Jednoho deštivého dne to na mě všechno spadlo. Cítila jsem šílenou potřebu ulevit svojí depresí svíraný dušičce  ..... a komu povolanějšímu se  svěřit, než Opravdovým Hokejovým Fanouškům.
Pokud na tom nejste zatím tak "zle" jako já , tak si z mé zpovědi vemte výstrahu (KDYŽ UŽ NEMŮŽU BÝT VZORNÝ PŘÍKLAD, MŮŽU BÝT JEšTĚ ODSTRAŠUJÍCÍ) a pokud je Vaše závislost na hokeji, Internetu na mnohem vyšší úrovni než u mě - HURRRÁÁÁÁ, NEJSU V TOM SAMA.

BOŽE, JÁ JSEM ZÁVISLÁK !

Je čtvrtek 9. března 2000. Dnes naposled. Nestojí to za nic, moje pověstná péřová bunda (ve který mimochodem vypadám jak březí ploutvonožec) už visí na věšáku - zima je v čudu, v plavkách se taky nemůžu vytasit ... větřím v nozdrách jarní vzduch, místo toho cítím nějaký smrad - aha, Trabant - stojím na autobusový zastávce a jsem v těžký depce. Nic nemá smysl, proč jsme vlastně na týhle planetě? Stvořiteli, proč si bral  Adamovi to žebro? DO teďka se mohl šťourat do kůry stromu a nikdy by ho nenapadlo zblajznout to jabko.Nikdy by se lidi nenamnožili, nikdy by je nenapadlo vzít si na nohy brusle a do ruky ohnutý klacky ..... KONEC ! KONEC, KONEC - to slovo mi vrtá pořád  mozkovými závity, producíruje se v mozkovně jak Iva Kubelková na molu - KONEC. Přijíždí autobus a a a a... ne, nepomýšlím na dobrovolný odchod z tohoto světa, příčinou mého nihilismu je HOKEJ, konkrétně KONEC SEZÓNY!!! Ano, hokej mi KONČÍ.
Ještě dnes naposled shlédnu naše bujaré KOHOUTY ( HC TÁBOR - II. NHL skupina A ) v modrobílých dresech, jejich ladné křivky rýsující se pod dresem, buly a ucítím tu opojnou mrazivou vůni ledu ... jsem závislák. Přiznávám to. Já když nemůžu jít na staďák alespoň jednou až dvakrát  týdně ( nejsem na tom až zas tak zle, co?), tak nejsem ve své kůži...  Vy to chápete, jste stejně krásně "postižení" jako já, jenže "nefanoušci", totiž normální lidi,  koukaj divně, když pozorujou utrápenou postavičku, která se pravidelně od konce března vyskytuje v okolí zimního stadionu, slintá a oči se jí podivně lesknou.
V létě mi už nepomáhá nic, diskotéky pořádané v útrobách zimáku  mi sice přiblíží známé prostředí, ale je to jako byste dali černochovi krém na opalování (taky mu to bude nahouby...)
Koncem července stepuju kolem vchodu s palčákama a kulichem ve snaze předčasně přivolat chumelenici a zimu. Ted už to nebudu mít na hokejíček 25 minut ostré chůze, bude mi chybět ta tupá bolest v noze, když mi ji přišlápne důchodce v přecpaném autobuse, který míří na hokej ...ach jo.
Teď už mi zbývají  "jen" přenosy na TV, Internet (díky za něj) se chatováním - místnost s názvem HOKEJOVEJ ABSŤÁK na xchatu z června až srpna 99 snad hovoří za vše.
Televize je věc vcelku dobrá. Vždycky to byla moje záchrana v časech teplých, jarních a letních .... mistrovství světa, občas nějaká zprávička o našich milých hokejistech.... hokej v TV byla moje vzpruha do té doby, než nejlepší a nejrychlejší kolektivní hru na Zemi začali prznit bezkonkurenčně nejhorší a nejpomaleji myslící individua z N@VY. Brrrr. Těžko jsem rozdýchávala komentáře, duo Velký Mamlas v propocený košili  a ještě Větší Brko z Kolotoče (bože, jak takovej člověk mohl vyrůst ve stejným městě jako já? Doufám, že jsme se nepotkali v dětství někde na pískovišti, i když takový krosček lopatičkou na bábovičky mohl zabránit mnohým zvěrstvem ve virtuálním studiu ... hmmm).
Ale jako správný optimista věřím v lepší časy - UŽ NIKDY HOKEJ NA TV N@VA !! (díky OHáeFáci) - ovšem přišla zpráva, že Robert Záruba odchází na jeden nejmenovaný kanál...ach jo. Zase důvod k depresi. Rýsuje se něco mnohem horšího - MS opět z nováckého virtuálního studia !!! Bože, jak tohle můžeš dělat národu, který plodí a  vychovává nejlepší obránce, útočníky a brankáře na naší (lidskou blbostí a globálním oteplováním - nevím, co je horší) sužované modré planetě??
Hodiny odbíjely 21:15 a 2. zápas 1. kola play-off II. NHL ligy mezi mými milovanými KOHOUTY HC TÁBOR a SLOVANEM ÚSTÍ N. LABEM byl už dávnou historií. Soupeř zvítězil a pro všechny táborský fandy skončila sezóna. Počet pokusů o sebevraždu rázem vzrostl z nuly na 2 (já a obsluha rolby...)
Nechtělo se mi domů, svírala jsem křečovitě mantinely, zasněně ubírala pohled na led a vzdychala.
V tom mě kdosi oslovil - ááá, můj nejoblíbenější a nejmilejší KOHOUT, obránce no. 44 Peťulka Bělohlav (podobnost s Bělmou z jednoho nejmenovaného vsetínského klubu není čistě náhodná, náš sympatický Petr je pokrevní bratr velkého Radka ).
" Jéé, co tu ještě deláš? Dneska to málem vyšlo,co? Tak už je konec...", teda jak to ten kluk dělá, že mu nikdy nedojdou úsměvy...  " Ále, bude mi to tu chybět a hokej mi bude chybět. Nechce se mi odtud a nová sezóna je tak daleko...."
"Ty jsi takový fanatik? (ježiš, ono už je to i vidět????)Ale to je krááááááásnýýýý." Tak tímhle mě dostal. A než stačil zmizet ve tmě, stiskl mi tlapu a nesměle dodal :" Zůstaň nám věrná i příští sezónu ......."
Aaaaach, teda ten chlap to se mnou umí a to jsem mu chtěla říct, že s hokejem praštím a začnu se věnovat bunjee-jumpingu (skákat se dá odkudkoliv a kdykoliv, s kýmkoliv  a odpadnou mi letní abstinenční příznaky). Ale né, nikdy bych se nevzdala fandění a mrznutí na zimáku, vždyť ty omrzliny na nohou, zmrzlá sedací souprava, pivo a papírky ve vlasech by mi prostě chyběly.....
0no vlastně není vůbec zle, vždyť srpnové přípravné zápasy už jsou  za chvilku, extraliga a 1. DZ liga kulminuje, v létě nachytám nějakej ten bronz, vylepším svoje www stránky (doufám, že X-Radisovy vědomosti padnou na úrodnou půdu....) a vytvořím táborským hokejistům a fanouškům prezentaci na úrovni.
A třebas se v Táboře někdy urodí aj ta vyšší  soutěž a za pár let Vás budu zdravit třebas HC BLUE COCKS VIVA CONTINENTAL TÁBOR.

Kašlu na depky  -  VIVAT život,  hokej, závislosti , OHF a Internet !