TEAM USA

Tým USA musel při letošním mistrovství světa v Petrohradu dokázat hodně sám sobě i mezinárodní hokejové obci. Den, kdy tým zvítězil ve Světovém hokejovém poháru v roce 1996, jakoby se stal tím nejvyšším vrcholem, kterého mohl kdy dosáhnout, a dále nastaly "Americe" těžké časy. Nejprve to byl debakl v Naganu, kde kostru amerického týmu tvořili většinou hráči, kteří přispěli k vítězství na Světovém poháru, ale nyní se nedokázali vyrovnat se širokým kluzištěm.typickým pro Evropu. Hráči ovlivnění předešlým úspěchem, na Olympiádě roku 1998 vyvolali negativní publicitu svým vystupováním mimo ledovou plochu. Dalším jejich mínusem pak byla velká ostuda na mistrovství světa v následujícím roce, kde tým hrál tak špatně, že musel o udržení svého místa v A-skupině mistrovství bojovat v kvalifikačním turnaji. Štěstí stálo na straně týmu, a tak mohl i nadále křižovat vody skupiny hodné kvality amerického hokeje. Letos hrál tým USA očividně sebevědoměji. V USA si mistrovství světa získalo poměrně malý zájem tisku a i skalních příznivců tohoto sportu, z velké části i proto, že se doba konání turnaje překrývá s konáním Stanley cupu a mnoho ze špičkových hráčů současně působí ve nejlepších klubech NHL, a nebo jednoduše raději volí svou neúčast na mistrovství. Nicméně hráli ti, ježpovažují za velkou čest, že mohou obléct dresy svého národního týmu.

Tento rok se na soupisce týmu USA neobjevily žádné superhvězdy NHL, ačkoliv se Phil Housley projevil v závěru své dlouhé kariéry jako skvělý ofenzivní obránce, a mladý David Legmand je jedním z nejslibnějších hokejových talentů. Zbytek sestavy byl poskládán z hráčů, kteří v NHL nehrají nijak významnou roli a z hráčů nižších lig a univerzitních mužstev. V tomto složení byl tým i přes veškeré své úsilí a intenzitu hry skoupý na branky… Americký tým představoval nejpříjemnější překvapení turnaje od jeho počátku až do bojů o samotné medaile. Veden Housleym, dobrým brankářem z NHL Damienem Rhodesem a dalším gólmanem Robertem Eschem, působícím v nižší lize, vstoupil tým USA do čtvrtfinále jako dosud neporažený (4 výhry, 2 remízy). Esche hrál nejlepší hokej, jaký kdy během své kariéry předvedl, ve dvou zápasech pustil pouhý jeden gól, a dopomohl týmu mimojiné k šokujícímu vítězství 3:0 nad domácím týmem a zároveň favoritem turnaje celkem Ruska (které bylo největším zklamáním turnaje). Jakmile tým USA vkročil do čtvrtfinále zápasem se Slovenskem, věnovala konečně americká hokejová veřejnost malou špetku pozornosti i svému národnímu reprezentačnímu a dosud nepřemoženému mužstvu. Bohužel bylo mistrovství světa znovu brzy odsunuto na zadní stránky sportovních žurnálů poté, co Slovensko dokázalo zvrátit stav 0:1 (gól dával Darby Hendrickson) a následně vstřelilo 3 branky v rychlém sledu za sebou hned na počátku druhé třetiny. A nakonec úspěšná střela Luboše Bartečka ve třetí třetině zcela nabourala jakékoliv naděje na americký comeback. Spojené Státy si už nedokázaly poradit s umem brankáře Jána Lašáka a Slovensko zvítězilo 4:1. USA se musely smířit s pátou příčkou.

Přese všechno mohl být americký tým pyšný na cestu, kterou v Petrohradě urazil. Bez účasti nějakých vyjímečných hráčů, kdy celek netáhla žádná řada a ani jeden hráč na sebe nedokázal vzít střeleckou odpovědnost, Američané vyrovnávali Američani kolektivním pojetím... Dvanáct různých hráčů si naúčtovalo alespoň jeden gól, přičemž ani jeden z nich nevstřelil víc než dva góly. Američané podávali také spolehlivé výkony v defenzivě, vynikající hru produkoval veterán NHL Eric Weinrich. Tým USA došel v turnaji tak daleko, jak jen s danou sestavou asi dojít mohl. Co se týče návratu týmu Spojených států Amerických na mezinárodní jeviště ledního hokeje do míst, kde se odehrávají zápasy o medailové pozice, blízká budoucnost vypadá slibně. Ale o tom až někdy jindy.

Bill Meltzer

Napište váš názor!! Česky (či slovensky) na Ohlasy, nebo anglicky na Forum