Zabijte mě, ja to nějak přežiju.

V sobotu 15. září při sledování Televizních novin TV Nova jsem měl opět pocit, že jedenáct let po konci komunismu žiji znovu v těžce demagogické době. Rozrušilo mě to natolik, že jsem třetí třetinu začal nahrávat na video a začal psát následující článek.

Zabijte mě, já to nějak přežiju

Spojené státy jsou jedinou vedoucí mocností současného světa. Buď budeme iluzorně věřit tomu, že pouze pravda a spravedlnost ovlivňují veškerá rozhodnutí vlády Spojených států, a nebo připustíme fakt, že si USA z titulu svého výsadního postavení ve světě vytvářejí o sobě určitý obraz - chcete-li ideologii -, která jim pomáhá obhájit šíření svého vlivu a další posilování onoho výsadního postavení. USA mají právo říkat, že jejich cílem je světový mír, blahobyt a spravedlnost, že je Amerika nejbohatší, nejbezpečnější země na světě. Ať hlásají, že americká demokracie je nejlepší na zemi. Mají  právo hovořit o spravedlnosti, jako o jediném impulsu pro rozhodnutí vlády Spojených států. Na nás však je, zda se s tím ztotožníme či nikoliv.
 
Přesvědčit hlupáky o nějakém názoru můžete tím, že mu ho budete neustále opakovat pořád dokola. Někomu stačí názor prezentovat jednou a přijme ho, někomu to trvá déle. Nejjistější metodou přesvědčování však je opakovat názor pořád. Nikdy nepřestat. Prostě lidi neustále vychovávat  Přesvědčit lidi v zásadě neangažované a přemýšlející je daleko těžší. Jenže většina lidí nemá vlastní názor.

První velká zkouška pro obyvatele České republiky přišla během jugoslávské krize. Americká propaganda v českých médiích přesvědčila nakonec většinu národa. "Miloševič masakruje Kosovany! Tomu musíme zabránit!" – neslo se médii. Problém pro lidi média značně zjednodušila a vytrhla ho z balkánského kontextu. Byla jasně rozlišena "dobrá" a "zlá" strana. "Dobru je třeba pomoci, zlo je třeba zahubit." – No, nezní to krásně?

Jugoslávií cloumala nenávist obou znesvářených stran, ke které obě skupiny přispěly svým podstatným dílem, nepochybně k nechutným masakrům došlo, bylo to šílené, nelidské a neomluvitelné. Principiálně neobhajuji žádné útoky proti civilistům, jsem vždy zásadně proti nim. Spojené státy však definovaly problém jednostranně a navrhly svůj způsob jeho řešení. Vše podpořily mohutnou ofenzívou propagandy. Až neskutečná americká demagogie pokračovala i během války. Nazývat mrtvé civilní oběti "nezbytnými ztrátami" je možná vojenskou terminologií přesné, nicméně je to značně nehumánní. Ne-li odporné.  O nezbytných ztrátách však mluvila domácí i zahraniční média zcela běžně, a to ještě tak nějak na okraj. Aby se posluchač problémem mrtvých lidí příliš nezatěžoval a neoslaboval tak svou euforii z definitivního vítězství. Situace v Jugoslávii byla Evropě předestřena tak, že nad tím zůstával rozum stát. Česká vláda si i přesto zpočátku zkoušela hrát na zpupné humanisty a výrazné podpory nebo dokonce účasti v konfliktu se vyhnout, ale nakonec pod tíhou okolností jí nezbývalo nic jiného, než se přidat k většině a podpořit úder.

Svou propagandu mohla přitom klidně spustit i Evropa… Osmané, potažmo Muslimové, se tisíc let snažili proniknout na evropský kontinent, křesťanská Evropa se jejich útokům s většími či menšími úspěchy bránila, aby nakonec bitvu o své území vyhrála. Téměř celokontinentální dlouhodobý spor mezi křesťany a muslimy se následně zúžil na některá území na Balkáně, kde se zabydleli potomci dříve okupujících muslimů. Nejdříve tiše a později i s patřičnou razancí projevovali svou nenávist vůči Srbům. A bylo jim opláceno stejnou mincí.

Američané přišli a rozhodli konflikt pro jednu stranu. Svými bombami určili, že pravdu mají Albánci, nikoliv Srbové. Spolu s pravdou jim přidělili i právo na další život v Kosovu.

Nabízí se paralela s některými našimi domácími problémy etnických menšin. Američtí kongresmani kritizují naše "nelidské a rasistické" zacházení s Rómy zatím jen dopisy a vášnivými projevy na mezinárodní scéně. Jímá mě však hrůza při představě, co by se stalo, kdyby například Rómové z mosteckého Chánova vyhlásili autonomii a požadovali na České republice vytvoření česko-chánovské konfederace dle švýcarského modelu. Co kdyby se to v naprosto stejném čase někomu v Americe politicky hodilo a potřeboval by využít nového konfliktu k posílení moci a vlivu USA? Začali by nám vysvětlovat řešení etnického problému bombami? A co naše veřejnost? Nadšeně bychom útok podporovali, nebo by nám to konečně došlo?

USA v tomto problému, který se na Balkáně táhne nekonečně dlouho, jednoznačně popsala "pravdu a spravedlnost" a většina lidí Americe uvěřila. Představitelé mnoha zemí jako by si řekli: "Kdo nejde s Amerikou, jde proti ní. A to je nebezpečné." Válka ukázala, že život amerického občana má pro USA zdaleka největší cenu. To je legitimní. Naprosto zvrácené však je, že život občana USA má větší cenu, než je cena běžného občana, i jinde . Mediální kampaň opravdu přinesla významné výsledky.

Během válek v Perském zálivu a na Balkáně zahynulo naprosté minimum amerických vojáků. Každý mrtvý byl okamžitě prezentován ve světových  médiích jako hrdina. Všechny americké vojáky jsem velmi litoval. Nelitoval jsem je však o nic víc, než jakéhokoliv jiného zmařeného života srbského civilisty.

Tato válka jednoznačně ukázala mocenskou sílu Spojených států a všechny její složky. Všechno fungovalo jako na drátku, téměř jako v pravém Dni nezávislosti a jiných filmových "trhácích". Že se Američané oddávají sledování tohoto typu filmů, je naprosto legitimní. Je to pohádka o úspěšnosti jejich země. Že se této pokleslé zábavě masově oddávají i české hlavy, svědčí o tom, jak rádi si zjednodušujeme život a jak lehce jsme schopni přijmout, co nám kdo propagandisticky podává. Všechny akční filmy končí krásně. Český divák se ztotožní s nepřemožitelným americkým hrdinou a drasticky potírá veškeré zlo ztělesněné Araby, Rusy a Číňany. Jen málokomu to přijde divné.

 V úterý 11. září se stal odporný protiamerický čin. Američané, ujišťováni propagandou dlouhá léta o vlastní neporazitelnosti, neohroženosti a dokonalosti, si vůbec nepřipouštěli, že něco takového může kdy na Ameriku přijít. Únos čtyř letadel spolu se svými následky je neoddiskutovatelně velkou tragérií, která zaslouží pečlivé vyšetření a přísné potrestání viníků. Nicméně celá akce byla aktem teroristů, nebyl to akt války. Podle veškerých dostupných informací za akcí nestojí žádný stát, a tak je třeba situaci hodnotit. Pan prezident George Bush jr. hned v den zrůdného činu začal hovořit o pomstě, netrvalo dlouho a pronesl i slovo "válka". USA začaly šikovat armádu a připravují se na válku, jeden stát za druhým Americe přislibuje pomoc při válečné operaci. Česká média začínají obvyklou kampaň ve stylu: "Zlo je třeba potrestat", "Válečný čin", "Svět už nikdy nebude jako dřív", "Útok na naše hodnoty". Bože můj, to nás snad chtějí přemluvit, abychom vstoupili do války? Ne, to zatím nikdo neříká, lidi je vždycky třeba nejdřív připravit.

Spojené státy od začátku obviňují z útoku Osamu bin Ladena. Ten se vyskytuje v Afghánistánu. USA pouštějí do světa a zejména na Afghánistán hromy-blesky. Hrozí válkou. A ten, kdo se nepostaví na jejich stranu, se ocitne ve vážných problémech. Oficiálně zní nóta všem velvyslancům: "Vlády všech zemí se ocitnou v izolaci, pokud budou tolerovat nebo napomáhat teroristickým skupinám." Co to přesně znamená? Těžko říct. V každém případě si USA hrají opět na pány světa, a to se zejména v arabském světě nemusí vyplatit. Nezbývá než doufat, že USA na chvíli zastaví svoji velikášskou rétoriku, budou s Afghánistánem vyjednávat a pokusí se situaci vyřešit diplomatickou cestou. I za cenu určitých ústupků. Na potrestání viníků to nic změnit nesmí, ale hnát se po hlavě do války a vynášet soudy bez důkazů s horkou hlavou, je manýrem těch, kteří ztratili sebekontrolu. Válka proti Afghánistánu může rozpoutat další teroristické útoky a další hrůzy. Přesně podle rovnice: "Zlo plodí jen další zlo." A útoky budou probíhat nejen ve Spojených státech, ale ve všech zemích, které se na útoku proti Afghánistánu budou podílet. Pákistán sice Američanům přislíbil pomoc, ale nezapomínejme na to, že většina jeho obyvatel Američany z duše nenávidí. Válka může mít celou řadu podob, všechny jsou špatné.

USA mohou celý Afghánistán rozbombardovat. Za oběť padnou desetitisíce civilistů, další statisíce pak zemřou hlady. Jenže život amerického občana je víc než život ostatních obyvatel planety… I pro spoustu Čechů. Češi ale takovouhle otázku při vymývání mozků vůbec nedostanou. Budou padat otázky jiné. "Je terorismus špatný? Je třeba ho potírat? Je třeba ho potírat všemi prostředky? Je třeba kvůli tomu prolévat krev? Je třeba přijmout možnost "nezbytných ztrát?" A budou nadšeně pokyvovat hlavou a na všechny otázky odpoví kladně. Nikoho nenapadne, že úspěch takové akce je stejně nejistý, protože místo bin Ladenova úkrytu nikdo nezná. Třeba už tento člověk v době bombardování vůbec v Afghánistánu nebude.

USA mohou do Afghánistánu poslat pozemní vojska. Zemi obklíčit, prohledat a bin Ladena najít. Ušetřily by se tak životy civilistů. Jenže by nejspíš při tom zahynulo neurčité množství amerických vojáků, nehledě na to, že by to celou operaci výrazně prodražilo.

Většina muslimů má k Americe negativní vztah. Někteří ji zcela jistě nenávidí. Jistě i řada muslimů žijících v Pákistánu, který přesto  přislíbil pomoc USA při chystaném útoku na Afghánistán.
Bin Ládin je občan Saúdské Arábie, která USA výrazně pomohla v nedávném boji proti Iráku. Afghánistán si svoje užil v osmdesátých letech v bojích proti Rusku. Spojené státy tehdy podle dostupných informací podporovali bin Ladena, který rozděloval peníze protiruským bojovníkům. Tak teď už je vám jasné, na čí straně je dobro a na čí je zlo?

Terorismus je třeba potírat a viníky hrůzného sebevražedného činu je nutné zlikvidovat. Je však důležité oprostit se od emocí a jednat s rozvahou. Rozstřílet Afghánistán a pozabíjet nevinné civilisty, to je odplata, pod jakou by se civilizovaná Evropa neměla podepsat. Věřme, že NATO nedopustí, aby Amerika začala jejím jménem válku.  Lidé, milujme bližního svého a mysleme vlastní hlavou.

Špatně může být člověku z mnoha věcí....

(14.1. Beník) ...Tu z chlastu, tu z manželky či tchýně a mnohdy je jednomu špatně z duševních výkonů jeho bližních. Já jsem se například po včerejšku musel dnes ráno znovu najíst, neb jsem již neměl z čeho blít. Začalo to večer. Při náhodném poslechu jedněch pozdějších zpráv jsem zaslechl, kterak se jeden pán chystá žalovat vládu, stát, papeže a úplně celý svět z důvodu jejich odporných činů vůči jeho lidské důstojnosti. Inu, stává se. Stává se i to, že některé státy mívají ve svém čele politiky, kteří jsou schopni urazit i roh koule a v nejmenovaném středoevropském prostoru takový pán bydlí. Kupodivu se však nejednalo o obranu vůči verbálnímu útoku páně Zemana, ale o ohrazení proti postupu mistra Bašty. Ten (nebo stát, zas tak dobře si to nepamatuji) je žalován o jeden milión (čti 1 000 000) Kč za svůj výrok, že nejmenovaný, velmi těžce poškozený, vážený občan svého města, by neměl vykonávat svou funkci náměstka bůhví koho (asi šiditele)v BIS. Kdo by se nebránil, když má přijít o tak pěkný flek. Až potud by se dalo souhlasit.

Ale právě v tomto okamžiku přišel ten hlavní blijopudný moment. A tím bylo podrobnější vysvětlení případu. Bylo to jednoduché. Herr Bašta řekl, že je Mr. X Prase a Hovado a že dělal v 89´roce kamandíra jednotky, která na jeho příkaz přimontovala na čela takových milých vozítek, která jsou úplně celá obrněná a občas se z nich dá střílet (zeptejte se GEGEHO, co je to přesně, já se v těch panzertruppen tak nevyznám, já jsem byl na vojně u protiteroristického oddílu), takové malé radličky, které ale asi nebyly - neb celé drátěné - na odhrnování sněhu, ale spíše na odhrnování lidí. Vycházeje z této informace, prozradil monsieur Bašta veřejnosti, že by Hombre X neměl svou funkci dále vykonávat, neboť je jeho morální koeficient tímto mimořádně narušen. A to neměl dělat. Chudák pan X, jenž toho zcela jistě tolik udělal pro revoluci a budování vyspělé kapitalistické společnosti, kterou všichni milujeme a ve spolupráci s bratrskou imperialistickou soldateskou ji zcela jistě dovedeme k zářným zítřků, se zcela správně, rozhořčeně a ve spravedlivém hněvu, který smete všechny naše nepřátele jediným mocným úderem, ohradil. A za narušení překrásného obrázku, tak těžce malovaného svým kolegům v tenisovém clubu, požaduje onen, již výše zmíněný, miliónek. Nepopírá, že uvedenému motorisovanému útvaru velel, ale vyprošuje si omluvu za prohlášení, že je tímto zdiskreditován. ON PŘECE NIKOHO NEBIL!!!!!!!!! Chudáček … ten musí trpět jako zvíře. Při demonstracích musel být ve štábu, který rozmisťoval pokojné pořádkové hlídky tak dlouho, že usínal ve stoje a vysílením už nemohl ani dojít na Koňský trh, aby si praštil do nějaké té ženské, kterou by mezitím drželi alespoň dva další čačtí ochránci veřejného pořádku, a teď mu za to chtějí (nebo už vzali) vzít jeho, tak úporně vybojované, místečko. Taky bych chtěl milión. Kdybych měl na právníka, žaloval bych pana X za duševní újmu, kterou mi způsobil svým nestydatým požadavkem a chtěl bych po něm jeden milión korun českých plus 2,60 Kč za vodu, kterou jsem splachoval do toiletty zvratky, ke kterým mě dohnal. Jo a taky aspoň 100,- Kč za tu vynikající játru na cibulce, které mne opustila podstatně dříve a úplně jiným otvorem než měla

Končí nám devadesátidevítiletí...

(31.12. Beník) Ať si kdo chce co chce říká, tohle STOLETÍ končí právě teď. Už nikdy nebude letopočet začínat jedničkou a už žádná historická událost nebude mít shodnou začáteční číslici s těmi předcházejícími. I my budeme starší, i my budeme, už jednou provždy, narození v  tom minulém. Čím je člověk starší, tím více toho dokáže pochopit. Sám nevím jestli bych dokázel před takovými deseti patnácti lety pochopit dokonalost a zároveň hrůznost názvu, které MU dal slezský bard a básník Jarek Nohavica. Ono to totiž opravdu bylo DIVNÉ STOLETÍ. Přišlo si tak klidně po STOLETÍ PÁRY a všichni doufali ve zlatý věk lidstva.

Zpočátku to tak i vypadalo. Ale pak začali lidé narození ještě v tom STOLETÍ MINULÉM konat skutky, které svou originálností předčily všechny STOLETÍ MINULEJŠÍ a je nutno říct, že jejich vynalézavost neznala mezí. Dokázali dostat do všech učebnic dějepisu co jen na sklonku tohoto STOLETÍ mohly vyjít jména tak nepatrných bodů na mapě, že to před nimi dokázal snad jen NAPOLEON BONAPARTE a CAESAR.

Nebýt těchto individuí ze STOLETÍ, které už dávno skončilo, nikdo by nemohl znát jméno malého belgického městečka YPRES. SOBIBOR, MAJDANEK, OSVĚTIM a TREBLINKA by opravdu zněly jen jako jména z dětské čítanky. V HIROŠIMĚ by se chodily japonské dětičky dívat na nepoškozený Průmyslový palác již neznámého architekta odněkud z dalekých Čech a nikdo z nich by netušil, kolik takový barák vlastně vydrží. Ale tím se nedá říct že by lidé z NAŠEHO STOLETÍ byli lepší. Byli to totiž právě oni, kdo vepsal do těch samých učebnic dějěpisu další jména malých vesniček, měst i celých států. V LIDICÍCH  by, nebýt jich, dodnes žilo těch několik desítek dětí, které měly tu smůlu, že se narodily o nějakých deset let dříve. V BUDAPEŠTI by nemusely jedenáct let po válce jezdit za doprovodu divokého STACCATA kulometů a BUBNOVÉ palby děl tanky ÚPLNĚ CIZÍHO STÁTU odněkud z VÝCHODU. Nemusely by plakat matky ŽIVÝCH POCHODNÍ a o NÁMĚSTÍ NEBESKÉHO MÍRU bychom věděli jen z bedekrů popisujících kudy a kam v ČÍNĚ.

Ale přes všechny tyto výhrady je třeba říct, že to bylo NAŠE STOLETÍ. Narodili jsme se v něm, rostli a nejkrásnější léta puberty ( dej bože ať trvají věčně ) patřily právě jemu. Už jednou provždy budeme narození v MINULÉM STOLETÍ a bude jen na nás jaké si to PŘÍŠTÍ STOLETÍ uděláme. Zvláště pak poté, co se nám někteří VLASTENCI snaží namluvit, že koncentráky vlastně nebyly a jistý pan SCHICKELGRUBBER byl člověk ve své podstatě velmi milující děti. My budeme paměť lidstva a jen my budeme moci namlátit svým dětem za to, že budou tvrdit, že je socialismus je jediná a nejkrásnější cesta k budoucnosti lidstva. To jak je LIDSKÁ PAMĚŤ děravá je snadno prokazatelné jednoduchou rovnicí ve které se 10 let = 20%. Co dodat?? Bylo to DIVNĚ DIVNÉ STOLETÍ. Ale bylo naše. 

17. listopad

(17.11. Roj + Alec) 
Roj: Nedalo mi to, a po deseti letech mě přepadla všeobecná nostalgie a dnes vpodvečer jsem vyrazil do ulic, abych si připomněl své vlastní zážitky z oné doby. Zažil jsem v životě hodně tlačenic.
Na lístky na hokej, na vstup na vyprodaný koncert Pink Floyd, narvaný Staromák po Naganu... asi nic se nevyrovná tomu presu, který vyvolaly obrněné transportéry s nápisem "VB" zezadu do nás najíždějící na Národní třídě 17 listopadu 1989. Nedá se na to zapomenout, nešlo jen o tlak fysický. 
Trochu to přiblížím: 
Představte si, že jste naprosto stisknuti v davu, nemůžete zvednout ruku, občas se vám nohy ocitnou nad zemí, s velkým vypětím udržujete plíce plné vzduchu, abyste měli rezervu, protože nemáte jistotu, kdy se vám zase podaří nadechnout. Být to mezi fotbalovými rowdies, asi by tam pár lidí bylo ušlapáno, jenže na té Národní si všichni navzájem pomáhali, když někdo zasípal, že už nemůže, okolní se mu snažili pomoct, nezáleželo na tom, kdo se s kým znal. Nebudu to teď dál rozvádět, ale asi chápete, proč jsem tam dneska MUSEL jít. 
Příjemně mě překvapilo, že Alec(#23), který to vzhledem ke svému věku (ve Špindlu slaví 20(dvacet!)), nemohl zažít na vlastní kůži (doslova), tam byl dnes taky. A dokonce tam bylo opravdu velké množství lidí zhruba stejného věku, jako bylo nám tenkrát. Docela mě došla řeč, když jsem viděl ty tisíce svíček na místě, kde jsme probíhali "krvavou uličkou". Nedivte se, že jsem překvapenej, ale kdo jste v poslední době slyšel rádio a TV, kde podle výzkumů veřejného mínění si čím dál víc lidí myslí, že dřív bylo líp, jsem se tam skoro bál jít! 
Ale zas už jsem klidnej, ještě pořád je dost normálních a myslících lidí, zejména mezi těmi mladšími.
Možná si to někdo neuvědomuje, ale kdyby tady zůstal bolševik, nebyl by tu Internet a nebylo by určitě ani OHF (já, Sid i Alec bysme byli právě teď v base:-)). 
Alec: A možná si ani neuvědomujeme, že věci, které dnes považujeme za zcela samozřejmé - cestování, podnikání, možnost svobodně vyjadřit názor - byly tehdy tak nějak nemožné. Že se tisíce lidí nedostaly kvůli třídnímu původu na školy, nebo byli nuceni zemi dokonce opustit. Je toho daleko více, ale nemíním vyjmenovávat všechno. Proto si nesmírně vážím lidí (jako je i Roj, že :-)), kteří se tomuto odpornému režimu postavili, proto jsem dnes přišel do onoho zmiňovaného podhloubí na Národní zapálit svíčku a poděkovat jim tímto skromným způsobem za to, že jsem nemusel nejlepší roky "puberťáckého" mládí strávit v marastu komunistického systému. Václave, Šimone, Roji - díky :-).
Roj: Teď si připadám jak Mirek Dušín :-) Fakt je, že jsme se dnes připojili do svíčkového a lampionového průvodu, který se zcela spontálně a neorganisovaně vydal na Hrad. Nahoře se chvíli zpívalo a postávalo, mohlo tam být tak dva až tři tísíce lidí a když začalo hrozit, že této situace zneužijou některé skupinky k prosazováni politických cílů, v klidu se to začalo rozcházet. Většina zúčastněných chtěla prostě jenom poděkovat za revoluci... Musím uznat, že během cesty zaznívaly některé vtipné pokřiky, které jsou dnes stejně aktuální, jako tenkrát :-) "Miloši, končíme!" skutečně nemá chybu :-)) Alec: Souhlas!
Roj: Když se zamýšlím nad tím, co se v průběhu let vynořilo za množství idiotských teorií o tom, že 17.listopad bylo spiknutí, KGB, CIA, STB, zednářů, a jánevímkoho ještě, musím k tomu taky nanést paralelu. Vzpomínáte si, jak Vovka prohlašoval o naší Antinovácké akci, jak jsme dokonale organisovaní a řízení diversními centrálami ČT, CME a bůhví jakými dalšími? Ve skutečnosti jsme se prostě sebrali, načmárali transparent a vydali se na hokej, jednoduše proto, že se na to už nedalo koukat! .. no a to samé se stalo v listopadu, prostě se nás sebralo pár desítek tisíc a šli jsme, protože se na to nedalo jen tak nečinně koukat! Všechny teoretiky typu Vovka patří nakopat doprdele!
Bohužel není toho moc, na co v tomto šíleném státě můžeme být opravdu hrdí. Klauzemanova opoziční smlouva to určitě není :-)
Jedině naši sportovci to tady všechno drží nad vodou, zvláště hokejisti, ale nejen oni!! Sláva jim!!!
Hoši a holky, děkujem!

Příspěvek od Zuz z Ohlasů k 17. listopadu

(18.11.99)

Jenom jsem vam chtela rict, ze jsem vcera na tom pruvode byla s Rojem a Alecem taky a ze to teda bylo neco. Mne bylo v dobe revoluce 14 roku, vubec jsem nechapala, o co go a kdyz nam to vcera Roj vykladal, tak jsme na neho s Alecem a Pavlinou cumeli jak capi. A v te "krvave ulicce", nad tema svickama, tam jsme s Alecem drepeli vedle sebe a hledeli do tech plaminku a ja jsem moc chtela, aby tam byl se mnou muj ta tata, ktery stale voli komunisty a chce, aby se to vsechno vratilo... Myslela jsem mimo jine taky na nase hokejisty, ze nebyt "krvave ulicky" a tech tisicu Roju tenkrat, tak jsme urcite nevyhrali Nagano, protoze by nam zatrhli porazit Rusaky a o prvni mista v tabulce by se tahalo Kladno s Jihlavou a Vsetin by hral prvni okresni a na Lapaci by mozna nebyla ani strecha a Roman Cechmanek by chytal v Hodonine a Jarda Jagr by mel prukazku pro vstup do Poldi SONP a Dominik do Tesly a nikdy bych nepoznala Aleca, Roje, Jaka.m ani bych se nemohla hadat s Marpocem...diky vsem tem Rojum, kteri tam tenkrat byli a tati, prosim Te, vem rozum do hrsti :(((((((

17.listopad podle Gintomíka

Jojo, copak voto, nostalgický to je až dost. Mě bylo tenkrát šestnáct, povídalo se o mě, že ozbrojuju vyšší ročníky gymnázia, ale přededkyně školního výboru KSČ měla tak chlupatý nohy, že bych jí ublížit nedokázal. Byla to super doba. Souložil jsem samozřejmě konfidentku, kterou jsem bezmezně miloval a opíjel jsem se s ní u poslechu disidentskejch fejetonů, který sem nahrával na kazety ze svobodný evropy.  Psal jsem jí dopisy, ve kterejch sem vysvětloval, jak je ten komunismus špatnej a jak jí miluju a vona si je zakládala do svazků leninovejch spisů, aby je nenašel manžel, nebo jiní milenci. 

Poprvý sem zapochyboval o těch euforických dnech asi kolem 30.listopadu, když tato konfidentka přišla do školy s trikolórou a prohlásila směrem ke mě: "víš Tomáši, já jsem pochopila, že jsi měl vlastně pravdu“. Tehdy se mi poprvé chtělo blít z běhu věcí, ale ještě jsem tomu nevěnoval takovou pozornost. 

No a pak už to šlo jak po másle. Nebudu rozepisovat události našeho venkova, jako třeba zrod největších a nejváženějších podnikatelů, geniální poradce ze zámoří, kteří sem jeli původně učit angličtinu, ale pak řídili továrny, bývalé aparátníky, kteří privatizovali prosperující střediska fabrik atd. V letech 91-96 jsem blil z běhu věcí čím dál častěji. 

Z počátku jsem si myslel, že moje místo na světě spočívá v tom, že budu číst Havlovy knihy, poslouchat vážnou hudbu, scházet se s chytrými lidmi a jednou, až dozraju, tak třeba taky napíšu morálně krásnou knihu, nebo symfonii, nebo tak. Začínal jsem však narážet na čím dál větší odpor lidí ke mě daný jediným důvodem, a sice tím, že nemám prachy. 

Protože gintomík je člověk přizpůsobivý, opustil matfyz a filosofii a šel za prachama. Vono de totiž fšecko. Život je o posouvání věcí z bodu A do bodu B. Spojíte-li myšlenku A s myšlenkou B, vznikne třeba umělecký dílo, nebo tak něco. Posunete-li prachy z bodu A do bodu B, vzniknou prachy v bode C, které po vhodném přesunu do bodu D vrátí prachy zpět na bod A. Chtěli, abych posouval druhou cestou, posouvám tedy. A bliju z běhu věcí dál.

Je mi uplně jedno, jestli z nás v listopadu 89 udělali blbce američani nebo rusové, nebo naše interní superrozvědka, nebo jestli jsme takto euforicky zazářili sami ze svých niter. Roji, chápu že seš romantik, ale je fuckt jedno, bylo-li to tak, nebo jinak. Důležité je, že za blbce sme teď.  

Důkazem toho sou voba hlavní pořady ČT – jak ten dokument, kterej šel 17., tak ten Renčůf super investigativní trhák kterej šel den potom. Fakt sem si připadal jak kretén. Dokonalý bylo taky setkání minulou neděli bejvalejch studentů, dnes poslanců a diplomatů v tom pořadu ČT co jde proti sedmičce. Všichni tak šťastní a usměvaví, že je zde to co tu je. Já vám řeknu co tu je. Je tu země blbců, kteří sledují Riskuj a Esmeraldu, je tu země sobců, který sou schopný kvůli prachům udělat cokolif a je tu země vlezdoprdelistů, kteří potřebují někomu patřit. Je to celé o hovnu. Přiznávám se, že když sem 17. ráno po vopici kouknul do kalendáře na datum, přišel mi taky takovej melancholickej pocit jako rojovi nebo alecovi, ale pak sem šel do kanclu a pak sem se kouk na tu televizi a byl sem zas v pohodě každodenního blití nad stavem věcí.

Melancholická vzpomínka na listopad pro mě může být melancholická snad jen v tom, že tenkrát před deseti lety nebylo nutno blít z běhu věcí na pár dní.

Gintomíkovo vyznáni lásky k OHF
a demonstrace odporu k blbosti lidí

(27.10.)
1) Gintomik je tvor, který ma zvlastni profesi. Nekdy si pripadam jak prostitutka, neboť pracuji s jednou picou a obhospodaruji spoustu curaku. Nicmene jsem si ji zvolil, tak ji mam. Teda tu profesi myslim. Tak si jenom nekdy obcas postezuju, no. Ale co tim chci rict je to, ze jsem poslední dobou alergicky na debilitu lidi, protože mi dela strasnou spoustu problemu. Mozna casem zacnu debily strilet, protože zmagorim a uz se neudrzim.

2) Miloval jsem OHF celou svou dusi, neboť OHF bylo oazou klidu a relaxace. Bud hokej, nebo chlast, i nejake ty uzivatelky probehly, a to vse jsou věci navysost prijemne. Nejkrasnejsim zazitkem byla pro me asi Jihlava, po které me Martulka odvazela naliteho autem a ja jsem se ve spanku prikryval jeji bundou, kterou mela zrovna na sobe. Bylo to nadherne.

3) Je naprosto supr sledovat, jak OHF pomalu pronika do povedomi verejnosti, jak se institucionalizujeme a ja nevim co vsecko. Pokud bychom tento proces zvladli bez zmagoreni, vsechna cest.

4) Poslední dobou se však obavam, ze v tomto state nikdo zadny proces nezvladne bez zmagoreni. Cesky narod ma nejlepsi hokejisty světa. Ma urcite nejnapaditejsi lidi, vo tisíc km kterymkoliv smerem by OHF nemohlo vzniknout. Cechy mají Rip, který Gintomik miluje snad ještě vice nez OHF, i když uz na nej jsa prochlastan a zkouren nedokaze vylezt. Presto však mame i nejvetsi TROTLY na svete, pokud by se debilita dala premenit v energii, zachranili bychom ekologicky svet.

5) Tedy k jadru: nepredstavitelne me serou zabomysi války vo hokejbale. Uplne desne me serou, myslim si o lidech, kteří je vedou, ze jsou pitomi. Rikam to s vedomim všech moznych dusledku. V OHF je spousta lidi, kteří si hokejbal jen tak radi zahrajou, nebo jen tak radi se na nej podivaj, nebo zase ne, proste je to naprosto volny, vy si tady vytvorite dve konkurencni muzstva a zacnete se na xku hadat, kdo koho pretahuje. Nechci jmenovat, ale xRadish a Pengi v tom vedou vo 106. Neumim si predstavit, jak se tydle lidi zase v pohode nekde slezou a vozerou jako to bejvavalo driv.

6) No a aby nebylo vsemu konec, tak je tady další valka vo naky vyhazovani. Doprdele, co to chcete z toho OHFka udelat, to budou naky pravidla, kdo smi mluvit, kdo smi psat tecky a jak a vubec ….. ste magori. A když někdo nekomu něco udela, třeba slapne na nohu nebo vyhodi z mistnosti, tak se mu prece da normalne rict: NESER! Nebo CO BLBNES VOLE? A nemusi se to prece ventilovat na strankach v celonarodnim OHF internim sporu. 

7) A to sem vam chtel udelat hospodu. - HOVNO.