3.část

 Víkend utekl rychle jako voda v místním potoku. Taky další schůze místního zastupitelstva se měla konat v rekonstruované zasedačce, jenže pohled na teploměr a na velkou žízeň chlapů ze zastupitelstva naznačoval, že mnohem příjemnější a zdravější by to bylo opět v hostinci U sedících volů. Starosta tuto úvodní připomínku uznal a podobně, jako minule, se zase konal zrychlený přesun do již spomínané kulturní instituce. Ještě si nestačili objednat první rundu, když se na zasedání dostavila i matrikářka Píchavá v moderní žluto-zeleno-červeno-modré kombinaci něčeho, co mělo symbolizovat avantgardní kombinaci bikin a lehkého látkového přehozu. K velikému zděšení i překvapení všech prohlásila, že už jí hokej nevadí a bude se ze všech sil podílet na jeho prosazování v obci. Až mnohem později, když měla za sebou již osmou „Těžkou dvojku“, co byl místní název pro velké pivo a velkého panáka slivovice, z ní vylezlo, že přes víkend studovala, co to vlastne ten lední hokej je, a v encyklopedii se dočetla, že rozměry hokejové branky jsou téměř shodné s rozměry jejího 15-tiletého syna, načež usoudila, že když se mu nedaří někde se prosadit, mohl by to zkusit jako brankář místního hokejového klubu. Tyto slova vyvolali u přísedících bouřlivou reakci a matrikářka Píchavá byla následně jednomyslně zvolena do funkce hlavního skauta a její syn se automaticky stal prvním oficiálním členem kádru.

 Začátek schůze byl sice ohlášen na 16-tou hodinu, příchod matrikářky Píchavé jej ale posunul o hodinu později. Prvním bodem schůze byl název hokejového klubu. Do diskuse se zapojili i přítomní nečlenové obecní rady. Po mnoha tradičních názvech jako Sparta, Slavia, Spartak, Slovan, Tatran, Slavoj přisli na radu názvy netradičné, většinou s názvem mnohých nesolventních sponzorů nebo s charakteristikou klubu – HC Statek, HC Divé šelmy, HC Nebeská brána (S tímhle návrhem se do diskuze zapojil místní farář, o kterém bylo známo, že fandí všem sportům, které na zemi existují, a hlavně, když se na ně kouká v televizi.), 1.střelecký pluk, HC Kripl, a kdesi z kouta zazněl i návrh na „Statek Senators“, protože prý nikdo ve vesnici nemá hokejku, ale všichni mají vidle na seno. Návrh zřejmě pronesl někdo, kdo byl alespoň částečně informovaný o dění v hokejové světě. Proto se všechny oči otočili směrem, odkuď návrh zazněl. Na židly v koutě u okna seděl mladý agronom Vilém Skočdopole. Mladík nebyl místní, přišel k nám na základě konkursu na volné pracovní místo agronoma na statku asi před pěti lety z města. O dění v obci se nezajímal, po prási si dal dvě piva a šel domů, lépe řečeno k staré Hanákové, u které byl v podnájmu. Automaticky bylo k němu na stůl doneseno pět piv na účet různých členů zastupitelstva a jedno na účet obecního úřadu. Všichni totiž tušili, že tenhle člověk se v dané tematice vyzná, a byl by vhodným kandidátem na vedoucího mužstva. Agronom se ani moc netočil, už dlouho toužil najít si nějakou činnost, která by ho naplňovala a nemusel každý večer vysedávat sám se starou Hanákovou u televize. Po zapojení se do debaty pronesl ještě několik zajímavých návrhů, ale jednoznačne byl schválený ten poslední, kterému sice nikdo nerozuměl ale zněl tak fantasticky zahraničně: „NashVillage Cretens“.

 To hlavní tedy bylo vyřízeno. Klub bez názvu, to není ani klub. I když je pravda, že jsme měli název a neměli jsme klub, ale to se dá nějak spravit. Dalším bodem programu bylo přerozdělení funkcí v novém klubu. Protože všichni chtěli mít ňákou funkcii, bylo je třeba nejdřív vytvořit. Funkce vedoucího mužstva a hlavního skauta byli již obsazeny, tak se rozdělovali další. Prezidentem klubu se stal starosta Zelený, protože se do ní dosadil sám v době, kdy ostatní byli na pauze ve vedlejší místnosti nebo v křoví. Jeho tajemníkem se na návrh starého Lízala stal Alois Brblavý, protože když prý s takou volovinou přišel, ať taky ví, co to obnáší. Do funkce pokladníka klubu byl nominován hostinský Točka. Ten se nominaci tvrdě bránil argumentací, že nezná financování sportovních klubů. Argument prezidenta Zeleného, že je jediný notorický abstinent v téhle vesnici a hravě proto na první pohled rozeznává všechny bankovky i mince, byl však tvrdší a všichni ho přijali s bouřlivým potleskem a další rundou na účet místního úřadu. Lékařem mužstva se stal Teofil Krpáč, protože byl jediným doktorem ve vsi. Ozvali se sice hlasy, že Krpáč je veterinář, nebylo to ale nic platné, mužstvo potřebuje doktora, ať je, jaký chce.

 Postupně se porozdělovaly další méněvýznammé funkce jako např. masér, brusič, ledař, hlasatel, časoměřič, hlavní pořadatel a trhač vstupenek. Všechno šlo jako po másle. Zmatek, chaos a nepokoj nastal při přidělování dvou nejvýznamnějších funkcí. Trenérem chtěl být každý. Chlapi se začli mezi sebou hádat, vadit, řvát na sebe a byly by se do sebe i pustili, kdyby nezasáhl starosta a prezident klubu v jedné osobě. Poměrně demokratickým způsobem dal možnost téměř každému. Všichni přítomní dostali tušku a papír a měli za úkol napsat svého kandidáta na post trenéra a důvody, proč by ho tam chtěli mít. Podle očekávání téměř všichni napsali sami sebe a jako důvod uváděli, že prý slyšeli, že hokejový trenér má vysoký plat a všichni si chtějí vylepšit rodinný rozpočet. Pouze místopředseda místního statku Josef Vedlejší napsal, že je mu to jedno a že on sám chce být asistentem trenéra. Jako důvod uvedl, že je celý život nečí asistent, poradce a místopředseda a na tyhle funkce si už zvykl, tak proč to měnit. Návrh byl jednoznačne přijat a začalo se výběrové řízení na to, kdo bude Vedlejšímu dělat šéfa. Po další bouřlivé debatě, kdy postupně vypadávali z kola ven ti, kteří byli v něčem jen o málo horší než ti druzí, se širší výběr zredukoval na pět chlapů. Ti se mezi sebou málem pobili. Vše ale vyřešil hostinský Točka, který si vzpoměl, že momentálně nepřítomný Karel Vlezlý, mezi všema známý i jako Všudybýlek, byl kdysi před 15 lety čtyřikrát na prvoligovém hokeji ve městě. V tu chvíli bylo ticho. Všichni museli uznat, že takovou zkušenost s hokejem nikdo z nich nemá. Volba trenéra mužstva pak už nebyla ničím narušena a Všudybýlek, ač v nepřítomnosti, se stal hlavním koučem nášho hokejového mužstva.

 Ačkoli bylo na programu schůze ještě několik bodů, pro dnešek to stačilo. Vždyť i zítra je den. Začátek je vždycky těžký a proto to netřeba honit. Hlavné je, že už máme funkcionáře.