Jak to chodí v PKS

(18.3. Hani) Nejdříve ze všeho se musím omluvit, protože nejsem žádný spisovatel a nezdědila jsem spisovatelské vlohy, ale shodou náhod jsem měla možnost podívat se na páteční zápas VIT-PLZ a vzhledem k tomu, co všechno bylo o utkáních těchto dvou soupeřů napsáno a i vzhledem k reportáži od Bezyho a výměně názorů ;-) na ohlasech jsem neodolala podělit se o pár postřehů zcela nezávislého pozorovatele, což znamená, že jsem fanynkou zcela jiného klubu ;-) a toto utkání jsem mohla sledovat zcela bez emocí.

Tak tedy:
První k čemu se chci vyjádřit je skandování. Nemohu souhlasit s tím, co píše Ada na ohlasech. Páteční atmosféra  v PKS byla skvělá, bylo zde dle informací 8700 diváků a fandilo se v podstatě nepřetržitě, a když jsem se rozhlížela po fanoušcích, ti, kteří netleskali by se spočítali na prstech jedné ruky (toto je samozřejmě trochu nadnesené, ale opravdu to byli jen jednotlivci). Seděla jsem přímo ve vítkovickém kotli a nevzpomínám si, že by se přestalo fandit, ani za stavu 2:3.
Plzeňské fanoušky bylo slyšet také, ale až po prvním gólu, jinak by člověk ani nevěděl, že tam jsou. Co mi na fandění domácích fanoušků vadilo, a to mi vadí všude, je vykřikování velmi vulgárních pokřiků, nevím, já sama nic takového neprovozuji, ale to je samozřejmě pouze můj osobní názor, že skandování hesel typu "zkurvená......". atd. do hokeje nepatří.
Také jsem zde pochopila, že PKS opravdu není uzpůsoben na hokejové fandění. Jeho velikost a tvar, bohužel někdy způsoboval, že se 2 strany haly neslyšely a každá si fandila jinak, což trošku kazilo dojem ;-) .

Druhým objektem zájmu byl samozřejmě Radek Duda, jak jinak, že? :o)
Po všem co o něm bylo napsáno, nemohl uniknout mé pozornosti. Ať se to domácím fanouškům líbilo nebo ne, on byl mužem zápasu a rozhodl ho, dával vyrovnávací gól a na rozhodující přihrál. A nezapomeňme také na to, že po faulu na něj padl kontaktní gól na 2:1.
No tedy faulu... Nemůžu to nazvat jinak než jako krasobruslařskou vložku. Chápu, že jeho fanoušky to nadchlo, ale zřejmě (bohužel pro domácí) i pány rozhodčí, protože jeho skok, když se k němu blížil domácí hráč aniž by se ho dotkl, byl odpískán jako faul. Nechápu to, i slepý by viděl, že to bylo nafilmováno, a tak i toto podle mého názoru rozhodlo zápas. Nemluvě o dalším vyloučení, které nastalo po té co si plzeňský hráč všiml, že rozhodčí stojí zády a po kontaktu s domácím odhodil rukavici a začal mávat rukou (jako že po sekání). Stalo se to přímo přede mnou a neviděla jsem jediný kontakt hokejky a ruky. Bohužel však rozhodčí posoudil toto odhození rukavice jako faul, a od té doby už se v tom domácí vezli. Vyrovnávací gól je zcela "rozložil" a třetí třetinu se pouze trápili, Plzeň dala vítězný gól a domácí už neměli sil na vyrovnání a popřípadné otočení zápasu.

Sledovala jsem samozřejmě i fanoušky hostů a chování okolních, sektor pro hosty byl uzavřen a opravdu za celý zápas jsem si nevšimla, že by byli nějak napadeni, nebo na ně byly házeny jakékoliv předměty. Nevím samozřejmě, jestli se něco nedělo venku před halou, ale v hale si opravdu neměli nač stěžovat. V mém okolí se samozřejmě občas při jejich fandění ozvalo „buďte zticha atd.", ale tak to se stává i jinde, že? ;-)

Myslím si, že všude se najdou fanatičtí fanoušci, kteří neznají míru a měli by raději zůstávat doma. Opravdu jde jen o hokej a ne o to se vzájemně pobít. I já velmi nerada vzpomínám na napadení na domácím ledě fanoušky hostů, které se událo na začátku základní části. Jít se podívat na „svůj" klub v jeho dresu do „domácího prostředí" a bát se, že neodejdete bez šrámů je opravdu šílenost :(

Takže, jak říká můj tatínek: "Fandi, ale zůstaň člověkem" tu není od věci ;-)
 

   Tak snad přežijete ve zdraví pár mých postřehů :o) a opravdu omluvte mou troufalost, vlohy na psaní opravdu nemám. Jinak bych ráda řekla, že jsem moc ráda osobně poznala Jituš, George a Rada, bylo to fajn.
 

Jak to chodí v Plzni

(13.3. Bezy) Tak už je to zase tady - začalo nám play-off !! Moje milované Vítkovice se díky posledním třem zápasům základní části, kdy dokázaly porazit jen sousední Havířov a ve zbývajících dvou zápasech dostaly 12 gólů, úspěšně vyhnuly 4.místu a musely se vypravit do Plzně. Nepříjemný soupeř. Ale protože mě život zavál pracovně do Prahy, naskytla se ideální šance zase kluky vidět. Vždyť Plzeň je blízko ..... a tak v pondělí ve 3 hodiny usedám k Vrátinkovi do auta a společně (ještě s Adou) vyrážíme do Plzně.

První nepříjemný šok zažívám již před stadionem. Jsem svědkem toho, kdy nějaký trotl fyzicky napadl dva mladé kluky jen protože měli na sobě dres Jirky Trvaje !! To je přece výsada bojůvek na fotbalových stadiónech, kdy se utkávají skupiny po zuby ozbrojených imbecilů a ve jménu svaté války za svůj klub jsou schopni se poprat snad se vším živým na planetě Zemi !! Jsem šokován a zhnusen ! Na hokeji jsem tohle opravdu ještě nezažil ....

Jak se později ukázalo, tento jednobuněčný organismus (z více buněk se opravdu skládat nemohl) se měl stát hlavní postavou prvních dvou zápasů čtvrtfinále play-off mezi Plzní a Vítkovicemi. Po krátké diskuzi (pokud se to tak dá nazvat, protože i ostravští havíři používají mezi vulgárními výrazy alespoň spojky, což  je zásadní rozdíl mezi nimi a tímto ,,věrným,, fanouškem Keramiky) mezi tímto inteligentem, Vrátínkem a mnou se situace relativně uklidnila a my jsme se uz mohli věnovat jen hokeji.
Pondělí pro nás nedopadlo nejlíp, protože jsme prohráli 2 : 1 a to přes to že jsme měli zápas skvěle rozehraný. No nic, to se stává. Spíše mě zaujaly obscénní gesta po obou plzeňských brankách, které předváděli hráči Plzně před vítkovickou střídačkou. Kdyby rozhodčí skutečně trestali vše co se na ledě dělo, asi by se za nesportovní chování vyloučení hráči museli na trestné lavici uložit na vrstvy, aby se tam vlezli ...... V této činnosti vynikal zejména
hráč č. 91 - pan Duda. Jak se během obou dnů ukázalo, pan Duda je opravdu velice všestraný a velmi nadaný člověk. Bohužel nejmíň ze všeho umí to čím se živí - hokej Jeho strašidelné klepání nožkami po faulu obránce Semana ve druhé třetině ve mě vyvolalo nepříjemné vzpomínky na nešťastný zákrok Škuty na Kaděru (tehdy ještě v dresu Třince), po kterém mu zapadl jazyk ..... Po oznámení trestu pro Semana (5 + do konce) však neuvěřitelně ožívá a spokojeně odjíží na střídačku ! Neuvěřitelné, ten člověk sklízí můj neskonalý obdiv. Před chvíli jsem se bál ojeho život a on je najednou tak neskutečně živý ! Záhada hodná vědeckého výzkum. Já už věrím tomu, že pan Duda, pokud by byl rozsekán na malé kousíčky (chraň mě satan, to bych mu nepřál) by se sám složil opět dohromady hned po tom co by soupeřův hráč dostal přiměrěný trest. A v dalším střídání by byl již opět na ledě.

Ale nic, Plzeň vyhrála a spokojení domácí diváci se rozešli domů. Potvrdilo se že tenhle souboj bude skutečně tvrdým (ale musím podotknout že nijak zákeřným) bojem o každý metr ledu a hlavními postavami budou skvělý gólmani - Trvaj a Barta.
My se vracíme do Prahy s myšlenkami na zítřejší zápas (zpáteční cestu s námi absolvuje ještě Kuba).

Je úterý a my jsme opět na plzeňském zimním stadiónu. Zápas pro nás začíná opět skvěle - po první střele na branku vedeme 1 : 0. Hra opět probíhá ves stejné režii jako včera - spousta osobních soubojů a začínají se zvedat hokejky a ruce stále blíže a blíže k obličejům protihráčů. Na ledě opět září zlatá helma pana Dudy. Chtělo by se napsat vyčnívá, ale bohužel tomu tak není. Pokud ji totiž chcete vidět, musíte sklonit svůj zrak trochu níž než je obvyklé. Pan Duda měl totiž včera špatný den. Ten proradný kustod mu špatně nabrousil brusle (a nebo to bylo tím že padla nějaká ta sklenička navíc při oslavě předevčerejšího vítězství ?) a tak je stále na ledě. Byl tam tak často, že o přestávce nemusela ani vyjíždět rolba. Tak krásně ten led uhladil. Nutno podotknou, že asi tak jednou (ale ať nežeru - tak dvakrát) byl faulován. Přemýšlel jsem za co asi tau zlatou helmu má. Že by snědl tolik tyčinek
Delli ? Ale ne, on asi umí sem tam něco předvést i z hokejového umění.
Během toho co se na ledě bojuje o každý puk, vstupuje na scénu náše stará známá hlavní postava - říkejme mu třeba Trepka (jestli se nepletu, tak také patří mezi jednobuněčné organismy  - takže vlastně příbuzní). Tentokrát přichází přímo do sektoru hostů a opruzuje skupinku vítkovických fanoušku. Na závěr si vybírá mě. Zamiloval se do mě !! Jaké to štěstí. Snaží se mě vyprovokavat k první ráně. Bohužel (pro něho) není tak skvělý, aby to dokázal, jeho vulgární nadávky mě nemůžou urazit. Ze šachty je na ně člověk zvyklý. V té chvíli poprvé zasahuje policie a odvádí místního hrdinu pryč.
Na ledě přibývá vyloučení a padají také branky. Ale to vše mohli vidět diváci v televizi. Věnujme se tedy atmosféře v ochozech. Někteří plzeňští fanoušci dospívají k názoru že jsme vyprahlí po neunavném skandování a chtějí nám koupit pivo.
Bohužel to mají daleko a tak nám ho hází na záda a hlavu. V Plzni to však včera domácím střelcům opravdu nešlo (jak na ledě, tak v ochozech) a většina piv a splašků padá do vlastních řad. Někteří diváci (zřejmě abstinenti) opouštějí znechuceně toto nevlídné místo, jiní hledají deštníky (i když bylo tak krásně, že se jednalo nejspíš o slunečníky). Vítkovice mezi tím zvyšují na 3 : 1 a naše skupinka je veselá.

Se začátkem třetí třetiny se opět objevuje Trepka. Tentokrát s posilami - ve stádu je vždycky líp a více jednobuněčných organismů víc ví. Policie tentokrát zpozoruje našeho hrdinu dřív než my. A zaujímá pozice v našem sektoru. Vše se opět omezuje na slovní výpady. Trepka mi vyznává lásku a chce mě. Co to jaro s některými živými organismy dělá .....?? Začínám po něm taky toužit. I když jinak s cizími lidmi nespím. Policie mu bohužel nedovoluje tuto touhu uskutečnit. Nepřistoupí ani na návrh že mi dá jen jednu ránu a zase hned pujde. Nevím pro koho to bylo lepší .... Po chvilce opět opouští i se svými nohsledy scénu. Ten večer už ho nevidím. Asi nevydržel a šel si to udělat sám ......
Plzni se nedaří dát kontaktní gól a tak se zuřivost diváku stupňuje. Opět dostáváme zásobu čerstvého piva a splašků. Policie nás upozorňuje, že nemáme provokovat. Jsem šokován tím že v ,,demokratickém,, státě jako je naše republika je za provokaci považováno skandování jména vašeho oblíbeného klubu. Asi uz jsme fakt v tom EU ....
Agresivita stále narůstá. Jeden s místních "věrných fanoušků" - typický 30 - 40 letý taťka, který za celý zápas ani jednou nezatleskal a neskandoval jméno Keramiky - mi důvěrně sděluje že doufá že nás venku zabijí a ať držím hubu. Tady je asi na místě zmínit, že celou dobu stojíme v sektoru pro fanoušky hostů.
Vítkovice dávají branku na 4 : 1, zápas končí a z ledu prchají emoce. Nikoliv však z hlav plzenškých příznivců. Taťkové nás ještě před cestou domů ke svým mamkám, které už na ně čekají s teplou večeří, počastují vřelým rozloučením a hala se vyprazdňuje. Odcházíme i my. Policie nás však zadržuje na stadiónu a žádá nás o strpení. Venku se totiž srotil dav, který ode mne chce zrějmě podpisy. Stal jsem se zrejmě miláčkem publika. Chlapci, pokud jste chteli jen podpis (fotky jsem sebou bohužel neměl), nemuseli jste čekat až do konce !!
Nakonec se vše uklidnilo, já s Vrátínkem jsme v doprovodu 6 mužů zákona dorazili k autu, vyzvedli Kubu a Adu a ujížděli k Praze.
 
Na závěr pak pár vzkazů :
1.) Ty nulo, kterou jsem označil za Trepku, pokud po mě tak strašně toužíš, tak ti budu rád k dispozici. Ale mimo hokejový stadión, tam to nepatří. Kdybych ti natrhl držku tam, tak bych nemohl říct hrdě to co teď - Já jsem opravdový hokejový fanoušek, ty nejsi nic !!
2.) Taťkům a jim podobným - přijeďte se podívat do Vítkovic povzbudit svůj tým. Tam vám nikdo pivo na hlavu lít nebude. Ale to by jste museli překonat své pohodlí a vyjet ven z Plzně. Jenže vy nejste schopni povzbudit svuj tym ani doma. Cest vasemu kotli.
3.) Diky za prijemnou spolecnost policistu z Plzne a za jejich doprovod k autu. Behem rozhovoru s velitelem zasahu jsem si velmi vylepsil mineni o policii. Bravo !!
4.) V neposlední řadě díky Adovi a Kubovi za příjemnou společnou cestu z Prahy do Plzně a opačným směrem, kterou jsme strávili velmi zajímavými rozhovory o hokeji. A Kubo, velmi si tě vážím za to že jsi se mi omluvil za chování pzeňských příznivců, přesto že ty s těmi výkvěty plzeňské inteligence nemáš nic společného. Ať se takových v Plzni časem najde víc. Vy jste klubu HC Keramika Plzeň rozhodně dělali čest. Díky

Utkání hvězd 2002 - něco pro ženy

(Zuz) Jak jsme si již mohli na mnoha místech přečíst, kvalita show zvané Utkání hvězd se prý rok od roku snižuje. Lidé se ofrňovali nad nefukčním radarem, nízkým herním nasazení hráčů a spoustou dalších věcí. Zaměříme-li se ovšem na materiály k tomuto tématu publikované, můžeme si všimnout, že všeliká hodnocení tvořili prakticky jen muži. Absenci ryze ženského elementu v české sportovní žurnalistice považuji za alarmující. V podání mužů je totiž možno velmi snadno dojít k mylnému závěru, že takové Utkání hvězd je prakticky k ničemu, pomineme-li možnost poznat život v noční Ostravě. Ovšem už když si vyslechnete ženu-přímou účastníci, můžete názor pozměnit.

Muži hovoří o ryze materiálních věcech: jaký byl led, jaké ozvučení, zda bylo u stánků dost piva, zda vítěz soutěže v bruslení či přesnosti střelby překonal platný rekord atd. Nikdy se nedovíte o prezentaci přátelských vztahů mezi hráči a trenéry navzájem a mezi nimi a publikem. Nedoznáte novinek ze světa hokejové módy, nenabydete dojmu, že hvězdy jsou kluci a chlapi, kteří mají svůj osobitý styl a jaký.

Proto si dovoluji tuto zásadní mezeru v informovanosti veřejnosti zacelit. Data k uváděným závěrům jsem sbírala ze 4 řady nad střídačkou Východu v sobotu 26. 1. 2002 na stadionu v Havířově. Na ledě se od 14 hodin snažili internacionálové a zimák v ten stejný čas začínal snášet hlavní hvězdný nápor. Hvězdy přijížděly po smečkách, jak je vypustily kluby, akreditovaly se a obdržely igelitky narvané tajemným obsahem.

Na první star jsem narazila už na prostranství před stadionem. Aktuálně jeden z nejlepších shuterů ligy, křidýlko druhé zlínské lajny, Jaroslav Balaštík. Pan Balaštík má smůlu. Je přítelem sestřenice manžela mé nevlastní sestřenice, a tak o něm vím např. i to, že na Silvestra do tří hodin do rána trávil čas vyloženě nehvězdně, totiž sjížděním zasněženého kopce v Uherském Hradišti-Mařaticích na igelitovém pytli. Tady držel v jedné ruce telefon, ve druhé bundu, nevěděl, jestli se má oblíkat, telefonovat, či poslouchat, co mu říká pan Dusík.

Další hvězda byla znovu "beran". Tento ovšem s gloriolovou očekávání met nejvyšších - překvapení olympijské nominace, Petr Čajánek. Na ledě bojovník až rabiát, v civilu chlapeček s obličejíčkem mimina. Vracel se z akreditace s taškou naditou kdoví čím, plaše se plížil okolo ledu a tvářil se, že to vlastně vůbec není on. Měl smůlu, byl snadno identifikován a okamžitě ho zasypaly dětské i dospělé ruce se suvenýry k autogramiádě. Po schodech k němu sestoupil nevlasatý spoluhráč ze Zlína pan Petr (p)Leška a zapadli do kabiny.

Koho tu máme dále. V podpisové uličce korzuje smečka pardubická. Ota Janecký samozřejmě s pusou od ucha k uchu, Láďa 700 a něco zápasů v extralize Lubina v kožené bundě (své, ne Rojově). Ta obrovská gorila s nimi není nikdo menší než Michal Sýkora. Jojo, nemládnem, kdeže jeho svůdné háro je, nyní Michal ostříhán do image spořádaného reprezentanta. A ten blonďáček s náušničkou v uchu a korálky na krku, to bude pan Svoboda Adam. Publikum je znalé a Ota si může užívat své "jen se s tím, Oto, nepárej, ostrou ránou góly rozdávej!"

I vršovičtí sešívaní mají své zastoupení. Pan Branda Daniel, toho nelze zaměnit, ten má kukadla jak zrcadla. A Roman Málek se stále plachým úsměvem již bez drátů v čelistech! A ta holá hlava a nepřerušeně hovořící pusa, to je Viktor Ujčík, toho děti nemůžou minout, ten v nedalekém Třinci odbruslil své.

Holčiny vedle mě nadšením nadskakují, ve dveřích se objevil bledý obličej s bradkou a předlouhými tmavými kadeřemi. Dorazily Vítkovice a jejich čele David Moravec. A podepisujem a fotíme se, to je jedno, že jsme na schodech! To méně obletované za ním, to je přece Jirka Burger, toho musím znát. Mimochodem, kde je něco ze Vsetína? Hele, tam nahoře, v okně za kelímky od koly se blýská něco jako zlaté brýle pana Tabary. No uvidíme.

Žlutý ježek na hlavě a obličej ne právě mladický. Chudáček pan Vláďa Hudáček, nyní v Budějovicích, tady bude za barvy Východu. Betony si nenese, to ten mladý kluk za ním. Že by pan Hudáček měl nosiče? Ale fuj! To je přece Jirka Trvaj! Pravda, vypadá při té ztepilé postavě v saku a brejličkách spíše jako koncipient advokátní kanceláře než hokejový brankář, ale marná sláva, už je u publika a musí kynout kotli.

I trenéry tady máme v plné parádě. Pane Růžičko, ten límec do půlky obličeje je zbytečný, vaše sláva dolétla až na sever Moravy! Ve společnosti pana Hadamczika, opřeni o zábradlí v rohu nad ledem, konzultují možná, jak toho Hudlera, sakra, dostat do svého týmu. To pan Výborný si slávy užívá na střídačce. Konec konců - je tady přece přechodně doma.

Hele, Pepa Řezníček, tak ty jsi, hochu, to slavné provokatérské cosi malé, co kdysi Dopitu přivádělo k nepříčenosti! A to zmatené vedle, to bude asi pan Výborný Martin. Kdepak jste nechali pana Straku? Možná ztratili cestou, ono je to z Plzně pěkný kus!

Sparťani, snadná identifikace. Ta obarvená hlava, cyklistické brýle a plno řečí, to je Jirka Zelí. Za ním se culí Jarda Hlinka. No a Honza Srdínko. Srdce na Vsetíně byl, je a bude náš wůdce!!! Nejrozvážněji se tvářící, skutečný gentleman mezi elitou, Mgr. Bříza Petr, podpis, tak, děkuji, a můžeme dál.

Orlosmečka se dostavila v počtu dvou kusů Orlů. Pan Uram Marek začal s exhibicováním hned od počátku. U dveří si rozepjal bundu, natřásl ramena, rozprostřel své dlouhé hedvábné vlasy, rozvířil vzduch panenkovskýma řasama nad pomněnkovýma očima a vycenil zuby do neodolatelného úsměvu d´Artagnana. Věrní čtenáři mých blábolů NaCestě ví, že s panem Uramem jsem strávila příjemnou půlhodinku při zodpovídání dotazů čtenářů orlowebu. Na panu Uramovi dívčí oko spočine vždy s požitkem. Tomáš Jakeš nemá vlasy typu určeného k cílené prezentaci, a tak se musel spokojit s rameny a úsměvem. Pro mě je hrdina s tituly mistra se Vsetínem.

Dosud jsem byla na sebe hrdá, že jsem všechny pány vlekoucí nadité igelitky s logem BPA identifikovala. Teď se ale okolo ledu sunul někdo, koho jsem prostě nemohl zařadit. Znáte ten pocit, když víte, že přece víte, kdo to je, ale zaboha si nemůžete vzpomenout. Až červenobílý dres a jmenovka mě uvedly do reality. Pohublý obličej a černočerné oči patřily Peteru Bartošovi.

A to nejlepší nakonec. Ty blesky ve VIP lítaly opravdu z brýlí pana Zdislava Tabary. I on s vizáží burzovního makléře 15 minut podepisoval desítky sešitů. Za ním fanoušky ověšen jeho "syn". Nevím, jestli malé děti instinktivně lnou k někomu, kdo je jim na pohled blízký, ale zatímco pro podpis k velkým dospělým je museli rodiče často pobízet, když se mezi nimi zjevil Jirka Hudler, strhla se spontánní radostná mela. Mládě s tváří jaguára - říká pan Robert Záruba. A má pravdu. Můžete Jirku nazývat miminem, cvrčkem, mrnětem, malým šmudlou a nevím jak ještě, sejděte se s ním na kus řeči a pod jeho přímým zkoumavým pohledem trochu šikmých očí vás to přejde. Jirka možná má obličejík mladíčka, ale jeho chování, vystupování a projev by mu mohl závidět a učit se od něj leckterý mazák. Nejednou jsem měla tu čest to posoudit.

Tak prosíme, pánové, na led a ukažte, co ve vás je!

Vítězové jednotlivých katerogií dovednostních soutěží:

titul Hvězda Utkání Hvězd udělujeme Marku Uramovi - vítězi soutěže o majitele nejhezčího dresu a celkově nejlepší estetický dojem,

titul Kecka Utkání Hvězd udělujeme Viktoru Ujčíkovi - vítězi soutěže o vedení nejdelšího dialogu s okolím,

titul Lenochod Utkání Hvězd udělujeme opět Marku Uramovi - vítězi soutěže o nejpomalejšího bruslaře,

titul Decibel Utkání Hvězd získal pan Lubomír Korhoň, při jehož výskytu na ledě dělalo publikum největší povyk,

Hair Price byla udělena Davidu Moravcovi za nejdelší vlasy.

Soutěž O nejhezčí modré tepláky vyhrál pan Michal Dusík.

Nahledanou na příštím Utkání Hvězd!!!
 

---

 

STARŠÍ REPORTÁŽE:
Podzim/zima 2001/2 + (MSJ2002)
Jaro/léto 2001
Konec 2000 / začátek 2001
Podzim 2000
Léto 2000
První půlka 2000
Rok 1999