TELEVISE,
INTERNET
a hokej
Recenze opery Nagano od opravdového hokejového fanouška
Úvodní
stránka| Média a hokej |
 Naše
ČT
N@VA
Galaxie
Internet
ČRo |
| Společné akce |
| Co se chystá |
| OHF sobě |
| Ohlasy H. F. |
| Kukínko |
| Média a hokej |
| Píplmetr |
| Od
7.1. 1999
Vás tu bylo (unikátních IP) |
Opera NaganoČili Hokej v opeře neboli Ostrov Hokej-do
(20.4.2004 Vrátínek) Když jsem poprvé slyšel o záměru napsat původní českou operu o novodobých hrdinech inspirovanou jednou z největších sportovních událostí posledních let, myslel jsem si, že to je fór. I sám režisér Ondřej Havelka v jednom rozhovoru přiznal, že když mu poprvé vyprávěl jeden z autorů libreta Jaroslav Dušek o svém nápadu, považoval to za pokračování předcházejícího Duškova vystoupení v divadle Vizita a nějakou dobu to trvalo, než byl přesvědčen o serióznosti jeho úmyslu. Teprve když jsem představení uviděl v programu na oficiálních stránkách Národního divadla, uvěřil jsem, že to není legrace a spěchal jsem zakoupit lístky na 3. představení. Ukázky ze zkoušek a přípravy představení, které uváděla ČT v přestávkách zápasů play off, mě přesvědčily o tom, že bych si tuto sportovně-kulturní událost neměl nechat ujít. Možná jste četli recenze, které popisují představení, takže se omezím pouze na své dojmy a některé věci, o kterých jiná média nepíšou. Stavovské divadlo nebylo zcela zaplněné - inu asi to není představení pro nejširší masy, ale pro fajnšmekry :o) Hlediště zdobily transparenty, které měly dokreslovat atmosféru hokejového utkání. Z těch co mi utkvěly v paměti vybírám: „Růžičkova parta, trumfne i Mozarta“, nebo „Plzeňáci z Prazdroje, naši hoši do boje“, ale také „Go Canada go“ a azbukou „Šajbu, šajbu“ :o) Představení připomíná hokejový zápas i svým rozvržením - skládá se ze tří třetin, které trvají zhruba 30 minut, které jsou proloženy zhruba dvacetiminutovými přestávkami. Balkóny nejblíže jevišti jsou obsazeny „fanoušky“ v dresech a s vlajkami, aby iluze hokejového zápasu byla co nejvěrohodnější. Spíše než operou bych nazval dílo jakýmsi scénickým představením se zpěvy. Klasických árií je v Naganu pouze několik (např Jágrův monolog s ledovou plochou). Většinou je sborový zpěv postaven na rytmickém popěvku typu „fík, fík, flákni tam fík“ (viz níže), nebo „Duraki, ki ki ki“ apod. Navíc nad jevištěm na spodním okraji plátna, kde je představení prokládáno videoprojekcí autentických záběrů, běží české a anglické titulky, takže opravdu nemusíte mít obavu, že byste nevěděli, co zrovna hrdinové na scéně řeší :o) Zajímavé bylo např. sledovat anglický překlad citoslovcí „uf ah ech uch“ při scénách z posilovny :o) Výborná byla scéna, kdy Pavel Patera neustále omotává čepel hole páskou až drží v ruce cosi podobného obřímu kulatému lízátku :o) Představitel Ivana Hlinky je neuvěřitelně podobný svému originálu. Až jsem se musel podívat kukátkem, jestli to opravdu není on sám - nebyl :o) Bohužel nějak vypadnul Sláva Lener a i hráčský kádr se omezil na 6 nejdůležitějších hráčů v poli. První třetina zachycuje přípravu na turnaj, počínaje příjezdem hráčů a sestavováním týmu. Obzvláště úchvatné je pak zrození „božího vnuka“ Dominika :o) Druhá třetina už je o samotných hokejových utkáních - čtvrtfinále s USA, semifinále s Kanadou a finále s Ruskem. I dirigent nastoupil stylově oblečen do dresu rozhodčího, bohužel ne hlavního, jak by se asi slušelo :o) Ztvárnění hokejových zápasů bylo úžasné a při závěrečné projekci autentických záběrů mi trochu zvlhly oči, protože snad každý sám si nejlíp vzpomíná, jak ony památné chvíle, o kterých budeme jednou vyprávět našim vnoučatům, prožíval. Úžasná byla scéna s vítězným gólem, kdy se puk (představovaný černě oděnou herečkou) skutečně zavěsil pod víko ruské branky :o))) Autoři zachovali i známou situaci, kdy Hašek bezprostředně po skončení zápasu s Ruskem vyhazuje do vzduchu hokejku a vzápětí jí nešťastně zasáhne do obličeje Ríšu Šmehlíka s tím drobným rozdílem, že v opeře je obětí Pavel Patera :o) Ve druhé přestávce jsme seběhli až do nejspodnějšího bufetu dole v suterénu divadla, kde sponzor představení čepoval zadarmo plzeňskou dvanáctku do speciálních kelímků vyrobených k této příležitosti. Byla jako křen, takže těch několik desítek schodů, které jsme cestou zpátky museli vystoupat se přece jen vyplatilo. Třetí třetina uzavírá představení předáváním medailí, trapnou scénou, kdy Milan Hnilička považován za diváka byl z udílení vynechán, Hniličkovým snem a národní hymnou. Bouřlivý aplaus, který následoval nenechal účinkující na pochybách, že se představení líbilo. Kdo čeká operu jako klasické představení, bude asi zklamán. Kdo jde na „Duškovinu“ a je spíš hokejový než kulturní fanoušek, bude nadšen. Snad jen jednu výtku bych měl - tatínka a maminku Hniličkovy sedící u televize jsme viděli bohužel až při závěrečné děkovačce, protože jejich „obývák“ byl vzadu na scéně natolik utopený, že z naší druhé galerie nebyl vůbec vidět :o( Z nejzajímavějších replik si dovoluji citovat např. následující:
„Růžička:
(přidávají se další hráči)
Hlinka (zároveň):
nebo „Hráči (si opakují pokyny z porady):Hňápy, sápy, klapy Rozšlápnout jak šváby Sraby utrápit ťap ťap ťap Hašan všechno polapí, lezou jak krabi Zahrajem jim kvapík Kvapík Fík“ nebo „Naše fanynky: Hašek Hašíček Hašan Hašánečíček Hašek Hašíček Hašan Hašánečíček Hašek je bůh, Hašek je bůh“ nebo „Naši fandové:Fikni tam fík, foukni tam fík, flákni tam fík, fík, fík, fík!“ Pozn. > |
