Tomáš Zelenka

O štěstí

(22.2.2002 Misha) Je to více než čtyřiadvacet hodin, co se naši hokejisté rozloučili s olympijským turnajem. Po několik dní dokázali naši hokejisté přitahovat pozornost celého národa. Tisíce lidí prožívalo jejich boje u obrazovek, tisíce lidí jim drželo palce. Po nešťastném vyřazení našich hrdinů se v očích mnohých objevily slzy. Podle mnohých bylo právě štěstí to jediné, co našim hokejistům chybělo úspěchu.

Přesně před rokem změnil náraz na mantinel život Tomáše Zelenky. 22.února 2001 připravil osud Tomáši Zelenkovi těžkou zkoušku, se kterou se Tomáš rve jak nejlíp umí. Naši hokejisté se na olympiádě také rvali až do poslední chvíle. Neprohráli však nedostatkem štěstí, soupeř byl prostě lepší.

Ten malinký kousek štěstí nechyběl včera našim reprezentantům. Chyběl před 365 dny Tomášovi.

Navštívili jsme Tomáše v den tohoto nešťastného výročí. Článek se připravuje.

Vánoční sen se odkládá o rok

(16.12.) V Lidových novinách vyšel rozhovor s Tomášem a Radkou

Ve Finsku

(14.12.) Tomáš Zelenka a Angel Nikolov jsou dlouholetí kamarádi. Dalo by se říct, že jsou kamarádi tak dlouho, jak to jen jde. Jejich mámy ležely spolu na jednom pokoji v porodnici, právě když se oba kluci narodili a pozdějí se oba v pěti letech poprvé objevili spolu na litvínovském zimáku. Angel Nikolov si letos na jaře vyjednával anmgažmá ve Finsku, v týmu JyP Jyväskylä. Při podpisu smlouvy s jejich generálním manažerem Jukkou Holtarim měj však jednu podmínku. Během roku mu klub pomůže zorganizovat návštěvu svého bojujícího kamaráda ve Finsku. Jelikož se v Jyväskylä snaží pro své hráče uděla první poslední, Jukka Holtari s radostí souhlasil a Tomáš Zelenka i Radka štěpničková se mohli na začátku prosince do Finska vypravit.

Jejich návštěva v zemi tisíce jezer vzbudila velký ohlas. Spoluhráči Angela Nikolova v JyP Jyväskylä zorganizovali sbírku, z jejíhož výtěžku zaplatili zpáteční letenky do Helsinek. Většina větších novin a sportovních magazínů popisovala finským čtenářům Tomášův příběh (například zde) Radka s Tomášem poskytli několik rozhovorů. Tomášovo odhodlání, s jakým bojuje o to, aby mohl znova chodit, bylo Finům velmi sympatické a pro některé bylo možná překvapivé zjištění, že Tomáš na hokej i po svém zranění nezahořkl.

Jejich návštěva vyvolala ve Finsku diskuzi o nebezpečí hokeje, podobnou té, která proběhla před nějakou dobou v českých médiích. Zrovna nedávno před tím byla totiž finská liga svědkem dvou nepříjemných faulů. Nejdříve obránce IFK Helsinki Levokari srazil mladého útočníka Suutarinena chvíli potom, co Suutarinen vstřelil svůj první ligový gól. Po nárazu na brankovou konstrukci skončil v nemocnici a jeho tvář mu musela vyspravit titanová destička. Ve druhém případě sejmul Kanaďan Peter Shaefer z TPS útočníka IFK Lehtonena, která také strávil několik dní v nemocnici. Oba hříšníci obdrželi osmizápasový zákaz startu, ale jejich kluby se odvolávaly, že je to moc přísný trest. Po návštěvě Tomáše Zelenky ovšem převládl mezi finskými fanoušky názor, že nebezpečné zákroky je třeba přísně trestat a je nutné se zaměřit na prevenci takovýchto situací.

Tomáš a Radkou bydleli u Angela Nikolova, hodně času strávili také s rodinou Petra Tona, který se ženou Mirkou a dcerou Natalií bydlí nedaleko, stranou nezůstali ani další Čech v JyP, bývalý obránce Plzně Martin Čech, se svou přítelkyní Alenou Pavláskovou. Podle finských médií byl Tomáš se svým pobytem ve Finsku velice spokojen a určitě by se rád na sever v budoucnu opět podíval.

Jani & Mishanek

Paraple.

(24.10) Centrum Paraple založil Svaz paraplegiků za pomoci veřejné sbírky. Jistě všichni znáte TV pořady s panem Svěrákem. Pomáhá postiženým vrátit se zpátky do života. Pomůže i Tomášovi Zelenkovi. Držíme palce!
Tento mejl přišel v neděli:

Zdravím všechny ohf,
chtěl bych poděkovat všem, kteří mi prostřednictvím těchto stránek poslali SMS, či E-MAIL. Konečně mám zapojený internet, tak začnu psát častěji. Zítra se stěhuji do PARAPLEte.

Tomáš

Tomáš Zelenka v Sauně

(10.10.2001) V pravidelném pořadu TV Prima Sauna byl hostem moderátora J. Musila i Tomáš Zelenka s Radkou. S laskavým souhlasem Primy a s přispěním Iva Krčmáře z Objektivu přinášíme přepis rozhovoru.

Tomáš s Radkou v Sauně

Musil: "Bylo to řečeno několikrát a vím, že to jsou takové nepříjemné věci Tomáši. Ale přesto: co se stalo při tom utkání, které odstartovalo tu mediální lavinu, která informovala o zranění?"
Tomáš: "Já nevím, jak bych to řek... Možná, že chvilka nepozornosti, nebo chvilka takového neočekávaného souboje. Prostě jsem narazil na mantinel a pak už následovalo..."
M.: "Ten náraz tam byl zaviněný asi trošku... někým..."
"Dalo by se říct, že byl. Mohlo to dopadnout i jinak."
M.: "Já se přiznám, že člověk - ať už odstartuje jakoukoliv kariéru, ať už je to tedy ta mediální, dejme tomu moderátorská (moje), nebo hokejová (co se týká vás) - tak člověk by chtěl dosáhnout maxima. Chtěl by - když už se objeví v tisku - aby tam bylo popisováno to příjemné, co udělal a jak se mu daří. Tady to zranění odstartovalo ale úplně jinou vlnu. Řekněte - pro vás osobně - bylo to příjemné, nepříjemné...? Jaký vlastně máte vztah s novináři?"
Moderátor Musil

"Já mám vztah s novináři a s médii dobrý, nemůžu si na nic stěžovat. Jednak jich není dost, nemám s tím tolik zkušeností, ale doteď - s čím jsem se setkal - vše bylo v pořádku."
"To znamená - jinými slovy - zatím vám 'neotravovali' život?"
"Vůbec ne."
K Radce: "Jakou vy máte zkušenost s tím, co se dělo kolem Tomáše v souvislosti s tou medializací jeho zranění?"
Radka: "Zpočátku byly zprávy, kdy byl Tomáš ještě v nemocnici těsně po zranění..."
"...byly pravdivé ty zprávy??"
"To, co jsme nějak nemohli ovlivnit, tak trošku nafoukli, ale pak musím říct - až byly třeba rozhovory s námi - vše dopadlo tak, jak jsme chtěli a jak jsme řekli."
"Myslíte si, že novináři a veřejnost vůbec mají právo na to, aby věděli, co se děje s člověkem jako je třeba Tomáš, kterému se stalo to, co se stalo?"
"Spoustu lidí to zajímá a musím říct, že tou medializací máme obrovské štěstí, že se máme kam vrtnout v tomhletom případě. Vždycky budeme mít možnost mít kam jít, aby Tomáš mohl cvičit podle potřeby."
"Jinými slovy: vám ta kampaň vlastně pomohla..."
"Dalo by se to tak říct."
"Tomáši, souhlasíte s tím, co řekla vaše přítelkyně?"
Tomáš vždy s úsměvem

Tomáš: "Já souhlasím."
"Když už jsem mluvil o tom, že pro vás bylo něco příjemného, něco nepříjemného: myslíte si, že kdyby média nepomohla, bylo by to teď pro vás daleko horší?"
"To je těžké říct... Nevím."
"Jaký vlastně teď žijete svůj režim? Protože samozřejmě to zdraví, které teď máte a které si doplňujete - jestli se nepletu - abyste zase se mohl vrátit na led. V to věříte. Radka o tom zase pro změnu nechce slyšet..."
"Teď je to těžký stereotyp: rehabilitace každý den."
"Jste v nemocnici?"
"Ne. Teď jsem skončil tříměsíční pobyt v Kladrubech a teď se budu stěhovat k panu Kolářovi do Prahy do nemocnice."
"Jestli se nepletu, tak vám chodila strašná spousta mailů už v tom počátku... Byla to nějaká psychická pomoc pro vás?"
"Byla to obrovská podpora. Ozývali se i lidé se stejným zraněním a popisovali, jak to u nich probíhalo. Dodávali mi tím vlastně strašnou sílu, abych s tím bojoval."
Věřím, že se zase postavím!

"Zeptám se na nepříjemnou věc, která je na druhou stanu strašně motivující: plány do budoucna. My už jsme to trošičku nakousli: Tomáš se chce vrátit na led, Radka o tom nechce slyšet..."
"Já bych si chtěl obout brusle. Sice vím, že to nebude na krasobruslení nebo třeba na extraligu... Chtěl bych si je prostě obout a sklouznout se po tom ledě."
"Radko, co uděláte, až si Tomáš bude moci obout ty brusle a obuje si je?"
"My už jsme prožili tolik těch zranění... Na brusle teda stoupnout jo, ale hrát...? To už asi bych si nepřála."
"Já bych chtěl zase to téma přesunout kousek dál: k tomu příjemnému, co vám asi udělalo radost. Jak to vlastně bylo, to se dozvíme hned, protože v publiku sedí váš přítel, kamarád, který uspořádal takovou ojedinělou akci, o které - já se přiznám - jsem u nás ještě neslyšel. Byla teď v létě a tím člověkem a vaším přítelem je Patrik Eliáš. Patriku, jakožto reprezentanta kanadsko-americké NHL tě asi nebudu muset představovat. Přes to všechno: co tě vedlo k tomu, že vlastně s Tomášem tě pojí tak přátelský vztah, který dostal úplně jinou dimenzi tou akcí, kterou já jsem tu nakousl? Co to bylo za akci?"
Patrik Eliáš: "Tak určitě musím souhlasit s tím, že náš vztah je teď dost hluboký a je to tím, že se navštěvujeme často a jsme ve spojení. Ta akce byla prostě daná tím, jenom co se Tomášovi přihodilo a jsem rád, že jsme měli podporu od kluků, co se jí zúčastnili a od dalších lidí. Je to dané tím, že s Tomášem jsme byli kamarádi i předtím. Spolu jsme trénovali v Třebíči - já pocházím také z Třebíče, trávím tam léto a Radku také znám. Byla to dohoda pár lidí, kteří prostě do toho dali všechno a byl z toho nádherný večer. Z něj jsme získali hlavně tu finanční podporu..."
"K čemu Patriku slouží ta finanční podpora?"
P.: "Ta slouží k tomu, aby Tomáš měl možnost využít i jiných finančních zdrojů k léčbě."
"Já jsem rád, že tu věc tady říkáš, protože to je právě ta možnost, kdy můžou s Radkou trávit čas spolu, kdy Tomáš se může denně věnovat cvičení tak, jak to potřebuje. Je to vlastně ten nadstandard, který jim umožnili jejich přátelé. Patriku, kdybych se zeptal na zkušenosti, které jsou v Americe - co se týká charity, dobročinnosti a vůbec... tady u nás se ještě máme co učit, že?"
"To určitě, s tím souhlasím. Myslím si, že v Americe je historie tady toho větší a lidi to berou tak, jako že je to každodenní náplň života a snaží se dávat lidem, kteří to potřebují zpátky. Já se musím přiznat, že nebýt toho úrazu Tomáše, tak v této době bych se o charitu asi moc nezajímal a jsem rád, že jsme to léto spolu takhle prožili a mám z toho krásné pocity. Určitě se o to budu zajímat i do budoucna."
Musil: "Já děkuji vám všem, že jste přijali pozvání do dnešní Sauny."

Tomáš rehabilituje v Motole

(5.9.) Tomá je opět v Praze v Motole u docenta Koláře, navštívil s Patrikem Eliášem koncert Depeche Mode, chce se rozloučit s Patrikem a jeho přítelkyní 7.9.2001 před jeho odletem do Ameriky na letišti v Ruzyni.

V Třebíči exhibice!

(9.8.Roj) Včera byl Tomáš odpoledne z cvičení obzvlášť unavený. Odjíždí totiž na malou dovolenou do Třebíče, kde stráví zbytek týdne. Je si dobře vědom, že z tréningu, který každodenně podstupuje, se nelze ulít, proto ve středu dřel dvojnásobně. Jeho vůle po uzdravení je tak silná, že dokonce nakazil i některé spolupacienty. Poté, co jeho soused Arab viděl Tomášův přístup, vyměnil svůj elektrický vozík za obyčejný ruční a od té doby ho nikdo nevidí jinak, než s činkami :-)

Síla v rukou se Tomášovi velmi pomalu zlepšuje, ale stále ještě není schopen například psát na klávesnici více prsty. Chce to trpělivost.
Na sobotním benefičním zápase bude Tomáš přítomný osobně. Ještě sice neví, kde bude sedět a jakým způsobem se ukáže publiku, ale s Radkou se na to moc těší a doufají, že je fanoušci přijedou podpořit v hojném počtu. Tomáš moc děkuje všem, kteří se na akci podílejí, jmenovitě pak Patriku Eliášovi:
"Je to strašně hezký, že se toho Patrik ujal. Já jsem v nic takového nevěřil, ale je to tím, že se vrátil. On mi vlastně volal z Ameriky, hned, jak se mi to stalo. Občas volal a měl zájem, jak mi je. Když přijel, tak se do toho obul pořádně a díky němu se tadyten zápas bude hrát. A díky tomu taky dostanu nějaké peníze na rehabilitaci."

Momentky u Tomáše

(20.6.2001) Pátek, zamračené odpoledne. V sestavě Faninka, xRadis a Roj vyrážíme po pátečním provozem zahlcené dálnici směrem na Brno. Na 49. kilometru nás bílá cedule "Rehabilitační ústav Kladruby" upozorní, že jsme skoro na místě. Je to slabá půlhodinka z Prahy, zbývá ještě asi 8 kilometrů přes Tehov, v lese odbočit doprava a jsme v Kladrubech. Pod areálem je velké odstavné parkoviště, od něhož vede chodník k hlavní budově a recepci. My ale zkušeně míříme k menší budově napravo. Zde v podkrovním pokoji č.1 odpočívá Tomáš po každodenní dávce cvičení.

Foto pavilonu D Mnoho z vás se mylně domnívá, že v slavný chov kladrubských koní pochází z těchto Kladrub. Ale není tomu tak. Koně pro královská spřežení pocházejí z Kladrub u Přelouče, "Tomášovy" Kladruby leží u Vlašimi. Kromě toho existuje v naší vlasti ještě nejméně 8(osm!) dalších Kladrub :-)
Na obrázku je Tomášovo přechodné bydliště focené od hlavní budovy, okno jeho pokoje je na druhé straně budovy v krajním vikýři, s krásným výhledem na jih na mýtickou horu Blaník.
Na prostranství před budovou je kašna (není v záběru), u které jsme později seděli s Tomášem

Tyto informace vám mohou posloužit, rozhodnete-li se přijet za Tomášem sami.

Radka Štěpničková
Anděl jménem Radka

Protože jsme přišli včas (ve čtyři), byli jsme u Tomáše jako první návštěva. Zrovna se díval na semifinále French open. Ale poté, co jsme ho vyrušili, Radka televisi vypla. Hned jsme se zeptali, jestli k němu chodí hodně návštěv. Prý ano, kamarádi hokejisti na něj naštěstí nezapomínají. Dokonce ho dřív ty návštěvy docela vyčerpávaly, po cvičení se mu chtělo strašně spát, ale musel ten nával vydržet. Když náhodou je sám, rád se dívá na sport alespoň v televisi. Kromě hokeje má rád tenis a cyklistiku, ostatně hokejisti si jízdy na kole užijí během letní přípravy ažaž ;-) Moc se těší na Tour de France.

Komentář netřeba Ale Tomáš není sám vlastně nikdy. Je s ním jeho dobrá víla, Radka, která neváhala přerušit studium a tráví s Tomášem veškerý čas. Malá momentka vpravo vydá za všechna slova. Všichni tři, co jsme tam byli, jsme se shodli, že Tomáš má vlastně nesmírné štěstí, že má Radku.
Žen jako ona je na světě permanentní nedostatek :-)

Faninka se postupně zbavila počátečního ostychu a s xRadisem začali s Tomášem nenuceně klábosit. Na přetřes přišlo i to, jak mu chutná ústavní strava. Jako zkušený harcovník nemocničních vývařoven označil Tomáš jako bezkonkurenčně nejlepší kuchařky z Brna :-) V tamní nemocnici byl dokonce výběr z několika jídel.

Mediální hvězda I.
Nadhodili jsme před Tomášem, že jeho proslulý televizní medailónek mu získal u mnohých diváků značné sympatie a že má asi od přírody talent. Skromně odvětil, že si to nemyslí, že si naopak připadal jako magor a že když si to s klukama v šatně pustili před zápasem, od záchvatu smíchu byli pak tak nekoncentrovaní, že dostali sedmičku :-)
Byl dokonce trochu nesvůj před naším objektivem, ale nakonec ho rozpaky asi omrzely a myslím, že na fotkách vypadá moc dobře! Za odměnu od nás dostal originální plakát s Hannoveru s emblémem MS - vhodné pozadí pro případné pózování. :-)

Kondice
Protože se v tisku objevují rozporné zprávy, slyšte pravdu. Fakt je, že rukama Tomáš pohybuje poměrně dobře, ale chybí mu v nich síla. Když vám podá ruku, ani si ničeho nevšimnete. Když jsem mu vracel tužku, bylo vidět, že k jejímu uchopení musí vyvinout určité úsilí, ale zvládne to. Ale samostatně hýbat nohama ještě nemůže, zatím se mu vrací pouze hmatové vjemy. Do pravé nohy úplně, do levé zatím částečně. Na trupu se mu citlivá oblast pomalu posunuje směrem dolů, s Radkou nám potvrdili, že kreslili čárky na kůži, aby viděli, jak to postupuje.
Tomáš vyprávěl, jak mu na začátku dělalo velké potíže odkrvení mozku. Když si sednul nebo udělal prudší pohyb, přišly na něj mdloby. Ještě dnes se mu to občas stane, ale o hokejistech je známo, že mají nízký tlak a silné srdce, takže jim rychlý sed po dlouhém ležení nedělá dobře.

Možná se v blízké budoucnosti ještě jednou přestěhuje do Motola, do péče docenta Koláře. Proto se zatím nerozhodli nainstalovat si v Kladrubech počítač.

Návštěva
Zatímco jsme se bavili, přišel do pokoje třebíčský brankář Zdeněk Kučírek, řečený Kučis. Právě dorazil z trainingové jízdy na kole po Vysočině v okolí Jihlavy. Nejdřív Tomáše (a nás) seznámil s novinkami v Horácké Slávii. Tomáš byl zvědavý, co se děje "doma". Vysvětlil nám, že ačkoliv je z Litvínova, po třech odehraných sezónách se začal cítit doma více v Třebíči. Loni prý přišel ten zlom. Kromě oddílové příslušnosti má ještě jeden podstatný důvod - Radku.
S příchodem Kučise opadly poslední zábrany, protože jeho hecování a vtípky se prostě nedaly přijímat s vážnou tváří. Radka se mezitím ujala role telefonistky - dispečerky návštěv a oznámila, že přijede další várka lidí..

Mediální hvězda II.
Mnoho lidí (vč. odborníků) je přesvědčeno, že by Tomáš mohl dělat televizního spolukomentátora. Důkaz nám mimoděk podal, když Radka odběhla vyřídit telefonát. S Kučisem před námi rozebrali problém, proč skoro všechny Tomášovy střely končí v jeho lapačce:

T: Já nevím, proč tam stříllím, prostě mě to baví...:-)
K: Tobě se líbí, jak to letí do toho košíku.:-)
T: To je takovej malinkej minizápas mezi náma.
K: A on jede aji nájezd a už to vypadá, že udělá úplně něco jinýho, ale stejně to tam pak vystřelí. I když budu držet lapačku za zádama, stejně ji trefí. Když budu stát vedle brány, stejně mě do ní trefí zezadu...
(Radka přináší zprávu, že přijíždějí kamarádi a přivážejí "pejska")
T: Kuča mi poradil, že mám dělat blafák do bekhendu. A první dva rychlý jsem dal - to jsem tě překvapil! :-).
K: Ale pak už mě to naštvalo, já jsem mu to poradil, a on mi tudy pak dá góly.
T: On mi poradil, ať udělám kličku na bekhend rychlou, dvakrát se to povedlo, ale pak už to chytal.... (zamyšlený výraz..) Když jedeš trestné sřílení, to je takový.. (náhle se Tomáš opět usměje) ..ono by to chtělo normálně ve hře víš, to je lepší, to ten gólman neví, je tam víc hráčů, je to lepší.

Na vzduchu
Za Tomášem pak přijeli ještě dva kamarádi s přítelkyněmi a přivezli mu pejska, fenku labradora jménem Clementine. Protože by se tolik lidí do pokojíčku nevešlo, přemístili jsme se ven ke kašně. Byla obava, zda si psa mohou nechat v Kladrubech, protože v sousedních pokojích se léčí i pacienti z arabských zemí, kterým jejich náboženství psy zapovídá.
Clementine vidouc vodní nádrž, nekompromisně zamířila ke kašně a bez skrupulí se v ní vykoupala, následně pocákala vše v okolí pěti metrů, ale postupně si na ni zvykali i Arabové, takže s pobytem psa se nakonec smířili... Tomáš a Clementine

Tomáš se těšil, jak zítra pojede za kamarádem a bývalým spoluhráčem Angelem Nikolovem, který se bude nazítří ženit v Litvínově. Byl to jeho první takhle velký výlet a dlouhá jízda autem představuje určitou zátěž. Ale žádné známky nervozity jsme na něm rozhodně nepozorovali, naopak legrace bylo hodně, viděli jsme i rychlokurs arabštiny :-)

Tak proběhlo jedno Tomášovo páteční odpoledne. Ten den se na tenis prostě neměl šanci podívat :-)

Další fotky

Beníkovo zamyšlení na Novinkách

Tomáš rozeslal první odpovědi

(4.6. Roj) Pamatujete, kdy jste poprvé sáhli na klávesnici a myš? Šlo vám to rychle a hned? Asi moc ne.
Tomáš je nyní v o dost horší situaci, přesto už dokázal napsat vlastní emailovou odpověď, kterou odpovídá na vaše mejly. Zatím společnou pro všechny.

Tomáši, přejeme ti, abys brzy zvládal odepisovat všem jednotlivě! A nejen to! :-)

Hokejbal pro Tomáše

(4.6.) V Jihlavě se uskutečnil první ročník hokejbalového turnaje, který pořádal HBC Orion Jihlava. Pořadatelé se rozhodli věnovat celý skromný výtěžek pro Tomáše. Více o tom na stránkách Dukly, čtěte až dole.

Vozík si kupovat nebudu!

(3.5 roj) ..to vzkazuje za Tomáše Zelenku jeho přítelkyně Radka. Oba jsou teď v Motolské nemocnici na rehabilitačním oddělení. Protože na MS2001 byl dnes den volna, využil jsem toho a skočil do Motola. Půvabná sestřička u vchodu mi vysvětlila cestu, ujistila mě, že návštěvy v 17:30 nejsou problém a tak jsem se cobydup ocitl v jedné místnosti s Tomášem Zelenkou (TRE), Oldou Bakusem (JI, ex-TRE), Tomášem Szitaiem (LIT) a ještě dalším hráčem, kterého jsem bohužel nepoznal.

Přestože sám Tomáš si to neuvědomuje, byl vidět znatelný rozdíl oproti mé minulé návštěvě. Jeho hlas je silnější, ve tváři má úsměv a i rukama pohybuje úplně jinak. A ochotně si povídá:

Tak jaké děláš pokroky?
Žádné velké pokroky. Všechno tak nějak při starém. Ale teď by se to mělo začít měnit.
A co nohy?
Zatím mám citlivost jen na tý pravý noze. A na dvou místech na levý. Tak uvidíme. Chce to čas. Já věřím že se to zlepší.
Myslíš si, že ještě budeš hrát hokej?
To nevím, jestli se vrátím k vrcholovému sportu. Ale rád bych. Rád...
Jak dlouho ještě budeš v Praze?
Ještě asi 14 dní v Praze, pak zpátky do Kladrub
Nevadí ti, když se zveřejní místo, kde jsi, a budou za tebou chodit neznámí lidé?
Neznámí lidi mi nevadí, ale ještě se mi to v tolika případech nestalo. Já si myslím, že takhle na blind sem nikdo nepříde, myslím, nikdo mě nezná...
Třeba přijde :-)
Já myslím, že ta největší vlna, jak to bylo v televizi, opadla. Už se zapomíná...
OHF nikdy nezapomíná! A vůbec, znáte tu stránku?
My to teď budem sledovat. Já už tu budu mít internet. V Kladrubech ho budu mít taky, budu tam mít počítač, všecko, takže... Jak je ta adresa?
www.ohf.cz. Věříme, že se ještě postavíš na brusle. Všichni v to věří.
Ja taky. Já říkám a věřím hlavně tomu, že budu chodit! Chce to čas, všichni mi to říkají, že musím být trpelivý a chce to čas...
Jaká vlastně je ta rehabilitace?
Je to náročnější, než jsem myslel. Jednak jsem hodně zesláblý po tom úrazu. Taky jsem čekal, že ta fyzička půjde nahoru rychleji, ale nejde. Je to takový - vyčerpá mě úplně všechno. Jak voda, tak sluníčko, tak i nějaké posilování, i když toho tady není tolik. Vysílí mě všecko.
A tady se vlastně nechodí nikam ven. V Kladrubech se chodilo ven?
V Kladrubech to bylo na takovým vršíčku, to bylo vlastně oddělený od města, byly tam stezky k tý rehabilitaci, může se tam chodit na procházky, příroda. Tady je to nemocniční prostředí, tady se nepočítá, že by se někam chodilo. Tady je to čistě nemocnice. Ale já občas vyrážím ven. Jinak ale tady mě ta rehabilitace zatěžuje tak, že prostě nejsem schopnej tam bejt každej den.
Už budeš co nevidět sám číst mejly, takže ti teď vytiskneme možná poslední várku. Tak máš poslední možnost odpovědět všem naráz. :-)
Děkuju za zprávy a za obrovskou podporu. Až budu moct, budu psát. Teď mi to ještě vytiskněte, ale pak už si to budu hlídat sám. :-)

Z předchozího vyplynulo, že přišel čas odevzdat symbolické klíče od schránky tomas.zelenka@ohf.cz do rukou jejích majitelů. Zašel jsem proto do vyšetřovny, kde Tomášova báječná přítelkyně Radka připravovala počítač pro Tomáše. Schránku se naučila obsluhovat rychle, takže od této chvíle se vaše mejly dostanou k Tomášovi o dost dříve, než dosud. :-)
A zaregistrovali jste, že je Tomáš rád, když mu píšete? Tak neváhejte!
A kdo by ho chtěl navštívit, i když ho nezná, má možnost. V motolské nemocnici jdete po modré čáře do komunikačního uzlu B, pak výtahem do 2. patra, tam zazvoňte na Rehabilitační oddělení. Ještě 14 dní to máte Pražáci blízko!

Článek ve Sportu

(23.4.) Ve Sportu vyšel článek I poškrábání pod nosem je obrovskou motivací

V Kladrubech.

(12.4. Roj) Nedaleko Vlašimi, na jižním svahu kopce Kostelík (534m) leží v nádherné přírodě Rehabilitační ústav Kladruby. Právě sem v pondělí odpoledne převezli z nemocnice Tomáše Zelenku. Pro Tomáše tím skončil relativně pohodlný pobyt v nemocnici a nastává čas dřiny, při které se i trénovaní borci těší na chvíli odpočinku. Ten přichází až odpoledne a po 16. hodině je možné Tomáše a ostatní pacienty navštěvovat. A tak jsem to zkusil.

Pro všechny jeho příznivce mám dobré zprávy. Tomáše neopouští veselá mysl, je obklopen svými blízkými. Už je schopen manipulovat rukama, možná nebude trvat dlouho (dva, tři týdny) a bude moci sám odpovídat na mejly. Na mou poznámku, že jsem zvědav, jak to bude stíhat, odpověděl nekompromisně, že bude :-)
Na nabídku, že má možnost cokoliv hromadně vzkázat prostřednictvím OHF všem odesílatelům, se zamyslel. Evidentně ho tato situace překvapila :-) Poté rozvážně pravil, že fakt děkuje. Ono se na tak hloupou otázku těžko vymýšlí něco světoborného :-) zvlášť, když máte za sebou rehabilitační dřinu. Ale Tomáš to bere fakt s humorem.
Protože bylo jasné, že i beze mě se nikdo nebude nudit, opustil jsem ty fajn lidičky s pocitem, že vše je na dobré cestě. Tomáš ve svém těžkém zápase není sám. Vzpomínám, že i na recepci se smáli, když jsem ho hledal, prý "Už jste dneska asi sedmnáctej! :-)"

Vyhráno ještě zdaleka není. Proto pište, mejlujte. I na dálku lze pomáhat. Některé došlé mejly jsou krátké, s jedinou větou - přáním, jiné dlouhé, kde autoři předávají své zkušenosti s podobnou životní situací. Nechybí ani vtipy, i ty má Tomáš rád :-)
Abyste měli představu a inspiraci, požádali jsme autory některých mejlů, zda je můžeme zveřejnit. Sestavili jsme takový průřez, je to místy docela strhující čteni, při kterém zafunguje níže uvedený princip...

Článek v Lidovkách o Tomášovi

Podpora nesmí ustat!

(20.3.Roj) Je to už skoro měsíc, co došlo k tragické události na jihlavském ledě. Tomáš je nyní už mimo ohrožení života, ale čeká jej velmi dlouhá a náročná rehabilitace. Vaše podpora mu k tomu velice pomáhá. Ale... v poslední době začala slábnout. Není divu, všichni s dobrou vůlí, kteří chodí na OHF a stránky nám blízké, již tuto vůli projevili a málokdo má dostatek invence pro opakované přání. Tomáš zatím odpovědět osobně nemůže, musíte nám věřit, že mu odpovědi předáváme. Díky!

Radikální obrat přišel včera odpoledne, kdy se adresa tomas.zelenka@ohf.cz poprvé objevila na obrazovkách. Dalo se to sledovat v reálném čase, přišlo i několik přání za minutu! Teď jich je od té doby přes 110(stodeset!), celkem víc, než 300(třista!). Novým fenoménem je, že více než třetina podpory přišla od lidí, kteří se obešli bez internetu a k odeslání použili svůj mobilní telefon. Český člověk najde vždy řešení :-)
Tímto též ubezpečujeme všechny, kteří vyjádřili nejistotu, zda mejl odesílají na správnou adresu, internetovým nováčkům (Dito...) a nejmladším odesílatelům. Ano, povedlo se vám to, mejly si Tomáš přečte!

Nejdůležitější na celé akci je to, že vy, když píšete své pozdravy, vybavujete si v mysli Tomáše a přejete mu uzdravení. Při tom dochází k efektu, který se nazývá různě: meditace, soustředění, modlitba, telepatie, podvědomá aktivita, přenos energie... princip je ale společný a funguje dvoufázově. Poprvé v okamžiku, kdy tak činíte vy, podruhé v okamžiku, kdy se o tom dozví Tomáš a cítí vaši podporu k nabírání svých sil.

A pro ty, kdo nevěří na výše uvedené jevy, ale i pro nás ostatní mám ještě jeden tip. Je to účet u Komerční banky 19-7755330237 / 0100
Přiznám se, že mi chvíli trvalo, než jsem pochopil, že zpráva o založení tohoto účtu nebyla vydána proto, abychom věděli, že někdo založil nějaký účet. To číslo je na to, abychom tam posílali peníze! Stačí si to číslo opsat, zajít do nejbližší banky a vytáhnout z kapsy dle svých možností přiměřenou hotovost.
Účet zřídil klub Horácká Slavia Třebíč a disponovat s ním může pouze Tomášova rodina.

Děkujeme všem podepsaným i bezejmenným odesílatelům a dárcům. Dále pak Michalu Dusíkovi a České televizi.

"Všem odepíšu!"

...vzkazuje z nemocnice Tomáš Zelenka. Zatím chce všem, co mu napsali, alespoň poděkovat. Už neleží na ARO, je mu stále lépe a těší se, až bude moci psát odpovědi.
(14.3.) Bude to docela fuška, protože mejlů je zatím skoro 200(dvěstě!). Přejeme brzké uzdravení! A pište!

Další příděl mejlů

(2.3. Roj) Dnes od vás Tomáš dostal další padesátku mejlů, které přicházely od úterka. Tomáš ještě stále leží na ARO - tedy oddělení intensivní péče. Sice jeho zdravotní stav by dovolil i přemístění na méně exponované lůžko, ale protože zrovna nemají žádný naléhavější případ (zaplaťpámbu!), raději zůstává na ARO. Jistota je jistota.

Mejly jsme slíbili nezveřejňovat, což dodržíme. Při tisknutí a věcmi s tím spojenými je ale pochopitelně čteme a mohu vám říci, že je to čtení velmi silné. Od krátkých vzkazů na jeden řádek až po celostránkové dopisy s povzbuzujícími slovy. Od malých kluků až po rady zkušených, kteří třeba sami něco podobného prožili.
Věřte, že tato podpora má pro Tomáše nesmírný smysl. Díky! A pokračujeme dál! Budeme mu je nosit, dokud si je nebude moci vyzvedávat sám!

Díky!

(27.2.) Dnes dopoledne Albi doručil Tomášovi první várku mejlů. Bylo jich 37(třicesedm!) Lékaři zatím k pacientovi nepouštějí žádné návštěvy kromě jeho nejbližších, takže vám nemůžeme popsat jeho reakci. Ale v pátek se možná dočkáme. Podle odhadu lékařů bude již bude moci komunikovat a my mu doručíme další zásilku. Mejlů je nyní již 58(padesátosm!).
Díky za Tomáše!

Můžete podporovat i faxem, ale ředitel nemocnice apeluje, že mejly jsou mnohem lepší. Pokud nemáte jinou možnost, číslo faxu 05 455 38 276

Tomáši dokážeš to!

Tomáš Zelenka

(25.2) Tomáš Zelenka bojuje v Brně nejtěžší boj, boj o své zdraví, boj o to, aby si ještě mohl zahrát hokej. Kdo v Buly viděl jeho sympatickou, usměvavou tvář, jistě si, stejně jako já, v duchu řekl: Proč on? Co můžu udělat, abych tomu klukovi pomohl?
Doktoři jistě dělají co můžou. Nejdůležitější ale je, aby sám Tomáš pevně věřil tomu, že se ještě postaví na brusle. Vůle dokáže překonat skoro všechny nemoce a zranění. A v tom můžeme pomoci i my. Vybavujte si znovu jeho tvář a myslete na to, že Tomáš to zvládne. V duchu nebo šeptem opakujte: "Tomáši, dokážeš to! Budeš zdravý! Máš na to..."

A můžete ho podpořit i hmatatelně. Zřídili jsme email tomas.zelenka@ohf.cz , na kterou mu můžete psát. Mejly se nebudou nikde zveřejňovat. První várku podpůrných zpráv mu již zítra předá Albi.
Zapomeňte na všechno klubové soupeření! Včera v Třebíči bylo hlediště rozdělené, 4 autobusy Jihlaváků se vydatně překřikovaly s třebíčským kotlem. Když však těsně před úvodním hvizdem Třebíč začala skandovat Tomášovo jméno, jihlavský kotel se přidal a stadionem burácelo unisono: Tomáš Zelenka!!

Tomáši, dokázals spojit nespojitelné, dokážeš se i uzdravit !