BĚLORUSKÝ HOKEJ:
Je třeba nová hokejová generace

S časem se vše mění. Není to tak dávno, sotva deset let, kdy světové hokejové karty byly pevně rozdány, ke změnám docházelo zřídka a když už, tak pouze z dlouhodobého hlediska. Jakékoliv děcko, jen trochu zběhlé v hokejovém dění, mohlo bez problému vyjmenovat šest nejsilnějších hokejových mužstev a dvě supermužsva Kanadu a SSSR.

"Javorové listy", jenž darovaly světu hokej, dlouhou dobu jen z povzdálí přihlížely snaze Evropanů přiblížit se k hokejovému Olympu, věříc, že se dříve Golfský proud otočí ke kanadským břehům, než jim nějaký drzý tým z Evropy odejme trůn mistrů světa. Vláda Kanady byla neotřesitelná a zbytek světa si vždy mezi sebou rozdělil jen druhá a třetí místa útěchy. Podobné to bylo ve fotbale s Brazílii za kralování Pelého. Takové sebeuspokojení se časem vymstilo. Odnikud se vynořil tým Ruska jež v nádherných zápasech několikrát kanadské mužstvo snů porazil. Vše vyvrcholilo výhrou Ruska na olympiádě. A tehdy se hokejový Olymp začal pomalu ale jistě stěhovat do Evropy. Začala éra velké rivality Evropa - Severní Amerika, do které se zapojili neústupní Švédové, také mužstvo bývalé ČSSR a na svou šanci čekali "věčně druzí" Finové. Série století mezi SSSR a Kanadou, přinášející střídavé výhry na hřištích soupeře, nebo zápasy nejlepších kubů ruské ligy s týmy NHL jen přilévaly benzín do ohně rivality mezi oběma kontinenty… Všechny tyto ledové bitvy potěšily každého hokejového fanouška. Fandové se stále znovu a znovu oddávali této velkolepé podívané. Hokej nezůstával na jednom místě, hokej se rozvíjel…

Jednou z patnácti republik tvořících SSSR bylo Bělorusko, či správně, jak se nyní jmenuje, Běloruská republika. Běloruský hokej se vždy rozvíjel v rámci sovětské školy, ale nikdy v bývalém SSSR nehrál vedoucí úlohu. Co byste také čekali od republiky, ve které byly v době získání nezávislosti v roce 1991 jen dva kryté zimní stadióny z toho oba v hlavním městě Minsku? S takovou výchozí situací se tedy právě Minsk stal hlavním centrem hokeje v Bělorusku.

V sovětském klubovém hokeji nejlepší, a také dlouhou dobu jediný, zástupce Běloruska, Dynamo Minsk, byl většinou mimo střed dění. Minsk se nachází stranou od tradičních hokejových center v regionu: Rigy, Kyjeva, Leningradu (nyní Petrohradu) a Moskvy. O celkové prvenství si to obvykle rozdali tradiční moskevští rivalové Dynamo Moskva a Křídla Sovětů a dle mého názoru lídr klubového hokeje 70-80 let CSKA (Centrální Sportovní Klub Armády), kterému v Severní Americe neřekli jinak než "Red Army". Dynamo Minsk se málokdy objevovalo v nejvyšší divizi, většinou hrálo až v té druhé. Paradoxně, aniž by měl silný hokejový tým, Minsk vybudoval jednu z nejslavnějších hokejových škol "Junosť", která v polovině osmdesátých let vychovávala hráče pro zmiňované moskevské kluby. V Bělorusku v sovětských dobách hokej nebyl sportem číslo jedna, konkurovaly mu hlavně fotbal a házena (zvlášť v házené v druhé polovině osmdesátých let neměl klub SKA Minsk konkurenci v celé Evropě), z tohoto důvodu se nedostávalo prostředků k udržení špičkových hokejistů v Minsku. O kvalitě přípravy školy Junosť svědčí i to, že 90% nynější sestavy běloruské reprezentace pochází právě z ní. Nejslavnějším odchovancem této školy je bezesporu několikanásobný světový a olympijský šampión, vítěz Stanley Cupu, člen All-Star týmu a jeden z nejlepších hráčů vůbec - Sergej Fjodorov. Není bez zajímavosti si připomenout jednu skutečnost, která není příliš známá - nejlepší hráč všech dob Wayne Gretzky… Ne, Bělorus nebyl, jeho děda však emigroval počátkem 20. století z města Mogilev v Bělorusku, které se tehdy stávalo součásti sovětského impéria. S takovou tradicí by se mělo Bělorusko dočkat, alespoň nějakých úspěchů v hokeji - a také že se dočkalo.

První vlaštovkou bylo koncem osmdesátých let umístění Dynama Minsk mezi deseti nejlepšími mužstvy ligy. Nejlepší hráči mužstva Jurij Krivochiža a Andrej Kovaljov byli pozváni reprezentovat na turnaji Izvestijí (nyní Baltika). Bylo to poprvé, co hráči z Minsku tuto možnost dostali. Záhy se dostavil zájem i z NHL. Skauti si vyhlédli mnoho hráčů, jenž také odjeli za moře - již jmenovaný Jurij Krivochiža, Alexandr Galčenjuk, Alexandr Andrjevskij nebo Oleg Mikulčik… S rozpadem komunistického systému a monstra SSSR, se na hokejové mapě světa začaly objevovat nové země aspirující na přívlastek hokejové: Lotyšsko, Ukrajina, Slovensko, Kazachstán, Bělorusko…

Se získáním nezávislosti Bělorusko získalo možnost pořádat vlastní hokejovou ligu, ve které účinkovaly celé čtyři týmy: Dynamo Minsk, které se přejmenovalo na Tivali, Plymir Novopolock, Neman Grodno a celkový vítěz soutěže mezi amatéry. Forma turnaje se často měnila, co se však neměnilo byl vítěz - Tivali Minsk. V této době přibyla další dvě kluziště v Grodnu a Novopolocku, tím jejich počet v zemi dosáhl čtyř. Stát se nijak moc nezasazoval o rozvoj hokeje a forma mistrovství republiky taky nedávala mnoho možností k rozvoji hokeje v zemi. Hokejové školy v Grodnu a Novopolocku koncem 90 let stavěly už jen mládežnická a juniorská mužstva. Jistý pokrok a povzbuzení v rozvoji hokeje představovali úspěchy minského Tivali na mezinárodní scéně, jeho opakovanou účast v evropské lize korunovalo páté místo v roce 1995. Nedostatek konkurence v domácí soutěži zapřičinil nižší úroveň absolventů hokejových škol než za sovětské éry. Řešení se našlo v kooperaci se zeměmi, které se potýkaly s identickými problémy méněcennosti domácího šampionátu či zastavení růstu v dovednostech a v taktice. Litva, Lotyšsko, Ukrajina a Bělorusko tedy vytvořily ligu s účastí nejlepších mužstev z daných zemí s názvem VEHL (Východoevropská hokejová liga). Hraje se klasicky základní část s následným play-off, jeho vítěz se stává šampiónem VEHL. Hlavně z materiálních důvodů se v různý čas účastnil odlišný počet týmů, ale jejich počet nikdy neklesl pod pět mužstev. Díky úsilí pořadatelů, potýkajících se s nedostatkem financí, se daří uspořádat souběžně i ligu pro mládež a juniory. V budoucnu se plánuje přechod mladíků právě do mužstev seniorů hrajících tuto ligu.

Ale největších hokejových úspěchů, dosáhla reprezentace Běloruska mimo klubovou scénu - na mezinárodním poli. Svou pouť reprezentace Běloruska začala v roce 1993 předkvalifikačními zápasy skupiny C, hokejového mistrovství světa. Začátky byly nevalné. Svůj první zápas reprezentace prohrála s Ukrajinou, navíc v hlavním městě Minsku. Ale už za čtyři roky, v roce 1997, si vítězstvím ve skupině B zajistilo Bělorusko účast v elitní skupině na mistrovství světa. Na podzim téhož roku reprezentace prokráčela sítem olympijské kvalifikace k účasti na zimních olympijských hrách v Naganu.

Rok 1998 se stal rokem největších úspěchů běloruského hokeje všech dob. Jak známo, NHL pozastavila kolotoč zápasů, aby se nejlepší hráči mohli utkat na jednom turnaji. Bělorus Ruslan Salej z Anaheimu se díky suspendování na zápasy v NHL za hrubost stal prvním hráčem NHL, který reprezentoval v Naganu svou vlast. Procházejíc první etapy turnaje bez porážky se mužstvo dostalo do elitní společnosti takových hokejových es jako Švédsko, Rusko, Kanada… Ve čtvrtfinále Bělorusko podlehlo budoucím vicemistrům z Ruska. Chtěl bych touto cestou poblahopřát fanouškům českého týmu, že tento dobře obsazený turnaj vyhráli právě tým České Republiky.

Zajisté to byl úspěch, a tak se to také po příletu hokejistů hodnotilo. Jak by také ne. Hokej to je v současné době velký byznys, je to vlastně hokejový průmysl. A tady, v zemi nerozvinutého průmyslu, poznamenané léty kormidlování komunistů, se objeví takový tým. Těžko si představit, že by dejme tomu automobilový průmysl Běloruska byl na osmém místě hned za General Motors, Daimler Benz, BMW a Ferrari či hned za Sony, LG, Phillips, opravdu nepravděpodobné. Na mužstvu Běloruska leží nyní zodpovědnost uhrát solidní výsledek i na příštích šampionátech, aby se předešlo spekulacím o jedinečnosti a náhodě takového vzestupu.

Je známá pravda, že taktika leckdy vítězí nad technikou. Vyplývá z toho, že mužstvo hrající takticky a dodržující trenérovy pokyny skoro pokaždé zvítězí nad sice hezky hrajícími, ale individualistickými jedinci. Po olympijském debutu se po zemi přehnal hokejový boom. Začaly se budovat nové kryté stadióny, vznikl turnaj mládeže všech věkových kategorii "Zlatý puk". Sponzoři se začali mnohem více hrnout i do hokeje, hokejisté byli považováni za národní hrdiny a dostalo se jim přijetí i u prezidenta. Takové pozdvižení způsobilo ono tažení z baráže až na osmé místo na světě při olympiádě.

V roce 1999 se mistrovství světa v ledním hokeji uskutečnilo v zemi Vikingů v Norsku. Pro běloruský hokej byl tento šampionát zkouškou dospělosti; zkouškou, která měla potvrdit oprávněnost zařazení Běloruska mezi hokejově vyspělé země. Tento šampionát z hlediska reprezentace zanechal rozporuplné pocity. Při srovnání s předchozím podnikem udělalo mužstvo krok vzad, umístilo se na devátém místě. Ale byl to krok zpátky, který odrážel současný trend v běloruském hokeji? Pokusím se to rozebrat (OPRAVDOVÍ hokejoví fanoušci z Čech snad prominou suchá fakta). Soupeřem našeho týmu bylo v prvé části Rusko, Finsko a také Ukrajina. V druhé části pak Norsko, Rakousko a Lotyšsko. V šesti zápasech reprezentanti prohráli jen jednou, a to 1-4 s Finskem. Ruskou Sbornou jen tak tak minula porážka, zápas skončil plichtou 2-2. Nebudeme se na tento zápas dívat v souvislosti s petrohradským šampionátem, k němu se ještě dostaneme, ale vyjmenujte mi týmy, které mají s Ruskem vyrovnanou bilanci. To jsou pouze mužstva z úzké hokejové špičky… Prakticky všichni hráči běloruské reprezentace jsou absolventi hokejové školy Junosť, která má dost malé "výstupy" (tak 2-3 hráči za rok). Takže mužstvo z jedné země, z jednoho města, z jediné haly s umělým ledem, hraje vyrovnanou partii s Ruskem (a za rok ho porazí 1-0)… Pravda, neměli nejsilnější sestavu, ale to je věc trenéra, jak poskládá mužstvo na mistrovství světa, ne hokejového fanouška. Ostatní zápasy se vyhrály a zápas Rusko-Finsko měl rozhodnout o dalších osudech našich reprezentantů. A bohužel, jak říkal slavný bulharský fotbalista Christo Stoičkov: "Během mistrovství světa se Bůh odvrátil od našeho lidu." Je tu ovšem i druhá strana mince. Pokud by Bělorusko postoupilo mezi nejlepší osmičku, asi by při svém debutu všechny tři zápasy mezi elitou prohrálo a domu by se jelo v úplně jiné náladě, i když osmé místo je bezesporu prestižní. V rámci objektivity se vkrádá pocit, že stín výsledků z Nagana, Curychu, Hamaru reprezentanti Běloruska již nikdy nepřekročí. Proč tomu tak je? Je to docela jednoduché. Do příští olympiády se starší hráči ze sovětské školy ještě nějak prokoušou a co dál? Čas nezastavíš… Hráči budou postupně odcházet do hokejového důchodu a kdo je nahradí? Talentované mladíky by člověk spočítal na prstech jedné ruky. Svého času tito zkušení hráči, kteří se narodili koncem šedesátých let, vyhráli pohár hokejových škol, tzv. Pohár národů SSSR, vybojovali Minsku účast v nejvyšší soutěži a mnozí pomohli mužstvu prokousat se ze skupiny C do elitní hokejové společnosti. Bohužel takových hráčů se nyní akutně nedostává. Jsou tu sice hvězdičky, ale je jim třeba ještě dlouhého vývoje. I když tyto hvězdičky vybojovaly na šampionátu mládeže účast ve skupině A, mnoho to neznamená. Dílčí úspěch ještě neznamená trend. Pravda je, že výchova nových talentů vyžaduje čas a peníze. A i když byly ze státní podpory vyčleněny rezervy na kvalitní přípravu na šampionát v Petrohradu, rozpočet na celý rok 2000 zdaleka hotov není.

Z důvodu geografické blízkosti se stal šampionát v Petrohradu pro hokejového fanouška něčím víc než jen přenosem v televizi. Nebohatý stát, potýkající se s rozvíjejícím se hospodářstvím, kde plat 100 dolarů znamená velký nadstandard, se sebral, vyštrachal poslední peníze a vyrazil za svým mužstvem. Na každém zápase národního týmu byla nejméně tisícovka běloruských fanoušku. Dle našeho skromného názoru reprezentace nepropadla v očích svých příznivců, ale ani nezazářila a nepřekročila svůj stín. Tečka. Reprezentace Běloruska prostě zaujala "svoje" deváté místo. Nebudeme vás zatěžovat statistikou, vzpomínky jsou zajisté ještě čerstvé. Jen v kostce zhodnotíme průběh bojů z našeho pohledu. Nutná výhra nad slabou Ukrajinou, která byla vstupenkou do druhé části. Pak přišla porážka od kamarádů-soupeřů Lotyšů, není se čemu divit, při pouti za úspěchem na olympiádě jsme porazili právě je a zajistili si tak účast na turnaji století. Nyní přišel čas vyrovnávání dluhů. U mužstev, kteří jsou si co do výkonnosti zhruba rovni, nelze očekávat stále stejné výsledky. Dále do oči bijící, bezduchý výkon a porážka od Švédů - no comment. Ve druhé části pak přišla nejlepší hra Běloruska na šampionátu, tím více mrzí porážka od USA, oba týmy by si zasloužili přinejmenším remízu. Výhra nad velkým bratrem Ruskem, které i přes pokažený šampionát nadále zůstává mezi hokejovou elitou a stále bude zásobovat hokejový svět novými talenty. Nesouhlasíte? Tak mně ukamenujte! A nakonec reprezentace Běloruska poznamenaná zraněními klíčových hráčů poráží Švýcary. Finito la comedia.

Ať specialisté posoudí skutečný potenciál tohoto mužstva. Ať si skauti verbují jeho hráče. Jen houšť a větší kapky! Ale nám se zdá, že ve světě zvyšujících se požadavků jak ze strany funkcionářů tak i sponzorů, ve světě nelehké generační výměny v mužstvu, tento tým dosáhl svého maxima a výše to již nepůjde. Dokud nedorostou rezervy, dokud se nezlepší hokejová infrastruktura ve státě, dokud běloruské kluby nedosáhnou takové síly, aby se mohly postavit mezinárodní scéně, do té doby si o nějakých lepších výsledcích můžeme nechat jen zdát, i přes celonárodní kladný vztah k tomuto sportu, i přes předchozí úspěchy. Bělorusko se již vyprofilovalo a přestalo být záhadou pro ostatní mužstva. Stejně jako žádné mužstvo by snad již nemělo hrát s Běloruskem na půl plynu, tak i Bělorusko nemůže stabilně a bez výkyvů projít dlouhou cestou jakéhokoliv turnaje. Zbývá naděje, že se bude běloruský hokej rozvíjet a růst spolu s hokejovým světem. Protože jinak, co by to byl za život?

Autoři Alex a Vasilij, český překlad z ruštiny Morda

Napište váš názor!! Česky (či slovensky) na Ohlasy, nebo anglicky na Forum