KLADNO, TO JE TO MĚSTO

Tedy pro osvěžení paměti Dominika vyřkla větu "A to ani kdybych vám vyprala
spodní prádlo?????", Monika vyrvala Davidovi banán z huby a hystericky na něj
zaječela, že si jí laskavě bude všímat a Tereza zatím přemýšlí, zda přijmout
nabídku Libora, aby se třeba ještě víc EHM seznámili.

Podíváme-li se tedy na zimní stadión, Tereza bedlivě poslouchá celkem zajímavé,
ale poněkud zdlouhavé žvásty Libora Procházky.
Libor:"No, to jsem Ti vlastně neříkal, ale ta čivava se vymočila na kabelové
dráty od naší televize, takže se moje máma nemohla koukat ani na Dallas, ani na
Dynastii."
Tereza: (teď jí vlastně problesklo hlavou, že to všechno ona ví, vždyť při tom
přeci byla!) "Hele, Libore, nechtěl byses jít dneska podívat na stadión Sparty?"
Libor: "No, ale ten je přece v Praze, ne?"
Tereza: "Ale copak na tom vůbec záleží, kurník, kde ten stadión je?????!!!!!"
Libor:"No, to já nevim......"
Tereza:"Pudeme tam teda nebo ne?"
Libor:"Ále třeba jó."
Pozn. Chudák Libor, ještě neví, co ho čeká, protože Tereza si na něj vymyslela
pěknou věc...
Tak tedy, na autobusové zastávce:
Tereza se kouká, kdy to má jet. "Hergot saprlot filištus mesintus filius! Nám to
ujelo už před třema minutama, a další jede až (teď zapojila veškeré mozkové
buňky, aby zjistila, za kolik hodin to jede) no, hm, joooo no za tři hodiny
dvacetsedm minut (bohužel se o půl hodiny sekla, a tak to bude mít jistý dopad
na celkový vývoj situace)." Libor se tak divně zakoukal na podivuhodný talíř,
který se právě vznášel na obloze, vypadalo to tak divně, až Libor začal
hystericky řvát na všecky strany :"Panebožééééé ufóóóóóó, já to veděl, já to
tušííííííííl, Terezo, poď honem pryč se někam schovat!!!! Bacháááá už to letí
dolůůůůůůůůů" a popad Terezu a skočil s ní do křoví (ne, že by to mělo nějaký
postranní úmysl, to rozhodně NE) a začal se modlit, aby je ufouni přehlídli.
Teda, začínám mít dojem, že by Libor potřeboval brýle, a nebo aspoň kontaktní
čočky, protože ty ufouni, kterých se tak obával, nebyli v létajícím talíři se
světýlkama, jak se Libor později domníval, nýbrž to byl prachobyčejný svítivě
zelený talíř na hazení.Tedy disk.Ten disk letěl a letěl, až přistál Liborovi na
zádech a Libor začal skákat jako Janek sem tam a řval nesrozumitelná slova, sem
tam mu z pusy vylítlo něco jako "Dejte ten šunt ze mě pryč" nebo "Já se z toho
zcvoknu" či dokonce "Číňan Japonec, všechno je to pitomec" (že by snad rasová
nenávist???).Ukázalo se potom, když Tereza neochotně vstala ze šípkového keře,
že Libor tato slova řval oprávněně, jelikož tento disk měl vyražíno na spodní
straně "Made in China".

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dobrá, opusťme tedy šíleného Libora a zoufalou Terezu, a pojďme se podívat za
Monikou Sluníčkovou a Davidem Moravcem.
Jak už víte, vyrvala Monika Davidovi ten banán z huby, a David si jí kupodivu
ZAČAL všímat.I když dost neobvyklým způsobem.Monika totiž schovala banán za
záda, a protože David byl nejen psychicky, ale dokonce i fyzicky závislý na
banánech,  tak jí David začal komicky objímat a šátral všude možně, aby získal
zpět svůj milovaný banán.Bohužel, ubožák, šáhl kamsi, kam neměl a Monika se
rozlítila a vlepila mu takovýho facana, že se David třikrát otočil a seknul
sebou na zem a praštil se držkou vo patník (mnohokrát použitý psy z okolních
bytů, vil a domečků), při tom se stále držel Moniky za rukáv, takže Monika
ztratila veškerý smysl pro rovnováhu a sekla sebou taky, sice ne vo patník, ale
vo obrubník.Oba ztratily vědomí a probudili se až v nemocnici na jednotce
intenzivní péče.Nejprve procitl David, a jak uviděl sestru, zařval na ní
"SESTROOOOOOOOOO, nevidělas můj banááááááááááááááááán??????????".Sestřička se
lekla, padla na kolena a začala žvatlat :"Ach pane, ale já jsem nevinná, nic
jsem nikomu neudělala!!"
David:"Ale jo, snědlas mi můj banán"
Sestra zrudla, vyprskla smíchy, na okamžik odešla a za okamžik (teda, tady těch
okamžiků je) přinesla košík plný banánů, pověsila jej na lustr a odešla.
Chudák David se marně snažil odpoutat od postele, nohou na strop nedosáhl, a tak
se, chudák malej, rozbrečel a začal si strašně přát, aby ty banány dostal.Přál
si to tak urputně, až začal slintat.Slintal, až poslintal celou postel, celá zem
v pokoji na áru se zaplnila slinama, panty povolily a David stál na nohou.Pobral
vesele všechny banány a začal je žužlat.Z toho mlaskání procitla i Monika, které
se zprvu udělalo velmi zlehka řečeno NEVOLNO (kdybych to řekla ztěžka tak by to
bylo silnější slovo), ale potom se vzmohla a sedla si vedle Davida (tedy,
nejprve musela proplavat těmi slinami).Chvíli ho pozorovala, pak ho objala a
řekla "Ty seš stejně krásnej, i když žereš banány" A David na to pokýval hlavou,
a zeptal se "Hm, mlask, nechceš taky???? Jsou VÝBORNÉ" a do pokoje vletěl David
Výborný : "Volal mě snad někdo???"

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
No, a teď už zbývá "poslední zastávka" v tomto dílu, a to se stavíme v bytě u
Procházkových.
......tedy tak se Dominika zeptala, Martin se na ní podíval, chvilku zapřemýšlel
a potom odvětil :"No, ale to jó, ale museli bychom koupit prací prášek.Mimo
jiné, vy umíte zacházet s pračkou? To neumí ani moje žena, máme na to služku,
ale ta podala výpověď." Dominika se hned ujala velení :"Ale, to víte, že umím,
už odmalička, na to není třeba žádný služky.Jo, tak půjdem to koupit?"
Martin:"Tak můžeme jít."
Takže, po desetiminutovém zamykání oněch pěti zámků se vydali do nejbližšího
supermarketu nejmenované firmy (kdyby jste nevěděli, maj ve znaku lva, a
všechno, co tam koupíte, má na sobě nápis "LEVně").
Dominika zatáhla Martina do drogistických potřeb, kde se chudák Martin necítil
ve své kůži.Přece jenom, vložky,tampony a takové věci rozhodně nejsou jeho
parketa.Martin se zvědavě zakoukal do jakéhosi balíčku, ale když ho otevřel,
zasypal celé oddělení supermarketu pudrem na zadek pro mimča.Dominika ho chytla
za ruku a řekla: "Radši bys mořskou panu Ariel, Somat Supra, Vyzíráte myzíráme,
Biomat líznux,Tix Tax Toex, Palmexmana nebo Omo dočista do čista?"
Martin:"Mně je to dočista dočista jedno."
A tak Domča popadla ten nejblíže stojící, a Martin se mezitím propracoval do
kuchyňských potřeb, kde "pro jistotu" vzal ten největší sekáček na maso /pozn.
autorky, Beníku, nepřipomíná Ti to něco?!/, ale raději ho ihned položil, protože
se blížil houf dravých fanynek.Ty ale spatřily Dominiku a začaly se Martina hned
vyptávat :"Tak ty podvádíš manželku, jó? A co je tohle zač?".A Martin se
zachoval mužně, použil ten sekáček, prosekal Dominice (byl přece galantní) cestu
ke kase, kde zaplatili a šli opět k Martinovi domů.
Před dveřmi zavládla vlna nervozity, protože Martin nemohl najít klíče, a když
je konečně našel, nemohl se strefit to klíčové dirky.
Doma nastalo hrobové ticho, protože Dominika vlezla do koupelny, nacpala bílé
ponožky (tedy, ony by MĚLI být bílé, ale čas je jaksi opoužíval do zažloutlé
barvy) do pračky, zapla na pětačtyřicet stupňů a čekala.Martin mezitím otevřel
šampus (španělský) a pustil televizi.Na nově dávali krvák, kde Godzilla vraždila
Volejte ředitele, na ČT 1 dávali jakýsi sportovní magazín, na ČT 2 dávali
koncert jakéhosi chlápka s šosem, a Prima byla zrnitá.Pustil tedy video, a
strčil do něj videokazetu (originální) 5. Element.
Po 45 minutách filmu to Martin už psychicky nevydržel a řekl :"Co kdybychom si
tykali?" Dominika (samo sebou!) na to přistoupila.
Po dalších pěti minutách šla Dominika vyndat fusekle z pračky.
Jediné, co Martin slyšel, bylo dlouhé "Ach." Tedy vyletěl z pohodlného křesla
a šel se podívat, co se děje.Dominika mu ukázala ponožky a už už chtěla něco
říci, ale Martin jí předešel."ÁÁÁÁch." Dominika to tedy rozvinula "Nó, tak bílé
ponožky jsem tedy ještě neviděla.Ty fusekle jsou bílé jako sníh!"
Martin na to odvětil: "Dominiko, ty jsi prostě výborná!"
Do místnosti (již tak dost přecpané koupelny) vlezl David : "Volal mě snad
někdo?"

POKRACOVANI PRISTE