. Ještě jednou jsme však ztratili cestu a na Buchlov dorazili předposlední.
    Na Buchlově se hlavního jednání při nákupu lístků ujali benik se Suterem. Poté, co neuspěli s žádostí, aby nás provázela slečna Petra Beránková, žádali slevu a jak se na schopné vyjednavače patří, uspěli. Slevu jsme však nedostali zadarmo :-) Nějaký Pražák od filmu postavil svůj automobil na zakázané místo a při upozornění se slečně "vysmál do ksichtu". A ta dostala nápad... Neposlušného parkovače, jak by to řekli v našem poameričtěném velkoměstě, vytrestat!
    Frajeři od nás mu postavili auto na špalky a OHF čekalo na příchod pravděpodobně "filmové nuly" jako na příchod filmové hvězdy. A pak přišel obrýlený pán, zastavil se před pokladnou a pronesl vítězoslavně: "Nashledanou, přeju pěknou neděli bez nervů!" Sobota mu však za pár okamžiků pěkně zhořkla a měl jistě co dělat, aby do neděle zchladil svoje nervy.
    OHF se nepokrytě radovalo, jak to jednou ta spravedlnost zase vyhrála... "Odkud jste?" - zeptala se mne nerudná dáma v letech. "Ze všech koutů České republiky," odpověděl jsem. "Tak to se má Česká republika, čím chlubit," poznamenala. A má, lední hokej je opravdu její výkladní skříň a fanoušci k němu samozřejmě patří....
    Vzápětí přiběhl kastelán a začal zjišťovat, kdože to postavil návštěvníkům jeho hradu auto na špalky. V ten moment nás vzala pod ochranná křídla Jituš. "To by nikdy neudělali!" - zastala se nás. A začala prohlídka. Nebyla to taková zábava jako loni, průvodkyně byla dost nekomunikativní a tím, jak všechno hned věděla, mi byla nesympatická. Večer hráli někteří z nás volejbal, zbytek bojoval na fotbalovém poli. Večer následoval další koncert našich kytaristů, dal jsem si čtyři piva a přesto v noci neunikl dalšímu buzení Sanyho a Oggiho, kteří tentokrát skandovali: "Dvojka NIKDY nespí!"
Fantastickou práci odvedla Jituš, která připravila chlebíčky s vynikající pomazánkou a jen vrozený ostych mě zabránil, abych je snědl všechny. Byly opravdu naprosto vynikající!
    Druhý den následovala cesta domů. Čekala mě příjemná neděle bez nervů v Plzni a v noci pořádný nával práce, přesně podle hesla Dvojka dneska nespí...

Pohled srazového nováčka

(22.5. Jarda.exdrak) Když mne před rokem verboval Ada do OHF, nevěděl jsem, že mi to zcela změní život, žebříček hodnot, prostě jsem za ten jediný rok úplně jiný člověk. Tím nemyslím to, že jsem se stal alkoholikem. Ve středu 16. 5. 2001 mne opět Ada naverboval k dalšímu kroku vstříc OHF - k srazu na Velehradě. O tom loňském bylo napsané mnoho a proto jsem se docela těšil. Zdrhnutí ze školy bylo to nejmenší, co jsem mohl udělat. Ale nelituji ničeho, bylo to opravdu OHFácký!

Letos ale pro mne bylo letos. Vloni jsem nebyl - a ponevadž jsem ještě nebyl vůbec nikde na srazu OHF, tak bylo jasno. On totiž každej nováček musí po srazu napsat reportáž. Je to prostě zvyk. Pravidlo. A nechci ho měnit. Ba naopak - psaní je pro mne radost stejně jako pivo, hokej a další všední záležitosti života normální člena OHF. Jen jestli někdo takovej v OHF je. Jestli jsem vyjížděl v 10.12 ze Šumperka, tak příště to již neudělám. Nudná cesta do Uherského Hradiště ani nebyla, poněvadž rozptýlením mi byla jedna velice kamarádská "externetistka" ve vlaku. Její cesta skončila v Olomóci, moje pokračovala dál. Až do Uherského Hradiště.
Tam jsem si ještě zašel sednout do TipSport baru (něco takového u nás na "dědině" není!) a dal jsem si tam něco k snědku. Šikana okolních maturantů, kteří měli poslední zvonění, šla kolem mne, možná byli tak hodní, a nechtěli otravovat toho blázna v dresu Šumperka a s těžkým batohem na zádech. Za to jim patří dík, neboť kdyby mne otravovali, tak bych nakonec byl velmi nevrlý! Na samotný Velehrad jsem dojel těsně před čtvrtou hodinou, ještě dosti dlouhou dobu, než přijeli budějovičáci s Faninkou. Na tu jsem se docela těšil, čekal jsem, jak pozdraví Draka, které dlóho nenáviděla kvůli nějakému bez významnému zápasu o postup do první ligy. Ale v pohodě, dokonce ji bylo i do zpěvu - asi tím, že trochu díky chřipce či jakémusi šmejdu v krku mutovala :o). Postupně se během pátku ještě sjížděli ostatní srazaři, až v 19 hodin přišel vrchol dne - "přímý přenos" finále mistrovství světa 2001 ve velkoplošné projekci, kterou většinou dirigovali budějičáci. Já na kytaru hrát neumím, neumím ani zpívat a nemám ani hudební sluch, ale rád jsem potom "ničil" umění "Rojova kvartetu" - hráli skvěle a zpívali snad ještě líp. Bohužel trochu unaven z práce, ze školy a z cesty jsem šel trocha dřív spát. Signál pro ostatní, aby mne ráno vzbudili. Bohužel to ráno bylo trochu dříve, než jsme všeci čekali. V hluboké noci se kempem prohnala smršť hlásající, že ta která chatka prostě nespí! Skvělá noc.

 Druhej den měl také svůj vrchol - bezkonkurenčně výjezd na Buchlov. Neměl chybu. Byl unikátní a těžce smíchem prolezlej. Byl to prostě Buchlov.
Již opětovné autodostihy na hrad byly zajímavé, Ada se svým plně optimistickým postojem sděloval do okolního světa, že se zabijeme, Maxička se radši ani nedívala. Přesto jsme s Rojem nevyhráli. Jeden pokérovanej maník nás totiž poslal úplně na druhou stranu, asi byl nějakej divnej. Na Buchlov jsme ale dojeli, pokecali s rytířem a pak si zašpásovali i s autem jednoho noblesního pražáka.

..ehm
(roj) Na vysvětlenou musím dodat, že pokladní byla milá slečna a řidič té oktávky byl na ní hrubý. A být hrubý na uživatelky se nemusí vyplatit, když je v blízkosti OHF, které občas prokáže vyjímečnou akceschopnost :-)

Ale nadlábnout jsem se stihla :-)

Reportáže z akcí
jakož i jednotlivé ohlasy
jsou očekávány na
xradis@seznam.cz.

Oskenované fotky
prosím posílejte POUZE
na xr-fotky@seznam.cz.