Hokejisté na palubovce

(22.06. Zuz#141)
V neděli 18. 6. jsem byla na stadiónu v Ostravě-Porubě podívat se na florbalovou exhibici, ve které domácí florbalisté celku FBC Pepino Ostrava (ano, sponzorem je výrobce kondomů) a hostili hokejisty HC Vítkovice. Na tuto akci mě zlákal Rado (#13), který se pak samozřejmě nezúčastnil.

Jak se na exhibici sluší, hráči nastupovali za dunění bubnů do tmy, dýmu a za celkem laxního přihlížení nepočetného publika (tak 800 lidu), ve kterém převažovali fanoušci hostů. Za Vítky nastoupili Zátopek, Hubáček, Javín, "seveřan" Šimíček, "budoucí seveřan" Krayzel, "klubový cestovatel" Kaděra, veterán Ryšánek, "komentátor" Holaň, NHLáci Kubina a Varaďa, branku hájili střídavě Prusek a Trvaj. Všichni (hlavně já) se těšili na nové posily Pateru a Martina Procházku, ale ti se neúčastnili. Taky jsem si myslela, že když Lojza Hadamczik teď bude trénovat Vítky, tak ho snad budou diváci brát, ale chyba lávky, když komentátor oznámil jeho jméno, z tribun se ozval zběsilý pískot, i když tam Lojza vůbec nebyl. Tak nevím, jak to bude vypadat potom v Paláci.

Zápas vedl rozhodčí Brada, který se pravidla učil přímo za pochodu - vůbec nevěděl, co se může a co ne, radši nepískal nic nebo dal na rady hráčů, ale nikdo si nestěžoval. Hrálo se vyloženě útočně. Už na pohled to bylo zajímavé: hromotluci v modrobílém proti střízlíkům v kanárkově žlutých dresech. Hokejisté používali svoje finty, očividně hokejové, jak si udržet míček, florbalisti zas byli o moc rychlejší a mrštnější. Z celku hostů je třeba vyzdvihnout výkon Luďka Krayzela, který hrál s velkou chutí a s ještě větší chutí flirtoval s cheerskami. Dále v bráně zářil Martin Prusek i Jirka Trvaj, kterým k chytání zbyly jenom holé ruce, ale i tak byli skvělí, i když je párkrát zachránila "tyčka nebo chcete-li břevno", jak říká pan Záruba a Martina Pruska v poslední třetině zajímaly taky víc divačky než hra. Zvítězili hokejisté poměrem 10:8 (nebo 10:9, teď nevím), ale florbalisti je víceméně nechali a pořádně to rozbalili tak v posledních 8 minutách a to pak hokejoví obránci docela nestíhali.

Hokejistům když vezmou led, brusle a chrániče a dají lehoučkou florbalku a míček a řeknou, že musí běhat, tak je to celkem sranda. Nějak nemohli odhadnout sílu úderu, a tak míčky lítaly všude možně. Doporučuji dále v letní přípravě zaměřit se na techniku samotného běhu, protože když chlap jak hora, např. Pavel Kubina, na ledě obratný a rychlý, běží těžkopádně a šmajdá jako kačena, vypadá legračně.

Jinak to bylo fajn, v duchu exhibic každá pětka slavila gól svým způsobem, přičemž Miloš Holaň si při plavání na palubovce slušně odřel kolena. Kluci florbalisti si o přestávkách chodili za hokejistama pro podpisy a fotili se s nima stejně jako malí fanoušci, kteří se kdoví jak prodrali až na střídačky, ale nikomu to nevadilo.
Stadión v Porubě je moc pěkný, nový a myslím, že až tam Znojmo v srpnu přijede na Pohár o hrnec, bude se jim tam líbit.
pozn.: děkuji Městské policii Ostrava, že nás nechala parkovat v zákazu vjezdu bez botičky nebo pokuty :-)

Semifinále a finále Stanleycupu přímo v NJ

Sima (#269) nás během zápasů stenlykapu zásoboval reportážemi psanými do notebooku přímo na stadioně.

Přečtěte si, jak zápasy vypadají nikoly na televizní obrazovce, ale přímo v Continental Airlines Arena v Meadowlands, NJ. Dozvíte se také zajímavosti ze zákulisí této sportovní i společenské události.

Reportáž ze zákulisí pořadu Rádia Dragon "NA FÉROVKU"

Je 31. 5. 2000 a já sedím v prostředí karlovarského rádia Dragon. Za chvilku se objevují hosté dnešního perfektního pořadu - Na férovku. A těmi jsou - trenér Miloš Říha, nová posila na postu brankáře Petr Franěk a útočník Tomáš Chlubna. Přicházejí v celkem dobré náladě a navzájem se lehce špičkují, kdo že bude nejvíc odpovídat na dotazy posluchačů. Oba hráči se shodli, že nejkompetentnější osobou je trenér a tak by měl odpovídat především on. S čímž ovšem Říha příliš nesouhlasí.
 
Ale pořad už začíná, a tak kdo bude odpovídat a kdo ne bude především v rukou fanoušků HC Becherovky, kteří budou volat své dotazy. A ti se rozhodli dát za pravdu oběma hráčům, a tak se na trenéra sype jedna otázka za druhou. K jeho cti je ovšem nutno podotknout, že na každou odpovídá ochotně a s chutí. Samozřejmě že ne všechny dotazy byly určeni jen jemu, ale několikrát odpovídal jak Petr Franěk, tak Tomáš Chlubna. Některé dotazy jsou úsměvné, některé odpovědi taky, celkově vládne ve studiu výborná nálada.

Dozvěděli jsme se mnoho nového. Soustředění na Šumavě se povedlo, kromě Dobroně, který si přivodil zranění kotníku, jsou všichni zdraví a i parta je skvělá, kluci se navzájem hecují a povzbuzují. Další týden po tomto pekelně namáhavém drilu, byl odpočinkový týden, kdy byl na programu tenisový turnaj a fotbalový zápas. Jako nejlepší tenisté se ukázali být trenéři, když turnaj ve čtyřhře vyhráli. Ve fotbale se Becherovce nedařilo a prohrála 1-6 v Nové Roli.

Ještě není rozhodnuté, kdo bude nést na dresu kapitánské "céčko". Jedno je jisté, jeho majitelem by měl být ten, kdo se nebojí na mužstvo zakřičet a pronést svůj názor - prostě osobnost. Buď vykrystalizuje časem, nebo si kapitána zvolí sami hráči.

Brankářskou jedničkou bude Franěk, Šmíd je ještě mladý, na takovou odpovědnost. Nicméně máme jednu z nejlepších golmanských dvojic v extralize. Oba dva jsou mistři světa. Petr Franěk byl brankářem na MS ve Vídni a Zdeněk Šmíd zase vyhrál MS juniorů ve Švédsku. V minulé sezoně Šmíd nedostával tolik šancí a mimo jiné také proto, že mužstvo bylo rozdělené na "starší" a "mladší". A právě ti starší ke Zdeňkovi neměli důvěru, mužstvo jako celek nehrálo dobře, díky čemuž byl mladý brankář nervózní.

Na dotaz pro P. Fraňka, jak mu připadá silné letošní mužstvo, odpověděl, že je jasné, že musí postoupit do play-off, ale že on osobně doufá, že budeme hrát o přední příčky, ne jen ve středu tabulky. V tom okamžiku mu vstoupil do řeči trenér Říha a povídá mu:  "Když nepustíš ani branku, tak o ty přední příčky hrát budem!"
Franěk: "No ale někdo ještě musí dát branku, abychom vyhráli."
Říha:"Hele, o tohle se nestarej, to už není tvoje věc, když ty ji nepustíš, tak vepředu ji někdo určitě dá, že Tomáši?" a obrací se na Tomáše Chlubnu.
T. Chlubna: "Jasně!"

Oba hráči se shodli, že podepsali smlouvu právě ve Varech nejen, kvůli její lukrativnosti (jak prohlásil T.Chlubna - peníze tu budou, ale my tu nebudem! ), ale také kvůli skvělým fanouškům, kterým chtějí konečně předvést pořádný hokej, hrát o přední umístění a odvděčit se jim tak za jejich neutuchající přízeň.

Což je jen chvályhodné!!!! Ale HC Becherovka hraje nejen hokej, ale trenéři a hráči myslí i na ty, kteří nemají v životě příliš štěstí a podporují Nadaci Duha (nadace, která se stará o děti s mozkovým onemocněním), na kterou mezi sebou sbírají peníze a 6. června je dokonce navštíví. K tomu není co dodat, snad JEN TAK DÁL.  Pořad končí, hráči i trenér děkují divákům, kteří na ně myslí i v době, kdy do zahájení soutěže zbývají ještě 3 měsíce.

Jak jsem viděla letošní finále

(20.4. Zuz, doplnil kurzívkou Roj, foto made by Iva - diky!)
Na poslední finálový zápas jsme razili Rojovým autem ve složení 3 lidi (Roj, Chvili, já) + 2 Sparťani (Oggi, Miila). Cestou z Brna se Miila naučil dvě moravská slova (tadyma, ogar) a hojně jich používal. Ve Zlíně jsme udivili místní tím, že se VSE dres objímal se SPA, ale víc by jim asi vadil LIT. Naložili jsme ještě člověka Mishanka a dorazili na místo konání.

Roj: během cesty se v autě strhla menší bitka. Jak bystřejší počtáři asi už vědí, jelo nás v autě nakonec 6(šest!), což mělo za následek, že uživatelky musely sedět na klíně uživatelům. Každý přirozeně toužil sedět v takovéto soustavě. A ti hadi, kteří se báli, že nižší číslo OHF bere, se preventivně opili, aby nemuseli sednout za volant, kam se uživatelka na klín nevejde! Ach jo... :-)

 Už u cedule s nápisem Vsetín mi bylo jasné, že dneska si Sparta odveze to, o čem celá Charouz aréna sní svůj celosezónní sen. Padla na nás nálada, která se nesla celým Vsetínem. V luftě viselo vyznání, že už těch titulů máme plné brýle, jsme z toho unaveni a Sparta si zaslouží být mistr. U Lapača žádné řvaní, žádná bojová nálada, rezignovaná smutná pohodička ve stylu Ukončíme to utrpení, oni jsou lepší. Nikomu nevadily sparťanské dresy v davu. Roj ve frontě u díry do plotu (vstup na Lapač) dělal výtržnosti, hulákal, že chce ty jedlé kaštany a nedal se uklidit.

Představte si, že tam normálně prodávají jedlé kaštany! Takovou pochoutku! Bohužel se k nim přes ty davy nedalo procpat.

 Usídlili jsme se pod střechou, kde slibovala být pekelná výheň, a šli jsme s Rojem k šatnám za hokejistama. Potkali jsme Albiho, který se snažil vypadat jako reportér a pobíhal tam s mikrofonem v ruce. Kolem chodili hokejisti a Roj nikoho nepoznal. Sparťani se rozcvičovali venku, k žádné vraždě nedošlo. Zážitek máme s panem Výborným, kterého zaujaly moje dotazy na chatu na idnes.cz natolik, že vylezl z kabiny a dal s náma asi 15 min řeč a byl fakt fajný. Taky jsem konečně viděla "Jituš od plotny".

Trenér Výborný opravdu dělá čest svému jménu. Dokonce na otázku "Znáte OHF?" odpověděl: "To znají snad všichni, ne? Vždyť jste pořád v televizi..." :-) Byl jsem fakt úplně mimo z toho, že si hodinu před rozhodujícím zápasem udělal čas na fanoušky, a to dokonce na fanoušky soupeřova týmu! Jak je vidět, přineslo mu to štěsti... :-)

Hokej jste všeci viděli. Lidi na Lapaču sice hnali kluky dopředu, ti hráli jak o dušu, Spartu docela drtili, možná kdyby víc chtěli, tak aj dali nějaký gól a ještě to dopadlo jinak, ale asi to fakt bylo takhle lepší, jedna blbá domluva mezi Čemanem a Bobem, Dejv Výborný to zmerčil a bylo to a zapípal mi telefon, to provokatér Klobouček doporučoval vyvěsit černé prapory a gratuloval ke stříbru. No nebylo nám nejlíp, ale jednou to přijít muselo a bylo to asi tak akorát. Moc dobře jsem věděla, co se děje v tom kotlu naproti, my jsme si to tak užili vloni.

 Bylo to drsné, když Jura Dopita přebral ten pohár a pak objel stadión…to bylo všem jasné, že tam je naposledy a že už ho prostě nikdy, fakt nikdy v našich barvách asi neuvidíme. To jsem nevydržela a letěla dolů zas k těm šatnám, celkem drze jsem se tam prodrala na pressku, o jejíž platnosti lze pochybovat, ale Albi o ní nepochybuje. Bylo tam jenom pár lidí  a stejně si myslím, že ten chlap, co stál vedle mě, byl pan Hamšík z MF.

Byla jsem celkem mimo, tak jsem si tam ani nehrála na reportéra, kdo šel kolem a ščúřil se, tak tomu jsem pogratulovala. Pravda, s Michalem Sýkorou jsme se zdrželi dýl, protože on má na bruslách asi tak tři metry a s chráničema tak 200 kg a než moje přání vylétlo do té výše, tak to chvíli trvalo, ale stejně je to nejkrásnější chlap, co znám. Peťa Bříza vypadal jako že nic, Vláďovi Vůjtkovi vlály vlasy štěstím, Brošáka zajímalo, jestli se na něho ještě zlobím, nezlobím, ty blbečku, mazej pařit, tož aspoň se podívej na tu medailu, medaila hrozná, nezlob se na mě, s logem Telecomu, to jim hoď na hlavu a hlavně že furt říkáš tož, Pražáku, tož to víš že jo, Valachu… Kraťas to samé, bílou sádru má kdekdo, já jsem chtěl červenou, víš, no jo, a proč sis na ni nenechal udělat modré a žluté pruhy, hahaha…Pane Výborný, tak vám to klaplo, gratuluju, jeee, neplačte, stříbro je taky krásné, ale neee, já nebrečím kvůli stříbru...

Z fotek je krásně vidět, jaká pohodová nálada mezitím panovala na ledové ploše. Jake.M sice v ruce hrdě třímá jakýsi neznámý, snad dokonce jedovatý nápoj, ve skutečnosti tam Vsetíňáci častovali Sparťany slivovicí, která doslova tekla proudem :-) Až jsem se bál, že se rozpustí led, neboť, jak známo, líh snižuje bod tuhnutí vody a vytváří nemznoucí směs :-)

Pak jsem se doplazila na led, tam už všeci pařili dohromady, Alec polobrečel a měl oči jak králík, všeci se družili, zelenožlutí s červenomodrobílýma, udělali jsme pár fotek, pobloumali po ledě, porozhlídli se na dlouho naposledy po tribunách, našich hokejistů na galerii jsme se nedočkali, ti už byli zalezlí v šatně, a vypadli jsme ven. Stejně to bylo divné, taková smutná nálada, ne z druhého místa, to se spíš všem ulevilo, ale že se nám jich hodně rozuteče a že prostě asi budeme mít nový Vsetín. Tak jsme se tam tak potloukali kolem Lapača, kopali do kelímků od piva, Alec zasněně hleděl na kabin a říkal, že to nikdo nemůže chápat, Sparťani tahali hafa věcí do busu a byli se všema friendly, Ríša Žemla se řehtal tomu plakátku, kde byl vyfocený na černobílé fotce a pod tím byl nápis Poznáte barvu jeho pleti? A podepisoval to, Franta Kučera se tvářil vážně, aj Jarda Nedvěd a Michal Sýkora, jediný, kdo trochu křepčil, byl Zelí.

Oni ti Sparťani jsou všeci stejní, hráči jak fanoušci, ti taky na náš vkus pařili strašně málo, jenom se tak usmívali spokojeností, hulákali u autobusu, ale s tím, co se tam dělo, když vyhrával Vsetín, se to vůbec nedá srovnat, si myslíme, že to jsou prostě housky. Brácha konečně pochopil, že i Sparťani jsou normální lidi a vděčí za to předlouhému pokecu s Ondrášem Kratěnou, Ondra pomlouval trenéry jistého celku ze západu Čech a komentoval jejich hlášky o nalívání vsetínské slivovice na lavicí hostů neslušnými slovy, Hanka od něho dostala smradlavé zpocené tričko a snad už mu odpustila ten úprk do Prahy. Ptala jsem se Ondy, jestli už mu Dopiťák odpustil, ovšem tomu je to srdečně fuk. Brošák se vynesl s těma hokejkama a krámama, nějak nám v té Praze zesílil, je z něho chlap jak hora a už nevypadá jak vyoraná myš. Honza-Honza Tomajko se objímal s asi paní Brošovou nebo Kratěnovou, tedy maminkami kamarádů, Bobo se ploužil pryč, Martin Prochy taky, Tesil se rozhlídnul po Sparťanem a pronesl onu památnou větu "Ideme tadyma"…  Bathed nás už naháněl, že máme zamluvenou rezervaci, jenomže my jsme ještě u brány potkali pana Guta, to jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít, to je taky takový milý děda, pak kolem profrčel pan Augusta, Iva chtěla vynadat panu Charouzovi, že na Spartě vybírá prachy za WC, jenomže ten chlap nebyl Charouz, ale nějaký jiný mafián. Bathed nás odvozil do té restaurace, vypadal, chudák, přepracovaně a říkal, že se odstěhuje do hor a bude pást ovce. Tak jsme připíjeli na nové mistry a vicemistry a pán obsluhující nám zakázal zpívat, tož co to bylo za hospodu, když jsme si v ní nemohli ani zabékat. Pak jsme si všimli, že u vedlejšího stolu sedí podezřelý chlap,  byl to pan Říha, co trénuje Vary. Jake.M, Sparanka a Pengi nás opustili, z hospy jsme odcházeli jako poslední, tak jsme aspoň po nočním Vsetíně hulákali tu neslušnou píseň o Spartě a šli do další hospy, odsud asi tak ve 2:00 do další, ale to už přesmutnému Alecovi došly síly a taky nás opustil, tak jsme v tom posledním baru už seděli zase jenom osádka auta, co jsme spolu přijeli. Můj vlak na sever jel v 5:07, tak jsme šli na nádraží a cestou si koupili Sport plný řečí o tom, že Vsetín byl sesazen z trůnu. Nálada ve vlaku byla odpovídající pocitu, že jsme se konečně vrátili na zem, ze závratných výšin sídla zlatého poháru na malém městě, kde už to všem lezlo na mozek, chlapi, co jeli do práce, se těšili na další sezónu a byli zase normální fanoušci normálního klubu. Dom jsem dorazila v 8:15, celý den nespala a smutnila a melancholizovala a večer něco málo vypila a napsala článek na VSE web, který Alec prohlásil článkem sezóny, ale mně se stejně moc nelíbil.

 Tak na nové mistry, vicemistry a další sezónu!

Hromadná fotka na vicemistrovskem ledě, stojici od leva Pengi, Sparanka, Jake.m, Mishanek, Zuz, Miila,
neznamy spolufanoušek, dole odleva Oggi, Roj, Big_m, Alec

Hokejové finále na Slovensku

Naši východní bratři Gali a Matko napsali články o tom, jak vypadalo vyvrcholení slovenské Superligy - Gali o problémech s lístky, a Matko o samotném hokeji. Čtěte zde!

1. DZ liga na vlastní oči...

...aneb sledujeme kandidáty na baráž o extraligu. Píše Dafi #208 - na samostatné stránce.

Finálová série mezi Jihlavou a Chomutovem očima Roje - čtěte zde.

Hokej v Bruselu

(Mila #73)  Koncem roku 1999 se mi naskytla příležitost jet s otcem na týden do belgického Bruselu. Roj mě požádal, abych napsal reportáž o tamějším hokeji. Vzhledem k tomu, že otec tam pracoval přes dvanáct hodin denně, měl sem dost času zjistit, jak si tam u nás nejpopulárnější kolektivní sport vede.

Brusel, hlavní město Belgie, asi dva miliony obyvatel. Čech by řekl, že tam musí být dobrá základna alespoň pro dva tři špičkové hokejové týmy. Kdepak !
Pouhou otázkou v hlavních turistických informacích na to, kde mají hokejový stadion, sem zaměstnal všech pět tamějších lidí. Po chvíli radění se s počítačem mi jedna slečna s úsměvem na rtech oznámila, že přece jen jeden (!) hokejový stadion v Bruselu je !  Už z toho je jasný, že v Belgii není hokej tím, čím je u nás. Tamější burani preferují fotbal (Andrlecht,…), basketbal, házenou, atd. V kolektivních sportech se hokej ve všech podobách krčí na nejnižších místech popularity.
 

Stadion v Bruselu vypadá zvenku docela dobře (i na naše poměry) –viz fotka. Zevnitř je ale příšerně zchátralý. Tým hrající na tomto stadionu má vskutku originální název :  BRUSSELS CAPITALS.  Na stadionu právě probíhalo jakési rozbruslení nebo snad trénink (?) a já měl super příležitost vyzpovídat jednoho z trenérů místních CAPITALS. Z našeho rozhovoru jsem vybral některé zajímavé ( a hlavně ty inteligentnější :-) ) otázky :

"Jakou soutěž hraje BRUSSELS CAPITALS ?"
"První belgickou divizi plus všechny juniorské soutěže."
"Kde v tabulce se BRUSSELS CAPITALS pohybuje ?"
"V druhé polovině tabulky."
"Pro kolik lidí je postaven tento stadion ?"
"Asi pro 1200."
"Kolik lidí průměrně chodí na zápas ?"
"Okolo 100."
"Kdy a v jakém čase se hrají ligové zápasy ?"
"O víkendu ve 20.00 a ve 20.30."
"Kolik franků stojí vstup ?"
"0."
"Jsou vaši fanoušci po zápase stejně naštvaní na rozhodčí jako naši ?"
"ANO, určitě mnohem více !"
"Co by jste mi řekl o belgické reprezentaci ?"
"Nic, nic o ní nevím."
"Je v Bruselu ještě jiný hokejový tým ?"
"Ne."
"Existují v Belgii fankluby některého týmu ?"
"Ne, o žádném nevím."

Na dotaz na www stránky kteréhokoliv klubu, repre nebo hokeje vůbec jenom pobaveně zavrtěl hlavou.

Zajímavé je, že přestože se liga hraje v atraktivním čase (i když možná až moc pozdě) a vstup je zcela zdarma, na zápas chodí jen okolo stovky lidí.

Trochu matiky :

Brusel má asi 2.000.000 lidí, na hokej jich chodí 100, tedy každý 20.000tý. S takovouhle návštěvností by v Praze (1.000.000) na Spartu a Slavii chodilo po 25 lidech.
- ovšem jen pokud by byl vstup zdarma jako v Bruselu :-)

Ve snaze zjistit, kolik v  Belgii stojí hokejka, jsem zašel do velkýho obchoďáku se sportovním zbožím. Tam mě na otázku, kde mají sticks-hokejky, zavedly nejdřív ke golfovým holím (!), pak k holím na podzemní hokej, aby mi pak řekli, že na lední hokej nic nevedou.
Pro srovnání alspoň ňáký jiný ceny :

pivo..............40-80 Kč / 0,25 l     (!!!) džus,cola.....40 Kč jídlo.............300-700 Kč horkej pes 50 Kč,  jízda MHD 45 Kč,  kino 200 Kč,  ZOO 400 Kč

Z toho vyplývá, že normální čech by v belgické hospodě nechal tisícovku a ještě byl střízlivej, což se u nás rozhodně stát nemůže. A proto všude dobře... 

Utkání hvězd & All Star Game

Na samostatné stránce si můžete přečíst Darkovu reportáž z českého Utkání hvězd a Suterovu z All Star Game NHL. První se uskutečnil koncem ledna 2000 ve Zlíně, ten druhý začátkem února v Torontu. 

Nepříjemná zkušenost

(18.1. GeorgeVit #103) Tak jsem se zase jednou vydal se svym kamosem podivat na nase Vitky, jak se jim vede mimo Palac kultury a sportu. Vzhledem k tomu, ze nasi zajizdeli do nedalekeho Trince, nemel jsem to daleko. Po zakoupeni listku do normalnich rad mimo kotel, jsem si prosel stadion a hned me udivilo, ze se vsude prodava vsechen mozny i nemozny alkohol, z cehoz plyne, ze dost fanousku bylo v unavenem stavu. Ja ridici auto jsem radeji nic nepozival. Stadion byl temer vyprodany, atmosfera super (mnohem lepsi nez ve Vitkovicich :-((( ), taky bylo dost slyset koutek s fanousky Vitkovic.
Hokej zacal v rychlem tempu, rychle jsme vedli a stejne rychle jsme vedeni ztratili, to byl stav 1:3. Uz to vypadalo na debakl, ale podarilo se nam snizit a naslednou velmi dobrou hrou v utoku ve treti tretine i vyrovnat. V okamziku, kdy padl vyrovnanaci gol, jsem koupil ranu jako z dela a pak dalsi, pak zacal nakupovat i muj kamos, dost tezko jsme se z toho dostavali. Trvalo mi chvili nez jsem se vzpamatoval a uz vubec nevim, jak jsme to nakonec prohrali. Chapu, ze to "co" sedelo kolem me, byla banda ozralych blbcu, ale tech tam bylo nejak vice nez je zvykem jinde. Zuby mam vsechny, nos celkem rovny, takze to dopadlo jeste dobre. Ja jsem byl dobre pripraveny na to, ze nesmim skakat do vysky, kdyz dame gol a podle toho jsem se taky choval. Jen jsem proste nejasal, kdyz dal gol Trinec. Tohle je proste moje neprijemna zkusenost a ja jenom upozornuju, ze takove veci se bezne deji.
Taky by me zajimalo, kde byli poradatele, policajti si povidali venku. Nechci z toho delat drama, jenom jestli jeste nekdy pojedu do Trince na hokej, tak si vetsi pozor vedle koho si sedam. Zakazem prodeje alkoholu by se nic nevyresilo, ty howada by se stejne ozrali jinde a pak si sli stejne bouchnout. Takze vsichni normalni fandove, davejte si bacha kam lezete. 

Juniorští Mistři světa

(leden 2000)Na samostatné stránce věnované našim mladíkům naleznete reportáž z tiskové konference, která se uskutečnila po příletu našich zlatých hokejistů na začátku ledna do Prahy.