Stanleycup 2000

(Články věnované stenlykapu, psané podle televize a Internetu, které se průběžně objevovaly na úvodní stránce.
Dvě velmi zajímavé reportáže o hokeji a jeho zákulisí od Simy přímo z NJ jsou ve Zlatém Fondu.)

Pohled do NHL na sérii mezi Letci a Ďábly

(21.5. Sima #249) Kdyz dabel Claude Lemieux skoroval poctvrte (a upravil tak konecne skore na 4:1 pro hosty) v prvnim utkani finale Vychodni konference NHL, tedy semifinale letosniho Stanley Cupu, vypadalo vse pro Devils z New Jersey velmi ruzove. Euforie se jeste zvysila pote co v 15. minute druhe tretiny druheho zapasu pridal Patrik Elias 3. gol Devils a dovrsil tak otoceni ze stavu 0:1 na 3:1. Zdalo se, ze Devils budou nasledovat tucnaky z Pitsburgu a odvezou si z Filadelfie 2 vitezstvi. Od te doby se ovsem Devils psychicky doslova propadli, obdrzeli 11 golu (vskutku neobvykly pocet na Martina Brodeaura) a vstrelili pouze 3. Co se ted vlastne stalo, a co privedlo Dably temer na dno propasti?
    Pouhe 2 minuty po zminovanem Eliasove golu najel Bobby (alias byvaly Robert) Holik v zapalu boje na brankare hosti Bouchera (byl, pravda, trochu pritlacen obrancem) a inkasoval zdanlive nevinny dvoumintovy trest. Do konce 2. tretiny zbyvaly necele 3 minuty. Tesne pred navratem Holika na led, pulminutu pred odchodem do saten, vsak letec Desjardins vstrelil kontaktni gol na 2:3. Co muze takovy "gol do satny" zpusobit, videli Devils hned v samem zacatku treti tretiny, kdy behem druhe minuty dvakrat inkasovali. Ztrata dvougoloveho vedeni (z 3:1 na 3:4) behem 2 minut a 37 sekund srazila Dably do kolen. Do konce treti tretiny se v podstate nezmohli na zadny napor -- Filadelfie srovnala stav po druhem utkani na 1:1.
    O 2 dny pozdeji, ve ctvrtek na svem lede v Meadowlands (New Jersey), prohrali Devils prvni tretinu 1:2 (diky chybe Martina Brodeaura a druhemu stastnemu golu, jez byl pripsan Jonesovi). Do druhe nastoupili s velkym odhodlanim, nenechali se zbrzdit ani brzkym vyloucenim Claudea Lemieuxe a i v oslabeni byli aktivenjsi. Ve druhe minute ujel Patrik Elias, oblafl Bouchera a chystal se po klicce zasunout puk do prazdne branky; Boucher vsak dokazal zazracnym pretocenim -- k uzasu vsech pritomnych divaku -- zabranit puku v ceste do branky. Tento zakrok -- stale opakovany mnoha televiznimi stanicemi -- lze oznacit za dalsi zlomovy bod: Devils totiz po par dalsich minutach po dalsi chybe Martina Brodeaura (mimochodem chytajiciho po celou sezonu ve vynikajici forme) obdrzeli 3. gol, ze nehoz uz se po zbytek zapasu nevzpamatovali, aby nakonec podlehli 2:4 (viz anglicky report). Letci se ujali po trech zapasech vedeni 2:1 a na poradu byl 4. sobotni zapas, opet na lede New Jersey Devils.
    V sobotu se v prvni tretine zdalo, ze Brodeaur rychle zapomnel na sve chyby ve tretim zapase a opet nasel svuj obvykly klid a jistotu. To az do 17. minuty, kdy pri sve typicke jednorucne rozehravce nasel omylem hostujiciho Gagneho, ktery z rohu kluziste bez vahani napalil puk smerem na branku, pricemz sikovna tec Mika Recchiho ze vzduchu nasla jedinou (ne)moznou skulinku, jiz Brodeaur nestacil pokryt. Devils sice ve trinacte minute 2. tretiny srovnali Holikem (ktery pritom opet, byt zrejme opet bez umyslu, srazil Bouchera, za coz dostal dvouminutovy trest) na 1:1, strhnout vedeni na svou stranu vsak nedokazali. Ve treti tretine tempo vyrazne polevilo (i kdyz po Holikove golu bylo naprosto ukrutne, doslova "hore-dole"), a kdyz uz vse jakoby smerovalo k prodlouzeni, prisly dva rychle zasahy (3:1), ktere privedly letce z Fhiladelfie ke tretimu vitezstvi v rade. Devils tak v pondeli odjizdeji k sestemu zapasu v nezavidenihodne situaci -- prohravaji 1:3 na zapasy. Zachranit je muze pouze zlepseny vykon brankare, psychicke uvolneni, vira v sebe sama a s tim souvisejici kus stesti, ktere se od nich od situace zminovane v prvnim odstavci odvratilo zady.
(xR.) Pokud jsem se v neděli nepřeslechl, měla by Galaxie vysílat v jednu hodinu v noci na úterý (proti původnímu rozpisu) pátý zápas této série.
 

(25.5.xR 5:46) V noci se hrál šestý zápas finále východní konference, Ďáblové vstali z mrtvých a domácím vítězstvím 2:1 vyrovnali na 3:3 na zápasy. Finalistovi letošního Stanleycupu se tedy rozhodne o víkendu v sedmém zápase ve Philadelphii. Češi se tentorkát střelecky neprosadili, Patrik Eliáš dokonce ani jednou nevystřelil na bránu. Úspěšný comeback po peripetiích s otřesem mozku a následných problémech s rekonvalescencí zaznamenal Eric Lindros, který vstřelil jedinou branku Letců a byl také jejich nejpilnějším střelcem. Podrobnosti zde na nhl.cz nebo zde na Sportsline.

Zlomyslných pár centimetrů...

(28.5. 5:49 xR.) Dnes v noci se rozhodlo o tom, že se ve finále Stanleycupu setkají loňský vítěz s vítězem ze zkrácené sezóny v roce 1995 - Hvězdy a Ďáblové. Pokud si mohu tipnout vítěze, osobně věřím (i fandím) Ďáblům. Série by to měla být vyrovnaná, oba dva týmy mají velké osobnosti na postu brankáře, v obraně i v útoku. Pro New Jersey ale mluví jedna významná skutečnost - mají v týmu Clauda Lemieuxe. Na první pohled nevýznamná skutečnost. ALE: Claude Lemieux, pětatřicetileté pravé křídlo, známý bouřlivák, snad všemi hráči nenáviděný provokatér, a po odchodu Esy Tikkanena nositel neoficiálního titulu nejukecanější hráč NHL, má v zápasech play-off pro mužstvo neocenitelný význam. V základní části je vždy celkem nenápadný, ale ve vyřazovacích bojích je ve svém živlu. Vždy přepne na vyšší obrátky a patří k nejužitečnějším hráčům svého týmu. A mluví za něj výsledky - ve své kariéře hrál v NHL ve třech klubech, a se všemi vyhrál Stanleycup. Pozoruhodná bilance. V osmdesátých letech hrál (a vyhrál) v dresu Montrelalu, od počátku devadesátých v New Jersey. V 95. roce vyhrál Pohár v dresu Ďáblů, získal i trofej Conna Smythe pro nejužitečnějšího hráče celého play-off, a poté odešel do Colorada. Dalo by se říct, že si tam Pohár vzal s sebou. Po pár letech v Denveru se vrátil do New Jersey, a Ďáblové se najednou opět probojovali až do finále. Že to všechno nebylo jen štěstí a souhra náhod, má možnost dokázat příští týden.

No ale abych to nezamluvil... :-) Sedmý, rozhodující zápas vypadal nejprve jednoznačně, Dallas vedl po dvou třetinách 3:0 a Colorado se velmi těžko prosazovalo. Na náladě hráčům Colorada jistě nepřidaly šťastné branky Dallasu, Mike Modano v první třetině zvýšil na 2:0 baseballovým způsobem, když pár metrů před brankou opravdu neuvěřitelně trefil puk letící asi půl metru nad ledem z voleje za překvapeného Patricka Roy. Třetí gól byl ještě šťastnější, po střele od modré se puk odrazil snad od tří hráčů a zapadl za coloradského gólmana.
    V texasské aréně po dvou třetinách asi málokdo pochyboval o tom, že je o soupeři Ďáblů ve finále rozhodnuto. Televize ESPN tento dojem podpořila i u televizních diváků několika zajímavými statistikami, napříkad že z posledních 11 domácích zápasů Dallas prohrál jen jeden, a Eddie Belfour v nich nikdy nedovolil soupeři více než dvě branky. Ani pohled do historie vyřazovacích bojů nedával Coloradu mnoho nadějí, že by se mu v sedmém, rozhodujícím zápase podařilo zvrátit nepříznivý stav 3:0.
    Ve třetí třetině se ale Lavina utrhla k totální ofenzivě. O tom, jak se přenášela aktivita z domácího týmu na hostující, svědčí počet střel v jednotlivých třetinách - 18:6, 9:16 a 2:11. Kontaktní branku vsřelil v šesé minutě Peter Forsberg, který se konečně probudil a stal se hlavním tahounem svého týmu. Když o pár minut později Milan Hejduk skvěle sklepnul Bourqueovu vysokou střelu od modré za Belfourova záda, Reunion Arena ztichla, a několik tisícovek diváků sledujících zápas na obrazovkách ve stovky mil vzdáleném Denverském Pepsi-Centru vybuchlo nadšením. Ze zápasu bylo najednou obrovské drama, Colorado útočilo doslova jako o život, minutu a půl před koncem odvolalo brankáře a snažilo se vyrovnat při powerplay. Drama vrcholilo. Půl minuty před sirénou domácí hráč ve snaze osvobodit Dallas od zoufalého tlaku vyhodil puk z vlastní třetiny, ten se ve středním pásmu odrazil od mantinelu a mířil na odkrytou bránu. Minul ji o pár centimetrů, rozhodčí odpískali icing a vhazovalo se opět před Belfourem. Mladík Brenden Morrow se díky tomu v přerušené hře na střídačce Dallasu pobaveně culil, asi si neuvědomoval, co vše se může v hokeji během třiceti vteřin stát, a už viděl svůj tým ve finále. Úsměv mu o chvíli později ztuhl, když Ray Bourque, který kvůli vysněnému Poháru opustil po dvaceti letech svůj Boston, nahodil švihem puk z pozice pravého obránce na Belfoura, před brankou se puk od klubka hráčů odrazil a skončil na tyči. Dallas vyhodil puk do středního pásma a bylo jasné, že Ray Bourque, jeden z nejlepších obránců historie hokeje, se nedočká ani letos. Chybělo několik centimetrů a vše mohlo být jinak. Hokejový Pánbůh je buďto texasan, nebo v noci nebyl doma. Hokej dokáže být někdy dost krutý....
    Hokejový osud nemá slitování, loni skončil na týmu z Dallasu sen jiné hokejové legendy na sklonku kariéry, našeho Dominátora. Snad aby Dom s Rayem přestoupili příští sezónu do Dallasu... kdyby si to ještě pojistili příchodem Clauda Lemieuxe, Stanleycup by je už snad neměl minout :-)
    Finále mezi New Jersey a Dallasem začíná v noci na středu a po letech nám jej opět zpříjemní svým komentářem Robert Záruba.

Všechno je ale relativní... Mnozí mluví o tragédii, když nějaký tým prohraje zápas nebo vypadne z play-off, nebo když třeba zmiňovaný Ray Bourque dvacet let stále marně stíhá Stanley Cup. Ale co je to proti dvěma událostem uplynulých dnů. V pátečním zápase se opět zranil Eric Lindros, když ve svém druhém zápase po dlouho odkládaném návratu utrpěl další otřes mozku a začíná se vážně mluvit o konci jeho kariéry. Ten, kterému se počátkem devadesátých let, kdy ještě kraloval The Great One #99, začalo říkat The Next One - tedy ten, kdo se měl stát následovníkem Wayna Gretzkeho, tak možná skončí dříve, než něco pořádného dokázal. Ovšem nejsmutnější zprávou poslední doby je zpráva o tom, že v sobotu odešela z hokejového nebe do toho opravdového jedna z největších postav v historii hokeje, Marurice "Rocket" Richard. Život 78leté legendy ukončila rakovina. Trofej pro nejlepšího střelce základní části NHL, která se letos uděluje teprve podruhé, a kterou za pár týdnů převezme jiná "Raketa", Pavel Bure, tak již možná ponese název Maurice Richard Memorial Trophy....

Koncert našich hokejistů v 1. zápase Stanley Cupu

(31.5. Ada) Ve dvě v noci obětavá a možná i trochu šílená část hokejového národa usedla k televizním přijímačům. Někteří nařizovali budík, jiní nešli spát vůbec. Fundovaný komentář Roberta Záruby s Jiřím Hrdinou a skvělý hokej plný osobních soubojů, výborného bruslení i hezkých kombinací, to byla netradičně kvalitní nabídka televize Nova. Většina Čechů fandila New Jersey Devils, kde klíčovou roli hrají třebíčský Patrik Eliáš, plzeňský Petr Sýkora a jihlavský Robert Holík. Zpátky do pelíšku se vraceli jako po pohádce na dobrou noc.
Útočná řada Sýkora-Arnott-Eliáš zařídila čtyři branky a stala se klíčem k vítězství v prvním zápase o Stanley Cup. Na úžasnou kombinaci po ose Sýkora-Eliáš-Arnott, o které nikdo neví jestli to byl záměr nebo náhoda, sice ještě dokázal Daryll Sydor odpovědět, ale pak už se hrálo podle pravidel Ďáblů. Ken Danyeko nerozvlnil síť celou sezónu a 49 zápasů za sebou v play-off. Po dlouhých pěti letech se však v play-off trefil, na jeho střelu Brodeur nereagoval a domácí vedli 2:1. Mimochodem, Danyeko ještě nechyběl v jediném zápase play-off v historii Ďáblů! Definitivně se Devils utrhli po úniku Patrika Eliáše, na kterého už se mnozí diváci málem zlobili, že tak zazdil sólový nájezd (alespoň vystřelit mohl!). On však zpoza branky nádherně našel bývalého studenta plzeňské průmyslovky, jehož čtyřky od shora až dolů už dnes nikoho netrápí, Petra Sýkoru a ten měl před dezorientovaným Belfourem snadnou práci - 3:1. Do konce třetiny přidal Scott Stevens čtvrtý gól a dopřál divákům ve třetí třetině hokej typický pro rozhodnutý stav. Bezstarostná hra v obraně, místo toho hurá do útoku, a když k tomu přičteme i slabý výkon brankáře Eda Belfoura, kterého po šestém gólu Sýkory nahradil mladý talent Fernandez, padalo také hodně branek. Fernandezovi vydrželo čisté konto jen 2 minuty a 10 sekund, kdy po přihrávkách Holíka a Sýkory skóroval v přesilovce Arnott. Dallas pak sice během dvanácti vteřin vstřelil dvě branky, když na obou se asistencí podílel nejstarší hráč na ledě Guy Carbonneau, který před tím za stavu 1:1 dokonce vstřelil těsně po odpískání rozhodčího gól (nemohl tedy být uznán), ale vítězství Ďáblům nikdo nevzal.
Petr Sýkora si připsal v zápase dva góly a dvě asistence, Patrik Eliáš asistoval třikrát (ale na dvou gólech měl minimálně padesátiprocentní podíl) a Robert Holík si připsal také asistenci. Tak Češi, ať Vám to vydrží!

HULL dvakrát použil svoji HŮL

(2.6. Ada) Češi a Slováci svorně včera postoupili na olympijské hry ve fotbale. Češi jsou navíc ve finále mistrovství Evropy do 21 let a Slováci budou hrát o třetí místo, když k finále jim po heroickém výkonu proti Anglii chybělo velice málo. Slovenskou náladu k té české přiblížil alespoň tenista Karol Kučera, který na French Open chytrým tenisem přehrál nejlepšího hráče světa a obhájce trofeje Andre Agassiho. Období československých úspěchů z poslední doby pokračuje.
Výbornou náladu sportovní části populace mohli v noci podtrhnout svým výkonem čeští Ďáblové, leč nestalo se tak. V bitvě o střední pásmo se jen zřídka dostával puk před oba brankáře, kteří to málo, co si oba týmy vytvořili, většinou spolehlivě pochytali. Druhý finálový zápas mezi NEW JERSEY DEVILS a DALLAS STARS už neměl české hrdiny. Eliáš se Sýkorou sice občas provětrali Belfoura, ale první řada SAE (neplést se Spojenými arabskými emiráty!)  zůstala ve stínu svého výkonu z prvního zápasu. Ani Bobby Holík se neprosadil. Zápas vzala pro změnu do rukou první řada hostujícího týmu. Hlavním hrdinou se stal kanadský rodák reprezentující Spojené státy, syn nepostradatelného článku Síně slávy a hokejový samorost Brett Hull.

V zápase samotném mnoho vidět nebyl, s nadsázkou lze opravdu říci, že Hull svou hůl použil jen dvakrát - vždy ke vstřelení gólu. Jinak se zviditelnil pouze jedním ostrým soubojem u hrazení a jednou slabou střelou, která Brodeura těžko mohla ohrozit.
Svůj první gól vstřelil po forčekinku Lehtinena a následně Modana, kdy se doslova vynořil odnikud a zavěsil. Na jeho branku odpověděl Alexandr Mogilnyj ve třinácté minutě, když již při svém prvním střídání trefil tyčku. Jenomže necelých pět minut před koncem přišla další velká Hullova chvíle. Těsně před Brodeurem změnil směr Lehtinenovi střely a New Jersey
dohrálo zápas v naprostém šoku. Ve zbytku zápasu se nezmohli na jedinou střelu a dokonce se nedostali s pukem na svých holích ani do útočného pásma. Martin Brodeur sice několikrát toužil opustit branku Ďáblů, ale na střídačku ani jednou nedojel.

Netradičně skvělou náplň měly přestávky druhého finálového zápasu. Kromě reklam (ve všech nabízely dámy kompletní servis), zbyl  čas i na hokejové příběhy. Dojemnou "story" v americkém duchu z bezvědomí až do Utkání hvězd popsal skvělou angličtinou Petr Buzek (reportáž původně pro americkou televizi, na Nově pochopitelně s českým komentářem). V krátkém filmu si zahráli na filmové hvězdy největší hokejisté minulosti a současnosti (Bobby Hull, Wayne Gretzky, Mario Lemieux vs. Jaromír Jágr, Pavel Bure, Paul Kariya, Eric Lindros). A ve druhé třetině jsme viděli ukázky z návštěvy loňských vítězů Stanleyova poháru v Bílém Domě u Billa Clintona. Samozřejmě, všechny materiály vyráběly zámořské televize, i tak díky za to.
Statistiky zápasu zde.

Ďáblové oplatili stejnou mincí

(4.6. 9:23 xR) Stejně jako ve druhém zápase, i ve třetím zvítězil hostující tým 2:1, tentokrát si ale New Jersey a Dallas vyměnili role. Po nečekaných střeleckých manévrech v prvním zápase (NJD-DAL 7:3) si už oba dva týmy dávají na zadní vrátka mnohem větší pozor, výsledkem čehož jsou dva chudé (ale před sérií vesměs očekávané) výsledky 1:2. Což ale neznamená, že by se hrál nudný hokej, dnes v noci to bylo docela koukatelné, takže jsem u toho neusínal kvůli nudě, ale kvůli mé mizerné kondici :-)
Dallas si vytvořil místy drtivý tlak, což dávalo Ďáblům šance na rychlé brejky. Jeden z nich po Sýkorově úniku po levém křídle a jeho přesné přihrávce před bránu Arnott nedokázal proměnit v branku, a naopak nechal skvělého Belfoura vyniknout. Opět se ale potvrdila platnost matematické rovnice NJD = 17 + 25 + 26, kterou lze interpretovat tak, že pokud se daří první pekelné řadě Sýkora-Arnott-Eliáš, daří se i celému týmu, a naopak. V prvním zápase tato trojka vstřelila čtyři branky přičemž žádný neinkasovala (Devs vyhráli), ve druhém žádný nevstřelila a naopak byla na ledě při obou Hullových střelách do černého, ikdyž byli Arnottovci asi bez viny (Devs prohráli), a dnes v noci opět zařídili obě branky svého týmu (Devs vyhráli).
Bodově se ale příliš nedaří Patriku Eliášovi, který se ve finále ještě netrefil, připsal si "jen" tři asistence v prvním zápase. Naděje na vítězství v kanadském bodování play-off (po prvním zápase byl třetí se ztrátou dvou bodů na prvního Hulla) se tak opět snížila, ale Patrikovi to asi zas tak vadit nebude, Stanleycup nad hlavou by byl myslím dobrou náplastí :-) Ve finále naopak ožil Petr Sýkora, v prvním zápase měl 2+2, ve druhém vyšel na prázdno, ale ve třetím zápase vstřelil vítěznou branku. Jejich kanadský centr Jason Arnott také válí, v noci byl nejpilnějším střelcem svého týmu (7 střel, za ním byli Eli a Stevens se čtyřmi pokusy), daří se mu ze všech nejlépe i bodově (2+2, 0+0, 1+1). Velmi pozoruhodné je, že centr první řady a nejproduktivnější hráč ve třetí třetině odseděl trest za gólmana Martina Brodeura, který dostal dvě minuty za zdržování hry. Většinou se na trestnou lavici posílají na odsezení trestů týmu nebo brankáře mladí bažanti, ne ovšem v týmu z New Jersey :-)
Statistiky a reportáže jsou k dispozici ZDE (nhl.cz) nebo ZDE (Sportsline).
Čtvrtý zápas se hraje opět v Dallasu v noci na úterý, a pátý, který už může celou letošní sezónu ukončit, v noci na pátek, vše ode dvou hodin.

Hvězdy pomalu vyhasínají...

(6.6. 7:20 xR) Ďáblové z New Jersey udělali předposlední krok k vysněnému Poháru, když v noci vyhráli i druhý zápas v Dallasu, tentokrát 3:1. I ve čtvrtém zápase šlo více střel na Eda Belfoura. Skóre otevřel ke konci druhé třetiny domácí Joe Nieuwendyk, ale hosté ve třetí třetině během pár minut třemi góly otočili zápas a dokonale tak domácí hráče, kteří do té doby měli více ze hry, uzemnili. Vyrovnání zařídil po ruské kombinaci v protiútoku Sergej Brylin, o dvě a půl minuty později John Madden proměnil v oslabení svůj druhý brejk během krátké chvíle, a vše dokonal výtečný obránce Brian Rafalski samostatným průnikem před Belfoura.
Ani ve čtvrtém finalovém zápase se gólově neprosadil Patrik Eliáš, v průběhu zápasu měl několik šancí, hlavně ke konci zápasu byl už velmi blízko gólu. Nejdříve mu Belfour se štěstím zneškodnil dorážku vlastní střely, a pak pár vteřin před koncem byl s pukem před opuštěnou brankou, ale domácí bek ho otravoval natolik, že skórovat nedokázal.
New Jersey má tedy první mečbol, hokejová sezóna 1999-2000 tak může v noci ze čtvrtka na pátek skončit . Ale pozor, Devils hrají doma, a to by mohlo být na obtíž... Navíc zápas nedohrál první centr Jason Arnott, když obličejem naboural do rukavic Deriana Hatchera. Ale asi byl jen otřesen, takže byl měl ve čtvrtek nastoupit. Aby Dallas odvrátil ďábelské oslavy, musel by buďto zlepšit ofenzívu (jejich finálové produkce: 3, 2, 1 a 1 gól), nebo by musel Ed Belfour podat životní výkon a vzít to na sebe, a doufat, že aspoň jeden gól jeho spoluhráči vstřelit dokáží.
Statistiky a reportáže jsou k dispozici ZDE.

Jedeme zpátky do Dallasu :-)

(9.6. xR) Pár minut před čtvrt na osm kolínského času skončil pátý zápas finále Stanleycupu. Jedním z nejlepších útočníků zápasu byl Bobby Holík. Dřel jako kůň, střílel (8 střel za zápas), při každém svém střídání byl na ledě vidět. Jó když máte v hledišti tatínka, to se to nedá odflákout :-) Ale nakonec se neradoval.
Na počátku i konci jediné gólové akce zápasu byl Mike Modano. Krásný zápas hraný ve vysokém nasazení, s mnoha šancemi a skvělými zákroky obou brankářů skončil takto: Mike Modano vyjel s pukem zpoza vlastní branky, přihrál na centra Lehtinenovi, ten prodloužil na pravé křídlo Brettu Hullovi, ten s pukem za modrou chvíli počkal, a pak nastřelil puk na Brodeurovu branku. Tam už najížděl Modano, který, ač tísněn Malachovem, sklepl puk za záda nešťastného Martina Brodeura. Zápas plný vyložených šancí tak skončil v čase 106:21 po nenápadné akci, která by se dala přirovnat k pověstné ráně z čistého nebe. Zápas byl čtvrtým nejdelším v historii finále Stanleycupu, a jen necelých deset minut chybělo na pomyslnou třetí příčku, na které tak i nadále sídlí poslední zápas loňské sezóny mezi Buffalem a Dallasem - všichni si dobře vzpomínáme :-)
Dosavadní finalové zápasy skončily (z pohledu domácích) takto: 7:3, 1:2, 1:2, 1:3, 0:1. Z výsledků lze vyčíst několik zajímavostí: Dallas vstřelil tři branky, dvě branky, a pak třikrát pouze jednu. (Ve všech pěti finalových zápasech měly Hvězdy i méně střel, než jejich soupeř.) Naštěstí mají ale spolehlivou defenzivu a skvělého Belfoura. Dále čeští hokejisté bodovali ve všech třech vítězných zápasech, naopak v obou prohraných zápasech češi nebodovali. A také stejně jako v druhém zápase série byli na ledě u inkasované branky. Ale asi nejdůležitější závěr z řady výsledků - v posledních čtyřech zápasech domácí mužstvo nevstřelilo více než jeden gól, a vždy prohrálo. Tzv. výhoda domácího prostředí v play-off zjevně neplatí.
Série pokračuje v noci ze soboty na neděli v Dallasu. Odhadnout výsledek šestého zápasu je téměř nemožné. Bude opět hrát roli nevýhoda domácího prostředí a Ďáblové sérii ukončí, nebo se Hvězdy dostaly do psychické výhody, zmobilizují síly a šokované a zklamané Ďábly přehrají? Čert ví... :-)
Podrobné statistiky zápasu jsou k dispozici ZDE.
Reportáže jsou na nhlpro.cz a nhl.cz

HOKEJOVÁ SEZÓNA SKONČILA

(11.6. xR) V neděli v 6:30:44 středoevropského času skončila poslední hokejová sezóna 20. století. V druhém prodloužení využil Jason Arnott u vzdálenější tyče skvělou bekhendovou přihrávku z rohu od Patrika Eliáše. Během 69 vteřin ve druhé třetině se skóre pohlo z 0:0 na 1:1, a pak se přes hodinu čistého času čekalo rozhodnutí, které přišlo až v čase 88:20. Také v šestém zápase Ďáblové Hvězdy přestřílely, v prodloužení byl poměr střel dokonce 14:2 pro hosty!!
Trofej Conna Smythe pro nejužitečnějšího hráče play-off nezískal ani Patrik Eliáš hrající v životní formě, ani nejproduktivnější Ďábel Jason Arnott, ani brankář vítězů Martin Brodeur, a ani jeden ze dvou nejproduktivnějších hráčů play-off Hull-Modano, ale kapitán vítězů, spolehlivý obránce Scott Stevens.
Na Pohár přibudou další dvě nová česká jména - PETR SÝKORA a PATRIK ELIÁŠ; BOBBY HOLÍK se raduje už ze svého druhého prstenu pro vítěze.
Statistiky a reportáže: Sportsline, NHLPro, NHL.cz