Lechtivé výroky českých hokejistů

(Maximum) Tedy abych to upřesnila, výroky v převážné většině hokejistů Sparty, ale i hokejistů třeba z národňáku.

Co mě vůbec přivedlo na nápad sepsat všechny jejich přeřeky? 

Jednoduché, už před měsícem jich bylo mnoho, ale dnes tomu sparťani nasadili korunu. Nejprve vás vždy seznámím se situací, ve které se to stalo (což je také ve většině případů to, že já nebo nějaká moje kamarádka chtěla podpis a onen hokejista něco řekl...), po té vám řeknu reakci mojí (nebo mojí kamarádky) a potom reakci hokejisty......je fakt zajímavý, co z úst některých sportovců neslyšíte...

Začněme někde v květnu, tak po MS ´98... U stadiónu HC Sparta Praha stojí David Výborný a povídá si s Milanem Hniličkou. V tu chvíli jsem se já s Evou odvážila jít říct si o podpis (v té době jsme se navzájem ještě neznali, což už dneska neplatí).Milan Hnilička celkem s klidem napsal "Dominice věnuje Milan Hnilička 3", ale jaksi nedoslýchal, a Eva se už nedočkala podpisu s věnovánim...ale to by nebylo tak hrozný...Milan se sebral a zašel někam do stadiónu (asi do hospody, to už si opravdu nepamatuju), a David tam zůstal stát a tak smutně koukal, že jemu asi o podpis neřekneme nebo co. No, žádnej strach, Davide, to se nestane. Eva mu o podpis řekla, dostala (i s věnovánim!), já taky...pak jsme se otočili, jestli tam náhodou nebude ještě někdo, a David si začal něco zpívat. Už si nepamatuju, co to bylo za písničku, spíš si jen tak pobrukoval, ale my s Evou jsme se tam mlátily o sloupy. 

Další dobrá vzpomínka se vztahuje až někdy na září 98, kdy měli sparťanští hokejisté autogramiádu v Magazzini Nico (žádná reklama!). Samozřejmě, jako správné fanynky jsme tam jely, teda spíš nás (mě, Evu a Martinu) naložila moje máma do auta a jelo se. V tu dobu jsme hokejisty Sparty moc neznaly, jenom tak trochu, takže kdo byl Miroslav Hlinka, to jsem v tu chvíli opravdu nevěděla... já jsem znala jenom Mílu a Dejva. Možná ještě ňáký, ale to už byla opravdu náhoda, abych je ještě poznala. Podávala jsem svůj podpisovej sešit nějakýmu blonďákovi, ale v tu dobu jsem nevěděla, kdo to byl (teď mohu s naprostou jistotou tvrdit, že to byl Pavel Šrek)...jenže ňák to blbě chytnul a vypadlo mu to, vysypaly se mi z toho ňáký kartičky, pár cárů papíru s podpisama, tak to hned začal sbírat, omlouval se...no skvělý... já jsem v tu dobu ani nevěděla, kdo to byl. 
Taky tam v Nicu maj samootevírací dveře, a Milan akorát vyšel jedněma ven (upozornění, ty samootevírací dveře jsou tam dvoje) a vyhodil kelímek s kafem (teda, spíš už bez kafe, nebo co v tom měl).Zase zalez zpátky, a David mu říkal památnou větu, tu nikdy, nikdy, nikdy nezapomenu :"Tak deme, no deme Milane??" A Milan něco zabrumlal, vyšel dveřma a David se "rozešel" a vstoupil do dveří, který byly hned vedle nás...ty dveře se ale zavíraly, protože tam chodilo pořád moc lidí, tak byly skoro pořád otevřený, a jak byly zblblý (ty dveře), tak zcvakly Davida...na to se pamatuju...já na něj civěla jak na debila a začala jsem se děsně smát.....holky taky, chudák David. Koukal tak hrozně vyjeveně...No, a korunu tomu nasadila moje máti, jelikož viděla Milana, jak jde k autu (AHI 59-59), a otevřela okýnko u auta a zařvala na něj "Nashle a díky"...Milan taky čučel jak na debila, a nejlepší bylo, že jel celou cestu před náma, potom zpomalil, aby se nás zbavil, pak nás ale musel předjet a potom konečně odbočil a byl pryč...ale tak nejmíň čtvrt hodiny jsme ho měli pořád na očích.

Jeden dobrej zážitek asi dva měsíce dozadu :
Já: "Pane Patera, moh byste se mi podepsat?"
Patera:"Ale jistě.....hepčůůůůůch."
A šlápnul mi na nohu a zlomil mi malíček....nechtěně, samozřejmě.

Popojdeme-li tak někam k únoru 99, dozvíme se velice zajímavé věci...
To jsem byla s Renatou na tréninku, bylo to 7.2. Kolem šel Dobroň Michal, a já užuž jsem se chtěla k němu vypravit, že mu řeknu o podpis, ale von vytáh růžovej kapesník a začal smrkat...Renata se tam mlátila smíchy, a já jsem šlápla do blbýho ďolíku, ve kterým byla zmrzlá voda a zasralo mi to kalhoty. Ten den hrozně sněžilo, a bylo všude moc sněhu, co se pamatuju, měla jsem kalhoty mokrý snad až ke kolenum. 

Ten samej den šel kolem Jarda Hlinka a já na něj bafla, jestli mi dá podpis, a von že jako jo. No a když už chtěl odejít, tak jsem se ho "nevinně" zeptala :"A nezlobil byste se na mě, kdyby jste mi dal ještě jeden podpis, tady, s věnovánim Martině." (a propos, ta si v tu dobu lyžovala na Šumavě)...von prej "Ale ani ne, tak kam, sem?" a já mu ukazuju "Ne, sem." a von se jak debil začal podepisovat tam, kam sem nechtěla... tak řek: "Jé, tak sorry. Takže sem, jó?". 

Další tejden na tréninku - to už tam s náma byla Martina, a šla si pro podpis za Michalem Sýkorou. Snažím se citovat :"Můžete mi dát jeden podpis?"
"Jo, jasně.Pro koho?" 
"Pro Martinu." (podává mu tužku, neodcvaklou, tj. neotevřenou propisku).
"Dobře." (začíná psát, ale se zavřenou propiskou) 
Martina "Ježiš pardon." 
Michal :"To nevadí." (a teď si jí "konečně" oteřel, ale jaksi ňák nepsala, vypisovala)...
Martina: " Kriste pane." Michal :"To nic." 
A Martina už byla tak zblblá, že místo aby řekla "děkuju" tak řekla "promiňte". 

Ten samej den chtěla Martina podpis Hniličky, ale styděla se, tak jsem jí vyrvala blok a vykročila jsem k Milanovi a řekla jsem mu opravdu asi hodně mile :"Simvás, můžu vás poprosit o podpis s věnovánim pro Martinu?!" a von řekl s klidem :"Ale samozřejmě." Tak psal, a já se na něj "hrozně nenápadně" koukala, byl děsně pihatej, ale docela mu to slušelo, tak jsem mu poděkovala, a on odešel....to nebylo nic blbýho, ale potom jsme se šli kouknout oknem do hospody, jestli tam někdo je nebo ne, a já jsem koukla do jednoho blbýho okna, přes ty záclony jsem neviděla skoro nic, pak jsem si tak uvědomila ty siluety, a von tam seděl Milan, otočil se, a mezi jeho a mym nosem bylo jenom sklo a tak maximálně 10 centimetrů....strašně jsem se ho vyděsila (von mě možná taky) a prchla jsem....řekla jsem to holkám a ty kačeny se začaly děsně řehtat, ale jaksi jim nedošlo, že tam bylo jedno okno otevřený....fajn fajn fajn.

A konečně dneska, 14.3. na PUC CUPu, kde jsme si nechaly podepsat snad všechny (ale tam jsem byla jenom já a Eva). První byl Jirka Hrdina, ten pil jednou rukou kafe a v druhý měl koláč, tak si koláč jednoduše nacpal do huby, podepsal se, fajn. 

Druhej byl Martin Chabada...o tom už Eva ví svoje, ten totiž neumí psát lihovkama, který maj skosený psátko. A já takovou samozřejmě měla....prej: "Můžu vás poprosit o podpis s věnovánim Dominice?" 
Teď si Martin vodfouk tak silně, až ta jeho mentolová žvejkačka zavála i na mě, vyvalil oči a řek :"A musí to bejt???" 
Pěkně drzej, ne? Jsem mu řekla, že to moje méno není zas tak těžký napsat...Ale docela se mu podpis vyved. Jo, a Žerepukin (tj. Ladislav Benýšek) se mi podepsal dost dobře...
"Já se omlouvám, že vám skáču do řeči (kecal s Toužimákem), mohl byste mi věnovat jeden podpis?" "Jojojojo.Jistě..Jasně."
Fakt dobrá odpověď, to vám povim. Jo, a srazila jsem se s Jardou Hlinkou, a ten tak vyjeveně :"Ježiš....pardon." 

Ovšem nejlepší byli redaktoři ČT a Novy....někam telefonovali, mobilama se div neumlátili....když už jsme u těch mobilů, Miro Hlinka má stejnej mobil jak já, jenom zelenej (já mám červenej). Krom toho mám podpis jednoho bláznivýho dorostence, se kterým jsem kecala na jejich tréninku, dělal si srandu, že neumí psát a podobný kecy, a že jsme praštěný, když sbíráme podpisy hokejistů, a když pořád tak kecal, tak jsem mu řekla, ať se taky podepíše... dost dobrej podpis ... neumí psát - XXX - to se mu povedlo, vtipálkovi. 

Ano, a podpis Dominika Haška jsem taky získala dost pracně, čekala jsem na něj někdy v létě na tom jejich golfu, Háša se vybabral s golfovou holí.....já prej takový, "Můžete mi dát svůj podpis??" "Ano.Zajisté." 
"Děkuji." "Nemáte zač." Takovej slušnej rozhovor....

A nejlepší je stejně Bednář, kterej když vidí, že od něj chce někdo podpis, tak simply vyndá mobila, a dělá, že s někym kecá. Potom kolem vás projde, zandá mobila do kapsy....jakoby nic....byl odhalen.

Určitě jsem hodně skvělejch výroků zapomněla, ale bylo jich už tolik...určitě ještě ňáký přijdou.....ano, teď mě jeden napadnul. 

Opět 7.2., David Výborný, vrazila jsem mu papír, a von takový "Kam to chcete? Sem nebo sem? (ptá se vždycky)" Tady stačí." "Jo." (se podepsal). 
Teď to blbě natočil a vypadly mi z toho tři TRAPNÝ obrázky....jeden s nim, ten jsem chytla ještě za letu, druhej spadnul do sněhový břečkym tak ho zvednul a ten třetí, na tom byl taky von, a to sice z časopisu "Stadion", kde byl jako hvězda měsíce vyfocen a vyobrazen, jak sedí v šatně v podvlíkačkách a von řek :"Jůůůů a to jsem taky já." Já myslela že z něj chcípnu. Ale podal mi to. Jo, a když si vzpomenu na Vebera od Vsetínskejch, ten mi vyrval tu fixu z ruky tak, že mě udělal lihovkou čáru přes všechny prsty, a aby toho nebylo dost, vracel mi ji tim psacim k sobě, a někdo do něj vrazil a von si taky udělal svojí vlastní blbostí čáru na ruce. A krom toho hrozně hokejistů trpí nedoslýchavostí.... třeba Jarda Kalla...
Eva:" Můžete prosimvás napsat Evě?"
Kalla:"Komu?"
Eva: "Evě."
Kalla:"Já nerozumim."
Eva zařvala :"EVĚ!"
Kalla:"Aha."
nebo taky Martin Procházka
Já:"Dominice, prosim."
Procházka:"Komu? Dominice?"
Já:"Jo."
Procházka:"Cože?"
Já:"No jako Dominiku Haškovi."
Procházka:" Aha....hihihihi." Fakt dokonalej smích.
 

---

Tak to by bylo asi tak všechno, na víc už si nevzpomínám, ale určitě, kdybych se snažila, tak si na nějaké to popichující slovo vzpomenu....
 

---

Dominika má s Mirem své plány :-)

Dneska se mi povedl jeden husarský kousek, tedy spíš Miro Hlinkovi.
Jako ostatně každou sobotu jsem vyrazila se svojí spolužačkou, kamarádkou a fanynkou hokeje Evou na Spartu. Naši Sparťané tam totiž mívají kolem 10:00 trénink. Dnes jim začínal již v půl desáté, tak jsme vstali kole sedmé hodiny ranní, a jelo se. Tramvaj nám ujela, pak jsme musely dobíhat sedmnáctku, málem nás přejela protijedoucí pětka.

Po té jsme čekaly na nějaké fajn hokejisty, šel tam kolem Michal Sýkora, tak jsem mu řekla o podpisa, mám (i s věnováním!). Šel tam David Výborný, měl šusťákové kalhoty, které mu dělaly ehm, jaksi hodně velkou prdel....a měl skvělý boty, krom toho, což bylo docela gól (a ladilo to s jeho velkou prdelkou), měl napsáno na bundě GIANT a měl kšiltovku kšiltem dozadu (frája...). Celkem super, až na to, že můj oblíbenec Miroslav Hlinka tam byl mnohem dříve, než když jsme s Evou přišly, takže... veškeré naděje uhasnuly.Nikoho jiného podpis nemáme, ale v jednu chvíli naděje ožila, Miro totiž vylezl z haly (vchod č. 32) a šel si se svým synkem Michálkem pro něco do autíčka. No, v tu chvíli šel kolem Václav Burda, na kterého jsem měla také spadeno, ale zakecal se s Mirem a já jsem jim nechtěla skákat do řeči. No...potom začal trénink. Celkem nic zvláštního, já už to znám... stála jsem před mantinelem (u stojáků) ... hledaly jsme s Evou puky (měla jsem jich asi deset, ale všecky jsem jim je naházela zpátky).

Jednu chvíli jsem byla na onom místě, kde mantinel je jaksi ... hodně nízko, u sedadel a mluvila jsem s Evou a byla jsem zády k ledové ploše. Jsem se otočila, byl tam Miro, hrál si s pukem, celkem dobrý. Fajn bylo, že celou dobu trénoval na naší polovině plochy a vždy, kdykoliv jsem se náhodou podívala na nějakýho hráče, tak tam musel bejt Miro a musel se na mě podívat, já myslela, že zešílim, bylo to celkem dost trapný. No ale zpátky. Kecala jsem s Evou zády....najednou slyšim...něco...Eva koukala nade mně, já tušila, co se asi stane...Miro vyhodil asi pět puků přes mantinel, a tim pátym mě trefil do hlavy.

Pěkná šlupka, to vám povim.Bolí to ještě teď jak prase. Jak to dopadlo, tak jsem se chytla za hlavu, vytryskly mi slzy, a prej mi Miro mával, jesi jsem oukej nebo ne, asi třikrát, a Výbornej tam na něj pokřikoval "Co to mělo bejt volé?" nebo tak ňák, jak mi říkala Eva. Potom jsem se otočila a Miro mi fakt mával, tak já jsem taky chtěla mávnout, jako že je to dobrý, ale ta koordinace pohybů po tom otřesu mi nějak nevyšla a vypadalo to tak, jako kdybych rezignovaně mávla...ten puk co mě trefil (jsem trefená, bacha na mě) jsme vzaly, a po tréninku jsem ho dala Mirovi.....fakt dost dobrý, pořád se omlouval.Škoda že má dítě....jsem kazisvět a rozbíjím rodiny, ale děti mám ráda.... :-)

Eva to řekla jednoduše, prej, že "Láska bolí." měla jsem chuť jí zabít, protože Miro je fakt jenom můj oblíbenec a né miláček, i když....po dnešku :-)..... Zejtra jdeme zas, aby viděl, že jsem oukej, (prej si mám zavázat gázu kolem hlavy a až se mi zeptá, co mi je, tak mu mám říct, že je to "jenom" otřes mozku, jinak nic, ale já taková mrcha zas nejsem), a dostane prekérní úlohu. Musí se mi podepsat na kartičku, na puk, na papír a Eva mě s nim vyfotí (to je taková menší odplata, kterou musí zaplatit za tu mojí bouli na hlavě....je zatraceně tvrdá a bolí)...jo, a prej mu mám říct o hokejku, ale to asi ne....za prvé mám svojí a za druhé to už by na něj bylo asi trochu moc....ten na mě nikdy nezapomene (prej přede mnou bude utíkat....ale to si nemyslim, to by mi nemoh udělat...).

Tak co, fajn ne?? Jsem zvědavá, co si užiju zejtra....zas ňákej trapas, třeba mě trefí pukem David Výborný, ne, to by bylo i na mě trochu moc.... :-))))

 

---

Kiki si všiml jedné zajímavosti a hned nám ji poslal:

Jedna velice velka zajimavustka MIRO HLINKA je ode mne starsi o necelych 24 hodin ( maximalne )
ja sem se totiz narodil 01-09-72 a Miro Hlinka 31-08-72 to je ale nahoda co ??????????
 
:-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
 
kurva jak je ten svet malinkej ..........
 
hujky KIKI
 

---

Novoty – ale rozhodně ne ty n@vácké!

Jak jistě všichni dobře víme, sezóna už dávno skončila, žádné zápasy nás nečekají až do takového konce července, takže nám nezbývá nic jiného, než vzpomínat na ty krásné zážitky z letošní Extraligy, 1. DZ ligy či z nižších soutěží.

Hokejisté většiny klubů teď prožívají letní tréninky (např. hokejisté pražské Sparty jsou například v Řecku, kde hrají zápasy s místním klubem – jsou ve vesničce rovnou pod Olympem!), avšak najdou se i tací hokejisté, kteří právě tráví svůj volný čas se svojí rodinou, doma hezky u televize a šlofíka… takový Jaromír Jágr vyrazil dech většině lidí na pražském letišti, když z letadla vylezla sice osoba Jardovi podobná, jen s ostříhanými vlasy a v elegantním obleku – ale opravdu to byl Jarda.

Rozhodl se totiž, že už si nechce hrát na dítě – zbavil se tedy svého proslulého "hára", a pořídil si oblek a kdoví co ještě … ? Jiří Šlégr byl také vidět poněkud v netradičním kroji – ne, že by se jednalo o oblečení, nýbrž o jeho tříměsíční dcerku Jessi-Kateřinu, která nejenže se nenechala vyvést z míry před fotoaparáty a reportéry, ale také ukázala, jak je fotogenická. Maminka byla pěkně opálená, dceruška také, ale jak už to u tatínků bývá, Jirka se neopaloval…strávili totiž pětidenní pobyt na Floridě, avšak na Jirkovi se to moc neukázalo.

A v domácím prostředí extraligy je také velmi rušno – Vladimír Vůjtek potvrdil přechod z Vítkovic do Pražské Sparty cenným podpisem, takže Pražané se mají na co těšit; zatímco v Třinci si stále dělají hlavu jak to bude s brankáři – pravděpodobnou jedničkou se tedy stane mladý Vlastimil Lakosil, jeho náhradníkem pak Lubomír Klosík. Také ve vedení se dějí velké změny – např. prezidentem HC bude Roman Böhm, ředitelem pro tento rok je Aleš Buba, obchodním ředitelem se stává muž přicházející ze Vsetína, hokejového mistra, Petr Husička, sportovní ředitelem je jako loni Alois Hadamczik, sekretářem je nadále Stanislav Pavelec a tiskovým mluvčím je Emil Bican. Třinec, který letos nejenže změnil spoustu hráčů a provedl spoustu změn ve vedení, také změnil svůj dosavadní název – z HC Železárny Třinec se rázem stávájí HC Oceláři Třinec – pochopitelně mají i svůj nový znak 

Zatímco v Třinci si marně lámají hlavu, ve Zlíně probíhá už jen bitka o první post brankaře : Po odchodu jasné jedničky tohoto týmu Jaroslava Kameše do Německa (do týmu Eisbären Berlin) bojují o místo Richard Hrazdíra a Vladimír Hudáček, který přestoupil na rok z Plzně do Zlína. Juniorský brankář Petr Tuček půjde pravděpodobně hostovat do Brněnské Komety nebo do Prostějova. Roman Meluzín, který se mmj. účastnil MS 99 odchází do Tappary Tampere. Patrik Hučko, obránce, půjde do německého Rosenheimu. Ve Zlíně proběhne ještě mnoho výměn a přestupů…

No uvidíme, co nás ještě čeká, třeba dojde k obávanému přestupu Ladislava Benýška do L.A. a Olliho Jokinena sem do Sparty….