2.část

  Druhý den časně ráno už téměř celá vesnice vědela, že budeme mít hokejové mužstvo. Jedni začali radostí zpívat oslavné hymnycké písně na našeho starostu a celé zastupitelství. Byli tak rozjaření, že v zápalu zpěvu přešli i na budovatelské písně a tak se po letech na světlo světa dostala i Píseň práce, Internacionála, hymna Sovětskeho Svazu a vše to podtrhl bývalý tajemník bývalého Místního výboru KSČ Teofil Červeníček, když využil chvilkového zaváhání hlavního předzpěváka Viktora Faladu, zvaného Sodoma, a začal zpívat hymnu Kubánské lidové republiky. Než si to stačil někdo všimnout, dostal se do poloviny druhé sloky. Pak jej ohlušil a přehlušil řev Franty Tupohlava, který přišel na rínek, kde se to všechno odehrávalo, pozdě a v touze taky se zapojit do pěvecké soutěže začal zpívat píseň „Máma” od Luneticů. Na rozdíl od těch usmrkanců Franta nepotřeboval žádný mikrofon ani aparaturu a i tak ohlušil všechny přítomné. A o několik ulic dál sa na jeho zpěv probudila místní rarita - patorčata u Ledvinkových. I televize Nova je byla natáčet, když se narodili. Tehdy všichni slibovali, jak se jim bude pomáhat a teď po nich neštěkne kromě jejich rodičů a blbého Franty ani jejich starý pes.

  Po několika marných pokusech umlčet rozjetého Frantu byly všichni nuceni nechat ho dozpívat celou píseň, následně na to narychlo složená porota jednohlasně určila za vítěze fiktivní soutěže Frantu a poslala ho, aby si do hostince došel pro svou odměnu.

  V druhé části rínku se už začali scházet odpůrci ledního hokeje. Spočátku se tam procházelo jen několik lidí, kteří ani nevědeli, co to lední hokej je. Pak se ale k nim začli přidávat lidi, kterým vůbec nebylo jasné, k čemu hokej vesnici bude. Do jejich čela se postavila matrikářka Píchavá, která před obecním úřadem rozvinula narychlo udělaný transparent s nápisem „Nikdy hokej v naší obci!”. Začla rozdávat na podpis petiční hárky, kde se lidé mohli vyjádřit k tematice fungování klubu ledního hokeje u nás. V rámci demokratického rozdělení sil je ale rozdávala jenom mezi odpůrcemi hokeje, na jeho příznivce se nedostalo. Tím pádem začal vznikat dojem, že hokej ve vsi nikdo nechce.

  Když se to dozvědeli lidé kolem starosty, začali se bouřit a násilím se chtěli zmocnit nekolika petičních hárků s tím, že každá petice má být oboustranná. Když se jim to ani napotřetí nepodařilo, jako pomstu matrikářce začli spisovat petici na její odvolání z funkce a její následní doživotního vyhoštění z obce.

  Tohoto zmatku se chytili i další podnikavci a v průběhu hodiny po vesnici kolovalo zhruba třicet petičních akcí. Například petice za odvolání hlavného inseminátora na místním statku kvůli podezření z pohlavního zneužívaní svěřených osob, čeho důsledkem je prý neochota krav k pohlavnímu styku s klasickým býkem ze statku v sousední vesnici; petice za výstavbu erotického masážního salónu; petice za vytvoření placené funkce „Místní debil”, která by byla putovná a při které bylo přiložených také několik návrhů, kdo by ji měl zastávat jako první, mezi nima také jména všech členů obecního zastupitelství (kupodivu Franta Tupohlav se na seznamu nevyskytoval); petice za výstavbu kabelové televize a za začátek obecního televizního vysílání; petice za nákup brazilských posil Ronalda a Rivalda pro místní fotbalový klub; petice za vybudování železničné zastávky v naší obci, i když bylo všeobecně známo, že nejbližší železniční trať vede zhruba 30 kilometrů od naší vesnice a podobně. Prostě pro obec s 160 popisnými čísly a zhruba 500 obyvateli nebývalý společensko-politický ruch. A to všechno kvůli nápadu založit na vsi hokejový klub.

  Když už se zdálo, že kolem večera ruch utichne a všichni se v klidu rozejdou domů, na rínek sa dostavila skupinka manželek členů místního zastupitelstva a za bouřivého jásotu dalších kolemjdoucích žen rozvinula před místním úřadem obrovský plakát, na kterém bylo velkým písmem napsáno: „Nemáme nic proti hokeji, jen když v čase zápasů bude v kulturáku vystupovat taneční skupina Chip&Dales!“. Na velké zděšení radních nikdo z nich nevědel, co je to za skupina. V podstatě by to svým manželkám svolili, kdyby na schůzi nevpadl místní erotoman všech orientací Hubert Liják, všemi přezdívaný Seksmešín. Vtrhl tam podpořit ženské shromáždění. Když radním vysvětlil, o jakou skupinu se jedná a jaký honorář berou za jedno vystoupení, starosta rázně zrušil Seksmešína a na shromážděné manželky z okna namířil služebnou kulovnici s výzvou, aby se rozešli a nešířili po obci nemravné myšlenky.

  Schůze, která se sešla před několika hodinami, aby řešila všechny ty normální i nesmyslné požadavky demonstrujících lidí, tak konečně mohla pokračovat v tom, co včera kvůli zavírací době v hospodě U sedících volů nedokončila, t.j v rozpravě o hokeji na naší vesnici. Z bezpečnostní důvodů se schůze konala v polozbořené zasedačce místního úřadu. Chlapům se ale už nechtělo moc diskutovat, jednak proto, že byli unavení, a jednak proto, že jim tak každou čtvrthodinu vyvolával hostinský Točka, že kvůli nim narazil několik sudů a nechtěl, aby mu zůstali do zítřka. Chlapů pochopitelně víc lákála vidina plně natočených pullitrů, než nějaké schůzováni, i když mělo být kvůli hokeji. Starosta ale neměl smylování a chtěl začít. Proto začla diskuse o tom, co by se mělo dál ohledem hokeje přerokovat. Do placu se hrnuli návrhy jeden za druhým, protože si všichni byli vědomí toho, že čím dříve to budou mít za sebou, tím dřív se usadí na svá rezervovaná místa U sedících volů. V průběhu deseti minut měl starosta popsaný celý papír. Chtěl to hned začít i rozebírat a hledat k všemu řešení, ale rázně vše ukončil po posledním výhružném telefonátu hostinského Točky, že když se do deseti minut nedostaví, všechny naražené sudy vylije do potoku. Starosta zmobilizoval ostatní členy a se slovy, že témy na přerokování znají a v průběhu nastávajícího víkendu ať si každý k nim nachystá nějaké poznámky, schůzi ukončil. Následoval zrychlený přesun do hostince U sedících volů, aby prý nedošlo k velké společenské, kulturní a ekologické katastrofě.

  Následující víkend měl dát odpověď na existenci ještě nevzniknutého klubu ledního hokeje v naší obci. Toho si byly vědomí všichni chlapi a tak doma urputně přemýšleli o všem, co jim řekl starosta.