Hokej na vsi
Suter
se rozhodl psát seriál na pokračování ze života. Plánovaná periodicita
je jeden týden - aspoň to slíbil :-))
Úvodní
stránka
| ZLATÝ FOND |
 Pohled
profíka
Reportáže
Úvahy
CHATy
Osobnosti
Povídky
Umění |
| Společné akce |
| Co se chystá |
| OHF sobě |
| Ohlasy H. F. |
| Kukínko |
| Média a hokej |
| Píplmetr |
| Od
7.1. 1999
Vás tu bylo |
5.částDeset dní se u nás kolem hokeje nic nedělo. Bylo to způsobeno tím, že prezident klubu a starosta obce v jedné osobě ležel v nemocnici s lehčím zraněním hlavy, které mu přivodil trenér na první schůzi klubu. Nikdo ani myšlenkou nezavadil o hokej. Kdo by taky na něj myslel v polovině srpna v období žní.Když se starosta vrátil z nemocnice, svolal další schůzi. Jelikož se za jeho nepřítomnosti v obci nedělo vůbec nic, polozborcená zasedačka obecního úřadu vypadala ještě hůř, než předtím. Proto se všechno opět stěhovalo do zahradní části hostince U sedících volů. Zde za přítomnosti téměř poloviny obce otevřel schůzi a slavnostně narazil nový sud piva. Po několika dotazech do pléna se dověděl, co všechno je již uděláno a co ještě čeká na projednání. Dva hlavní body programu byli schánění peněz a schánění hráčů. Starosta navrhl, aby se oba body sloučili a tím by byla schůze na 50% ukončena. Návrh byl jednomyslně přijat a náležitě potvrzen dvěma rundami slivovice. K všeobecnému překvapení přispěl záhy poté predsteda místního krachujícího statku, když se projevil jako velký grand a v rámci sponsorinku hokejového klubu koupil pro něj mobilní telefon a zaručil se proplácet všechny jeho účty. Všichni šli od úžasu do kolen, jenom Brůča měl zase připomínku, něco v tom smyslu, že na mobilní telefon statek má, ale aby předseda zaplatil alespoň jednu rundu U sedících volů, tak to ho ani nenapadne. Zájemců o tenhle výdobytek moderní techniky bylo samozřejmě hned několik. Jako první jsi ho chtěl přivlastnit starosta, který, jak pravil, jakožto starosta obce a prezident klubu musí dobře svou obec reprezentovat a v současné době k základní výbavě dobrého prezidenta patří i mobilní telefon. V tu chvíli ze z kouta hostince ozval hlasitý zvonivý smích jeho sekretářky Magdalény Jebavé, která v přestávkách svého smíchu sdělovala svým kamarádům, že její šéf neumí používat ani normální telefon, tak si neví dost dobře představit, jak bude používat mobil. Na tenhle popud byl starostovi mobil násilím odebrán a obecná rada schválila návrh, aby byl starostovi zakázán přístup k mobilu do vzdálenosti menší než 10 metrů. Jako další se o mobil pokoušeli ostatní členové obecní rady a správní rady hokejového klubu, ale nikdo z nich neměl důvod pro jeho využití. V tu chvíli se ozval jediný střízlivý člověk v místnosti, hostinský Točka. Jeho návrh ohromil nejen všechny přítomné, ale taky i osobu, které se jeho návrh dotýkal. Podle něj má ze všech na mobil největší nárok matrikářka Píchavá, která jakožto hlavní skaut klubu má na starosti kontakt s agenty volných hráčů. Všichni ostali jak solné sloupy a v hostinci bylo tak ticho, že pozorný posluchač mohl slyšet i mouchy prdět. Toho zákerně využil hostinský Točka, terý ze své funkce pokladníka klubu začal vybírat členské příspěvky. Zaplatili všichni do jednoho, dokonce velkého úspěchu zaznamenal u místního absolutního notorika Kristiána Nepila, který mu zaplatil i sekyru za poslední dva roky. Jako první se vzpamatovala samotná Píchavá. Začala se vymlouvat, že ona mobil nechce, že zpaměti zná jen telefonní číslo obecného úřadu a ústředny na okresním úřadě. Všichni se ale rázem probrali a chtěli zmlátit hostinského Točku za ten nápad. Zadržel je ale samotný starosta, který nápad uznal jako nejracionálnější využití tohohle aparátu a telefon přiklepl matrikářce Píchavé. Tím byla tahle část schůze skončena. V další části schůze se mělo začít rozhodovat o hráčském kádru. Jelikož nikdo z naší vesnice v živote nestál na bruslích, do úvahy připadali jen již aktivní hráči z jiných celků. Starosta rozdal všem přítomným tužky a kousky papíru a všichni měli za úkol napsat jméno hráče, kterého by nejraději viděli v našem klubu. Všichni se dali do psaní. Když sekretářka Jebavá vysbírala od všech lístečky se jmény a vysypala je na stůl před starostu, začalo jít do tuhého. Všichni přemýšleli o tom, koho napsali ti druzí. Starosta se dal do čtení. Když i na padesátém lístečku bylo jméno Jaromír Jágr, znuděně se zeptal, jestli nékdo napsal i někoho jiného. Ozval se jenom hostinský Točka, kterému jeho střízlivý mozek dovolil zmyslet si i na Wayna Gretzkyho. Starosta vyhlásil, že takhle to dál nepůjde, protože když všichni znají jenom Jágra, tak z hokeje na naší vsi asi nic nebude a všem dal za domácí úkol proštudovat všechny noviny a časopisy, aby zjistili, kteří hráči ješté existujou a mohli by hrát za celek NashVillage Cretens. Pak se slovy Nechci už slyšet o Jaromírovi Jágrovi! ukončil schůzi a šel narazit další sud piva. Hostinský Točka zatím v zákulisí svého výčepu sečetl všechny vybrané členké příspěvky a do pokladniční knihy napsal do prvního řádku: 14.8. vybrané členské příjem 2.500,- Kč
|
