AMERICKÝ PŘÍBĚH PHILADELPHIE PHANTOMS A TOMÁŠE DIVÍŠKA

Tým Philadelphia Phanotms (farma Philadelphia Fluers) se během svého krátkého působení v AHL dočkal slušné řádky úspěchů. Za ně vděčí Fantomové z větší části veteránům, kteří většinu svého hokejového života strávili v nižších amerických soutěžích. Zatímco někteří z nich (zejména pak Václav Prospal, Craig Darby a Mike Maneluk) byli v době, kdy hráli za Fantomy, pořád ještě dost mladí na to, aby dostali svou šanci v NHL, Fantomové tradičně spoléhali na vysloužilé hráče z nižších zámořských soutěží, kteří hráli ve svých předchozích týmech většinou klíčovou roli. Dobří vůdci pro farmářské celky, ale špatní pro NHL.

Postupem doby měli Fantomové jen hrstku nováčků, kteří hráli v týmu nezanedbatelnou roli. Colin Forbes, Andy Delmore (pozn. ada: vzpomínáte na letošní play-off Letců s Pittsburghem?) , Mark Eaton, Jean-Marc Pelletier a o trochu méně také Brian Boucher a Michail Černov - to jsou ti, kteří se během své první sezóny v AHL prosadili do základní sestavy. Trenér Fantomů Bill Barber, který nedávno odstoupil z postu trenéra, se snažil být s nováčky trpělivý a nechával je hrát. Chtěl, aby si hráči vybojovali místo v sestavě svými pracovními návyky a touhou celkově zlepšovat svoji hru. Přestože byl třeba tým jako celek úspěšný, jestliže byl Barber nespokojen s něčí pracovní morálkou nebo jeho celkovým vývojem, neváhal hráče posadit na lavičku nebo rovnou poslat do klubu nižší soutěže. Dobrým příkladem takového jednání je Francis Belanger, útočník hrající druhým rokem za Fantomy. Ten byl několikrát z týmu vyřazen a zase přijat zpátky a strávil sezónu 1999/00 pendlováním mezi Philadelphií Phantoms a klubem ECHL (East Coast Hockey League) Trenton Titans.

V uplynulé sezóně prošli Fantomové několika obdobími, některá připomínala peklo a jiná nebe. Nevyrovnanou sezónu zakončili svou první porážkou v play-off s odvěkým rivalem z Hersey. Tato sezóna měla opravdu pro Fantomy hořkou příchuť. Ze sestavy zmizely známé tváře, jako například Jim Montgomery. Tým měl děsivý start do sezóny a ač se poté mužstvo chytilo, ve finiši zase hodně povolilo. Sezóna přinasla i světlé stránky. Někteří mladí hráči se dokázali probojovat a uplatnit v týmu NHL Philadelphia Flyers (Boucher, Eaton a Delmore) a Fantomové se těšili bohaté úrodě slibných nováčků. Poprvé v historii klubu se hned tři nováčci prosadili do základního týmu. Obránce Francis Lessard zapůsobilsvou agresivní hrou a ochotou poučit se ze svých chyb. Ukrajinský útočník Ruslan Fedorenko zareagoval velmi dobře na to, když ho vedení poslalo do ECHL na začátku sezóny a krátce poté se stal stabilním hráčem v sestavě Fantomů. A konečně třetím nováčkem v základní sestavě se stal Tomáš Divíšek, který byl spolu s Fedorenkem nejlepším nováčkem v týmu.

Po příchodu Divíška do Philadelphie Phantoms si vedení nebylo zcela jisto, co může od českého útočníka očekávat. Přestože Phantoms doufali, že najdou v Divíškovi oporu týmu, nebyli si zcela jisti ohledně některých aspektů jeho hry. Divíškovy útočné schopnosti, periferní vidění a schopnost udržet puk byly na hráče jeho věku jednoznačně nadprůměrné, ale jeho technika práce holí je pravděpodobně pouze průměrná či až mírně podprůměrná. Zdá se, že postrádá finální moment překvapení, který mají plodní střelci v NHL. Navíc má zatím i další slabiny, které mu brání naplnit velký sen zvaný NHL. Jeho největší překážkou pro jeho kariéru v NHL je jeho průměrné bruslení.

Nicméně Divíšek přišel do Ameriky s některými vlohami, které udělaly dojem. Jako devatenáctiletý se probojoval do základní sestavy Slavie Praha v české extralize a vstřelil úctyhodných sedm branek, přestože na led nechodil kvůli svému mládí tak často. V evropských ligách je omezený čas na ledě pro mladíky běžnou záležitostí. A nejen to, Divíšek byl jedním z mála příjemných překvapení jinak neúspěšné účasti Čechů na mistrovství světa juniorů 1999, kde Češi skončili sedmí. Byl nejproduktivnějším hráčem českého týmu na turnaji a mezi všemi hráči obsadil v kanadském bodování šesté místo. Dělil se o první místo v pořadí nahrávačů, byl nejúspěšnějším Čechem na vhazování, v procentuální úspěšnosti se jen těsně nevešel do první desítky. Divíškova sehranost se spoluhráčem z útoku Václavem Pletkou vedla následně Flyers k tomu, že si v jednom z posledních kol lońského draftu vybrali i Pletku.

Divíšek hrál na počátku své první sezóny v Americe velmi dobře, ale během prvního tuctu zápasů se jeho hra příliš nepromítala do střeleckých statistik. Nicméně, trenéru Barberovi imponovala Divíškova pracovní morálka a ochota odvádět vysoce kvalitní obrannou práci. To bylo něco, co celý tým na počátku sezóny postrádal. Barber o Divíškovi řekl: "Bude to dobrý hráč, hraje hokej tím správným způsobem. Vždycky vyčkává na svoji šanci vyrazit na útočnou zteč, ale nikoli na úkor vykonávání svých obranných povinností."

Namísto odeslání Divíška po jeho vlažném střeleckém začátku o soutěž níže, mu Barber důvěřoval. Nováček splatil kouči důvěru tím, že se rychle stal jedním z hráčů s nejstabilnějším výkonem při zápase i při tréninku. Divíšek jen opravdu zřídkakdy podal špatný výkon ve dvou zápasech po sobě. Po odchodu veterána Montgomeryho z kádru Fantomů převzal Divíšek v týmu hlavní ofenzivní roli. Divíšek byl přesunut z postu centra na levé křídlo do řady vedené Peterem Whitem a Barber tak posilnil formaci veteránů nováčkovským elánem a nakazil i Petera Whita a Marka Greiga. Trojnásobný nejlepší střelec AHL Peter White si toho také všiml. Před tím, že byl povolán do hlavního týmu Flyers, řekl o svém mladém spoluhráči: "Hraje se s ním velmi lehce. Tím, jak se na ledě skvěle orientuje a se svým tahem na branku, bude mít spoustu úspěchů."

Divíšek rychle vylétl v týmové tabulce produktivity nahoru a zůstal tam, dokud si v prosinci nevykloubil rameno. Byl zraněn téměř celý měsíc. Když se vrátil do sestavy, hrál zase tak jako před zraněním, tedy velmi ofenzivně. Ačkoliv se rozjížděl poněkud pomalu (myšleno statisticky) a kvůli zranění chyběl ve slušné porci zápasů, pokořil hranici dvacet branek za sezónu. Skóroval přesně dvacetkrát. Za posledních 45 zápasů základní části dosáhl téměř hranice jednoho bodu na zápas. Jenomže, stejně jako zbytek týmu Fantomů, se Divíškovi příliš nedařilo v posledních dvou týdnech sezóny. V play-off byl spíše nevýrazný, přestože dosáhl tří kanadských bodů ve čtvrtém zápase série Phantoms-Bears a pomohl si vynutit pátý rozhodující zápas doma ve Philadelphii.

Ačkoliv Divíšek není nejrychlejší nebo nejladnější bruslař v týmu, své povinnosti si vždy splní. Menší severoamerické kluziště a jeho živost mu pomáhají minimalizovat nedostatky v přímočaré rychlosti bruslení. Bývalý hráč Philadelphe Flyers a současný televizní komentátor zápasů Fantomů Orest Kindrachuk prohlásil, že ho nadchla Divíškova neustálá aktivita na ledě. "Divíšek je jeden z těch kluků, kteří nikdy nevypadají, jako že jsou příliš rychlí, ale jsou vždycky v centru dění. Výborně čte a předpovídá hru a to je něco, co nemá o nic menší cenu než rychlost."

Jak důležitý se stal Divíšek pro Fantomy? Na konci sezóny hrál ve dvou řadách v centru a na křídle, hrál v první přesilovkové formaci, hrál při hře 4 na 4, chodil na vhazování a byl často mezi hráči, kteří šli na led po vstřeleném nebo inkasovaném gólu.

Divíšek si dokázal, že se umí rychle učit nejen na ledě, ale také mimo led. Když přijel minulý podzim na kemp do ontarijského Peterboroughu, rozuměl sice trochu anglicky, ale skoro vůbec nemluvil. Zpočátku sloužil jako Divíškův překladatel Roman Vopat, který trávil s Fantomy začátek sezóny. Divíšek si však s úžasnou rychlostí osvojil angličtinu. Nejen, že nyní velice dobře rozumí, ale již také odpovídá na otázky se stále větším sebevědomím. V době tradičního únorového karnevalu "Flyers Wives Fight For Lives Carnival" (Karneval s názvem Ženy Letců bojují o život) se Divíšek zapojoval do nějakých legračních narážek se spoluhráči a také odpovídal v angličtině na otázky fanoušků.

Divíšek si však uvědomuje, že jeho přizpůsobení se na ledě i mimo něj ještě není komletní. "Ještě se musím hodně co učit, však vidíte," řekl na karnevalu v únoru. "Spousta věcí je tu pro mě odlišná," Nicméně Divíšek se severoamerickému hokeji přizpůsobil mnohem rychleji než kterýkoliv Čech nebo Slovák v minulosti, který byl Letci draftován. Martin Hosták, výbušný nováček z počátku devadesátých let se nedokázal prosadit do prvního t